S použitím motivů ze starých humoresek napsal Jiří Vanýsek. Délka 24 min.

Transkript

1 POVÍDAČKY Z HANÉ JAK PANTÁTA TRÓSIL PRODÁVAL KONĚ S použitím motivů ze starých humoresek napsal Jiří Vanýsek Délka 24 min.

2 POSTAVY Kuba Matěj, obchodník s obilím a koňmi ka, jeho ţena Děti ovy Kupec Babka Správce Oficír Generál Notář Rechtor Hospodský PROSTŘEDÍ U a: dvůr, kuchyň, před domem, průjezd, kancelář U notáře, před notářstvím, chodba notářství Olomoucká ulička Na olomouckém trhu Brod přes říčku Na poli Ve vrbčanské hospodě Před vrbčanskou hospodou 2

3 Obraz 1 Úvodní titulky Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se obilím. Úvodní titulky Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě U Jurečka hanáckou hymnu. (hudba) Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem posepané Obraz 2 U a ve dvoře Vrata se otevírají a objevuje se. Usmívá se velepříjemně a vede kupce do stáje. Mrknutím oka dá znamení své ţeně, která je připravena na v chodbě. Vypravěč m.o Pantáta byl známý jako neúprosný handlíř. Uměl dobře prodat i koně tak vychudlého, ţe byste mu mohli na ţebrech brnkati jak na strunách harfy. Který kupec přišel, ten koupil, neboť měl k prodávání vţdy dobrou praktiku... ka Uţ tě zas mrzí, ţe máš dobré hovado?! Co se já naběhám, na- 3

4 jí nesměle zakřikne. Na tato slova se kupec ohradil. Kdyţ koně vyvedli na dvůr, stál jako sloup. švihnul bičem, aby aspoň trochu střihnul ušima. Kupec si mnul bradu. Vtom ka za zády kupcovými mávla rukou a vyběhly děti. opatruju, abe z koňa něco belo a kdyţ je kuň jak panna, prodáš ho za pár grošů...! Ale jdi a nemluv...! ka Ja, nemluv, ţeno..., kdyţ muţ prodává koňa a dostane za něj peníze jak za kozu?! Uţ ráno jsem ti povídala, ţe koňa chce kópit pantáta mlenář. Ten ti moţe zaplatit, ale tade...?! Kupec Meslite, ţe jen mlenáři majó peníze? Vyveďte teho koňa! Já nechválím a prodat nemosím. Kópite-li, bude dobře, nekópite-li, bude eště líp. Kupec Toţ - pětatřicet zlatéch bech vám za něj dal. Pětatřicet?! Chachacha! To se nedivte, ţe mu není do skoku, kdyţ tohle sleší. Pod osmdesát nejdu. Kupec To jste trochu přehnal. Děti Tatíčku, tatíčku...! Neprodávejte nám koníčka! Běţte, děcka, běţte! 4

5 Obraz 3 U a v kuchyni Děti Koníčku, milý, nechoď od nás...! Zůstaň s nama! vysype na stůl peníze. A spokojeně ukládá peníze k ostatním, které uţ nastřádali. Sedmdesát jednošek dal jak jeden krécar. Ještě tak to krávo... ka Jenţe ta mlíko nedává a na poráţko má maso tvrdy. Ale deţ jí tři dny nepodojíš, tak jí vemeno nateče... Obraz 4 Na olomouckém trhu Velké vemeno krávy za pár dní zaujalo starší paní. Této částky se kupující zhrozila. Babka Co koštuje ta kráva? Sto pět zlatých - ináč není. Babka Nebojíte se pána boha? Takovy hříšny peníze...! Toţ se podivéte, jak má vemeno nality, jedna radost. Ta dojí tak, ţe nebudete vědět, co s mlíkem. Babka 5

6 A není trochu stará? Ta nebode nikdy stará. Ţere pěkně, telata se decky vedaří a debech nemosel, toţ ji neprodám. Ale daně só holt daně. A páni z óřadu se neptajó máš či nemáš. Enem plať! Babka Toţ - sto zlatek jsem našetřila, ale málem jsem přitom duši vepustila a tak bech si nejaky pořádny zvíře kópit chtěla. Toţ - dobry dobytče poznáte podle teho, kolik stojí. Za hodně peněz dobry dostanete a za málo - špatny. Babka si prohlíţela krávu zepředu i zezadu a pořád se jí jaksi nelíbila. tedy zavolal na kohosi z trhu. Přistoupil muţ v klobouku a brýlích. Pan správce obešel krávu za všech stran, sundal brejle a zase si je nasadil. Babka Toţ já vim, ale to víte ledi só všelijaky. Jééé! Pan správce je taky na trhu? Správce Taky pantáto, taky. A jak vidim, prodáváte pěkná hovádka - zrovna tak do panského chléva. e, tu krávu mně prodáte! Vy opravdu rozumíte dobytku, uţ častěji jsem u vás koupil a vţdy mlíko z krávy teklo jak z pumpy voda. 6

7 Prosím pěkně, pane správce, tato tetička si mesli, ţe sto pět zlatéch je za tu krávu tuze moc. Správce Dám vám za ni sto deset! A stará ţena uţ rozvazoval šátek, ve kterém měla uschovány peníze. Správce na pozdrav nadzdvihnul klobouk a babka sázela peníze ovi do dlaně. Babka Se mnó ste začale, toţ mě za sto pět tu kravičku mosíte nechat. Šak pan správce si uţ nejakó jinó kópí. Správce Děléte jak scete. Mně by se tak kráva tuze dobře hodila, ale deţ tady paňmáma si ji přeje, nehleďte na to hříšnó mamono, déte ji to krávo, šak aţ se bode panská lóka pronajímat, toţ vám zase moc slevim. A vy na trh bodócně s krávó nechoďte, přiďte hned do našeho dvora, šak to není daleko. Já vám kaţdó krávo odkópim. Obraz 5 Před ovým domem Z průjezdu vyjíţdí ţebřiňák s em na kozlíku. Kamera stoupá a ukazuje nápis, který se stkví nad vjezdem: Vypravěč m.o Není divu, ţe z pantáty a se časem stal význačný olomoucký obchodník. 7

8 OBCHOD S OBILÍM A KONIMA FRANTIŠEK NEPUSTIL GETREIDES UND PFERDES GASCHÄFT Obraz 6 Brod přes říčku ův vůz naloţený pytli s obilím vjíţdí do brodu přes říčku. Kuba opodál plaví koně. Vypravěč m.o A náhoda ho svedla do cesty Vrbčanského pololáníkovi kakubu ovi. Jedna z loukotí praskne a ův vůz vyjede jen se třemi koly. Ze čtvrtého kola vylovil jen trosky. Proto se obrátil na a, jehoţ vůz stál opodál šacuje očima a, na kolik by to stlačil. Maócta, váţené pane. Nejeli by na védělek do Holomóca? To ste uhádl, ţe ne. To teda nésó dobré obchodník, deţ se nechajó ujít takové védělek. Kolik? Dva rénsky. Za to nejdu ani do Vsiska. 8

9 A co by od chudyho obchodníka chtěli? Já nemoţu rozhazovat jak vy. Toţ za tři. Za sedm rénskéch. Grmela pokrčil rameny a odváděl koně. Coţe? Deť je to na dohozenó od dědiny. Zrovna u huby. Víc jak štery z chodyho obchodníka nevyrazejí. Počkají, pantáto! Dám sedum! Obraz 7 Olomoucká ulička Vůz projíţdí olomouckou uličkou. ( hudba - Na té naší Hané ) si prohlíţí obecenstvo. Jsou to pánové ve vojenském, pěkně oblečené dámy a všelijaká smetánka. Obraz 8 U a v průjezdu Podomek skládá pytle a natahuje ruku pro svoji odmě- 9

10 nu. Sedm rénskéch. Dám, pantáto, dám, ale musejí mně napsat óřední kvitanci kvůlivá císařské a královské dani. Napíšó si to sami. Ja - a budu mět opletačky na óřadu. Esli to neumějí napsat, tak si zaběhnó k notáři. Anebo nahoru k našemu rechtorovi... Obraz 9 Kancelář ův kancelista píše krasopisnou kvitanci. zas dává očima znamení rechtorovi stejně jako předešlým. Za ovými zády vztyčí tři prsty. pohlédl na a a byl rozhodnut, ţe se pomstí. Rechtor Zde je ţádané a prosil bych tři rýnské. Tři rénské za takové kósek papíru? Rechtor Taková listina se zadarmo nevydává. Neplačó nám tady, dyť majó peněz jak ţelez! 10

11 zaplatil tři rýnské, je převzal, přidal čtyři a a vyplatil. Nemějte strach, já nic dluţen neostanu. S pánembohem. Obraz 10 Před ovým domem Kolem koňů, stojících v průjezdu procházejí oficíři. Jeho koně vzbudí pozornost dvou oficírů. přichází ke koním a upravuje postroj. Oficíři k němu přistoupil a zapředl hovor. Oficír Saprmente, to jsou koně! Donnerwtter! Takovými se ani náš pluk pochlubiti nemůţe. Generál (s akcentem) Kdyţ je némame, tak si je koupít! Běţte za tím člověk a nápidněte mu, có bude chtit! Oficír Guten tag! Máócta! Oficír Unser General by rád koupil vaše koně. Ty koně nésó na prodej. Generál (s akcentem) Smé fám óchotni tóbře záplatit. 11

12 Jenţe já je neprodám, i kdyby si je chtěl kópit císař pán. vystoupil na kozlík a popohnal koně. Z průjezdu vystoupil, který choval k oficírům velkou úctu. srazil s cvaknutím paty a zasalutoval. Generál mu blahosklonně pokynul a v doprovodu oficíra odcházel. Generál (s akcentem) Divná sédlak. A přéce bych tý kóně rád měl. Guten Tag, liebe Herren. Was wünschen Sie, bitte? Oficír Chceme od toho sedláka koupit ty koně. Dáme, co bude chtít. Franz Népuzdil, Gedtreides und Pferdes Geschäft. Zum Dienst, Herr General! Generál (s akcentem) Kóupite-li pro naši ármada ty kóně, můţeme kúpovat óbili od vas - máte-li ínteres o tákova geschäft... Bude mi ctí slouţiti císařské a královské armádě. Do týdne vám podám zprávu. Generál Gút. Grüss Gott, Herr Népuzdil. A se rozběhl směrem, kudy odejel. 12

13 Obraz 11 Olomoucká ulička projíţdí na voze olomouckou uličkou. Za ním pádí. Předběhne koně a zastaví je. se usmál jeho drzosti. práskne do koní a musí uskočit, aby se pod ně nedostal. Ale se nikdy nevzdává. Maócta pantáto! Mám pro nich báječnej kšeft! Kópim ty koně! Ale já vám je neprodám, ani debeste mě dávale celé olomócké rathaus aji s orlojem. Dó sem extra, pantáto. Copak neptřebujó peníze? Já mám peněz jako ţab. Ale dó, pantáto, kdo má dneska peněz dost... (ukáže na koně) Na co jich potřebujete? Na prácu. A pro oči. Sbohem! Platím královsky...! 13

14 Obraz 12 Na poli vláčí své pole. Párek tahounů před ním, skřivánek nahoře a boţský klid. Kuba se ohlédne a vidí nedaleko a, opodál pak jeho povoz. pobídnul koně a odcházel. ( skřivánčí zpěv ) Tak co, pantáto?! Prodají ty koně? Zaplatím královsky. Třeba císařsky, já stejně neprodám...! Ale pantáto. Futr v zimě bude moc koštovat, voves je vysoko, seno taky... Dyť jich neuţivite. Máte ještě ten fuks pár a dvě hřébata, to vám stači... Déte uţ pokoj a nedoţíréte! Joţ sem řekl - nésó na prodej. Ďjó... Bodó litovat, pantáto! Obraz 13 Ve vrbčanské hospodě Večer je se svými přáteli zabrán u pivečka do karet. Je zřejmé, ţe uţ mají popito. ( karetní výroky: betl, durch, flek, reflek, boty, kalhoty ) 14

15 Náhle se za ním objevil lišácký úsměv ův, jenţ se odněkud nepozorovaně přiblíţil. se usměje, rozhlédne po společnosti a pak přikývne. se k němu obrátil a v očích mu svitne rozverný nápad. mu podává ruku. Nebyl by to, aby nezačal chytračit. se obrátil zase zpátky ke kartám. Toţ jak si rozmysleli s těmi konima, pantáto? (ke Kubíčkovi) Já ho snad zbřinkám. Coţe? Ţe pré za padesát ran dobře naloţenéch na zadek vám je prodá. Toţ - na to bech si plácnul. Doopravdy? Pokud to myslijó váţně, tak s radostí. Toţ jsme domluveni. Za padesát ran dřevěnó fišpankó na zadek vám ty vraniky prodám. A nemohl by slevit, pantáto? Ono je to hodně, padesát ran. Tak se nenabízejte...! Kópit bech je chtěl, ale padesát, pane, je moc... 15

16 zvaţuje nabídku. kroutí hlavou a míchá karty. orodoval za obchodníka a potutelně se usmíval. je rozjařen dobrým pivem. se otočil a podíval mu znovu ruku. Kuba tedy ruku zase stáhnul. I tak se mu nabídka líbila. Tak dobře. Abeste neřekl, ţe su tvrdé, tak vám deset ran odpustím. Čterycet? To by ještě taky moc bolelo. Spustite to eště dolů... Šterycet, a to je moje poslední slovo. Buďte trochu lidské... Moţná by i třicet stačilo... Toţ dobře, ale je to moje poslední slovo. Třicet ran, ale šikovnéch...! Tak to zaokróhlijó na pětadvacet... a to bude aţ skoro moc. Deť byste mě mohl ublíţit... Tady je moje ruka, e. Ţádná ruka, pantáto. To napíšem pod štempl. Tím líp. Obraz 14 V vrbčanské hospodě 16

17 dopisoval brčkem smlouvu a pak udělal obřadně za poslední větou tečku. počne předčítati smlouvu se rozhlédl, zda to štymuje. Oba byli spokojeni. Obě smluvní strany se podepsaly. Pak pokynul hostinskému, aby přinesl něco na zapití. smlouvu pečlivě smotal a lišáckým úsměvem varoval sousedy před jakýmkoliv pokusem ho podvésti. Ale ta fišpanka nesmí bét nejaká slabóčká, to bech se spáčel... Aspoň jak maléček tlostá. Kuba se zavazuje, prodati Františku ovi dva koně vrané, jemu a nám svědkům dobře známé, za dvacet pět ran rákoskou dobře mířených na zadní část těla. Aţ Kuba vysáţe rákoskou poslední ránu - má František nesporné právo si koně odvésti a stát se jejich majitelem. Na svědectví toho připojujeme své podpisy. Jorečko, čtery šlehovice! Anebo čmrňu! Ať tu smlóvu zapijem. Ta smlóva bode platná, páni, aţ ji oštempluje notár. Obraz 15 Před notářstvím 17

18 Kuba s Matějem Kubíčkem přijíţdějí s koňmi před budovu olomouckého notářství. ( hudba - Na té naší Hané ) Sestupují z vozu a vstupují do budovy. Obraz 16 U notáře Notář studoval zvláštní smlouvu a pousmál se. ukázal notáři prstem na a - ten bude platit. sáhnul do tobolky a vytáhnul jeden rýnský. Notář Řádné notářské ověření smlouvy stojí dva rýnské. Já? Vy jste chtěl k notárovi, toţ se s nim vepravte. (k notářovi) Já polovic - a polovic pan. Ó né...! Kdo poróčí, ať si to zapraví. Bez toho máte koně skoro zadarmo... srdceryvně vzdychnul a vytáhnul druhý rýnský. 18

19 Na smlouvu dopadlo staré razítko a smluvní strany se ujaly podpisů. Obraz 17 Na chodbě notářství vychází ze dveří notářova úřadu a je navýsost spokojen. Ověřuje si ještě razítka, podpisy a vše shledává v pořádku. Proti němu stojí dva spokojení Hanáci. kývnul prstíkem, aby se k němu naklonil. Toţ - kdy ten handl provedem? Aţ pojedete kolem Vrbčan, toţ se zastavte a já vás kdykoli rád veplatím. To mám kvůli véplatě extra jezdit do Vrbčan? Najmeme si v hospůdce jizbičku a provedem to včil! Sténě mosíte pro koně - tak to vezmem při jednem. A kdyţ si to rozmeslíte, tak nemosíte jezdit vůbec a já si vraníky moţu nechat. Ne, ne, ne! Já si pro ně dojedu. (tišeji) Jsem zvyklé obchodovati diškrétně..., tak dófám, ţe to bude jen mezi nama. 19

20 Na to se spolehnite. Obraz 18 Ve vrbčanské hospodě Jednoho večera je opět se svými přáteli zabrán u pivečka do karet. Takţe si ani nevšimnul, ţe přišel. vzhlédne a pak rychle dokončuje hru. pokynul ovi, aby ulehnul na lavici. Ten, ač nerad, poslechnul. ( karetní výroky: betl, durch, flek, reflek, boty, kalhoty ) Jdeme na to? Toţ ja. Toţ jdeme na to... Šterycet..., desítka..., eso...trumf... a sedma nakonec! Jorečko, dones silné špagát... A já skočim pro fišpanko. (k hostinskému) A taky dones dţbánek s vodó. Na co? Aţ bodete omdlivat. A na co špagát? Debeste se coknol, mohl bech vás přetáhnót přes nepatřičny místo a taková rána by neplatila. Bitte, Herr Népuzdil! Máte pohodlí? 20

21 Neprotahujte to a hezky šnel mě veplaťte! Všechno chce svý... mu podá rákosku a ji zkouší švihnutím do prázdna. Zatímco s Kubíčkem a pevně váţou k lavici, do hostince náhle přicházejí další a další lidé. tedy napřáhne rákoskou a prásk! zařve bolestí a udělá čárku na tabuli u šenku. Hospoda se zasmála. A nečeká a sází dál. (zvuk švihnutí rákosky) Děléte, člověče, spěchám! Měl jste dát vědět, včil mosite počkat. To je mi pěkná diškrétnost?! Porušil jste smlóvu! Máte recht. Odváţem špagát a... Nééé! Veplatit a šnel! (švihnutí a rána) Áááááuuu! Jedna. Zbláznil jste se!? Dyť mně moţete ublíţit! (smích) (švihnutí a rána) Áááááuuu! Dva. To bolííí! 21

22 Následuje další rána. se napřáhne a vysází mu tři rány za sebou. A uštědří mu rychle další ránu. Kamarádi pozvedli půllitry a připili si z celou hospodou. Dopili svá piva a gestem ţádali od hostinského další. Napřáhl se a vší silou začal a znovu vyplácet. Počítal přitom uţ sám. Hospodě se to však líbí a všichni se sborově přidávají k počítání. Deť vám ešče ani skrz gatě nepropískla červená! (švihnutí a rána) Aááu! Tři. Enem rychle! Šnel veplatit! Scete mě strhat? (švihnutí a rány) Štery, šest, sedum...! Ešče jednu si dám a pak si oddechno. (švihnutí a rána) Pět. Deť uţ belo sedum...! Pětku sem omylem přeskočil. Chtěl jsem veplatit, pánové, ale tohle to je veslovený térání lidí. Jo, panečku, ona ta pára vranéch taky cosi stojí. Tak ať je po vašem. Abeste si nestěţoval, ţe vás ve Vrbčanech špatně veplatili. Osm, devět... Hospoda...deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct! 22

23 Hospoda je vděčná za kaţdou příleţitost k zasmání. upijí z nového dţbánku piva. odloţí sklenku s pivem a pustí se opět do výprasku. výprask zastaví a otře si unaveně čelo. Za to vás dám k sódu! to je ublíţení na těle! Všechny vás bodo ţalovat! Počkéte..., tady šeci meslijó, ţe ten véprask je na vaše véslovný přání...! Ja, přál jsem si véprask, ale trochu jemnější... (smích) Deţ se náš sedlák do nečeho postí, tak decky řádně, milostpane. Neţvaňte a bite, ať je temu konec. Stiš se, holóbku, hned to skončim, jen co vylézno eště jedno slzo. Šesnác! Sedumnác! Vosumnác! Hospoda Devatenác! Dvacet! Dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, dvacet štyry! Honem! Pětadvacet! Já uţ so nějaké onavené. Šak to nemosí byt rana jak z děla. Ale odloţil rákosku a unaveně dopil pivo. Váţně nemoţu. Sem slabé jak mócha. To pětadvacátó si nechám na- 23

24 ukáţe Kubíčkovi, ţe má začít rozvazovat. Ten přistoupí k ovi. vytahuje smlouvu a mává s ní před Kubíčkem. podrohy. Odvaţte ho! Já ty vraniky potřebuju hned! Stavte se za téden, já vám to pětadvacátó veplatím a moţete si je odvést. Nechtě mě! Nerozvazujte mě! To je porušení smlóvy! Já vás dám k sódu! Čítal jste, pane, se mnó? Kolik jich belo? Šteryadvacet. A vy ostatní svědkové, čítali jste, kolik těch ran belo? Hospoda Šteryadvacet! A teď vám, drahé pane e, přečtem našo smlóvo. vytrhne ovi smlouvu a dá ji Kubíčkovi a ukáţe, kde má čísti. Aţ Kuba vysáţe rákoskou poslední ránu - má Franz nesporné právo si koně odvésti a stát se jejich majitelem. Je tam něco psanyho, ţe se majó všecky hned naráz vysázet? Není. Já jsem všecky nevysázel, toţ 24

25 pan nemá právo na koně. Obrátí se k ovi, který sedí s otevřenými ústy v němém úţasu. A pro to pětadvacátó si moţete přijít, aţ vám skáţo! vyskočí a chce se po něm vrhnouti, ale nemůţe pořádně chodit. Hospodě to dochází a začne se smát. Smích se stále stupňuje. ovi nezbývá nic jiného, neţ kletby. Belhá se ven, těţce nasedá na vůz a odjíţdí. (smích) Hrom do tebe třískne, e! Tvoje děti omřó, koně zdechnó, cholera na vás přinde na všechny! A my ti zas vinšujem, ať se ti další kšefty zrovna tak daří jako ten koňské s nama! (hudba - předehra Na té naší Hané) Sousedé ho zdraví a mávají mu na pozdrav. Obraz 19 Závěrečné titulky Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se (hudba) 25

26 obilím. Závěrečné titulky Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě U Jurečka hanáckou hymnu. Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem posepané KONEC 26