Zákon o platebním styku

Transkript

1 Ministerstvo financí ČR Závěrečná zpráva RIA Zákon o platebním styku verze pro schůzi vlády ČR

2 DŮVOD PŘEDLOŽENÍ 1) NÁZEV Zákon o platebním styku č. /., který transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES 2) IDENTIFIKACE PROBLÉMU Obsah návrhu zákona o platebním styku tvoří tři specializované oblasti platebního styku, které se týkají předmětu směrnice o platebních službách, vydávání elektronických peněz a provozu platebních systémů. Hlavní změny, které transponovaná směrnice zavádí, lze shrnout takto: - zavádí se regulatorní a dohledový režim pro nebankovní platebních služeb (platební instituce); dosud tyto subjekty podnikaly pouze v režimu živnostenského zákona, případně na základě devizové licence při přeshraničních převodech, - rozšiřuje a upřesňuje se informační povinnost poskytovatelů platebních služeb vůči jejich uživatelům, a to jak před uzavřením smlouvy, tak během trvání smluvního vztahu, - detailně se upravují vzájemná práva a povinnosti poskytovatelů a uživatelů platebních služeb, a to včetně. Právní úprava vydávání elektronických peněz a platebních systémů s neodvolatelností zůčtování byla převzata ze stávajícího zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech a byla podrobena pouze změnám, které souvisejí s transpozicí směrnice o platebních službách, s přizpůsobením stávajícího textu požadavkům legislativní techniky, případně představují její formulační zpřesnění. Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu byla připravována Evropskou komisí již od roku Důvodem vzniku Směrnice byla potřeba sjednotit v rámci EU dosavadní značně rozdílné národní právní úpravy poskytování platebních služeb. Směrnice dále vychází z Akčního plánu finančních služeb (tzv. FSAP - Financial Services Action Plan) z května roku Směrnice má být transponována v režimu plné harmonizace. Při její transpozici do tuzemského právního řádu u institutů upravených takovou směrnicí se nemohou členské státy odchýlit od úpravy, která je obsažena ve Směrnici. Avšak vzhledem k tomu, že v mnohých případech bylo nutné respektovat zájmy členských států na udržení stávajícího regulatorního režimu nebo nebylo možné prosadit jednotně akceptovatelné řešení, Směrnice na řadě míst výslovně dává členským státům možnost přijmout v rámci určitých mantinelů odchylnou úpravu v podobě tzv. diskrecí. 1 Evropská komise si v rámci FSAP dala v zájmu zlepšení jednotného trhu finančních služeb za cíl do roku 2005 dokončit jednotný velkoobchodní trh (wholesale) finančních služeb, rozvíjet a tvořit otevřené a bezpečné trhy retailových finančních služeb, zajistit pokračující stabilitu finančních trhů EU a eliminovat daňové překážky k integraci finančních trhů. 1

3 účely této závěrečné zprávy RIA jsou jednotlivými řešenými problémy právě diskrece, jsou v samostatných kapitolách s odděleně posuzovanými dopady. Úvodní část obsahuje popis dopadu transpozice Směrnice jako celku, jsou zde shrnuty hlavní dopady změn, které zákon o platebním styku přináší. Konzultace EK se zainteresovanými subjekty, zpracované analýzy a studie odhalily pět základních problémových oblastí na trhu plateb EU: 1) vysoké náklady platebního systému pro celou ekonomiku kvůli neefektivnímu využívání hojně užívané platby vhotovosti jsou daleko nákladnější než bezhotovostní 2) nedostatky vplatebních infrastrukturách EU a službách technické standardy a obchodní pravidla neumožňují konkurenci jak národních, tak přeshraničních platebních systémů 3) velké rozdíly v efektivitě platebních služeb na jednotném trhu mezi ČS existují velké rozdíly ve lhůtách platebního styku či v cenách za poskytování základních platebních služeb k běžným účtům 4) nedostatek efektivní konkurence a rovné podmínky na trhu plateb přetrvávají bariéry vstupu do odvětví 5) fragmentovaná legislativa platebních služeb často velmi efektivní národní platební služby a systémy nefungují přeshraničně 3) POPIS CÍLOVÉHO STAVU Cílovým stavem je transponování Směrnice. Konkrétní popis cílů tedy vychází z cílů Směrnice, jak je formulovala EK. Některé cíle budou plněny samotným přijetím zákona o platebním styku, jiné budou naplněny až po připojení ČR k EMU. EK na základě analýzy problému v dopadové studii k návrhu Směrnice 2 následující cíle pro své další aktivity: definovala Vytvoření jednotného trhu plateb 3, resp. vytvoření Jednotného prostoru pro platby v eurech (SEPA Single euro payments area) 4 - moderní platební infrastruktury přispívají ke konkurenceschopnosti ekonomiky EU. Pouze pokud jsou občané a podniky schopni převádět peníze rychle, spolehlivě a levně z jedné části EU do druhé, tak jako nyní u vnitrostátních plateb, mohou plně benefitovat ze základních principů volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a práce. S tím souvisí liberalizace poskytování platebních služeb nebankovními subjekty - stanovení veřejnoprávní regulace platebních institucí, které budou požívat výhody jednotné evropské licence (doposud tyto subjekty potřebovaly ke svému podnikání ve většině na základě článku 95 (1) Smlouvy o EU 4 SEPA je oblast, v níž spotřebitelé, podniky a další hospodářské subjekty budou moci provádět a přijímat platby v eurech uvnitř jednotlivých zemí i mezi nimi, a to za stejných podmínek, práv a povinností a bez ohledu na svou zeměpisnou polohu. SEPA umožní zákazníkům provádět bezhotovostní platby ve prospěch příjemce kdekoli v eurozóně, a to za použití jednoho bankovního účtu a jednotného souboru platebních nástrojů. Veškeré klientské platby v eurech se tedy stanou tuzemskými platbami a dělení na vnitrostátní a přeshraniční platební styk v rámci eurozóny zanikne. Více informací viz 2

4 členských států EU zvláštní povolení, v některých státech byla jejich existence zcela zakázána). Zvýšení efektivnosti platebních služeb v EU - snižování nákladů na platby a transakčních nákladů pro ekonomické subjekty zlepší konkurenceschopnost ekonomiky EU a efektivnost platebních služeb v EU. Ekonomika potřebuje efektivní, uživatelsky přívětivé, nízkonákladové a bezpečné řešení plateb a zúčtování pro zajištění obchodu a hospodářského růstu. To má zvláštní význam pro zboží a služby, které jsou zajišťovány novými technologiemi. 5 K dosažení těchto celkových cílů byly definovány tři strategické cíle: 1) Zvýšená konkurence mezi národními trhy otevřením trhů a zajištěním pravidel Otevření v současnosti národních trhů plateb pro již existující nebo nové z nových ČS zvýší konkurenci a podpoří možnost vstupu na trh. Zvýšená konkurence je předpokladem pro budoucí jednotný trh plateb. Měla by konsolidovat přebytečné platební infrastruktury, zvýšit efektivitu díky úsporám z rozsahu a podporovat inovace. Operativní cíle v této oblasti jsou: odstranění právních překážek vstupu na trh, nastavení obezřetnostních pravidel pro více poskytovatelů a platebních služeb na národních trzích plateb více přeshraničního poskytování služeb existujícími či novými poskytovateli méně platebních infrastruktur díky konsolidaci 2) Vyšší tržní transparentnost pro i uživatele Vyšší transparentnost mezi nabídkami poskytovatelů a podmínkami zvýší standard ochrany spotřebitele a zjednoduší informované rozhodnutí. Standardizované informační povinnosti také usnadňují poskytovatelům nabízet standardizované a plně automatizované služby přeshraničně. To by mělo přispět k větší rozmanitosti služeb, vyšší konkurenci a zlepšené efektivitě. Operativní cíle: spotřebitelé budou mít standardizované podmínky pro platební služby nabízené na trhu spotřebitelé budou schopni srovnávat klíčové prvky různých nabídek služeb a profitovat z větší transparentnosti cen a metod výpočtu poplatků poskytovatelé jsou schopni nabízet přeshraničně za těch samých podmínek s ohledem na informační povinnosti 3) Standardizovaná práva a povinnosti poskytovatelů a uživatelů v EU s důrazem na vysokou ochranu spotřebitele Standardizovaná práva a povinnosti poskytovatelů a uživatelů napomohou překonat současné bariéry pro jednotný trh. Současný právní rámec národních pravidel vede k fragmentacím národních trhů, nedostatku dostupných přeshraničních služeb a standardů. V současnosti fragmentovaný právní rámec také chrání národní trhy před vnější konkurencí a je překážkou poskytování přeshraničních služeb. Jednotný základ hlavních práv a povinností dovolí poskytovatelům vyvinout platební prostředky pro celoevropské využití ( EU-wide ). 5 jako např. služby a digitální obsah přenášený moderními komunikačními technologiemi 3

5 Uživatelé budou moci posílat peníze za stejných podmínek z jedné země EU do jiné. Operativní cíle: uživatelé jsou schopni spolehnout se na stejné podmínky kdekoliv v EU poskytovatelé jsou schopni rozvoje pro celý trh EU za stejných právních podmínek 4) RIZIKA SPOJENÁ S NEČINNOSTÍ Nesplnění lhůty pro transpozici Směrnice, tj. 1. listopadu 2009, může vést dle smlouvy o ES až k žalobě EK na členskou zemi u Evropského soudního dvora pro nesplnění transpoziční povinnosti. 4

6 OBECNÉ DOPADY TRANSPOZICE SMĚRNICE Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu byla připravována Evropskou komisí již od roku Důvodem vzniku Směrnice byla potřeba sjednotit v rámci EU dosavadní značně rozdílné národní právní úpravy poskytování platebních služeb. Směrnice bude transponována do české legislativy zákonem o platebním styku. Evropská komise po řadě konzultací se zástupci trhu platebních služeb, národními experty a odbornou veřejností zveřejnila 1. prosince 2005 návrh Směrnice. Po projednání v pracovních orgánech Rady EU a Evropského parlamentu a přijetí obecného přístupu Rady dne 27. března 2007, byl návrh Směrnice schválen Evropským parlamentem v prvním čtení dne 24. dubna Směrnice vstoupila v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Lhůta pro transpozici členským státům končí dne 1. listopadu Česká republika se účastnila projednávání návrhu Směrnice již v pracovních skupinách Evropské komise a aktivně se podílela na nalezení přijatelného kompromisního znění Směrnice v pracovních skupinách a výborech Rady EU. Směrnice je postavena na zásadě plné harmonizace s výjimkami, má 87 článků, 6 hlav a je strukturována následujícím způsobem: Předmět, obsah působnosti a definice Regulace platebních institucí Informační požadavky Práva a povinnosti P a U Závěrečná ustanovení Směrnice vytváří jednotný trh platebních služeb bez rozdílů mezi národními a přeshraničními platbami - sjednocuje pravidla platebního styku v rámci EHP, odstraňuje legislativní překážky, umožňuje tak implementaci celoevropského systému a samoregulačních standardů pro celou EHP. Tím připravuje podmínky pro Jednotnou oblast pro platby v eurech SEPA. platebních služeb bude tato regulace znamenat obecně zvýšení konkurence na tomto trhu, pro uživatele zvýšení jejich ochrany a komfortu služeb. Hlavní dopady transpozice směrnice by se daly stručně charakterizovat takto: Vymezuje subjekty oprávněné poskytovat platební služby a rozsah působnosti Směrnice zavádí nový typ subjektu platební instituce stanovuje obezřetnostní pravidla, umožňuje jim poskytovat platební služby vehp na základě jednotného evropského pasu přispívá tak ke zvýšení konkurence na trhu platebních služeb. Standardizuje práva i povinnosti pro uživatele i platebních služeb, posiluje postavení uživatelů Očekávaným přínosem pro klienty je především jejich ochrana a posílení postavení vůči poskytovatelům, a to následujících oblastech: standardizace a zajištění informací, získání těchto informací zdarma, zkrácení některých lhůt v platebním styku, přesun odpovědnosti za zneužití elektronického platebního prostředku na (pro částky nad 150 před nahlášením ztráty, plný přesun od okamžiku nahlášení ztráty), zrušení poplatků za 5

7 blokaci/stoplistaci elektronického platebního prostředku a okamžité vrácení finančních prostředků v případě zpochybnění některých účtovaných transakcí. U poskytovatelů lze očekávat implementační náklady jak jednorázové, zahrnující zejména úpravy IT systémů, interních metodik, úpravy smluvní dokumentace, proškolení zaměstnanců, seznámení klientů s novými podmínkami), tak opakované, plynoucí zejména z nových informačních povinností vůči klientům na trvanlivém médiu, zvýšeného operačního rizika u některých činností (inkasa, elektronické platební prostředky) a přenesení důkazního břemene na (zvýšené náklady na archivaci, reklamační personál, nutnost držet rezervy pro okamžité vrácení peněz a náklady na krytí rizika podvodného jednání ze strany klientů). Implementace se negativně projeví také ve výnosech poskytovatelů, neboť jim poklesnou příjmy zpoplatků u služeb nově poskytovaných povinně zdarma (informace klientům, blokace/stoplistace elektronického platebního prostředku) a služeb čerpaných jen částečně (nová povinnost vrátit klientovi poměrnou část poplatku při ukončení smlouvy předčasně). Dále lze očekávat pokles zájmu klientů o produkty pojištění ztrát ze zneužití platební karty, analogicky tedy i pokles výnosů. Krytí uvedených implementačních nákladů lze částečně či plně očekávat ve formě zvýšení poplatků za produkty a služby. Rizikem pro je poté možný pokles zisku jako důsledku růstu nákladů či nemožnosti účtovat poplatky za některé služby. V případě přenesení nových nákladů do cen jiných produktů a služeb pak bude tyto náklady nést klient, z pohledu je pak rizikem možný pokles poptávky vdůsledku růstu cen. Operační riziko vzroste zejména z důvodu limitované odpovědnosti klientů za zneužití platebního prostředku a přesunu důkazního břemene na. Odhady dopadů implementace Směrnice na velkou banku v ČR názornost a porovnání významnosti různých typů nákladů v praxi jsou dále uvedeny odhady výše technologických a procesních dopadů implementace Směrnice, které odpovídají největším bankám v ČR. Tyto odhady vycházejí z analýz provedených několika bankami působícími na českém trhu a je tedy třeba zdůraznit, že v následujícím textu jsou prezentovány převážně názory bankovní komunity. Jednorázové náklady implementace Směrnice Nejvýznamnějším typem jednorázového nákladu je požadavek poskytování/zpřístupnění informací zdarma na trvanlivém médiu (podmínky rámcové smlouvy / sazebník, ), přičemž výše nákladů závisí na způsobu poskytnutí informací. Uvedený odhad zohledňuje náklady na poskytnutí v tištěné formě zaslané uživatelům poštou. Výše nákladů může být značně variabilní, dle počtu vytištěných stran zde uvedená výše vychází ze zkušeností z minulých let. Odhady nákladů, které s sebou nese změna systému zpracovávání plateb z hlediska povinnosti připisovat částky neprodleně u plateb z clearingu ČNB, nejsou k dispozici. V případě požadavku okamžitého připsání banky uváděly nemožnost splnění takové povinnosti bez velmi vysokých nákladů a časově náročné změny celého zúčtovacího systému. Dalšími významnými typy nákladů, které uvádějí banky, jsou: - projektové náklady 6

8 - nutnost prodloužit on-line dostupnost transakční historie v systémech s ohledem na 13 měsíční reklamační lhůtu z hlediska důkazního břemene - nutnost proškolení všech prodejců, úpravy metodických/interních předpisů, jejich nastudování a uplatňování, informování klientů o změnách plynoucích z implementace Směrnice - náklady spočívající ve ztrátě budoucích příležitostí zejména nemožnosti realizace jiných projektů v rámci banky vzhledem k omezeným lidským i finančním zdrojům, které budou přednostně zapojeny do implementace Směrnice; výše těchto nákladů, společně s ušlými příjmy z poklesu prodeje některých produktů (např. pojištění ztráty při zneužití platební karty viz opakované náklady) může dosáhnout až sta milionů Kč v jedné bance; přímá započitatelnost ztráty budoucích příležitostí do nákladů implementace Směrnice je však dle zpracovatele tohoto materiálu sporná, jedná se spíše o dopad v širším slova smyslu. Tyto jednorázové náklady implementace Směrnice uvádí souhrnně následující tabulka: Odhad nákladů Typ jednorázového nákladu (mil.kč) Požadavek poskytování /zpřístupnění informací zdarma na trvanlivém médiu (podmínky 330 rámcové smlouvy / sazebník, ) Povinnost zasílat informace o zúčtovaných platebních TRN nejméně 1x měsíčně 35 údaje nejsou k dispozici po změně návrhu Povinnost připisovat neprodleně u plateb z platebního systému ČNB textu zákona v otázce lhůt z okamžitě na neprodleně jektové náklady desítky Důkazní břemeno na straně P + 13 měsíční reklamační lhůta 17 Nutnost proškolit zaměstnance a informovat klienty o změnách plynoucích z implementace 7 D Zdroj: banky Opakované náklady implementace Směrnice Jako nejvýznamnější typ opakovaných nákladů se jeví přenesení důkazního břemene na. To s sebou přináší nutné technologické šetření v systémech (cca 1000 Kč na jeden případ), vyhledávání ve fyzickém archivu (cca Kč na jeden případ) a také problém s průkazností doručení, zejména u elektronické formy. Velmi vysoké náklady přinese informování klientů o změnách smluvní dokumentace všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky, oznámení, ceníky, atd. a také povinnost zasílání výpisů minimálně jednou měsíčně zdarma. Široká působnost Směrnice aplikace na 1-leg transakce a třetí měny - přinese zvýšené náklady zejména na šetření při reklamacích a případně soudní spory s klienty za nesprávně provedené platby. U platebních karet se tento problém objevuje jen částečně, neboť pravidla 7

9 asociací již dnes zaručují vrácení transakce neautorizované klientem, ovšem jen 120 dní 6 zpětně (Směrnice požaduje až 13 měsíců zpětně) Aplikace Směrnice i na mikropodnikatele přináší riziko podvodů, nevhodná definice má zásadní vliv na realizovatelnost v rámci informačních systémů, pokud parametr nebude vázán na klienta. Do operačních rizik spadají: - riziko zneužití povinnosti okamžitého vrácení peněžních prostředků při reklamaci klienta neautorizované transakce - riziko zneužití limitované odpovědnosti uživatele platebních služeb pouze do 150 eur (platební karty, přímé kanály) - riziko zneužití možnosti odvolat bianco autorizované inkaso - u dvouměsíční výpovědní lhůty riziko + zvýšené náklady na vedení neefektivního účtu a zejména neřešitelný technologický problém jak vést ještě 2 měsíce účet vybraným klientům s 2-měsíční výpovědí za starých podmínek (při neakceptované změně). Lze očekávat snížení ročních příjmů z některých produktů: - pojištění zneužití při ztrátě platební karty v souvislosti s omezenou odpovědností klienta do 150 EUR viz výše, - blokace/stoplistace platební karet - dle Směrnice bude bez poplatku - poplatek za vedení produktu dle rámcové smlouvy (zejména roční poplatek za vedení platebních karet) - v souvislosti s povinností vrácení poměrné části poplatku při zrušení rámcové smlouvy před jejím uplynutím Odhady opakovaných nákladů implementace Směrnice pro velkou banku v ročním vyjádření uvádí souhrnně následující tabulka: Typ opakovaného nákladu Odhad nákladů (mil.kč) Důkazní břemeno na straně P + 13 měsíční reklamační lhůta 120 Změna smluvní dokumentace 85 Povinnost zasílat informace o zúčtovaných platebních TRN nejméně 1x měsíčně 60 Dopady na produkty 35 Okamžité vrácení peněžních prostředků při reklamaci klienta neautorizované TRN - zneužití Zavedení definice účtu zkrácení frekvence zasílání výpisů k účtům desítky Příliš široká působnost D tj. na 1-leg transakce a 3.měny 13 Aplikace D i na mikropodnikatele 3-17 Limitovaná odpovědnost uživatele platebních služeb pouze do 150 eur 3-17 Možnost odvolat bianco autorizované inkaso měsíční výpovědní lhůta 3 Nárůst jednání o žádostech klientů 3 Zdroj: banky 6 U kartových operací se v současné době uplatňuje lhůta, která vychází ze lhůt kartových asociací (75 dní). Regule asociací členským bankám umožňují reklamovat transakci max. do 120 dní. Nejzazší lhůta je 120 dní, nicméně existují případy, kdy je potřeba lhůta o 30 dní delší, tzn. musí se reklamace zahájit 89. den od provedení transakce, aby se stihnul finální 120-denní limit ( = 119). Umožnění 13-měsíční lhůty pro kartovou reklamaci transakce by bylo prostřednictvím systémů MC/VISA neproveditelné. Banky by prakticky nemohly reklamace procesovat, nebylo by možné ze strany banky prošetřit. 8

10 9

11 DISKRECE Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, Směrnice je v režimu plné harmonizace a při její transpozici do tuzemského právního řádu se členské státy nemohou od této úpravy odchýlit. Na řadě míst však Směrnice výslovně dává členským státům možnost přijmout v rámci určitých mantinelů odchylnou úpravu v podobě tzv. diskrecí. V následující části jsou řešeny jednotlivé diskrece dle následující struktury: 1) Stručný popis otevřené otázky s vymezením variant 2) Popis dopadů u jednotlivých variant 3) Shrnutí a výsledek konzultace 4) Návrh řešení a odůvodnění Konkrétně se jedná o tyto diskrece: Článek 2 Působnost právní úpravy Článek 3 Výjimky z oblasti působnosti Směrnice Článek 9 Ochrana peněžních prostředků uživatelů Článek 26 Omezení činností platebních institucí podnikajících na základě výjimky ze Směrnice Článek 30(2) Aplikace hlavy III i na mikropodnikatele Článek 33 Důkazní břemeno týkající se požadavků na informace Článek 34(2) a 53(2) Výjimka z požadavků na informace a z úpravy práv a povinností pro platební prostředky pro platby malých částek a pro elektronické peníze Článek 45(6) Vypovězení rámcové smlouvy Článek 47/3 a 48/3 Informace pro příjemce a plátce o jednotlivých platebních transakcích 44 Článek 51(3) Aplikace některých ustanovení hlavy IV i na mikropodnikatele Článek 52(3) Poplatky za použití určitého platebního prostředku Článek 53(3) Možné vyloučení odpovědnosti vydavatele elektronických peněz Článek 61 Odpovědnost plátce za neautorizované platební transakce Článek 72 Stanovení kratších lhůt pro provedení vnitrostátní platební transakce

12 Seznam konzultovaných subjektů: ADZ APMS AMSP BBH ČBA ČP ČLFA FA Finance int. HK MPO MSp SBK SČS SOS ÚOOÚ Z Asociace družstevních záložen Asociace poskytovatelů mobilních sítí Asociace malých a středních podnikatelů advokátní kancelář Brzobohatý, Brož & Honsa Česká bankovní asociace Česká pošta Česká leasingová a finanční asociace Finanční arbitr Finance International, a.s. Hospodářská komora Ministerstvo průmyslu a obchodu Ministerstvo spravedlnosti Sdružení pro bankovní karty Sdružení českých spotřebitelů Sdružení obrany spotřebitelů Úřad pro ochranu osobních údajů Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku) Seznam zkratek: Členský stát stát EHP ČNB Česká národní banka ČR Česká republika EHP Evropský hospodářský prostor EK Evropská komise EU Evropská unie EMU Evropská měnová unie FSAP Financial Services Action Plan PI platební instituce P poskytovatel platební služby platební služba SEPA jednotná oblast pro platby v eurech (Single Euro Payments Area) Směrnice směrnice o platebních službách na vnitřním trhu (Payment Services Directive - D) U uživatel platební služby 11

13 ČLÁNEK 2 PŮSOBNOST PRÁVNÍ ÚPRAVY 1) STRUČNÝ POPIS OTEVŘENÉ OTÁZKY S VYMEZENÍM VARIANT Soukromoprávní část Směrnice - hlavy III a IV upravující vzájemná práva a povinnosti poskytovatelů a jejich klientů - se podle čl. 2 odst. 2 obecně vztahuje pouze na platební transakce uskutečňované v měně některého z členských států Evropského hospodářského prostoru 7 (dále jen měna EHP ), kdy jak poskytovatel plátce, tak i poskytovatel příjemce v dané platební transakci se nacházejí na území EHP, 8 tj. platební transakce začíná i končí na území EHP, bez ohledu na to, zda ve svém průběhu překročila hranice EHP (dále jen vnitroevropské platební transakce ). 9 názornost uvádíme tabulku s jednotlivými případy transakcí: PLATBA MĚNA Vztahují/nevztahují se na z do transakce účtu plátce účtu příjemce ni hlavy 3 a 4 Směrnice ČR UK EUR CZK GBP ANO UK ČR EUR GBP CZK ANO ČR UK CHF NOK PLN ANO UK ČR NOK SKK SEK ANO ČR UK USD CZK GBP NE UK ČR USD GBP CZK NE ČR UK EUR USD GBP ANO UK ČR EUR JPY USD ANO ČR USA EUR CZK GBP NE USA ČR EUR USD JPY Pouze čl. 73 USA ČR EUR GBP CZK Pouze čl. 73 USA ČR EUR GBP USD Pouze čl. 73 USA ČR EUR USD CZK Pouze čl Britská libra, bulharský lev, dánská koruna, estonská koruna, euro, islandská koruna, česká koruna, kyperská libra, litevský litas, lotyšský lat, maďarský forint, maltská lira, norská koruna, polský zlotý, rumunské leu, slovenská koruna, švédská koruna, švýcarský frank (měna Lichtenštejnska). Smlouvou o Evropském hospodářském prostoru (EHP) z roku 1994, jejíž je ČR stranou, byla působnost značné části práva ES (včetně platebního styku) vztažena i na některé státy Evropského sdružení volného obchodu (Island, Norsko, Lichtenštejnsko). V případě Směrnice o platebních službách by ktomuto vztažení mělo dojít rozhodnutím Společného výboru EHP v blízké budoucnosti (s předstihem před datem, od něhož budou aplikovány národní předpisy, které směrnici transponují). Všude, kde Směrnice o platebních službách hovoří o EU, je tedy třeba v souladu se směrnicí rozumět EHP (ten tvoří státy EU + Island, Norsko a Lichtenštejnsko). 8 Státy Evropské unie a dále Island, Norsko a Lichtenštejnsko 9 Pouze článek 73 Směrnice (povinnost příjemce připsat došlou platbu okamžitě po jejím obdržení a k témuž dni stanovit datum její valuty ) se vztahuje i na platební transakce započaté mimo území EHP a končící na území EHP, pokud jsou uskutečňované v měně EHP. Platební transakci je nutno považovat za uskutečněnou v měně EHP, pokud je v měně některého státu EHP denominována, tj. bez ohledu na to, v jaké měně začíná (např. je v ní veden účet plátce) a končí (např. je v ní veden účet příjemce). 12

14 Skutečnost, že Směrnice upravuje pouze vnitroevropské platební transakce v měně EHP, však nebrání České republice stanovit s působností na území ČR - stejná pravidla i pro platební transakce z České republiky do jiného státu, který není členem EHP (dále jen mimoevropské zahraničí ), a obráceně, a/nebo pro platební transakce uskutečněné v mimoevropské zahraniční měně. Současná česká úprava, ve shodě se staršími evropskými předpisy, upravuje pouze hladké platby 10 (úhrady) v rámci EHP denominované v měně EHP (bez ohledu na to, v jaké měně je veden účet) a dále používání elektronických platebních prostředků bez ohledu na to, na území kterého státu či v jaké měně k použití elektronických platebních prostředků dochází. Používání elektronických platebních prostředků je však s jedinou výjimkou (transakce na základě smlouvy o platebních službách uzavřené na dálku) upraveno pouze formou doporučení. 11 Při implementaci Směrnice z toho vyplývají tři varianty řešení: varianta A: Soukromoprávní úprava se bude vztahovat pouze na vnitroevropské transakce denominované v měně EHP (neaplikovat diskreci) varianta B: Soukromoprávní úpravu plně vztáhneme i na platby z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně než měna států EHP varianta C: Soukromoprávní úpravu s určitými omezeními vztáhneme i na platby z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně než měna států EHP (preferované) 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT VARIANTA A) neaplikovat diskreci - soukromoprávní úprava se bude vztahovat pouze na vnitroevropské transakce a na platby denominované v měně EHP Skutečnost, že diskrece zůstane nevyužita a u některých platebních transakcí (vnitroevropské transakce denominované v jiné než měně EHP a všechny transakce mimoevropské) nebude zaručena stejná ochrana uživatele, kterou stanoví Směrnice, může mít následující dopady: Obecné uživatele Obecné PŘÍNOSY sníží se riziko zvýšení cen u výše uvedených transakcí (vnitroevropské, v měně EHP) nebo riziko ukončení jejich poskytování možnost nastavení vlastních pravidel u těchto transakcí na základě konkurenčního boje NEGATIVA A NÁKLADY snížená ochrana uživatele práva uživatelů by se nevztahovala na řadu transakcí, viz následující příklady: - v ČR běžně používané platby v jiných než EHP měnách - např. v USD - čeští podnikatelé (méně často i spotřebitelé) posílají platby do mimoevropského zahraničí, přijímají platby z mimoevropského zahraničí 10 příkaz k úhradě ze zahraničí nebo do zahraničí, případně příkaz k úhradě v rámci jednoho státu, ale v cizí měně a směřovaný mimo banku příkazce 11 Vzorové obchodní podmínky České národní banky pro vydávání a používání elektronických platebních prostředků 13

15 uživatele - do mimoevropského zahraničí jsou vypláceny i důchody - držitel platební karty vydané v ČR používá tuto kartu i v zemích mimo EHP - ztráty způsobené zneužitím platební karty ukradené českému držiteli v zemích mimo EHP (přímo fyzicky či bez přítomnosti karty např. při platbě na internetu) - rozdílná pravidla pro vnitroevropské a mimoevropské transakce pro uživatele by ve výše uvedených případech tato varianta znamenala vyšší negativa ve formě: - časových nákladů (delší lhůty platebního styku při odchozích platbách mimo EHP) - nákladů či nevýhod plynoucích z nižších informačních povinností poskytovatelů - rizika (ovšem menšího oproti var. B či C) růstu cen z důvodu přenesení zvýšených nákladů (především informační povinnosti, pravidla odpovědnosti za ztrátu při zneužití elektronického platebního prostředku apod.) - rizika nákladů plynoucích z absence zákonem garantovaných práv při platebních transakcích (blokace karty, omezení odpovědnosti při zneužití platebního prostředku v mimoevropském zahraničí a měně jiné než států než EHP) - menší srozumitelnosti podmínek, které by byly odlišné u plateb upravených Směrnicí a ostatních plateb - nutnost rozlišovat mezi vnitroevropskými (v měně EHP) a mimoevropskými platebními transakcemi, a to z pohledu informačních povinností, práv a povinností uživatele, nutnosti komunikovat tyto rozdíly, příp. nastavit odlišně interní systémy VARIANTA B) soukromoprávní úpravu plně vztáhneme i na platby z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně než měna států EHP Skutečnost, že u všech platebních transakcí bude zaručena stejná ochrana uživatele, kterou stanoví Směrnice, může mít následující dopady: PŘÍNOSY Obecné uživatele stejný režim ochrany pro všechny platební transakce bez ohledu na jejich druh, měnu či místo provedení srozumitelná a jednotná pravidla existence jednotného režimu není nutno nastavit dvojí pravidla v systémech, vnitřních předpisech, obchodních podmínkách, formulářích apod. možné zvýšení poptávky klientů po platbách z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně než měna států EHP NEGATIVA A NÁKLADY Obecné nadbytečná regulace - Směrnice ji nepožaduje (v současnosti se tyto transakce řídí pravidly SWIFT či kartových asociací) uživatele zvýší se riziko (ve srovnání s var. A) ukončení nabídky nebo zdražení některých platebních transakcí do a z mimoevropského zahraničí v měnách mimo měny EHP 12 riziko (větší než u var. A) růstu cen z důvodu přenesení zvýšených 12 Příkladem jsou tzv. autorizované bianco transakce platebními kartami, kdy klient autorizuje platbu bez uvedení částky - tu doplní obchodník později bez přítomnosti klienta. Tento postup využívá řada hotelů pro exante úhradu budoucích výdajů za hotelové služby. 14

16 nákladů (především informační povinnosti, pravidla odpovědnosti za ztrátu při zneužití elektronického platebního prostředku apod.) praktická nemožnost nebo vysoké náklady zajištění splnění povinností u zahraničních subdodavatelů praktická nemožnost splnění nebo vysoké náklady některých požadavků (lhůty u exotických měn a další) zvýšené náklady na úpravu IT systémů nutnost zavedení nových formulářů pro mimoevropské převody (povinnost vždy účtovat poplatky principem SHARE), možné zvýšení chybovosti VARIANTA C) soukromoprávní úpravu vztáhneme i na platby z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně než měna států EHP, s výjimkou následujících ustanovení: - povinnost sdělit uživateli předem cenu a lhůtu platební transakce (poskytovatel by byl povinen sdělit pouze jím účtovanou cenu s tím, že konečná cena bude tvořena součtem jeho ceny a cen jeho subdodavatelů) - princip účtování poplatků SHARE - lhůty - rozdělení odpovědnosti v případě nesprávně provedené platby iniciované příjemcem Jedná se o kompromisní variantu, která by měla nastolit rovnováhu mezi sníženou ochranou one-leg 13 transakcí a problémy spraktickou aplikací jejich příliš vysoké ochrany a také v jiných měnách než měnách EHP. V tomto případě lze očekávat následující dopady: Obecné uživatele PŘÍNOSY stejný režim ochrany pro všechny platební transakce bez ohledu na jejich druh, měnu či místo provedení srozumitelná a jednotná pravidla, nicméně relativně nižší přínos ve srovnání s variantou B vzhledem k uvedeným omezením možné zvýšení poptávky klientů po platbách z/do mimoevropského zahraničí a na platby denominované v jiné měně než měna států EHP (vzhledem k omezením méně než u varianty B) NEGATIVA A NÁKLADY Obecné nadbytečná regulace - Směrnice ji nepožaduje, ani současná legislativní úprava se na tyto případy nevztahuje (transakce podle pravidel SWIFT či kartových asociací) uživatele zvýší se riziko (ve srovnání s var. A, ale vzhledem k omezením méně než u varianty B) ukončení nabídky nebo zdražení některých platebních transakcí do a z mimoevropského zahraničí v měnách mimo měny EHP riziko (větší než u var. A, ale vzhledem k omezením méně než u varianty B) růstu cen z důvodu přenesení zvýšených nákladů (především informační povinnosti, pravidla odpovědnosti za ztrátu při zneužití elektronického platebního prostředku apod.) různé režimy pro platby méně srozumitelné praktická nemožnost nebo vysoké náklady zajištění splnění povinností u zahraničních subdodavatelů do velké míry eliminováno omezeními, tj. nižší než u varianty B) zvýšené náklady na úpravu IT systémů 13 transakce, kdy je nejméně jeden z poskytovatelů z EHP 15

17 3) SHRNUTÍ A VÝSLEDEK KONZULTACE Z veřejné konzultace vyplynulo, že obecné vztažení české právní úpravy i na platby z/do mimoevropského zahraničí a/nebo denominované v mimoevropské měně, pokud není konkrétní důvod pro konkrétní výjimku, podporují HK, spotřebitelská sdružení, MPO, remiterská společnost Finance int., FA, ADZ, BBH. ti se staví APMS, ČBA, a to zejména proto, že rozšíření regulace by údajně zhoršovalo postavení poskytovatelů platebních služeb z ČR v porovnání s konkurencí v EHP. S tímto argumentem nesouhlasíme, protože jednotná úprava by měla platit jen v těch oblastech, kde pro odlišnou úpravu není věcný důvod, a navíc česká právní úprava bude zavazovat i zahraniční konkurenty našich bank při jejich působení na území ČR. Dalším závažným argumentem je údajná neschopnost banky zajistit ekvivalentní chování u svých smluvních partnerů subdodavatelů. K tomu uvádíme, že banka má možnost ovlivnit obsah smluv, které uzavírá se svými subdodavateli, a dále že ustanovení, kde je nutná součinnost subdodavatele, jsou právě těmi ustanoveními, kdy je pro odlišnou právní úpravu věcný důvod. ČBA zároveň ujišťuje, že mnohá ustanovení bude aplikovat i na výše uvedené platby, otázkou je nakolik budou takto postupovat nejen respektované bankovní domy, ale i ostatní poskytovatelé platebního styku, a nakolik se uživatel bude moci na toto dobrovolné chování spolehnout. Tento argument proto považujeme spíše za argument pro jednotnou úpravu. Rovněž z hlediska přehlednosti právní úpravy pro uživatele je lepší jednotná právní úprava, než nutnost zjišťovat si, které právní instituty poskytovatel uplatňuje i u výše uvedených transakcí (toto detailní zjišťování uživatel zpravidla nepodstoupí). 4) NÁVRH ŘEŠENÍ A ODŮVODNĚNÍ Cílem EK 14 je koordinovat členské státy, aby ve svých vnitrostátních předpisech transakce z/do mimoevropského zahraničí upravily v souladu se Směrnicí s výjimkou případů, kdy je pro rozdílnou úpravu dostatečný důvod. Tento obecný princip MF i ČNB podporují. Na základě veřejné diskuse a v souladu s doporučením EK navrhuje ČNB a MF nevztáhnout na platby z/do mimoevropského zahraničí nebo denominované v mimoevropské měně následující ustanovení (varianta C): 1) povinnost sdělit uživateli předem cenu a lhůtu platební transakce (protože se poskytovatel služby nemůže spolehnout na ekvivalentní chování svých subdodavatelů, neboť ti nejsou evropskou úpravou vázáni); aby se zabánilo neposkytování informací ze strany na území ČR, navrhujeme stanovit, že takový poskytovatel by byl povinen uživateli sdělit jím cenu s tím, že konečná cena bude tvořena součtem jeho ceny a cen jeho subdodavatelů 2) účtování poplatků principem SHARE 3) lhůty 4) rozdělení odpovědnosti v případě nesprávně provedené platby iniciované příjemcem; toto rozdělení povinností je problematické a pro jeho uplatňování 14 viz Commission services working document - DTG meeting , str

18 v mimoevropském zahraničí by byla nutná součinnost všech zúčastněných, která není zajištěna. 5) rozdělení odpovědnosti v případě nesprávně provedené platby iniciované plátcem uvedené ustanovení Směrnice je problematické a přináší nejrůznější výkladové problémy, ani zde se nelze spolehnout, že úprava bude respektována partnery z mimoevropského zahraničí 6) možnost odvolat inkasní platbu autorizovanou bianco tato možnost připadá do úvahy pouze v případě operací s platebními prostředky, kde platí jednotná pravidla pro celý svět a měny a pro uživatele je ochrana mimořádně důležitá (ČBA konkrétní důvody proti neuvádí) MF a ČNB navrhují vyhovět ČBA, která požaduje výše uvedený seznam rozšířit o ustanovení následného regresu. následný regres - ustanovení o následném regresu vůči subdodavateli se nepoužijí, ale zákon stanoví, že poskytovatel nemůže uzavřením smlouvy vyloučit svoji odpovědnost za neprovedení platební transakce 17

19 ČLÁNEK 3 VÝJIMKY Z OBLASTI PŮSOBNOSTI SMĚRNICE 1) STRUČNÝ POPIS OTEVŘENÉ OTÁZKY S VYMEZENÍM VARIANT Z právní úpravy Směrnice jsou vyňaty některé služby, jejichž seznam je uveden v článku 3. To však nebrání České republice stanovit s působností na území ČR stejná pravidla i pro tyto služby. U některých z těchto služeb týkajících se použití platebních prostředků přitom vzniká otázka, zda je vhodné je z působnosti Směrnice vyjmout. Dosud platné Vzorové obchodní podmínky ČNB (které mají charakter doporučení) je upravují stejně jako ostatní použití platebních prostředků. Z našeho pohledu se konkrétně jedná o výběry hotovosti na pokladně prodejce zboží či služeb, kdy kupující platí platebním prostředkem za nákup např. v supermarketu, platí však víc, než je cena nákupu, přičemž rozdíl mezi cenou nákupu a zaplacenou částkou obdrží v hotovosti (tzv. cash back; čl. 3 písm. e) Směrnice). 15 Dále je zvažována výjimka pouze pro tuto službu. Při implementaci Směrnice z toho vyplývají tři varianty řešení: varianta A: Nerozšiřovat působnost Směrnice na služby z ní vyňaté (neaplikovat diskreci) varianta B: Rozšířit působnost Směrnice na službu cash back 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT VARIANTA A) neaplikovat diskreci - působnost Směrnice na cash back neaplikovat V případě, že se soukromoprávní pravidla nebudou aplikovat na cash back, lze očekávat následující dopady: PŘÍNOSY Obecné vyhnutí se možným komplikacím v případě aplikace některých pravidel Směrnice na tyto případy výběrů v hotovosti např. jiné povinné informování uživatele m platební služby o existenci poplatku za použití platebního prostředku, je-li takový poplatek m nebo třetí osobou vyžadován (článek 50 odst. 2). uživatele nižší riziko (ve srov. s var. B - aplikace) možného zvýšení cen, resp. poplatků za užití platební karty nebo skrytě ve zvýšení cen balíčků služeb nejsou náklady ve srovnání s var. B (především informační povinnosti, pravidla odpovědnosti za ztrátu při zneužití elektronického platebního prostředku apod.) NEGATIVA A NÁKLADY Obecné pro tyto transakce vyňaté z působnosti Směrnice by platila jiná pravidla, zejména v oblasti poskytování informací, výpisů z účtu, reklamací neautorizovaných transakcí či odpovědnosti uživatele uživatele vyšší náklady pro spotřebitele v případech zneužití platební karty nad služby, kdy příjemce poskytuje hotovost plátci jako součást platební transakce na výslovnou žádost uživatele platebních služeb těsně před provedením platební transakce prostřednictvím platby za koupi zboží nebo služeb 18

20 výběrem hotovosti u obchodníka (neplatila by omezená odpovědnost uživatele ) absence garance poskytnutí informací o transakcích vyňatých z působnosti Směrnice v porovnání s transakcemi upravenými Směrnicí (v případě, že by poskytovatelé dobrovolně neaplikovali stejné podmínky pro všechny transakce) v případě, že by dobrovolně neaplikovali stejné podmínky pro všechny transakce, nutnost dvojího režimu vyšší náklady VARIANTA B) působnost Směrnice na cash back aplikovat V případě, že se soukromoprávní pravidla budou aplikovat na cash back, lze očekávat následující dopady: PŘÍNOSY Obecné jednotná pravidla pro všechny platební služby realizované platebními kartami služba cash back je vázána na provedení nákupu a platby za tento nákup platební kartou. Zpracování (autorizace, provedení a zaúčtování) probíhá jako neoddělitelná součást jedné společné platební transakce. Neudělení výjimky, resp. nastavení stejných pravidel regulace platby kartou a služby cash back, znamená stejný režim pro obě části (cash back + platba za nákup) jedné platební transakce a tudíž snazší přizpůsobení jejích uživatele poskytovatelů/zpracovatelů nové regulaci. právní jistota - stejná pravidla ochrany spotřebitele jako u jiných transakcí platební kartou (např. informační povinnosti, pravidla odpovědnosti za ztrátu při zneužití elektronického platebního prostředku apod.) možné posílení důvěry uživatelů ve službu cash back díky stejnému stupni ochrany klientů NEGATIVA A NÁKLADY Obecné aplikace některých pravidel Směrnice na tyto případy výběrů v hotovosti může být komplikovaná např. jiné povinné informování uživatele m platební služby o existenci poplatku za použití platebního prostředku, je-li takový poplatek m nebo třetí osobou vyžadován (článek 50 odst. 2). Poskytovatel nemůže informovat uživatele o tom, že obchod nabízející tzv. cash back požaduje za tuto službu poplatek, takovou informací musí poskytnout uživateli příslušný obchod. Stejně tak nelze přenést důkazní břemeno v této věci na. uživatele v důsledku zvýšení nákladů větší riziko (ve srov. s var. A) možné zvýšení cen, resp. poplatků za užití platební karty nebo skrytě ve zvýšení cen balíčků služeb zvýšené náklady (především informační povinnosti, pravidla odpovědnosti za ztrátu při zneužití elektronického platebního prostředku apod.) 3) SHRNUTÍ A VÝSLEDEK KONZULTACE 19

21 V rámci veřejné konzultace byly zvažovány pouze 2 krajní možnosti nezařadit cash back do působnosti Směrnice (varianta A) nebo zařadit (varianta B). variantu A) podporují ADZ a APMS variantu B) podporují BBH, FA, SBK a ČBA (poslední 2 jmenovaní ale připouští, že zrovna tak není důvod aplikovat) Vypořádání: Výsledek konzultace nevyznívá jednoznačně pro žádnou z variant. Zastánci varianty B) soudí, že není důvod dávat těmto transakcím jiný režim, zastánci varianty A) v tom spatřují komplikace z praktických, bezpečnostních a ekonomických důvodů. 4) NÁVRH ŘEŠENÍ A ODŮVODNĚNÍ Obecně se jeví (a vyplynulo to i z veřejné konzultace), že uplatňování pravidel a principů Směrnice na cash back je nerealizovatelné a vedlo by k nepřiměřeným komplikacím. MF a ČNB proto navrhují na tzv. cash back službu pravidla zákona nevztáhnout. 20

22 ČLÁNEK 9 OCHRANA PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ UŽIVATELŮ 1) STRUČNÝ POPIS OTEVŘENÉ OTÁZKY S VYMEZENÍM VARIANT V případě předplacených platebních služeb mohou platební instituce po určitou dobu disponovat prostředky uživatelů. Toto nastává v situaci, kdy plátci svěřují platebním institucím své peněžní prostředky předtím, než je platba provedena. V některých případech zase platební instituce nějakou dobu drží peněžní prostředky příjemce platební transakce po jejich obdržení od plátce a vyplatí je příjemci až s určitým zpožděním. Smyslem úpravy v článku 9 směrnice je předejít situacím, kdy by platební instituce při svém podnikání mimo platební služby prohospodařila nebo zneužila peněžní prostředky, které jí uživatelé svěřili. Toto riziko hrozí především v případě podnikání mimo platební oblast, tedy v případě tzv. hybridních platebních institucí - vedle poskytování platebních služeb podnikají ještě v jiné oblasti (např. mobilní operátoři). Směrnice proto požaduje, aby tyto hybridní platební instituce chránily peněžní prostředky uživatelů platebních služeb tzv. ring-fencing - a to buď: způsobem a) - tyto peněžní prostředky nesmějí být nikdy směšovány s peněžními prostředky jiných osob - pokud tyto peněžní prostředky platební instituce stále drží na konci pracovního dne následujícího po dni, kdy je přijala, má povinnost je uložit na samostatný účet vedený u úvěrové instituce (banky, družstevní záložny) nebo investovat do bezpečných, likvidních aktiv s nízkým rizikem určených příslušnými orgány - zároveň tyto peněžní prostředky musí být v souladu s vnitrostátním právem a v zájmu uživatelů platebních služeb chráněny před nároky jiných věřitelů platební instituce, zejména v případě platební neschopnosti. nebo způsobem b) - tyto peněžní prostředky musí být kryty pojištěním nebo jinou srovnatelnou zárukou vystavenou pojišťovnou nebo úvěrovou institucí, která nepatří do stejné skupiny jako samotná platební instituce, a to ve výši dle způsobu a). Výše popsané riziko však může hrozit také v případě, kdy by platební instituce použila prostředky svých klientů na své podnikání v platební oblasti (např. z nich poskytovala úvěrové platební služby jiným svým klientům). Členský stát má proto možnost rozšířit povinnost podle článku 9 na všechny platební instituce (tedy nejen ty, které podnikají i v jiné než platební oblasti). Může ji ale také zúžit jen na peněžní prostředky jednotlivých uživatelů přesahující V ČR dosud nejsou platební instituce v tomto směru regulovány, na druhou stranu však také nesmějí přijímat splatné prostředky od veřejnosti. Mohou tedy poskytovat pouze takové předplacené platební služby, kdy jsou peněžní prostředky přijaty a zároveň je určeno, jaká platba z nich bude provedena (nemohou vést platební účty s kladnými zůstatky) Jedná se o součet peněžních prostředků daného uživatele u daného. 17 V rámci transpozice povinnosti z článku 9 Směrnice do českého právního řádu je třeba zvážit, jakým způsobem by bylo nejlépe zajištěno oddělení peněžních prostředků uživatelů. Jednou možností je stanovit, že peněžní prostředky jsou vlastnictvím plátce, dokud se nestanou vlastnictvím příjemce, a musejí být i takto 21

23 Při implementaci Směrnice z toho vyplývají čtyři varianty řešení: varianta A: Aplikace pravidla pouze na tzv. hybridní platební instituce bez omezení (neaplikovat diskreci) varianta B: Rozšíření povinnosti na všechny platební instituce (tedy nejen na tzv. hybridní platební instituce) varianta C: Zúžení povinnosti jen na peněžní prostředky jednotlivých uživatelů přesahující 600 (povinnost se týká pouze tzv. hybridních platebních institucí) varianta D: Rozšíření povinnosti na všechny platební instituce a zároveň zúžení povinnosti jen na peněžní prostředky jednotlivých uživatelů přesahující 600 Tyto varianty lze zobrazit v tabulce následujícím způsobem: Aplikace pravidla bez ohledu na výši peněžních prostředků jednotlivých uživatelů pouze na peněžní prostředky jednotlivých uživatelů přesahující 600 pouze na tzv. hybridní platební instituce A C na všechny platební instituce B D 2) POPIS DOPADŮ U JEDNOTLIVÝCH VARIANT VARIANTA A) neaplikovat diskreci - aplikace pravidla pouze na tzv. hybridní platební instituce bez omezení V případě, že nebude využita diskrece, tj. povinnost chránit peněžní prostředky uživatelů bude vztažena pouze na hybridní platební instituce bez omezení, lze očekávat následující dopady: PŘÍNOSY Obecné prostředky uživatelů, jimž platební instituce vede platební účet s kladným zůstatkem (tzv. předplacených uživatelů), připomínají vklady v bance, které jsou však přísně regulovány a vklady v nich jsou pojištěny Fondem pojištění vkladů - smyslem ustanovení je tedy i nedávat hybridním platebním institucím neodůvodněnou konkurenční výhodu oproti bankám ( větší ochrana spotřebitele, zlepšení konkurenčního prostředí) uživatele větší ochrana prostředků uživatelů proti platební neschopnosti hybridních platebních institucí ve srovnání s variantou C hybridní platební instituce nemusí sledovat, zda peněžní prostředky uživatelů přesahují daný limit, nehybridních platebních institucí se povinnost chránit peněžní prostředky uživatelů netýká NEGATIVA A NÁKLADY Obecné snížení konkurenceschopnosti českých hybridních platebních institucí oproti účtovány. I v takovém případě však podle českého práva hrozí, že peněžní prostředky se např. stanou součástí konkursní podstaty platební instituce, pokud se o ně uživatel včas nepřihlásí. Obdobně exekutor může v určitých případech prostředky třetí osoby použít k uhrazení dluhů platební instituce. Právo ES však požaduje ochranu, která by nemohla být (např. výše uvedenými způsoby) prolomena. 22

24 uživatele zemím s liberální úpravou i v případě, že budou peněžní prostředky účtovány jako majetek plátce, hrozí podle českého právního řádu, že se stanou součástí konkurzní podstaty platební instituce, pokud se o ně uživatel včas nepřihlásí neaplikovatelné pro mobilní operátory - už dnes zákazníci mají předplaceny služby el. komunikací bez ohledu na to, zda se při konkursu nebo exekuci nároky uspokojují z peněžních prostředků vybraných na předplacených službách a nikdy nebyli tito zákazníci postiženi jakoukoliv exekucí ani konkursem, navíc by tu platil dvojí režim u předplacených služeb - jeden na kredit pro služby a druhý na kredit pro platební služby, přičemž dopředu není jasné na jaké služby se bude kredit čerpat zvýšené náklady promítnuté do zvýšení cen za poskytované služby u hybridních PI ochrana platebních prostředků je nákladná, prodraží platební služby poskytované hybridními PI (za pojištění či bankovní záruku je třeba zaplatit pojistné či bankovní poplatek, ukládání peněz na zvláštním účtu bývá rovněž zpoplatněno, administrativní a účetní náročnost), je zde tedy možnost nadbytečné ochrany nevýznamných částek VARIANTA B) rozšíření povinnosti na všechny platební instituce (tedy nejen ty, které podnikají i v jiné než platební oblasti V případě, že bude povinnost chránit peněžní prostředky uživatelů rozšířena na všechny platební instituce, lze očekávat následující dopady: PŘÍNOSY Obecné prostředky uživatelů, jimž platební instituce vede platební účet s kladným zůstatkem (tzv. předplacených uživatelů), připomínají vklady v bance, které jsou však přísně regulovány a vklady v nich jsou pojištěny Fondem pojištění vkladů - smyslem ustanovení je tedy i nedávat platebním institucím neodůvodněnou konkurenční výhodu oproti bankám uživatele větší ochrana prostředků uživatelů proti platební neschopnosti poskytovatelů ve srovnání s variantou A, C i D platební instituce nemusí sledovat, zda peněžní prostředky uživatelů přesahují daný limit NEGATIVA A NÁKLADY Obecné snížení konkurenceschopnosti českých platebních institucí oproti zemím s liberální úpravou i v případě, že budou peněžní prostředky účtovány jako majetek plátce, hrozí podle českého právního řádu, že se stanou součástí konkurzní podstaty platební instituce, pokud se o ně uživatel včas nepřihlásí neaplikovatelné pro mobilní operátory - už dnes zákazníci mají předplaceny služby el. komunikací bez ohledu na to, zda se při konkursu nebo exekuci se nároky uspokojují z peněžních prostředků vybraných na předplacených službách a nikdy nebyly tito zákazníci postiženi jakoukoliv exekucí ani konkursem, navíc by tu platil dvojí režim u předplacených služeb - jeden na kredit pro služby a druhý na kredit pro platební služby, přičemž dopředu není jasné na jaké služby se bude kredit čerpat uživatele zvýšené náklady promítnuté do zvýšení cen za poskytované služby ochrana platebních prostředků je nákladná, prodraží poskytované platební 23