Zpráva o situaci v České republice. ke studii. o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením

Transkript

1

2

3 GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY TEMATICKÁ SEKCE C: OBČANSKÁ PRÁVA A ÚSTAVNÍ ZÁLEŽITOSTI OBČANSKÉ SVOBODY, SPRAVEDLNOST A VNITŘNÍ VĚCI Zpráva o situaci v České republice ke studii o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením STUDIE Abstrakt Tato studie se zabývá situací dětí se zdravotním postižením v České republice a klade si za cíl odhalit nedostatky v právním rámci a v jeho provádění, rozpoznat překážky, jimž děti se zdravotním postižením čelí, a nalézt osvědčené postupy. Tato studie zaměřená na konkrétní zemi je součástí rozsáhlejší studie analyzující 18 členských států. Na základě srovnávací analýzy studií věnovaných jednotlivým zemím poskytuje zpráva Studie o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením několik doporučení pro činnost EU, díky nimž by se situace dětí se zdravotním postižením mohla zlepšit. PE CS

4 O vypracování tohoto dokumentu požádal Výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). AUTOR Jiří Kopal Pod dohledem společnosti Milieu Ltd. (Belgie); vedoucí projektu: Marta Ballesteros a Nathalie Meurens, marta.ballesteros@milieu.be a nathalie.meurens@milieu.be; Milieu Ltd, 15 rue Blanche, B-1050, Brusel, Tel: ; Fax ; internetová adresa: ODPOVĚDNÁ ADMINISTRÁTORKA Erika Schulze Tematická sekce C Občanská práva a ústavní záležitosti Evropský parlament B-1047 Brusel poldep-citizens@europarl.europa.eu JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: EN Překlady: CS O VYDAVATELI Pokud chcete kontaktovat tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu: poldep-citizens@ep.europa.eu Evropský parlament, rukopis byl dokončen v červnu Evropská unie, Brusel, Tento dokument je k dispozici na internetu na této adrese: PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii. 2

5 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením OBSAH SEZNAM ZKRATEK SHRNUTÍ ÚVOD 1. PŘEHLED SITUACE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ V ČESKÉ REPUBLICE A PROBLÉMY, JIMŽ TYTO DĚTI ČELÍ Úvod do situace zdravotně postižených dětí v České republice Přezkum otázek a zjišťování možných nedostatků v právní úpravě PŘEHLED PRÁVNÍHO RÁMCE PLATNÉHO V ČESKÉ REPUBLICE Všeobecný přehled vnitrostátního právního a institucionálního rámce Právní a institucionální rámec vztahující se na děti se zdravotním postižením Právní rámec Instituce a orgány Definice HODNOCENÍ PRÁVNÍHO RÁMCE A JEHO UPLATŇOVÁNÍ Uplatňování ustanovení ÚPZP a ÚPD Nejlepší zájem dítěte (článek 3 ÚPD, článek 7 ÚPZP) Nepřípustnost diskriminace (článek 2 ÚPD, články 3 a 5 ÚPZP) Rozvíjející se schopnosti dítěte (článek 5 ÚPD a článek 3 ÚPZP) Právo být vyslechnut / právo podílet se na rozhodnutích (článek 12 ÚPD, články 7 a 30 ÚPZP) Právo na život bez násilí (článek 19 ÚPD, článek 16 ÚPZP) Právo na rodinný život (článek 9 ÚPD, čl. 23 odst. 3 ÚPZP) Právo na pomoc (článek 23 ÚPD, čl. 23 odst. 5 a články 26 a 28 ÚPZP) Právo na inkluzivní vzdělávání (článek 28 ÚPD, článek 24 ÚPZP) Specifické problémy, s nimiž se zdravotně postižené děti potýkají Zranitelnost související s pohlavím Násilí Děti coby zranitelná skupina podezřelých Inkluzivní vzdělávání Další specifické problémy, jimž čelí zdravotně postižené děti v České republice 27 3

6 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti 4. HODNOCENÍ PRAKTICKÉHO UPLATŇOVÁNÍ PRÁV A PRÁVNÍCH ZÁSAD Prosazování a mechanismy podávání zpráv Nedostatky, problémy a otázky související s prováděním Osvědčené postupy Údaje a mechanismy monitorování Doporučení uváděná v literatuře ZÁVĚRY 33 ZDROJE PŘILOHA 1 SOUHRNNÁ TABULKA PŘÍLOHA 2 STATISTICKÉ INFORMACE PŘÍLOHA 3 STUDIE POLITIK ČLENSKÝCH STÁTŮ TÝKAJÍCÍCH SE DĚTÍ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM - SHRNUTÍ 48 PŘÍLOHA 4 PŘEHLED SOUVISEJÍCÍCH STUDIÍ

7 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením SEZNAM ZKRATEK Čl. článek EU Evropská unie EÚLP Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod Listina Listina základních práv Evropské unie NVO nevládní organizace Národní plán Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období Národní Národní strategie ochrany práv dětí strategie NRZP Národní rada osob se zdravotním postižením ČR Odst. odstavec Odd. oddíl OSN Organizace spojených národů SEU Smlouva o Evropské unii SFEU Smlouva o fungování Evropské unie Soudní dvůr Soudní dvůr Evropské unie ÚPD Úmluva OSN o právech dítěte ÚPZP Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením 5

8 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti SHRNUTÍ V České republice neexistuje žádný zvláštní právní rámec, který by se přímo vztahoval na děti se zdravotním postižením. Některá ustanovení týkající se dětí se zdravotním postižením jsou nicméně uvedena v Listině základních práv a svobod a v dalších právních předpisech. Převážná část legislativy se soustředí obecně buď na osoby se zdravotním postižením, nebo na děti. Předpisy jsou rozptýleny mezi různé oblasti, jako je boj proti diskriminaci, vzdělávání, rodinné záležitosti a sociálně-právní ochrana dětí. Hlavní priority české vlády, co se týče situace dětí se zdravotním postižením, jsou zdůrazněny v Národním plánu vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období Vláda vychází z odborných zkušeností Národní rady osob se zdravotním postižením a uznává, že rodina je pro výchovu dětí nejpřirozenějším prostředím. Měla by tudíž být zajištěna náležitá podpora rozvoje činností, které mají za cíl snižovat počet dětí se zdravotním postižením umisťovaných do náhradních rodin. Vláda klade důraz rovněž na aktivity, jejichž účelem je zajistit dětem se zdravotním postižením inkluzivní vzdělávání. Česká republika ratifikovala jak Úmluvu OSN o právech dítěte, tak Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Práva a zásady zakotvené v těchto úmluvách však v praxi nejsou zcela zohledňovány. To se týká začleňování dětí do běžného vzdělávání, práva být vyslechnut, zásady nejlepšího zájmu a rozvíjejících se schopností dětí. Jednou z příčin je to, že neexistují jasné definice příslušných konceptů. Zapotřebí jsou také zavedené pokyny, které by zajistily, že vnitrostátní orgány budou ve všech typech a fázích řízení respektovat právo dítěte být vyslechnuto. Co se týče práva na pomoc, dostupnost finanční a sociální podpory a lékařské pomoci je kvůli vládním úsporným opatřením omezená. Nedostatečně je naplňován rovněž požadavek na přiměřenou úpravu v následujících oblastech: poskytování informací, vzdělávání, doprava, přístup k veřejným službám a spravedlnost. Literatura doporučuje mimo jiné zlepšit koordinaci mezi příslušnými orgány v záležitostech souvisejících se zdravotně postiženými dětmi, pevně zakotvit právo dětí podílet se na rozhodování o věcech, které se jich týkají, vzdělávat odborníky na vhodnou komunikaci s dětmi a zajistit tak, že názor dětí bude zjišťován metodami, jež jsou vůči nim ohleduplné, prosazovat právo dětí na inkluzivní vzdělávání a zajistit odpovídající finanční prostředky. Jedním z osvědčených postupů, jež stojí za zmínku, jsou speciální webové stránky vytvořené pro děti českým veřejným ochráncem práv, napsané snadno srozumitelným jazykem, které vysvětlují, jak lze chránit práva dětí. Tyto webové stránky jsou součástí oficiálních stránek veřejného ochránce práv a obsahují jednoduché pokyny ohledně různých způsobů, jak veřejnému ochránci práv předložit stížnost bez pomoci rodičů. Bez ohledu na dosažený pokrok jsou pro situaci dětí se zdravotním postižením v České republice charakteristické omezené informace, neexistující praktické strategie a to, že praxe v této oblasti není dostatečně zdokumentována. Obtíže a výzvy, jimž děti se zdravotním postižením čelí, se do určité míry nestaly tématem veřejné debaty ani předmětem zájmu specializovaných nevládních organizací. Chybějící informace a nezájem veřejnosti jsou často vnímány jako nejvýznamnější překážka úplné realizace práv zdravotně postižených dětí. 1 Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období , schválený usnesením vlády České republiky č. 253 ze dne 29. března 2010, dostupný na adrese: (poslední přístup 2. ledna 2013). 6

9 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením ÚVOD V prosinci 2010 se Evropská unie (EU) stala smluvní stranou Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením (ÚPZP). Uznala tím problémy, s nimiž se zdravotně postižení potýkají, chtějí-li dosáhnout dodržování svých práv, a upozornila na to, že nezbytné kroky EU v této souvislosti musí být pevně zakotveny v programu Unie i jejích členských států. Děti se zdravotním postižením jsou zranitelné už jen proto, že jsou dětmi. Zdravotní postižení jejich zranitelnost dále prohlubuje. Jako takové si ze strany EU i jejích členských států zaslouží zvláštní záruky a ochranu. Klíčový právní rámec pro opatření EU v této oblasti tvoří rozhodnutí EU o ratifikaci ÚPZP, požadavek článku 10 SFEU, aby EU bojovala proti diskriminaci na základě zdravotního postižení, a cíl EU podporovat práva dětí uvedený v článku 3 SEU. Tento rámec staví EU do jedinečné pozice, z níž může prosazovat větší ochranu práv dětí se zdravotním postižením a rozvíjet legislativní či politické iniciativy. Dalším základem pro kroky v této oblasti je Úmluva OSN o právech dítěte (ÚPD). 2 Tato zpráva o situaci v České republice je součástí větší studie, jejímž cílem je poskytnout Evropskému parlamentu přehled situace dětí se zdravotním postižením ve vybraných členských státech s ohledem na to, že jsou zapotřebí evropské právní předpisy, které by práva zdravotně postižených dětí v EU rozšířily. V rámci projektu je přezkoumáván stávající právní, politický a institucionální rámec 18 členských států. Každá ze zpráv o situaci v jednotlivých zemích analyzuje uplatňování mezinárodních zásad a práv vyplývajících z ÚPZP a ÚPD a snaží se odhalit konkrétní záležitosti, které vyžadují další politické a legislativní kroky na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU. Výsledky těchto zpráv rovněž tvoří základ pro srovnávací analýzu obsaženou ve zprávě Studie o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením. Mezi hlavní prvky vycházející z ÚPZP a ÚPD, pokud jde o děti se zdravotním postižením, patří: povinnost jednat v nejlepším zájmu dítěte, zásada nepřípustnosti diskriminace, zohlednění rozvíjejících se schopností dětí, právo podílet se na rozhodnutích / právo být vyslechnut, právo na život bez násilí, právo na rodinný život, právo na pomoc, právo na vzdělání, včetně inkluzivního vzdělávání. Vzhledem k tomu, že členské státy ratifikovaly obě úmluvy OSN, jsou povinny přijmout nezbytná opatření, jejichž prostřednictvím zaručí dodržování práv každého dítěte či osoby se zdravotním postižením spadajících do jejich jurisdikce. Členské státy by měly přijmout náležitá opatření, aby zajistily, že děti budou chráněny před všemi formami diskriminace či 2 ÚPD ratifikovalo všech 27 členských států a všechny členské státy také podepsaly ÚPZP (Finsko, Irsko a Nizozemsko úmluvu podepsaly, avšak neratifikovaly). 7

10 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti násilí. Součástí těchto opatření by měly být vhodné právní předpisy a správní a jiná ustanovení týkající se uplatňování těchto práv. Ochrana práv dětí se zdravotním postižením by také v souladu s čl. 4 odst. 3 ÚPZP o účasti zdravotně postižených osob na rozhodování měla být zohledňována ve všech politikách a programech. Kvůli šíři tohoto tématu a nedostatku dostupných materiálů se tato studie podrobně nezabývá celou škálou otázek, které ze situace dětí se zdravotním postižením vyplývají a jež s ní souvisejí. Jejím cílem není poskytnout hloubkovou analýzu, nýbrž spíše přehled situace zdravotně postižených dětí v České republice. Zachycuje některé hlavní problémy a překážky, s nimiž se tyto děti a jejich rodiny potýkají, zahrnuje právní rozbor uplatňování nejdůležitějších práv a zásad zakotvených v ÚPD a ÚPZP a jejich relevantnost ve vztahu k situaci zdravotně postižených dětí a poukazuje na potenciální řešení na vnitrostátní úrovni a úrovni EU, která by jejich situaci mohla zlepšit. Každá ze zpráv zaměřená na konkrétní zemi má následující strukturu: nejprve se věnuje situaci dětí se zdravotním postižením na celostátní úrovni. Popisuje vnitrostátní právní a institucionální rámec ochrany zdravotně postižených dětí a analyzuje uplatňování zásad a práv obsažených v úmluvách OSN (ÚPD a ÚPZP) v dané zemi. Následně se zabývá konkrétními záležitostmi souvisejícími se situací zdravotně postižených dětí, včetně problematiky dětí coby podezřelých, genderových otázek, násilí a vzdělávání. Na závěr zpráva shrnuje stávající mechanismy uplatňování právního rámce a upozorňuje na nedostatky, problémy, osvědčené postupy a doporučení nalezená v literatuře či zjištěná prostřednictvím rozhovorů se zainteresovanými subjekty. 8

11 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením 1. PŘEHLED SITUACE ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ V ČESKÉ REPUBLICE A PROBLÉMY, JIMŽ TYTO DĚTI ČELÍ KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ Státní opatření v oblasti ochrany dětí se zdravotním postižením jsou poměrně málo rozvinutá a práva dětí nejsou na této úrovni dostatečně koordinována. Kromě toho musí stát i nevládní organizace věnovat problematice zdravotně postižených dětí zvláštní pozornost. Vládní strategie a plány obsahují návrhy určitých kroků, které je třeba podniknout, a to zejména v oblasti inkluzivního vzdělávání, ale také pokud jde o náhradní péči a domácí násilí. Byly zjištěny tyto nedostatky, problémy a výzvy: začleňování dětí do běžného vzdělávání je v praxi problematické, vnitrostátní orgány často nerespektují právo být vyslechnut ani nejlepší zájem dítěte Úvod do situace zdravotně postižených dětí v České republice O situaci dětí se zdravotním postižením probíhá veřejná diskuse, převážně v souvislosti s inkluzivním vzděláváním. V Národním plánu vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období vláda uvádí, že jedním z prvořadých cílů je důsledně uplatňovat princip inkluzivního vzdělávání 3. V oblasti vzdělávání jsou navrhována četná zlepšení, například dosáhnout změny postojů učitelů, zavést monitorovací opatření, zajistit náležité začlenění žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a poskytovat učitelům školení. 4 Kromě otázek souvisejících se vzděláváním je v Národním plánu řečeno, že rodina je nejlepším a nejpřirozenějším prostředím pro výchovu dětí 5 a že by měly být podporovány činnosti, jejichž cílem je snížit počet zdravotně postižených dětí umisťovaných do pěstounských rodin. Uznává také, že zvláštní pozornost by měly dětem se zdravotním postižením věnovat příslušné orgány zabývající se domácím násilím. 6 V lednu 2012 schválila vláda Národní strategii ochrany práv dětí. 7 Cílem této strategie je zavést do roku 2018 funkční systém zajišťující důslednou ochranu práv dětí, který se bude zakládat na těchto principech: je plně zaměřen na dítě, respektuje vývoj dítěte, sleduje dlouhodobý zájem dítěte a bere ohled na jeho vývoj, umožňuje rovné příležitosti pro všechny děti bez ohledu na jejich pohlaví, 3 Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období , schválený usnesením vlády č. 253 ze dne 29. března 2010, dostupný na adrese: (poslední přístup 2. ledna 2013), s Viz tamtéž, s Viz tamtéž, s Viz tamtéž. 7 Usnesení č. 4 ze dne 4. ledna

12 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti schopnosti, zdravotní postižení či etnický původ. Strategie má poskytnout ucelená řešení problémů, s nimiž se zdravotně postižené děti a jejich rodiny potýkají, včetně společenského prostředí. Zvláštní pozornost věnuje slabým a silným stránkám dětí a rodin. Literatury k tomuto tématu je velice málo a sestává především z vládních zpráv Výboru OSN pro práva dítěte předkládaných v souladu s článkem 44 ÚPD, úvodní zprávy Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením předložené v souladu s článkem 35 ÚPZP, jedné komplexní studie o dětech s psychosociálním postižením a několika stínových zpráv nevládních organizací. 8 Nevládní organizace Sdružení pro pomoc mentálně postiženým v ČR Inclusion Czech Republic byla mezi českými nevládními organizacemi první, která se zaměřila na práva dětí se zdravotním postižením a jejich rodin a začala jim poskytovat poradenství, vzdělávání, pořádat kulturní a sportovní akce a zajišťovat programy na zlepšení sociálních dovedností těchto osob. Sdružení Mental Disability Advocacy Centre pracuje v České republice na společných projektech s Ligou lidských práv. Soustředí se na zlepšování situace osob s mentálním a psychosociálním postižením, především prostřednictvím vzdělávání, výzkumu, právního zastupování, budování kapacit a soudních sporů. K jejím činnostem patří rovněž vyvíjení aktivit zaměřených na ochranu práv dětí s duševním postižením, zejména v souvislosti s diskriminací a běžným vzděláváním Přezkum otázek a zjišťování možných nedostatků v právní úpravě Ze stínových zpráv a rozhovorů se zainteresovanými stranami vyplývá, že zdravotně postižené děti čelí kvůli svému postižení níže popsaným problémům. Nejprve je třeba říci, že v důsledku letitého zvyku umisťovat postižené děti do zvláštních škol je inkluzivní vzdělávání pro tyto děti obtížně dostupné. Navíc finanční podpora poskytovaná regionálními orgány je nedostačující. 9 Většina odborníků v oblasti školství, ředitelů škol i rodičů dětí bez zdravotního postižení zdůrazňuje, že vzdělávání musí být oddělené. Považují to za nejlepší řešení i pro samotné zdravotně postižené děti. Zásada nejlepšího zájmu dítěte se odráží v několika legislativních aktech. Jedná se převážně o všeobecná ustanovení bez jakýchkoli jasných pokynů, jak tuto zásadu uplatňovat v praxi. Důsledkem toho je, že vnitrostátní orgány často nejlepší zájem dítěte 8 Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením předkládaná na základě článku 35 ÚPZP, 2011, dostupná na adrese: text.pdf. 9 Podle informací shromážděných prostřednictvím rozhovorů se zainteresovanými subjekty z Národní rady osob se zdravotním postižením a nevládních organizací a na základě zpráv. Viz Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, dostupná na adrese: Zprava prava MR deti CZ.pdf, Stínová zpráva předložená Evropským centrem pro práva Romů, Centrem advokacie duševně postižených, nadací Open Society Fund a Ligou lidských práv Výboru OSN pro práva dítěte v České republice, 2011, dostupná v angličtině na adrese: a Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: CzechRepublic CRPD future.pdf (v angličtině) a (v češtině). 10

13 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením neberou v úvahu. Zainteresované strany na podporu tohoto tvrzení uvedly četné příklady soudců, sociálních pracovníků, učitelů či ředitelů škol, kteří při rozhodování o záležitostech týkajících se dětí opomíjeli názor dětí. Uplatňování práva dítěte vyjádřit svůj názor se jeví zvlášť obtížným v případě dětí se zdravotním postižením. Nevládní organizace i právní odborníci si již mnoho let všímají nedostatku skutečného zájmu respektovat názory dětí, a to jak v rodinném prostředí, tak ve správních a soudních řízeních. Ačkoli jsou tato práva na základě doporučení mezinárodních institucí, ÚPD a ÚPZP zajištěna zákonem, jejich výklad a uplatňování v praxi zůstávají problematické. Právní ustanovení o sociální ochraně a speciální pomoci jsou složitá a pravomoci příslušných orgánů roztříštěné. Přístup zdravotně postižených dětí a jejich rodin ke specializované pomoci je tudíž ve výsledku často velice omezený. Tato situace navíc výrazně brzdí přípravu koncepčních dokumentů a na děti zacílených strategií. 10 V souvislosti s problematikou násilí a genderového hlediska zdravotně postižených dětí nepanuje nijak velké znepokojení, zčásti proto, že v této věci chybějí zkušenosti i údaje Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, 2011, dostupná na adrese: prava MR deti CZ.pdf. 11 Podle informací shromážděných prostřednictvím rozhovorů se zainteresovanými subjekty z nevládních organizací, Ministerstva práce a sociálních věcí a Národní rady osob se zdravotním postižením. Viz také Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, 2011, dostupná na adrese: 11

14 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti 2. PŘEHLED PRÁVNÍHO RÁMCE PLATNÉHO V ČESKÉ REPUBLICE KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ V České republice funguje monistický systém, v němž jsou mezinárodní dohody nadřazeny vnitrostátnímu právu, jestliže se jejich ustanovení v určitém bodě liší. Česká republika ratifikovala ÚPD i ÚPZP, které tak tvoří součást vnitrostátního právního řádu. K dětem se zdravotním postižením se vztahuje jen velmi málo zvláštních právních ustanovení. Většina legislativy se zaměřuje buď obecně na zdravotně postižené osoby, nebo na děti. Často chybí všeobecné zásady a pravidla. Nařízení jsou roztříštěná a vztahují se na různé oblasti, jako je zákaz diskriminace, vzdělávání a rodinné záležitosti či sociálně-právní ochrana děti Všeobecný přehled vnitrostátního právního a institucionálního rámce Právní řád České republiky je kontinentálního typu. Nejdůležitějšími právními nástroji jsou zákony. Komplexnější akty (zákoníky) pokrývají vždy celou oblast práva a systematickým způsobem uvádějí podrobná ustanovení. Zákony vztahující se na celé oblasti procesního práva a uvádějící podrobná procesní ustanovení se nazývají řády. Zákony upravující nejvýznamnější záležitosti státu a občanská a lidská práva (včetně Ústavy České republiky 12 a Listiny základních práv a svobod 13 ) jsou známy jako ústavní zákony a pro jejich přijímání existuje zvláštní postup. 14 Právní řád České republiky je monistický. Mezinárodní dohody ratifikované parlamentem se stávají nedílnou součástí české legislativy a v případě neshody jsou nadřazeny ostatním právním předpisům. Česká republika ratifikovala jak ÚPD, tak ÚPZP. Tyto úmluvy proto tvoří součást českého právního řádu a v případě neshody mají přednost před vnitrostátním právem. Český právní řád je uspořádán hierarchicky, přičemž běžné zákony musí být v souladu se zákony ústavními a s ratifikovanými mezinárodními dohodami. Na běžné zákony mohou navazovat prováděcí předpisy. Zákony přijímá parlament, sestávající z poslanecké sněmovny a senátu. Aby byl zákon schválen, musí pro něj v obou komorách hlasovat alespoň polovina přítomných členů. Právní ustanovení s celonárodní územní působností se oficiálně zveřejňují ve Sbírce zákonů České republiky. Český soudní systém tvoří všeobecné soudnictví, které se zabývá trestními a občanskoprávními řízeními, správní soudnictví a ústavní soudnictví. Na vrcholku hierarchie českého soudního systému se nachází Ústavní soud. Ústavní soud má pravomoc 12 Ústava České republiky, předpis č. 1/1993 Sb. 13 Listina základních práv a svobod, předpis č. 2/1993 Sb. 14 Informace o právním řádu České republiky jsou dostupné na adrese: 12

15 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením přezkoumávat stížnosti fyzických i právnických osob na porušení jejich základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a ratifikovanými mezinárodními smlouvami o ochraně lidských práv, k nimž dojde ze strany soudů či veřejných orgánů. Občané se mohou na Ústavní soud obrátit teprve poté, co vyčerpali veškeré řádné opravné prostředky u všeobecných soudů. Ústavní soud se může rovněž zabývat otázkami rovnoprávnosti spadajícími do okruhu posuzování souladu zákonů s ústavním pořádkem. V České republice existují dva nejvyšší soudy, dva vrchní soudy a soudy krajské a okresní. Spor lze v první instanci předložit krajskému nebo okresnímu soudu. Nejvyšší soud rozhoduje o tzv. mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských i vrchních soudů. V rámci systému všeobecných krajských soudů fungují na regionální úrovni jako soudy první instance správní senáty. Druhou instancí je vždy specializovaný Nejvyšší správní soud, který rozhoduje o kasačních stížnostech proti rozhodnutím správních senátů. Judikatura slouží výhradně účelům právního výkladu. Soudci se mohou v podobných záležitostech rozhodnout různě, v závislosti na vzneseném nároku. Role Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu spočívá také ve sjednocování judikatury, nevytvářejí však závazné precedenty Právní a institucionální rámec vztahující se na děti se zdravotním postižením Právní rámec Na zdravotně postižené děti se v České republice nezaměřuje žádný specifický právní rámec. Některé všeobecné zásady týkající se dětí se zdravotním postižením jsou nicméně dány Listinou základních práv a svobod. Ta stanoví, že [l]idé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, 15 a dále že [z]ákladní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. 16 Pojem jiné postavení je vykládán způsobem, který zahrnuje mimo jiné věk a zdravotní postižení. Mezi běžné zákony patří antidiskriminační zákon, 17 jenž zakazuje diskriminaci na základě zdravotního postižení. Školský zákon v 2 odst. 1 písm. a) stanoví, že Vzdělávání je založeno na zásadách rovného přístupu každého státního občana České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana. 18 Právo dítěte vyjádřit svůj názor je zakotveno v občanském soudním řádu, zákoně o soudnictví ve věcech mládeže 19, zákoně o rodině a zákoně o sociálně-právní ochraně dětí Článek 1 Listiny základních práv a svobod. 16 Čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 17 Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), předpis č. 198/2009 Sb odst. 1 písm. a) zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), předpis č. 561/2004 Sb. 19 Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), předpis č. 218/2003 Sb. 20 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, předpis č. 359/1999 Sb. 13

16 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti Sociální a právní pomoc poskytovaná dětem je upravena zvláštním zákonem o sociálněprávní ochraně dětí, zatímco zvláštní podporu pro rodiny se zdravotně postiženými dětmi vymezuje zákon o sociálních službách. 21 O nejlepším zájmu dítěte pojednávají především ustanovení zákona o rodině a zákona o sociálně-právní ochraně dětí Instituce a orgány Za všeobecné právní předpisy a politiky týkající se dětí se zdravotním postižením nese odpovědnost vláda. Regionální a obecní orgány se soustředí na sociální služby a sociálněprávní ochranu dětí. 23 Za ochranu práv dětí se zdravotním postižením přímo či nepřímo odpovídají tyto státní orgány: Ministerstvo práce a sociálních věcí 24 je ústředním orgánem státní správy nesoucím odpovědnost mimo jiné za sociální péči, záležitosti rodin a dětí a péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc. Ministerstvo je ústředním místem, kde se provádí ÚPZP. Kontaktním oddělením pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením je odbor sociálního začleňování a rovných příležitostí. Ten zodpovídá rovněž za pravidelné předkládání zpráv vyžadovaných na základě článků 33 a 35 ÚPZP. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro vzdělávání a vzdělávací zařízení včetně institucí ústavní a ochranné výchovy (dětské domovy, polepšovny pro mladistvé delikventy apod.), předškolních zařízení, základních škol včetně zvláštních škol a vysokých škol. 25 Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní služby, ochranu veřejného zdraví, zdravotní pojištění a určitá zdravotnická zařízení včetně kojeneckých ústavů a sirotčinců pro děti do 3 let. 26 Ministerstvo spravedlnosti odpovídá mimo jiné za výkon trestů týkajících se mladistvých. 27 Ministerstvo vnitra dohlíží na výkon státní správy regionálními a obecními orgány s rozšířenou působností Zákon o sociálních službách, předpis č. 108/2006 Sb zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 23 Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte, která je širším pojmem než sociálně-právní ochrana, tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Tvoří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působnosti. Viz vysvětlení Ministerstva práce a sociálních věcí, dostupné na adrese: (poslední přístup 8. ledna 2013). 24 Pravomoci státních orgánů jsou vymezeny zákonem o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, předpis č. 2/1969 Sb zákona o zřízení ministerstev. 26 Viz tamtéž, Viz tamtéž, Viz tamtéž,

17 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením Orgány sociálně-právní ochrany v České republice jsou převážně orgány na obecní a regionální úrovni. Odpovědnost za sociálně-právní ochranu dětí je rozdělena mezi: obecní orgány, orgány obcí s rozšířenou působností, krajské úřady. Obecní orgány poskytují podporu dětem, které potřebují zvláštní ochranu. 29 Působí na rodiče, aby plnili své povinnosti plynoucí z jejich rodičovské zodpovědnosti. Poskytují také poradenské služby a oznamují obcím s rozšířenou působností případy dětí vyžadujících speciální pomoc a ochranu. Orgány obcí s rozšířenou působností jsou pro sociálně-právní ochranu dětí nejdůležitější. Mohou jednat jako zástupci dítěte v soudních řízeních a vykonávat nad dítětem dohled. Kromě toho mají pravomoc dát podnět k zahájení soudního řízení ohledně vzdělávacích opatření, dále mají pravomoc podat návrh k soudu na nařízení ústavní péče nebo uložit předběžné opatření, jímž dítě svěří do výchovy určité osobě. Hlavní pravomocí krajských úřadů 30 je kontrola opatření sociálně-právní ochrany zajišťovaných obcemi a obcemi s rozšířenou působností. Dále schvalují výkon sociálněprávní ochrany dětí fyzickými či právnickými osobami a rozhodují o přidělování státní podpory zařízením pro děti, které potřebují bezodkladnou péči. Slouží také jako odvolací orgány oprávněné k přezkumu rozhodnutí obecních orgánů a orgánů obcí s rozšířenou působností během správních řízení. 31 Veřejný ochránce práv (ombudsman) slouží jako orgán poskytující poradenství, pomoc a podporu obětem diskriminace. Ombudsman dohlíží na dodržování souladu s antidiskriminačním zákonem. Od roku 2009 je ombudsman vnitrostátním orgánem pro rovné zacházení v souladu s právními předpisy a platnými směrnicemi EU o nepřípustnosti diskriminace. Ombudsman rovněž systematicky navštěvuje mimo jiné věznice, včetně těch pro mladistvé, sirotčince a ústavy pro děti a mládež se zdravotním postižením. Děti a rodiče mohou ombudsmanovi předložit stížnost ohledně opatření přijatých orgány odpovědnými za sociální pomoc dětem nebo ohledně opomenutí těchto úřadů. 32 Problémy, jimž čelí děti se zdravotním postižením, monitoruje Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, 33 který byl zřízen jako poradní orgán vlády v otázkách souvisejících s podporou zdravotně postižených osob. Členy výboru jsou: předseda vlády, výkonní ministři vlády nebo zmocněnec vlády pro lidská práva (v současnosti ministr práce a sociálních věcí, ministr školství, mládeže a tělovýchovy a ministr zdravotnictví), předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, zástupci ministerstev, odborníci, akademičtí pracovníci a zástupci občanské společnosti. Během let vypracovala rada několik politických 29 6 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 30 V České republice existuje 14 krajů a ty jsou spravovány krajskými úřady. Orgány na regionální úrovni plní úkoly na základě různých zákonů a úkoly, které jim přidělí krajská rada či zastupitelstvo, a pomáhá komisím zřízeným těmito orgány s plněním jejich povinností. Každý krajský úřad se dělí na odbory a oddělení s pravomocemi v oblasti sociálně-právní ochrany. Každý krajský úřad je veden ředitelem, který se zodpovídá přímo hejtmanovi kraje. 31 Veřejný ochránce práv, Rodina a dítě sborník stanovisek veřejného ochránce práv, Kancelář veřejného ochránce práv, 2007, s odst. 2 ve spojení s 10 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, předpis č. 349/1999 Sb. 33 Na základě usnesení vlády č. 151 ze dne 8. května

18 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti dokumentů a plánů týkajících se politiky státu vůči osobám se zdravotním postižením, z nichž poslední byl Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období Hlavní nevládní organizací, která chrání práva zdravotně postižených osob, je česká Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP). NRZP monitoruje situaci osob se zdravotním postižením, poskytuje poradenství k politikám a legislativě a slouží jako hlavní poradní orgán Vládnímu výboru pro zdravotně postižené občany. NRZP je rovněž členem dvou výborů Svazu měst a obcí a aktivně spolupracuje s Asociací krajů České republiky. 35 Zmocněnec vlády pro lidská práva, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany a jeho specializovaný Výbor pro práva dítěte posuzují, zda je ochrana lidských práv v České republice v souladu s mezinárodními smlouvami. Výbor může radě předkládat pozměňovací návrhy k legislativě, a je-li takový návrh schválen radou, lze jej předat ke schválení vládě. Dosavadní praxe je však taková, že tyto orgány hrají v ochraně práv dětí se zdravotním postižením pouze vedlejší roli Definice Zákon o sociálních službách 36 stanoví, že pro účely tohoto zákona se rozumí [...] zdravotním postižením tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. Antidiskriminační zákon 37 uvádí tuto definici zdravotního postižení: zdravotním postižením [se] rozumí tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem; přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok. Podle školského zákona 38 je zdravotním postižením mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. Školský zákona obsahuje rovněž definici zdravotního znevýhodnění. V souladu s touto definicí jím je zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. 39 Podle českého právního řádu může termín dítě nebo nezletilý odkazovat na osoby různých věkových skupin, které ještě nedosáhly zletilosti, tj. věku 18 let. Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. 40 Způsobilost osoby nabývat práv a brát na sebe 34 Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období , schválený usnesením vlády č. 253 ze dne 29. března 2010, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, dostupný na adrese: (poslední přístup 2. ledna 2013). 35 Další informace jsou dostupné na adrese: (poslední přístup 8. ledna 2013) písm. g) zákona o sociálních službách, předpis č. 108/2006 Sb odst. 6 zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), předpis č. 198/2009 Sb odst. 2 školského zákona. 39 Viz tamtéž, 16 odst občanského zákoníku, předpis č. 40/1964 Sb. 16

19 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí. 41 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí 42 stanoví, že pro účely tohoto zákona se dítětem rozumí nezletilá osoba (tedy osoba mladší 18 let), pokud nezletilý neuzavřel manželství, které může soud za důležitých okolností povolit, je-li nezletilý starší 16 let. 43 Trestní právo rozlišuje mezi mladistvými a osobami, které nedovršily 15 let věku. Platí tudíž různá ustanovení pro děti, jež dosud nedosáhly věku 15 let, a mladistvé ve věku mezi 15 a 18 lety. Školní docházka je povinná po dobu 9 školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne 17 roku věku Viz tamtéž, zákona o sociálně-právní ochraně dětí, předpis č. 359/1999 Sb zákona o rodině, předpis č. 94/1963 Sb školského zákona. 17

20 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti 3. HODNOCENÍ PRÁVNÍHO RÁMCE A JEHO UPLATŇOVÁNÍ KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ Právní rámec jako takový je uspokojivý. Mělo by se však zlepšit uplatňování právních předpisů v praxi. Účinnost právního rámce na ochranu dětí se zdravotním postižením je nedostatečná, není-li důsledně a komplexně uplatňován prováděcími orgány. Pro účely praktického uplatňování v plném rozsahu je rovněž nutné, aby bylo právo na začleňování zdravotně postižených dětí do výuky v běžných školách jednoznačně definováno. Podle zpráv a rozhovorů se zúčastněnými stranami se politika státu na děti se zdravotním postižením v podstatě vůbec nezaměřuje. Praktické uplatňování nejlepšího zájmu dítěte a práva dítěte být vyslechnuto je pokládáno za zvlášť problematické. Děti se zdravotním postižením se v České republice potýkají zejména s následujícími problémy: nedostatek relevantních informací pro zdravotně postižené, zejména ve venkovských oblastech, neexistence příležitostí k začlenění do běžného vzdělávání pro většinu dětí se zdravotním postižením a nedostatečný počet státních strategií a politik zabývajících se násilím páchaným na zdravotně postižených dětech, včetně dětí s několikanásobným postižením a problémy s komunikací Uplatňování ustanovení ÚPZP a ÚPD Nejlepší zájem dítěte (článek 3 ÚPD, článek 7 ÚPZP) Nejlepší zájem dítěte je zmiňován v řadě ustanovení zákona o rodině. V souladu s tím musí soudy zohledňovat nejlepší zájem dítěte 45 v rozvodových řízeních, rozhodování o výchově a poručnictví dítěte, kontaktech s rodinnými příslušníky, péči, správě majetku či rodičovské zodpovědnosti a rovněž při výběru právních zástupců dítěte, nejsou-li jimi rodiče. Rodiče musí při výkonu své rodičovské zodpovědnosti chránit zájem dítěte. Dodržování zásady nejlepšího zájmu dítěte je vyžadováno rovněž od orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí dále uvádí, že předním hlediskem sociálně-právní ochrany je zájem a blaho dítěte. 46 Sociálně-právní ochranou se rozumí ochrana práva dítěte na řádnou výchovu v rodině, ochrana jeho příznivého vývoje a právo na ochranu jeho oprávněných zájmů, včetně prevence. Důležité je, že ani školský zákon, ani zákon o zdravotnických službách 47 nejlepší zájem dítěte nezmiňují. Vláda v nedávně době přijala politický dokument s názvem Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí, v němž zavádí zásadu dlouhodobého zájmu dítěte jako jeden z klíčových principů. 48 Ačkoli se na zásadu nejlepšího zájmu dítěte odvolává několik právních aktů, zainteresované 45 Je vhodné poznamenat, že v zákoně o rodině se používá pojem zájem dítěte zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 47 Zákon o zdravotnických službách, předpis č. 372/2011 Sb. 48 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí, 2012, s

21 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením subjekty konstatují, že sociální orgány a soudy tuto zásadu v praxi dostatečně nezohledňují. 49 Výsledkem je, že existuje propastný rozdíl mezi principy uznávanými v právních předpisech a jejich skutečným uplatňováním. Zdá se, že orgánům chybí k účinnému uplatňování této zásady potřebné nástroje a průprava Nepřípustnost diskriminace (článek 2 ÚPD, články 3 a 5 ÚPZP) Antidiskriminační zákon byl přijat v dubnu Provádí se jím příslušné právní předpisy EU a v souvislosti s Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami podrobněji specifikuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace. Antidiskriminační zákon zakazuje diskriminaci z následujících důvodů: rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Účelem zákona je chránit oběti před přímou i nepřímou diskriminací, pronásledováním a obtěžováním, jak formálně vyžaduje právo EU. Nevládní organizace, které předložily stínovou zprávu Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením, poukázaly na problém neslučitelnosti ustanovení antidiskriminačního zákona o přiměřené úpravě 51 s ÚPZP. Článek 5 ÚPZP doporučuje omezit požadavek na přiměřenou úpravu rovněž v dalších oblastech, jako je poskytování informací, doprava, spravedlnost, vězeňství, vzdělávání a účast na politickém životě, antidiskriminační zákon však platí pouze pro oblast zaměstnání. 52 Školský zákon dále stanoví, že musí být zajištěn rovný přístup všech občanů České republiky nebo jiného členského státu EU ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana. 53 Ve svém politickém dokumentu Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí vláda odkazuje na rovné příležitosti coby jednu z hlavních zásad a zavazuje se zajišťovat rovné příležitosti pro všechny děti bez předsudků či překážek týkajících se zdravotního postižení Podle informací získaných prostřednictvím rozhovorů a zpráv nevládních organizací. 50 Podle informací získaných prostřednictvím rozhovorů se zainteresovanými subjekty z Národní rady osob se zdravotním postižením, nevládních organizací a Ministerstva práce sociálních věcí. 51 Nepřípustnost diskriminace vyžaduje přiměřenou úpravu, jíž se rozumí nezbytné a odpovídající změny a úpravy, které nepředstavují nepřiměřené nebo nadměrné zatížení, a které jsou prováděny, pokud to konkrétní případ vyžaduje, s cílem zaručit osobám se zdravotním postižením uplatnění nebo užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními (článek 2 ÚPZP). Z toho vyplývá, že uplatňování práva nebýt diskriminován neznamená identické zacházení a může vyžadovat přijetí zvláštních opatření s cílem omezit či odstranit podmínky, které jsou příčinou diskriminace. 52 Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: CzechRepublic CRPD future.pdf (v angličtině) a podklady3/alternativni zprava osn.pdf (v češtině), body školského zákona. 54 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí, 2012, s

22 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti Rozvíjející se schopnosti dítěte 55 (článek 5 ÚPD a článek 3 ÚPZP) Na rozvíjející se schopnosti dítěte neodkazují výslovně žádná ustanovení českých právních předpisů. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí se týká obecněji ochrany práv dětí na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Uvádí také, že pro účely sociálně-právní ochrany se při projednávání všech záležitostí, které se dítěte dotýkají, věnuje náležitá pozornost jeho názoru odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. 56 Podle školského zákona musí vzdělávání vycházet mimo jiné ze zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. 57 Podle zákona o rodině musí rodiče vykonávat své rodičovské povinnosti způsobem odpovídajícím stupni vývoje dítěte. Zákon o rodině rovněž stanoví, že dítě má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje, je-li schopno vytvořit si vlastní názor a posoudit následky opatření, jež se ho týkají. V politickém dokumentu Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí vláda vyzývá všechny zúčastněné strany, aby si uvědomovaly vývojové potřeby dětí a přijímaly opatření odpovídající věku a úrovni vývoje dítěte Právo být vyslechnut / právo podílet se na rozhodnutích (článek 12 ÚPD, články 7 a 30 ÚPZP) Na právo dětí podílet se na rozhodnutích a vyjádřit svůj názor odkazuje několik aktů. Zákon o rodině 59 stanoví, že dítě má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje. V řízeních podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí má dítě právo svobodně vyjádřit svůj názor ve všech záležitostech. Orgány sociálně-právní ochrany by měly názoru dítěte věnovat zvláštní pozornost. Vyjádřená přání a pocity dítěte musí být brány v úvahu tak, aby nedošlo k ohrožení nebo narušení jeho vývoje. 60 Podle školského zákona mají děti právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována náležitá pozornost. 61 Podle občanského soudního řádu soud postupuje tak, aby byl v občanskoprávních řízeních zjištěn názor dítěte ve věci. Pouze ve výjimečných případech může být názor dítěte zjišťován prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu 55 Koncept rozvíjejících se schopností dítěte uvádí, že s tím, jak děti získávají bohatší dovednosti a schopnosti, je čím dál tím méně zapotřebí je vést a jsou čím dál tím více schopny přijímat odpovědnost za rozhodnutí mající dopad na jejich život. S ohledem na ÚPD z tohoto pojetí vyplývá, že rodiče (nebo právní zástupci) by měli mít právo a povinnost vést dítě vhodným způsobem k výkonu jeho práv, a to způsobem slučitelným s jeho rozvíjejícími se schopnostmi. Pro více informací o tomto konceptu viz Studii o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí odst. 1 písm. b) školského zákona. 58 Ministerstvo práce a sociálních věcí, Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí, 2012, s odst. 3 zákona o rodině 60 8 odst. 2 zákona o sociálně-právní ochraně dětí odst. 1 školského zákona. 20

23 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením sociálně-právní ochrany dětí. 62 Také podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže musí být vždy zjištěn názor dítěte v trestním řízení, které se ho týká. 63 Zainteresované subjekty poukazují na to, že ačkoli je právní rámec vymezující právo dítěte být vyslechnuto a podílet se na rozhodnutích dostatečně pevný, státní orgány včetně soudců dětmi vyjádřené názory ohledně rozhodnutí, jež se jich týkají, dostatečně nerespektují Právo na život bez násilí (článek 19 ÚPD, článek 16 ÚPZP) Ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádné výchovy tvoří samotný základ zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 65 Pokud jde o zákon o rodině, ten uvádí, že rodiče mají užívat takové výchovné prostředky, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte nebo jakkoli ohroženo jeho zdraví a jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. 66 Pro oblast vzdělávání stanoví školský zákon, že mezi nejdůležitější zásady vzdělávacího systému patří vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání. 67 Trestní zákoník penalizuje zneužití (včetně pohlavního zneužití, opuštění a zanedbání povinné výživy) spáchaná na dětech. Stanoví rovněž, že spáchání násilí na dítěti nebo zdravotně postižené osobě je přitěžující okolností. 68 Politický dokument Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období děti se zdravotním postižením výslovně nezmiňuje. 69 Bylo by to však nezbytné, má-li se náležitě řešit násilí páchané na dětech umístěných v ústavní péči a dětech s mentálním postižením, které jsou vůči zanedbání povinné výživy a zneužívání zvlášť zranitelné. Další nedostatek je spatřován v tom, že Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období zmiňuje zneužívání, nikoli však zanedbávání povinné výživy u dětí se zdravotním postižením. 70 Zúčastněné subjekty vyjadřují obavy, že děti se zdravotním postižením bývají často šikanovány, zejména ty, které nedokážou plně komunikovat a tudíž se neumí samy bránit odst. 4 občanského soudního řádu odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. 64 Podle informací získaných prostřednictvím rozhovorů se zainteresovanými subjekty z nevládních organizací písm. a) zákona o sociálně-právní ochraně dětí odst. 2 zákona o rodině odst. 1 školského zákona trestního zákoníku. 69 Vaníčková E., Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období , 2009, dostupná na adrese: 1.pdf. 70 Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, 2011, s Podle informací získaných prostřednictvím rozhovorů se zainteresovanými subjekty. 21

24 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti Právo na rodinný život (článek 9 ÚPD, čl. 23 odst. 3 ÚPZP) V souladu s Listinou základních práv a svobod jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona a dětem je zaručena zvláštní ochrana, jakož i právo na řádnou rodičovskou výchovu a péči. 72 Podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí mají rodiče nebo jiní zástupci dítěte právo na poskytnutí pomoci ze strany orgánu sociálně-právní ochrany. 73 Zařízení odborného poradenství pro péči o děti poskytují pomoc rodinám, které se potýkají s problémy ve vztazích mezi rodiči a dětmi a zajišťují rodičovskou péči pro jejich děti a rovněž zvláštní péči o děti se zdravotním postižením. 74 Navzdory skutečnosti, že právo na rodinný život je v českém právním rámci pevně zakotveno, ústavní péče je z historického hlediska rozšířenou praxí. To se týká jak sirotků, tak dětí se závažnými poruchami chování. Česká republika již mnoho let čelí kritice ze strany jak domácích nevládních organizací, tak mezinárodních institucí včetně Evropského soudu pro lidská práva 75, za to, že děti odebírá jejich rodinám ze sociálních důvodů. Děti se zdravotním postižením bývají umisťovány do ústavů sociální péče, kde často pobývají v tomtéž zařízení jako dospělí. Počty takovýchto případů však v posledních letech pomalu klesají. V lednu 2009 schválila vláda akční plán nazvaný Návrh opatření na transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti základní principy. 76 V něm předpokládá tři hlavní změny, jmenovitě snížení počtu dětí vychovávaných v ústavní péči, lepší preventivní práci s rodiči a dokonalejší spolupráci mezi příslušnými orgány. Na to, aby byly vidět výsledky, je však ještě příliš brzy. 77 O počtu dětí žijících v ústavní péči neexistují žádné statistické údaje, neboť nejsou shromažďovány pravidelně a každé ministerstvo má svou vlastní metodu jejich sběru a analýzy. Nedávná alternativní zpráva nevládních organizací Výboru OSN pro práva dítěte cituje odpověď Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. července 2009, podle níž je dětí v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením, ve školských zařízeních (dětských domovech, výchovných ústavech, diagnostických ústavech) a 1800 ve zdravotnických zařízeních (kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do 3 let). Ministerstvo poskytlo nevládním organizacím rovněž údaje z 1. ledna 2008 o tom, že dětí bylo do ústavů umístěno na základě soudního rozhodnutí (ústavní výchova, ochranná výchova). Ostatní děti, včetně dětí se zdravotním postižením v ústavech sociální péče, bylo do ústavů umístěno převážně na žádost jejich zástupců. Neexistují žádné statistiky, které by ukazovaly, zda se děti umístěné v různých institucích vrací do systému náhradní rodinné péče. 78 Na konci roku 2011 kritizovaly nevládní organizace předkládající stínovou zprávu Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením neexistenci strategie pro přeměnu psychiatrické péče a institucionálních služeb takovým způsobem, aby měli všichni lidé se zdravotním postižením možnost žít ve více rodinném prostředí namísto ústavů s více než deseti tisíci lůžky, jejichž počet podle tvrzení těchto organizací stále roste Článek 32 Listiny základních práv a svobod zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 74 Viz tamtéž, Evropský soud pro lidská práva, věc Wallová a Walla v. Česká republika, č /04, 2006, nebo věc Havelka a další v. Česká republika, č /06, Dostupný na adrese: opatreni k transformaci.pdf. 77 Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, dostupná na adrese: prava MR deti CZ.pdf. 78 Nevládní zpráva o plnění ustanovení Úmluvy o právech dítěte v České republice (V zájmu dítěte, Amalthea, Středisko náhradní rodinné péče, Sdružení SOS dětských vesniček), 2010, s Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: 22

25 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením První projekty deinstitucionalizace systému sociální péče v některých krajích (například Středočeském) by nicméně mohly mít na vyhlídky zdravotně postižených dětí příznivý dopad. Zainteresované subjekty konstatují, že řada regionálních orgánů má v úmyslu pomalu snižovat počet dětí umisťovaných v ústavech sociální péče a zajišťovat jim náhradní péči, ačkoli nedostávají žádnou přímou státní podporu nebo finanční prostředky z EU. Nevládní organizace tvrdí, že pokud by stát porovnal náklady na provoz ústavů, včetně investic, platů a nezbytné modernizace, jasně by se ukázalo, že poskytování náhradní rodinné péče s přímými sociálními dávkami a příspěvky je nákladově efektivnější. Spolu s argumentem většího ohledu na lidskou důstojnost v prostředí, které je vhodné pro citový, duševní, intelektuální a sociální vývoj dětí, tak ve prospěch omezení ústavní péče hovoří rovněž důrazné ekonomické argumenty Právo na pomoc (článek 23 ÚPD, čl. 23 odst. 5 a články 26 a 28 ÚPZP) Rodinám se zdravotně postiženými dětmi český stát poskytuje sociální podporu. Existují čtyři druhy zvláštních příspěvků poskytovaných dětem se zdravotním postižením podle toho, do jaké míry jsou závislé na ostatních. Rodiny s dětmi mladšími 18 let dostávají měsíčně Kč (120 eur) u I. stupně závislosti, Kč (240 eur) u II. stupně závislosti, Kč (360 eur) u III. stupně závislosti a u IV., nejvyššího stupně závislosti Kč (480 eur). 80 Z právního hlediska je přístup dětí a jejich rodin k pomoci řešen již na ústavní úrovni. Listina základních práv a svobod uznává právo rodičů vychovávajících děti na poskytování pomoci ze strany státu. 81 Zákon o sociálně-právní ochraně dětí specifikuje, že rodič nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte má právo požádat o pomoc orgán sociálně-právní ochrany nebo jiné státní orgány, kterým přísluší ochrana práv a oprávněných zájmů dítěte. 82 Tyto orgány se zaměřují na sociálně-právní ochranu na obecní a regionální úrovni. Podle zúčastněných subjektů mají příslušné orgány ve většině krajů již mnoho let nedostatek zaměstnanců. Jelikož jsou navíc případy dětí se zdravotním postižením obvykle časově náročnější, orgány nemají dostatečné kapacity na to, aby mohly případy ohrožených dětí náležitě řešit a poskytnout jim pomoc, kterou tyto děti potřebují. Potřebují-li rodiny se zdravotně postiženými dětmi fyzickou pomoc, mohou podle zákona o sociálních službách požádat o ambulantní služby. Ambulantní služby zahrnují pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti a zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Dítěti se zdravotním postižením nebo jeho rodičům mohou být v podobě terénních či ambulantních služeb poskytnuty také tzv. služby rané péče. 83 Tyto služby jsou poskytovány pouze u dětí do 7 let věku, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je přizpůsobena specifickým potřebám dítěte. Může zahrnovat vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. CzechRepublic CRPD future.pdf angličtině) a podklady3/alternativni zprava osn.pdf (v češtině). 80 Podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí, dostupných na adrese: 81 Čl. 32 odst. 5 Listiny základních práv a svobod zákona o sociálně-právní ochraně dětí zákona o sociálních službách. (v 23

26 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti Nevládní organizace předkládající zprávu o uplatňování ÚPZP poukázaly na to, že dávky na péči o dítě a finanční příspěvky pro rodiče pečující o děti mladší 7 let se středně těžkým či těžkým postižením byly sníženy. Nebudou dostupné tolika rodinám jako v minulých letech. Toto nové opatření vstoupilo v platnost dnem 1. ledna Nevládní organizace doporučují výdaje ze státního rozpočtu v oblasti dětí se zdravotním postižením nesnižovat, neboť by mohlo být ohroženo jejich právo na rodinný život Právo na inkluzivní vzdělávání (článek 28 ÚPD, článek 24 ÚPZP) Školský zákon zajišťuje rovný přístup všech občanů České republiky nebo jiného členského státu EU ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana. Podle antidiskriminačního zákona je diskriminace ve vzdělávání zakázána. 85 Tím je zaručeno právo na vzdělání. Právo na inkluzivní vzdělávání však v české legislativě zavedeno není. V praxi usilují rodiče, školy a nevládní organizace o začleňování dětí se zdravotním postižením bez podpory ze strany státu. Množství aktivit zaměřených na začleňování v posledních letech vzrostl, tyto snahy jsou však často limitovány nezájmem škol nebo nedostatkem finanční podpory od regionálních orgánů. Porušování práva na začlenění je v České republice předmětem tvrdé kritiky. Pro více podrobností viz oddíl Inclusive education. Ve venkovských oblastech je přístup zdravotně postižených dětí ke vzdělávání problematický, 86 neboť tu rodiče mají jen omezené možnosti změnit školu, nejsou-li s tou, kterou dítě navštěvuje, spokojeni. Rodiče se potýkají s problémy především tehdy, pokud si přejí změnit školu nacházející se v blízkosti jejich bydliště. Jedinou možností, jak mohou děti se zdravotním postižením získat vzdělání, jsou navíc často zvláštní školy Specifické problémy, s nimiž se zdravotně postižené děti potýkají Zranitelnost související s pohlavím Nebyla zjištěna žádná opatření či politiky, jež by se týkaly zranitelnosti zdravotně postižených osob v souvislosti s pohlavím. Alternativní zpráva nevládních organizací o uplatňování ÚPZP konstatuje, že diskriminace žen se zdravotním postižením je v České republice spíše jevem okrajovým. 87 Ačkoli panuje obecná shoda na tom, že zdravotně postižené ženy se nacházejí v obzvlášť zranitelném postavení, na podporu tohoto tvrzení nebyly předloženy žádné důkazy. 88 Dalším problémem, na nějž zúčastněné subjekty poukázaly, je poskytování hygienických potřeb, které by měly u žen se zdravotním postižením v ideálním případě provádět asistentky stejného pohlaví. 89 Sterilizace všech osob mladších 18 let je v České republice zakázána. 90 Národní plán 84 Podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí, dostupných na adrese: odst. 1 antidiskriminačního zákona. 86 Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: CzechRepublic CRPD future.pdf (v angličtině) a podklady3/alternativni zprava osn.pdf (v češtině), bod Viz tamtéž, bod Informace shromážděné prostřednictvím konzultací se zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí. 89 Informace shromážděné při rozhovoru se zástupcem Národní rady osob se zdravotním postižením odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách (předpis č. 373/2011 Sb.) povoluje sterilizaci pouze u 24

27 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období uvádí, že cílem je zachování reprodukčních schopností osob se zdravotním postižením, včetně dětí, na rovnoprávném základě s ostatními. 91 Podle nevládní organizace Aperio, která v roce 2012 vypracovala zprávu 92 o ženách se zdravotním postižením pro Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, je situace zdravotně postižených mužů obdobná jako u postižených žen. V praxi se však ženy se zdravotním postižením potýkají s více problémy než ženy, které zdravotně postižené nejsou Násilí Listina základních práv a svobod chrání fyzickou integritu každého jednotlivce a zaručuje nedotknutelnost jeho osoby a jeho soukromí. 93 Toto právo může být omezeno jen v případech stanovených zákonem. Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Tělesné tresty ve školách jsou nezákonné a nepovažují se za výchovná opatření. 94 Výbor OSN pro práva dítěte ve svých závěrečných doporučeních konstatuje, že doposud neexistuje legislativa, která by výslovně zakazovala tělesné trestání dětí ve všech prostředích včetně rodiny. Výbor rovněž vyjádřil znepokojení nad tím, že podle státem provedených průzkumů naprostá většina českých občanů uvedla, že tělesné tresty ve výchově dětí považuje za přijatelné. 95 Jelikož se působnost zákona o sociálních službách nevztahuje na sociální práci s dětmi, nejsou v této oblasti vypracovány ani metodické postupy, ani standardy sociální práce. 96 Nevládní organizace kritizují vládu za to, že ve svém strategickém dokumentu Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období uvádí, že neexistují celkové potvrzené údaje o násilí páchaném na dětech obecně, a za skutečnost, že se tento dokument nezabývá problematikou násilí páchaného na dětech se zdravotním postižením Děti coby zranitelná skupina podezřelých Podle trestního zákoníku se dítě stává trestně odpovědným, když dosáhne věku 15 let. Trestní odpovědnost mladistvých, tj. dětí mezi 15 a 18 lety, se však liší od trestní osob, které dovršily věk 18 let. 91 Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období , schválený usnesením vlády č. 253 ze dne 29. března 2010, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, dostupný na adrese: (poslední přístup 2. ledna 2013). 92 Aperio společnost pro zdravé rodičovství, Ženy se zdravotním postižením v ČR, 2011, dostupné na adrese: s Článek 7 Listiny základních práv a svobod školského zákona. 95 Výbor OSN pro práva dítěte, Přezkoumání zpráv předložených státy v souladu s čl. 44 Úmluvy, Závěrečná doporučení: Česká republika, odstavec 39, Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, dostupná na adrese: prava MR deti CZ.pdf. 97 Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: CzechRepublic CRPD future.pdf (v angličtině) a (v češtině), odstavec

28 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti odpovědnosti dospělých. Děti mohou nést odpovědnost za trestný či pouze tehdy, jsou-li dostatečně rozumově vyspělé na to, aby si nezákonnost trestného činu uvědomovaly a dokázaly ovládat své jednání. Ve vazbě by měli být mladiství až do věku 18 let drženi stranou od dospělých. Odsouzení mladiství do 19 let věku musí být umístěni odděleně od dospělých v jednom ze dvou vězeňských zařízení, jež jsou určena pro mladistvé i dospělé Domácí právní řád neobsahuje žádné výjimky, odchylky či zmírňující opatření pro děti se zvláštními potřebami, jako jsou zdravotně postižené děti. Jsou-li starší 15 let a dostatečně rozumově vyspělé, mohou nést trestní odpovědnost za spáchané trestné činy. Jejich zvláštní potřeby by však měl vzít při ukládání sankcí v úvahu soud, který o případu mladistvého rozhoduje, neboť tyto sankce by měly sloužit k obnovení spravedlnosti a nápravě. Podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže 98 jsou práva a povinnosti dětí mladších 15 let chráněny méně než u mladistvých. Právní postavení dětí, jimž je méně než 15 let a které jsou podezřelé ze spáchání trestného či nezákonného činu, je tudíž znevýhodněné. Co se týče dětí ve věku pod hranicí trestní odpovědnosti, zákon o soudnictví ve věcech mládeže se nevztahuje na žádnou z fází předcházejících soudnímu řízení. Nevládní organizace, například Liga lidských práv, uvádějí, že právo dítěte být zastupováno už od prvního kontaktu s orgány pro prosazování práva není dostatečně uplatňováno. Děti do 15 let věku mají právo na právního zástupce pouze před soudem, nikoli během policejního vyšetřování Inkluzivní vzdělávání Děti se zdravotním postižením převážně navštěvují zvláštní školy. Některé děti jsou začleněny do běžných škol, ale jejich učební osnovy jsou často omezené. Existují rovněž případy dvojí segregace, kdy jsou děti s určitým druhem postižení, například autismem, vyučovány v rámci zvláštních škol odděleně ve speciálních třídách. Důvodem, proč nemůže běžné školy navštěvovat více zdravotně postižených dětí, je zejména nedostatek finančních zdrojů na podporu začleňování pro tyto školy. 99 Podle Výboru OSN pro práva dítěte umožňuje vyhláška z roku 2004 k provedení školského zákona školám, aby odmítly poskytnout integrované vzdělání na základě nedostatečných zdrojů (finančních, technických a lidských). Výbor dochází k závěru, že vyloučení dětí se zdravotním postižením ze škol hlavního vzdělávacího proudu pokračuje. 100 Dalším problémem týkajícím se inkluzivního vzdělávání je skutečnost, že na rodičích dětí se zdravotním postižením bývá požadováno, aby se podíleli na dalších nákladech na zajištění vzdělání jejich dítěte v běžném prostředí. 101 Podle příkladů uvedených zainteresovanými subjekty tento požadavek často vychází od ředitelů škol nebo vyplývá z chybějící finanční podpory poskytované regionálními orgány, které nesou odpovědnost za financování vzdělávání. Přejí-li si rodiče, aby se jejich děti vzdělávaly v běžné škole, vlastní financování z jejich strany může být v některých školách a regionech jedinou možností. Tímto požadavkem je břemeno přenášeno ze státu na rodiče, neboť musí financovat vzdělání 98 Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, předpis č. 218/2003 Sb. 99 Informace získané prostřednictvím rozhovorů s Národní radou osob se zdravotním postižením a nevládními organizacemi. 100 Výbor OSN pro práva dítěte, Přezkoumání zpráv předložených státy v souladu s čl. 44 Úmluvy, Závěrečná doporučení: Česká republika, odstavec 51 písm. a), Informace získané prostřednictvím rozhovorů s Národní radou osob se zdravotním postižením a nevládními organizacemi. 26

29 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením svých dětí v jinak bezplatné veřejné škole. Nevládní organizace vnímají tuto praxi jako diskriminační. 102 Centrum advokacie duševně postižených ve spolupráci s Ligou lidských práv se zasazují proti diskriminaci dětí s duševním postižením v oblasti vzdělávání a poskytují právní pomoc obětem diskriminace při soudních řízeních. Liga lidských práv se kromě toho snaží podporovat inkluzivní vzdělávání udělováním certifikátu Férová škola školám, které v praxi začleňují jak děti z etnických menšin, tak děti se zdravotním postižením. Výbor OSN pro práva dítěte doporučil českému státu, aby zajistil poskytování dostatečných finančních, technických a lidských zdrojů školám, aby mohl pro děti se zdravotním postižením účinně zajistit vzdělání v hlavním vzdělávacím proudu. 103 Některé zúčastněné strany nicméně hodnotu inkluzivního vzdělávání zpochybňují. Podle jejich názoru se dětem v běžných školách nedostává lepšího vzdělání než ve školách zvláštních, přičemž zvláštní školy dokážou specifické potřeby dětí se zdravotním postižením lépe řešit. Ve zvláštních školách, kde třídy sestávají z dětí, mají učitelé více času věnovat se každému žákovi a program je intenzivnější. Subjekty hovořící ve prospěch zvláštních škol rovněž poukazují na to, že pro děti může být výhodou, učí-li se společně s dětmi, které se potýkají se stejnými problémy a s nimiž se mohou ztotožnit, což platí zejména v případě neslyšících, nevidomých nebo jinak tělesně postižených dětí Další specifické problémy, jimž čelí zdravotně postižené děti v České republice Dotazovaní odborníci a nevládní organizace pozorují všeobecný nezájem o situaci zdravotně postižených dětí a jejich rodin. Nevládní organizace a další organizace občanské společnosti se kromě toho na tyto děti při předkládání připomínek k uplatňování ÚPD nebo práv dětí v České republice obecně zaměřují nedostatečně. Roztříštěnost pravomocí mezi státními orgány a absence meziodvětvového orgánu navíc vede k nedostatečnému strategickému zacílení a neucelené praxi. Za problém jsou označovány rovněž chybějící komplexní údaje, například o počtu dětí se zdravotním postižením umístěných v ústavní péči, stejně jako nedostatečná dostupnost sociálních služeb a forem podpory ze strany komunity. Existují případy, kdy zdravotně postižené děti stále žijí v ústavech spolu s dospělými Informace získané prostřednictvím rozhovorů s Národní radou osob se zdravotním postižením a nevládními organizacemi. 103 Výbor OSN pro práva dítěte, Přezkoumání zpráv předložených státy v souladu s čl. 44 Úmluvy, Závěrečná doporučení: Česká republika, odstavec 52 písm. a), Informace získané prostřednictvím rozhovorů s Národní radou osob se zdravotním postižením a nevládními organizacemi. 105 Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: (v angličtině) a podklady3/alternativni zprava osn.pdf (v češtině), bod 3, a Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, 2011, dostupná na adrese: prava MR deti CZ.pdf, Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: CzechRepublic CRPD future.pdf (v angličtině) a (v češtině), bod 3. 27

30 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti 4. HODNOCENÍ PRAKTICKÉHO UPLATŇOVÁNÍ PRÁV A PRÁVNÍCH ZÁSAD KLÍČOVÁ ZJIŠTĚNÍ Uplatňování právního rámce je průměrné, a to kvůli nejednoznačným a abstraktním právním definicím, na něž v praxi často není brán dostatečný ohled. Kvůli své zranitelnosti a složité finanční situaci rodin se zdravotně postiženými dětmi často nepodávají stížnosti ani v praxi neprosazují svá práva, nýbrž se snaží si svou finanční situaci vylepšit. Právní rámec je v některých ohledech neúplný, největší znepokojení však vyvolává praktické uplatňování ustanovení ÚPD a ÚPZP. Jelikož je pozornost věnovaná dětem se zdravotním postižením v České republice poměrně novou záležitostí, existuje jen málo osvědčených postupů. Nejdůležitější jsou v tomto okamžiku postupně se objevující pilotní projekty zabývající se omezením ústavní péče. Literatura doporučuje koordinovat problematiku zdravotně postižených dětí mezi ministerstvy sociálních věcí, školství, zdravotnictví a spravedlnosti, upevnit právo dětí podílet se na rozhodnutích, která se jich týkají, zjišťovat jejich názor vhodnějšími metodami, jimž se představitelé orgánů včetně soudců musí naučit, prosazovat právo dětí na vzdělávání v běžných školských zařízeních a právo na inkluzivní vzdělávání a zajistit stabilní financování pro asistenty pedagogů v běžných školách a zároveň s tím vyjasnit jejich úlohu Prosazování a mechanismy podávání zpráv Žádosti o náhradu újmy nebo kompenzaci porušení práv dítěte se zdravotním postižením lze předkládat jak civilním soudům na okresní či krajské úrovni, tak správním soudům na krajské úrovni. Existuje-li požadavek na základě 11 a 13 občanského zákoníku soudní řízení kvůli ochraně osobnosti, příslušným je v takových případech coby soud první instance krajský soud. Řízení kvůli ochraně osobnosti poskytuje ochranu osobních práv jednotlivce, jako je právo na ochranu života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí a projevů osobní povahy. O závažnějších záležitostech, které by mohly podle trestního práva představovat trestný čin, 106 rozhodují trestní soudy. Podat trestní oznámení a dát podnět k vyšetřování může rovněž právní zástupce oběti trestného činu, včetně dítěte se zdravotním postižením. Podle trestního řádu se může dítě účastnit vyšetřování a trestního řízení před soudem jako poškozená strana. Jsou-li práva dítěte, například právo na vzdělání, zdravotní a sociální služby a život bez násilí v ústavech sociální péče, porušována právními akty nebo opomenutím veřejných orgánů, může dítě nebo jeho právní zástupce předložit stížnost veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi). Veřejné orgány zahrnují obecní a krajské orgány, sociální odbory 106 Trestní zákoník, předpis č. 40/2009 Sb. 28

31 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením místních orgánů, orgány sociálně-právní ochrany dětí či zařízení, v nichž je vykonávána ústavní výchova. 107 Kromě porušení práv se stížnost může týkat i jakéhokoli jiného jednání orgánu, které stěžovatel pokládá za nevhodné. Přípustnost stížnosti je omezena lhůtou jednoho roku poté, co k údajnému porušení došlo. Podle zákona o veřejném ochránci práv je ombudsman s vědomím vedoucích úřadů oprávněn, vstupovat do všech prostor orgánů, a to i bez předchozího upozornění, a provádět šetření spočívající v nahlížení do spisů, kladení otázek jednotlivým zaměstnancům orgánů a rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, a to bez přítomnosti jiných osob. 108 Orgány jsou povinny poskytnout informace a vysvětlení a předložit spisy a jiné písemnosti vztahující se ke skutečnostem daného případu stejně jako požadované důkazy. Ombudsman má rovněž právo být přítomen při ústním jednání a předkládání důkazů orgány a klást přítomným osobám otázky. Ombudsman může navrhnout zejména tato opatření k nápravě: zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední moci, provedení úkonů k odstranění nečinnosti, zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení, zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo správní delikt a poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody. 109 S cílem usnadnit dětem přístup k postupu vyřizování stížností má ombudsman na svých webových stránkách zvláštní oddíl věnovaný dětem (Ombudsman dětem a náctiletým), který obsahuje jednoduché pokyny ohledně různých způsobů, jak předložit stížnost veřejnému ochránci práv prostřednictvím zvláštního internetového formuláře, e mailem, dopisem či osobně. 110 Ve vztahu k případům diskriminace, včetně diskriminace zdravotně postižených dětí, slouží ombudsman jako orgán poskytující obětem poradenství, pomoc a podporu. Podle zákona o veřejném ochránci práv má však ombudsman pravomoc poskytovat obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace podporu a pomoc pouze v podobě pokynů či vysvětlení. 111 Ombudsman nemůže obětem diskriminace poskytovat před soudy či jinými orgány přímou právní pomoc. Jeho úřad však spolupracuje s nevládní organizací Pro bono aliance, která má možnost vyzvat právníka, aby oběti diskriminace poskytl právní služby pro bono, tj. bezplatně. Dojde-li k porušení práva na rovné zacházení, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu byla za újmu poskytnuta finanční náhrada. 112 K řízení může dát jménem oběti podnět rovněž sdružení, pokud jeho stanovy uvádějí ochranu před diskriminací jako náplň své činnosti. 113 Žalobce musí pro zahájení řízení zaplatit soudní poplatky. Nemůže-li si osoba zaplacení takovýchto poplatků dovolit, může požádat o jejich prominutí na základě předloženého 107 Ústavní výchova je druhem ochranného opatření a zakládá se na soudně schváleném rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Přistupuje se k ní v případech, kdy není rodina dítěte schopna či ochotna se o něj náležitě postarat a žádným jiným přiměřeným způsobem mu nelze zajistit poručnictví. Soud rozhodující o případu mladistvého může uložit ochrannou výchovu, pokud není odpovídajícím způsobem zajištěno opatrování dítěte a chybějící řádnou výchovu nemůže napravit jeho vlastní rodina ani rodina, v níž pobývá, byla-li dosavadní výchova mladistvého zanedbávána nebo jestliže mu prostředí, v němž žije, nezaručuje patřičné vzdělávání, a pokud rozsudek o uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině není dostačující zákona o veřejném ochránci práv. 109 Viz tamtéž, Webové stránky pro děti jsou dostupné na adrese: písm. b) zákona o veřejném ochránci práv (ve znění antidiskriminačního zákona) antidiskriminačního zákona odst. 3 občanského soudního řádu. 29

32 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti důkazu o nedostačujících finančních zdrojích. Soud nemusí prominutí udělit, domnívá-li se, že řízení nemá naději na úspěch. V každém případě musí žalobce uhradit náklady vítězné straně, pokud případ prohraje Nedostatky, problémy a otázky související s prováděním Hlavním nedostatkem uplatňování úmluv je to, že pro většinu zdravotně postižených dětí ve školském systému neexistují účinné mechanismy začleňování. Právní koncepce inkluzivního vzdělávání není výslovně definována a není účinně provedena do vnitrostátní legislativy. Kromě toho je uplatňování práva na inkluzivní vzdělávání v praxi výrazně omezeno. Nevládní organizace již mnoho let podávají zprávy o tom, že státní a veřejné orgány včetně soudů navzdory zavedení právního rámce v praxi dostatečně neuplatňují ani nejlepší zájem dítěte, ani právo být vyslechnut ať už se jedná o případy dětí obecně nebo o děti zdravotně postižené. Navíc chybí právní předpisy upravující nejlepší zájem dítěte v oblasti vzdělávání a zdravotní péče. Ne všechny oblasti, na něž se vztahují ÚPD a ÚPZP, jsou tedy zavedeny jako oblasti prvořadého zájmu. Účast dětí na rozhodnutích je zajištěna právními akty jak hmotněprávní, tak procesní povahy. Zainteresované strany nicméně uvádějí, že existence právního rámce pro účast dětí na rozhodnutích ještě nezaručuje její účinné uplatňování v praxi. Antidiskriminační ustanovení jsou sice provedena téměř v plném rozsahu, avšak v některých oblastech chybí požadavek na přiměřenou právní úpravu, například pokud jde o poskytování informací, vzdělávání a přístup k veřejným službám a ke spravedlnosti. Vnitrostátní právní rámec postrádá výslovná ustanovení o rozvíjejících se schopnostech dítěte. Vnitrostátní právo nicméně v několika případech odkazuje na postupně rostoucí schopnosti dítěte a stupeň jeho vývoje. Právo na život bez násilí je zakotveno v řadě právních aktů. Chybí však ustanovení o pomoci a podpoře osob se zdravotním postižením zohledňující pohlaví a věk, stejně jako ustanovení o poskytování informací a vzdělávání ohledně toho, jak se vyhnout případům násilí, jak je rozpoznat a podávat o nich zprávy. Právo na rodinný život je ve vztahu k dětem se zdravotním postižením uplatňováno poměrně účinně. Zákon o rodině však automaticky vylučuje možnost osvojení dítěte u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo s omezenou způsobilostí. Toto ustanovení je v rozporu s ÚPZP. 114 Rovněž rozšířená praxe umisťování dětí do ústavů včetně případů, kdy byly odebrány svým rodičům pouze ze sociálních důvodů, jde proti smyslu práva na rodinný život, ačkoli není výslovně dána zákonem. Institucionalizace je všeobecnou a rozšířenou praxí již mnoho desítek let, a proto je umisťování dětí do ústavní péče čistě ze sociálních důvodů stále široce přijímáno. Děti podezřelé ze spáchání trestného činu mají právo na právního zástupce pouze ve fázi soudního řízení, nikoli dříve, tj. v průběhu policejního vyšetřování. To má nepříznivý dopad na postavení zdravotně postižených dětí, které se ocitnou v konfliktu se zákonem. 114 Čl. 23 odst. 1 písm. c) ÚPZP. 30

33 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením 4.3. Osvědčené postupy Jedním z osvědčených postupů, jež stojí za zmínku, jsou speciální webové stránky vytvořené pro děti českým veřejným ochráncem práv, napsané jednoduchým jazykem, které vysvětlují, jak může ombudsman chránit práva dětí. Tyto stránky jsou součástí oficiálních stránek ombudsmana. Obsahují jednoduché pokyny ohledně různých způsobů, jak předložit stížnost veřejnému ochránci práv prostřednictvím zvláštního internetového formuláře, em, dopisem či osobně bez pomoci rodičů dětí. V lednu 2009 přijala vláda akční plán nazvaný Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti základní principy, jehož cílem je omezit umisťování ohrožených dětí do ústavů. Předpokládá v něm tři hlavní změny, jmenovitě snížení počtu dětí vychovávaných v ústavní péči, lepší preventivní práci s rodiči a dokonalejší spolupráci mezi příslušnými orgány. Centrum advokacie duševně postižených spolu s Ligou lidských práv poskytují služby právní pomoci v případech diskriminace zdravotně postižených dětí ve vzdělávání. Jejich právníci zastupují oběti diskriminace před soudem. Další činností Ligy lidských práv je udělování certifikátu Férová škola školám, které jsou průkopníky v začleňování jak dětí z etnických menšin, tak dětí se zdravotním postižením Údaje a mechanismy monitorování Navzdory požadavku ÚPZP shromažďovat náležité informace týkající se osob se zdravotním postižením neexistují o dětech se zdravotním postižením v České republice žádné komplexní statistické údaje. Například se pouze odhadují počty zdravotně postižených dětí v ústavní péči (viz oddíl 3.1). Ve své zprávě Výboru OSN pro práva osob se zdravotním postižením uvádí vláda pouze obecné statistické informace o věku, pohlaví, vzdělávání, druhu postižení a hospodářské aktivitě od roku Ve stínové zprávě pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením kritizují nevládní organizace zjevnou neochotu vlády zřídit monitorovací orgán předpokládaný v čl. 33 odst. 2 ÚPZP. Vládá uvádí, že o zřízení takovéhoto orgánu se v současnosti neuvažuje Doporučení uváděná v literatuře Odborníci ze široké platformy nevládních organizací specializujících se na práva dětí či osob se zdravotním postižením doporučují sjednotit systém péče o ohrožené děti a vytvořit meziodvětvový orgán, který by měl pravomoc řešit všechny záležitosti týkající se těchto dětí. Dále žádají, aby byly vládní politiky vztahující se k péči o ohrožené děti převedeny do právně závazné podoby. Odborníci zdůrazňují, že rodinám zdravotně postižených dětí je třeba zjednodušit přístup k informacím o vzdělávání a sociálních a zdravotních službách. Systém sociální péče o děti se zdravotním postižením a jejich rodiny je nutno zdokonalit a nabízet alternativy k ústavní péči. Rovněž je třeba posílit ochranu před násilím a zneužíváním. 115 Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, 2011, s Viz tamtéž, s

34 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti Odborníci také požadují, aby bylo komplexním způsobem uznáno právo dětí účastnit se soudních řízení, jež se jich týkají, včetně přiměřené úpravy výkonu tohoto práva. 117 Česká vláda je vyzývána, aby vypracovala strategie, pomocí nichž by zajistila, že běžné školy budou nabízet tolerantní prostředí, porozumění a přiměřenou úpravu a naplní tak svůj závazek zajistit, že zdravotně postižené děti, doposud segregované ve zvláštních školách, se začleňují do běžného vzdělávání. 118 Za tímto účelem musí vláda školám zajistit dostatečné finanční, technické a lidské zdroje, aby bylo možné dětem se zdravotním postižením běžné vzdělávání účinně poskytovat. Dále je nezbytné změnit právní předpisy tak, aby školám zakazovaly odmítat děti na základě nedostatečných materiálních zdrojů. Kromě toho odborníci požadují, aby vláda usnadnila péči o zdravotně postižené děti v rodinném prostředí tím, že bude rodičům či zástupcům dítěte poskytovat odpovídající podporu. Jako poslední se od vlády požaduje, aby splnila svůj závazek podle ÚPZP a zřídila mechanismy shromažďování komplexních a utříděných údajů o dětech se zdravotním postižením Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: (v angličtině) a podklady3/alternativni zprava osn.pdf (v češtině), bod Stínová zpráva předložená Evropským centrem pro práva Romů, Centrem advokacie duševně postižených, nadací Open Society Fund a Ligou lidských práv Výboru OSN pro práva dítěte v České republice, odstavec 47, 2011, dostupná v angličtině na adrese: Výbor OSN pro práva dítěte, Přezkoumání zpráv předložených státy v souladu s čl. 44 Úmluvy, Závěrečná doporučení: Česká republika, odstavec 52,

35 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením 5. ZÁVĚRY Zaměření na děti se zdravotním postižením je v České republice velmi novou záležitostí. Zatímco stát přijímá národní plány, které problematiku zdravotně postižených dětí částečně řeší, a do právního rámce zasadil práva a zásady ochrany takovýchto dětí, uplatňování těchto práv v praxi zůstává ve svém rozsahu omezené. Hlavním důvodem je nedostačující počet vyškolených odborníků, kteří by se záležitostmi dětí se zdravotním postižením zabývali. Pravomoci orgánů příslušných k ochraně práv dětí jsou navíc roztříštěné. Situace dětí se zdravotním postižením je tudíž často podceňována a věnuje se jí malá pozornost. Nejlepší zájem dítěte je sice zmiňován ve většině příslušných zákonů, ale výklad a uplatňování tohoto práva v praxi jsou problematické. Měl by být jasně definován a plně respektován, zejména sociálními pracovníky. Otázkou diskriminace se legislativa zabývala poprvé před pouhými čtyřmi lety. Doposud se jen málo případů diskriminace osob se zdravotním postižením dostalo před soud. Žádná ustanovení českých právních předpisů nehovoří výslovně o rozvíjejících se schopnostech dítěte. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, školský zákon a zákon o rodině obsahují pouze obecná ustanovení o příznivém vývoji, řádné výchově či věku, rozumové vyspělosti a stupni vývoje. O této otázce by se mělo v budoucnu ještě diskutovat a zvážit, jakými lepšími způsoby by bylo možné uplatňovat tento koncept jak v právních předpisech, tak v praxi. Právní rámec pro právo být vyslechnut je dostatečně pevný, státní orgány a soudy by nicméně měly zlepšit praktické respektování tohoto práva. Právo na rodinný život je vhodně upraveno různými zákony. Výkon tohoto práva v praxi nicméně komplikují historicky daná a stále převládající zvyklost rozšířené ústavní péče a chybějící spolehlivé statistické údaje o dětech se zdravotním postižením, včetně případů, kdy bylo využito alternativ k ústavní péči. Pomocí dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám se poměrně podrobně zabývá několik právních aktů. Problémem v této souvislosti jsou nedostatečné kapacity sociálních pracovníků na obecní úrovni a snižující se finanční příspěvky rodičům zdravotně postižených dětí, což je důsledkem vládních úsporných opatření. Ačkoli se otázce inkluzivního vzdělávání věnuje jak vláda, tak dobrovolnické organizace, zaměření na problémy, jimž děti se zdravotním postižením čelí, se týká především záležitostí rodin a jejich základních sociálních a finančních problémů. Je třeba poskytnout dostatečné finanční, technické a lidské zdroje, aby se zajistilo, že toto právo zdravotně postižených dětí bude moci být v budoucnu účinně uplatňováno. Vláda a nevládní organizace začaly zkoumat a projednávat otázky týkající se aspektů majících dopad na lidskou důstojnost, jako je násilí, zranitelnost v souvislosti s pohlavím nebo zranitelné postavení podezřelých, z hlediska dětí se zdravotním postižením. Ačkoli tato problematika dosud není podrobně prozkoumána, hlavním zmiňovaným předmětem obav je šikana namířená proti těmto dětem. Dalším důležitým tématem jsou práva dětí mladších 15 let, které se ocitnou v konfliktu se zákonem. V současnosti jsou méně chráněny než mladiství mezi 15 a 18 lety, neboť nemají právo na právního zástupce již od prvního kontaktu s orgány pro prosazování práva, nýbrž 33

36 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti pouze během soudního řízení. Je naprosto zásadní zajistit, aby situace dětí se zdravotním postižením byla důkladně zhodnocena ve státních politikách a akčních plánech a aby se jí tyto dokumenty zabývaly. Kromě toho je zapotřebí více podporovat výzkum, shromažďování údajů a informační činnosti v této oblasti, aby mohly orgány vytvářet efektivní strategie a dávat podněty ke krokům směřujícím ke zlepšení kvality každodenního života této konkrétní skupiny obyvatel. 34

37 Zpráva o situaci v České republice o politikách členských států týkajících se dětí se zdravotním postižením ZDROJE 1. Právní předpisy a. Mezinárodní právo Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte. Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. b. Vnitrostátní právo Zákon o rodině, předpis č. 94/1963 Sb. Občanský soudní řád, předpis č. 99/1963 Sb. Listina základních práv a svobod, předpis č. 2/1993 Sb. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, předpis č. 359/1999 Sb. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, předpis č. 218/2003 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), předpis č. 561/2004 Sb. Zákon o sociálních službách, předpis č. 108/2006 Sb. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), předpis č. 198/2009 Sb. 2. Literatura Úvodní zpráva České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, listopad 2011, dostupná na adrese: text.pdf. Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, 2010, dostupný na adrese: Národní akční plán prevence domácího násilí na léta , Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011, dostupný na adrese: Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 až 2011, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2009, dostupný na adrese: akcni plan.pdf. Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR na období , Úřad vlády, 2009, dostupná na adrese: 1.pdf. Právo na dětství Národní strategie ochrany práv dětí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012, dostupné na adrese: ochrany deti.pdf. Šiška J., Latimier C.: Práva dětí pro všechny: hodnocení dodržování Úmluvy OSN o právech dítěte u dětí s mentálním postižením, Národní zpráva České republiky, 35

38 Tematická sekce C:Občanská práva a ústavní záležitosti dostupná na adrese: Zprava prava MR deti CZ.pdf. Alternativní zpráva pro Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením, 2011, dostupná na adrese: CzechRepublic C RPD future.pdf (v angličtině) podklady3/alternativni zprava osn.pdf (v češtině). Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období , schválený usnesením vlády č. 253 ze dne 29. března 2010, Vládní výbor pro zdravotně postižené občany, dostupný na adrese: Stínová zpráva předložená Evropským centrem pro práva Romů, Centrem advokacie duševně postižených, nadací Open Society Fund a Ligou lidských práv Výboru OSN pro práva dítěte v České republice, 2011, dostupná v angličtině na adrese: Přezkoumání zpráv předložených státy v souladu s čl. 44 Úmluvy, Závěrečná doporučení: Česká republika, Výbor OSN pro práva dítěte, 2011, dostupná na adrese: 4-CRC-cesky-preklad-doporuceni---needitovanaverze.pdf. 36

39

40

41

42

43

44

45

46

47

48