COLLECTIVE HOUSING IN EUROPE

Transkript

1 COLLECTIVE HOUSING IN EUROPE přednáškový cyklus 2011 Fakulta architektury ČVUT v Praze

2 COLLECTIVE HOUSING IN EUROPE přednáškový cyklus OBSAH ÚVOD Zdeněk Zavřel, Miroslava D. Procházková 3 ROZHOVOR S DĚKANEM FA ČVUT ZDEŇKEM ZAVŘELEM Miroslava D. Procházková 4 HERWIG SPIEGL 6 JAVIER ARPA 10 DICK VAN GAMEREN 14 RUDY UYTENHAAK 18 ECDM 22 JAN ALBRECHTSEN 26 PETER LORENZ 30 DIETMAR EBERLE 34

3 ÚVOD Srovnávat bytovou výstavbu různých evropských zemí, aniž bychom se podrobněji zabývali jejich kulturou bydlení a širším zázemím vůbec, je poněkud riskantní záležitost. Vede to k jisté povrchnosti, kterou vidíme všude kolem sebe a jejíž efekt cítíme stále více u mladé generace, doslova zahlcené informacemi. Vědomi si tohoto rizika, pokusili jsme se nikoliv o srovnání, ale o prostý a trochu náhodný výčet toho, co se kde děje v této oblasti. Za cenu jisté povrchnosti jsme narazili na řadu zajímavých postojů, probíhajících výzkumů i jednoduše a pragmaticky fungující architektonické praxe. Cyklus COLLECTIVE HOUSING IN EUROPE byl po dlouhé době prvním krůčkem Fakulty architektury na cestě k získávání přehledu o tom, co se na tomto poli skutečně v Evropě děje Téma, v němž jsme kdysi před II. světovou válkou byli na vedoucí pozici v Evropě, je stále aktuální, budeme se k němu vždy vracet a rozhodně ho musíme na škole učit na současné úrovni. Doposud tomu tak nebylo. Svědčí o tom nejen diskutabilní výsledky studentských prací, ale i řada publikovaných realizací z posledních let navzdory mnoha furiantským prohlášením Tato publikace je připomínkou pro ty, kdož se některé z přednášek zúčastnili, a pobídkou pro ty, kteří se na přednášky nedostali. Rád bych věřil tomu, že jsme tímto malým krůčkem některým studentům, doktorandům anebo i pedagogům pootevřeli okénko do světa, a tím i k přemýšlení nad vlastní pozicí k věčnému tématu slušného bydlení. Jsem přesvědčen, že je i klíčem k architektonické kvalitě obecně. Zdeněk Zavřel Pozvánka na cyklus přednášek Grafický návrh: Irena Boumová Na podzim roku 2011 uspořádala Fakulta architektury ČVUT další přednáškový cyklus, tentokrát zaměřený na bytovou výstavbu v Evropě. Cílem cyklu COLLECTIVE HOUSING IN EUROPE bylo představit studentům a odborné i laické veřejnosti architekty z různých evropských zemí, kteří se intenzivně zabývají navrhováním obytných souborů a soudobou bytovou výstavbou. Cyklus sestával z osmi přednášek zahraničních lektorů. Přednášet přijeli: Jan Albrechtsen (Dánsko), Javier Arpa (Španělsko), Dietmar Eberle (Rakousko), ECDM Emmanuel Combarel a Dominique Marrec (Francie), Dick van Gameren (Nizozemí), Peter Lorenz (Rakousko), Herwig Spiegl (Rakousko) a Rudy Uytenhaak (Holandsko). Sborník obsahuje vedle rozhovoru s děkanem FA Zdeňkem Zavřelem o proběhlém cyklu recenze jednotlivých přednášek. Recenze připravili současní studenti doktorského studijního programu FA. Každé recenzi předcházejí stručná životopisná data jednotlivých přednášejících včetně pěti vytypovaných projektů či publikací, které byly představeny v přednáškách. Miroslava D. Procházková 3

4 ROZHOVOR S DĚKANEM FAKULTY ARCHITEKTURY ČVUT V PRAZE ZDEŇKEM ZAVŘELEM Fakulta architektury pravidelně pořádá tematicky zaměřené cykly přednášek, z těch posledních jmenujme například Ekologie versus architektura (2010), 3x3 Builders and Thinkers (2008). V loňském roce (2011) proběhl cyklus věnovaný bytové výstavbě, resp. kolektivnímu bydlení. Tentokrát se nechci zeptat, proč zrovna toto téma, ale proč až teď? Myslím si, že bydlení je v Čechách chronický problém. Čtyřicet let objemové a prvkové typizace naprosto vygumovalo tvořivé architektonické myšlení v oblasti bydlení, které by vedlo k nějakým rozumným výsledkům. Jak už jsem mnohokrát opakoval, v uplynulých dvaceti letech se v oblasti bydlení udělalo mnoho, ale většina úsilí byla jen negací toho, co se dělalo předtím. Neříkám, že se nepostavila řada hezkých rodinných domů. Ale v oblasti hromadného bydlení byla situace po revoluci naprosto příšerná. Když jsem v roce 2006 nastoupil do školy jako děkan, byla úroveň výuky zabývající se bytovou výstavbou podle mého názoru trapná. Používala se tu jen prastará skripta založená na bytové typologii Státního typizačního ústavu. Zkrátka bytová výstavba je na škole už dlouhou dobu předmětem diskusí, bavíme se, jak se má vyučovat, dohadujeme se o obsahu předmětů, o způsobu vedení cvičení, o tom, zda má být bytový projekt integrovaný do ateliérové výuky. A teď asi konečně přišel čas, abychom se inspirovali zahraničními zkušenostmi. Z toho vznikl nápad udělat tento cyklus. Jak vznikal seznam pozvaných architektů? Snažili jsme se, aby bylo spektrum přednášejících co nejširší. Pozvali jsme Holanďany, architekty z Rakouska, Německa, z Francie, jednoho Skandinávce, zástupce ze Španělska Prostě jsme obešli Evropu. Možná jsme se mohli trošičku systematičtěji zabývat konkrétními aspekty bytové výstavby. A také by asi bylo bývalo dobré doplnit přednášející o zástupce z Anglie a více architektů ze Skandinávie, neboť Skandinávci jsou v bytové výstavbě velice dobří. A možná kdybychom dělali ještě jeden takto zaměřený cyklus, tak by tu měl být ještě někdo z východní Evropy, která zápasí s podobnými problémy jako my. Přese všechno přednášející mohli poskytnout jakýsi první dojem z toho, co se v současné době, v roce 2011, po Evropě v bytové výstavbě děje. Je navýsost jasné, že rozdíl mezi bytovou výstavbou u nás a v západní Evropě je ohromný. Ale to nebylo vždycky, že? V předválečném období bylo v této oblasti tehdejší Československo, konkrétně česká část Československa, na velmi dobré úrovni, a to jak myšlenkově, tak technicky. Patřili jsme k evropské špičce nebo jsme byli v jejím těsném závěsu. Přemýšlelo se o sociální výstavbě, vedla se polemika s Le Corbusierem Ale tuto pozici jsme čtyřiceti lety totality naprosto ztratili a zatím, myslím si, v tomto ohledu nemáme světu vůbec co nabídnout. Zápasíme s vlastními problémy, se skutečným pochopením naší vlastní situace. Jaké jsou další faktory, dle Vašeho názoru, které podmínily dnešní, porevoluční stav hromadné bytové výstavby u nás? V prvních deseti letech po revoluci se v oblasti bytové výstavby moc nestalo, kromě poněkud kovbojských oprav paneláků a výstavby malých bytových komplexů. V momentě, kdy se vyřešilo hypoteční právo, začali větší investoři a větší stavební podniky systematičtěji směřovat část své stavební produkce do bytové výstavby. Tehdy byl chronický nedostatek luxusních bytů a jejich výstavba byla ekonomicky nejvýhodnější. Stavělo se divokým způsobem, všichni se vrhli na kategorii luxusních bytů a deset let jim to vydrželo. Na trh byly dodány byty od x milionů nahoru a podařilo se jich celou řadu prodat. Teď, když si každý korunu třikrát obrátí, už je jich celá řada prázdná a investoři najednou zjišťují, že by nejspíš bylo potřeba řešit i jiné kategorie bytů, nejen ty luxusní. Ale tato oblast už vyžaduje velmi racionální přístup, developer musí přesně vědět, co chce, a architekt na to musí mít správné odpovědi. Za minimální obnosy je třeba dosáhnout maximální kvality. A to se vlastně až donedávna nedělalo. Je potřeba, aby produkce bytů byla rozvrstvená stejně tak, jako je rozvrstvené obyvatelstvo. Tak, aby každá vrstva byla nějakým rozumným způsobem obsloužena. Ale to zatím neumíme. Samozřejmě to souvisí i s politickými východisky: nevíme, jak hromadnou výstavbu stimulovat, opatření, jež vedla k privatizaci bytového fondu, byla pochopitelná z ekonomického hlediska, ale byla nepochopitelná z hlediska existence velkých obytných souborů, které se rozpadají a kde zůstaly tisíce jednotlivců, kteří by se měli postarat o jejich další rozvoj. V současné době v Čechách neexistuje jasný názor na to, co s velkými obytnými soubory, které existují, co s těmi menšími, které by třeba ještě měly vzniknout, a co se sídelní kaší, která mezitím vznikla. Vlastně zatím jen všichni krčíme rameny nad živelností těchto věcí. 4

5 Městské části a obce se situací zoufale zápasí a architekti nemají v podstatě co nabídnout, kromě nějakých drobných nápadů. Vždycky jsem si myslel, že by v tom škola měla hrát nějakou roli, alespoň v krystalizaci názorů. Ne že bychom měli generovat kompletní řešení, ale že by škola byla jakousi platformou, na které by se o tomto tématu mluvilo. Ale nejspíš si s tímto problémem poradí až další generace. Je pravda, a někteří z přednášejících to ve svých výstupech zmiňovali, že i v zahraničí byla bytová výstavba v posledních letech ovlivněna finanční recesí. Kudy se podle Vás bude ubírat vývoj bytové výstavby u nás? Samozřejmě i v cizině byly velké projekty, ve kterých se připravovala velká území včetně infrastruktury. Většinou byla investorem města nebo města s podporou státu, a i ta si dneska musí rozmyslet, jestli chtějí takto velkoryse investovat. A myslím si, že i u nás se všichni začnou chovat racionálněji, rozumněji. To například znamená, že se bude stavět tam, kde už infrastruktura je, kde není třeba zakládat nový kus města, protože kdo by do toho investoval peníze. A i ve stavebním oběhu se všichni začnou chovat racionálněji. Ale na druhé straně se v Čechách stavějí byty o tak minimálním objemu, že za dalších 30 let z nich budou ghetta. Čtyřicetimetrové byty jsou dobré pro studenty nebo pro někoho, kdo začíná, ale později člověk potřebuje normální obytný prostor, který má plus minus 100 m. A pak to bude obtížné, protože řada komplexů bude poddimenzovaná, a to včetně všeobecné vybavenosti, neboť na ní se také hodně šetří. Jak z toho ven? Všichni věříme trhu, ten by si to měl srovnat. Ale na druhé straně byt není tričko nebo auto. Byt je komodita trvalejší a navíc je tady v Čechách tradice, že se lidé příliš často nestěhují. Myslím, že menší města si najdou rovnováhu snadněji a větší města s tím budou dlouho zápasit. Která přednáška Vás nejvíc oslovila a která z myšlenek byla pro Vás nejzajímavější nebo nová, překvapivá? Když rozdělím lektory po generacích, pak z mladší generace tu byl Arpa, Spiegel a ECDM. Ti jsou zajímaví tím, že znají produkci osvědčených firem, mají zažité všechno od Le Corbusiera přes Ateliér 5 až dodnes a hledají v bytové výstavbě akcenty. V případě Arpa, jehož přednáška byla velice zajímavá, je to vztah urbanismu a bydlení. Dvojice Marrec a Combarel přistupuje k témuž problému citově, ale zatím ho neumí dostatečně formulovat. A Spiegl je mladý kluk, je dobré, že dostal příležitost, ale k vlastní filozofii si ještě musí dojít. Ze starší generace jsme pozvali osvědčené architekty, což byli Uytenhaak, Albrechtsen a Eberle. Mají za sebou v bytové produkci 30 let, vybudovali si určitou filozofii, která je rozličná. Mně se z nich nejvíc líbila přednáška Albrechtsena, který je dotažený, domyšlený a vytváří programově levné bydlení. Tvorbu drahého bydlení přenechává jiným a řeší rébus, jak udělat byt malý a přitom prostorově zajímavý a levný. Dokonce říkal, že za určitých okolností jsou schopni udělat třikrát levnější byt, než je průměrná produkce, sice s velkou řadou omezení, ale levný. Šlo o jednoduché skládačky, bylo vidět, že navazují na tradici, na předchozí dánské pokusy. Uytenhaaka mám rád, protože má hezké stavby a zabývá se vazbou na urbanismus. Je také autorem knížky o hustotách, tím se v poslední době intenzivně zabývá. Eberle patří mezi osvědčené architekty a zřejmě se snaží najít principiální postoj k bytové kvalitě, udržitelnosti bytových souborů a ceně. A van Gameren, který je generačně někde mezi nimi, se zabývá prostorovou kvalitou souborů. Nezajímá se tolik o hustotu, on je víc architekt, jde mu více o prostorovou kvalitu výsledku. O přednášce Lorenze nemohu říct nic, tu jsem bohužel neviděl. Která z myšlenek, jež v cyklu přednášek zazněly, by byla dle Vás přenositelná do našich podmínek? Myslím si, že myšlenky přenositelné nejsou. Mohou být inspirací. Představy, že by se dal myšlenkový svět někam přenést, jsem se už dávno vzdal. Pokud říkáme myšlenka nějakému názoru, pak takový názor může být kořením lokální situace. Takže lidé by si měli vytvořit názor, který je možná bude inspirovat. Dobře, zeptám se tedy jinak. Které z přednesených myšlenek by byly podle Vás užitečnou inspirací v našich podmínkách? Hustota je u nás samozřejmě problém, protože český furiant nechce bydlet na hromádce se svým sousedem. Skromnost Dánů, Holanďanů nebo i Španělů je nám cizí, my chceme pokud možno žít bez souseda: můj dům můj hrad. Takže zatím tu o hustotě můžeme mluvit pouze teoreticky, můžeme hovořit o tom, jak jí dosáhnout. Co se týká prostorové kvality, je i u nás vidět zájem o byty, které by byly třeba i menší, ale měly by určitou prostorovou kvalitu. Znamená to tedy, že změna je pouze otázkou objednávky? Že není problém v tom, že bychom neměli architekty, kteří by to jinak neuměli, neměli developery, kteří to neumějí, ale musí tu být objednávka, trh, který to bude chtít? To si nemyslím. Dnes je trh do určité míry manipulovatelný. Kdyby vznikla jakási čitelná kvalita, vznikly by příklady, kterých se publikum chytí a vznikl by nějaký trh. Prostě kvalitní výrobek, kvalitní bydlení v dobrém urbanistickém souboru, stejně jako kvalitní auto. S tím, že to nebude moc drahé a přitom to bude dobře udělané. Myslím si, že to je produkt, po kterém tahle země volá. A to je podle mého mínění jádro problému. Domnívám se ale, že jak architekti, tak i developeři k filozofii dobrého, kvalitního, prostorově zajímavého a jednoduchého, ne příliš drahého bydlení ještě nedospěli. Zatím stále hledají, kde se dá utrhnout ještě nějaká ta rychlovka. Přitom je důležité, aby developeři měli long strategy, aby nechtěli vydělat co nejrychleji. Někteří z nich si už začínají uvědomovat, že stavění bytů je business s dlouhým dechem a že kvalita, kterou jsou schopni dokázat, se jim vrátí. Domnívám se, že klíč je v rukou developerů, protože pokud oni budou schopni formulovat inteligentní program, tak dobrých architektů, kteří by se ho ujali, je tu dost. Ale architekti samotní mohou takové věci předvádět pouze v soutěžích, bez zakázky to architekt nedokáže. A ještě poslední otázka: chystáte v tomto roce další přednáškový cyklus? Chystáme, ale zatím je ve stadiu zrodu. Mluvíme jednak o hraničním území mezi architekturou a designem, což by podle mého názoru bylo hodně zajímavé, a pak o hraniční ploše mezi urbanismem a krajinnou architekturou city landscape. Věřím, že najdeme energii a prostředky na to, abychom v našich přednáškových cyklech úspěšně pokračovali. Miroslava D. Procházková, únor UYTENHAAK, Rudy. Cities full of Space. Rotterdam: 010 Publishers, ISBN

6 The Power of Housing Datum přednášky: založena architektonická kancelář AllesWirdGud Architekten Herwig Spiegl pracuje se společníky Andreasem Marthem, Friedrichem Passlerem a Cristiem Waldnerem ve vídeňské architektonické kanceláři AllesWirdGut Architekten. Vybrané realizace architektonické kanceláře AllesWirdGut: ALLESWIRDGUT. AllesWirdGut Buch vyd. Vídeň: AllesWirdGut Architectur ZT GmbH, ISBN HERWIG SPIEGL *1973, RAKOUSKO Vybrané realizace architektonické kanceláře AllesWirdGut: obytný soubor Herzberg, Vídeň, Rakousko, 2010, bytový dům Rauchfangkehrergasse, Vídeň, Rakousko, 2008, bytový dům Aspernstrasse, Vídeň, Rakousko, 2011, rodinný dům Little Black Dress, Vídeň, Rakousko, 2010, rodinný dům s veterinární ordinací, Jižní Tyrolsko, Rakousko, bydlení pro sociální mix téma: 6

7 Obytný soubor Herzberg, Vídeň, Rakousko, dokončeno

8 Bytové domy Quartier du Grunewald, Lucemburk, Lucembursko, 2010 Bytové domy Quartier du Grunewald, Lucemburk, Lucembursko, 2010 Obytný soubor Gerasdorf, Vídeň, Rakousko, 2010 Bytový dům v Aspernstrase, Vídeň, Rakousko,

9 SOCIÁLNÍ ASPEKTY BYDLENÍ recenze přednášky z Přednáška Herwiga Spiegla nazvaná The Power of Housing byla rozdělena do dvou základních částí. V úvodní, teoretické části nastínil rakouský architekt koncepční východiska tvorby architektonické kanceláře AllesWirdGut, ve druhé části prezentoval pět vybraných projektů a realizací bytových domů a obytných souborů z posledních let. Přednáška byla zakončena krátkou diskusí týkající se architektonických soutěží a sociální bytové výstavby ve Vídni. Bytová výstavba zásadním způsobem utváří urbánní strukturu sídel, důležitým aspektem při navrhování obytného prostředí je pro Herwiga Spiegla právě kontext konkrétního místa, vazba na okolní zástavbu a nalezení vhodného měřítka. Architektonická kancelář AllesWirdGut se ale ve své tvorbě nezabývá pouze kontextem fyzického prostředí, značnou pozornost věnuje i kontextu sociálnímu. Architektura bytových staveb by měla být, dle názoru Herwiga Spiegla, nadčasová a schopna flexibilně reagovat na proměny a potřeby soudobé společnosti. Rozpad tradiční rodiny, nárůst počtu jednočlenných domácností a stárnutí populace jsou témata, která ovlivňují architektonickou kancelář Alles- WirdGut při navrhování bytových domů. V dnešní době je již samozřejmostí snaha o snížení spotřeby energií, ale hledání udržitelnosti v bytové výstavbě by podle Herwiga Spiegla mělo přesáhnout tento rámec. Důležitým tématem bytové výstavby je v současné době také finanční dostupnost bydlení. Kancelář AllesWirdGut měla příležitost pracovat na několika projektech sociální bytové výstavby, u kterých byly stanoveny velmi pevné finanční limity. Na téma omezených finančních rozpočtů Herwig Spiegl s nadsázkou poznamenal, že dopředu víte, že si při návrhu fasády budete muset vystačit jen s omítkou a barevným nátěrem. Obytný soubor Herzberg, Vídeň Dosud největším realizovaným obytným souborem architektonické kanceláře AllesWirdGut je sociální bytová výstavba Herzberg ve Vídni (viz obr. str. 7). Zakázku kancelář získala prostřednictvím architektonické soutěže v roce 2007, výstavba souboru se 121 byty byla dokončena v roce Prostřednictvím svého návrhu architekti vytvořili plynulý přechod mezi nesourodou okolní zástavbou tvořenou na západní straně pozemku čtvrtí rodinných domů a na východní straně obchodním centrem. Urbanistické řešení je pestrou koláží různých typologických forem městského bydlení s rozmanitou skladbou bytů. Výrazným prvkem architektonického řešení je pojednání fasád barevnými pruhy, které sjednocují architektonicky jinak velmi různorodý obytný soubor. Bytový dům v Aspernstraße, Vídeň Nedaleko obytného souboru Herzberg probíhá v současné době výstavba dalšího bytového domu se sociálními byty, který je realizován rovněž podle návrhu kanceláře AllesWirdGut. Typické podlaží bytového domu v ulici Aspernstraße má flexibilní dispozici, kterou lze přizpůso bovat aktuálním potřebám obyvatel v rámci přednášky byly představeny různé varianty možných řešení. Objekt dále obsahuje bezbariérové byty a dva typy mezonetových bytů v posledních podlažích. Zajímavým způsobem byl prezentován vývoj konceptu: v postupných krocích byla ukázána proměna přístupové pavlače ve sdílený exteriérový obytný prostor s vazbou na hlavní obytné místnosti jednotlivých bytů, terasy a parkově upravený dvůr. Obytný soubor Gerasdorf, Vídeň Dalším prezentovaným projektem byla studie menšího obytného souboru Gerasdorf ve Vídni, vypracovaná v roce 2010 (viz obr. str. 8). Obytný soubor na první pohled zaujme čtveřicí nepravidelně formovaných bytových domů. Každý objekt obsahuje různě velké bytové jednotky seskupené okolo centrálního schodišťového jádra. Zvolené architektonické řešení bylo dle Herwiga Spiegla vedeno snahou maximálně využít stavební pozemek a zároveň nabídnout budoucím obyvatelům co nejvíce soukromí, dostatek ploch soukromé zeleně a nadstandardní prosvětlení a proslunění obytných místností. Obytný soubor SPARK* Bratislava V roce 2008 byla architektonická kancelář AllesWirdGut vyzvána ke zpracování studie části obytné čtvrti Park City v rámci nově pláno - vané městské části SPARK* v Bratislavě. Zastavovací plán pro území o rozloze 240 ha byl vytvořen nizozemskou architektonickou kanceláří Oever Zaaijer ve spolupráci s českou architektonickou kanceláří A69 a slovenskou architektonickou kanceláří Gutgut. Architektonická kancelář AllesWirdGut se v průběhu navrhování rozhodla pozměnit původní zastavovací plán a maximálně navýšit hustotu zastavění. Postupně došlo ke změně struktury zástavby, k optimalizaci způsobu parkování, snížení výšek navržených objektů, zúžení ulic a navýšení ploch soukromé zeleně. Bytové domy Quartier du Grünewald, Lucemburk Posledním představeným projektem byl vítězný soutěžní návrh dvou bytových domů ve čtvrti Quartier du Grünewald v Lucemburku z roku Urbanistické řešení projektu respektuje stávající uliční čáru a je tvořeno dvojicí vzájemně propojených deskových bytových domů se společným podzemním parkováním. V typickém patře každého domu je umístěno sedm bytových jednotek přístupných ze dvou schodišťových jader. Architekti se snažili docílit co nejlepšího prosvětlení a proslunění všech navržených bytů. Každá bytová jednotka je orientována na nejvíce prosluněnou, jižní stranu a zároveň je vícestranně prosvětlena. Architektonické řešení jižních fasád obou objektů se kompozičním členěním a velikostí otvorů odlišuje od zbývajících, méně prosluněných fasád, kontrast je navíc zvýrazněn i materiálovým a barevným řešením. Svou přednášku zakončil Herwig Spiegl konstatováním, že tvorba obytného prostředí pro něj znamená především možnost přispívat prostřednictvím architektury k vytvoření domova. Na přednášku navázala krátká diskuse věnovaná sociální bytové výstavbě ve Vídni. Na rozdíl od České republiky v Rakousku zaujímá sociální nájemní bydlení velkou část v sektoru bytové výstavby. Na novou sociální bytovou výstavbu jsou vypisovány otevřené architektonické soutěže, kterých se architekti zpravidla účastní ve spolupráci s developery. Prostřednictvím právě takových soutěží získala architektonická kancelář AllesWirdGut zakázky dvou prezentovaných projektů: bytového domu v Aspernstraße a obytného souboru Herzberg. Výchozím bodem tvorby architektonické kanceláře AllesWirdGut je kontext a snaha o trvale udržitelnou architekturu, nikoli pouze ve smyslu úspor energií a zdrojů. Architektonická kancelář AllesWirdGut reflektuje ve svých návrzích obytného prostředí proměny životního stylu i proměny soudobé společnosti, jejich stavby pro bydlení nejsou pouhým přepisem osvědčených forem a typologií, ale soustavným hledáním inovací a kvality, při kterém rozhodně nechybí nadhled a lehkost. Irena Boumová Obytný soubor Gerasdorf, Vídeň, Rakousko,

10 Density is Home / Hustota vytváří domov Datum přednášky: Javier Arpa, vzděláním architekt, působí v současné době jako člen výzkumného týmu a+t research group a redaktor nakladatelství a+t architecture publishers (Španělsko, Madrid). Nakladatelství a+t architecture publishers se ve své výzkumné a publikační činnosti dlouhodobě zaměřuje na soudobé bydlení a s ním související aktuální témata, jakými jsou např. privatizace veřejného prostoru, dostupnost bydlení a hustota. JAVIER ARPA *1972, ŠPANĚLSKO Vybrané publikace: MOZAS, Javier, PER, Aurora Fernández. Density, Condensed edition: New Collective Housing. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN MOZAS, Javier, PER, Aurora Fernández, ARPA, Javier. DBOOK: Density, Data, Diagrams, Dwellings. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN MOZAS, Javier, PER, Aurora Fernández, ARPA, Javier. HoCo: Density Housing Construction & Costs. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN MOZAS, Javier, PER, Aurora Fernández, ARPA, Javier. This is Hybrid: An analysis of Mixed-use Buildings by a+t. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN MOZAS, Javier, PER, Aurora Fernández, ARPA, Javier. Density is Home: Housing by a+t Research Group. Úvod Steven Holl. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN PER, Aurora Fernández; ARPA, Javier. The Public Change: Nuevos Paisajes Urbanos New Urban landscapes. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN PER, Aurora Fernández; ARPA, Javier. Next: Collective Housing in Progress. 1. vyd. Vitoria-Gasteiz: a+t architecture publishers, ISBN domov, bydlení, hustota téma: 10

11 AKTÉŘI HUSTOTY 1. VLASTNÍK POZEMKU CÍL: Profitovat z vlastnictví pozemku. 2. ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA CÍL: Plánovat a podporovat rozvoj města. 3. UBANISTA CÍL: Dosáhnout rovnováhy mezi potřebami města, legislativními požadavky, technickými a ekonomickými možnostmi. PROČ SE ZAJÍMÁME PRÁVĚ O HUSTOTU? Je prokázáno, že zástavba tvořená individuálními rodinnými domy je větším zdrojem emisí uhlíku než kompaktní město. Vyšší nároky rozvolněné zástavby na plochu komunikací zbytečně proměňují zemědělskou půdu v asfalt. Kompaktní město umožňuje obyvatelům více využívat veřejnou vybavenost a veřejná prostranství a zároveň větší měrou podporuje vzájemné působení obyvatel. 4. DEVELOPER CÍL: Dosáhnout rovnováhy mezi investicí, ziskem a kvalitou. 5. ARCHITEKT CÍL: Navrhnout dobrý dům pro zadaný program. 6. OBČAN CÍL: Žít šťastně až navěky. 11

12 Základní prvky města ve dvou vzájemně se prolínajících vrstvách: DĚJE A PROSTOR. Nehmotné děje obchodní a politická rozhodnutí, kulturní a sociální proměny ovlivňující vlastnictví a správu území. Přirozené děje (klimatický systém) dynamické jevy utvářející ekosystém daného místa, například vodní toky, sluneční záření. Hmotné děje/toky pohyb lidí a zboží provázející lidské aktivity. DENSITY IS MY HOME / DOMOV MÁ BÝT HUSTÝ recenze přednášky z Po krátkém přivítání děkanem Zdeňkem Zavřelem, který architekta a výzkumníka Javiera Arpu představil, host ze Švýcarska řekl pár stručných informací o své tvorbě a celkovém zaměření. Mluvil především o vydavatelství a+t, které se již od roku 1992 soustředí na výzkum a publicistiku v oblasti architektury a urbanismu bydlení. Javier Arpa po studiích architektury prošel několika ateliéry po celém světě. Po návratu do rodného Španělska se však rozhodl působit více v teoretické a vědecké práci spojené s přednášením na vysokých školách. Za své motto pojal heslo: Hustota je motorem, který pohání náš výzkum. Celá jeho práce, jak zdůraznil, má především analytický charakter, nikoli kritický. Ve svých knihách se snaží, aby si závěr udělal čtenář sám, jeho cílem není jednotlivé bytové soubory kritizovat nebo nějak znevažovat. Snaží se o poctivou komparativní analýzu s použitím datových zdrojů, které vycházejí z metodiky, již spolu se svými kolegy vyvinul na základě studia stovek souborů. Důvod, proč se Javier Arpa tolik věnuje právě bydlení, je jednoduchý. Bydlení, jak tvrdí, je primární součástí městské struktury, přičemž hlavním parametrem bydlení je hustota. Hned v počátku objasnil, co pojem hustota znamená, a to na známém příkladu z Japonska. Tam se pokoušeli vypěstovat hranaté melouny, neboť by byly skladnější a vešlo by se jich víc do hranatých kontejnerů, ve kterých se přepravují. Z toho Javier Arpa vyvozuje základní tezi svého výzkumu: Hustota není kvantitativní vlastnost. Pakliže by byla hustota pouze kvantitativní, pak by výsledkem výstavby byly slumy, nikoli město. Kvalitativní pohled na hustotu má ekologický rozměr, souvisí s emisemi CO2 a veřejnou dopravou, která v rozptýlené zástavbě není efektivní kvůli nedosažitelnému kritickému množství cestujících. Protiklad suburbie a kompaktního města vynikne při srovnání poměru komunikací a užitečné plochy. V suburbiích je poměr vyasfaltovaných ploch k užitečné ploše 1:1. Takový stav je velmi nerovnovážný a nevhodný. V případě kompaktního města je důležité se zabývat nejenom studiem využití plochy, ale objevuje se tady důležitá skutečnost interakce obyvatel versus funkce. V kompaktním městě jsou přítomny různé funkce a jimi generované návazné procesy. Javier Arpa prosazuje systémový přístup. Je přesvědčen, že bytové soubory je nutné posuzovat ve vztazích k okolnímu prostředí, případně i k celému městu, nikoli osamoceně. Cílem je dle něho sloučit funkce, na rozdíl od stále převažující segregace. Po tomto teoretickém úvodu se již Javier Arpa věnoval praktickému výkladu svých metod a výsledků analýz mnoha převážně evropských souborů. 12

13 Pro studium bytových staveb používá několik základních parametrů, které umožňují soubory třídit a porovnávat. Jsou jimi především hustota zalidnění na úrovni města/čtvrti/bytového souboru, dále průměrný čistý příjem, podíl veřejného a soukromého kapitálu na výstavbě, koeficient podlažní plochy a průměrná výška stavby. Sleduje také jednotlivé aktéry, kteří mají vliv na míru hustoty osídlení ve městech: vlastníky pozemků, státní správu a samosprávu, urbanisty a plánovače, developery, architekty, občany a různé neziskové organizace a zájmová sdružení. Kromě výše uvedených parametrů a aktérů si Javier Arpa při výzkumu všímá různých proudů, toků a teritorií ve městech. Poté představil konkrétní bytové soubory, které spolu s výzkumným týmem z a+t studoval nebo spoluvytvářel. Zahájil detailní analýzou brownfieldu automobilky Renault na předměstí Paříže v Billancourt. Jak řekl, tento příklad považuje za velice úspěšný vzor, jak proměnit velká rozvojová území v atraktivní pestré čtvrti. Výroba v této továrně byla ukončena roku 1992 a více než deset let trvalo, než byla započata nová výstavba formou veřejného a soukromého partnerství (tzv. PPP), které se účastnila celá škála partnerů čtyři developeři, město, tři architektonické kanceláře (včetně kanceláře Jeana Nouvela), urbanisté a plánovači a především 17 různých občan - ských sdružení a neziskových organizací. Zástavba celého území je řešena tzv. macroloty, velkými otevřenými bloky o velikosti zhruba jeden a půl hektaru. Koeficient podlažní plochy (KPP) pro tyto jednotky je 3,5 a průměrná hustota zalidnění dosahuje 340 obyvatel na hektar. Cílem bylo optimálně namixovat bydlení, obchody a služby, kanceláře a také další městská zařízení (jako např. zdravotní středisko) tak, aby vše bylo co nejblíže u sebe. Důležitou roli tu hraje sociální bydlení, což je ostatně ve Francii běžné. Jeho podíl na tomto projektu je skoro třetinový. Základní dilema budování dnešního města vidí Javier Arpa v dichotomii shared city x gated city (sdílené, společné město vs. bráněné, ohrazené město). V kompaktním městě je proto poměrně těžkým úkolem vyvážit podíl soukromého a veřejného prostoru. V souvislosti s tímto projektem se Javier Arpa také zmínil o metodickém přístupu ke studiu hustoty osídlení. Řekl, že považuje například počet bytů na hektar za mnohem více vypovídající kritérium než počet obyvatel. Důvodem je častá konverze bytových domů v kancelářské nebo hotelové domy a naopak. Změna funkcí je v kompaktním městě častá, a proto je lépe počítat spíše s fyzickou hustotou (byty, užitečná plocha) než s počtem obyvatel. Koeficient podlažní plochy je dle něj tedy nejlepším indikátorem hustoty, protože je dostatečně abstraktní, generický a zahrnuje i smíšené funkce, jež jsou v městských domech stále častější. V další části přednášky představil Javier Arpa propracovanou typologii studia různých bytových staveb a souborů na základě své metodologie, tj. komparace KPP, podílu zastavěnosti, průměrné výšky budov, hustoty zalidnění a dalších kritérií. Velice názorně ukázal a definoval devět nejčastějších typů bytových staveb (např. klasický blok, perforovaný blok, výškový dům, řadové domy, samostatně stojící domy a další). Zajímavé bylo srovnání jednotlivých typů bytových staveb pomocí grafu, kde byl porovnáván KPP v závislosti na podílu zastavěné plochy. Zde se ukázalo, že lze stavět i velice husté soubory, aniž by bylo nutné zvyšovat průměrnou výšku budov. Tento teoretický poznatek podložil detailní ukázkou nedávno dosta - věného největšího bytového projektu v Dánsku, tzv. osmičkového domu 8house v Kodani (BIG-Bjarke Ingels Group, 2010). Zmínil četná vylepšení a různé způsoby, jak zvýšit objektivní i subjektivní kvalitu bydlení skrze urbanistickou a architektonickou koncepci celého souboru. Optimální hodnota KPP je dle Javiera Arpy přibližně 3 (v případě větších měst od cca půl milionu obyvatel). Proto považuje za nejlepší středně vysokou zástavbu o střední hustotě osídlení zástavba musí být ovšem kompaktní, smíšená a pestrá. Posledním teoretickým příspěvkem ke studiu bytových souborů, který nám Javier Arpa představil, byl koncept hodnocení. Ten je založen na dvou složkách tvrdých a měkkých kritériích. Tvrdá objektivní kritéria jsou následující: vstupy, cirkulace (pohyb), typy bytů, orientace a větrání, společné prostory, venkovní prostor. Měkkými kritérii jsou: míra soukromí, flexibilita, prostornost, spojení s přírodou, bezpečnost, pocit sounáležitosti. Tvrdá kritéria se dají stanovit víceméně technicky, měkká kritéria jsou pocitové, ale o to důležitější dojmy jednotlivých obyvatel. Poslední projekt, který architekt Arpa uvedl, byl LOW2NO dům v Helsinkách (viz projekt v realizaci). Protože Javier Arpa nerad mluví o udržitelnosti (má pocit, že toto téma je snad už v každé přednášce, a nechce unavovat tím, co každý už stejně mnohokrát slyšel), zmínil se o tomto ekologickém projektu jenom letmo. Smyslem LOW2NO domu je edukace a otevření veřejné debaty na příkladu specifického bytového projektu, jenž má být obydlen specifickými obyvateli, kteří dbají na současné ekologické trendy. Dá se říci, že se jedná o přístup learning by doing. Jak zdůraznil Javier Arpa, celkově se při tvorbě projektu postupovalo (na rozdíl od příkladu v Billancourtu) svrchu dolů, tedy od decision-makera, soukromého developera, směrem ke konečnému uživateli, obyvateli domu. Nebyla tady žádná veřejná debata, žádné sdružení, schvalování, PPP, což je, jak tvrdil architekt Arpa, o to paradoxnější, že cílem tohoto projektu je právě povzbudit veřejnou debatu o ekologických tématech a vnést mezi obyvatele Helsinek jisté uvědomění a povědomí o ekologickém bydlení (což je přítomno i v samotném názvu od nízkých emisí k žádným emisím). Závěrem Javier Arpa shrnul svou přednášku mottem své práce cílem hustoty je, aby město bylo žádané (Density to Desire). Hustá zástavba nikoli jen ve fyzikálně technickém, ale v širším sociálním smyslu má být tím, co lidé považují za skutečné město a místo. Dobrý poměr obyvatel, funkcí, příběhů a každodenních aktivit. To si představuje architekt Arpa pod heslem: Turning housing into home. Density is home. (Proměna bydlení v domov, hustota vytváří domov.) V diskusi zazněla jediná otázka, kterou položil urbanista a architekt bytových souborů Michal Kohout. Zajímalo ho, jak probíhal celý složitý proces proměny továrny Renault ve velkou obytnou čtvrť z politického hlediska. Jaké mechanismy rozhodování byly použity při tak velkém počtu účastníků jak z veřejného, tak i soukromého sektoru? Javier Arpa poukázal na důležitost debaty ve francouzském společenském prostředí, což se projevilo i na tomto projektu. Celý mechanismus nazval jako flat consensus. Diskutovalo se tedy na širokém základě bez nějaké hierarchie nebo mocenského působení tak dlouho, až došlo k dohodě. Tento postup je sice zdlouhavý, trval skoro deset let, ale zajistí opravdové zapojení veřejnosti a následně také přijetí celého projektu za vlastní. Nedochází ke vzniku žádné opozice, k odcizení nebo jiné distanci. Zájmová sdružení a angažovaní obyvatelé pak mají pocit, že bojují za svůj projekt, nikoli proti projektu. Jedná se o metodu kulatého stolu, kde developer, vlastník pozemku, město, architekt, urbanista nejsou více než soused, aktivista, důchodkyně z občanského sdružení atd. Je to skutečná demokracie a diskuse. V tomto ohledu Javier Arpa vyjádřil jistý údiv nad přístupem k tvorbě projektu LOW2NO z Helsinek, který byl velice autoritativní, hierarchický a jednoznačný, trošku ve smyslu sociálního inženýrství top-down, kdy developer ví nejlépe, co je pro budoucího obyvatele nejlepší, koupí pozemek a nikoho se na nic neptá. Architekt je již v podřízené pozici a pouze kreslí podle zadání svého chlebodárce. V ještě pod - řízenější pozici je zákazník, který už neovlivňuje vůbec nic a má pouze možnost dle hesla Take it or leave it, tedy Ber, nebo nech být. Daniel Sokol 13

14 Duch Dwellings: Ideas and Standards / Holandská obytná výstavba: inspirace a vzory Datum přednášky: studium na Fakultě architektury TU Delft architektonická kancelář Van Gameren Mastenbroek architecten 2005 nyní vlastní architektonická kancelář Dick van Gameren architecten B.V. DICK VAN GAMEREN *1962, NIZOZEMSKO Profesor Dick van Gameren vede v současné době katedru bytových staveb na Fakultě architektury Technické univerzity v Delftu. Ve vlastní kanceláři se zaměřuje na bytovou výstavbu a veřejné budovy městského charakteru. Jeho práce je charakteristická zejména zájmem o kvalitu architektonického prostoru. Pozornost věnuje vzájemnému vztahu urbanistické struktury sídel a bytové typologie. O vztazích mezi soukromým, společným a veřejným prostorem pojednává i jeho poslední kniha Revision of Space: An Architectual Manual. Vybrané publikace: GAMEREN, Dick van. Revisions of Space: An Architectural Manual. Doslov Hans Ibelings. 1. vyd. Rotterdam: NAI Publishers, ISBN Vybrané realizace architektonické kanceláře Dick van Gameren architecten: bytový dům Block J, Funenpark, Amsterdam, Nizozemí, 2009, obytný soubor De Buigerij, Hengel, Nizozemí, 2009, bytový dům Karspeldreef block AB, Amsterdam, Nizozemí, 2009, bytový dům Block A, Noordstrook Delflandplein, Amsterdam Slotervaart, Nizozemí, 2010, bytový dům Oeverlanden, Purmerend, Nizozemí, současnost a tradice téma: 14

15 Blok J, Myriad, Funenpark, Amsterdam, dokončeno

16 16 Blok AB, Karspeldreef, Amsterdam, dokončeno 2009 Blok A, Noordstrook Delfandlein, Amsterdam, dokončeno 2010 Obytný soubor De Buigerij, Hengelo, Nizozemí, 2009 HOLANDSKÝ MISTR BYTOVÉ VÝSTAVBY recenze přednášky z Třetí přednášku cyklu COLLECTIVE HOUSING IN EUROPE na půdě FA ČVUT vedl uznávaný nizozemský architekt Dick van Gameren, nositel nizozemské tradice v bytové výstavbě. Nepřekvapilo tedy, že během přednášky provedl posluchače stručnou historií tamní obytné výstavby a při povídání o současnosti zároveň představil i několik ze svých vlastních projektů. Gamerenův výklad se vzhledem k vymezenému času týkal především historie a situace v Amsterdamu. Podoba tohoto města, jeho domů a jeho atmosféry, je již od středověku určována dvěma typickými rysy: pravidelnou sítí plavebních kanálů a úzkými, vysokými a hlubokými domy. Ty mezi sebou vymezují jen těsné a celkem tmavé uličky. Charakteristické vyznění těchto domů pak přetrvává v různých (ná)podobách až do současnosti. Až do roku 1880 byl růst Amsterdamu omezen pevným sevřením městských hradeb, které mělo za následek vysokou koncentraci obyvatel na daném prostoru a v rámci jednotlivých domů. Průměrná obytná plocha na jednoho obyvatele byla mnohem menší než dnes. Vzhledem k neudržitelnosti takové situace se proto město koncem 19. století začalo rozpínat i za hradby a tento proces již nikdy neustal. Na samotnou podobu domů to však zásadní vliv nemělo. Jejich stavební program zůstal i nadále stejný nebo velmi podobný (základními prostory zůstávají kuchyň a ložnice), ale pokoje se zvětšovaly. Nová výstavba za hradbami města tedy pokračovala v podobě, jakou měla před 300 lety uvnitř těchto hradeb. Důležitým rozdílem však bylo, že celé domy již nutně nepatřily pouze jedné rodině, ale uvnitř byly rozděleny do několika nezávislých bytů. Dalším důležitým mezníkem se stal rok 1902, kdy byl v Nizozemsku schválen zákon ukládající všem městům vypracování plánů své expanze a současně standardů kvality bytové výstavby. Od této doby tedy musela být stavba každého nového domu schválena úřady, a architektura a urbanismus se tak staly plnohodnotnými profesemi. Proces růstu měst byl racionalizován, ačkoli podoba samotných domů přetrvávala v duchu tradice. Jedním z prvních a zároveň nejvýznamnějších architektů/urbanistů se stal Hendrik Berlage 1, který v roce 1910 přišel s plánem expanze Amsterdamu na jih (tzv. Plan Zuid). V jeho pojetí nebyl růst města pouze mechanickým kopírováním existujících vzorců, ale předmětem promyšleného plánování, při kterém kladl důraz zejména na vytváření

17 veřejných prostor (parky, náměstí apod.). Tvář města tak již nebyla výhradně důsledkem práce architektů a podoby jimi navrhovaných budov, ale naopak, urbanismus se stal určujícím pro architektonickou podobu bytové výstavby. V této době byl také položen základ tzv. Amsterdamské škole, jejímž představitelem byl např. Hendrik Wijdeveld 2. Pro architekty této školy je typický důraz nikoli na jednotlivé bytové jednotky, ale na celek. Budovy se tak stávají opticky mnohem větší a více monolitické (už to nejsou úzké domy vystavěné vedle sebe a členěné odpovídajícím způsobem, ale jednolité budovy), komponované z větších bloků a stavěné převážně z charakteristických červených cihel. Takové pojetí však nemělo dlouhého trvání a již na přelomu 20. a 30. let 20. století převládl v diskusi názor, že fasáda není na domě to nejdůležitější, ale mnohem podstatnější je vnitřek. Bez ohledu na podobu samotných domů stále pokračoval rychlý a rozsáhlý růst města. Urbanistický plán expanze Amsterdamu na sever zpracoval ve 30. letech Cornelis van Eesteren 3, svého času prezident CIAM. Výstavba podle jeho plánů však byla realizována až po druhé světové válce, v 50. a 60. letech. Jejími hlavními znaky jsou megalomanské rozměry dlouhých řad bytových domů, tak jak jsou nám důvěrně známy i z českých panelových sídlišť. Tyto jevy navíc doprovázelo striktní rozdělení funkčních zón, které ale byly jen velmi chatrně propojené, a putování mezi nimi bylo velmi obtížné, ne-li nemožné. Není tedy divu, že netrvalo dlouho a podobná výstavba byla kritizována. V reakci na tuto kritiku se nizozemští stavitelé obrátili zpět k tradici a k menším cihlovým domům. Opět navrhovali jednotlivé domy, nikoli celé bloky, zasazené do členitého a přátelského okolí, s ulicemi jako centry sousedského života. Lidskou touhu po větším obytném prostoru však nezastavili a expanze města do přilehlých oblastí pokračovala, vesměs v podobě nám tak známých satelitních oblastí s uniformní výstavbou z 90. let. Protipólem tohoto vývoje se pak staly opravy a nové využití zchátralých oblastí uprostřed Amsterdamu, především v přístavu, kde byly kromě oprav doků vytvořeny i nové umělé ostrovy. Tímto způsobem byla zvyšována hustota obyvatelstva v městské zástavbě namísto dalšího růstu města v prostoru, který byl čím dál vzácnější. Plány na rozvoj amsterdamského přístavu byly od počátku velmi ambiciózní a rozsáhlé. Vždy je však provázela snaha odvrátit se od neosvědčených řešení z minulosti (monumentalita, uniformita) a příklon k členité architektuře navazující na nizozemskou tradici výstavby bytových domů. Gameren se realizace takových plánů účastnil v několika fázích. Jeho projekt bloku 23b1 v IJburgu (obytné oblasti v přístavu; realizace 2005) je součástí širšího souboru staveb, které, ač postavené v jednu dobu a v podstatě splňující pouze jedinou funkci bydlení, se snaží vypadat jako organicky prorostlé a zároveň individuální, propojené i současně rozdělělené umělými kanály a cestami, obklopené různými rafinovanými zákoutími a veřejnými prostory. Tento určitý druh nostalgie pak Gameren identifikuje i v další fázi obnovy přístavu, na východním ostrově Borneo. Zde také realizoval jeden ze svých projektů, budovu se třemi byty na samotném konci ostrova (1999). Na ostrově rovněž převládají individuální budovy, jimž ale vévodí několik monumentálních staveb, které nad ostatními ční jako jakési novodobé katedrály. Ambiciózní projekty obnovy přístavu však zbrzdila hospodářská krize v polovině první dekády 3. tisíciletí. Komplexní výstavbu tehdy nahradily skromnější projekty obyčejného bydlení. V Gamerenově tvorbě je reprezentuje například blok 51c v IJburgu, dokončený v roce Současně byly v Amsterodamu obnovovány oblasti s poválečnou výstavbou, a to v osvícené snaze předejít problémům, které se objevují v podobných oblastech na předměstí Paříže, kde také najdeme rozsáhlá sídliště zabydlená především přistěhovalci. Tyto oblasti byly přestavovány s cílem dosáhnout větší pestrosti v typu bytové zástavby i v sociálním a kulturním postavení jejich obyvatel. Gamerenův příspěvek k této snaze byl realizován v amsterdamské čtvrti Noordstrook (2010, viz obr. str. 16), kde se snažil propojit různé typy bydlení v jednom bloku. Mnoho z těchto poválečných komplexů bylo však také zbouráno a nahrazeno novou, nižší bytovou zástavbou. Tyto rozsáhlé přestavby, včetně pokračování výstavby umělých ostrovů v centru města, jsou však v současnosti z finančních důvodů pozastaveny a není možné říci, zda na ně bude někdy navázáno. Nejnovějším trendem nejen v Amsterdamu, ale v celém Nizozemsku jsou podle Gamerenových slov menší intervence do existující zástavby a nové využití stávajících staveb uvnitř měst, nikoli jejich další rozpínání. Důležitým rysem je také požadavek na propojování různých typů bydlení (rodinného, pro jednotlivce, pro seniory apod.). Sám Gameren v tomto duchu realizoval sendvičový dům Myriad v Amsterdamu (2009, viz obr. str. 15), ve kterém se nachází 13 různých typů obydlí včetně samostatných rodinných domů v nejvyšší vrstvě budovy. Za zmínku jistě stojí i jeho projekt obytné výstavby v areálu bývalé čističky odpadních vod (realizace 2000). Mimo Amsterdam, ve městě Hengelo, pak byl v roce 2009 realizován obytný komplex doslova vestavěný do starých továrních budov. Gamerenovi podobné projekty umožňují zachovat identitu místa a navázat na tradici. Nejnověji, v roce 2011, Gameren dokončil studii přestavby posledního zbývajícího poválečného obytného komplexu v původním stavu v části Amsterdamu Kleiburg. Zjednodušeně řečeno se pokusil v tomto obrovském panelovém domě kladoucím množství technických omezení pospojovat bytové jednotky tak, aby z nich vytvořil atraktivní a pohodlné bydlení. Povedlo se mu to vertikálním propojením bytů a vytvořením mezonetů. Nezbývá než si přát, aby tento ambiciózní a nápaditý projekt uspěl u investorů, neboť i v našich končinách by mohl být cennou inspirací pro oživení panelových sídlišť zdobících každé větší i menší české město. Lenka Váňová 1 Hendrik Petrus Berlage, , významný nizozemský architekt, člen CIAM. Považován za otce moderní nizozemské architektury. Jeho dílo se stalo inspirací mj. pro tzv. amsterdamskou školu. 2 Hendrikus Theodorus Wijdeveld, , významný nizozemský architekt a urbanista, zakladatel časopisu Wendingen. Pracoval na konceptu neměstského města, organického propojení města a přírody. 3 Cornelis van Eesteren, , významný nizozemský architekt a urbanista, předseda CIAM ( ). Významně se podílel na plánování rozvoje Amsterdamu, které odvíjel od aktuálních potřeb obyvatel. Bytový dům Oeverlanden, Purmerend, Nizozemsko,

18 Cities Full of Space: Qualities and Density / Města plná prostoru: kvalita a hustota Datum přednášky: Fakulta architektury TU Eindhoven, Nizozemsko 1980 založil kancelář Rudy Uytenhaak Architectenbureau od 2005 hostující profesor na TU Delft, Nizozemsko RUDY UYTENHAAK *1949, NIZOZEMSKO Profesor Rudy Uytenhaak vede vlastní architektonickou kancelář Rudy Uytenhaak Architectenbureau a zároveň působí na Fakultě architektury na Fakultě architektury Technické univerzity v Delftu, kde se věnuje výzkumné a publikační činnosti zaměřené na problematiku kvality městského obytného prostředí. Kvalitě a hustotě městského prostředí je věnována i jeho kniha Cities Full of Space: Quality of Density. Vybrané publikace: UYTENHAAK, Rudy. Cities Full of Space: Quality of Density. Rotterdam: 010 Publishers, ISBN Vybrané realizace architektonické kanceláře Rudy Uytenhaak Architectenbureau: bytový dům Droogbak, Amsterdam, Nizozemí, 1989, bytový dům Weesperstraat, Amsterdam, Nizozemí, 1992, bytový dům Czaar Peterstraat, Amsterdam, Nizozemí, 1993, bytový dům Willibrordus, Amsterdam, Nizozemí, 2000, bytový dům Borneo Sporenburg, Amsterdam, Nizozemí, 2000, obytný soubor Hoop, Liefde en Fortuin, Amsterdam, Nizozemí, 2002, obytný soubor Veltmanstraat, Amsterdam, Nizozemí, 2003, obytný soubor Olympisch Kwartier, Amsterdam, Nizozemí, prostor a hmota téma: 18

19 Bytový dům Hoop, Liefde en Fortuin (Naděje, láska a bohatství), Amsterdam, Nizozemí, dokončeno

20 20 Bytový dům Hoop, Liefde en Fortuin, Amsterdam, Nizozemí, 2002 Bytový dům Hoop, Liefde en Fortuin, Amsterdam, Nizozemí, 2002 Obytný soubor Olympisch Kwartier, Amsterdam, Nizozemí, 2005 Obytný soubor Olympisch Kwartier, Amsterdam, Nizozemí, 2005 DIVERSITY & DENSITY / ROZMANITOST A HUSTOTA recenze přednášky z Profesor Rudy Uytenhaak, který působí na Technické univerzitě v Eindhovenu a už třicet let vede vlastní architektonickou kancelář Rudy Uytenhaak Architectenbureau, byl dalším hostem cyklu přednášek o bydlení. Jeho práce výrazně ovlivnila vývoj typologie nizozemské bytové architektury. V první části přednášky se architekt Uytenhaak věnoval systému osídlení holandské krajiny a její proměně, která s osidlováním zákonitě úzce souvisí. Posluchače krátce seznámil se systémem ostrovů a odvodňovacích kanálů v Holandsku. Zajímavé bylo především srovnání, jak se holandská krajina proměňovala v čase. Až do poloviny 19. století bylo Holandsko zemí několika málo měst, mezi nimiž se převážně rozprostírala zemědělská krajina nebo vodní plochy. Potom se začala města raketově rozrůstat, zastavěnost houstla. Skutečně venkovské krajiny je dnes v Holandsku velmi málo. Další část přednášky věnoval Rudy Uytenhaak Amsterdamu, jeho urbanistické struktuře, způsobům výstavby a technologiím, které byly při výstavbě převážně používány. Základním prvkem je systém rodinných domů, což je pro středoevropské poměry v centru města neobvyklé. Domy měly šířku cca 6 metrů a dosahovaly hloubek až dvaceti čtyř metrů, a to bez jediného okna v bočních sousedících zdech. Proto bylo potřeba, aby čelní fasádou bylo možné získat maximum světla pro tunelovité interiéry. Tak vznikla typická velká okna. Aby bylo vůbec možno v nestabilním podloží písčitých sedimentů domy zakládat, stavěly se piloty do hloubky metrů. Z tohoto důvodu byly domy stavěny v řadách, neboť tak na každý dům vycházela v průměru jedna pilota. Růst Amsterdamu byl až do 19. století vymezen soustavou soustředných vodních kanálů. Velkým průlomem byla teprve éra architekta Hendricha Berlageho, který na počátku 20. století založil dnešní Berlage ring, a tím zahájil etapu postupného rozšiřování města do okolní krajiny. Ta pokračuje dodnes. Dalším zlomovým urbanistickým zásahem byl CIAM ring, který vznikal v letech Poté nastala zhruba dvacetiletá etapa obnovy centra města a teprve po roce 1990 se dá mluvit o skutečné transformaci Amsterdamu, kterou ztělesňuje hlavně projekt umělých ostrovů s intenzivní a hustou zástavbou. Na tomto místě nám architekt Uytenhaak představil několik již zrealizovaných projektů, kterými jeho kancelář přispěla ke zmíněné