ZÁKLADNÍ FORMY CHOVÁNÍ ŽIVOČICHŮ: Rytmy

Transkript

1 10 (1) ETOLOGIE Představuje mladý vědní obor biologie zkoumající chování živočichů. Obecná etologie studuje základy životních projevů a jejich genetickou a fyziologickou podstatu. (Zkoumá například to, jak nervová soustava nebo žlázy s vnitřní sekrecí ovlivňují chování živočichů.) Speciální etologie studuje specifické formy a zákonitosti chování jednotlivých zvířecích druhů např. způsob získávání potravy, způsoby pohybu, péči o čistotu těla, sexuální chování, společenské vztahy zvířat apod. Etologie využívá především pozorovací metody a veškerou dokumentační a záznamovou techniku. V menší míře se v etologii využívá také experimentů. Uplatnění etologie je značně rozsáhlé, ale největší význam má v oblasti ochrany divoce žijících živočichů a chovu hospodářských, domácích i exotických zvířat. Jen pokud dobře poznáme přirozené životní projevy jednotlivých organismů, můžeme je efektivně chránit, chovat nebo je hospodářsky využívat. Svůj význam má etologie také při ochraně lesních porostů a polí před škůdci. V neposlední řadě mají znalosti chování zvířat svůj význam také pro psychologii a psychiatrii, neboť množství projevů pozorovaných u vyšších živočichů, je známo také u člověka. ZÁKLADNÍ FORMY CHOVÁNÍ ŽIVOČICHŮ: Rytmy Denní rytmus - BIORITMUS Vyplývá ze střídání aktivit a odpočinku během dne. Je řízen epifýzou (šišinkou). Jako aktivitu zde rozumíme celou řadu činností např. péče o potomstvo, péče o tělní pokryv, lov, páření atd. Podstatou denních rytmů je především střídání světla a tmy. Narušením denních rytmů vyvolává stresové reakce. Monofázická zvířata 1 období odpočinku (noční spánek) 1 období aktivity (denní činnost) běžné u ptáků, opic i lidí atd. Polyfázická zvířata střídají během 24 hodin několik fází odpočinku a několik fází aktivit hraboši, rejsci, psi atd. Sezónní rytmus Představuje střídání aktivit jedince během roku. V našich zeměpisných podmínkách tento rytmus výrazně ovlivňuje střídání ročních dob.

2 Velmi markantní je sezónní rytmus především u živočichů žijících v mírných a polárních oblastech s velkými výkyvy klimatu během roku. To se projevuje především u tažných ptáků, studenokrevných živočichů a hibernujících savců. Ropucha obecná duben (páření, kladení vajíček), květen září (noční shánění potravy a migrace po okolí střídá denní odpočinek) říjen březen (zimní spánek hibernace). Obranné reakce Patří mezi nejběžnější projevy chování zvířat, jejich znalost je zásadní podmínkou každého úspěšného chovatele. Obranné reakce rozdělujeme do několika skupin: Preventivní Typický projev může být rozhlížení po krajině, větření psa, panáčkování zajíce nebo i africké surikaty. Na preventivní vyhledávání možných nebezpečí navazuje vydávání varovných signálů. Nejčastěji jsou to zvukové (pískání, dupání, křičení apod.) popřípadě i optické signály. Útěk Je již aktivní, většinou preventivní reakce, při které zvíře uniká potencionálnímu nepříteli. Vzdálenost, po jejímž prolomení začne zvíře téměř vždy prchat nazýváme - útěková (úniková) vzdálenost. Liší se podle druhu a záleží také na osobních zkušenostech s nepřítelem. Nejčastěji se uvádí úniková vzdálenost zvířat při střetnutí s člověkem. Čáp 30m, volavka 80m, žirafa 150m (útěková vzdálenost od aut je u žiraf na safari pouze 20 m. U některých volně žijících zvířat může úniková vzdálenost zcela vymizet. Např. krmené divoké kachny nebo labutě. Základním principem domestikace je zkrácení, nebo úplné vymizení únikové vzdálenosti. Aktivní obranné reakce Mnohdy je aktivní obrannou reakcí zvířat ustrnutí, popřípadě předstírání smrti akinézie (hmyz, sova pálená, užovka, ropucha, kuňka, vačice). Téměř do dokonalosti to dotáhla užovka obojková, která krom strnulosti vyloučí ještě část ostře čpících výměšků, kterými velmi zdařile předstírá rozklad. U ještěrů pozorujeme - autonomii odvržení částí těla ocas u ještěrek, končetina u kraba. Známou obrannou reakcí celé řady živočichů jsou také mimikry. (Strašilky, pakobylky, chameleoni atd.) Svérázné je také používání velmi ostře páchnoucích výměšků např. skunk.

3 Někteří živočichové se při útoku predátora sestavují do těsných skupin kolektivní obranná reakce - Hejno, popřípadě stádo je sestaveno tak, že zdatní mohutní jedinci brání slabší, nebo svou koncentrací znemožňují predátorovi zaútočit bizoni, buvoli, hejna ptáků nebo ryb apod. V kritické až bezvýchodné situaci pod vlivem silného stresu se zvířata odhodlávají k nečekanému útoku proti nepříteli. Nejčastěji se jedná o znemožnění útěku, popřípadě přiblížení ke zvířeti na kritickou vzdálenost. Zvíře vnímá situaci jako boj o život a většinou se po krátkém ataku snaží utéct. Získávání potravy Většinou se jedná o složitý soubor projevů, které jsou řízeny z mozku a podmíněny podněty vnějšími i vnitřními. Živočichové se často musí toto chování učit od rodičů. (Např. tygři proto zůstávají s matkou až dva roky než se osamostatní. Bez její pomoci a loveckých zkušeností by mladí tygři pravděpodobně uhynuli hladem.) Množství přijaté potravy většinou odpovídá aktuálním potřebám živočichů a jen v některých případech a u některých živočichů dochází k výrazným výkyvům. (Např. živočichové, kteří ulehají k zimnímu spánku (hibernaci) - ježci, medvědi, jezevci, netopýři, popřípadě ptáci před odletem do teplých krajin shromažďují značné tukové zásoby.) Způsob, jak živočichové vyhledávají potravu je rozmanitý. Vždy souvisí dominantním smyslovým orgánem. Ptáci zrak, savci čich, zrak nebo sluch, ryby zrak, čich a hmat, plazi zrak, čich, termoreceptory, obojživelníci zrak, čich. Hygiena zvířat Jsou spojené s péčí o tělní pokryv. Většina zvířat hygieně věnuje významnou část dne. Perfektní stav tělního pokryvu je důležitý pro ochranu před predátorem (mimikry), chladem, smáčením vodou atd. V době páření je významným znakem poukazujícím na zdraví a fyzickou kondici jedince. U savců souvisí s pozorováním takovýchto projevů drbání, olizování jazykem, koupání, válení, kalištění (u divokých prasat), odírání, bahnění apod. U ptáků pozorujeme - popelení, čechrání peří, mazání (u vodních ptáků tuk z kostrční žlázy zabraňuje smáčení peří) a mravenčení (sojky, straky, špačci apod. - ptáci lezou do mraveniště a nechávají se prostříkat kys. mravenčí, která napomáhá odstraňování ektoparazitů.) Pro mnohé živočichy je očista tělního pokryvu a jeho bezvadný stav zásadní podmínkou úspěšného shánění potravy a mnohdy i přežití. (Špatně promaštěné peří vodních ptáků je nasákavé a ptákům hrozí neschopnost letu, nebo i utopení.) Společenský život Souvisí s potřebou živočichů zaujímat určitý prostor. Z tohoto důvodu rozlišujeme několik klíčových pojmů:

4 Areál - každý druh je rozšířen v určitém prostoru (areálu) - například lesy střední Evropy. Areál může být značně rozsáhlý. V areálu však živočich obývá jen určitý vymezený prostor s přesně danými podmínkami. Biotop (bydliště) např. jehličnatý horský les. Charakteristický prostor, kde se daný živočich obvykle vyskytuje. (horský potok biotop pstruha, savana biotop slonů, antilop atd.) Biotop bývá rozdělen na menší oblasti teritoria. Teritorium prostor, který obývá jedinec buď sám, nebo v rámci rodiny. Tento prostor zajišťuje danému počtu jedinců (jedinci) dostatek potravy. Velikost teritoria ovlivňuje především velikost živočicha. Ještěrka m2, srnec 0,1 km2, tygr 200km2. Teritorium si zvířata střeží a jeho hranice značkují pomocí stop pachové stopy - močením, kálením, výměšky pachových žláz, optické stopy - drásáním drápy, zvukové stopy zpěvem ptáci. U velké skupiny zvířat se setkáváme s přirozenou tendencí se sdružovat s jedinci stejného druhu. Typy zvířecích společenstev: Otevřený anonymní svazek zvířata se vzájemně neznají hejno špačků, stádo jelení zvěře. Jedinec se může kdykoli odpojit i připojit. Výhodou je větší bezpečí před nepřítelem. Uzavřený anonymní svazek velké rodiny hlodavců potkani. Vzniká z původně menší rodiny. Nepřijímají mezi sebe cizí jedince. Patří sem i hmyzí stát včely, mravenci, všekazi (termiti). Kolonie sdružování párů za účelem hnízdění a vyvedení mláďat. Individuální svazky neanonymní všichni členové se bezpečně znají. Často v nich bývá vyvinuta hierarchie s jedním dominantním jedincem - tlupa, rodina. (vlci, opice, lidoopy apod.) V rámci všech svazků pak rozlišujeme jedince na: distančního typu zachovávají si neustále určitou minimální vzdálenost (tělesný kontakt jim vadí nebo ho nevyhledávají vlaštovky) kontaktního typu - tělesný kontakt vyhledávají (opice, hlodavci, psi, papoušci atd.) Rozmnožování Je to základní, většinou sezónní projev životního rytmu. Podle četnosti říjí rozdělujeme živočichy do několika skupin monoestričtí říje jen 1X za rok (jelení a srnčí zvěř), diestřičtí (říje 2X do roka mnozí ptáci zahnízdí během jara a léta dvakrát, je to běžné také u králíků, zajíců, psů a koček), polyestričtí živočichové říje mnohokrát do roka (hlodavci, primáti, člověk a jiní). Rozmnožování je vždy o složité instinktivní chování, které má tři fáze: obsazení teritoria, namlouvání a páření. Namlouvání toto chování je pro zachování druhu velmi důležité a sleduje několik cílů. Především zabraňuje mezidruhovému křížení a umožňuje selekci (pohlavní výběr) vhodných a fyzicky zdatných jedinců. Ptáci tok, savci říje. Velmi často je toto období spojeno s charakteristickými projevy samců imponování

5 (krocan, páv), souboje (jelení zvěř, ploutvonožci, gorily apod.), předávání darů samici (pavouci, rybáci, brkoslavové apod.) Páření - představuje následný proces, při kterém dochází ke kopulaci obou zvířat. Do rozmnožování zvířat patří i následná péče o potomstvo. Na ní se podílejí někdy pouze matky kachny, jindy pouze otcové nandu, mořští koníci, nebo oba partneři labutě, pěvci, dravci. V některých případech i další členové širší rodiny, kteří se nepáří. Typické je to pro vlky, primáty apod.