Život jsme dostali darem proto, abychom se i my mohli stát darem pro druhé. Program na každý den roku:

Transkript

1 Roèník 20 Èíslo Život jsme dostali darem proto, abychom se i my mohli stát darem pro druhé. Program na každý den roku: Ménì vzdychej, více zpívej. Ménì k zemi, více k nebi se dívej. Ménì se hnìvej, více se modli. Ménì plánuj, více podnikej. Ménì s lidmi, více s Bohem poèítej. Ménì rozkazuj, více bližním služ. Ménì hovoø o lásce, více miluj. Ménì vyèítej, více povzbuzuj. Ménì slibuj, více splò. Ménì naøíkej, více Bohu dìkuj. Ménì pochybuj, více dùvìøuj. Ménì posuzuj, více potìšuj. Ménì mluv, více rozvažuj. Ménì se rozèiluj, více odpouštìj. Ménì kritizuj, více pomáhej. Ménì o tìlesnou, více o duševní krásu dbej. Ménì ber, více dávej. Ménì se chval, více èinem dokaž. Ménì o nynìjší, více o vìèné bohatství se starej. Kdo tak èiní, vždy bude š astný. A nejen v den sváteèní, ale celý jeho život bude krásný Drazí, ze srdce Vám pøejeme, aby se skrze Dítì Boží, které pøichází na tuto zemi, narodila ve Vašich srdcích skuteèná láska, aby Vaše životy byly naplnìny pokojem, radostí, zdravím, vdìèností a touhou kráèet po Božích cestách Kéž Vás Pán obdaøí potøebnými milostmi ke zvládání všech starostí všedních dnù nového roku, abyste zdárnì dokázali odolávat odvráceným ctnostem naší doby a aby Vás radostné poselství Vánoc Nám, nám narodil se provázelo neustále. K tomu Vám vyprošujeme Boží požehnání P. Miroslav Strnad a redakce Pastýøe - PASTÝØ strana 1-

2 PASTÝØSKÝ LIST - Vánoce 2014 Drazí bratøi a sestry, Vánoce, které dnes slavíme, nejsou jen liturgickou oslavou narození Pána Ježíše, který je zakladatelem našeho náboženství, nebo jen rodinnými svátky, kdy se v naší kultuøe scházejí celé rodiny ke spoleènému slavení, èi jen svátky dárkù, na které se tìší dìti a hlavnì obchodníci. To všechno k Vánocùm patøí, ale já vidím Vánoce v rodinì jako zvláštní teologický prostor. Jednodušeji øeèeno, zvláštní pøíležitost k poznání Boha a k setkání s ním, k jeho hlásání, k jeho zviditelnìní. O Vánocích pøece sám neviditelný Bùh pøichází na svìt ve svém viditelném Synu. Skrze nìho se nám dal poznat. Skrze nìho se vyslovil do dìjin tak, že nám v nìm odhalil všecko. Skrze nìho nám ukázal svou lásku, která šla až do krajnosti, když za nás dala život. Rád vzpomínám na Vánoce svého dìtství, které bývaly na dárky skromné, ale mìly mimoøádnou atmosféru vzájemné blízkosti a radosti z Boží pøítomnosti. Vyprávìní o Bohu a vlastních náboženských zkušenostech, spoleèná modlitba a zpívání koled nebyly v ten veèer nìèím cizím èi násilným, ale logickou souèástí rodinného slavení, stejnì jako nedìlní obleèení, nebo maminèina bílá zástìra po její mamince, kterou si brávala jen na Štìdrý veèer k slavnostní veèeøi. Ta zástìra mi jaksi uvízla v pamìti a stala se symbolem Adventní duchovní obnova Na 1. nedìli adventní jsme mohli v naší farnosti pøivítat P. Bohumíra Vitáska, prezidenta Arcidiecézní charity Olomouc, který si pro nás pøipravil duchovní obnovu na téma Modlitba rozhovor s Bohem. Otec Bohumír se tímto tématem trefil do èerného, dotkl se našeho slabého místa, naší Achillovy paty. Kdo o sobì mùže øíct, že se dobøe a správnì modlí? V této oblasti máme vždy nìjaké pochybnosti, jestli se naše modlitby líbí Bohu, zda jsou úèinné a pøijaté. Pro ty, kteøí se nezúèastnili jeho vystoupení, bych chtìla pøipomenout nìkteré myšlenky z jeho promluvy. Máme obnovit svoje setkání s Ježíšem Kristem. Všichni jsme pozváni k radosti. Toto osobní setkání se mùže uskuteènit pouze v modlitbì. Ale jak? Když se setkáváme s milovaným èlovìkem, na kterém nám záleží, tak do toho jdeme naplno. Takto do toho musíme jít i pøi setkání s Bohem. S modlitbou nezaèneme hned. Nejprve si musíme uvìdomit, s kým se chceme setkat. Je to Pán a Bùh celého vesmíru a pøebývá v našem nejhlubším nitru. Mùžeme se mu poklonit, nebo vyslovit chválu: Pane, ty jsi zde, ty jsi ve mnì, dìkuji ti, klaním se ti! Pak následuje vlastní modlitba. Mùže to být výèitka, že dopustil zlé v našem životì, touha po lásce a pokoji, dùvìra, že nás neopustí, dìkujeme za všechno. Potom to mùže být modlitba nauèená: Otèe náš, Zdrávas Maria. Každý den máme prožít v Kristovì duchu a snažíme se všechno dobøe vykonat. Pokud se dostaneme do jakékoliv složité situace, máme se v duchu modlit: Pøijï, Pane Ježíši, do této mojí situace! Všechno odevzdávejme Bohu, zvláš pøi mši svaté. Žena støedního vìku si stìžuje: 20 let žiji v èerném hrobì. Žiji s rodièi manžela. Dostala takovou radu: Vezmi ten hnùj, podej ho Pánu Bohu a stane se z toho perla. Žena to udìlala a prožila to. To je odevzdání. Mùžeme mu dávat úplnì všechno. Bùh k nám promlouvá ještì skrze Písmo svaté. Výrok z Písma svatého mùžeme vnímat jako Boží oslovení. Napø. Kdo vìøí ve mne, i kdyby umøel, bude žít (J 11,25). Náš údìl není hrob, nebo kremaèní pec. Toto slovo nás mùže povzbudit a dát nadìji. Témìø celé evangelium je pro to vhodné. Po nìjakém období, kdy se èlovìk rád modlí, pøijde nìjaké temno. Èlovìk se vzepøe Bohu, když se mu nìco stane. Modlit se máme i potom, když z toho nemáme žádné pocity, i když prožíváme temno. Tuto nedokonalou modlitbu, všechnu nesoustøedìnost a roztržitost, máme odevzdat Bohu a prosit ho za odpuštìní. Znovu a znovu prosit za odpuštìní, a tak se modlitba stane opravdovou. Není rozhodující množství slov, ale jak dalece je naše jednání v souladu s Boží vùlí. Modleme se: Pane, ty máš vždycky pravdu! Pane, ty o mnì nejkrásnìjších dìtských zážitkù i Boží blízkosti. Zjištìní, že dárky chystá maminka a stromek rozsvítí potají tatínek, nemohlo pokazit prožitek tajemné posvátnosti, protože Boží pøítomnost ve vzájemné lásce byla silnìjší. Jako dítì jsem to ještì neumìl rozeznat a pojmenovat, ale tato zkušenost byla dùležitým základem mé víry a osobního vztahu k Bohu, který se pak mohl rozvíjet. Za to jsem rodièùm po celý život vdìèný. Obracím se pøedevším na rodiny s prosbou: Využijte sváteèní atmosféru a dejte jeden druhému, zvláštì Vašim dìtem, zakusit Boží blízkost. Otevøete svá srdce a povídejte o Bohu, o své víøe, o svých zkušenostech s Ním, o jeho pomoci a velikých vìcech, skrze které jste poznali jeho lásku, tøeba v malièkostech. Zadívejte se s láskou na své dìti a na své manželské partnery. Objevíte další dùvody k oslavì Boha. Pak obnova Vašich manželských slibù o Svátku svaté Rodiny bude velkým impulsem pro další požehnaný rok. Všem pøeje pravou vánoèní radost z Ježíše uprostøed nás a z jeho štìdrých darù, všem také ze srdce žehná arcibiskup Jan všechno víš! Jediná spása a jistota je Bùh! Bùh jediný si zaslouží být Bohem! Pane, ty mne miluješ takového jaký jsem - DÌKUJI TI! Marie Fojtíková P. Bohumír èerpal z knihy Evangelii gaudium a knížky Dennì se modlit, ale jak?, kterou vøele doporuèuje. Bílé Vánoce Bílé Vánoce, to si v našich konèinách pøejí snad všichni, zvláš když se tohle pøání zøídkakdy splní. Oblíbená a po celém svìtì známá vánoèní píseò White Christmas (Sním o Vánocích, bílých Vánocích), které se prodalo víc než sto milionù kusù ve stovkách interpretací, je vlastnì píseò o touze. V prosinci 1941 zazpíval tuto cituplnou píseò poprvé na veøejnosti americký skladatel židovského pùvodu Irving Berlin. Spoleènì s koledou Tichá noc patøí White Christmas k nejúspìšnìjším vánoèním písním. To proto, že se dotýká nejniternìjších hlubin lidské duše. Zní tak trochu melancholicky, ale zároveò je plná touhy, když se pøedstava pokoje, schopnost snít a vzpomínat, spojuje uprostøed váleèných dnù s obrazem bílých Vánoc. Sníh, který dovede zakrývat bídu tohoto svìta a zároveò svìt promìòovat, splývá s naší pøedstavou pokojného ducha Vánoc. Tak jako zrození Boha v Ježíši Kristu mìní svìt, stejnì tak sníh promìòuje krajinu a naplòuje svìt klidem. Putování bílou zasnìženou krajinou má svùj osobitý pùvab, zklidòuje nás bezdìènì a my obdivujeme jakoby pocukrované stromy. Všechno dostává jakési jiné svìtlo, záø božské krásy. Úsmìv Boží tak jednou nazvala sníh jedna básníøka. Právì takto mùžeme vnímat Vánoce: skrze Boha, který se stal èlovìkem, je krása také v nás. Vyzaøuje z každého oblièeje. A vyzaøuje také z každého stvoøení, které se skrze vtìlení Boží zázraènì obdivuje. Anselm Grün Vánoèní rozjímání EVANGELIUM PODLE VÁS Matouše, Marka, Lukáše a Jana èítá nejeden z nás. Však nejvíc se ètou a jsou posuzována evangelia podle vás. Den co den pøibude kapitola nová a v ní jsou všecky vaše skutky a slova. Zda pravda, èi lež, lidé poznají vráz. Jaké je evangelium podle vás? Mohou v nìm lidé pravdu, lásku èísti, nebo je plné zla a nenávisti? Váš život høeje, èi z nìj èiší mráz? Jaké je evangelium podle vás? - PASTÝØ strana 2 -

3 Vidìli jsme jeho hvìzdu (Slavnost Zjevení Pánì 1994) Loni v listopadu jsem mohl se svými spolupracovníky navštívit kdysi slavnou papežskou hvìzdárnu v Castel Gandolfu. Vidìli jsme mohutné teleskopy, jejichž pomocí se ještì donedávna pokoušeli uèení otcové zkoumat tajemství oblohy. Dnes je to vše už jen pouhé muzeum. Ne, že by všechny tyto pøístroje už nefungovaly, ale svìtla nad mìstem Øímem a nad témìø celou západní Evropou jsou tak intenzivní, že je sotva ještì možné vidìt hvìzdy, což prakticky znemožòuje pozorování oblohy. Pokud bychom chtìli v pozorování pokraèovat, museli bychom odjet do odlehlé, liduprázdné oblasti, tøeba v Americe. Umìlé osvìtlení svìtlo vyrobené èlovìkem pøehluší svìtla na obloze. Pøes naše osvìtlení není možné spatøit Boží hvìzdy. Tuto skuteènost mùžeme chápat jako obraz toho, že kvùli tomu, co jsme sami zhotovili, nejsme schopni rozpoznat stvoøení Boží, jeho stopy. A nyní pøiputovali muži z východu, kteøí øíkají: Vidìli jsme jeho hvìzdu na východì, a proto jsme se mu pøišli poklonit. Byli to lidé, kteøí hledali více. Hledali svìtlo, které nám ukazuje cestu, po níž musíme ve svém životì jít. Byli to lidé, kteøí byli pøesvìdèení, že Boží rukopis je vtištìn do stvoøení a my se musíme pokusit jej rozluštit, že je možné Boží stopy najít a nechat se jimi vést, abychom dosáhli opravdového života. Nebyli to tedy dobrodruzi jako novodobí plavci kolem svìta, kteøí chtìli získat vìhlas tím, že pøinesou nové poznatky o Zemi; nebyla v nich ani zvìdavost vìdy, která vysílá rakety do vesmíru, aby vyrvala jeho poslední tajemství. Jejich pohled sahal mnohem dál: Byli to lidé, kteøí hledali Boha, a tím sami sebe. A jestliže se dobøe díváme, mùžeme øíci: Bìhem staletí se mudrci z východu stali sami hvìzdami, které nás vedou a které nám ukazují, kde je Kristus. Joseph Ratzinger Vánoèní promluvy SVÌTEC OBDOBÍ SVATÝ SILVESTR I. PAPEŽ (pøipomínka 31. prosince) Narodil se ve 3. století v Øímì. Zemøel roku 335 v Øímì. Je ochránce domácích zvíøat a patron dobré úrody krmiv. Za dobrý nový rok (silvestrovská noc) Slyšíme-li jméno Silvestr, myslíme hned na Nový rok a oslavy. Sotvakdo si dá námahu, zabývat se blíže svìtcem, který dal poslednímu dni roku tak významné jméno: papežem Silvestrem I., hlavou církve od roku 314 do 335. Vládl v dobì pro køes anství mimoøádnì dùležité: bylo to ke konci strašného pronásledování køes anù a na poèátku nové epochy pro vìøící. Silvestr byl papežem, který smìl prožít po desetiletích strachu a hrùzy pronásledování š astný nový zaèátek. Silvestr byl rodem Øíman a pøišel na svìt snad v polovinì 3. století. Je témìø jisté, že pøijal knìžské svìcení ještì pøed zaèátkem pronásledování køes anù za císaøe Diokleciána v roce 284, protože bìhem pronásledování žil nìkolik let v úkrytu na Monte Spravte u Øíma. Za 20 dní po smrti papeže Miltiada byl zvolen 31. prosince 314 øímským biskupem (øímský biskup je od sv. Petra zároveò papežem). O papežovì pùsobení v dalších dvou desetiletích není celkem nic známo. Do jeho pontifikátu spadá první všeobecný koncil niceský, který byl svolán v roce 325 císaøem Konstantinem pro ariánskou otázku. (Alexandrijský knìz Arius uèil, že Kristus není Bohem stejné podstaty s Otcem, ale jen èlovìkem, pøijatým za Božího Syna. Proto tehdy koncil schválil vyznání víry, které potvrzuje Ježíšovo Božství slovy: Pravý Bùh z pravého Boha, zrozený, ne stvoøený, jedné podstaty s Otcem. ) Papež Silvestr I. se tohoto koncilu osobnì nezúèastnil, poslal k této øíšské synodì dva knìze, kteøí nehráli žádnou zvláštní roli. Po skonèení koncilu však potvrdil jeho závìry. BETLÉMSKÁ HVÌZDA Každý vnímavý èlovìk, který nìkam putuje, potøebuje k dosažení svého cíle orientaèní body: znaèky, kompas, mapu Noèní poutník pod hvìzdnou oblohou má cestu sice ztíženou, ale nemusí být vždy beznadìjná, jestliže se umí orientovat podle hvìzd. Hvìzdy na obloze zde byly i pøed 2000 lety. Tehdy vzešla na nebi jasnì záøící hvìzda, která jistì nevznikla náhodou. Posloužila jako pomocný orientaèní bod, který se zaskvìl na noèní obloze a dùvìøivým lidem napovídal, že se stala nevídaná velká událost, pøi které jak vznešení mudrci, tak i chudí obyèejní pastýøi poblíž mìsta Betléma, prokázali pokoru a na kolenou pøivítali Božího Syna, který se stal èlovìkem. Nenarodil se jako pozemský vládce v pøíjemném prostøedí a s bujarou oslavou. Prostøedí, ve kterém se toto dítko narodilo, vzbuzovalo spíše soucit a politování. Pøišel na svìt nenápadnì, jako bezmocné a bezbranné dítì. Památku této události si køes ané pøipomínají v dobì vánoèní. Svátky vánoèní slaví také bezvìrci, bohužel ale s jiným úmyslem. Dùležitý prvek, støed veškerého dìní úmysl narození Božího Syna jim schází. Zato jim neschází hmotné pomíjivé dary, kterými se obdarovávají. A tak se nejednomu nezduchovnìlému èlovìku mùže stát nìco podobného jako jednomu milionáøi, který si posteskl: Co je mi platné, když mám všechno, na co si jen mùžu vzpomenout, ale lidská láska, nìha, pohlazení, radost a smysl života, to vše mi schází Také ve vìøících rodinách jsou hmotné dárky na místì. Ty opravdu potìší, ale nejvìtším darem je láska, prokazovaná všemi možnými zpùsoby, kterou postrádal vzpomenutý milionáø. Když budeme dùvìøovat a vìøit v narození Božího Syna, tehdy i nám vzejde v našich srdcích jasná hvìzda, která nás povede v noèní hodinu do Betléma našeho kostela, abychom se jako pastýøi a mudrci poklonili malému bezbrannému Dítìti a dali mu tak najevo, že se nenarodilo zbyteènì. František Chromák (Immaculata 6/2004) Silvestr také prosadil zákony týkající se otrokù, vyhlásil nedìli jako povinný sváteèní den. Silvestr I. byl, jak se zdá, zastiòován osobností prvního císaøe stojícího na stranì køes anù. Byl to klidný a rozvážný muž, který se vyhýbal konfliktùm a vždy dával pøednost nenápadnému budování církve. O Silvestrovi vznikly dvì legendy o tzv. Konstantinovì darování Podle nich prý pokøtil Silvestr císaøe Konstantina Velikého, s jehož zaèátkem vlády zaèal nový vìk pro køes any. Asi od 8. století byla tato legenda ještì dále pøikrášlena tvrzením, že Konstantin daroval papeži z vdìènosti za zázraèné uzdravení mìsto Øím a území dnešního Vatikánu. Konstantinovo darování se prokázalo jako nepravé, avšak Konstantin podporoval církevní stát prokazatelnì velkoryse a vybavil ho. Vstoupil do historie jako zakladatel nesèetných kostelù a dal postavit v neposlední øadì nad Petrovým hrobem první kostel sv. Petra. O Silvestrovì osobì je ještì jedna legenda. Podle ní chtìla Helena, Konstantinova matka, vést svého syna k židovství, když už se mezi tím stal køes anem. Na to došlo mezi Silvestrem a dvanácti rabíny k disputaci, pøi níž pøekonal køes an Silvestr jedenáct rabínù. Dvanáctý pak usmrtil býka, neumìl však už zvíøe probudit k životu, kdežto Silvestrovi se to ihned podaøilo. Dojati tímto èinem, dali se pak císaøovna Helena a rabíni pokøtít. Pohanské knìze obrátil Silvestr podle legendy tím, že nebezpeènému draku zašnìroval tlamu Svatý Silvestr byl tøicátým tøetím papežem katolické církve. Jeho pontifikát trval od 31. ledna (?) 314 do 31. prosince 335. V dobì jeho pontifikátu si katolická církev upevnila své postavení ve svìtì, kterého se poté už nikdy nebyla donucena vzdát. Silvestr I. byl 8. nejdéle vládnoucím papežem. Na Svatém Stolci se udržel 21 let, 11 mìsícù a 1 den. Rok se svatými, legendy svatých TO DÙLEŽITÌJŠÍ O zesnulém Samovi Rayburnovi, bývalém pøedsedovi snìmovny reprezentantù, se vypráví tento pøíbìh. Dcera jeho pøítele utrpìla tìžké zranìní pøi dopravní nehodì. Druhý den èasnì ráno zaklepal pan Rayburn u svého pøítele na domovní dveøe. Mùžu nìjak pomoci? vyptával se. Otec odpovìdìl, že se nedá nic dìlat. Nuže, øekl Rayburn, mìl jste dneska už kávu? Muž øekl, že ještì nesnídali. Rayburn se sám pustil do pøípravy snídanì. Pøítel za ním pøišel do kuchynì a zeptal se: Pane pøedsedo, myslel jsem, že máte dneska snídat v Bílém domì. Mìl jsem, odvìtil Rayburn, ale zavolal jsem prezidentovi a øekl jsem mu, že mì potøebuje mùj pøítel, takže nemùžu do Bílého domu pøijít. Jak by se zmìnil svìt, kdybychom se umìli zajímat jeden o druhého a byli ménì sobeètí! - PASTÝØ strana 3 -

4 SLOVO SE STALO TÌLEM Nám, nám narodil se. Tak zpíváme v písni Narodil se Kristus Pán. Bùh pøijal údìl èlovìka, z lásky k nám se v Ježíši Kristu stal èlovìkem. Z lásky k nám a pro nás pøijal lidský údìl a zcela se nám pøipodobnil. Narodil se jako malé bezbranné lidské dítì, které potøebuje lásku a péèi svých rodièù. Boží láska k nám lidem jde až do krajnosti, Ježíš pøijímá lidskou pøirozenost a zcela se vydává do rukou lidí. Do vlastního pøišel, ale jeho vlastní ho nepøijali. (J 1,11) Ježíš pøišel na tento svìt, narodil se jako Mesiáš, ale izraelský národ ho nepøijal, jeho mocní ho nepøijali, oèekávali jiného mesiáše. Spíše ho pøijali ti prostí lidé. Herodes, když se dovìdìl, že se narodil ten zaslíbený král, ze strachu o svùj trùn se ho snažil pøipravit o život a nechal povraždit malé dìti ve vìku, ve kterém by mohl být Ježíš, ale Bùh ho ochránil. Vánoce nám zvìstují velikost Boží lásky, která pøichází na tuto zem. Láska, která je mocnìjší než všechna zloba a nenávist. Spisovatel Victor Hugo vypravuje takový drobný pøíbìh: Na pobøeží moøe zuøila bouøe. Vichr, obrovské vlny, mlha, všude tma. Rybáøova žena, která doma u svìtla spravovala sí, si øíká: Jen aby se manžel vrátil. V takovém neèase a on šel lovit. A vždy je pøece Štìdrý den. Pak ji napadne copak dìlá sousedka? Její manžel zahynul na moøi a ona má dvì malé dìti. Musím se za ní podívat. V oknì svítilo svìtlo, dveøe nebyly zamèené. Otevøela, svìtýlko hoøí na noèním stolku a ozaøuje ženu v posteli. V koutku se choulí dvì dìti. Žena klidnì spí. Když pøistoupila blíž a položila jí ruku na èelo, èelo bylo studené. Chudinka, umøela. Ale co ti dva brouèci? Co budeme dìlat? My máme doma pìt dìtí, spí tam na palandì, jako schodeèky, stále vìtší a vìtší. Ale co tito dva? Pøikryla je plachtou, vzala oba do náruèe a položila k tìm svým pìti. Dál pracuje a jenom si v duchu øíká: Ale jak bude reagovat manžel? Koneènì pøišel, o pùlnoci, upachtìný, umáchaný. Jak se ti vedlo? - Ale, bylo to zlé. Nechytil jsem nic a sí je potrhaná. Div, že jsem si život zachránil. Žena mlèí a pak øíká: Naše sousedka Simonová umøela. Bylo ticho a pak se muž ptá: A co bude s dìtmi? Nemùžeme je tam nechat. Bìž tam a dones je k našim. Mlèela. On jí povídá: Ty máš tak tvrdé srdce? Ty nechápeš, že k dìtem musíš mít soucit? Neøíkala nic, jenom oddìlala plachtu a ukazuje: Už jsou tady. Vidíte, malé dítì svou bezmocí budí soucit. I ten malièký Ježíš, narozený Spasitel. Ale jsou i lidé jako Herodes, na které soucit neplatí, jsou lidé, kteøí mají v ruce zbraò a dovedou i dìti zabíjet. Ale tito prostí a chudí lidé mají soucit. Tak je to i v našem životì, ti, kteøí mají málo, se dokážou rozdìlit i o to málo, co mají. Naopak ti, kteøí mají mnoho, mají srdce zatvrzelá. Ti dva poutníci Josef a Maria hledají pøístøeší a musí se uchýlit do chléva, protože pro nì nebylo jinde místo. Nenechme zavøená naše srdce a otevøeme je, aby se Ježíš mohl narodit i v našem srdci. To Dítì, které pøišlo do Betléma, nám káže lásku. A láska je mocnìjší než meè. Proto Dítì betlémské má zaruèené vítìzství. Teï ještì jeden pøíbìh, který ukazuje, jak prokázaná láska má moc promìnit naše srdce a znovu objevit ten poklad víry, který byl v našem srdci zdánlivì ztracen. Boží láska má moc znovu vzkøísit k životu, co bylo mrtvé. Dìlník Berta v životì zkrachoval. Dìtství mìl dobré, býval i ministrantem. Pak se ho ujala ateistická škola a tam mu vytrvale vtloukali do hlavy, že Bùh neexistuje a Kristus nežil. On si z toho vyvodil, že si mùže dìlat, co chce, a z domu odešel. Byl Štìdrý veèer. Na Štìdrý den jsou zavøeny továrny a hospody. Lidé spìchají domù nebo do kostela. Jenže Berta nemìl domov a do kostela nechodil. Našel pøece hospodu, která byla otevøená. Ubruèený hospodský se zlobil, když tam mìl jen jednoho hosta, který pomalièku upíjel koøalku. Berta hledìl ven oknem, vítr hnal vloèky snìhu. Najednou uvidìl na chodníku starého èlovìka. Potácel se od jedné strany chodníku ke druhé stranì, pak zakopl a svalil se. Vítr mu sebral klobouk a pohrával si s jeho bílými vlasy. Hospodský zabruèel: Když je ožralý, má sedìt doma. V Bertovi se ozvalo svìdomí. Tøeba to je neš astný èlovìk. Vyšel ven, vzal ho do náruèí a donesl dovnitø. Pro opilce není v hospodì místa, øekl hostinský. Bertovi se vybavila vzpomínka z náboženství pro Ježíše nebylo místo v hospodì. Øekl: Bude tady. Dejte mu kávu. Muž se ZEVNÌJŠEK A NITRO Odborníci v kosmetice zjistili, kolik èasu stráví žena pøed zrcadlem. Dívenky 6-10 leté asi 7 minut dennì. Dívky od 10 do 15 let se zhlížejí v zrcadle prùmìrnì 18 minut dennì. Dívkám od 15 do 20 let zabere zušlech ování oblièeje dennì 50 minut. Ženy leté stráví pøed zrcadlem nejvíc èasu, pùl druhé hodiny dennì. U žen nad 60 let klesne prùmìr zase na tìch pùvodních 7 minut dennì. Kolik minut dennì pozorujeme svoje nitro? Jak dlouho a jak èasto zpytujeme své svìdomí? Nemáme peèovat jen o líbivý zevnìjšek, ale též o krásu duše. - PASTÝØ strana 4 - posilnil, vzpružil. Zaèal vypravovat: Mám doma slepou ženu. Potøebovala nutnì lék. Vyšel jsem, jedna lékárna je otevøená, lék jsem dostal, ale dostal jsem taky závra. Padl jsem. Dìkuji vám, že jste mì zachránil. Jak já se teï dostanu domù? Berta zavolal taxík, dojeli až k jejich domu, vystoupili nahoru. Otevøeli, žena sedìla u svìtla. Øekla: Je to betlémské svìtlo, zažehnuté u jeskynì v Betlémì. Já je oèima nevidím, ale høeje mnì ruce a høeje mé srdce. Když muž vypravoval, co se stalo, dìkovala: Vy jste zachránil dva lidi: muže, aby nezmrzl, a mì já bych bez toho léku umøela. To, už se Berta vytratil a smìøoval ke kostelu. Tam knìz právì kázal: Dnes, pøišla na svìt láska... Bertovi se zdálo, že prožívá pohádku. Zdálo se mu, jakoby ho ten malièký Ježíš políbil na èelo a v nìm oživla spící víra. Víra se mu vrátila. Proto o Vánocích pøicházejí do kostela i ti, kteøí jinak nemohou, nebo nechtìjí. Èasto pøijdou i ke svátostem. Dotkla se jich láska. A proto Bùh poslal na svìt svého Syna ne jako ozbrojeného krále, ale jako dì átko. Co nám ukazují tyto dva pøíbìhy, ukazují nám èinnou lásku prostých lidí. Ukazují nám, že i my máme být vnímaví ke všem lidem, ale zvláštì k tìm, kteøí jsou nejvíce zranitelní. A už jsou to malé dìti, nebo staøí a nemocní lidé. Ježíš øíká: Amen, pravím vám, cokoliv jste uèinili jednomu z tìchto mých nepatrných bratøí, mnì jste uèinili. (Mt 25,40) Toto je poselství vánoèní noci, vidìt Ježíše v každém èlovìku. Støedem Vánoc pro nás je oslava Boha, který se stal lidem tak blízký, že mu nic lidského není cizí. Krásnì o tom kázal P. Tomáš Halík ve vánoèní promluvì z knihy Oslovit Zachea, ze které jsem vybrala úryvek. Støedem Vánoc je zvìst o Vtìlení To Slovo, které bylo na poèátku u Boha, které bylo Bùh jak èteme v prologu Janova evangelia to Slovo, kterým Bùh chtìl vyjádøit sám sebe, se stalo èlovìkem. Bùh, který je pro nás nejdøíve vzdálený a nepochopitelný, všecko pøesahující, ten Bùh se chce uèinit srozumitelným: posílá své Slovo. Dává své Slovo lidem a nevezme ho zpátky. Ono tvùrèí Slovo, plné života a síly, skrze nìž povstalo všechno, co jest. Slovo, které nesli proroci, Slovo, kterým se Bùh sdìluje a sdílí, to prostupuje dìjinami spásy. A posledním, koneèným a dokonalým tvarem tohoto Slova je lidství Ježíše Krista. Nad Dítìtem, které se narodilo v betlémské stáji, stojí Boží hvìzda. Ježíš Nazaretský, jeho lidství i v tomto tvaru dìtské bezmoci je plností Božího sebevyjádøení. Bùh, o kterém hovoøí naše víra, už není vzdálený Bùh: je to EMANUEL, Bùh s námi. Bùh chtìl být s námi jako jeden z nás. Bùh èiní naše lidství tím, èím sám sebe vyjadøuje. Èlovìèenství je to svaté místo, kde se Bùh s námi setkává. Musí to být nìco obrovského, být èlovìkem, jestliže Bùh sám chce být èlovìkem. Ve jménu této vánoèní víry øíkáme, že je to velká a svatá vìc být èlovìkem. Vìøíme, že každý, kdo pøijímá své vlastní lidství i lidství druhých vdìènì a odpovìdnì, jako dar a poslání - se už tím samým setkává s Bohem. Bùh je vždycky tam, kde je èlovìk - i tato nadìje je souèástí naší vánoèní víry. A také proto jsme zavázáni hájit velikost a dùstojnost èlovìka, jeho práva a svobodu. Ve jménu této vánoèní víry øíkáme NE všem pokusùm snižovat a znevažovat hodnotu èlovìka. Ve jménu této vánoèní víry øíkáme, že žádný èlovìk nesmí být diskriminován ani z dùvodù rasových, náboženských, politických, nacionálních. Ve jménu této vánoèní Boží dùvìry v èlovìka chceme pøipomenout velikost a krásu èlovìèenství všem, kteøí si zoufají a uvažují o tom, vzít si život. Lidský život každý, i ten nejkøehèí, i ten skrytý dosud v lùnì matky, je posvátný. Je to veliká vìc, být èlovìkem, øíká nám poselství vánoèní noci. Jednorozený Syn Boží se stal èlovìkem. Vánoce jsou pro nás zpøítomnìní toho nejhlubšího dùvodu, proè ani nám nic lidského nesmí být cizí. Pøeji Vám krásné a požehnané svátky, a Boží láska promìòuje naše srdce, abychom s dùvìrou vycházeli vstøíc všem lidem. Ludmila Dulíková

5 Vánoce plné lásky Tento pøíbìh jsem už asi jednou psal. Ale pro jeho krásu a vzácný pøíklad jej neváhám napsat znova. Pavel odešel do kanceláøe. Když se vrátil, okukoval jeho auto jeden hoch. To auto je vaše, pane? otázal se. Ano. Je to vánoèní dárek od bratra. Chcete øíct, že vám jej bratr daroval a nechtìl nic? Teda, taky bych chtìl Odmlèel se. Chtìl bys takové auto, že. A byl vyveden z míry chlapcovou odpovìdí: Chtìl bych být takovým bratrem. Pavel dostal nápad: Chtìl by ses na nìm kousek svést? To jo, moc. Po krátké projížïce se chlapec se záøivýma oèima zeptal: Pane, nevadilo by vám projet kolem našeho domu? Pavel se usmál: chce se pochlubit. Zastavil byste u tìchto dveøí? požádal chlapec. Skokem vybìhl po schodech a pak se pomalu vracel. Doprovázel chromého bratøíèka. Posadil jej na schodek a ukázal mu na auto. Podívej, to je ten au ák, o kterém jsem ti vyprávìl. Bratr mu jej daroval k Vánocùm a zdarma. Jednou ti daruji úplnì stejné. Pavel vystoupil, zvedl chlapce, posadil ho do auta a sedl si za volant. Vìtší bratr se záøivýma oèima sedl vedle nìj. Tak všichni tøi podnikli nezapomenutelnou vánoèní projížïku. Jak krásné je udìlat druhým radost a udìlat jim Vánoce Vánocemi! A mnohdy to ani moc nestojí. A jak krásnì je zde ukázána opravdová bratrská láska! Ten nechce nic pro sebe, vše je ochoten obìtovat pro bratra. Jedno dìvèátko nosilo v kapse rukavice, které jí maminka dala. Ale ve druhé kapse mìlo druhé rukavice. Maminka se divila: Proè potøebuješ druhé rukavice. A holèièka odpovìdìla: Nìkteré dìti nemají žádné a prsty jim mrzly. Tak tìm je pùjèuji. Jak malá služba mùže znamenat velké dobro a lásku! Když jsem byl ještì malý, nosil nám stromeèek Ježíšek. Tu dìtskou radost a iluzi o Ježíškovi tu nelze nièím rozumným nahradit. Je škoda té dìtské iluze, o kterou pøijdou dìti, kterým rozumnì doma vysvìtlí skuteènost. Také já jsem byl vždy unesen tou touhou a krásou iluzí. Urèitého zklamání se mnì dostalo, když rodièe uznali, že už jsem dost starý, abych poznal pravdu. Uspokojilo mne, když jsem pak tatínkovi pomáhal stromek strojit. Zeptal Recept na dobrý život - První vrstvou je piškotové tìsto Základ, bez nìhož se celá stavba hroutí. Týká se prvních tøech pøikázání vztahujících se k Bohu. Bez této osnovy jsou další komponenty nedokonalé a vlastnì beze smyslu. Ona rozhoduje o kvalitì celku. - Druhou vrstvou je krém Cti otce svého i matku svou. Vztah k rodièùm je výjimeèný, nikdo není s to navázat s námi jemu podobný. Takový krém mùže mít rùznou chu, ovšem nejdùležitìjší je, aby se nesrazil, protože to potom jde jen velmi tìžko napravit. Je-li pøipraven patøièným zpùsobem, dává rùst i dalším vztahùm chovajícím zvláštní úctu k životu, lásce, hmotným statkùm i ke slovùm. - Kandované ovoce pøikázání vztahující se k mému vztahu k druhým lidem. Èlovìk je tvorem spoleèenským, nemùže se svìta èi lidí stranit. Nestaèí se snažit o zachování toliko prvních ètyø pøikázání. Je nutné vyjít tomu druhému vstøíc. Obvykle se to odehrává zcela pøirozeným zpùsobem. - Rozinky Nezabiješ! Lidský život je posvátný. Jeho zdrojem je Boží láska k lidskému tvoru. Bùh chtìl, abys byl na tomto svìtì a díky Jeho stvoøitelské moci na nìm taky jsi. - Kokos Nezcizoložíš! Bùh vetknul v èlovìèenství lidského jedince pøi jeho stvoøení schopnost vytváøet spoleèenství lásky, lásky mezi mužem a ženou. Ta, pøestože se z ní toèí hlava, by mìla být èistá jsem se maminky: Máš ještì radost z toho, když víš, že Ježíšek stromek nenosí? A ona odpovìdìla. Mám velkou radost z toho, když vidím, jak radostnì záøí dìtem oèi. To je pro mne ta nejvìtší radost. Vánoce jsou skuteènì rodinné svátky, kdy jsme si nejbližší a kdy máme opravdovou radost z radosti druhých. Ti, co jsou pro nì Vánoce jen volné dni vhodné k rekreaci, nemají ani pøedstavu o kolik radosti a štìstí jsou ochuzeni. Proè slavíme Vánoce právì 25. prosince? Nedejte se zmást rùznými osvícenci, že vlastnì slavíme pohanský svátek slunovratu. Je sice skuteènost, že Ježíš se opravdu nenarodil 25. prosince. Podle posledního bádání je den jeho narození koncem listopadu. My pøesnì nevíme ani rok jeho narození. Bylo to pravdìpodobnì 4 roky, nebo nejèastìji poèítaných 7 rokù, nebo 10 rokù pøed naším letopoètem. Tehdy, když byl stanovený poèátek našeho letopoètu, bylo to èíslo pravdìpodobné. O dni jeho zrození nebylo žádné pøedstavy. Svátek jsme však slavit chtìli. Proto bylo slavení svátkù Ježíšova narození pouze stanoveno. A zvolen byl termín, kdy jsou lidé pøirozenì obklopeni vzájemnou láskou. To je právì ta doba slunovratu. Není to tedy oslava pohanského svátku, ale ten den dostal úplnì novou náplò. Je to oslava dne, kdy se nám narodil Ježíš Kristus. Tím, že se tyto dvì doby shodují, není nijak oslabena nová náplò že se zrodil Ježíš Kristus... Vnuèka pana Antonína Nováka našla rozepsaný ještì tento poslední èlánek do vánoèního èísla Pastýøe Jeho vydání už pan Novák sleduje z nebeských výšin Kéž ho Pán ve své lásce a milosti obdaruje vìèným pokojem duše a pùvabná jako snìhobílý voòavý kokos. Lze být v manželství po celý život vìrný jediné osobì! - Mandle Nepokradeš! Nedumej stále jen o nebeských mandlièkách, ale buï poctivý a svìdomitì pracuj! - Oøechy Nepromluvíš køivého svìdectví! - Obèas musíme rozkousnout poøádnì tvrdý oøíšek, ale ani složitost dané situace nás neopravòuje ke lži èi pøekrucování pravdy ze zištných dùvodù. Pravda rodí dùvìru. Bez ní je zhola nemožné pøátelství tak moc potøebné každému, zvláštì pak mladému èlovìku. - Sušené švestky Nepožádáš manželky bližního svého! Obèas èlovìka ovládne velice silná emoce žádostivost. Toto pøikázání má na mysli tu tìlesnou. Jde o dùsledek prvotního høíchu. Napìtí mezi touhami tìla a duše budou vždy na poøadu dne. Je tedy zapotøebí umírnìnost a èistoty, aby smyslnost zbyteènì neprobouzela. - Želatina, jež vše spojuje Aniž požádáš statku jeho! Chtivost vede k uctívání bùžkù tohoto svìta, což zakazují první tøi pøikázání, dále pak k násilí a nespravedlnosti k jiným lidem, což zakazuje pøikázání páté, ke vzbuzování tìlesných choutek, jež jsou pøíèinou pozdìjší necudnosti a prostopášnosti, což zakazují pøikázání šesté a deváté, a v neposlední øadì vede k touze po cizím majetku, která vyvolává krádeže, podvody a lži, což zakazují sedmé a osmé pøikázání. internetový zdroj O PROJEVOVÁNÍ POHOSTINNOSTI Jeden muž šel na bohoslužbu do pøeplnìného kostela, a když byl službou u vchodu požádán, aby si sundal klobouk, odmítl. Také nìkolik dalších lidí ho upozornilo, aby si klobouk sundal, ale on tvrdošíjnì vzdoroval. Kazatele to rozrušilo. Po bohoslužbì si na muže poèkal. Øekl mu, že v kostele jsou rádi, že mezi nì pøišel, a budou rádi i nadále, a k snímání klobouku uvnitø kostela poznamenal, že doufá, že se v budoucnu pøizpùsobí jejich zvykùm. Dìkuji, øekl muž. Dìkuji, že jste si na mì našel èas. Je od vás milé, že jsem pozván na shromáždìní. Vlastnì sem už pravidelnì chodím tøi roky, ale dnes je to poprvé, co mi nìkdo vìnoval pozornost. Tøi roky si mì nikdo nevšímal a dnes, díky tomu, že jsem si nechal na hlavì klobouk, jsem mìl možnost mluvit se službou u vchodu. A teï si tu povídám s vámi, protože jste byl pøedtím vždy zaneprázdnìn. A co vy? Snažíte se projevovat pohostinnost k novì pøíchozím, nebo nemáte stále èas? - PASTÝØ strana 5 -

6 ADOPCE NA DÁLKU Farnost Slavièín spolenì s Charitou sv. Vojtìcha podporuje ve studiu indickou dívku Vinithu. Díky této finanèní pomoci dosáhne lepšího vzdìlání a zapojí se do pracovního procesu. Tím bude zajištìna celá rodina. Pomoc jednomu èlenovi rodiny je vnímána jako pomoc celé rodinì. Všem dárcùm dìkujeme. Drahé tety, pøejeme Vám veselé Vánoce a mnoho radostí v tomto období. Vánoce je doba, kdy bychom mìli jiným utírat slzy a pøinášet radost, lásku a mír do jejich životù. Drazí pøátelé, vy jste tím nástrojem, který poskytuje lásku, radost a mír v srdcích Vinithy a její rodiny. Vy utíráte slzy této rodinì. Pøivedli jste ji od temnoty ke svìtlu, od negramotnosti ke vzdìlání tím, že sponzorujete školu tomuto dítìti. Jsem vám vdìèná, že jim pomáháte. Spoleènì se sponzorovanou rodinou Vám dìkuji. Bez Vaší drahé pomoci by život této rodiny byl bídný a tvoøen temnými dny. Jste svìlem budoucnosti tohoto dítìte. Mìli byste být pyšní za šíøení lásky v této rodinì. Pøikládám vánoèní dopis a nakreslený obrázek od Vašeho dítìte, které obdrží v sociálním centru nové obleèení a vánoèní dekoraci jako dárek jejich rodinì k Vánocùm. Jsem ráda, že Vám mohu dát nìkolik informací o aktivitách našeho sociálního centra v období od èervna do øíjna Kvùli nezájmu mnoha lidí neznáme jejich krevní skupinu. Takže jsme zorganizovali neziskový tábor pro urèení krevní skupiny a také pro dárce krve. Taktéž byli vesnièané seznámeni se svými obèanskými právy a s konáním násilností na ženách, s nemocemi jako jsou tuberkulóza, malárie a spící nemoc. Díky pomoci vládního projektu jsme zauèili 78 mladých dìvèat jako kosmetièky ve dvou skupinách. Mìli jsme zalesòovací program a vysadili jsme 325 døevin kolem vesnice. Abychom udrželi tradici, zorganizovali jsme festival jídla a výstavu antických vìcí. Pro dìti a mladé jsme uspoøádali tábor, kde jsme je uèili hodnotám vzdìlání, pohlavní rovnoprávnosti a show talentu. Bìhem roku jsme poskytli zdarma jídlo 65 chudým dìtem, léky pro 27 lidí nakažených tuberkulózou a staráme se o 25 mladých vdov. Dále jsme schopni díky Vám provádìt mnoho aktivit pro negramotné a chudé lidi z naší spoleènosti. Dìkuji Vám, že šíøíte radost Vánoc po celý rok. S pøáním š astných a veselých Vánoc a požehnaný nový rok Sr. Daphne D Souza SRA, koordinátor adopce na dálku. Drazí pøátelé, zdravím všechny! Moje rodina a já se máme dobøe. Nádherné období Vánoc je zase tady. Pøeji Vám krásné Vánoce a požehnaný rok Díky Vaší lásce a podpoøe se mi daøí ve škole. Na konci záøí jsem mìla zkoušky a po tìchto zkouškách jsem strávila týden prázdnin u kamarádky. Bìhem tìchto prázdnin jsem se zúèastnila i táborového pobytu ve farnosti. Bylo nás tam 207 dìtí z 10ti farností. Uèili nás o Bibli, Eucharistii, lásce a pøátelství. Dále jsme zpívali písnièky, hráli hry. Moc jsme si to užili. Jsem smutná, že Vám musím øíct, že jsem byla na operaci slepého støeva. Nìkolik dní jsem byla v nemocnici. Nyní jsem již v poøádku a pùjdu do školy. V létì jsme mìli teplé poèasí. Obvykle zde bývají bìhem èervna monzunové deštì, ale letos v èervnu moc nepršelo. Pozdìji byly nepøetržité deštì v srpnu i v záøí. V jižní èásti naší zemì byly povodnì. Dokonce i v jižní Indii. Bìhem obvyklého období deš ù již tak nepršelo. Nìkteré dny v srpnu bylo dokonce docela chladno. Nyní je tu zimní období. Avšak v porovnání s Vaší zimou tu není tak chladno. Tradièní vánoèní den budeme slavit 21. prosince v sociálním centru. Bude zde krátký kulturní program. Budeme hrát divadlo a tanèit. Už se nemùžu doèkat. Dìkuji za krásné obleèení a dárek pro moji rodinu k Vánocùm. Konèím tento dopis s láskou Vaše milující dítì Vinitha D Souza Novinky ve farní knihovnì Papež František: U mne je vždy otevøeno. Papež František v rozhovoru s Antoniem Spadarem SJ. Papež František: Zkaženost a høích. Jak mùže spoleènost i jednotlivec pøedcházet mravní zkaženosti když víme, že všichni jsme høíšníci. Marek Vácha: Neumìlcùm života. Pokus o zahlédnutí èlovìka Božíma oèima, jak to èteme v podobenství o marnotratném synu - s nejlepšími šaty, prstenem a obuví na nohou tak, jak byl kdysi stvoøen. Marek Vácha: Vìda, víra, Darwinova teorie a stvoøení podle knihy Genesis. Kniha pojednává o souèasném vztahu pøírodních vìd a køes- anské náboženské víry. Anselm Grün: Doprovázení na duchovní cestì. Køes anská duchovní cesta, její rùzné etapy a úskalí. Kniha ukazuje, jak ozdravné úèinky má spojení s Kristem na lidské nitro a také na pøedstavy o sobì i o Bohu. Elias Vella: Výstup na horu manželství. Ideál køes anského manželství a problémy, se kterými se potýká. Guy Gilbert: Partnerství. Jak uspìt ve velkém dobrodružství lásky. Guy Gilbert: Tváøí v tváø utrpení. Známý francouzský knìz pøemýšlí nad rùznými druhy životních bolestí. Bernard Peyrous: Život Marty Robinové. Životopis jedné z nejpodivuhodnìjších postav Církve 20. století. Walter J. Ciszek SJ: S Bohem v Rusku. 23 knìžských let v sovìtských vìzeních a sibiøských pracovních táborech. Maria Calasanz Ziescheová: Poutník. O biskupu Pirminovi ( ) a založení kláštera na ostrovì v Bodamském jezeøe, dnes slavné Reichenau. Eduard Martin: Schody do ráje. Svìdectví øady lidí o tom, že andìlé tento svìt neopustili, jsou mezi námi a pøicházejí, aby nás provázeli na všech našich cestách. Farní knihovna je na faøe otevøena každou støedu dopoledne od hod. a odpoledne od hod. Tìšíme se na vaši návštìvu. Marie Fojtíková Cesta vede do našeho nitra Cesta k lidskosti podle Aurelia Augustina vede nikoli pouze smìrem dolù na zem, ale také do našeho nitra. Cesta do vlastního nitra je podle jeho pøesvìdèení také cestou sebepoznání, zahloubání se do duše. Augustin svou výzvu Poznej sám sebe ještì doplòuje o další, Miluj sám sebe. Sebepoznání a sebepøijetí patøí k sobì. Nemùžeme sami sebe poznávat a nemít se rádi. Jenom láska nám totiž umožòuje proniknout do nitra naší duše a poznat, kdo skuteènì jsme. Mít se rád je nìco docela jiného než se neustále zabývat sebou samým. Dítì v jeslièkách nás vybízí: Miluj sebe sama, zacházej sám se sebou láskyplnì, smiøuj se s tím, že jsi takový, jaký jsi. K tomu, abys pøijal sám sebe a nauèil se mít se rád, potøebuješ dìtský úsmìv, jemný humor èlovìka, který v srdci dál zùstává dítìtem. Ten, kdo se bere pøíliš vážnì, se buï chvástá, nebo se považuje za dùležitou osobu. Mùže však také pohrdat sám sebou, nevážit si sebe samého, ponižovat se. Milovat sám sebe znamená pøijmout se takový, jaký jsem, a smìøovat k tomu, co pro nás stanovil Bùh. Anselm Grün Vánoèní rozjímání DVOJÍ ÚHEL POHLEDU Poslyšte pøíbìh o dvojèatech. Jeden bratr byl nadìjí naplnìný optimista. Všechno dobøe dopadne, øíkával. Druhý bratr byl smutný, beznadìjný pesimista. Murphyho z knihy Murphyho zákony považoval za optimistu. Rodièe si s chlapci dìlali starosti, a proto je vzali k psychologovi. Ten doporuèil plán, jak vyrovnat jejich charaktery: O pøíštích narozeninách nechte pøi rozbalování dárkù oba chlapce o samotì, každého jinde. Pesimistovi dejte nejkrásnìjší hraèky, jaké vás napadnou, a optimistovi dejte krabici s hnojem. Rodièe se øídili instrukcemi a se zájmem pozorovali, co se stane. Když tajnì nahlédli k pesimistovi, slyšeli, jak si nahlas stìžuje: Ta barva toho poèítaèe je hrozná Ta kalkulaèka se urèitì brzy rozbije To je divná hra Jeden kamarád dostal mnohem vìtší autíèko než já Rodièe po špièkách pøešli k malému optimistovi a tajnì nahlédli i do jeho pokoje. Synek vesele rozhazoval hnùj po pokoji a smál se: Mì neošálíte! Kde je hnùj, tam musí být i poník! - PASTÝØ strana 6 -

7 Svatý Josef a sýry Svatý Josef bezradnì hledìl na hromadu darù, které pøinesli pastýøi. Naše vánoèní jeslièky však lžou: pastýøi neobdarovali Ježíška koši ovoce, chlebem a rybami, nebo dokonce šunkovou kýtou. Co jiného mohli pastýøi donést než sýr? Byly to sýry všech druhù a tvarù, ale jen samé sýry. Co s nimi? Nemluvnì jimi krmit nelze. Josefovi s Marií by vystaèily aspoò na celý rok, ale kdo se s nimi ponese? Že by je nìkomu darovali? To by se pastýøi urazili. Osla s volem do krmení nikdo nutit nemusel, ale sýry nebyly nic pro nì. Dokonce všechny myši s okolí se nacpaly k prasknutí, ale sýra jako by neubývalo. Trvalo by jim léta, než by ho spotøebovaly. Josef tedy provedl vìc, o které evangelia radìji mlèí, pøestože na ní nebylo nic zlého. Pokusil se sýry prodat. Když se zeptal betlémského sýraøe, jestli by chtìl nakoupit tøi sta dvacet dva kol sýra, se zlou se potázal. Kupec ho mìl za blázna a chtìl na nìho poslat stráže. Josefa tedy napadlo, že nejlepší bude se o sýry nìjak postarat. Každý pøedmìt, k nìmuž se èlovìk chová s respektem a láskou, se mu urèitým zpùsobem odvdìèí. A protože Josef byl povoláním tesaø, postavil v koutì jeskynì police a sýry na nì peèlivì vyrovnal. Kout oddìlil od zbytku jeskynì kamennou stìnou a škvíry vymazal blátem. Nechal v ní otvor, aby sýry mohly dýchat. Nejsem sice pastýø, øíkal si pøi práci, ale když se sýry dostaly až k Ježíškovi, urèitì to bude pro dobrou vìc. Co dobrou vìc, dokonce vynikající! O tøi roky pozdìji se Josef s Marií vraceli z Egypta. Zastavili se také v Betlémì. Josef se zašel podívat do jeskynì a vzpomnìl si na sýry. Byly na svém místì a tiše odpoèívaly. Píchnul do jednoho z nich nožem. Jakmile zajel pod tvrdou kùru, podivil se, jak velký kus sýru se sám odloupl. Byl krásnì zlatavý. Josef opatrnì ochutnal. Ten byl ale dobrý! Hned ho dal kousek i Ježíškovi. Zvìst o vynikajícím sýru se rozletìla po kraji a ještì týž veèer byla jeskynì plná pastýøù. Moc toho nenamluvili, ale všichni se shodli, že sýr je velmi chutný. Jedinì snad nìkdo dodal, že by se k nìmu hodilo dobré víno. Z tohoto pøíbìhu je patrné, že Josef, kterému nikdo nepøièítá žádný zázrak, vymyslel parmazán, a dokázal, že velkých výsledkù èlovìk dosáhne, když s láskou peèuje o obyèejné vìci. Piero Gribaudi Pøíbìhy vánoèní noci PODOBA Jeden misionáø jel rychlým japonským vlakem a modlil se po cestì breviáø. Pøi jednom prudkém pohybu vlaku mu z knihy vyklouzl obrázek Panny Marie a spadl na podlahu. Malý chlapec, který sedìl naproti misionáøi, se sehnul a obrázek mu podal. Byl zvìdavý jako všechny dìti, a tak si ho napøed prohlédl. Kdo je ta krásná paní? zeptal se misionáøe. To je moje matka, odpovìdìl knìz po krátkém zaváhání. Chlapec se podíval na nìj a ještì jednou na obrázek. Moc se jí nepodobáš, øekl. Misionáø se usmál: Vidíš, a pøece se celý život snažím, abych jí byl aspoò trochu podobný. Komu se podobáš ty? - PASTÝØ strana 7 -

8 A NÌCO PRO ROZVESELENÍ Dva orli si plachtí vzduchem, když vtom se kolem pøežene tryskové letadlo. Jeden orel povídá druhému: Ty jo, vidìls, jak rychle ta vìc letìla? A druhý na to: Jo, taky bys letìl tak rychle, kdyby ti hoøel ocas. Veverka sedí na stromì a louská oøíšky. Rozlouskne první støíbrné šaty. Rozlouskne druhý zlaté šaty. Rozlouskne tøetí diamantové šaty. Veverka se rozpláèe, schoulí se na vìtvièku a vzlyká: Já se kvùli té hloupé pohádce snad nikdy nenažeru! Majitel volva pøijel do servisu s pomaèkaným blatníkem. Copak se stalo? Ale, najel do mì malý fiátek Prosím vás! A kolikrát? Žena smaží na pánvi volské oko, když v tom momentì do kuchynì vtrhne manžel a zaène køièet: Pozor! Pozor! Víc oleje. Dávej pozor. Otoè to. No tak to rychle otoè. Otoèit Otoèit Otoèit Pozor! Ten olej. Zbláznila ses? Dávej pozor! Rychle, sùl. Nezapomeò na sùl! Žena už to nevydrží a úplnì vynervovaná se ptá: Co tak øveš? Myslíš si, že neumím udìlat obyèejné volské oko? Muž naprosto klidným hlasem odpoví: To jen abys mìla pøedstavu, jaké to je, když mi kecáš do øízení auta. Sešli se tøi u nebeské brány a svatý Petr se jich ptá: Co byste nejradìji slyšeli od svých pøíbuzných na pohøbu? První øíká: Já bych chtìl slyšet, že jsem byl skvìlý lékaø a dobrý otec rodiny Druhý øíká: Já bych chtìl slyšet, že jsem byl úžasný manžel a že jsem jako policista zachránil životy mnoha lidí Tøetí øíká: Já bych chtìl slyšet: Podívejte, vždy on se hýbe!!! Pane doktore, veèer nemohu usnout, musím neustále myslet na tisíce vìcí. Pøed spaním vypijte sklenici kyselého mléka. A pak klidnì usnu? To sice ne, ale budete myslet jen na jednu vìc. Turista jede vzadu v taxíku a chce se zeptat taxikáøe na nìjaké tipy, kam ve mìstì zajít. Nakloní se a poklepe øidièe na rameno. Ten hrozivì vykøikne, strhne volant, odrazí se od autobusu na chodník a zastaví tìsnì pøed obrovskou prosklenou výlohou. Turista, hodnì vystrašený, se zaène okamžitì omlouvat: Pardon, pardon, netušil jsem, že jedno malé poklepání vás mùže takhle vydìsit Taxikáø se na nìj otoèí a zaøve: Nikdy mi to už nedìlejte! Pak se rozdýchá a povídá: Není to vaše vina. Víte, jsem dnes první den v nové práci. Pøedtím jsem léta jezdil s pohøebákem. Ten øízek, co jste mi donesl, je cítit rumem! volá muž. Èíšník odstoupil dva kroky od stolu: A teï? Nezbedùv humor 3 Až pøíštì budete mít pocit, že s vámi Bùh nic nesvede, vzpomeòte si, že Noe byl opilec. Abraham byl pøíliš starý. Izák byl snílek. Jákob byl lháø. Lea byla ošklivá. Josef byl obìtí násilí. Gideón se bál. Rachab byla prostitutka. Jeremiáš a Timoteus byli pøíliš mladí. David mìl aféru a byl to vrah. Jonáš utekl pøed Bohem. Noemi byla vdova. Job zbankrotoval. Jan Køtitel jedl brouky. Petr zapøel Krista. Uèedníci usnuli, když se modlili. Marta si se vším dìlala starosti. Marie Magdaléna byla prostitutka. Samaøská žena byla rozvedená víc než jednou! Zacheáš byl moc malý. Pavel byl pøíliš náboženský. Timoteus mìl žaludeèní vøedy. A Lazar byl mrtvý! Takže už žádné výmluvy! internetový zdroj Koncert Jedna matka si pøála motivovat svého chlapce ke cvièení na klavír, a tak ho vzala na koncert slovutného Paderewského. Jakmile se usadili, zahlédla maminka v hledišti o dvì øady dál kamarádku a šla ji pozdravit. Chlapec už byl znudìný èekáním, a tak vstal a zaèal se potulovat po divadle, dokud nedošel až ke dveøím s nápisem: Zákaz vstupu. Když zhasla svìtla a koncert mìl zaèít, matka se vrátila na své místo a zjistila, že synek zmizel. Nervóznì ho hledala oèima, ale pak se zvedla opona a reflektory namíøily na piano uprostøed jevištì. Matka s hrùzou zjistila, že její syn sedí u piana a klidnì pøehrává tóny z písnì Bratøe Kubo. V tu chvíli vešel mistr. Svižnì pøešel k pianu a pošeptal dítìti do ucha: Nepøestávej hrát. Paderewski si sedl vedle chlapce, natáhl levou ruku a zaèal hrát doprovod. Pak kolem dítìte natáhl i pravou paži a rozvinul melodii do krásné skladby. Starý mistr a mladý žák spolu promìnili trapnou situaci v úžasnì kreativní pøedstavení. Pøesnì tohle se dìje, když jsme s Bohem. Svými silami a tou nejlepší snahou dokážeme hrát pøíjemnì plynoucí hudbu. Ale s rukama Mistra se díla našeho života stávají výjimeènými kusy. Až budeš pøíštì chtít uskuteènit nìco dùležitého (to mùžeš každý den), dej pozor. Možná uslyšíš, jak ti do ucha šeptá Mistr: Nepøestávej hrát! Ucítíš jeho milující paže kolem sebe. Zjistíš, že jeho silné ruce s tebou chtìjí hrát koncert tvého života. Bruno Ferrero Rosa pro duši DESATERO PØIKÁZÁNÍ Než zemøu, chtìl bych vykonat pou do Svaté zemì, øekl kdysi v devatenáctém století jeden prùmyslový baron Marku Twainovi. Vystoupím na horu Sinaj a nahlas pøeètu desatero pøikázání. A proè radìji nezùstanete doma a nedodržujete je? odvìtil mu Twain. - PASTÝØ strana 8 -

9 Duchovní cvièení na Velehradì Duchovní cvièení pro všechny,kteøí pøijali svátosti církve v dospìlosti P. Vítìzslav Øehulka Duchovní obnova formou veèeøadla jáhen Jiøí Maxa Duchovní cvièení (nejen) pro èleny Matice svatoantonínské P. Josef Èunek SJ Duchovní cvièení pro zamìstnance Charity P. Bohumír Vitásek Duchovní cvièení pro kostelníky a akolyty Mons. Vojtìch Šíma Rekolekce pro katechety a animátory farních spoleèenství Mons. Pavel Posád Postní duchovní obnova na téma Promìna srdce P. Vladimír Kasan OSB Duchovní cvièení pro kostelníky a akolyty Mons. Vojtìch Šíma Víkendová duchovní obnova pro všechny, kteøí peèují o kostel (+ praktická èást pro aranžéry kvìtin) Mons. Vojtìch Šíma Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu) P. Stanislav Peroutka SJ Duchovní obnova formou veèeøadla jáhen Jiøí Maxa Duchovní cvièení pro všechny P. Antonín Dabrowski OFM Duchovní cvièení pro øeholní sestry P. Emil Matušù SDB Duchovní cvièení pro všechny P. Miloslav Kabrda SDB Duchovní cvièení pro všechny Mons. Aleš Opatrný Duchovní cvièení pro lékaøe a zdravotníky Mons. Aleš Opatrný Duchovní cvièení pro pedagogy a katechety Mons. Aleš Opatrný Duchovní cvièení pro trvalé jáhny a jejich manželky jáhen Max Kašparù Duchovní cvièení pro vysokoškoláky P. Michal Altrichter SJ Duchovní cvièení pro všechny P. Miloslav Kabrda SDB Víkend pro seniory (Centrum pro rodinu) P. Stanislav Peroutka SJ Adventní duchovní cvièení Mons. Vojtìch Šíma Adventní duchovní cvièení P. Antonín Dabrowski OFM Duchovní obnova formou veèeøadla jáhen Jiøí Maxa, P. Štìpán Filip OP Bližší informace naleznete na: ØEKNÌTE TO HNED Jeden starý muž se èas od èasu rád zastavil ve starožitnictví a tu a tam prodal nìjaký kus nábytku. Jednou když odešel, prohodila majitelova žena, jak ji vždy potìší jeho návštìva. Manžel jí na to øekl: Tak mu to pøíštì øekni! Následujícího léta pøišla do obchodu mladá žena a pøedstavila se jako dcera starého pána. Øekla, že její otec zemøel. Majitelova žena jí vyprávìla, co si s manželem povídali, když od nich starý pán naposledy odešel, a jí se okamžitì zalily oèi slzami. Ach, jak by to mého otce bývalo potìšilo! vzlykala. Patøil k lidem, kteøí potøebují být neustále ubezpeèováni o tom, že je ostatní mají rádi. A od toho dne, konstatovala pozdìji žena majitele obchodu, když si o nìkom myslím nìco hezkého, øeknu mu to hned. Mohlo by se totiž stát, že už k tomu podruhé nebudu mít pøíležitost. - PASTÝØ strana 9 - Vánoèní koncerty ZUŠ Slavièín Lidové Vánoce poøádané ve spolupráci s mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností Slavièín úèinkují: žáci a uèitelé ZUŠ Slavièín, dìtské pìvecké sbory Tuèòáci a Tuèòáèci, SPS Cantare pøi ZUŠ Slavièín a jako host cimbálová muzika Klobuèan Nedìle 28. prosince 2014 kostel sv. Vojtìcha, a Tøíkrálová sbírka 2015 Vážení ètenáøi, u nás na Charitì sv. Vojtìcha Slavièín tradiènì vstupujeme do nového roku pøípravami na Tøíkrálovou sbírku. Je tomu tak i letos. Termín sbírky pøipadl na první lednovou sobotu roku 2015, tedy na 3. ledna. V tento den se koledníèci se svými vedoucími ( 69 skupinek) vydají do ulic našeho mìsta a do okolních vesnic, aby vám všem pøinesli radostnou zvìst Vánoc, narození Ježíše Krista a poprosili o dar pro pomoc lidem v nouzi. Hlavním posláním sbírky je upozornit na potøebné lidi kolem nás a pomoci jim. Kromì toho chce umožnit všem lidem dobré vùle, aby zakusili radost a uspokojení z toho, že obdarovali jiného èlovìka. Jedním z hlavních cílù je sice shromáždìní finanèních prostøedkù pro potøebné, ale snažíme se, aby nezùstalo jen u toho. Skupinky koledníkù vypravujeme také do nemocnic, domovù dùchodcù, kde má pokladnièka spíše symbolický význam. Dùležité je popøát, potìšit. Na cestu bude koledníkùm požehnáno již v pátek 2.ledna 2015 v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì. P. Miroslav Strnad požehná také køídu, kterou koledníèci píší na dveøe iniciály K+M+B, jenž nejsou zkratkami jejich jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale latinským Christus Mansionem Benedicat, což lze pøeložit jako,,a Kristus žehná tomuto domu. Kde všude peníze, vybrané na rùzných místech Èeské republiky, pomáhají, mùžete sledovat bìhem Tøíkrálového koncertu v nedìli 4. ledna 2015 v hod. v pøímém pøenosu na ÈT 1. Více informací o sbírce mùžete pak naleznout na nebo V minulém roce byl výtìžek sbírky Kè. Èást finanèního obnosu putovala na pomoc do zahranièí. Další èást pak byla využita pro pøímou pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi z oblasti Slavièínska, také na podporu charitního díla. Výtìžek ze sbírky roku 2015 by Charita sv. Vojtìcha Slavièín chtìla využít opìt pro humanitární pomoc v zahranièí, pro pøímou pomoc potøebným a podporu charitního díla. Všem, kteøí budou chtít pøispìt do sbírky, dìkujeme. A Tøi králové naplní Vaše srdce láskou a nadìjí. Za Charitu sv. Vojtìcha Slavièín Magda Zùbková - koordinátorka Tøíkrálové sbírky

10 KØTY Nikol Zollerová Šimon Linhart POHØBY Filip Unzeitig, 1999, Slavièín Miroslav Skoèovský, 1952, Slavièín Zdenìk Machù, 1934, Slavièín Anastázie Hrbáèková, 1919, Nevšová Marie Polášková, 1929, Petrùvka ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA Hrádek Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., Rudimov Petrùvka Zupková P., Fojtíková I., Raková R., Durïáková E., Štìpanèíková I., Zollerová L Nevšová Lipová Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová Divnice Rokytnice Pøíbìhy s pouèením v rámeècích ve spodní èásti stránek jsou z knihy Briana Cavanaugha Kolik váží snìhová vloèka a Malé pøíbìhy. JEDEN DÁREK NAVÍC PRO DÌTI V AFRICE Nezapomeòte o letošních Vánocích také na ty, kteøí to velmi potøebují a pøipravte jim Jeden dárek navíc. Podpoøte vzdìlávací program pro chudé pøedškoláky v Zambii a pøispìjte na stavbu mateøské školy pro 450 chudých dìtí v arcidiecézi Lusaka, ve farnosti Kaunda - Christ the King. Náklady na stavbu, materiál i práci èiní pøibližnì 450 Kè na jedno dítì, které bude do školky chodit. Vaše vánoèní dárky, prosím, pošlete nejpozdìji do Ve farnosti stoupá poèet dìtí. Mnohé z nich jsou v dùsledku HIV/AIDS sirotci. Nedostatek vody, hlad, bída, infekèní nemoci a vysoký poèet lidí nakažených virem HIV/AIDS jsou utrpení, která sužují obyvatele Zambie. Je velmi naléhavé postavit školku a zajistit dìtem øádné vzdìlání. Zemì se svou vysokou úmrtností celosvìtovì øadí na 8. místo. Mezi nejmenšími je mnoho sirotkù a velmi chudých dìtí, kterým pobyt v mateøské škole, jakmile bude postavena, umožní dobrou péèi a pøedškolní výchovu. Pomoc zajiš ují Papežská misijní díla, Špindlerùv Mlýn 33, , pmd@missio.cz, tel.: , , èíslo úètu: /2700, variabilní symbol: 240. Do zprávy pro pøíjemce uveïte: Zambie. Ti, kdo vìnují finanèní pomoc, se mohou zaregistrovat jako dárci misií. Zájemci mohou obdržet potvrzení pro daòové úèely. Za jakoukoliv pomoc Vám upøímnì dìkujeme! RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda Pátek Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : P. Miroslav (soukromé): faslavicin@ado.cz Web: Farní knihovna (na faøe): Støeda PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE 7.20 hodin 9.30 hodin hodin PO, ST, PÁ hodin SO 7.00 hodin ÈT Slavnost Narození Pánì PÁ Svátek sv.štìpána, prvomuèedníka, 2. svátek vánoèní SO Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty NE Svátek Svaté rodiny, Svatých Mláïátek, muèedníkù PO den v oktávu Narození Pánì ÚT den v oktávu Narození Pánì ST den v oktávu Narození Pánì, sv. Silvestr ÈT Slavnost Matky Boží, Panny Marie Svìtový den modliteb za mír NE nedìle po Narození Pánì ÚT 6.1. Slavnost Zjevení Pánì NE Svátek Køtu Pánì NE nedìle v mezidobí Týden modliteb za jednotu køes anù ( ) SO sv. František Saleský NE nedìle v mezidobí, Obrácení svatého Pavla, apoštola ST sv. Tomáš Akvinský SO sv. Jan Bosco NE nedìle v mezidobí PO 2.2. Svátek Uvedení Pánì do chrámu Svìtový den zasvìceného života ÚT 3.2. sv. Blažej NE nedìle v mezidobí ST Panna Maria Lurdská Svìtový den nemocných NE nedìle v mezidobí ST Popeleèní støeda NE nedìle postní, Svátek Stolce svatého apoštola Petra PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: , adamkova@bth-slavicin.cz a Zdenìk Durïák, tel.: Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde v na 1.nedìli postní. Uzávìrka bude v nedìli Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -