Porovnání lesnické politiky ČR s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU

Transkript

1 Mendelova univerzita Brno Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické a dřevařské ekonomiky a politiky Porovnání lesnické politiky ČR s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU Diplomová práce Brno 2010 Martina Šmerdová 1

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Porovnání lesnické politiky České republiky s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:... podpis studenta:... 2

3 Paní Ing. Petře Hlaváčkové - vedoucí práce, panu Tapani Tasanen z Finska, který mi poskytl materiály a cenné rady týkající se vývoje finské lesnické legislativy, přátelům a rodině. Všem těmto děkuji za to, že svou praktickou pomocí, věděním, cennými radami, ochotou a trpělivostí přispěli ke vzniku této práce. V Brně, Lesy, bohatství národa zachovati, neposkvrněné míti je věčně a býti snažnou stráží jejich podstaty (Maiestas carolinae) 3

4 Abstrakt Jméno: Název práce: Martina Šmerdová Porovnání lesnické politiky ČR s lesnickými politikami lesnicky významných zemí EU (Finsko a Francie) Diplomová práce na téma Porovnání lesnické politiky České republiky s lesnickými politikami lesnicky vybraných zemí EU spočívá v provedení srovnávací analýzy základních lesnických charakteristik, vývoje lesnických vztahů, právních norem a nástrojů státních lesnických politik České republiky a Finska. Na tomto základě bylo provedeno srovnání současného stavu lesního hospodářství, lesnické legislativy a doporučení a zdůvodnění opatření státních lesnických politik. Klíčová slova: lesnická politika, lesnická legislativa, současný stav lesního hospodářství, Česká republika, Finsko Abstract Name: Title of work: Martina Šmerdová Comparison of forest policy of the Czech Republic and the forest policies of forestry forest selected EU countries Diploma thesis on Comparison of forest policy Czech Republic and the forest policies forest selected European Union countries is to conduct a comperative analysis of the base characteristics of forestry, forestry development relations, legal norms and intruments of national forest policy of the Czech Republic and Finland. On this base, it was carry out comparison with the current state of forestry in these countries, forestry legislation and recommenfstions and justification fot state forestry policies. Key words: Forest policy, forest legislation, current status of forestry, Czech Republic, Finland. 4

5 OBSAH 1. ÚVOD 8 2. CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Lesnická politika České republiky Definice pojmu lesnická politika Historie lesnické politiky v České republice Lesnická politika v období rakouské monarchie Lesnická politika 1. Republiky Lesnická politika v období Protektorátu Čechy a Morava Lesnická politika v období Současná lesnická politika Cíle lesnické politiky Aktéři lesnické politiky Zásady státní lesnické politiky Oblasti lesnické politiky Vnější vlivy působící na současnou českou lesnickou politiku Legislativní vývoj na území České republiky ve vztahu k lesům Nejstarší právní normy Lesní řády v Století Rakouské lesní zákonodárství v 19. a počátkem 20. století Lesnická legislativa v období první Československé republiky Lesnická legislativa v letech Právní normy v lesním hospodářství v období Právní normy v lesním hospodářství v období Právní normy v lesním hospodářství Současný stav lesního hospodářství České Republiky Vlastnická struktura lesů ČR Kategorizace Druhová skladba 42 5

6 3.3.4 Věková struktura Zásoba Zdravotní stav Ekonomika Ceny dříví Vývoz a dovoz Lesnická politika Finska Finsko obecně Státní lesnická politika Historie lesnické politiky do 19. století Historie lesnické politiky od 19. století Současná státní politik Národní lesnický program (NLP) Legislativní vývoj na území Finska ve vztahu k lesům Období švédského království Pozdní středověk 14. století století století Období ruského carství Období finské nezávislosti Současný stav lesního hospodářství Finska Vlastnická struktura Klasifikace lesů Druhová skladba Věková struktura Zásoba Zdravotní stav Ekonomika MATERÁL A METODIKA Přípravné práce Vlastní hodnocení Závěrečná úprava VÝSLEDKY A NÁVRHOVÁ OPATŘENÍ. 68 6

7 5.1 Hlavní zásady, o které se opírá státní lesnická politika ČR Ekonomický pilíř - zlepšení dlouhodobé konkurenceschopnosti Ekologický pilíř zlepšení a ochrana životního prostředí Sociální pilíř zlepšení kvality života Komunikační pilíř posílení koordinace a komunikace Hlavní zásady, o které se opírá lesnická politika Finska Zajištění konkurenčního prostředí pro lesní průmysl a hospodářství Zlepšení klimatu a energetických výhod lesů Ochrana biologické rozmanitosti a environmentálních přínosů lesů Podpora využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury Posílení schopností, znalostí a přijatelností v lesnickém sektoru Podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v mezinárodní lesnické politice Vlastní hodnocení DISKUZE Srovnání státní lesnické politiky ČR a Finska Srovnání vývoje lesnické legislativy ČR a Finska Srovnání současného lesního hospodářství ČR a Finska ZÁVĚR SUMMARY LITERÁRNÍ PŘEHLED SEZNAM PŘÍLOH. 88 7

8 1. ÚVOD Základem státní lesnické politiky každé vyspělé země je přísná ochrana lesa před zmenšováním jeho výměry a devastací. Jedním z nejdůležitějších cílů lesnické politiky tedy je zachování lesa, jeho ochrana i všestranný vývoj a optimální plnění všech jeho funkcí. Lesní hospodářství se proto musí do všech důsledků stát víceúčelovým, s rovnocenným a vyváženým postavením produkce dřeva a aktivních mimoprodukčních funkcí lesa. Nástrojů jak tohoto dosáhnout je několik. Nejdůležitější nástroj představuje legislativa, která vytváří závazné a platné předpisy. Základním legislativním rámcem, který v současnosti usměrňuje obhospodařování lesů v České republice, je zákon č. 289/ 1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Les je zde označen za národní bohatství tvořící nenahraditelnou složku životního prostředí. Zachování tohoto bohatství pro budoucí lidská pokolení je etickým závazkem současné generace a základním cílem soudobé státní lesnické politiky. Lesnická politika České republiky se dále opírá o Zásady státní lesnické politiky, které vypracovalo MZe ČR a schválila vláda dne , Koncepce lesnické politiky na období před vstupem České republiky do EU (Mze 2002), Národní lesnický program I pro období a Národní lesnický program II, který je platný pro období a který navazuje na program předchozí. Finsko se díky své lesnatosti (téměř 86 % plochy území) řadí mezi nejvyspělejší lesnické země Evropy. Současná lesnická politika Finska, stejně jako České republiky, je založena na principu trvale udržitelného hospodářství. Mezi hlavní nástroje finské lesnické politiky patří právní předpisy, veřejné financování a poskytování informací o stavu lesů. Základní legislativní rámec, který v současné době určuje obhospodařování lesů ve Finsku, představuje lesní zákon č. 1093/1996. Účel tohoto zákona představuje podpora ekonomicky, ekologicky a sociálně udržitelné hospodaření a využívání lesů takovým způsobem, kdy lesy poskytují trvale udržitelný uspokojivý výnos současně se zachováním jejich biodiverzity. Koncepce státní lesnické politiky se opírá o zásady Národního lesnického programu, který byl schválen v březnu roku 2008 a platí až do roku Finsko se také aktivně zapojuje do mezinárodní politiky lesního hospodářství nejen v rámci Evropské unie, ale i v rámci celé Evropy a světa. 8

9 Národní lesnické programy (NLP), představují strategické dokumenty, kterými státy vymezují směřování své lesnické politiky v budoucnosti. Jejich příprava byla iniciována v průběhu panevropského procesu o ochraně lesů v Evropě. Jsou úzce spjaté nejen s národní lesnickou politikou dané země, ale také navazují na mezinárodní lesnickou politiku. V mezinárodní lesnické politice jsou dnes NLP považovány za rozhodující podklad pro uplatnění principů trvale udržitelného obhospodařování lesů. Jejich prostřednictvím je naplňována jak Lesnická strategie EU, tak navazující Akční plán EU pro lesnictví. Všechny tyto mezinárodní dokumenty jsou pro jednotlivé vlády politickými závazky, které se následně realizují v národní lesnické politice. Národní dokumenty jsou proto, že mají zahrnovat evropské principy (politické závazky), ale zároveň by měly dbát na národní odlišnosti jednotlivých států. 9

10 2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo provedení srovnávací analýzy základních lesnických charakteristik, vývoje vlastnických vztahů, právních norem a nástrojů státních lesnických politik České republiky a lesnických politik lesnicky vybraných zemí EU. Protože je toto téma velice obsáhlé, byla práce zaměřena detailněji jen na jednu zemi. A sice Finsko, které je nejlesnatější zemí EU. Na tomto základě pak bylo provedeno srovnání vývoje a současného stavu státní lesnické politiky, srovnání vývoje a současné platné legislativy týkající se lesnictví a srovnání současného stavu lesního hospodářství. Výsledkem pak je návrhové doporučení a zdůvodnění opatření státních lesnických politik, vycházejících z vlastních Národních lesnických programů. 10

11 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Lesnická politika České republiky Definice pojmu lesnická politika Lesnická politika = vědecká disciplína studující souvislosti mezi vývojem stavu lesa, vlastnických vztahů k lesu, způsobů jeho obhospodařovaní a využívání a vývojem politických a hospodářských systémů, obecné a speciální legislativy, sociálního a kulturního stavu společnosti, vědeckého poznání přírodních a společenských zákonitostí, techniky a technologií, vědeckého poznání a společenského vnímání vztahů člověka, společnost příroda. (Lesnická politika I, Domes, 1995) 1 Termín "lesnická politika" použil jako první R o s c h e r v roce 1860 ve své Národní ekonomii zemědělství. Před tím se o úkolech, které dnes řadíme do úkolů lesnické politiky, převážně hovořilo jako o úkolech lesní policie. Také švýcarské lesní zákony byly v minulosti označovány jako zákony lesopolicejní, zabývající se spolkovým dohledem nad lesní policií. Současný stav společnosti a její požadavky na les vytvářejí to, co si dnes můžeme přestavovat pod pojmem lesnická politika. Při jejím novém formulování se musí počítat s vlivem demokratizačního procesu, právě tak jako s existujícím vlivem a působením médií ve společnosti. Přitom se musí brát v úvahu skutečnost, že dnes již není výhradně záležitostí lesníků rozhodnutí o lese, jeho zachování, jeho obhospodařování a ochraně. Stalo se středem veřejného zájmu a je ovlivňováno různými institucemi a společenskými uskupeními. A proto je důležitým podkladem pro obecně politická rozhodnutí. Lesnická politika může ovlivňovat lesní hospodářství dvojím způsobem: - konstruktivním, projevuje se ve snaze lesníků, aby výše uvedené vztahy měly kladný vliv na stav lesa a na intenzívní plnění všech jeho funkcí (produkce dřeva, společenské, ekologické). 1 Tímto tématem se rovněž zabírali Ing. Jiří Oliva, Ing. Jaromír Sixta, Ing. Jiří Matějíček, CSc. 11

12 - destruktivním, pokud sleduje krátkodobé cíle zaměřené většinou na krátkodobý ekonomický efekt, anebo ve spojení se snahami o změny vlastnictví lesního pozemkového fondu. (Texty přednášek pro lesnickou fakultu Č Z U v Praze, Oliva, Sixta, 2001) Historie lesnické politiky v České republice Lesnická politika v období rakouské monarchie Do vzniku samostatné Československé republiky neexistovala vlastní česká lesnická politika. Byla součástí lesnické politiky rakouské monarchie a ta se omezovala většinou jen na nejnutnější úkony státní lesní inspekce na podkladě říšského zákona č. 250 z roku 1852 a ponechávala soukromým vlastníkům lesů téměř volnou ruku při hospodaření v lesích. O hospodaření v obecních lesích rozhodoval zemský zákon č. 11, vydaný v roce (Oliva, Sixta, 2001) Lesnická politika 1. republiky Mezi hlavní problémy lesnické politiky první republiky patřila pozemková reforma, vyhlášená zákony č. 32/1918 Sb. o obstavení velkostatků a č. 215/1919 Sb. (záborový). Její provádění se zdrželo, protože byla nejdříve prováděna její zemědělská část (z politických důvodů). Na lesní části reformy se začalo intenzivněji pracovat v roce 1925, kolem roku 1932 tato akce vrcholila a v roce 1937 byla dočasně zastavena. Cíle, které tato reforma původně sledovala, se z politických důvodů postupně měnily. V důsledku reformy se zvýšila státní držba lesní půdy 1,2 % na 16,4 %, část lesní půdy byla přidělena obcím a územní samosprávě a menší část i jiným nabyvatelům. V té době začala vznikat lesní družstva obcí. Veškeré vyvlastňování podle uvedených zákonů bylo prováděno za náhradu. Lesnickou politiku v tomto období ovlivňovaly i následky kalamit (mnišková kalamita , větrná kalamita 1929, sněhová kalamita 1930 a světová hospodářská krize mezi lety ). Zejména světová odbytová krize vedla k poklesu vývozu, k zmenšení odbytu na vnitřním trhu a ke zhroucení cen dřeva. Stát zavedl radikální 2 Dále jen (Oliva, Sixta, 2001), text upraven 12

13 regulaci těžby dřeva na 50 % zákonem povoleného etátu, a nepřímou regulaci trhu dřeva podporou vývozu. Tato omezení platila do roku Omezení těžby a celkový nedostatek financí vedlo k útlumu pěstební péče o les a zpomalení reprodukce lesa. Celkovou úroveň hospodaření v lese nepříznivě ovlivňovala roztříštěnost lesního majetku. Až na malé výjimky se nedařilo vytváření družstev soukromých vlastníků lesů. Kromě uvedených problémů se zabývala lesnická politika ještě řadou úkolů cenových a sociálních. Byly to např. otázky dřevní cenové politiky, obchodních smluv, dopravních tarifů, zdanění lesů, pojištění apod. Většina těchto otázek měla širší dopad a vyžadovala při řešení spoluúčast politických stran, která někdy chyběla. Přesto však československé lesnictví zaznamenalo za 20 let své existence všeobecný pokrok, který vedl ke zlepšení poměrů v celém lesnictví. (Oliva, Sixta, 2001) Lesnická politika v období Protektorátu Čechy a Morava Rozbití republiky odtržením tzv. sudetských území a jejich přičlenění k Velkoněmecké říši, vznik Slovenského státu a vytvoření tzv. Protektorátu Čechy a Morava a jeho okupace Německem, mělo za následek narušení mnohých lesních hospodářských celků a jejich organizační struktury. Na zabraném území správu státního lesního majetku, majetku obcí a dohled nad hospodařením v drobných lesích, prováděly říšské lesní úřady. Později byla podle tohoto vzoru upravena i protektorátní organizace lesní služby a do jejího čela byli postaveni Němci. Významnou změnu v hospodaření v drobných lesích přineslo vládní nařízení č.178/1940 Sb., kterým byly vytvořeny Správy lesních společenstev, které spravovaly svými lesními hospodáři lesy společenstev. Správy lesních společenstev, vedle odborné správy malých drobných lesů, plnily úkol umístit nadbytečné lesní zaměstnance, kteří přišli z obsazených oblastí. Přes v celku negativní vývoj stavu lesů v okupačním období, došlo k vydání několika právních předpisů, (vládní nařízení o odborné službě lesní, o zařízení lesů), které měly svůj myšlenkový základ v předválečné lesnické politice a nepochybně přispěly ke zlepšení stavu lesů. (Oliva, Sixta, 2001) 13

14 Lesnická politika v období Po roce 1945 došlo k rozsáhlým majetkovým změnám v důsledku vydání dekretu prezidenta republiky č.12/1945 Sb. o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a nepřátel republiky, zákona č.142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy a zákona č.143/1947 Sb. o převzetí ha hlubocké větve rodu Schwarzenbergů. Tím se výměra státních lesů zvýšila asi o ha. Lesnické politice se v letech budování tzv. socialismu věnovala malá pozornost. Tento významný úsek hospodářské politiky byl degradován na pouhé rozpracování zásad hospodářské politiky KSČ a periodicky sestavovaného státního plánu rozvoje národního hospodářství, který z ní vycházel. Cílem lesnické politiky bylo dosáhnout toho, aby "společnost ve vlastním zájmu co nejúčelněji využívala lesů" (Polák 1959). Při této degradaci lesnické politiky došlo i k přehlížení specifik lesního hospodářství, zejména prosazovanou industrializací odvětví, mechanicky chápanou rozšířenou socialistickou reprodukcí, krátkodobě chápanou ekonomizací, jednostranně zaměřenou intenzifikací apod. Situaci zhoršovalo přehlížení imisní zátěže lesů, která různou intenzitou postihuje v současnosti přes 60 % porostní půdy se všemi nepříznivými důsledky pro stav lesa a jeho funkce. Vedle imisního zatížení, došlo v lesích k poklesu podílu listnatých dřevin v obnově až na minimum, ke zpožďování výchovných zásahů, znehodnocování odběratelsky neatraktivní části dřevních zásob a k neúnosně vysokým škodám zvěří. Nepříznivým způsobem se projevily chyby v řízení lesního hospodářství, v nástrojích a ukazatelích jeho ekonomiky a jeho legislativy. Jejich projevem bylo potlačování pojetí lesa jako ekosystému, degradace pěstování lesů, deformace funkce hospodářské úpravy lesů, což dokládá absenci racionální lesnické politiky. Postátnění prakticky všech lesů ale také umožnilo vytvoření a zavedení systémově velmi dokonalých nástrojů pro plánování a rozhodování v hospodářské úpravě lesů i ve vlastním provozu (např. lesnická typologie, hospodářské soubory a rámcové směrnice hospodaření, speciální průzkumy pro LHP, nové růstové tabulky, vybudování rozsáhlé a relativně dokonalé sítě lesních cest). V uvedeném období vzrostly i dřevní zásoby, i když jejich část se nachází v přestárlých porostech ve špatně přístupných oblastech. 14

15 Změny, které nastaly po listopadové revoluci ve společnosti i v lesním hospodářství, si vyžádaly vypracování nových zásad státní lesnické politiky, které byly schváleny vládou České republiky počátkem května (Oliva, Sixta, 2001) Současná lesnická politika Lesní hospodářství procházelo od roku 1989 zásadními změnami. Skončila užívací a vlastnická práva státu na zhruba 45 % výměry lesů, která se vrátila původním majitelům. Byl ukončen proces transformace podniků státních lesů. Současný zdravotní stav lesů byl silně ovlivněn antropogenními vlivy a je dále ohrožen předpokládanými globálními klimatickými změnami. Tato situace vyžadovala stanovení zásad státní lesnické politiky. Jejich formulováním a vytvářením podmínek pro jejich realizaci vyjádřil stát zájem na řešení koncepčních otázek v lesním hospodářství podle konkrétního programu. Zásady státní lesnické politiky byly schváleny usnesením vlády České republiky č. 249 ze dne 11. května Na základě analýzy současného stavu lesa a situace v lesním hospodářství byly stanoveny cíle, kterých se má dosáhnout v různých časových horizontech. Stanovení cílů vycházelo rovněž z mezinárodních závazků, které Česká republika, jako signatář štrasburských a helsinských resolucí přijala a na jejichž rozpracování se podílela. Lesnická politika, jako oficiální výraz zájmu státu, sleduje trvalé zachování lesa pro budoucí generace, poskytujícího trvalou produkci dřeva a plnícího ostatní mimoprodukční funkce. Podle zásad státní lesnické politiky z roku 1994 se za dlouhodobé cíle se považuje: obnovení a udržení stabilních lesních ekosystémů uplatnění principu trvale udržitelného hospodářství ve všech lesích pomocí odborného obhospodařování a využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu, že jejich stabilita, biodiverzita, produkční a regenerační schopnost a schopnosti plnit ostatní funkce zůstanou trvalé zachování lesa jako trvale obnovitelného přírodního zdroje pro příští generace 15

16 dosažení trvalé vyvážeností všech funkcí lesů zvýšení druhové diverzity lesních dřevin a přiblížení se k přirozené skladbě lesů s přiměřeným uplatněním produkčně vhodných druhů dosažení výrazného snížení imisního zatížení lesů zachování a ozdravení lesních porostů v oblastech poškozovaných imisemi udržení a rozvíjení genofondu lesních dřevin Lesnická politika se zaměřuje rovněž na podrobné rozpracování prostředků pro realizaci své koncepce. Za tyto prostředky pro nejbližší období se považuje: zvyšování úrovně hospodaření v drobných lesích zvyšování odbornosti lesního personálu poradenstvím a osvětou spolupráce a součinnost se sdruženími vlastníků lesů při řešení problematiky lesního hospodářství sjednocení systému státní správy lesního hospodářství a zvýšení její účinnosti ekonomická podpora pro zabezpečení veřejného zájmu v lesích vytvoření podmínek pro vznik ucelených lesních majetků a pro omezování dalšího drobení držby lesů vytvoření podmínek pro dobrovolné sdružování vlastníků lesů za účelem zvýšení úrovně a racionalizace hospodaření v lesích udržení vysoké úrovně hospodářské úpravy lesů jako nástroje pro zabezpečení trvale udržitelného hospodaření, zjišťování stavu lesů a informační databáze důsledné uplatňování šetrných technologií při těžbě, dopravě dříví a v ochraně lesa vytváření podmínek pro zachování genofondu zvěře, včetně péče o jejich biotopy dosažení optimální a stabilizované organizační struktury státních lesů zmapování funkčního potenciálu lesů a cílevědomá péče o něj v souladu s tvorbou ekologicky vyvážené krajiny prosazování vhodného lesnického využití málo produktivních zemědělských pozemků zvyšování informovanosti občanů o roli lesa a lesního hospodářství (Oliva, Sixta, 2001) 16

17 V letech 1997 a 1998 byl pod koordinací odvětví lesního hospodářství MZe zpracován resortní Lesnický program. V průběhu roku 1999 byla v souladu s cíli zakotvenými v dokumentech evropské lesnické politiky zpracována Koncepce lesnické politiky na období před vstupem České republiky do Evropské unie, která byla v roce 2000 schválena vládou ČR. K jejím klíčovým okruhům se řadí: nepřetržitá a vyrovnaná produkce dříví a jeho rozšířené využívání postupné zlepšování ekologické stability lesních ekosystémů usměrňování mimoprodukčních funkcí lesů v oblastech zvýšeného veřejného zájmu Souhrn koncepčních záměrů formulovaných v jednotlivých okruzích vytváří rámec pro řešení ekologických, ekonomických a sociálních otázek v několika příštích letech. Její závěrečná část je věnována Národnímu lesnickému programu. Jeho cílem pak je analyzovat vybrané problémy státní lesnické politiky a navrhnout jejich řešení. Základem k tvorbě Národního lesnického programu jsou dokumenty přijaté Konferencí OSN O životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992, které předpokládají mezinárodně koordinovanou tvorbu programů podporujících v jednotlivých zemích trvale udržitelný rozvoj lesního hospodářství. Požadavek na zpracování národních lesnických programů byl formulován v závěrech Mezinárodního panelu o lesích (IPF), schválených rozhodnutím Ekonomické a sociální rady OSN v roce 1995, a dále v rezolucích 3. ministerské konference o ochraně evropských lesů v Lisabonu (1998). Rovněž rada Evropské unie ve své resoluci o lesnické strategii pro EU (1998) zdůrazňuje potřebu účinných lesnických programů v jednotlivých členských zemích. Jejich význam byl potvrzen i závěry na 6. zasedání konference smluvních stran, kde byla přijata tzv. Úmluva o biologické rozmanitosti v Haagu Lesy představovaly klíčové téma jednání. Základními principy, z nichž Národní lesnický program vychází, je: obhospodařování lesa trvale udržitelným způsobem omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum motivační působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů zvyšování odpovědnosti vlastníků lesa za svůj majetek 17

18 Tento program je programem meziresortním na období , který respektuje nejen potřeby odvětvového rozvoje lesního hospodářství, ale i zdůrazňuje významné místo lesů v životním prostředí a jejich mimoprodukční funkce. Dále poukazuje na důležitost lesa jako obnovitelného zdroje ekologicky příznivé dřevní suroviny a zdůrazňuje význam zpracování dřeva pro ekonomiku země. Vedle základních informací o současném stavu lesů a lesního hospodářství v České republice obsahuje kapitoly tématicky zaměřené na tyto okruhy: obhospodařování lesů podle zásad trvale udržitelného hospodaření rozvoj produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa udržení a rozvoj biologické diverzity lesních ekosystémů zabezpečení produkce a využití surového dříví péče o lesy ve zvláště chráněných územích ochrana lesních ekosystémů proti škodlivým činitelům realizace Národního lesnického programu v regionech Nástroje k realizaci Národního lesnického programu, kterými lesnická a ekologická politika disponuje, se týkají: oblasti ekonomické, oblasti legislativy, oblasti výzkumu a oblasti organizačních opatření V současné době je již platný Národní lesnický program II pro období , který vychází z Akčního plánu EU pro lesy. Jeho strategie je směřována do oblastí: Obhospodařování lesů podle zásad TUH Funkce lesa Ochrana a obnova biologické rozmanitosti Zachování zdraví a vitality lesních ekosystémů Produkce a využití dřeva Ekonomická životaschopnost lesního hospodářství Institucionální kapacity Realizace NLP v regionech (Matějíček, 2006) 18

19 Cíle lesnické politiky Obecně formulovaným základním cílem lesnické politiky je zachování lesa, jeho ochrana i všestranný vývoj a optimální plnění jeho funkcí. Lesní hospodářství se musí stát do všech důsledků víceúčelovým, se stanovišti odpovídajícím postavením výroby (produkce dřeva) a aktivních (plánovitých) mimoprodukčních funkcí, někdy též označovaných jako ekologické služby lesa. Lesnická politika se však nemůže spokojit se sdruženým ekologickým efektem lesů, ale je nutné žádoucí efekty posilovat nebo nově utvářet, nežádoucí naopak tlumit a odstraňovat. (Oliva, Sixta, 2001) Aktéři lesnické politiky Lesnickou politiku lze rovněž definovat jako vědní disciplínu a praktickou činnost, která se zabývá konfliktními vztahy mezi zájmy jejich aktérů v lesním hospodářství. Když se dostanou zájmy o les do vzájemného konfliktu, opírají se aktéři o informace a moc, aby své zájmy prosadili. Řešení konfliktů pomocí osvěty, věcného řešení a vyjednávání bývají aktéry nasazeny do tohoto procesu přímo, pokud to informační a mocenské potenciály aktérů dovolují. Tyto střety zájmů mají svůj průběh, který se odvíjí i bez veřejných zásahů. Lesnická politika má možnost tyto procesy ovlivnit vnesením dalších informací či použitím moci. Představuje, na rozdíl od sporů jednotlivých aktérů, společenský proces, který dává možnost zapojit se pomocí informačních a mocenských prostředků do řešení probíhajících konfliktů, stejně jako jednotliví aktéři. Aktéři lesnické politiky: - vlastníci lesa - prosazováním svých vlastnických zájmů - zaměstnanci - jsou uživatelé lesa, kteří se na základě pracovního poměru podílejí na produkci podniku lesního hospodářství - výzkum, věda a technika, lesnické školství - odhalováním zákonitostí přírodních, hospodářských a společenských procesů, tvorbou mechanismů a technologií pro obhospodařování lesů a přípravou kvalifikovaného managementu na všech stupních řízení lesního hospodářství 19

20 - stát - jako ústřední tvůrce politiky, prostřednictvím svých orgánů moci zákonodárné a výkonné - občané tvoří velkou a nejednotnou skupinu, které je společné to, že využívají les jako konsumenti - ochrana přírody a životního prostředí - ministerstvo životního prostředí, inspekce životního prostředí, státní ústav ochrany přírody, státní památková péče, správy národních parků, Svaz ochránců přírody, dobrovolní pracovníci v ochraně přírody - spolky a sdružení v lesním hospodářství např. Česká lesnická společnost, Česká jednota lesnická, Sdružení vlastníků obecních lesů a soukromých vlastníků, Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství, a další) - zájmové organizace např. Český myslivecký svaz, Český svaz včelařů, Český svaz rybářů, nevládní ekologické organizace jako Greenpeace, Duha, Děti země, Arnika, sportovní organizace Český lyžařský svaz, Klub českých turistů a další - podnikatelé v lesním hospodářství a zpracovatelé dříví - akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, družstva a jednotlivci poskytující služby v lesním hospodářství, dřevařské a pilařské podniky, papírny a celulózky - obchod se dřívím společnosti a jednotlivci zabývající se podnikáním v obchodu se dřívím (Oliva, Sixta, 2001) Zásady státní lesnické politiky Zásady státní lesnické politiky tvoří základní kostru lesnického vzdělání a ve většině států jsou zakotveny v lesních zákonech. Zásada vyváženosti produkce dříví a neprodukčních funkcí, která byla dokonce v minulosti prezentována jako zásada přednosti produkce dříví. Je uskutečňována od doby, kdy začalo hospodařit v lesích na vědeckých základech. Od té doby stojí produkce dříví v popředí zájmu. Všechny ostatní produkty a funkce lesa jsou chápány jako vedlejší produkty. Tato zásada je obsažena i v lesním zákoně 250/1852 ř. z., ale i v dalších zákonech, které platily v českých zemích do roku 1995 a je i v současně platném zákoně č. 289/1995 Sb. Také klasické discipliny lesnického vzdělání, jako je pěstování lesů, nauka o výnosovosti lesa, hospodářská úprava lesa, lesní těžba a ochrana lesa jsou zaměřeny 20

21 především na produkci dříví a redukují rozmanité možnosti využití lesa a ulehčují orientaci při jeho obhospodařování. Tato zásada využití lesa k dřevní produkci byla vždy velmi důležitá. Mezi dvěma extrémy, kterými jsou nehospodaření v lese a jeho obhospodařování výlučně k produkci dřevní hmoty, existuje nekonečné množství možností volby, které působí vlastníkovi lesa a lesnímu hospodáři těžkosti v rozhodování, ale na druhou stranu umožňuje stanovení kompromisu mezi požadavky kladenými na les. Zásada trvalosti, která je základní zásadou lesnické vědy. Jejím výrazem je již v prvních evropských zákonech uvedený zákaz odlesňování a povinnost opětného zalesňování lesní půdy. Tato zásada spočívá v odpovědnosti vůči budoucím generacím, o kterých předpokládáme, že budou potřebovat dříví stejně jako my a generace před námi. Zásada dlouhodobosti charakterizuje jedna ze zvláštností lesní výroby. A sice dlouhá produkční doba, která nutí lesníka brát stále v úvahu dlouhodobé důsledky své činnosti. Krátkodobý úspěch může někdy přinést negativní dlouhodobé následky. Zásada přednosti lesnické odbornosti spočívá v tom, že úspěšný lesník nachází cíle a směrnice svého jednání v samotném lese, který pozoruje a z pozorovaných procesů a jejich výsledků dělá závěry. Prioritním učitelem lesníka musí být les, nikoliv politické zájmy. Díky stupni praktického poznání a teoretickým vědomostem se lesník stává zprostředkovatelem mezi lesem a vlastníkem lesa. Uvedená zásada požaduje na lesníkovi, aby zákonitosti lesa přeměnil na cíle, a tím je i ideologicky odůvodněna samozřejmá nutnost lesnického stavu. Lesník musí být hlavním aktérem v politickém procesu, který se snaží technokraticky vyhodnocovat různé funkce lesů a zajišťovat jejich optimalizaci. Do lesnické elity bývá řazen ten, který ztělesňuje nejlépe hodnoty lesnického stavu. Do něj patří lesní inženýři, absolventi SLŠ, absolventi ostatních lesnických škol i vlastníci lesů, kteří jsou organizováni do různých lesnických organizací. (Oliva, Sixta, 2001) 21

22 Oblasti lesnické politiky Lesnická politika jako závazná úprava řešení konfliktů rozličných zájmů na les se týká tří velkých oblastí: - oblasti konkurenčních hospodářských zájmů na lese, které se projevují jako latentní konflikty víceúčelového lesního hospodářství, pracovního trhu v lesnictví a trhu se surovým dřívím - oblasti konkurenčních ekonomických a ekologických zájmů na lese, projevujících se rozporem mezi vlastnickými zájmy na dosahování trvalého zisku a dlouhodobým ekologickým, zejména na udržení přirozeného lesního ekotopu. Spočívá především v odstranění negativních vlivů vlastníků lesa na les (negativní externality), jako poškozování stojících stromů při dopravě dříví, pěstování čistých jehličnatých porostů, zhutňování lesní půdy při provozu mechanizmů. Problém velké aktuálnosti představují imise, deponie odpadků apod., které jsou v podstatě přenášením nákladů ostatní společnosti na les - oblasti konkurenčních zájmů při obhospodařování lesa a sociálních zájmů na lese, která je dána společenskými požadavky na les, jako jsou ochrana půdy, klimatu a hospodaření s vodou, rekreace a tvorba krajiny. Plnění sociálních funkcí lesa nepřináší vlastníkovi lesa žádný většinou výnos, neboť tyto statky nemají žádnou tržní cenu, ale je často spojeno s jeho náklady. To představuje stálý konflikt mezi sociálními zájmy a zájmy na hospodaření v lese. K řešení konfliktů v těchto problémových oblastech jsou k dispozici tyto prostředky: informační nástroje slouží ke zprostředkování informací veřejnosti. - školení - práce s veřejností - symbolická ocenění - plány (OPRL, LHP, LHO) - další vzdělávání 22

23 ekonomické nástroje - politická regulační opatření ovlivňující jednání společnosti a lesního hospodaření cestou výměny ekonomických hodnot. - samoregulace tržního hospodářství - podpora hospodaření v lesích - daně regulační nástroje - nástroje pro řešení konfliktů ve společnosti a hospodářství. (Oliva, Sixta, 2001) Vnější vlivy působící na současnou českou lesnickou politiku dle tří pilířů Akčního plánu EU pro lesy. Oblast ekonomická: vzhledem k postupnému vyčerpávání tradičních zdrojů energie a cenovému vývoji se očekává sílící tlak na využívání lesní biomasy jako obnovitelného zdroje energie bude pokračovat cenový tlak na úroveň evropských cen dříví a řeziva vlivem levných dovozů ze zemí mimo EU plnění nařízení Rady EU o zamezení dovozu nelegálně vytěženého dříví (FLEGT) ze třetích zemí do členských států EU v EU bude přetrvávat rozdílná úroveň v kvalitě a citlivosti při obhospodařování lesů na základě národních legislativ s přímým dopadem na rozdílnou úroveň nákladové ceny produkovaného dříví bude pokračovat trend zvyšování konkurenceschopnosti a životaschopnosti lesního hospodářství v zemích EU Oblast ekologická: na základě legislativního závazku ČR se implementují principy Kjótského protokolu a dalších právně závazných konvencí s ekologickým zaměřením na základě politického závazku se do české legislativy implementují principy ekologického pilíře panevropského procesu o ochraně evropských lesů a principy celosvětové konference o udržitelném rozvoji ochrana přírody ve strukturách EU uplatňuje směrem k národním legislativám svoji jednotící roli 23

24 jsou podporovány různé certifikační systémy jako tržní nástroje na uplatnění trvale udržitelného obhospodařování lesů (např. PEFC a FSC) bude pokračovat trend ekologizace lesního hospodářství a posilování veřejného zájmu na lesích v zemích EU Oblast sociální: na základě politického závazku se do české legislativy implementují principy sociálního pilíře panevropského procesu o ochraně evropských lesů v období je počítáno s finanční podporou lesů z EAFRD v ose 3, 4 s cílem posílení sociálního aspektu lesního hospodářství pro rozvoj venkova mění se pohled veřejnosti na lesy, neboť převážná většina obyvatelstva žije ve městech a lesy jsou veřejností vnímány především jako prostředí sloužící k odpočinku, rekreaci a sportu je podceněn význam lesů pro zaměstnanost venkovského obyvatelstva a pro rozvoj služeb ve venkovském prostoru (Národní lesnický program pro období do roku 2013) 24

25 3.2 Legislativní vývoj na území České republiky ve vztahu k lesům Nejstarší právní normy Nejstarší ustanovení o ochraně lesů proti jejich devastaci a krádeži dřeva, spolu s vyhlášenými tresty, obsahují městská práva ve výrazně odlesněných oblastech (městské právo brněnské z r. 1243, jihlavské z r a další). Za nejstarší připravovanou celostátně platnou normu u nás, která se také týkala stavu lesů a hospodaření v nich, se považuje návrh zákoníku Karla IV. (tzv. Majestas Carolina), připravovaný kolem roku Je v něm obsaženo pochopení panovníka pro význam lesů a kritické hodnocení jejich stavu a i přísná opatření na jejich ochranu. Přísnými fyzickými tresty se měly postihovat krádeže dříví, zapálení královských lesů, svévolné kácení stromů apod. I když tento zákoník nebyl vydán, stal se cennou inspirací pro různé pozdější právní normy, označované jako lesní řády, které měly většinou regionální platnost. Mezi významné lesní řády tohoto období lze zařadit tzv. Chebský lesní řád z r Řád nařizoval v chebských lesích šetřit dub a lípu, aby se tak zabezpečila kromě cenného dubového a lipového dříví výnosná pastva na žaludech a pastva pro včely. (Oliva, Sixta, 2001) Lesní řády v století Vytvořením podmínek pro zabezpečení dostatečného množství dřeva pro doly a hutě se zabýval Báňský a lesní řád císaře Maxmiliána, vydaný v roce 1568 pro Království české a v roce 1573 pro Uhry. Podle něj měli např. vlastníci lesů v okolí dolů povinnost přednostně je zásobovat dřívím. Roku 1754 vydala císařovna Marie Terezie nařízení královským zemským úřadům v Praze, v Brně a v Opavě, aby připravily návrhy zemských lesních řádů. V Praze vypracoval na počátku roku 1754 nejvyšší lovčí hrabě Kinský návrh a 5. dubna 1754 byl vydán Císařský a královský patent lesů a dříví, ustanovení v království Českém se týkající" (tzv. tereziánský lesní řád). Na Moravě byl zemský lesní řád vyhlášen a ve Slezsku o dva roky později

26 Tyto lesní řády např.: přísně zakazovaly jakékoliv ničení (klučení) lesů ve všech kategoriích vlastnictví omezovaly svévolnou těžbu dřeva a sledovaly zlepšení stavu lesů i za cenu významného omezení vlastnických práv stanovily vlastníkům povinnost obnovení lesa na vykácených plochách a starat se o zajištění lesů do budoucna stanovily dobu těžby na zimní období (listopad až únor) a pokácené dříví mělo být co nejrychleji zpracováno a vyvezeno z lesa I přes nedostatky, viděné s hlediska dnešní doby, je možno označit vydání lesních řádů pro české země roku za významný mezník ve vývoji našich lesů, od kterého začal stát stále důrazněji uplatňovat svůj zájem o lesy a lesní hospodářství. (Oliva, Sixta, 2001) Rakouské lesní zákonodárství v 19. a počátkem 20. století 3 Vlivem rychlého rozvoje přírodních a ekonomických věd na konci 18. století byla rychle překonána odborná koncepce platných řádů. Proto se již od roku 1798 začalo s přípravou reformy všech platných lesních řádů. Nešlo jen o to lesní řády novelizovat, ale i unifikovat, a proto bylo v roce 1843 rozhodnuto o vydání nového lesního zákona, který měl platit v celém státě (tzv. Předlitavsku). Při projednávání zásad nového lesního zákona se zejména šlechtičtí majitelé bránili zejména povinnému ustanovování odborných lesních hospodářů, proti státnímu dozoru nad lesy a proti omezování vlastnických práv při správě a užívání lesů, což patřilo k hlavním zásadám nového lesního zákona. Ještě před vydáním zákona vyšlo nařízení ministerstva orby č. 63/1850 ř. z. O státních zkouškách pro lesní hospodáře, potřebných pro samostatné vedení lesního hospodářství. Toto nařízení obsahovalo i ustanovení o státní zkoušce pro ochranný lesní personál a pro pomocnou technickou službu. 3 Viz. také Lesnická politika I, Zdeněk Domes, Dějiny legislativní úpravy týkající se lesnictví zde začínají rakouským zákonodárstvím a končí vydáním zákona č. 289/ 1995 Sb., o lesích. 26

27 Po obtížném a zdlouhavém projednávání, spojeném s mnohými kompromisy, které ovlivnily jeho konečné znění, byl lesní zákon vyhlášen císařským patentem ze dne 3. prosince Vydání lesního zákona č. 250/1852 ř. z. lze považovat za počátek novověku v rakouském lesním hospodářství. Kromě jiného obsahoval zejména: stanovení, že bez povolení nesmí být žádná lesní půda užita k jiným účelům. Povolení mohl vydat krajský úřad a u lesů říšských ministerstvo orby. Tím se podařilo zastavit po staletí trvající úbytek lesní půdy zásady hospodaření v lesích - především povinnost zalesnění holin po těžbě do pěti let, postupně zalesňovat staré holiny, a hospodařit tak, aby nebylo ohroženo anebo znemožněno další pěstování dříví ponechat v místech ohrožených větrem 37 m široký, nedokácený ochranný okraj porostu, na místech ohrožených erozí (v horách nebo na příkrých svazích) provádět těžbu postupně, v úzkých pruzích, které se musely ihned náležitě zalesnit při horní hranici lesa hospodařit jen sečí toulavou (výběrnou) omezení hrabání steliva a pastvy dobytka aby nedocházelo ke škodám na stojících stromech a podrostech při provádění těžby a vyklizování dřeva, měly se tyto práce provádět pouze v období vegetačního klidu zásady dopravy dříví z lesa, ochrany lesa proti požárům a škodám hmyzem zásady pro lesní ochrannou službu a pro náhrady škod povinnost pro majitele lesů zaměstnávat kvalifikované lesní hospodáře V roce 1856 vybídla dvorská kancelář všechny zemské politické správy, aby byly vydány zemské lesní zákony, kterými se měla provádět ustanovení zákona 250/1852 ř. z. Pro odpor vlastníků lesů (zejména velkých a politicky vlivných) k tomu jednotlivé země nepřistoupily. O ustanovování odborných lesních hospodářů rozhodla z našich zemí nejdříve Morava, kde bylo místodržitelskou vyhláškou č. 69/1873 m. z. z. nařízeno ve všech lesích (bez ohledu na vlastnictví), přesahujících 575 ha ustanovit lesního hospodáře. V Čechách bylo uloženo obcím, jejichž lesní majetek dosahoval plochy 700 ha, ustanovit samostatného lesního hospodáře a přidat mu potřebný ochranný a pomocný personál zemským zákonem č. 11/1893 o dohledu nad hospodařením v lesích obecních. 27

28 Ve Slezsku bylo ustanovení způsobilého lesního hospodáře v lesích s výměrou 500 ha a větší, nařízeno vyhláškou zemského presidenta č. 8/1907 sl. z. z. Pro soukromé lesy v Čechách byla zavedena povinnost zaměstnávat ochranný a dozorčí personál pro lesy s výměrou 700 ha a více až nařízením místodržitele č. 41/1911 č. z. z. Kromě již zmíněné proklamativnosti lesního zákona č. 250/1852 ř. z. a jeho velmi opožděného provádění je možno vidět jako nedostatek, že postrádal jakákoliv ustanovení o hospodářských plánech a těžební regulaci. Teprve zemský zákon č. 11/1893 č. z. z., zavedl opatření proti přetěžbám v obecních lesích tím, že uložil obcím s výměrou lesů nad 50 ha hospodařit v nich podle schváleného hospodářského plánu. Obce s menší výměrou lesů musely provést inventuru současného stavu lesa a vyhotovit hospodářský program, který stanovil pořadí mýtných těžeb a zalesňování na dobu pěti až deseti let. (Oliva, Sixta, 2001) Lesnická legislativa v období první Československé republiky Zákonodárství naší první republiky převzalo zákonodárství rakouské, které bylo postupně doplňováno a měněno. Zůstaly v platnosti všechny zákony týkající se lesního hospodářství s tím, že byla uplatněna celá řada těžebních (výnosových) ukazatelů pro stanovení výše těžby dřeva. Zákon o prozatímní ochraně lesů č. 82/1918 Sb. ve snaze zabránit kořistním těžbám v době, kdy se počítalo s pozemkovou reformou a s převzetím lesů do vlastnictví státu, zavedl tyto ukazatele pro mýtní těžbu dřeva: minimální věk, kdy směly být porosty káceny (60 let pro les vysokokmenný a let pro les výmladkový) maximální těžební plochu (paseku), rovnou normální roční pasece. Od začátku dvacátých let se pomýšlelo na vydání nového lesního zákona, který by sjednotil i odchylnou právní úpravu hospodaření v lesích v Českých zemích a na Slovensku. Nový lesní zákon vydán nebyl, ale byl vydán zákon č. 37/1928 Sb. O zatímní ochraně lesů, k němu pak bylo vydáno prováděcí vládní nařízení č. 97/1930 Sb. 28

29 Tyto dvě nejvýznamnější právní normy pro lesní hospodářství v období 1. republiky stanovily tato opatření: povinnost hospodařit podle úředně schválených LHP pro všechny majitele s výměrou lesů nad 50 ha povinnost hlásit politickému úřadu každou zamýšlenou mýtní těžbu nad 25 m 3 v lesích bez LHP rozlišování těžby mýtní, předmýtní a nahodilé v lesích bez LHP byla výše předmýtní těžby limitována na 20 % roční výše mýtní těžby minimální doba obmýtní na 80 let jako maximum roční mýtní těžby byl zaveden průměrný mýtní přírůst byl zaveden pojem lesní hospodářský celek, jako komplex lesů jednoho majitele, pro který se vyhotovuje LHP byla zavedena povinnost vedení lesní hospodářské evidence o provedené těžbě a zalesnění v lesích obhospodařovaných podle LHP Nepříznivá hospodářská situace na začátku třicátých let způsobila, že v období po vydání zákona o zatímní ochraně lesů nedošlo k přetěžbám, ale naopak došlo k nárůstu zásob dřeva. Naše země patřily k zemím s přebytkem dřeva, který se realizoval exportem (surového nebo opracovaného dříví). Z původních 4,5 miliónů m 3 ročně, klesl v roce 1932 export na pouhé 2 milióny m 3. V důsledku toho a vlivem kalamit i paniky organizačně nesjednocených vlastníků lesa, nastalo přesycení trhu dřeva. Za této situace zasáhl stát, zčásti i jako vlastník lesů ve vlastním zájmu. Vládním nařízením č. 170/1933 Sb. o mimořádné úpravě těžby dřeva (mýtní i předmýtní) bylo stanoveno, že musí být snížena těžba ve dvou následujících letech na 50 %. V následujících letech byla vládními nařízeními těžba dřeva postupně zvyšována na 60, 70 a 90 % a bylo rovněž stanoveno, že takto dosažené úspory nesmějí být těženy. (Oliva, Sixta, 2001) 29

30 3.2.5 Lesnická legislativa v letech V období šesti okupačních let došlo k vydání 11 významných vládních nařízení, (která při neexistenci parlamentu, nahrazovala zákony) a řady prováděcích vyhlášek ministerstva zemědělství. Po ukončení 2. světové války, byl k těmto normám, jako normám vzniklým v době nesvobody, zpočátku odmítavý přístup. Podrobnější analýza však ukázala, že podklady pro tyto právní normy byly připravovány již dlouho před okupací, a tak vzniklé právní normy výrazně přispěly k pokroku v obhospodařování lesů. I když byly poznamenány tlakem okupační moci, neodpovídaly vůbec německým lesním právním normám (např. organizace odborné správy lesů, ustanovování lesních zaměstnanců, hospodářská úprava lesů). To se projevilo zejména ve vládním nařízení č. 178/1940 Sb. o odborné službě lesní. Odborná služba řešila vcelku úspěšně dva problémy tehdejšího lesního hospodářství - odbornou správu malolesů a zaměstnání pro kvalifikované lesní hospodáře, kteří ztratili svá místa v důsledku rozpadu Československé republiky. V důsledku vydání tohoto nařízení došlo k povinnému sdružení všech lesů, ve kterých se hospodařilo bez odborného hospodáře (do výměry 575 ha) do lesních společenstev. Na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava se to týkalo lesních majetků o celkové výměře ha (průměrná výměra byla necelé 3 ha). Vzniklo 74 lesních správ, průměrně připadalo na 1 lesní správu majetků s celkovou výměrou ha. K hlavním úkolům lesních správ lesních společenstev patřilo vytvoření stálé evidence všech lesních majetků, plánování, vyznačování, kontrola a evidence těžby dřeva, dále i péče o zalesňování holin a ostatní pěstební výkony. S pomocí lesních hospodářů vyhotovovali vlastníci lesů faktury za dříví a tím se chránili před možnými finančními ztrátami na trhu se dřevem. Stanovením potřebného počtu odborných lesních zaměstnanců se zabývala vládní nařízení č. 15/1939 Sb. a č. 291/1943 Sb. o ustanovení odborných lesních hospodářů a zaměstnanců lesní výkonné služby a lesních hajných. První stanovilo povinné zaměstnávání odborných lesních hospodářů na 575 ha a ochranného lesního personálu na 345 ha lesa. Druhé potvrdilo sice výměru 575 ha pro odborné lesní hospodáře, ale zrušilo povinnost zaměstnávat ochranný personál na každých 345 ha. V souladu se skutečným stavem organizace lesní služby u nás zavedlo další kategorii lesních zaměstnanců tzv. lesní výkonné služby (polesných a revírníků). 30

31 Jednoznačně kladně lze hodnotit vládní nařízení č. 350/1940 Sb. O uchování a vypěstění dědičně hodnotného dorostu stromového v lese. Nařizovalo uznávat lesní části (porosty, stromové skupiny a jednotlivé stromy) za způsobilé k získávání lesních semen, řízků a nepěstěných (náletových) sazenic. Pěstování lesních sazenic na prodej a obchodování s lesními semeny a sazenicemi mohlo být svěřeno pouze osobám, které pro to získaly oprávnění od ministerstva zemědělství. Vládní nařízení č. 363/1941 Sb. O provádění holosečí v lesním hospodářství znamenalo výrazné omezení holosečného hospodářského způsobu v našich zemích, mělo však i negativní dopad tím, že někdy vedlo k nadměrnému prořeďování mýtných porostů. Vládní nařízení č. 229/1942 Sb. O lesních úřadech bylo již uvedeno v části pojednávající o dohlédací službě. Mimořádně významné a na vysoké odborné úrovni jsou poslední dvě právní normy pro lesní hospodářství vydané v této době. Jsou to: vládní nařízení č. 35/1944 Sb. O zařízení lesů a prováděcí vyhláška ministerstva zemědělství a lesnictví č. 539/1944 Sb., která obsahuje směrnice a bližší předpisy o zařízení lesů. Nejdůležitější prvky, které tyto normy zavedly do hospodářské úpravy lesů, jsou: povinnost hospodařit podle schválených LHP v soukromých lesích s výměrou nad 50 ha a v ostatních lesích bez ohledu na výměru směrnice pro základní a závěrečnou pochůzku a pro vedení protokolu o nich třístupňové rozdělení lesa povinnost hospodařit v lesích vysokokmenných nové pojetí těžební regulace, při níž rozhoduje celková těžba, která se dělí na těžbu mýtní a předmýtní zavedení ukazatelů výše těžby povinnost volit při obnově lesa hospodářsky žádoucí dřeviny odpovídající stanovišti zavedení těžební mapy, která má být zároveň znázorněním prostorové úpravy (Oliva, Sixta, 2001) 31

32 3.2.6 Právní normy v lesním hospodářství v období Z právních norem vzniklých v tomto období lze uvést především vyhlášku ministerstva zemědělství č. 3021/1947 Ú. l. O inventarizaci lesů. Inventarizací se rozumělo šetření o porostních poměrech (porostní skladbě, složení dřevní zásoby podle dřevin a podle tloušťkových tříd), stanovení výše těžby a celkové zhodnocení těžebních možností. Inventarizace se vztahovala na všechny lesy s výměrou nad 10 ha, takže znamenala vlastně první hospodářskou úpravu v lesích, které dosud neměly lesní hospodářské plány. Jednalo se asi o ha lesů. Zavedla ukazatele výše mýtné těžby jako průměrný mýtní přírůst (PMP) nebo byl li nedostatek mýtních porostů, tak 1/20 zásoby poslední věkové třídy a porostů starších, popř. 1/40 zásoby dvou posledních věkových tříd a porostů starších. V souvislosti s potřebou ovlivnit u nás hospodaření s vláhou, která vznikla vlivem katastrofálního sucha v roce 1947, byl vydán zákon č. 206/1948 Sb. o zalesňování, zřizování lesních ochranných pásů a zakládání (obnově) rybníků a k němu prováděcí vyhláška č. 576/1949 Ú. l. Tento široce pojatý zákon v první části omezoval holosečný obnovní postup v lesích a pojednával o zalesňování na lesní půdě, a v druhé části pak o zalesňování nelesních půd. Vlastníkům lesů bylo uloženo zakládat a obnovovat lesní porosty stanovištně vhodnými dřevinami a co nejrychleji a nejhospodárněji zalesnit holiny na lesní půdě. Rovněž měly být zalesněny nelesní pozemky, které nebylo možno z nejrůznějších důvodů zemědělsky obhospodařovat. Na úseku hospodaření s lesním osivem a sazenicemi byl vydán zákon č. 65/1950 Sb. o hospodaření lesními semeny a sazenicemi, ke kterému byla vydána vyhláška ministerstva lesů a dřevařského průmyslu č. 350/1951 Ú. l. Hlavním účelem těchto právních norem bylo uplatnění těchto zásad na celém území Československa, protože v Čechách platilo vládní nařízení z období tzv. Protektorátu. Vedly rovněž k vytvoření monopolu státních lesů v této oblasti. Majitelé lesů byli oprávněni, ale také povinni, krýt potřebu osiva pro zalesnění sklizní z vlastních uznaných jednotek. Vedle toho byli povinni strpět na vlastních pozemcích sběr osiva prováděný státními lesy a v případě potřeby, podávat jim hlášení o odkvětu a očekávané úrodě plodů a semen lesních dřevin. (Oliva, Sixta, 2001) 32

33 3.2.7 Právní normy v lesním hospodářství v období Odborná správa drobných lesů podle vládního nařízení č. 178/1940 Sb. přetrvala až do roku 1951, kdy byla organizace lesních společenstev zrušena zákonem č. 66/1951 Sb., kterým byl výkon odborné správy svěřen státním lesům. K tomuto zákonu byla vydána prováděcí vyhláška č. 139/1952 o výkonu odborné správy lesů a o příspěvcích na ní. V období po roce 1952 až do roku 1960 nebyl vydán žádný lesní zákon, ani jiná odborně významná lesní právní norma. Toto období se navíc vyznačovalo despektem k existujícím právním normám a zaváděním jejich tzv. třídního výkladu. V lesním hospodářství se tento stav projevoval praktickou likvidací soukromého, církevního, městského a obecního lesního majetku, protiprávním propouštěním kvalifikovaných lesních hospodářů, pracovníků lesní dohlédací služby a jejich nahrazováním nekvalifikovanými tzv. dělnickými kádry, přestože platila ustanovení zákona č. 250/1852 ř. z. a nařízení ministerstva orby č. 30/1903 O státních zkouškách pro odborné lesní hospodáře. Důsledky těchto opatření měly dlouhodobě nepříznivější dopad než v ostatních odvětvích národního hospodářství. Vládním nařízením č. 124/1951 Sb. O organizaci státních lesů a národních podniků pro těžbu dříví byla od sebe organizačně oddělena pěstební a těžební složka lesního hospodářství. Vládní usnesení z Generální plán zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství stanovil pro lesní hospodářství, vedle delimitace zemědělského a lesního půdního fondu, vypracovat plány výsadby rychlerostoucích dřevin a ochranného zalesňování a hrazení bystřin. Cílem plánování výsadby rychlerostoucích dřevin bylo zajistit dostatek topolového dřeva především pro papírenský průmysl. Tato direktivně řízená akce se realizovala v období , kdy byly vysázeny statisíce topolových a vrbových sazenic s mnohamiliónovým nákladem. Tato akce byla mezi lesníky označována jako "topolová mánie". Významným krokem ke zlepšení situace v lesním hospodářství bylo vydání zákona č. 166/60 Sb. o lesích a lesním hospodářství a vyhlášky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 17/1961 Sb., kterou byly vydány prováděcí předpisy k tomuto zákonu. Zákonem byla ukončena platnost zákona č. 250/1852 v českých zemích, a na Slovensku platnost článku XXXI/1879 uherského zákoníku, a uvedena v platnost jednotná základní právní norma v lesním hospodářství. Obě právní normy vytvořily komplexní předpoklady pro dosažení 33

34 hlavních cílů lesního hospodářství, odpovídající tehdejšímu stavu a stupni vědeckého, technického a ekonomického poznání. Přinesly řadu nových zásad a ustanovení, která znamenala pokrok v lesním hospodářství: zavedení všeobecné povinnosti hospodařit podle schválených lesních hospodářských plánů vytvoření lesních hospodářských celků na podkladě produkčních a ekonomických podmínek, bez ohledu na vlastnictví stanovení základních těžebních ukazatelů pro odvození etátu mýtní těžby uložení povinnosti státní péči o lesy kontrolovat plnění ustanovení LHP a vedení lesní hospodářské evidence stanovení povinnosti využívat při obnově lesů stanovištně vhodného reprodukčního materiálu zákaz holých sečí širších než průměrná výška porostu a delších než desateronásobek této výšky stanovení maloplošného pasečného (podrostního) způsobu s přirozenou, umělou anebo smíšenou obnovou jako základního hospodářského způsobu stanovení povinnosti zalesnit holiny nejpozději do jednoho roku a zajištění založených porostů do pěti let po jejich vzniku jednoznačné formulování práva volného vstupu do lesa a sběru lesních plodin definování cíle lesnickotechnických meliorací a uvedení úkolů organizací provádějících tyto činnosti stanovení úkolů vedoucím organizací v oblasti péče o pracující ve specifických podmínkách práce v lesním hospodářství, jejichž postupné plnění přineslo zlepšení kultury práce v lese Vedle pokrokových opatření, prosazovaly tyto právní normy zřetelnou tendenci k pokračující socializaci lesního hospodářství a k potlačování soukromého vlastnictví lesů tím, že: umožňovaly přikázat les do užívání organizaci, vykonávající odbornou správu (v případě, že vlastník neplnil stanovené úkoly) umožňovaly zneužití ustanovení o vytváření ucelených lesních částí jako prostředku k vytváření tlaku na vlastníky drobných lesů, aby je předávali do 34

35 užívání nebo do vlastnictví tzv. socialistických organizací (JZD nebo státním lesům) legalizovaly zvýšené těžby dřeva nad etát stanovený LHP, z důvodů potřeb státního plánu rozvoje národního hospodářství Přesto se ve většině ukazatelů stav našich lesů od roku 1945 až do roku 1980 postupně zlepšoval. Zvýšila se celková výměra lesů, průměrný věk porostů a doba obmýtní. Došlo k zlepšení průměrné bonity a zakmenění porostů, k zvýšení přírůstových ukazatelů a tím i k zvýšení celkových zásob porostů. Všechno to umožnilo postupné zvyšování trvale únosných těžeb dříví (etátů), což postupně vedlo i k vyrovnání skutečných a únosných těžeb. Další právní normy, týkající se lesního hospodářství, vesměs navazovaly na lesní zákon a prováděcí vyhlášku. Byly to Směrnice o hospodářské úpravě lesů č. 71/1961, které doplňovaly jejich ustanovení o podrobné pokyny pro provádění speciálních průzkumů (typologického, dopravního, ochranářského, ekonomického, organizačního, popř. dalších podle potřeb hospodářské úpravy lesů). Rovněž umožňovaly použít při odvozování etátu mýtní těžby pomocných ukazatelů (vzorcových metod, rektifikované 1/20 zásob mýtných porostů). Dále byly vydány i právní předpisy týkající se myslivosti. Byly to zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., vyhláška ministerstva zemědělství a výživy č. 59/1967 Sb., kterou byly vydány předpisy o myslivosti, vyhláška ministerstva zemědělství č. 4/1967 Sb. o hájení a době, způsobu a podmínkách lovu. Právní úpravu lesního hospodářství, platnou od , zavedl jednak federální zákon o lesích č. 61/1977 Sb., jednak zákony národních rad o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství (zákon ČNR č. 96/1977 Sb. a zákon SNR č. 100/1977 Sb.). Na území České republiky k ní ještě patřily tyto vyhlášky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství: č. 97/1977 Sb. O odborné správě lesů a příspěvcích na ní, č. 98/1977 Sb. O lesní stráži, č. 99/1977 Sb. O postupu při ochraně lesního půdního fondu, č. 13/1978 Sb. O kategorizaci lesů, způsobech hospodaření a lesním hospodářském plánování. Federální lesní zákon mimo jiné vytyčil poslání a úkoly lesů, vymezil pojem lesního fondu a stanovil zásady jeho ochrany, stanovil režim správy a převodu lesního 35

36 majetku, stanovil užívací vztahy k soukromým lesům, obhospodařovaným socialistickými organizacemi, stanovil opatření k vytváření ucelených lesních částí a náhrady za poškozování lesů, vymezil kategorizaci a hlavní zásady rozvoje funkcí lesů a hospodaření v nich. Zákony národních rad o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství upravovaly: organizaci a výkon státní správy lesního hospodářství podrobné otázky hospodaření v lesích a ochrany lesů vstup do lesů a jeho užívání občany a další činnosti v lese Právní předpis ukládal emitujícím podnikům povinnost uskutečňovat opatření k zabránění nebo zmírnění úniku exhalací. Bylo to pouze formální ustanovení, neboť objem emisí hlavních škodlivin až do konce osmdesátých let stoupal a opatření k zamezení jejich vzniku se téměř neprováděla, anebo byla málo účinná. Právo užívání lesních pozemků se oproti lesnímu zákonu č. 166/1960 Sb. ještě dále rozšířilo. Jednalo se o bezplatnost a časovou neomezenost tohoto práva, které se svým obsahem i dosahem přiblížilo právu vlastnickému. Vlastníkům lesní půdy dané do užívání státní organizaci zbylo pouze formální vlastnictví, z jehož titulu nemohli uplatňovat žádné právo k zásahům do způsobu hospodaření na ní. Byly stanoveny tři závazné ukazatele LHP a to: hospodářský způsob výše těžeb stanovená těžebním procentem v jednotlivých věkových stupních úkoly obnovy a výchovy lesních porostů Všechno ostatní v LHP představuje ukazatele směrné a orientační a tudíž nezávazné. To se v praxi projevovalo tím, že úkoly v těžbě dřeva a také obnovy lesa byly přesunovány do výhodnějších porostů (s hlediska krátkodobé ekonomiky). Výchova porostů se prováděla ve starších probírkových porostech a obnova lesa se prováděla převážně uměle a stále se zvyšujícím podílem jehličnatých dřevin (smrku a borovice). Přitom dlouhodobé cíle lesního hospodářství vyžadovaly opačné přístupy k praktickému provádění obnovy a výchovy lesních porostů. 36

37 Zákonná opatření ukládají dbát při vypracování lesních hospodářských plánů o jejich soulad s dlouhodobým vývojem národního hospodářství, což v praxi znamenalo, že lesní hospodářské plány byly od počátku přizpůsobovány potřebám státních plánů rozvoje národního hospodářství. Upustilo se od podrostní formy maloplošného hospodářského způsobu. To vedlo k preferování holosečného obnovního způsobu. Tato tendence se ještě výrazněji projevila ve zvýšení přípustné velikosti holé seče na 3 ha a v některých zákonem stanovených případech i na 5 ha. To vedlo takřka k úplnému vymizení přirozené obnovy, k zvýšení ztrát na kulturách, ke zvýšení půdní eroze a k dalším nepříznivým vlivům na mimoprodukční funkce lesa. Povinnost uživatelů lesa zajistit dostatečné množství druhově a geneticky vhodného reprodukčního materiálu nebylo zajištěno vyhláškou jako dosud, nýbrž směrnicemi a instrukcemi, které nebyly právními normami. Celkově lze charakterizovat teorii a praxi této právní úpravy takto - vyznačovala se přezíravým přístupem k vlastnickým právům, vyvolala zhoršení způsobu obhospodařování lesů, docházelo k lokálně výraznému překračování únosných těžeb, výrazně se zvětšilo imisní poškození lesů, zvětšily se škody na lesních porostech způsobené zvěří a použitím nevhodných technologií těžby a soustřeďování dříví, narostly zásoby v přestárlých porostech, především v obtížně přístupných lokalitách, lesní hospodářství bylo ovlivňováno rozsáhlými kalamitami, jejichž rozsah od sedmdesátých let neustále roste a představují jeden z nejzávažnějších problémů současného hospodaření v lesích, projevoval se přezíravý vztah politických, hospodářských orgánů a vedoucích pracovníků na všech stupních řízení k právním normám a k lesním hospodářským plánům. Po listopadové revoluci roku 1989 a pádu komunistického režimu došlo k zásadním změnám v politickém a hospodářském životě státu. Především byly přijaty zákonné normy, které mají za účel napravit deformace a nezákonnosti vzniklé v období tzv. budování socialismu. Jedním z nich je zákon č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který se vztahuje na zemědělskou a lesní půdu, obytné a hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě a na živý a mrtvý inventář. Upravuje také práva a povinnosti vlastníků, původních vlastníků, uživatelů a nájemců půdy, jakož i působnost státu při úpravě vlastnických vztahů a užívacích práv k pozemkům. 37

38 Tento zákon ukončil státním lesům právo bezplatně užívat lesní pozemky a porosty, patřící soukromým vlastníkům a zahájil restituční proces v zemědělství a lesním hospodářství. Stal se základem pro obnovu různých forem vlastnictví lesů. Zákon byl čtyřikrát novelizován a úplné znění je uvedeno v zákoně č. 195/1993 Sb., který byl doplněn nálezy ústavního soudu z roku 1994 a K vytvoření nových podmínek pro obhospodařování lesů přispěl zákon č. 92/1991 o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, na jehož základě došlo ke vzniku lesních akciových společností, které se zabývají zajišťováním prací a služeb pro lesní hospodářství a k vytvoření státního podniku Lesy České republiky, který je pověřen správou a obhospodařováním státního lesního majetku v působnosti ministerstva zemědělství ČR. Pro zajištění obnovy porostů před vydáním nového lesního zákona vydalo ministerstvo zemědělství České republiky vyhlášku č. 248/1993 Sb. O zakládání a obnovování lesních porostů. Vyhláška stanovila: pro zakládání a obnovu lesních porostů lze použit jen sazenice druhů dřevin určených hospodářským plánem minimální počty jednotlivých druhů na jeden hektar podmínky pro považování porostu za zajištěný zakládání a obnova lesních porostů smrku, borovice, jedle a modřínu může být prováděna jen za použití reprodukčního materiálu z uznaných porostů nebo stromů (Oliva, Sixta, 2001) Právní normy v lesním hospodářství Základním právním předpisem, který upravuje v České republice nakládání s lesy, je zákon č. 289/95 Sb., O lesích a změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Oblast ochrany lesních ekosystémů upravuje zákon č. 114/ 1992 Sb., O ochraně přírody a krajiny. Právní úprava lesního hospodářství z roku 1977 a 1978, jejímž základním rysem bylo dokončení socializace lesního hospodářství, neodpovídala politickým a hospodářským podmínkám, zejména v důsledku obnovení různých forem vlastnictví lesů a zavádění principů liberálního tržního hospodářství. 38

39 Proto již v roce 1990 byly zahájeny přípravné práce, které vyvrcholily v roce 1994, kdy vzniká zákon č. 289/1995 Sb. O lesích, který byl schválen dne 3. Listopadu Zákon vychází ze společenského poslání lesů jako jedné z nejdůležitějších složek životního prostředí a producenta obnovitelného zdroje dřevní suroviny. Navazuje na minulé lesní zákonodárství a využívá dostupných znalostí lesních zákonů evropských států se srovnatelnou úrovní lesního hospodářství (SRN, Rakouska a Švýcarska). V porovnání s dosavadními právními předpisy jsou některá ustanovení, v důsledku širšího uplatňování celospolečenských funkcí lesů a nutnosti respektovat základní práva a svobody občanů, podrobnější a adresnější. Účelem tohoto zákona je mimo jiné docílení vyváženého stavu mezi oprávněnými zájmy vlastníků lesů a zájmy veřejnými. Omezení vlastnických práv, vyplývající ze závazných ustanovení lesních hospodářských plánů nebo lesních inventarizačních osnov, jsou nezbytná z důvodů zachování lesa jako individuálního majetku i jako společensky významného objektu. Zákon přiměřeně navazuje na více než stoletou tradici hospodářské úpravy lesů ve střední Evropě a v souladu s ní usiluje o trvalost a vyrovnanost mimoprodukčních a produkčních funkcí lesů. K tomu jsou v zákoně definovány tyto předpoklady a požadavky: zachování současné výměry lesů trvalé zabezpečení funkcí lesů na lesních pozemcích zajištění stability a zdravotního stavu lesních porostů pomocí minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů, porostní výchovy a povinnostmi vlastníka při ochraně lesů proti nepříznivým vlivům stanovením minimálního věku počátku úmyslných obnovních těžeb pro hlavní hospodářské dřeviny dosáhnout pokud možná co nejrovnoměrnějšího zastoupení různověkých lesních porostů 39

40 3.3 Současný stav lesního hospodářství České Republiky Česká Republika patří k zemím s poměrně vysokou lesnatostí. Lesní pozemky v současné době, dle Zelené Zprávy pro rok 2008, tvoří ha (Tab. I). Což představuje téměř 35 % celkové plochy státu. Plocha lesních pozemků se v roce 2008 také zvýšila o ha v důsledku zalesňování zemědělských půd. Tab. I: Plocha lesních pozemků (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) Vlastnická struktura lesů ČR Největší část lesní půdy vlastní Lesy České Republiky s.p. A to více jak 50 % (Graf I). Další významný podíl tvoří soukromníci, obce a města. Menší procentický podíl zaujímají ostatní vlastníci. K výrazným změnám vlastníků již v poslední době nedochází. Drobně roste výměra lesů AOPK (Agentura ochrany přírody a krajiny), která si postupně nechává zařizovat LHP na svých majetcích v rámci krajů. Mírně klesl podíl lesních družstev a společenství (Tab. II). Restituční proces je až na výjimky ukončen, ale i tak se podíl státního vlastnictví stále ještě pozvolna zmenšuje. U některých právně komplikovaných případů dosud rozhodují o oprávněnosti restitučních nároků v odvolacím řízení i mimo něj soudy. Graf č. 1: Procento porostní plochy vlastnická struktura 40

41 Tab. II: Vlastnické vztahy za rok 2008 v lesích ČR (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) Kategorizace Jedná se o systém členění lesů podle jejich poslání. V současnosti je princip kategorizace zásadně ovlivňován mimoprodukční funkčností lesů. Zelená zpráva pro rok 2008 uvádí, že 75,4 % tvoří lesy hospodářské, 2,7 % lesy ochranné a 21,8 % lesy zvláštního určení (Tab. II). Tab. III: Vývoj kategorizace lesů v % (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) 41

42 3.3.3 Druhová skladba Plocha jehličnatých dřevin se oproti roku 2000 zmenšila o 2,31 %. Z toho se zmenšila plocha smrku o ha. Je to výsledek snahy o přírodě bližší druhovou strukturu lesů ČR, z části i výsledek cílené finanční podpory státu zaměřené na zabezpečení nezbytného podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesních porostů. Doporučovaná dřevinná skladba je všestranně optimalizovaným kompromisem mezi skladbou přirozenou, tedy skladbou blízkou skladbě klimaxové v době před ovlivněním lesa u nás člověkem, a skladbou nejvýhodnější ze současného ekonomického hlediska. Skutečná dřevinná skladba se v uplynulých desetiletích neustále postupně přibližuje skladbě optimalizované. Rychlá změna dřevinné skladby není možná bez neúměrných ekonomických ztrát a ekologických rizik. (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) Graf č. 2: Druhová skladba Věková struktura (Pramen:ÚHÚL) Věková struktura lesů v ČR je poměrně nerovnoměrná (Tab. IV). Podnormální rozloha porostů mladších než 60 let, z nichž přibližně za třicet let vyplyne značné snížení těžebních možností, způsobí v budoucnosti problémy ve sladění ekonomických hledisek (optimální obmýtí z hlediska produkce) a potřebou dříví na trhu. Nadnormální rozloha porostů starších než 60 let je z části důsledkem rozsáhlých hmyzích kalamit ve 42

43 dvacátých a třicátých letech minulého století. Nadnormalita nejstarších věkových stupňů je pak výsledkem způsobu obhospodařovaní lesů ochranných a v lesích hospodářských vzniká i odsouváním obnovy ekonomicky neatraktivních méně přístupných nebo méně kvalitních porostů. Mírně se zlepšuje podíl 1. věkové třídy. Z hlediska trvalé vyrovnanosti a udržitelnosti těžeb je věková struktura příliš nevyrovnaná. První tři věkové třídy jsou i nadále pod normalitou, což negativně ovlivní budoucí těžební možnosti. Zvětšující se podíl nejstarších věkových tříd přispívá k lokální nestabilitě lesů. Růst průměrného věku dřevin se v posledních letech zpomalil, až zastavil. Průměrné zakmenění ve věkových stupních se od roku 1990 u porostů předmýtního věku a u porostů nejstarších věkových stupňů mírně zvýšilo. Tab. IV: Podíl věkových tříd (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) Zásoba Oproti roku 1930 se údaj o celkové zásobě dříví v lesích v ČR zvětšil na více než dvojnásobek (Tab. V). Z části se na tom podílí zvyšující se přirůst, z části jde o zpřesnění způsobů zjišťování zavedením nových metod a pomůcek v šedesátých a sedmdesátých letech 20. stol. Nárůst celkových zásob dříví v lesích v ČR pokračoval i po roce Podílí se na tom jednak růst zakmenění porostů a zvětšovaní podílu porostů vyššího věku, jednak růst běžného přirůstu v Evropě. Všechny zásoby ale nejsou stejně dostupné pro těžbu dříví. 43

44 Těžitelnost zásob dříví v lese ochranném a lese zvláštního určení je limitovaná plněním ochranných funkcí nebo cíle hospodaření, v rezervacích a v prvních zónách národních parků je těžba dříví vyloučena. Průměrná zásoba na 1 ha lesních pozemků je 260,38 m 3. Přirůsty se od osmdesátých let 20. stol. zvyšují na celém evropském kontinentu (Graf č. 3). Dle některých studií se rychlost zvyšování přirůstu už začala snižovat. Z hlediska vyrovnanosti a trvalé udržitelnosti těžebních možností je rozhodující celkový průměrný přirůst, který udává produkční schopnosti lesních stanovišť. Tab. V: Celková zásoba dřeva v mil. m 3 Graf č. 2: Celková zásoba dřeva v mil. m 3 Graf č. 3: Celkový přirůst (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) 44

45 3.3.6 Zdravotní stav Zdravotní stav lesů v ČR stále není uspokojivý. Z hlediska trendů zdravotního stavu lesů je na tom ČR obdobně jako řada sousedních států. V závislosti na lokálních podmínkách ho ovlivňují především následující faktory: extrémní meteorologické jevy jako důsledek globální klimatické změny staré i současné imisní a ekologické zátěže nedostatečné využívání přírodních procesů při obhospodařování lesů (nevhodné používání holosečí, vysoký podíl umělé obnovy lesů (Tab. VI), nedostatečné využívání přípravných dřevin při obnově na kalamitních holinách, nevhodná druhová a prostorová skladba) nevhodné myslivecké hospodaření biotičtí škodliví činitelé a jejich aktivizace Problémem je též pokles biodiverzity některých skupin druhů, zejména půdních organizmů, hmyzu a hub. Celkový přehled nahodilých těžeb za posledních 9 let představuje Tab. VII. Tab. VI: Způsoby obnovy 45

46 Tab. VII: Srovnání nahodilých těžeb v posledních devíti letech (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) Ekonomika Ceny dříví Celkové dodávky surového dříví se meziročně snížily o tis. m 3 na celkovou výši tis. m 3, z toho dodávky jehličnatého dříví dosáhly výše tis. m 3 a dodávky listnatého dříví tis. m 3. Meziroční pokles dodávek byl tedy u jehličnatého dříví o tis. m 3, zatímco u listnatého dříví byl narůst o 80 tis. m 3 (Tab. VIII). Celkovou výši těžby dřeva a následných dodávek surového dříví výrazně ovlivnila odbytová krize v celém lesnicko dřevařském sektoru, která se postupně přenesla z USA do ostatních zemí světa, přičemž Evropa byla touto odbytovou krizí zasažena velmi citelně (zejména výrazným poklesem vývozu dřevařského a papírenského zboží jako je řezivo, aglomerované desky, buničina, papír, nábytek a další). 46

47 Tab. VIII: Dodávky sortimentů Váznoucí odbyt těchto výrobků a jejich hromadění na zásobách tedy přinesly pokles zájmu o surové dříví. Výrazný pokles poptávky po rozhodujících sortimentech surového dříví (zejména jehličnatá kulatina a vláknina) způsobil prudký pokles jejich cen již od 1. čtvrtletí Přednostně tedy v tomto roce bylo prováděno zpracování živelné kalamity (vichřice Emma v lednu) a dalších nahodilých těžeb (exhalační, hmyzová a ostatní nahodilá těžba), přičemž podíl celkové nahodilé těžby dosáhl výše 66,4 % z celkové těžby dřeva. Ceny dříví vyplývají ze zpracovaného čtvrtletního výkazu ČSU. Průměrné ceny téměř u všech sortimentů surového dříví se oproti minulému roku výrazně snížily, opět v důsledku hypoteční krize. (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) Vývoz a dovoz Vývoz surového dříví se meziročně snížil o 106 tis. m 3 na celkových tis. m 3, když došlo zejména k poklesu vývozu u jehličnaté kulatiny (o 475 tis. m 3 ) a vlákniny (o 148 tis. m 3 ), zatímco ke zvýšení vývozu došlo zejména u štěpek, třísek, pilin a dřevěného odpadu (celkem o 521 tis. m 3 ). Dovoz surového dříví se meziročně snížil o 145 tis. m 3 na celkovou výši tis. m 3, když pokles byl zejména u jehličnaté kulatiny a vlákniny (o 99 tis. m 3 ) a listnaté kulatiny (o 83 tis. m 3 ). Ve srovnání s rokem 2007 tak došlo k celkovému 47

48 poklesu vývozu surového dříví (o 106 tis. m 3 ) při současném poklesu hodnoty vývozu (o 1,106 mld. Kč) a ke snížení dovozu surového dříví (o 145 tis. m 3 ) při nepatrném poklesu hodnoty dovozu o 332 mil. Kč (Tab. IX.). Tab. IX: Vývoz a dovoz surového dříví v ČR (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008) 48

49 3.4 Lesnická politika Finska Finsko obecně Finsko je nejlesnatější zemí Evropské unie a potažmo celé Evropy. Lesy se rozkládají na téměř 23 mil. hektarech, což představuje 75 % z celkové plochy země. V přepočtu na jednoho obyvatele pak vychází 4,4 ha lesa. Finské lesy jsou popisovány jako polopřírodně obhospodařované lesy zahrnující pouze původní druhy dřevin. To znamená borovice lesní, smrk ztepilý, břízu a jiné listnaté dřeviny jako např. osika, olše, jeřáb a vrba. Většina lesů ve Finsku (54%) je v soukromém vlastnictví ( lesních hospodářství ve vlastnictví lidí). Stát vlastní 33 % lesů, společnosti 8 % a ostatní vlastníci 5 %. Průměrná velikost lesního majetku v soukromém vlastnictví je 30 ha. Toto vlastnictví nemusí tvořit souvislou plochu, ale může se vyskytovat v různých částech země. Proto je téměř nemožné jednotné obhospodařování. Finsko je také vůdčí zemí v oblasti lesnické technologie. Mechanizační úroveň lesního hospodářství je nejvyšší na světě, protože téměř 95 % operací je prováděno stroji. Lesy a lesnictví tvoří páteř finské ekonomiky a hrají hlavní roli v životě většiny Finů. Je to způsobeno tím, že lesnictví např. představuje 10 % finského HDP a 3 % průmyslové výroby (tři čtvrtiny surové dřevní hmoty využívané v průmyslu pochází ze soukromých lesů). Dále tvoří 40 % zisku z vývozu a v neposlední řadě je zde zaměstnáno okolo 3,3 % obyvatel. Kromě dřevní produkce představují další význam socio - kulturní funkce jako např. rekreace, sběr hub a lesních plodů a turismus. V neposlední řadě to je také lov a myslivost. Finský právní pojem Everyman s Right umožňuje každému volně se pohybovat a vstupovat do lesa, aniž by musel platit nějaké poplatky vlastníkům lesa. Toto právo ovšem nezavdává příčinu k ničení lesů nebo jejich poškozování Státní lesnická politika ( Finská lesnická politika vychází z mezinárodních úmluv a doporučení. Nejvýznamnější je mluva O biologické rozmanitosti podepsaná v roce 1992 v Riu de 49

50 Janeiro. Úmluva si klade tři základní cíle. A sice Ochrana biologické rozmanitosti, která je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jejichž jsou tyto organismy součástí. Dále Udržitelné využívání jejich složek a Spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů. Další významnou konferencí byla konference konaná v r v Helsinkách. Hlavním tématem bylo Trvale udržitelné lesní hospodářství v lesích (TUH). Hlavními rezolucemi tedy byly Obecné zásady TUH v lesích Evropy, Obecné zásady ochrany a trvale udržitelného zachování biodiverzity evropských lesů, Lesnická spolupráce se státy ve stádiu přechodu na jiný typ ekonomiky a Strategie procesu dlouhodobé adaptace evropských lesů na klimatické změny. Výsledky těchto konferencí byly postupně začleněny do finské národní lesnické strategie, která tvoří základ lesnického obhospodařování. Finsko bylo hlavním účastníkem na všech evropských ministerských konferencích konaných v rámci tématu ochrany lesů v Evropě Trvale udržitelné lesní hospodářství je ve Finsku zajišťováno právními předpisy, správným lesním hospodařením, dlouhodobým výzkumem a rozšiřováním podpory služeb schopných, zkušených a dobře vyškolených lesnických pracovníků. Finsko je také aktivním účastníkem v mezinárodní lesnické politice. A to nejen v rámci Evropské Unie a Evropy, ale také ve světě. ( Historie lesnické politiky do 19. století Do 19. století ještě nelze hovořit o ucelené finské lesnické politice, protože Finsko získalo nezávislost až v r Do té doby bylo nejprve ovlivňováno Švédským královstvím a poté Ruským carem, kdy se za jeho vlády stalo z Finska Finské velkoknížectví. První cíle lesnické politiky vycházely z vyhlášky vydané v roce 1647 a byly zaměřené na ničení lesů zemědělskými postupy (hlavně žďářením a pastvou dobytka), spotřebou dřeva na důlní a stavební průmysl a také palivo. (Tasanen, 2004) Historie lesnické politiky od 19. století V 19. století vzrostla obava o klesající stav lesů, protože lesů ubývalo alarmujícím tempem díky selektivnímu kácení nejobjemnějšího dřeva a sběru 50

51 palivového dříví. Před tímto obdobím byly lesy periodicky ničeny žďářením a také pálením tervy. V roce 1859 vytvořila vláda zvláštní orgán lesního hospodářství (Matsähallitus) s cílem obnovit stav lesů a zlepšit jejich obhospodařování. V roce 1886 byl projednaný nový zákon zakazující ničení lesů a snažící se zajistit obnovu vytěžených porostů Po získání nezávislosti v roce 1917 vznikla v roce 1920 významná reforma, která měla velký dopad na lesnickou politiku. Jednalo se o to, že nájemcům půd bylo uděleno právo na odkoupení pozemků do osobního vlastnictví. Tato reforma položila základy tzv. Finskému rodinnému lesnictví. Další zásadní reformace finské lesnické politiky proběhla během roku 1990, kdy byla nově definována koncepce udržitelného lesního hospodářství. Ekologická a sociální udržitelnost nabyla stejného významu jako produkční udržitelnost. ( Současná státní politika Jak již bylo řečeno, finská lesnická politika je založena na trvalé udržitelnosti hospodaření a na multifunkčním využívání lesů. Toho je docilováno různými prostředky zahrnující lesnické plánování a aktivity lesnických organizací. Cílové oblasti lesnického plánovaní se vztahují jak na místní, tak na regionální i celostátní hospodářství. Nejvyšším správním orgánem týkající se lesnictví je ve Finsku Ministerstvo zemědělství a lesnictví. Regionální úroveň pak spadá pod 13 lesnických center. Forest Management Associations (FMA) jsou statutárním orgánem soukromých vlastníků lesů. Působí v rámci jedné nebo několika obcí a jejich cílem je podporovat ziskovost lesnictví a dosažení jiných lesnických hospodářských cílů stanovených vlastníky lesů. Vlastníci soukromých lesů jsou povinni odvádět poplatky, které jsou využívány k financování poradenské činnosti FMA. Dále si FMA mohou nárokovat poplatky i na jiné služby, které vlastníkům poskytují. Statutárním orgánem pro lesy v majetku státu je Metsähallitus (služby pro lesy a parky). Metsähallitus je státní podnik, který spravuje více než 12 milionů hektarů státních lesů a vodních ploch. Představuje státní podnik, který provozuje podnikatelskou činnost a plní řadu úkolů veřejně správy. Určitou část státních lesů tvoří lesy hospodářské a část lesy chráněné. Podle Metsähallitus je řízení těchto dvou kategorií striktně odděleno. Lesy hospodářské spadají pod Ministerstvo zemědělství a lesnictví, 51

52 zatímco lesy chráněné pod ministerstvo životního prostředí. Cílem hospodářských lesů je vytvářet (poskytovat) příjmy pro stát, kdežto lesy chráněné jsou naopak financovány ze státního rozpočtu. Pod Ministerstvo zemědělství a lesnictví také spadá Finský lesnický výzkumný institut (Finnish Forest Research Institute) a Lesnické vývojové centrum v Tapiu (Forest Development Centre Tapio). ( Národní lesnický program (NLP) NLP představuje v rámci finské lesnické politiky nejdůležitější dokument, protože z něho vychází všechny její zásady, co se vůbec státní lesnické politiky týče. Současný NLP 2015 byl přijat vládou dne Jeho cílem je zvýšit blahobyt finských občanů skrze rozmanité využívání lesů v souladu s principy udržitelného rozvoje. Program byl vypracován na základě široké spolupráce zájmových skupin a byl řízen Ministerstvem zemědělství a lesnictví s podporou Národní lesnické rady. Základní myšlenkou programu je, že les založený na výrobní a služební produkci lze rozšířit při zajištění společenské přijatelnosti, ekonomické proměnlivosti a ekologické, sociální a kulturní udržitelnosti lesnického sektoru. NLP je založen na šesti prioritách: zajištění konkurenčního prostředí pro lesní průmysl a hospodářství zlepšení klimatu a energetických výhod lesů ochrana biologické rozmanitosti a environmentálních přínosů lesů podpora využívání lesů jako zdroje rekreace a kultury posílení schopností, znalostí a přijatelností v lesnickém sektoru podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v mezinárodní lesnické politice ( 52

53 3.5 Legislativní vývoj na území Finska ve vztahu k lesům Lesnická legislativa ve Finsku je poměrně široké a obsáhlé téma, protože zde existují různé právní předpisy pro soukromé a státní lesy. Kromě toho je zde také poměrně dost předpisů zahrnujících zvýšení kvality lesů prostřednictvím veřejných prostředků. A to jak ve státních, tak i soukromých lesích Období švédského království Pozdní středověk 14. století Koncem 13. století se Finsko stalo součásti švédského království. V této době byli Finové vysoce závislý na lesích. Nejvíce obydlené byly pobřežní oblasti a oblasti při tocích řek v jižním Finsku. Roku 1374 vydal král Magnus Erik první veřejný pozemkový zákon. Tento zákon byl prvním psaným regulérním zákonem ve Finsku. Zahrnoval také první omezení a instrukce pro využívání lesů. Také definoval práva vlastníka lesa. (Tasanen, 2004) století V 15. století se projevují první obavy, že lesnická produkce není nevyčerpatelná. Lidé si začali ovědomovat, že spotřeba dřeva na stavby, palivo, lesní pastviny a stavy zvěře mohou být vyčerpány. Toto byly ovšem záležitosti týkající se míst s vysokou populační hustotou. V první polovině 15. století bylo ve Finsku objeveno železo, měď a drahé kovy, čímž vzrůstala spotřeba dříví pro důlní průmysl. V roce 1442 vydal král Christopher nový pozemkový zákon zaměřený na vypalování lesů žďářením 4. A s tím spojené sankce a postihy. Během 16. století začala vláda kontrolovat využívání lesů. Vznikaly různé zákazy a omezení zvláště na pozemcích koruny. Nicméně, stále nelze ve Švédském království hovořit o skutečném lesnictví. Z negativních vlivů na lesy převažoval lov, sběr dřeva na domácnost a zemědělskou spotřebu. Stále bylo aktuální vypalování lesů. 4 Žďáření bylo běžným způsobem získávání zemědělské půdy. Nejvhodnějším základem byl let starý březový či olšový porost. Stromy se pokácely rok před žďářením a na takto získané půdě bylo možné třikrát zasévat (Jutikkala, Pirinen, 2001) 53

54 Lesy byly ničeny v důsledku potřeby pastvin pro dobytek a výrobu tervy 5. Dále rostla spotřeba dřeva na důlní a lodní průmysl a rostoucí pilařský průmysl. Kromě pozemkového zákona stále nebyl žádný zákon ošetřující přímo lesy, potažmo lesnictví století (Tasanen, 2004) V 17. století stále nebyly žádné ucelené praktiky ani zákony týkající se lesnictví. Lesy byly stále využívány pro získání půdy klučením a vypalováním, pastvou dobytka a potřeby dřeva na domácnost a zemědělství. Lov kožešinových zvířat byl stále nejdůležitějším zdrojem výnosu, obzvláště v severnějších oblastech. Dále vzrůstal požadavek na tervu a tvrdé dříví, zvláště kulatiny pro stavbu lodí v pobřežních oblastech jižního Finska. Nejčastější metody pěstování lesů spočívaly v ochraně lesů před lesními požáry (vypalováním za účelem získat půdu) s tím spojené sankce a tresty a dále ochrana cenných dřevin a lesních porostů. První pokusy na ochranu lesa před devastacemi byly prováděny tím, že se omezil vývoz kulatiny a produktů ze dřeva prostřednictvím obchodních společností, základními právy a clem. Začalo i omezení domácí spotřeby dřeva. Pomalu se začal rozvíjet princip udržitelného využívání lesů, přestože umělá obnova, pročistky a prořezávky byly stále neznámé pojmy. Roku 1638 vznikl post královského nadlesního. Jako první obdržel tento post Carl Hårdh, který dostal detailní informace podepsané královnou Christinou. Královský nadlesní byl nadřazený všem lesnickým úředníkům ve Švédském království. Jeho úkolem bylo kontrola lovu na pozemcích koruny, pořádání dvorních honů, lov a vyhubení predátorů, předcházení těžby plodonosných (plodících) stromů, kontrola využívání lesa v blízkosti těžebního (důlního) průmyslu (zvláště omezení žďáření). V rámci lesnických úřadů vznikly čtyři kategorie lišící se svou funkcí. A sice Jägmästare lesník, který byl zodpovědný za určitou oblast nebo provincii (v té době to byl stálý lesnický post týkající se Ålandských ostrovů), dále Heideridare lesník 5 Terva víceúčelový dehet vyráběný ze dřeva borovice. V lese se vyberou vhodné stromy, které se odkorní. Takto odkorěné stromy se cca po 3 letech pokácí, rozřežou a dají do jámy, ze které vede vývod (nejčastěji trubka), hromada se posléze utěsní a zapálí (stejný princip jako pálení dřevěného uhlí). Odvodní trubkou se poté jímá vytékající terva. Ta se pak používá např. jako impregnace na stavbu lodí a domů, nebo v kosmetice či výrobě nápojů (tzv. Terwaskanto) 54

55 zodpovědný za královský lovecký park, Forest gard jejich zodpovědnost spočívala v určité části lesa a Crown hunter profesionální lovec v královských službách. Celková kontrola všech finských lesů náležela guvernérům a jejích úředníkům. Nicméně, stále nebyly platné žádné lesnické pokyny. Většina lesníků měla vojenské vzdělání. Proto byly znalosti lesníků tykající se lesů velmi omezené. V roce 1647 vznikl ve švédském království první lesnický předpis. Předpis zahrnoval instrukce objasňující vlastnictví lesů a důvody pro jejich vlastnictví, dále definoval platbu daní pro obyvatele, instrukce pro vypuzení ilegálních občanů. Přistěhovalecká politika měla v předpise důležité místo. Protože jak ve Švédsku, tak ve Finsku bylo spoustu neobydlených míst, které chtěla koruna osídlit novými obyvateli a tím zajistit platbu daní. Předpis také zahrnoval práva soukromých vlastníků lesů. Dále zde byly instrukce týkající se využívání lesů na obecních pozemcích, instrukce týkající se užívání církevních lesů a instrukce pro využívání lesů nájemci. Instrukce využívání lesů byly různé pro vlastníky a nájemce. Značný počet lesů se nacházel na obecní půdě. Předpis tedy zahrnoval práva pro využívání těchto lesů. Díky rychle se rozvíjejícímu se těžebnímu průmyslu bylo potřeba dostatečné zajištění dřeva. Těžební průmysl se významně rozšířil v oblasti Bergslagen v centrální části Švédska. Proto bylo v předpise zavedeno i omezení pro využívání lesů tzv. lesními Finy, kteří se zde usadili. Vyhláška rovněž zahrnovala tresty pro ilegální využívání lesů. Protože jak ilegální využívání lesů a devastace, tak lesní požáry byly běžnými problémy po celé zemi. Těmto úkonům se chtělo předcházet udílením vysokých sankcí a pokut pro ty, kteří těžili stromy bez povolení nebo zakládali požáry. Důležitou roli rovněž hrála ochrana plodících stromů. Lidé byli povinni šetřit cenné stromy a lesy. Ti, kteří zkáceli takové stromy, museli na jeho místě vysadit nové atd. I přesto, že byla zavedena nová vyhláška zahrnující instrukce pro různé využívání lesů, tak stále neexistovalo lesnictví jako praktická činnost. Nicméně, princip udržitelného využívání lesů byl již znám a zahrnoval několik sekcí vyhlášky, které radily občanům jak pečlivě a ekonomicky využívat lesy. Ovšem kontrola těchto příkazů a instrukcí byla tak bezvýznamná, že význam vyhlášky byl v praxi poměrně malý. Počátkem18. století byly lesy neustále využívány jako palivo a jiné potřeby domácnosti a pro zemědělskou spotřebu. Dále bylo aktuální řízené vypalování pro získání půdy, pastva dobytka, tvorba tervy, těžba stromů na stavbu lodí, těžba tvrdého dřeva pro potřeby důlního průmyslu. Postupně začal vzrůstat pilařský průmysl. Všechny 55

56 tyto devastující úkony byly podnětem pro uvědomění si, že tímto tempem budou lesy mizet ve velmi velkém měřítku. Proto bylo třeba najít ucelenou formu, která by těmto úkonům zabránila. Nicméně stále nebyl platný žádný konkrétní právní předpis, který by se týkal obhospodařování lesů. (Tasanen, 2004) Období ruského carství Počátkem 19. století se Finsko dostalo pod nadvládu ruského cara Alexandra I. a stalo se z něj tzv. Finské velkoknížectví. Počet obyvatel vzrůstal velmi rychle. V důsledku toho byly lesy stále ničeny vypalováním, pastvou dobytka, těžbou dřeva pro důlní a lodní průmysl, vyráběním tervy, zemědělstvím a rostoucím pilařským průmyslem. V polovině 19. století (r. 1851) za vlády cara Mikuláše I. Vznikl nový lesnický předpis. Jeho příprava trvala deset let. Do té doby platila vyhláška švédského království z roku Předpis se jmenoval The Imperial Majesty s Merciful Act of Forests In The Grand Duchy Of Finland. Což v překladu znamená Milosrdný dokument císařského majestátu o lesích ve Velkoknížectví finském. Jeho hlavní aspekty byly: státní lesy byly jasně odděleny od soukromých a byly rozčleněny do několika tříd užívání detailní definování práv pro užívání státních lesů klučení a vypalování státních lesů bylo zakázáno; rovněž tak v soukromých lesích, kde bylo skalnaté nebo písčité podloží drobná omezení týkající se produkce tervy ze státních lesů podrobné instrukce pro hašení lesních požárů a tresty pro jejich zakladatele stanovení pokut za nelegální těžbu dřeva Celkově lze říci, že dokument zahrnoval hlavně zákazy a omezení jako u dřívějších lesních předpisů, vydaných během období švédského království. Mezi lety vznikl, The Evo Forest Institute, který položil základy finskému lesnickému vzdělávání. (Tasanen, 2004) 56

57 V průběhu 19. století bylo ovšem lesní hospodářství stále nesystematické. Lesy byly neustále káceny pro zisk orné půdy, rozsáhlá byla těžba palivového dříví, stále vzrůstal pilařský průmysl. Pily začaly být další hrozbou pro ničení lesů. Stálá potřeba dříví vedla k tomu, že se řezaly stromy největších dimenzí. Což v dnešní době známo pod pojmem výběrná seč. Podle současného názoru toto vedlo ke zhoršení struktury v lesích a také genotypu stromů. První ucelený zákon o lesích byl vydán až v roce V té době bylo hlavní podstatou zákona zakázat a zabránit ničení lesů. V pozdější době byl do zákona zaveden pojem trvale udržitelného hospodářství. Ovšem toto se týkalo pouze udržitelnosti z hlediska produkce dřeva. Další zákon byl vydán až v roce 1928 a týkal se lesů v soukromém vlastnictví (The Private Forest Act) Období finské nezávislosti V roce 1917 byla ve Finsku vyhlášená nezávislost. Ovšem toto začalo platit až počátkem roku Ve stejném roce proběhla krátká občanská válka, která mnoho let ovlivňovala domácí politiku i zahraniční vztahy. Během roku 1920 proběhla reforma v lesnictví. Majitelům, kteří měli půdu v nájmu, byl umožněn její odkup. Tímto byl založen počátek tzv. rodinného lesnictví V roce 1928 byl přijat nový lesní zákon týkající se lesů v soukromém vlastnictví. Zákon obsahoval stejné principy jako zákon z roku Převážně zákaz ničení lesů a zabránění jejich dalšímu úbytku. Zákon ale také obsahoval mnoho jiných inovativních opatření: majitelé měli povinnost znovu zalesnit paseku po holoseči zakazoval společnostem zkupovat lesní půdu, aby se vlastnictví lesů nestalo příliš koncentrované ustanovení lesnických organizací, které dohlížely na dodržování zákona a poskytovaly pomoc soukromým vlastníkům Ustanovení o ničení lesů zůstalo v platnosti i v současném lesním zákonu z roku Během 90. let 20. století proběhla další významná reforma. Byla výsledkem konání různých ministerských konferencí na ochranu lesů v Evropě a zavedením pojmu 57

58 trvale udržitelné lesní hospodářství. Ekologické a sociální funkce lesa dostaly stejnou váhu jako ekonomické. Dalším důvodem reformy byla potřeba snížit náklady vynakládané na lesní hospodářství a zvýšit multifunkční využívání lesů a ochranu krajiny. V roce 1996 byl přijat nový lesní zákon č. 1093/1996. Cílem tohoto zákona je podporovat ekonomicky, ekologicky a sociálně trvale udržitelné hospodaření a využívání lesů takovým způsobem, že lesy poskytují uspokojivý udržitelný výnos a zároveň je zachována biologická rozmanitost. Zákon rovněž obsahuje ustanovení týkající se např. těžby, zabezpečení diverzity lesní přírody a charakteristiku biotopů, kterých se toto týká, dále specifikuje ochranu lesů a stanovuje ochranné zóny a stanovuje sankce za jejich poškozování. Na rozdíl od českého zákona nestanovuje omezení jako velikost holiny, dobu pro zajištění kultury, minimální hektarové počty, aj. To je způsobeno naprosto jinou mentalitou a přístupu k lesnímu hospodářství. Zatímco u nás je vlastník lesa omezován zákonem, ve Finsku mohou (a ve většině případů se takto děje) vlastníci lesů byt součástí tzv. Lesnických center (celkem 13), která jim poskytují veškerý servis, co se týče péče o les (od jeho založení až po zmýcení). Takovýto systém lesnických center by mohl do budoucna najít uplatnění i u nás, přesto že je většina lesů státních. Zákon č. 1094/1996 o financování trvale udržitelného lesního hospodářství Stanovuje rozsah působnosti vztahující se na opatření, která podporují trvale udržitelné lesní hospodářství v souladu s lesním zákonem (1093/1996) a která získávají finanční podporu z ročních dotací zahrnutých ze státního rozpočtu ve formě pomoci a půjčky, jak tento zákon stanovuje. To se vztahuje se na: zajištění trvale udržitelné produkce dřeva udržení biologické diverzity lesů činnosti při řízení lesního ekosystému další podpůrná opatření pro posílení činnosti uvedených výše Zákon č. 534/ 1998 O sdružení lesního hospodářství charakterizuje organizace vlastníků lesů. Cílem organizace je podporovat ziskovost lesního hospodářství provozovaného vlastníky lesa a realizaci jiných cílů, které mohou být stanoveny pro činnost lesního hospodářství a dále ekonomicky, ekologicky a sociálně trvale udržitelné využívání a správu lesů. 58

59 Zákon č. 1474/1995 o střediscích lesního hospodářství a středisku rozvoje lesnictví. Jejich úkolem je: podpora trvale udržitelné péče o lesy a jejich rozvoje a ochrana jejich diverzity a další ochrana životního prostředí týkající se lesa sledování stavu a rozvoje lesa v oblasti spadající do rámce jeho činnosti a předkládání návrhů a iniciativ s tím souvisejících podpora spolupráce v lesním hospodářství podpora a příprava plánů lesního hospodářství pro konkrétní oblasti a místa sestavování programu a cíle lesního hospodářství v oblasti jeho působnosti provádění školení, poradenství a propagační práce na podporu LH propagace rozvoje podnikání založeného na lesním hospodářství a podpora vlastníků lesa a těch, kteří jsou zaměstnáni v sektoru lesnictví, s odbornou pomocí záležitostí týkajících se práce v lesnictví (Matějíček, 2003) Další zákony týkající se lesnictví ve Finsku: Zákon č. 241/2002 o obchodu s reprodukčním materiálem Zákon č. 1378/2004 o Metsähallitus Zákon č. 109/2003 o společném vlastnictví lesů Zákon č. 1096/1996 o ochraně přírody Ke všem zákonům jsou i prováděcí vyhlášky. ( 59

60 3.6 Současný stav lesního hospodářství Finska Jak již bylo zmíněno, Finsko patří mezi nejlesnatější země Evropy. Lesy pokrývají téměř 3/4 z celkové rozlohy země (23 mil. ha). Další 3 mil. ha tvoří řídce zalesněné oblasti, otevřená rašeliniště a skalnaté plochy. Téměř celé Finsko patří do boreální oblasti. Avšak díky teplému Golfskému proudu jsou zde mnohem příznivější podmínky než v jiných místech o stejně zeměpisné šířce Vlastnická struktura Jako ve většině západoevropských zemí, dominuje i ve Finsku vlastnictví nehospodářských lesů. Soukromé osoby (finští občané) vlastní okolo 52 % z celé lesní půdy. Stát vlastní 35 %, lesy průmyslové (hospodářské) tvoří 8 %, obce a farnosti pak vlastní 5 % (Graf č. 4). Soukromé lesní majetky jsou relativně malé, jeden majitel vlastní průměrně 24 ha. Majitelů soukromých lesů je kolem Soukromé lesnictví má ve Finsku klíčovou úlohu, protože % finského dřeva používané v lesním hospodářství, pochází z lesů soukromého vlastnictví. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008) Graf č. 4: Vlastnická struktura lesů ve Finsku (Zdroj: Finnish Forest Research Institute) 60

61 3.6.2 Klasifikace lesů Dělí se podle ročního přirůstu (m 3 /ha) na lesy produkční (více jak 1 m 3 /ha), lesy se sníženou produkcí (0,1-1 m 3 /ha) a jiná lesní půda (s produkcí menší jak 0,1 m 3 /ha). Chráněná území tvoří 3,4 %. Ve Finsku je velké množství národních parků (35) ve správě Metsähallitus (státní podnik obhospodařující 12 mil. ha lesa a vodních ploch),19 přírodních rezervací a další chráněná území ve státním nebo soukromém vlastnictví. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008) Druhová skladba Ve Finsku se vyskytuje dvacet původních dřevin. Dominují čtyři hlavní hospodářské dřeviny (Graf č. 5) a sice smrk ztepilý (Picea abies) v přirozených smrkových porostech na bohatších půdách, dále borovice lesní (Pinus sylvestris) na půdách se skalnatým podložím nebo bažinách, bříza bradavičnatá (Betula pendula) a bříza pýřitá (Betula pubecens). Bříza je spíše jako přimíšená, občas se ale mohou vyskytnout i břízové monokultury. Celkově převažují lesy smíšené nad monokulturami. (Finnish Statistical Yearbook of Forestry 2008) Graf č. 5: Druhová skladba dřevin ve Finsku (Zdroj: Finnish Forest Research Institute) 61