Historie vývoje analytických metod pro konzervaci a restaurování

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Historie vývoje analytických metod pro konzervaci a restaurování"

Hynek Bílek
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Historie vývoje analytických metod pro konzervaci a restaurování

2 Historie exaktních průzkumů sbírkových předmětů je spojena s vývojem přírodovědného bádání a konstituováním moderní vědy. Počátky moderních přístupů můžeme hledat na konci 18. století. Jeana Félixe Watin - L Art de peintre, doreue et vernisseur, Paris první německé vydání pod titulem Der Staffiermahler, Vergolder, Lackierer, etc., Liepzig Antoine Josepha Pernety "Dictionaire portatif de peinture, sculpture et gravure", Paris 1757, německy vydaný již v roce 1764 v Berlíně s názvem Des Heren Fernety Handlexikon der bildenden Künste,

3 V Čechách byli nejznámějšími restaurátory té doby malíři: Václav Bernard Ambrossi ( ) Jan Kastner ( srpna 1792). Na restaurování se specializovali také malíři Antonín Josef Riedl, Leopold Seidl a František Weis.

4 v souvislosti se zveřejněním traktátu Theofila Presbytera Schedula diversarum artium se zvýšil zájem těchto malířů o dílo mistra Theodorika v kapli sv. Kříže na Karlštejně Roku 1775 učinil malíř Jan Jakub Quirin Jahn ( ) převratný objev, když zjistil, že theodorichovy malby jsou oleje na dřevěných podložkách. Aby bylo možno vyvrátit opačné názory, byla ustanovena komise odborníků k prozkoumání těchto obrazů.

5 Součástí osvícenského vztahu k výtvarným dílům a památkám byla snaha o jejich důkladné přírodovědné prozkoumání. K tomuto cíli začaly být stále více využívány výsledky na základě nově formovaného přírodovědného bádání první exaktní analýzy barev (pigmentů) z nástěnných maleb provedlv roce 1800 v Londýně doktor medicíny John Haslam 1809 publikoval výsledky svého bádání o barvách Jean Chaptal ve Francii. V rakousko-uherské monarchii se, pokud je známo, uskutečnily nejstarší chemické rozbory materiálů tvořících umělecké dílo až v 50. letech 19. století.

6 Příklad negativního dopadu nadšení pro nové metody Pettenkoferova regenerační metoda určená pro restaurování olejomaleb na plátně - zveřejnil mnichovský Süddeutsche Zeitung Její aplikování této metody při restaurování obrazů se ve druhé polovině 19. století značně rozšířilo. Charakteristickým jevem při tom bylo, že tyto nové metody byly v poloze vědecké teorie i při laboratorních zkouškách většinou velmi úspěšné a nadějné. Druhotné negativní účinky se většinou projevovaly až při použití v praxi.

7 Max von Pettenkofer (3. prosince února 1901) - první vážný a vědomý pokus o organické zapojení přírodních věd do vlastního procesu restaurování. Formuloval jednoduchou otázku - co jsou to olejové barvy?

8 V souvislosti s postupným pronikáním přírodovědného bádání do restaurátorské praxe je třeba zmínit vynález rentgenového záření. Vytváří také jakýsi pomyslný přechod do následujícího 20. století. 1. ledna 1896 rozeslal Wilhelm Rentgen ( ) zvláštní otisk své zprávy "Über eine neue Art von Strahlen" (O novém druhu záření)

9 Záhy po tomto objevu se vyskytuje první využití v rámci restaurátorských průzkumů, např. článek "Testing Pictures by the Röntgen Rays". londýnský časopis "The Electrical Review" K provádění průzkumů se zpočátku používaly lékařské rentgeny. Až kolem roku 1930 vyvinula firma Siemens první speciální rentgenový přístroj pro snímkování maleb.

10 Na našem území se na počátku 20. století zdálo, že většina problémů spojených s ochranou a restaurováním je již vyřešena. Alois Riegl ( ) historik umění, pozitivista, profesor university ve Vídni a spoluzakladatel vídeňské školy dějin umění svou pozitivistickou teorií vytvořil zdánlivě jasný řád o který se bylo možno opřít jak při určení hodnot díla, tak metodice obnovy a restaurování.

11 Z bohatě strukturovaného systému vzájemně provázaných hodnot Rieglem popsaných hodnot památky však byly uvažování převzaty pouze některé, další byly pominuty, nebo z nich byly vyvozovány zcela chybné závěry. Například polský přístup k uměleckému dílu jako k živému organizmu

12 Od počátku 20. stol. se nové vědecké přístupy uplatnily zejména při průzkumu obrazů především se jednalo o optické metody. Německý badatel E. Raehlmann, roku 1910 jako jeden z prvních publikoval použití tehdy nejmodernějších optických metod k průzkumu obrazů zasloužil se také o praktickou aplikaci mikrochemických kapkových reakcí v praxi průzkumů. Kolem poloviny 20. století se mezi standardní zařadila také metoda studia nábrusů barevných vrstev.

13 Bohuslav Slánský nastoupil na místo restaurátora do tehdejší Státní sbírky starého umění. Bohuslav Slánský ( ) byl český malíř a restaurátor. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí. Slánského odborné dílo-knihy Technika malby, které objasňují jak teoretické, tak praktické přístupy k restaurování. Vyšly v letech sporů s Františkem Petrem

14 Šedesátá léta 20. stol byla obdobím, kdy také v oblasti restaurování došlo v Evropě i ve světovém měřítku k značným posunům v teorii i v praxi restaurování. Stále charakterističtějšími se stávají trendy, které budou typické pro vývoj v letech sedmdesátých. Zvyšování podílu přírodních věd bylo jedním ze znaků tohoto vývoje. Objevily se dokonce názory, že do dvaceti let bude celý obor restaurování výhradně doménou přírodovědně vzdělaných odborníků.

15 FRANTIŠEK PETR ( ) Petr zásadním způsobem vystupoval ve prospěch reformy výuky restaurátorů, pro něž jako místo vzdělávání viděl státní restaurátorské ateliéry, a nikoliv akademii. Svou metodu obhajoval v polemice s B.Slánským, která byla vedena na stránkách časopisu Zprávy památkové péče v letech

16 V poslední čtvrtině 20. století se rozšířilopoužívání špičkové techniky i do oblasti restaurování a konzervace a možnosti exaktních průzkumů výtvarných děl se tak zmnohonásobily. Co se však v českých zemích téměř nezměnilo je relativní izolovanost oborů majících vztah k restaurování výtvarných děl.

17 Literatura KOPECKÁ, Ivana a NEJEDLÝ, Vratislav. Průzkum historických materiálů: analytické metody pro restaurování a památkovou péči. 1. vyd. Praha: Grada, s. ISBN NOVOTNÁ, Miroslava, Jiří KARHAN a Dorothea PECHOVÁ. Metody instrumentální analýzy při průzkumu památek. Vyd. 1. Praha: STOP, 2001, 107 s. ISBN

Podobné dokumenty

Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování

Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování Dějiny konzervace Cíle předmětu (anotace): Základní přehled vývoje konzervace a restaurování muzejních sbírek do současnosti - teoretická východiska zásahu, významné osobnosti, odborné organizace, metody