STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST

Transkript

1 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST PROPEDEUTIKA PŘÍRODOVĚDNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V MATEŘSKÝCH ŠKOLÁCH Veronika Tomanová Liberec 2013

2 STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 12 Tvorba učebních pomůcek, didaktická technologie Propedeutika přírodovědného vzdělávání v mateřských školách Propedeutics of science education in nursery schools Autor: Veronika Tomanová Škola: Střední odborná škola a Gymnázium, Na Bojišti 759/15, Liberec 3 Konzultant: RNDr. Vladimíra Erhartová Liberec 2013

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně s využitím odborných připomínek RNDr. Vladimíry Erhartové. Použila jsem literaturu uvedenou v seznamu použité literatury. Postup práce je v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V Liberci dne podpis:

4 Poděkování. Děkuji RNDr. Vladimíře Erhartové za obětavou pomoc a odborné připomínky, které mi během práce poskytovala. Děkuji paní ředitelce Ladislavě Sehnoutkové, která mi umožnila program ověřit v Mateřské školce Beruška v Liberci. Dále bych chtěla poděkovat Janu Kočíbovi za poskytnutí návodu na rakety.

5 ANOTACE Cílem práce bylo připravit roční program pro propedeutiku přírodovědného vzdělávání v mateřských školách (dále MŠ) a program prakticky vyzkoušet tak, aby mohl sloužit jako program využitelný jak v klubech malých debrujárů v MŠ, tak přímo učitelkami MŠ. Program tedy obsahuje 10 připravených návodů na 10 schůzek pro jeden školní rok, včetně návrhů pokusů, potřebných pomůcek, postupů, zjednodušených vysvětlení fyzikálních jevů pro děti, odborně správných vysvětlení, pedagogických poznámek a otázek pro děti. Vypracovaný program vychází jak z pedagogické a didaktické teorie, tak z vlastních zkušeností autorky získaných při dvouletém testování programu v MŠ Beruška v Liberci. Klíčová slova: propedeutika přírodovědného vzdělávání; mateřská škola; pokus; návod k pokusu, vysvětlení pokusu ANNOTATION The aim of this work was to prepare an annual program for propedeutics of science education in nursery schools, and to verify the program so that it can serve as a program available for science clubs in nursery schools and for teachers in nursery schools. The program therefore includes 10 manuals for 10 lessons for one school year, including experiments, equipment, instructions, simplified explanations of physical phenomena for children, technically correct explanations based on adults, pedagogical notes, and questions for children. The program is based on the theories of pedagogy and of didactics as well as on the author's personal experience that she got during two years when she tested the program in a nursery. Key words: propedeutics of science education; nursery; experiment; experiment instructions; explanation of an experiment

6 Obsah: Úvod Teoretická část Důležitost přírodovědného vzdělávání v MŠ Co kroužek u dětí rozvíjí Zásady při práci s dětmi Zázemí kroužku Didaktika Pojem didaktika Didaktické zásady Zásada komplexního rozvoje osobnosti žáka Zásada vědeckosti Zásada individuálního přístupu k žákům Zásada spojení teorie s praxí Zásada uvědomělosti a aktivity Zásada názornosti Zásada soustavnosti Zásada přiměřenosti Zásada trvalosti Vyučování Struktura celistvého procesu vyučování Cíle v procesu vyučování Vyučovací metody Charakteristika vybraných vyučovacích metod Metody slovní Metody názorně demonstrační Hra jako vyučovací metoda Metoda opakování a procvičování vědomostí a dovedností Pokusy Pokusy se vzduchem Rukavice na oříznuté PET láhvi Namalovaný obrázek v kelímku Silák vzduch Raketa na vzduch Beruška na brčku Zábavný oxid uhličitý Sopka

7 Levitující bublinky Přelévání plynů Tancující rozinky Raketa na oxid uhličitý Kouzla s barvami Kytička Barvy do mléka Kouzla s voskovkami Těžiště Můra Papoušek Klaun z kinder vajíčka Úžasná voda Mince na vodě Leknín Pepř a mýdlo Lodička Magnety Lovení rybek Magnety a předměty Pohyblivé figurky Zvuk Vidět zvuk Zvuk zvonů Mince v balonku Píšťalka Vajíčka Vajíčko v coca cole Hopsakoule Vařené a syrové vajíčko Čerstvé vajíčko a pukavec Vajíčko do láhve Optika Azbestový prst Udělej si lupu Promítání lupou Periskop

8 Pohyblivé obrázky Bubliny Bubliny Závěr Literatura a informační zdroje Přílohy Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č Příloha č

9 Úvod Cílem práce bylo připravit roční program pro propedeutiku přírodovědného vzdělávání v MŠ a program prakticky vyzkoušet tak, aby mohl sloužit jako program využitelný jak v debrujárských klubech v MŠ, tak přímo učitelkami MŠ. Program tedy obsahuje jednak zjednodušená vysvětlení fyzikálních jevů vhodná pro malé děti, tak odborně správná vysvětlení pro vedoucí kroužků, či učitelky MŠ, upozornění na případné problémy, návrhy osvědčených metod práce a pomůcky potřebné k provedení pokusu. Při přípravě programů jsem vycházela z teoretických poznatků z hodin pedagogiky a psychologie, což dokumentuji v teoretické části práce. K práci mne přivedl právě zájem učitelek MŠ a dalších vedoucích v MŠ o aktivity, které jsou náplní mého kroužku, a nedostatek materiálů připravených pro využití v MŠ. Sama jsem zájem dětí o jednoduché fyzikální experimenty poznala při Fyzikálním jarmarku, který každoročně připravují studenti 2. ročníku našeho pedagogického lycea. Jako členka Klubu malých debrujárů při SOŠ a Gymnáziu v Liberci jsem sama poznala, jak může být poznávání zákonitostí našeho světa zábavné, a nadšení dětí při našem předvádění pokusů na jarmarku mne přivedlo k vedení kroužku v MŠ. 8

10 1. Teoretická část 1.1. Důležitost přírodovědného vzdělávání v MŠ V dnešní uspěchané době nemá většina rodičů na své děti čas, a tak se děti umí zabavit jen sezením u počítačů a televizí. Zároveň rodiče děti nemotivují k činnosti, takže děti nejsou zvyklé se něčemu samostatně věnovat. Většina dětí si nikdy nevyzkoušela vlastnoruční vyrábění, takže často děti v první třídě neumí stříhat, lepit, modelovat. Z toho také vyplývá, že děti tráví venku čím dál tím méně času, a tak nemají přímý kontakt s okolním světem. Nelezou po stromech, nehrají si s blátem, necvrnkají kuličky, znají jen virtuální svět. Proto je důležité začít s přírodovědným vzděláváním už v mateřských školách. Čím dřív si dítě zkusí, jak svět okolo nás funguje, tím lépe pochopí v budoucnu fyzikální zákony. Pojem propedeutika znamená předběžné vzdělávání nebo úvod do určité vědy. Proto pokládám za důležitou přípravu propedeutiky přírodovědného vzdělání pro MŠ, aby si děti mohly v tomto velice vnímavém věku bezpečně vyzkoušet to, co jim často neposkytuje rodina, jak svět okolo nás funguje Co kroužek u dětí rozvíjí Přírodovědné vzdělávání již od předškolního věku je důležité také proto, že kroužek děti všestranně rozvíjí. Na každé schůzce si děti něco vyrábí, stříhají, lepí, vybarvují, obkreslují, skládají, proto kroužek rozvíjí motoriku, výtvarné cítění a zručnost. Děti často pracují ve skupinkách a mají za úkol na něco společně přijít, nebo něco společně vyrobit, takže kroužek rozvíjí také komunikaci a práci ve skupinách. Na každé schůzce musí děti pozorně sledovat pokusy, tím se u nich rozvíjí pozornost. Na konci hodiny s dětmi shrneme, co jsme se naučili a co jsme zkoušeli, tím děti procvičují paměť. Dítě je v předškolním věku zbrklé, často nepozorné, proto se musí schůzky uspořádat tak, aby děti zaujaly. Také je důležité dbát na individuální zvláštnosti dětí. Každé dítě je jinak šikovné, proto je třeba se méně zručnému dítěti věnovat více, více mu pomáhat a radit. Pro děti talentovanější je třeba mít připraveny náročnější otázky tak, abychom podpořili jeho talent. 9

11 1.3. Zásady při práci s dětmi Při práci s dětmi je na prvním místě bezpečnost. Už na první schůzce je důležité děti seznámit s pravidly, která musí dodržovat, aby se předešlo případným úrazům. To ale nestačí, protože děti rychle zapomínají, proto je při rizikových pokusech opět upozorníme na pravidla bezpečnosti. Pokusy se musí přizpůsobit věku dítěte. Pokusy, při kterých se používají ostré předměty, by děti neměly zkoušet samy. Takové pokusy by měl provádět vedoucí schůzky, nebo pokusy přizpůsobit tak, aby děti nepřišly s ostrými předměty do styku. Například při pokusech s oříznutou PET láhví láhev oblepíme izolepou, aby se děti nepořezaly. Pokusy s ohněm děti také nezkoušejí samy. Při těchto pokusech se děti jen dívají, popřípadě si pokus zkouší jednotlivě, aby měl vedoucí schůzky vše pod kontrolou. Bezpečnost je velmi důležitá, proto je lepší, když schůzku vedou dva vedoucí. Jeden předvádí pokusy a druhý kontroluje děti. Další důležitá zásada při práci s dětmi je vhodné střídání činností. Schůzku začneme tím, že dětem řekneme, jakému tématu se budeme věnovat a jaké pokusy si vyzkouší. Na začátku schůzky dětem předvádíme pokusy náročné na vnímání. Po zhlédnutí pokusů si děti pokusy zkouší samy. Na konci schůzky si děti většinou vyrobí nějakou hračku k danému tématu. Při vyrábění hraček si připomenou, co si zkusily a co nového se dozvěděly Zázemí kroužku V kroužku je deset dětí. Při schůzkách se scházíme ve školce, kde jsou optimální podmínky pro práci. Prostředí, kde se pokusy provádí, je velice důležité. Je lepší, když místnost, kde se pokusy provádí, je bez koberce. Hodně pokusů je například s vodou, octem a koberec není pro tyto pokusy vhodný. Dále by se mělo pracovat v místnosti, kde je poblíž voda. Při pokusech je důležité pohodlí dětí, proto by měly pracovat na velkých stolech s židličkami. Děti by měly sedět pohromadě, aby si mohly případně navzájem pomáhat nebo se kouknout na ostatní, když si nevědí rady. Vhodné jsou i další pomůcky, jako podložky na stoly, zástěrky a různé výtvarné potřeby, které pokusy udělají ještě zajímavější. 10

12 Z tohoto vyplývá, že je samozřejmě vhodnější pracovat ve vyhovujících podmínkách a v místnosti, kde máte vše při ruce. Ovšem z praxe vím, že bohužel tyto požadavky nejdou vždy splnit. Naštěstí se mohou pokusy poupravit v závislosti na kvalitě prostředí. 2. Didaktika 2.1. Pojem didaktika Slovo didaktika je řeckého původu a znamená učit, vyučovat nebo poučovat. Zabývá se postupy a cíli vyučování. Jako první zavedl pojem didaktika Wolfgang Ratke. Další kdo chápal didaktiku jako umění vyučovat byl například J. A. Komenský. J. F. Herbart, který je považován za zakladatele pedagogiky vymyslel systém výuky, který ovlivnil pedagogiku výchovu a vzdělávání na celé 19. a 20. století. Vytvořil teorii stupňů poznávání, z nichž vychází organizace vyučování. Jde o čtyři stupně výchovy jasnost, asociace, systém a metoda. Koncem 19. a začátkem 20. století nastala kritika školy a vyučování a vznikla tzv. reformní pedagogika, která se v té době nazývala hnutí nové výchovy. Představitelé byli například Maria Montessori, John Dewey, Peter Petersen a Rudolf Steiner Didaktické zásady Didaktické zásady jsou základní pravidla, která mají zajistit účinnost výuky. Jejich dodržování není povinné, ale umožňují kvalitní výuku ve školách. Všechny zásady spolu souvisí a tvoří systém Zásada komplexního rozvoje osobnosti žáka Učitel by měl při výuce rozvíjet všechny základní složky osobnosti žáka. Měl by žáky rozvíjet jak po stránce kongnitivní (poznávací), což zahrnuje paměť, představivost, učení, myšlení a vnímání, ale také v oblasti afektivní (hodnotové) a psychomotorické ( výcvikové). Při našich schůzkách dbáme na rozvoj osobnosti žáka. Učíme děti nové věci, vedeme je k samostatnosti, ale i k práci ve skupinách. Děti se učí vnímat autoritu. Také při pokusech rozvíjíme paměť, představivost, učení, myšlení i vnímání. 11

13 Zásada vědeckosti U této zásady platí hlavně to, že učitel se musí neustále vzdělávat, a měl by sledovat aktuální technický vývoj. Obsah učiva by měl také odpovídat nejnovějším poznatkům vědy a techniky. Vedoucí kroužku by se měl samozřejmě také neustále vzdělávat a měl by dětem připravovat témata dle nejnovějších poznatků vědy a techniky Zásada individuálního přístupu k žákům Každý žák je individuální, má jiné zájmy, postoje k učení, rodinné zázemí, motivaci k učení nebo úroveň myšlení nebo chápání. Učitel by sám měl poznat, jak na tom který žák je, a měl by ke každému žákovi nahlížet individuálně. Také by měl umožnit seberealizaci každého žáka. Vedoucí kroužku také nahlíží na každého žáka individuálně. Každé dítě je jinak šikovné a má jinou úroveň myšlení. Proto by se mělo počkat i na pomalejší žáky, případně jim pomoci s čím bude třeba, nebo jim vysvětlení pokusu zopakovat několikrát, dokud dítě vysvětlení správně nepochopí Zásada spojení teorie s praxí Je důležité dbát na to, aby se vědomosti žáka propojily s jeho tvůrčí činností. Vedoucí kroužku dává dětem spoustu příkladů z praxe, používá autentické pomůcky. Nejdřív dětem pokusy ukáže, a děti si je pak samy zkouší. Když si děti něco zkusí, lépe pochopí vysvětlení pokusu Zásada uvědomělosti a aktivity Učitel se snaží, aby žák lépe pochopil danou látku, snaží se ho motivovat tak, aby žák sám vyvíjel aktivitu k učení. Žák by si měl nové poznatky uvědomit sám, pak s nimi dokáže lépe pracovat. V praxi to znamená, že pokusy by se měly provádět tak, aby si dítě nové poznatky uvědomilo samo. Pomocí otázek bychom měli nechat děti dospět k správnému řešení Zásada názornosti Cílem je utvářet představy v mysli žáka. Názornost je velmi důležitá pro žáky, kteří nemají dostatek zkušeností. 12

14 Při vedení kroužku v MŠ je názornost velice důležitá. Malé dítě ještě nemá tak velkou představivost, proto mu vybíráme názorné pomůcky, které ho něčím zaujmou např. jsou barevné, velké Zásada soustavnosti To znamená, že by se dřívější poznatky měly propojit s poznatky nově získanými. A nové poznatky by měly tvořit základ pro následující. Žáci si osvojují vědomosti v ucelené soustavě. V praxi to znamená, že pokud děláme s dětmi pokusy na obdobná témata nebo fyzikální jevy, připomeneme jim nejprve věci, které už znají, a teprve potom přecházíme k novým poznatkům Zásada přiměřenosti Učitel by měl dbát na to, aby vybraný obsah, rozsah učiva a způsob vyučování odpovídal duševní i tělesné vyspělosti žáků, musí také dbát na individuální zvláštnosti dětí. Obsah kroužku by měl být přizpůsoben vyspělosti žáků a dalším důležitým aspektům, převážně jejich věku a prostorám, ve kterých vyučování probíhá Zásada trvalosti Vědomosti a dovednosti, které jsme získali dříve, musí být trvale zapamatovány. Při zapamatování hraje důležitou roli metoda výuky, druh učiva, mentální stav dítěte a počet a způsob opakování. V praxi to znamená, že proto, aby si děti udržely nové věci co nejdéle v paměti, je důležitá metoda a forma výuky dítě musíme zaujmout. 13

15 3. Vyučování Vyučování je historicky ustálená forma cílevědomého a systematického vzdělávání i výchovy dětí, mládeže a dospělých 1 Uskutečňuje se zejména ve školách, v rodině, v různých výchovných zařízeních nebo v kurzech. Tato forma je naplňována vzájemnou spoluprácí mezi učiteli a žáky Struktura celistvého procesu vyučování Vyučování spočívá ve vzájemné činnosti učitele a žáků, která směřuje k určitým cílům. Nejdůležitější složky vyučování jsou cíle procesu vyučování, metody vyučování, formy vyučování, didaktické pomůcky, podmínky ve kterých vyučování probíhá a také součinnost žáka a učitelů Cíle v procesu vyučování Vyučování samozřejmě směřuje k nějakému cíli. Cíl ve vyučování chápeme jako nějaký výsledek, který očekáváme. I při vedení kroužku máme určitý cíl. V tomto případě je jeden z cílů seznámit děti se základy fyziky a připravit je na budoucí přírodovědné vzdělání. Dalším cílem je rozvíjet tvořivost dítěte, jeho myšlení a vyjadřování. Dále rozvíjíme jeho paměť, práci ve skupinách ale také samostatnost. 1 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. s

16 4. Vyučovací metody Vyučovací metoda je cesta k naplňování cílů vyučování. Je to způsob uspořádání činností učitele i žáků, kteří směřují ke stanoveným cílům Charakteristika vybraných vyučovacích metod Při výběru metod se řídíme především potřebami učitele. Popisuji zde metody které se nejčastěji využívají při vedení kroužku Metody slovní Metody slovního projevu jsou založeny na vnímání a chápání řeči posluchači, kteří si osvojují nové poznání. 2 Metody slovní mají ve vyučování velký význam. Dělí se na metody monologické to znamená, že učitel sám vykládá látku, je to vyprávění, vysvětlování atd. Dále se dělí na metody dialogické jedná se o diskuzi nebo rozhovor, a na metody práce s učebnicí, knihou a textovým materiálem. Při vedení kroužku používáme hlavně metody monologické a dialogické. Při používání slovní metody je velmi důležité, aby výklad učitele byl srozumitelný. Při výkladu by měl učitel mluvit pomalu, zřetelně a dbát na reakce žáků. K nejčastěji používaným monologickým metodám patří vyprávění, vysvětlování, popis a školní přednáška. Při vedení kroužku je velice důležité vypravování a vysvětlování. Vyprávěním navodíme tu správnou atmosféru na dané téma, a zároveň děti připravíme na činnost. Vysvětlováním jim osvojíme všechny neznámé a nové věci. K nejčastěji používaným dialogickým metodám patří rozhovor, dialog a diskuze. Rozhovor patří k nejstarším didaktický metodám. Formou otázek a odpovědí vysvětluje určitý problém a vede žáky k novým poznatkům. Dialog je rozvinutější forma a dochází zde ke komunikaci mezi učitelem a žáky navzájem. Formou diskuze se pak vyjasní daná problematika. 2 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. s

17 Metody názorně demonstrační Tyto metody umožňují žákům dostat se do přímého kontaktu s poznávanou skutečností, podporují poznávané skutečnosti s reálnou praxí. Za varianty demonstračních metod lze považovat pozorování předmětů nebo jevů, nebo předvádění pokusů nebo modelů. Metody demonstrační se také při vedení kroužku používají velmi často. Děti si pomocí demonstračních předmětů lépe zapamatují nové poznatky Hra jako vyučovací metoda Tato metoda se používá zejména v mateřských nebo základních školách. Cílem je osvojení nových poznatků formou cvičení. Děti mohou pracovat samy nebo ve skupinkách. Posiluje se tím nejen práce v kolektivu ale také samostatná činnost. Hra motivuje děti k lepším výkonům a daná problematika se dětem formou her zdá mnohem lehčí než jen formou výkladu Metoda opakování a procvičování vědomostí a dovedností Při vedení kroužku je tato metoda jedna z nejdůležitějších. Opakování by mělo probíhat na konci každé schůzky. Když máme témata schůzek podobná, zopakujeme nejprve staré poznatky, pak vysvětlíme nové a nakonec propojíme staré s novými. Opakování může například probíhat formou diskuze nebo hry. 16

18 5. Pokusy 5.1. Pokusy se vzduchem Zdůvodnění výběru tématu: Celý cyklus schůzek začneme pokusy se vzduchem, protože vzduch je určující pro celý náš život a atmosférický tlak ovlivňuje mnoho fyzikálních jevů. Přesto je pro děti velmi těžké uvědomovat si jeho vliv a význam, protože ho přímo nevidíme. Proto vybíráme pokusy, které jsou pro děti atraktivní, názorné a poměrně snadno pochopitelné. Tak aby si uvědomily, že vzduch zdaleka není nic, ale naopak je všude kolem nás a působí nejen na nás, ale také na vše kolem nás. Pomocí jednoduchých pokusů dětem ukážeme, že všude kolem nás je vzduch. Vzduch není dokonale stlačitelný, a proto ho s využitím vody můžeme vidět. 17

19 Rukavice na oříznuté PET láhvi Pomůcky: chirurgická rukavice PET láhev s oříznutým dnem nádobka s vodou Pro deset dětí: stačí 2 láhve s rukavicí, děti si pokus zkouší ve skupinkách Postup: 1) Ořízneme dno láhve. 2) Navlečeme rukavici na hrdlo otevřené láhve. 3) Ponoříme dolní část láhve do nádobky s vodou. 4) Sledujeme, jak se rukavice nafoukne. Vysvětlení pro děti: Rukavice se nafoukla, protože v láhvi je vzduch, který voda tlačí do rukavice. Vysvětlení jevu: Vzduch není dokonale stlačitelný a má menší hustotu než voda. Když nádobu uzavřeme vodou, vzduch je vtlačován do rukavice. Bezpečnost dětí: Když ořízneme dno láhve, doporučuji spodek láhve oblepit izolepou. Předejdeme tak možnému pořezání dětí. Otázky pro děti: 1) Je něco v láhvi, kterou držím? 2) Co se stane, když spodní část láhve ponořím do vody? Proč? 3) Co je nad vodou v láhvi? 4) Lze vzduch zcela stlačit? Obr.č.1 Rukavice na PET láhvi Obr.č.2 Rukavice na PET láhvi zasunuté ve vodě 18

20 Namalovaný obrázek v kelímku Pomůcky: papír, pastelky nebo fixy, nádobka s vodou, kelímek Pro deset dětí: 10 kelímků 10 menších papírů větší nádobka s vodou fixy pastelky Postup: 1) Děti nakreslí na papír obrázek podle svého výběru. 2) Obrázek vmáčkni do kelímku tak, aby nevypadl. 3) Kelímek děti ponoří svisle celý do vody. 4) Děti opatrně vyndají kelímek z vody a prohlédnou si ho. Vysvětlení pro děti: V kelímku zůstal vzduch, proto se do něj nedostala voda. Vysvětlení jevu: Vzduch, který není dokonale stlačitelný, zůstává u dna kelímku nad vodní hladinou, a ochrání tak papírek před namočením. Pedagogické poznámky: Je třeba zkontrolovat, zda dětem papírek z kelímku nevypadává. Při použití průhledného kelímku děti dobře vidí, co se děje. Otázky pro děti: 1) Co se stane, když kelímek zastrčíme pod hladinu? 2) Namočí se papírek? Proč? 3) Co papírek ochránilo před namočením? Obr.č.3 Obrázek v kelímku Obr.č.4- Ponořený obrázek v kelímku Obr.č.5 Obrázek z kelímku 19

21 Silák vzduch Pomůcky: kelímky čtvereček papíru (musí zakrýt hrdlo kelímku) voda přepravka Pro deset dětí: 10 kelímků 10 čtverečků (lze použít poznámkové čtverečky) 5 přepravek Postup: 1) Naplníme kelímek vodou. 2) K hrdlu přitiskneme papírový čtvereček. 3) Kelímek otočíme hrdlem dolů, papírek během otáčení přidržujeme. 4) Můžeme pustit papírek. Vysvětlení pro děti: Všude kolem nás je vzduch, který na nás tlačí velikou silou, vzduch tlačí i na papírek a udrží vodu v kelímku. Vysvětlení jevu: Atmosférický tlak je stejně velký jako hydrostatický tlak asi desetimetrového sloupce vody. Proto udrží daleko menší sloupec vody v kelímku. Pedagogické poznámky: Je dobré naplnit kelímek až po okraj, pokus se snadněji provádí. Pokus lze provádět i se sklenicí, ale při práci s mladšími dětmi doporučuji spíše kelímky. Obr.č. 6 Pokus Silák vzduch 20

22 Raketa na vzduch Pomůcky: papírová raketa odpalovací rampa na rakety - viz. Příloha č. 1 Výroba odpalovací rampy: větší PET láhev gumová hadička kousek instalační trubky izolepa Izolepou vlepíme hadičku do hrdla PET láhve a instalační trubku přilepíme k hadičce. Pro deset dětí: odpalovací rampa 3 rakety Postup: Raketu připevníme na odpalovací rampu, děti dupnou na láhev a raketa vystřelí Vysvětlení pro děti: Když na láhev skočíme, vzduch, který je v láhvi, se stlačí a vystřelí raketu. Pedagogické poznámky: Před dalším odpálením je třeba láhev nafouknout. Pozor na oči! V prostoru, kam odpalujeme raketu, nesmí být děti. Obr.č.7 Rakety Obr.č.8 odpalování raket 21

23 Beruška na brčku Pomůcky: šablony berušek - viz. Příloha č. 2 lepidlo pastelky brčka děrovačka Pro deset dětí: 10 šablon berušek a křídel 3 lepidla pastelky 10 brček Postup: 1) Děti si vybarví šablonu berušek. 2) Přilepí na berušku křídla. 3) Dírkami v berušce děti provléknou brčko. Pedagogické poznámky: Je dobré mít připraveno více šablon, protože jak děti provlékají brčko, často se stane, že berušku natrhnou. Pokus je dobré zařadit na konec schůzky. Vede ke zklidnění dětí. Obr.č. 9 - Beruška 22

24 5.2. Zábavný oxid uhličitý Zdůvodnění výběr tématu: Při první schůzce jsme se věnovali tématu vzduch. Je tedy užitečné navázat na to, o čem jsme se bavili minule, a po připomenutí toho, co jsme se dozvěděli o vzduchu, zdůraznit, že vzduch je plyn a že jsou i další plyny například oxid uhličitý. Nejprve si na pokusu sopka ukážeme, jak si snadno oxid uhličitý vyrobíme a jak se plyny rozpínají, což už jsme poznali u vzduchu. V druhém pokusu dětem ukážeme, že plyn, i když ho přímo nevidíme, má své vlastnosti a díky jim si ho můžeme zviditelnit. Děti se tak přirozeně seznamují se základy pozorovávání a provádění pokusů. Poté co se děti seznámily se základními vlastnostmi oxidu uhličitého, jim ukážeme další vlastnost plynů tekutost. Pro zpestření schůzky ještě přidáme tancující rozinky a odpálení raketky na oxid uhličitý, při kterých si děti opět připomenou vlastnosti plynů. 23

25 Sopka Pomůcky: modelína jedlá soda ocet tác potravinářské barvy Pro deset dětí: 2 balíčky modelíny balíček jedlé sody ocet tác potravinářské barvy Postup: 1) Děti si z modelíny vyrobí sopku. 2) Do sopky děti nasypou jedlou sodu, potravinářskou barvu a přilijí ocet. Vysvětlení pro děti: Když do jedlé sody nalijeme ocet, začnou vznikat bublinky plynu, kterému říkáme oxid uhličitý. Bublinky se vyhrnou ze sopky. Stejné bublinky utíkají i z kofoly, když ji otevřeme, a dělají koláče pěkně nadýchané. Vysvětlení jevu: Při reakci jedlé sody a octa vzniká oxid uhličitý, jehož bublinky, které mají menší hustotu než vzniklá kapalina, stoupají nahoru a vynáší s sebou část kapaliny. Pedagogické poznámky: Při tomto pokusu děti rozděluji na dvě družstva. Děti soutěží o nejlepší sopku, která vysoptí jako první. Děti měly z modelíny vytvořit sopku, pojaly to ale svým způsobem. Otázky pro děti: 1) Co se stane, když nalijeme ocet do jedlé sody? 2) Čím jsou naplněné bublinky, které vidíme? 3) Proč bublinky stoupají nahoru? Obr.č.10 Sopka děti při výrobě Obr.č. 11 Sopka v akci 24

26 Levitující bublinky Pomůcky: přepravka balíček jedlé sody ocet bublifuk Pro deset dětí: přepravka balíček jedlé sody ocet 10 bublifuků Postup: 1) Do přepravky nasypeme sodu a nalijeme ocet. 2) Do přepravky vložíme svíčku tak, aby plamen byl v oxidu uhličitém. 3) Děti do přepravky nafoukají bubliny z bublifuku. Vysvětlení pro děti: Při reakci sody a octu vzniká oxid uhličitý, který je těžší než vzduch v bublinkách, a proto nám bublinky levitují. V oxidu uhličitém nehoří plamen, proto ho můžeme používat i k hašení. Ale pozor ani lidé v něm nemohou dýchat! Vysvětlení jevu: Při reakci jedlé sody a octu vzniká oxid uhličitý, jehož hustota je trochu větší než hustota vzduchu, proto se drží u dna přepravky a v souladu s Archimédovým zákonem nadnáší bubliny vyplněné vzduchem. Podmínkou hoření je volný kyslík. V oxidu uhličitém žádný volný kyslík není, proto v něm plamen nehoří. Pedagogické poznámky: Oxid uhličitý zůstává v nádobě pouze po určitou dobu. Je to plyn, proto se rozpíná a z nádoby postupně uniká. Pokus je třeba provádět bez zbytečných prodlev. Oxid uhličitý se dobře váže s vodou, proto pokus nelze ve stejné nádobě provádět opakovaně. Před dalším provedením pokusu je třeba nádobu vylít a pečlivě vytřít. Otázky pro děti: 1) Co se děje, když se ocet dostane k jedlé sodě? 2) Čím jsou naplněny bublinky, které vidíme? 3) Čím jsou naplněny bubliny z bublifuku? 4) Co drží bubliny z bublifuku, aby nepadly na dno přepravky? Obr.č.12 Levitující bublinky 25

27 Přelévání plynů Pomůcky: přepravka ocet jedlá soda trubka na přelévání svíčka zapalovač / sirky Pro deset dětí: přepravka balíček jedlé sody ocet trubka na přelévání svíčka Postup: 1) Do přepravky nasypeme sodu a nalijeme ocet. 2) Zapálíme svíčku. 3) Jeden konec trubky nastavíme nad svíčku, a druhým koncem přeléváme plyn z přepravky skrz trubku na plamen. 4) Svíčka zhasne. Vysvětlení pro děti: Reakcí sody a octu nám vznikne oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, a uhasí nám svíčku. Vysvětlení jevu: Hoření je oxidace. Je k němu tedy zapotřebí volný kyslík, ten je však v oxidu uhličitém vázaný. Proto v oxidu uhličitém plyn nehoří. Oxid uhličitý tedy můžeme používat k hašení plamene. Oxid uhličitý má o trochu větší hustotu než vzduch, proto ve vzduchu klesá a můžeme ho snadno přelévat. Pedagogické poznámky: Při tomto pokusu potřebujeme zapálenou svíčku, je třeba dát na děti větší pozor, hrozí riziko popálení. Můžeme použít oxid uhličitý, který nám zůstane v přepravce od pokusu s levitujícími bublinami. Zda nám zbyl dostatek oxidu uhličitého, ověříme vložením hořící špejle do přepravky. Plamen v oxidu uhličitém nehoří. Otázky pro děti: 1) Viděli jsme, že plamen v oxidu uhličitém nehoří. Jak můžeme poznat že je někde oxid uhličitý? 2) Viděli jsme, že oxid uhličitý nadnáší bubliny se vzduchem stejně jako voda třeba korek. Budeme moci plyn lít? 3) Proč svíčka zhasla? 26

28 Obr.č. 13 Přelévání plynů Obr.č. 14 Přelévání plynů Obr.č. 15 Přelévání plynů 27

29 Tancující rozinky Pomůcky: balíček rozinek sycená voda sklenice Pro deset dětí: balíček rozinek sycená voda sklenice Postup: 1) Do sklenice nalijeme sycenou vodu (právě otevřenou). 2) Přisypeme rozinky. 3) Rozinky tancují. Vysvětlení pro děti: Rozinky obalí bublinky oxidu uhličitého, bublinky stoupají k vodní hladině a vynáší s sebou rozinky, u hladiny bublinky prasknou, plyn uteče a rozinky opět klesají ke dnu. Vysvětlení jevu: : Oxid uhličitý se váže na rozinky díky adhezním silám. V okamžiku, kdy je průměrná hustota rozinky obalené plynem menší než hustota vody, rozinka podle Archimédova zákona začne stoupat k hladině. U hladiny plyn, který již není tlačen vodou, uniká z rozinky, jejíž průměrná hustota opět roste a ona klesá ke dnu. Jev se periodicky opakuje, dokud voda obsahuje dostatek plynu. Pedagogické poznámky: Děti necháme na pokus koukat, dokud bublinky nevyprchají. Pokus mohou děti provádět sami. Otázky pro děti: 1) Jakou vodu používám? 2) Co se s rozinkami stane, když je dáme do vody? 3) Podívej se na rozinky, co se s nimi děje? 4) Co nese rozinky nahoru? 5) Proč rozinky padají dolů? Obr.č. 16 Tancující rozinky 28 Obr.č. 17 Tancující rozinky