Politické strany a systémy politických stran

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Politické strany a systémy politických stran"

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Politické strany a systémy politických stran Bakalářská práce Autor: Eva Kakosová Schacherlová Hospodářská politika a správa v oboru, Veřejná správa a Evropská unie Vedoucí práce: Mgr. Michal Houska Praha Leden 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Politické strany a systémy politických stran zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Písku dne Eva Kakosová Schacherlová

3 Poděkování: Chtěla bych na tomto místě poděkovat všem, kteří mi poskytli při psaní mé bakalářské práce podporu, cenné rady a odbornou pomoc, zejména pak Mgr. Michalovi Houskovi.

4 Anotace Ve své bakalářské práci se zabývám politickými stranami a systémy politických stran, které jsou základními stavebními prvky demokratického politického systému. Cílem mé práce je přiblíţit Vám problematiku jednotlivých prvků, jeţ politický systém utvářejí a zejména se zaměřit na politický systém a jeho fungování v rámci České republiky. Nejdříve se ve své práci věnuji popisu a vývoji politických stran a jejich systémů na základě politologických teorií, názorů a typologií významných světových, ale i českých politologů. Dále se zaměřuji výhradně na politický systém České republiky. Zde předkládám ucelený přehled o vývoji českých politických stran a stranického systému aţ do současnosti. Díky historickým souvislostem, jsem přehled o politickém systému České republiky rozdělila ještě na dvě období, a to před rokem1989 a po roce Abstract My bachelor s work concerns with political parties and systems of political parties, which form the basic elements of a democratic political system. The aim of my work is to bring the issue of individual elements, which frame the political system, closer to you and particularly deal with the political system and its function within the Czech Republic. Firstly, my work pursues the description and development of political parties and their systems on the basis of politics theories, opinions and typologies of remarkable world-known as well as Czech political scientists. Further, I mainly focus on the political system of the Czech Republic. Herein I outline a comprehensive review of the development of Czech political parties and the party system until the present. Due to historical coherencies, I divided the review of the political system of the Czech Republic into two periods, the first before the year 1989 and the second after the year1989.

5 OBSAH ÚVOD 7 1. POLITICKÉSTRANY POJEM A DEFINICE POLITICKÝCH STRAN VZNIK POLITICKÝCH STRAN FUNKCE A CĜE POLITICKÝCH STRAN TYPOLOGIE POLITICKÝCH STRAN PROGRAMATIKA POLITICKÝCH STRAN SYSTÉMY POLITICKÝCH STRAN CO TO JSOU SYSTÉMY POLITICKÝCH STRAN DEFINICE SYSTÉMU POLITICKÝCH STRAN POZICE POLITICKÝCH STRAN VE STRANICKÉM SYSTÉMU Pozice politických stran ve stranickém systému dle kritéria relevance MALÉ A VELKÉ POLITICKÉ STRANY, STRANY S VĚTŠINOVÝM POSLÁNÍM Malé strany.., Velké strany Strana s většinovým posláním TYPOLOGIE STRANICKÝCH SYSTÉMU Duvergerova typologie Blondelova typologie Sartoriho typologie HISTORICKÉ KOŘENY POLITICKÉHO SYSTÉMU PŔED ROKEM POLITICKÁ SITUACE V ČESKÝCH ZEMÍCH PŘED ROKEM OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY ( ) Český stranický systém, hlavní politické strany ( ) OBDOBÍ DRUHÉ REPUBLIKY, DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA ( ) OBDOBÍ TŘETÍ REPUBLIKY ( ) Stranický systém třetí republiky MOCENSKÝ MONOPOL KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA ( ) Pražské jaro 1968 a doba normalizace Nejvýznamnější opozice proti komunistickému režimu ( ) POLITICKÝ SYSTÉM V ČR PO ROCE OD PŘEVRATU 1989 K ROZPADU ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY ÚSTAVA ČR, A JEJÍ PRINCIPY Ústava ČR Základní principy Ústavy ČR NEJVÝZNAMNĚJŠÍ POLITICKÉ SUBJEKTY PO ROCE Občanské fórum (OF) Občanská demokratická strana (ODS) Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová (KDU-ČSL) Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) SYSTÉMY POL. STRAN, VOLEBNÍ VÝSLEDKY A UTVÁŘENÍ VLÁD V ČR Volební období Volební období Volební období 1996 až k předčasným volbám v roce , Volební období , předčasné volby 1998, 53 5

6 4.4.5 Volební období Volební období SUPER VOLEBNÍ ROK 2010, VOLBY DO PS PARLAMENTU ČR OBDOBÍ PŘED VOLBAMI PODROBNÉ VOLEBNÍ VÝSLEDKY NOVĚ ZVOLENÉ POLITICKÉ STRANY ANALÝZA VOLEB V DESETI BODECH ZAJÍMAVOSTI VOLEB SOUČASNÝ STRANICKÝ SYSTÉM ZÁVĚR 60 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..61 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK...63 SEZNAM TABULEK A GRAFU.64 PŘÍLOHY 65 6

7 ÚVOD Politická věda a politologie mají stejný význam, zjednodušeně řečeno, obojí je nauka o politice. Její hluboké počátky jsou zaznamenány jiţ v antickém Řecku. Politická věda jako samostatný vědní obor vznikla ve Spojených státech amerických aţ na konci 19. století. Poté se jako jiţ studijní obor rozšířila do Evropy. V České republice se politická věda jako samostatná společensko-vědní disciplína začala vyvíjet aţ teprve po roce 1989, tedy po pádu komunistického reţimu. V roce 1990 vznikly první katedry politické vědy. V úvodních kapitolách své práce se budu zabývat vznikem a vývojem politických stran a jejich systémů. Politické strany a vztahy mezi nimi utvářejí systémy politických stran, proto se tyto úvodní kapitoly částečně vzájemně doplňují. U politických stran se zaměřím především na jejich definice, funkce, cíle, programatiku a především na jejich charakteristiku. U systémů politických stran, kde záleţí zejména na tom, ve kterém daném politickém systému je zkoumáme, se budu především věnovat jejich rozsáhlým typologiím, které definovali podle různých kritérií tři významní světoví politologové Max Duverger, Jean Blondel a Giovanni Sartori. V další části popisuji na základě historických souvislostí vývoj politického systému v České republice před rokem Následuje kapitola, ve které se věnuji porevoluční době po roce 1989 a rodící se demokracii. Velký prostor, zde dávám především vzniku samostatné České republiky a následnému vývoji politických stran a českého stranického systému, který jsem rozdělila podle jednotlivých volebních období. Poslední kapitola je výhradně zaměřena na volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly v květnu Představuji zde kompletní volební výsledky, analyzuji průběh voleb a jejich výsledek. Cílem mé práce je přiblíţit problematiku jednotlivých prvků, jeţ utvářejí politický systém a zároveň se zaměřit na jeho fungování v rámci České republiky. 7

8 1. Politické strany 1.1 Pojem a definice politických stran Slovní spojení /termín/ politická strana má pro mnoho z nás jasný a samozřejmý význam. Politické strany bereme na vědomí jako součást politického dění na celém světě. Vzcházejí z nich politikové, kteří nám vládnou. Mnozí politologové však pojem politická strana vnímají jako nejasný a velmi široký, který nelze přesně vymezit. Pro politologii je tato situace značně komplikovaná, protoţe mnoho politologů a jiných autorů má snahu nalézt nové a ideální definice pojmu politické strany a chtějí dosáhnout toho, aby jiţ vznikla obecná definice, která by jasně vyjádřila a určila, co politické strany jsou a obsahují a měla platnost za kaţdé situace, v nezávislosti na čase či zeměpisném rozlišení. Historie je na pokusy o definici pojmu politická strany velmi bohatá, ale podle většiny politologů se v současné době a při dnes známých informacích /poznatcích/ o politických stranách dají pouţít aţ formulace z šedesátých let 20. století. Nejnovější řešení, jak nalézt cestu k této definici nabídl Giovanni Sartori (uznávaný italský politolog). Jeho minimální definice je mezi politology vnímána jako problematická a to především z důvodu, ţe je utvořena z mála definičních kritérií. Minimální definice politické strany: politické skupiny, jež se účastní voleb a jež je jejich prostřednictvím schopna své kandidáty umístit do veřejných úřadů 1 V současné době by se politické strany v demokratických systémech daly charakterizovat jako: a) dobrovolné, trvalé, otevřené organizace, jejichž členové mají společné představy a zájmy b) usilují o politickou moc c) této moci se snaží dosáhnout prostřednictvím voleb 2 1 FIALA, Petr; STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran.str.29 dotisk. Brno : Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, s. ISBN ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie. str.89 Vyd. 1. Praha : Portál, s. ISBN

9 ad a) Na tyto body charakteristiky musíme nahlíţet velmi obecně, protoţe např.: trvalá organizace (přeţije svého vůdce) neznamená, ţe strana bude i nadále vůbec existovat a z hlediska ideového (dnes existují politické strany, které ideologii prakticky nemají) se snaţí získat voliče pouze pomocí jejich programu a uspět tak ve volbách. ad b) Charakteristika, kterou pouţil jiţ ve svých definicích Max Weber a přetrvává dodnes, a kterou najdeme v kaţdém pokusu o definici politické strany. ad c) Většinou politologů je označováno toto kritérium politické strany jako nejdůleţitější, protoţe odlišuje politickou stranu od zájmových skupin, které nemohou do voleb vstoupit. V nedemokratických systémech musíme charakteristiku politických stran doplnit v závislosti na politických podmínkách např. o dobytí a vykonávání moci pomocí různých nástrojů. (falšované volby) 1.2 Vznik politických stran Zde je nutné rozlišit dávnou historii od historie politických stran. Jako dávnou historie povaţujeme období do 18. století, kdy existovaly politické kluby nebo aristokratické či rodové strany, které charakterizoval M. Weber. Vznik moderních politických stran je datován aţ v 19. století a to souvisí se zavedením volebního práva, rozmachem demokratických úřadů a to hlavně parlamentu. V otázce vzniku politických stran se zaměřím na historii, tedy budu se zabývat pouze moderními politickými stranami. Teorie jak vznikaly politické strany, se opět velmi liší, protoţe kaţdý autor klade důraz na ten svůj teoretický pohled. Jednotlivé pohledy na to jak strany vznikaly, se výrazně neodlišují, spíše se doplňují a různě překrývají a jsou pouze jinak pojmenované. Podle M. Nováka existují čtyři hlavní studijní pohledy na vznik stran: 1) Institucionalistický pohled nejznámější a důleţitý, vychází z rozšíření volebního práva, parlamentu a jeho postupů. Hlavním představitelem tohoto pohledu je známý francouzský politolog Max Duverger, který rozlišuje dva základní původy vzniku stran: 1) volební a parlamentní a 2) mimoparlamentní a mimovolební. ad 1) Podle něj politické strany vznikaly tak, ţe na chodbách parlamentu se sdruţovali skupinky poslanců podobného politického zaměření. Dále následovalo sbliţování jejich 9

10 volebních výborů, které měli původně za úkol zajišťovat vše, co je potřebné proto, aby dosáhli volebního úspěchu. Zájem na tom, aby strana vznikla, přichází tedy shora, z parlamentní skupiny. Kdyţ je strana zaloţena, vytvoří se úplně nové volební výbory a nový štáb, který se liší od své stávající parlamentní skupiny, ale zanechá si svůj historický původ. Ad 2) Strany vznikaly z jiţ existujících institucí, které se svým působením nacházely mimo volby a parlament. Těchto institucí je mnoho např. odbory, velké podniky, průmyslové a obchodní instituce, banky, církve, náboţenské sekty, tajné a ilegální skupiny Dále existují případy, kdy politická strana vznikne na základě sloučení nebo naopak rozštěpením z jiţ vzniklých stran. M. Duverger upozorňuje na to, ţe skutečnost, jakým způsobem politická strana vznikla, má pravděpodobně vliv na její základní podobu, organizační strukturu a samozřejmě také na její fungování. 2) Historicko konfliktní pohled, zde se vychází z toho, ţe politické strany vznikají z konfliktů, které se tvoří ve společnosti. Hlavním představitelem tohoto pohledu byl Stein Rokkan, norský politolog a autor koncepce cleavages (nejčastěji českými autory překládáno jako štěpení ). Někteří autoři měli snahu roztřídit politické strany podle konfliktů, z kterých vznikaly nebo s kterými byly spojovány. Podle S. Rokkana jsou tyto konflikty plodem, národní revoluce (konflikt mezi většinou a menšinou), na základě odlišných pojetí (náboţenství, kultury, jazyka ) a průmyslové revoluce (venkovské zájmy, ruční výroba vs. průmyslníci, modernizace a industrializace). Národní revoluce vychází ze dvou štěpení: a) církev x stát církev a její vliv na společnost proti snaze odstranit vliv církve neboli laicizace a sekularizace. b) centrum x periferie zde proti sobě stojí centralisté a autonomisté Také průmyslová revoluce vychází ze dvou štěpení: a) vlastníci x pracující majitelé výrobních prostředků proti námezdně pracujícím b) město x venkov městské zájmy proti venkovu, zejména agrární či ekologické zájmy Na základě těchto štěpení vznikají konkrétní politické strany, konflikty se mohou i různě překrývat. 10

11 tabulka č. 1: Zjednodušené schéma S. Rokkana a D.-L. Seilera průmyslová revoluce národní revoluce dimenze dimenze funkční teritoriální funkční teritoriální vlastníci město církev centrum versus versus versus versus pracující vesnice stát periferie burţoazní 0 křesťanské centralistické dělnické agrární sekularistické autonomistické Zdroj: NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. str. 40 3) developmentalistický pohled politické strany vznikají v souvislosti s průběhem modernizace (předpokládá se, ţe politický, ekonomický, sociální či kulturní vývoj dosáhl určitého stupně). Mezi hlavní stoupence tohoto pohledu patří J. La Palombar či M. Weiner. Vznik politické strany je tedy závislý na této modernizaci a současně na rozvoji státu a jeho institucí. Politické strany dle tohoto pohledu vznikají především v rozvojových zemích. (Asie, Afrika) 4) funkcionalistický pohled vznik politických stran spojován s jejich funkcemi, které zastávají. Funkcemi politických stran se podrobněji zabývám v samostatné kapitole Funkce a cíle politických stran O vymezení funkcí politických stran se pokouší mnoho autorů a politologů, nalézají a pojmenovávají jich mnoho, a tak vznikají funkční katalogy, které se postupně zase snaţí zredukovat, tak aby byly funkce politických stran charakterizovány, co nejobecněji. Jedním z nejznámějších tvůrců funkčního katalogu je německý politolog Klaus von Beyme, který v roce 1982 nabídl svoji redukci funkcí politických stran na čtyři základní: 3 NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Vyd. 1.-dotisk. Praha : Sociologické nakladatelství, s. ISBN

12 1. funkce vymezení cíle; 2. funkce artikulace a agregace zájmů; 3. funkce mobilizace a socializace občanů v systému; 4. rekrutování elit a funkce vytváření vlády. 4 Po nejnovějším prověřování redukcí politických funkcí, které prováděl Klaus von Beyme v roce 1997 dospěl k závěru, ţe politické funkce jsou stále stejné, i kdyţ v trochu jiné podobě na základě změn, které nastaly v uplynulých dvaceti letech v politickém systému a v politických stranách. Jedny jsou více důleţité a závaţné (funkce mobilizace a socializace občanů v systému a to především ve volbách) a některé naopak svojí původní důleţitost a význam ztrácejí (funkce artikulace a agregace zájmů). Je důleţité také rozlišit funkce a cíle politických podle toho v jakém politickém systému politická strana působí a to má největší vliv na plnění těchto cílů a funkcí. V nedemokratickém politickém systému není hned tak zřetelný rozdíl v plnění politických funkcí, ale v jejich aplikování je rozdíl velký. Jako příklad uvádím funkci rekrutování elit, která nezávisí na elitách, ale spíše na míře loajality k vládnoucí politické straně. V demokratických politických systémech existuje mnoho identifikovaných funkcí. Podrobněji se zabývám pouze těmi základními. Funkce sociální politická strana je spjata se svými loajálními voliči, kteří jí zaručí dostatek míst v parlamentu, tak aby si zajistila moţnost podílet se na vytváření vlády a jejího fungování. Funkce státní politická strana musí být zastoupena v parlamentu a ve vládě. Její snahou je ovládnout veřejné úřady a nejlépe i státní politiku. Funkce organizační stranické elity se snaţí, aby politická strana zůstala zachována jako samostatná organizace, a jejím úkolem je vytvářet a upevňovat organizační strukturu. Politické strany plní funkce v souvislosti s jejich cíli. 4 ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie. str.91 Vyd. 1. Praha : Portál, s. ISBN

13 Cíle politických stran rozdělujeme na dva základní typy: 1) preferuje ideologii politické strany 2) strana si stanoví cíle, které by chtěla dosáhnout ad 1) zde vycházíme ze dvou činitelů a) kaţdá strana má svůj cíl b) nejlépe cíle dosáhneme pomocí ideologie ad 2) obecné, platí pro všechny strany (tzv. minimalistické) získat, co největší počet hlasů, obsadit maximum úřadů a uskutečnit svůj program 1.4 Typologie politických stran Typologii politických stran potřebujeme především proto, abychom si dokázali odpovědět na otázky: jak se strany odlišují nebo v čem jsou si podobné s jinými a co tyto odlišnosti či podobnosti způsobuje? Typologií a klasifikací politických stran existuje mnoho, je to stejné jako u definice politické strany nebo jejich vzniku. Politologové a různí autoři se opatrně snaţí nalézt obecnou, neboli univerzální typologii, na jejímţ základě by se politické strany roztřídily do jasně daných skupin či zařadily k typickému vzorovému rámci. Podle většiny politologů a politologické literatury shrnul H. U. Brinkmann základní modely třídění tak, aby vyhovovaly kritériím, ve kterých se všechny existující typologie více či méně vyskytují: 1. Strany podle svých cílů a charakteru jejich vzniku: strany patronáţe (programatika strany není důleţitá, hlavním zájmem členů a aktivistů strany je jejich materiální uspokojení) třídní strany (zastupují zájmy jedné specifické společenské třídy) světonázorové strany (zabývají se výhradně ideologickou nebo religiózní světonázorovou problematikou) strany programové (jasně vymezená politika, ideologie není zásadní) platformní /akční/ strany (neexistuje dlouhodobý program, zabývají se pouze aktuálními tématy) 13

14 2. Strany podle sociálních hledisek organizační struktury: honorační strany (jsou vnímány jako nejstarší typ strany) masové strany (vývojově navazují na honorační strany, souvislost se vznikem masové společnosti) masové integrační strany (často zaměňovány s masovou stranou, delší časová platnost) kádrové strany (organizace stran na principu demokratického centralismu) starší typ tzv. party machine (podobnost se stranami patronáţe, upřednostňuje potřeby svých aktivistů a odtrhává se od svých voličů) 3. Strany podle členů a voličů /sociodemografické znaky/ zájmové strany (reprezentují zájmy určité sociální skupiny, je moţné sem zařadit i třídní strany) strany všelidové (orientace na všechny skupiny obyvatel) zde vycházíme z jejich politické orientace a cílů, které si stanoví: a. konzervativní b. liberální c. sociálně demokratické d. křesťansko-demokratické e. zelené strany (alternativní) f. krajně pravicové g. komunistické strany 5 V posledních letech jsou asi nejrespektovanější a nejpouţívanější dvě typologie politických stran: 1) vývojové typologie určují jednotlivé vývojové fáze politických stran 2) ideologicko programová typologie má za úkol politické strany roztřídit na ideologické a stranické rodiny ad1) Vývojové typologie hlavní představitelé spojeni s rozvojem této typologie jsou např.: Max Weber, Sigmund Neumann a Otto Kirchheimer. Nejčastější klasifikace vývojové typologie, které se dnes pouţívají, jsou čtyři: 5 FIALA, Petr; STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. dotisk. Brno : Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, s. ISBN

15 kádrové strany patří mezi nejstarší typ politické strany, existovaly zejména v 19. století, spojovány s pravicí, decentralizované, málo členěné, základním prvky jsou výbory. Členy vybíraly mezi elitami, tj. mezi populárními osobnostmi, mecenáši a odborníky, kteří straně zajistí hlasy voličů. Straně přinášeli hlavně finance, vliv, popularitu a moc. (burţoazní - konzervativní a liberální strany) masové strany zásadní typ strany mezi roky 1880 a 1960, vývoj strany spjat především s rozšířením všeobecného volebního práva, spojovány s levicí, centralizované, velmi členěné, základním prvkem jsou tzv. sekce. Strana otevřená všem. Důleţitý byl počet členů, protoţe stranické finance se hlavně opíraly o vybírání členských příspěvků. (dělnické sociálnědemokratické strany) strana pro všechny (v angličtině Catch all party), všelidová strana vznikají od roku 1945, na základě tezí německého politologa Otto Kirchheimera, podle něj měla za úkol postupně nahradit masovou stranu, tato idea se v mnoha zemích objevila aţ na konci padesátých let. Charakteristickými znaky Kirchheimerovy všelidové strany jsou následující. Strana vše podřizuje volebnímu zisku, přechází se na profesionalizaci strany a zásadní význam má stranické vedení a zároveň se sniţuje význam členství a význam ideologie strany. Má profesionální volební štáb, který utvoří obecný volební program, který reaguje pouze na konkrétní naléhavou politickou situaci nebo situaci ve společnosti. Usiluje o všechny voličské hlasy tj. voliče ze všech sociálních skupin. strana kartelu tzv. kartelová strana nejnovější typ strany, vznikají od roku 1970, na základě koncepce politologů Richarda Katze a Petera Maira. Strany jsou více propojené se státem, čerpají státní finance a stávají se tak polostátními. Jejich cílem je obecná činnost, nezabývají se určitou programatikou. Hlavním cílem strany jsou voličské hlasy, přestává být důleţité, zda členské či nečlenské. Uvnitř strany vládnou straničtí vůdcové, kteří mají volnost ve svých rozhodnutích a to jak na centrální tak i na lokální úrovni. Strana kartelu působí velmi moderně a profesionálně, vyuţívá různých odborníků např. na volební kampaň (mediální agentury) 15

16 1.5 Programatika politických stran Termín programatika vychází z německého slova Programmatik je dnes běţně v politologii pouţívaným pojmem. Stranické programy resp. programy politických stran jsou důleţitou součástí politologického výzkumu. Zkoumáme, rozlišujeme, analyzujeme např. typologii a funkce politických programů, teorii, metodologii atd. Politické programy rozlišujeme na dva základní typy: 1. exekutivní (governmentální) politické programy 2. programy politických stran 6 ad 1) Programatika strany zaměřená na jednotlivé oblasti v politice (např. školství, zdravotnictví), jak na celostátní tak regionální úrovni. ad 2) Obecné stranické přístupy k řešení společenských problémů, na základě těchto politických programů dochází ke střetávání se s jinými stranami, vládou atd. Programy politických stran zkoumáme podle dvou hledisek: z hlediska formálního (jaký je to typ stranického programu) z hlediska názorového (politický program je sestaven na základě ideologie strany) Zřejmě nejucelenější třídění programatiky politických stran nám nabídli němečtí politologové Gunter Olzog a Hans J-Liese. Rozlišují politické programy na čtyři základní: 1. programy základní politická stanoviska k závaţným problémům jednotlivců a společnosti, jejich vzájemných vztazích a vztazích ke státu 2. programy akční cíle stanoveny střednědobě aţ dlouhodobě v souvislosti se základními programy ke konkrétnímu oboru politiky (např. energetická nebo ekologická politika), akční program můţe být poskládán z jednoho či více témat a lze měnit dle aktuálnosti problémů 3. programy volební psány emotivně, jsou zde velmi důleţitá a naléhavá témata, která mají za úkol především oslovit voliče či zlikvidovat politického protivníka 4. vládní prohlášení zde jsou zpravidla uváděny konkrétní politické cíle nebo také úspěchy vládní strany, omezený časový prostor na stanovení politických cílů a opatření, týká se všech významných oblastí ve společnosti; veřejného ţivota 7 6 FIALA, Petr; STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. Str.92 dotisk. Brno : Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, s. ISBN FIALA, Petr; STRMISKA, Maxmilián. Teorie politických stran. dotisk. Brno : Společnost pro odbornou literaturu - Barrister & Principal, s. ISBN

17 2. Systémy politických stran (stranické systémy) 2.1 Co jsou systémy politických stran? Jsou důleţitou disciplínou politické vědy. Zkoumáme vzájemné vztahy mezi politickými stranami v daném politickém systému. (vyjma systému jedné strany) Stranický systém se skládá z jedné nebo více stran. Systémy stran jsou určovány na základě různých kritérií např. relevance stran, jejich počtu a velikosti, soutěţivosti (demokratičnosti) nebo nesoutěţivosti (nedemokratičnosti) systému, polarizace stran (ideologická vzdálenost mezi politickými stranami) jejich geografického působení, politického rozdělení atd. Stranické systémy jsou výsledkem mnoha různých a sloţitých faktorů, které jsou pro kaţdou jednotlivou zemi typické (vlastní) a pro jinou zemi pouze obecné. (dějiny, náboţenství, národní tradice, zastoupení etnik ve státě atd.) K obecným faktorům společným všem zemím patří: a) faktory sociálně ekonomické - týkají se především vlivu sociálních tříd na politické strany 8 b) faktory kulturní a ideologické - náboţenské a národnostní rozdíly c) faktory technické - volební systém V současnosti můţeme pozorovat, ţe stranické systémy se ve světě poměrně rychle obměňují a rozšiřují, přibývají soutěţivé systémy. Vznikají nové politické strany na základě nových politických témat či regionalismu Definice systému politických stran stranický systém je na jedné straně konfigurací politických stran v rámci politického systému, na straně druhé souborem vzájemných vztahů mezi politickými stranami a schémat chování, která jsou důsledkem mezistranické rivality determinované především bojem o hlasy 8 NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Vyd. 1.-dotisk. Praha : Sociologické nakladatelství, s. ISBN

18 voličů, a v případě většího počtu stran nutností hledání eventuálních partnerů připravených účastnit se procesu formování vládních koalic Pozice politických stran ve stranickém systému Z jakých stran se stranický systém skládá? Jaké jsou mezi nimi rozdíly? Jaké zaujímají postavení v politickém systému? Pozice stran ve stranickém sytému dle kritéria relevance (významovosti) Kritéria relevance stran navrhl G. Sartori. Zabývá se významy stran pro stranický systém, tzn., jestli tedy strany zastávají ve stranickém systému nějakou významnou úlohu či nikoliv. Sartoriho teorie hodnotí, zda jsou politické strany relevantní nebo irelevantní na základě dvou potenciálů (schopností): Koaliční potenciál (coalition potential) politické strany jsou relevantní, pokud jsou schopny se podílet za určitých podmínek na vládnutí. Přednost dostávají politické strany s výraznou voličskou základnou, aby mohly samy sestavit vládu. Můţeme sem však zařadit i politické strany s malou volební podporou, a to zejména na základě jejich ideologie, která z ní činí vhodného koaličního partnera pro politickou stranu, která ve volbách zvítězila. Jako irelevantní politické strany v tomto případě můţeme označit, takové strany, která se jiţ dlouho nepodílí na vládnutí, vládní koalici a tudíţ o nich jako o koaličních partnerech neuvaţujeme. Vyděračský potenciál (blackmail potential) mezi relevantní strany, které mají vyděračský potenciál, patří tzv. antisystémové strany (stojí mimo vládu, ideologie strany je proti stávajícímu politickému systému). Mají schopnost vydírat (vyvíjet tlak) na ostatní strany v politickém systému, proto s nimi a jejich reakcemi musí 9 CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy str.247 Praha : Eurolex Bohemia s.r.o., s. ISBN

19 strany s koaličním potenciálem při různých jednáních, rozhodnutích atd. počítat. Patří sem i politické strany, které se snaţí blokovat, co vláda navrhla tzv. vládní návrhy Malé a velké politické strany, strany s většinovým posláním Třídit strany dle velikosti jde jenom velmi přibliţně, přesto je rozlišujeme na tři hlavní typy: 1. malé strany 2. velké strany 3. strany s většinovým posláním Malé strany dříve nepatřily mezi důleţité, dnes jsou významnou součástí stranických systémů a zasluhují velkou pozornost. Na základě svého programu a ideologie zastupují různé politické proudy. Většinou plní jen doplňkovou roli jak ve vládě, tak v opozici. Ale pokud je rozdíl mezi dvěma hlavními stranami v parlamentu minimální, mají významnou rozhodující úlohu. Existují dva hlavní přístupy k rozpoznání malé strany: 1) početní malá strana je určena její velikostí nikoliv úlohou, kterou hraje. Jestli je strana malá, měříme hlavně mírou volební podpory. Ve volbách by měla obdrţet 1-15% voličských hlasů a musí být do parlamentu zvolena minimálně třikrát za sebou. 2) koncepčně definiční zabývá se postavením a úlohou malé strany v jednom konkrétním stranickém systému a jejich klasifikací. Gordon Smith, který je hlavním zastáncem koncepčně definičního přístupu, kladl důraz především na relevanci stran a to ve spojitosti ještě s jejich umístěním na osu levice-pravice je klasifikoval takto: 10 ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie. Vyd. 1. Praha : Portál, s. ISBN

20 Okrajová malá strana (marginální) na ose levice-pravice ji najdeme aţ na konci, má jen nízký koaliční potenciál. Nachází se většinou jen jako jakýsi doplněk levicové nebo pravicové velké strany. Stěţejová (pantová, kloubová) malá strana na ose levice-pravice je umístěna blízko středu, má veliký koaliční potenciál, který se sniţuje pouze v případě, kdyby ve stranickém systému existovalo více stěţejových malých stran. Nachází se tedy mezi velkými středovými stranami. Oddělená malá strana nejde jí zařadit na osu levice-pravice, pouze příleţitostný koaliční potenciál. Jsou to takové politické strany, které vznikly za nějakým konkrétním účelem, tématem nebo na etnické či regionální základně. Jinak přistupuje k určení a klasifikování malých stran Max Duverger. Podle něj existují dva různé typy malých stran: 1. strany osobností 2. strany stálých menšin Ad 1) strana osobností bývá zpravidla spíše parlamentním klubem (frakcí), je to strana kádrů. Jsou málo členěné, nemají opravdovou stranickou základnu (organizaci) a zejména pak téměř nikdy nedodrţují stranická pravidla (kázeň) a jsou decentralizované. Poslanci mají obvykle velké ambice, a proto raději nevstupují do velkých stran, protoţe se většinou nedokáţou podřídit jejím pravidlům a disciplíně. Ad 2) strana stálých (permanentních) menšin je rozvětvená a organizovaná, která pokrývá svými členy celý stát či region. Je to masová strana. Skládá se většinou z výborů nebo sekcí. Má své menšinové politické a sociální cíle, stojí za ní menšinová, ale za to velmi stálá veřejná podpora. Jsou to strany např. náboţenských, národních, zeměpisných či politických menšin atd Velké strany dosahují absolutní většiny jen vyjímečně, vládnou za podpory dalších stran. Většinou jsou součástí koalice, i kdyţ zastávají díky své velikosti zásadní roli při rozdělování ministerstev či jiných důleţitých postů. 11 NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. Vyd. 1.-dotisk. Praha : Sociologické nakladatelství, s. ISBN

21 Podle různých politologů klasifikujeme velké politickou stranu jako: a) dominantní stranu takto ji pojmenoval francouzská politolog M. Duverger. Dominantní strana je taková strana, která po nějakou dobu (více neţ v trojích řádných volbách po sobě) podstatně větší stranou neţ kterákoli jiná politická strana. Neznamená to však, ţe musí mít nadpoloviční většinu mandátů. Lze ji charakterizovat také jako stranu, která má nejméně 40% hlasů. Na vládě a moci se podílí dlouhodobě, opotřebovává se. Můţeme konstatovat, ţe dominantní strana činí politiku všední, ale zároveň ji také stabilizuje. b) predominantní (převládající) stranu tento pojem zavedl italský politolog G. Sartori. Převládající strana je taková politická strana, která získá za stejnou dobu (více neţ v trojích řádných volbách po sobě) nadpoloviční většinu parlamentních mandátů, ale nemusí být výrazně větší neţ kterákoli jiná politická strana. Nedochází k ţádnému střídání u moci, avšak opozice je velmi aktivní a predominantní strana tedy můţe kdykoli o svoje postavení přijít. c) ultradominantní stranu termín ultradominantní strana nám poprvé nabídl politolog R.-G- Schwartzenberg. Spojením dominantní a predominantní strany vznikne ultradominantní politická strana. To je strana, která pravidelně při svobodných volbách obdrţí nadpoloviční většinu parlamentních křesel, je podstatně silnější neţ ostatní strany. V demokraciích se vyskytuje jen zřídkakdy Strana s většinovým posláním politická strana, která získá absolutní většinu v parlamentu nebo reálně je schopná jí dosáhnout bez porušení pravidel demokratické soutěţe. Rozdíl mezi velkou stranou a stranou s většinovým posláním najdeme v politické psychologii. Strana s většinovým posláním je realistická, tedy slibuje jenom to, co můţe splnit. Má konkrétní akční program, za který nese vládní odpovědnost. Naproti tomu ostatní strany vědí, ţe této moci nedosáhnou, pouze za vyjímečných okolností. Mohou tedy slibovat a útočit na nás svou demagogií. Je jim jasné, ţe nejspíše nikdy nebudou moci vládnout samy a jejich program tedy nebude konfrontován se skutečností, protoţe by se o moc musely dělit se svými koaličními partnery nebo by museli v parlamentu získat potřebnou podporu. Na základě toho dělají programové ústupky a vznikne jejich společný vládní plán, za který nesou odpovědnost všechny partnerské strany a případný neúspěch svádí jedna na druhou. 21

22 2.5 Typologie stranických systémů U typologie stranických systémů je velmi důleţité nejdříve určit kritéria jejich klasifikace. Mezi základní kritéria řadíme kritérium početní, kritérium velikosti a ideologické vzdálenosti (polarizace) jednotlivých stran. Za novějšímu rozlišení stranických systémů lze povaţovat takové rozlišení, kde je výhodou, ţe hned známe odpověď na základní otázku, zda-li v dané zemi existuje politická soutěţ či nikoliv, tj. rozlišení na: a) soutěživé (demokratické) stranické systémy b) nesoutěživé (nedemokratické) stranické systémy Jednotliví politologové a autoři se zabývají různými klasifikačními kritérii a jejich kombinacemi. Na základě těchto svých kritérií vzniklo mnoho typologií. Mezi nejznámější a nejpouţívanější řadíme tyto tři: 1) Duvergerova typologie (50. léta 20. století) 2) Blondelova typologie (60. léta 20. století) 3) Sartoriho typologie (70. léta 20. Století) Tabulka č. 2: Nejznámější typologie stranických systémů DUVERGEROVA TYPOLOGIE BLONDELOVA TYPOLOGIE SARTORIHO TYPOLOGIE monopartismus Bipartismus dokonalý Systém jedné strany bipartismus Bipartismus nedokonalý Systém hegemonické strany multipartismus Multipartismus s dominující stranou Systém predominantní strany Multipartismus bez dominující strany Bipartismus Umírněný multipartismus Extrémní multipartismus Systém atomizovaný Zdroj: zpracováno s vyuţitím informací z bakalářské práce str

23 2.5.1 Duvergerova typologie kritériem klasifikace francouzského politologa Maurice Duvergera byl především počet stran, s tímto klasickým rozlišením se setkáváme jiţ v roce 1896 u A. Lawrence Lowella. Klasicky rozdělujeme stranické systémy na: 1) systémy jediné politické strany (monopartismy) 2) systémy dvou stran (bipartismy) 3) systémy více neţ dvou stran (multipartismy) Ve své typologii se Duverger nejvíce věnoval soutěţivým multipartajním soutěţivým systémům, nejvíce pak bipartismu, dvoustranickému systému, který zaloţil na přirozeném politickém politickém dualismu. Bipartismus popisuje jako systém dvou relevantních stran mezi kterými dochází pravidelně ke střídání u moci a v opozici. Neznamená to však, ţe v bipartismu existují pouze dvě strany, existuje více politických stran, které se účastní voleb. Specifickým měřítkem je zde, ţe dvě politické strany se pravidelně střídají ve vládě a kaţdá vládne samostatně. Dále rozděluje bipartismus ještě na dva typy: a) bipartismus britský (skutečný) zde poukazuje na ukázněnost uvnitř politické strany (hlasují stejně), čímţ je stabilní. b) bipartismus americký neboli také pseudobipartismus, kde v zásadě neexistuje disciplína uvnitř strany (hlasují svobodně). Sám M. Duverger uznal, ţe pouze početní kritérium a rozdělení do tří kategorií nestačí, jedná se jenom o jeden zásadní faktor stranického systému a je třeba ho dále zkoumat. Duvergerovou specialitou bylo především zkoumání vlivu volebního systému na stranický systém, které shrnul do tří pravidel (tzv. Duvergerovy zákony): 1) proporční systém usnadňuje zavedení a udržování systému četných, tuhých (tj. ukázněných), nezávislých a obvykle stabilních stran. 2) Dvoukolový většinový systém tíhne k systému více než dvou pružných (tj. nedisciplinovaných), závislých a relativně stabilních stran. 3) Jednokolový většinový systém pomáhá bipartismu, střídání neboli alternaci dvou velkých nezávislých stran. 12 Duvergerovy zákony byly podrobně analyzovány, politologové je přijímají nejednoznačně, mají své kritiky i stoupence. Mezi české stoupence těchto zákonů patří M. Novák, který ve své knize píše, ţe pravidla aţ na nějaké nepodstatné výjimky platí. 12 NOVÁK, Miroslav. Systémy politických stran. str.60 Vyd. 1.-dotisk. Praha : Sociologické nakladatelství, s. ISBN

24 2.5.2 Blondelova typologie klasifikační kritérii francouzského politologa Jean Blondela je počet stran a velikost stran. Na základě této kombinace kritérií utvořil typologii soutěţivých stranických systémů: 1. bipartismus dokonalý 2. bipartismus nedokonalý neboli systém dvou a půl strany 3. multipartismus s dominující stranou neboli nedokonalý 4. multipartismus bez dominující strany neboli čistý multipartismus ad1) Bipartismus jsem se jiţ podrobněji popsala v Duvergerově typologii stranických systémů, pro upřesnění dodávám, ţe za dokonalý bipartismus povaţujeme, kdyţ dvě relevantní strany obdrţí při volbách zhruba % všech hlasů. Jako příklad dokonalého bipartismu uvádím Spojené království Velké Británie a Severního Irska (konzervativci labouristé), USA a Nový Zéland. ad2) Pro nedokonalý bipartismus neboli systém dvou a půl stran je typické, ţe existují dvě velké strany a jedna malá, ale někdy velmi důleţitá. Nesestaví-li totiţ ţádná z těchto dvou stran sama vládu, tak přichází na řadu důleţitost této třetí strany. Aby byla velké straně dostatečně silným partnerem musí být stěţejová, zpravidla tedy středová a akceptovatelná pro obě velké politické strany jak levicovou, tak pravicovou. Jako příklad nedokonalého bipartismu uvádím Spolkovou republiku Německo a Belgii. ad3) V multipartismu s dominující stranou, tedy systému více neţ dvou stran obdrţí jedna strana minimálně 40 % voličských hlasů a získává tak převahu nad ostatními stranami, ale nestačí jí to k tomu, aby mohla být sama u moci a vládnout. I kdyţ získala daleko více poslaneckých mandátů neţ druhá strana v pořadí, musí uzavírat koalice, protoţe nedosáhla absolutní většiny parlamentních křesel. Stává se tak potřebným koaličním partnerem pro ostatní strany. Jako příklad uvádím Švédsko a Holandsko. ad4) Čistý multipartismus neboli systém bez dominující strany je charakteristický tím, ţe všechny hlavní strany jsou přibliţně stejně velké a ţádná z nich nedominuje nad ostatními. Existuje několik moţných koalic a vládu tedy sestaví ta, která uzavře vládní koalici s potřebným počtem parlamentních míst. Jako příklad uvádím Finsko a Švýcarsko. 24

25 2.5.3 Sartoriho typologie hlavními klasifikačními kritérii, která italský politolog Giovanni Sartori kombinuje jsou počet relevantních stran a jejich ideologická vzdálenost (polarizaci). Odlišuje formát systémů stran, zaloţený na proměnné počtu stran v systému od typů systémů stran odstupňovaných na základě ideologické polarizace. K určení systému je taky velmi důleţité hledisko rozlišení systému na soutěţivý a nesoutěţivý. Sartoriho typologie je dodnes často pouţívána a platí za nejpropracovanější v oblasti výzkumu stranických systémů. Celkově Sartori stranické systémy řadí do sedmi typů, které ještě následně třídí do dalších kategorií: 1. Systémy jedné strany 2. Systémy hegemonické strany 3. Systémy predominantní strany 4. Bipartismus neboli dvoustranické systémy 5. Umírněný multipartismus neboli omezený pluralismus 6. Extrémní multipartismus neboli polarizovaný pluralismus 7. Systém atomizovaný Tabulka č. 3: Sartoriho typologie FORMÁT POČET STRAN Jedné strany striktně jedna strana Hegemonické strany vedoucí strana + satelitní strany Predominantní strany jedna strana má nadpoloviční většinu poslaneckých křesel Bipartismus 2 strany Umírněný multipartismus 3 5 stran Extrémní multipartismus 5 7 stran Atomizovaný více neţ 8 stran Zdroj: zpracováno s vyuţitím informací z bakalářské práce str ad1) Systém jedné strany (monopartismus) existuje v něm přísně pouze jedna politická strana, neexistují ţádné jiné politické strany nebo jsou zakázány. Jedná se o nesoutěţivý stranický systém. Podle míry 25

26 nedemokratičností systému a míry, jak je strana totalitní (ideologická) Sartori dělí tyto jediné strany ještě na: a) totalitní (silně ideologické) - ideologie má pohltit celou společnost (SSSR za Stalina) b) autoritářské - slabá ideologie, lid nemá mluvit do politiky (Španělsko za Franca) c) pragmatické - netotalitní, slabá ideologie, měla pragmatické cíle (Turecko kemalovská Republikánská strana lidu, jejím cílem byla modernizace Turecka a proto vystupovala proti islámu) ad2) Systém hegemonické strany nesoutěţivý stranický systém, existují zde kromě vedoucí strany ještě další strany tzv. satelity (satelitní, trpěné strany). Nemají ţádnou politickou moc, nemůţe tedy dojit k ţádné alternaci moci. Mohou se jen omezeně podílet na vládnutí, např. dostávají místa ve státní správě, ale pouze se souhlasem vládnoucí strany, ke které musejí zachovávat loajalitu. Podobně jako u systémů jediné strany i zde můţeme hegemonické strany ještě podrobněji rozčlenit na dva typy: a) ideologické hegemonické strany (komunistické Polsko, bývalé komunistické státy, kde formálně existovaly strany jako např. sociální demokracie) b) pragmatické hegemonické strany (Mexiko) ad3) Systém predominantní (převládající) strany existují, a působí zde i jiné politické strany, které mají rovnoprávné příleţitosti a jsou soupeři převládají jediné straně, na které jsou nezávislí. Je to soutěţivý stranický systém. Co je převládající strana jsem jiţ výše podrobněji popsala u kapitoly Velké strany.(2.4.2, str. 21) (Japonsko, Norsko, některé státy USA) ad4) Bipartismus, dvoustranický systém podle Sartoriho existuje pouze ojediněle. Je dostředivý (směřující do středu) a velmi málo nebo také nikterak polarizovaný.(britský bipartismus) Sartori shrnuje pravidla pro fungování bipartismu takto: absolutní většinu poslaneckých mandátů soupeří dvě strany jedna strana z těchto dvou stran vyhraje a získá tak nadpoloviční většinu vítězná strana chce vládnout sama od těchto stran se očekává střídání u vlády 26

27 ad5) Umírněný multipartismus neboli omezený pluralismus je zastoupen minimálně třemi relevantními politickými stranami, nejvýše však pěti, které soupeří o moc. Ţádná ze stran nezískává absolutní většinu, není tedy moţné, aby vládla samostatně. Vytvářejí vládní koalice, které se střídají u vlády. Je to systém slabě polarizovaný, bipolární (dvoupólový), dostředivý (směřující do středu) a stabilní. Nejsou, zde zastoupeny antisystémové strany ani bilaterální opozice, tj. opozice jak pravicová tak levicová. V dnešní Evropě je to nejrozšířenější stranický systém. (Německo,Irsko) ad6) extrémní multipartismus neboli polarizovaný pluralismus v tomto systému najdeme pět aţ sedm stran. Existují zde relevantní antisystémové strany a bilaterální opozice, ta se projevuje aktivitou krajních pravicových a levicových stran. Pokud by některá z antisystémových stran vyhrála ve volbách, je velká pravděpodobnost změny politického reţimu, ohroţení demokracie. Extrémní multipartismus je typický tím, ţe je silně polarizovaný, multipolární, odstředivý a nestabilní. Opozice nenese zodpovědnost za své nesmyslné sliby a nereálné argumenty, je jim totiţ jasné, ţe se k moci zřejmě nedostane. (italská první republika) ad7) atomizovaný systém více neţ osm stran, je protipólem systému jedné strany. Kaţdá strana si sleduje pouze své vlastní mocenské zájmy a na ostatní strany se neohlíţí. Nehraje se podle ţádných politických pravidel, protoţe obecně neexistují CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal. Úvod do studia politické vědy Praha : Eurolex Bohemia s.r.o., s. ISBN

28 3. Historické kořeny politického systému v ČR před rokem Politická situace v českých zemích před rokem 1918 Do roku 1918 byl český národ a česká politika součástí Rakousko-uherské monarchie, byli součástí soustátí Předlitavska. Na konci 19. století vznikla první česká politická strana Staročeši, kterou také známe pod názvem Národní strana. Uvnitř strany se nacházelo mnoţství názorových proudů, z kterých se postupně vyvinula další politická strana, která dostala jméno Národní strana svobodomyslná nebo také Mladočeši. V rámci těchto stran se v té době soustřeďoval veškerý politický ţivot. Nakonec Staročeši ztráceli postavení a Mladočeši se tak stali nejsilnější stranou. Další důleţitým datem pro český národ byl rok V roce 1907 proběhly první volby do říšské rady na základě všeobecného volebního práva, které velmi významně poznamenaly další vývoj stranického systému v českých zemích. Česká politika se ustálila a politické strany se vesměs vydávaly čtyřmi směry, které byly více či méně činné aţ do vyhlášení Československa. 1. Mezi nejvýznamnější politické strany patřila agrární strana, která se prezentovala jako strana národní, hájící zemědělce a jejich zájmy. 2. Druhou nejsilnější stranou je sociální demokracie, kterou se stala na úkor Národní strany svobodomyslné, která oslabila. Jejím základem jsou odborové organizace. 3. Třetím směrem bylo křesťanské hnutí. Kaţdý chtěl být vůdce politické strany a tak vznikají další a další. Nesouhlasily s volební reformou, byly katolicky konzervativní. Katolické strany přestaly být zajímavé. 4. Měšťanské strany, měšťanství. Existovaly dvě skupiny: mladočeši, konzervativní strana a nově vznikající politické strany. Byli nejednotní. Mezi měšťanské strany patřila např. Národní strana svobodomyslná. Dalším významným mezníkem pro politický proces utváření českého stranictví byl začátek první světové války, kdy Rakousko Uhersko bojovalo s Ruskem a Srbskem. Byla uzavřena 28

29 říšská rada, byla nastolena cenzura, přestal se vydávat denní tisk a mnoho politiků, napříč politickými směry bylo zatčeno. Mezi zatčenými politickými představiteli byli např.: Karel Kramář a Alois Rašín. Politické strany a politický proces byl válkou ochromen, jak v českých zemích, tak na Slovensku. V roce 1914 vůdce malé měšťanské strany, která se nazývala Pokroková strana Tomáš Gariggue Masaryk odchází do exilu, aby zde hledal spojence pro svůj záměr spojit české země se Slovenskem. V roce 1915 kolem sebe začíná formovat malou skupinku lidí, Československou národní radu. Členy jsou Edvard Beneš, bývalý sociálně-demokratický korespondent z Paříţe a sociolog; Milan Rastislav Štefánik slovenský důstojník a jako poslední se k nim připojil (pouze na rok) poslanec za agrární politickou stranu Josef Durich, tato skupina byla pojmenována jako Masarykova zahraniční akce. Politický systém Mezitím v roce 1916 se na domácí politické scéně dohodlo devět stran na vytvoření dvou skupin, které měly na starosti českou politiku. Vzniká tak Český svaz, kde jsou zastoupení poslanci říšské strany pod vedením dr. Františka Staňka a Národní výbor, který měl původně zastupovat domácí politiku. V roce 1917, kdy do války vstoupily Spojené státy americké, dochází k zásadnímu obratu. Americký prezident Woodrow Wilson začal poslouchat a podporovat exilové skupiny. Stává se oporou T.G. Masarykovi. Po smrti rakouského císaře Františka Josefa I., kdy po něm na trůn nastoupil Karel I. byla v roce 1917 vyhlášena amnestie a byli tak propuštění přední čeští politikové. Postupně dospěly české politické strany a český národ k přesvědčení, ţe budoucnost v monarchii nevidí. Vzniká tak Česká státoprávní demokracie, vznikla sloučením mladočechů (Národní strana svobodomyslná), Pokrokové a Moravské lidové pokrokové strany, Státoprávně-pokrokové strany a později se také připojili staročeši. V roce 1918 v Obecním domě, na setkání říšského sněmu české politické strany přijali tzv. Tříkrálovou deklaraci, v níţ se přihlásili k myšlence sebeurčení národů. Touto deklarací se tedy česká politická scéna ztotoţňuje s Masarykovou zahraniční akcí, jenţ v červenci 1918, dala podnět k reorganizaci Národního výboru, který měl za úkol se připravit na převzetí moci ve státě. Národní výbor měl 38 členů, hlavními představiteli byli dr. Karel Kramář jako předseda, místopředsedy se stali Antonín Švehla a Václav Klofáč a jednatelem výboru dr. František Soukup. Kromě Národního výboru vzniká 14. Října 1918 exilová prozatímní vláda, která byla vytvořená z paříţské Československé národní rady. Jejími představiteli byli Tomáš Gariggue Masaryk jako prezident a Edvard Beneš jako ministr zahraničních věcí a ministrem války se stal Milan Rastislav Štefánik. Národní výbor, hlavně představitelé skupiny kolem dr. Kramáře nespoléhali jenom na úspěch zahraniční akce, snaţili se doma podniknout takové 29

30 kroky, aby mohli zaujmout zásadní postavení v nově vznikajícím státě. To se samozřejmě nelíbilo zahraniční akci a tak se obě skupiny scházejí k jednání v Ţenevě, kde se snaţí tyto neshody odstranit. Jednalo se ve dnech října 1918 bez toho aniţ by věděli, ţe v Praze jiţ 28. října převzal Národní výbor moc a byl vyhlášen nezávislý stát Období první republiky ( ) je datováno od roku 1918 do roku 1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda. Územně zahrnovala země Koruny české (Čechy, Moravy a Českého Slezska) Slovensko a Podkarpatskou Rus. Obecně je období První republiky povaţováno za jedno z nejúspěšnějších, zejména z hlediska rozvoje českých zemí. Tabulka č. 4: Národnosti Československa (1937) Národnost Počet osob v % Češi ,99 Němci ,05 Slováci ,28 Maďaři ,97 Ukrajinci ,18 Ţidé, osoby hlásicí se k ţidovské ,41 národnosti Poláci ,69 Ostatní ,43 Celkem ,00 Zdroj: VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. str Český stranický systém, hlavní politické strany ( ) Podle Sartoriho typologie systému politických stran můţeme stranický systém první republiky klasifikovat jako extrémní multipartismus. Na základě výše popsaných politologických klasifikací zde rozlišujeme např.: a) podle ideologie strany liberální (Agrární strana) 14 CABADA, Ladislav; ŠANC, David. Český stranický systém ve 20. století. Vyd. 1. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s. ISBN

31 strany konzervativní (katolické strany) b) teorie štěpení vlastníci x pracující (mladočeši x sociální demokracie) město x venkov (národní socialisté x agrárníci) Existovalo mnoho se vyvíjejících velkých, malých a ostatních politických stran. (české, německé, maďarské, slovenské ) Mezi hlavní politické strany v meziválečném období patřily: 1) Agrární strana: v roce 1922 se přejmenovala na Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu členy byli zejména obyvatele venkova, protoţe hájila jejich zájmy nejznámějším představitelem byl Antonín Švehla 2) Československá sociálně demokratická strana dělnická: celostátní a nejsilnější strana členskou základnu tvořili hlavně dělníci a zaměstnanci největší zkouškou prošla v roce 1921, kdy se z levicového křídla ve straně utvořila Komunistická strana Československa významným představitelem strana byl Vlastimil Tusar 3) Československá strana lidová: nejsilnější byla v jiţních Čechách a na jiţní Moravě členy nacházela nejvíce mezi dělníky a malými zemědělci známým představitelem byl Msgr. Jan Šrámek 4) Československá strana socialistická: orientována především na sociální oblast stoupenci strany byli drobní ţivnostníci v roce 1926 přijala nový název Československá strana národně socialistická (národní sociálové) významnými představiteli byli V. Klofáč a E. Beneš 5) Komunistická strana Československa: prezentovala se jako masová strana, byla vnímána jako strana extremistická a populistická, odmítala demokracii vznikla v roce 1921 odtrţením levicové křídla z Československé sociálně demokratické strany dělnické podporovali ji především levicoví intelektuálové a lidé méně vzdělaní 31

32 představitelé byli Bohumír Šmeral a později Klement Gottwald 6) Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei): nejprve se jmenovala Sudetoněmecká vlastenecká fronta (Sudetendeutsche Heimatsfront) přejmenovala se v roce 1935, odmítala spolupráci s českými stranami spolupracovala s Hitlerovou stranou National-SozialistischenDeutsche Arbeiterpartei (NSDAP), ke které v listopadu roku 1938 přistoupila vůdčím představitelem SdP byl Konrád Henlein 7) Hlinkova slovenská l udová strana: nejsilnější strana na Slovensku, hlásala myšlenku autonomie slovenska volily jí lidé nacionálně či katolicky lazení hlavními představiteli byli katoličtí kněţí Andrej Hlinka a Jozef Tiso 28. října 1918 byl přijat v Praze Národním výborem a zejména pak muţi 28. října A. Švehlou, F. Soukupem, J. Stříbrným, A. Rašínem a V. Šrobár, zákon o vzniku samostatného československého státu. Autorem zákona, který se také nazývá jako recepční zákon, protoţe přejímal do československého práva dosavadní rakousko- uherský právní řád byl Alois Rašín. Vztahoval se na české země a Slovensko se připojilo aţ na základě Martinské deklarace 30. října Národní výbor na základě recepčního zákona A. Rašína zajišťoval běţný chod správních organizací. Rozšířením Národního výboru a připojením slovenských poslanců vzniká Revoluční (prozatímní) národní shromáţdění. 14. listopadu, kdy poprvé parlament zasedl, sesazuje Habsbursko-lotrinskou dynastii, dále prohlásil Československo republikou a prezidentem byl jmenován T. G. Masaryk. Vznikla také vláda všenárodní koalice, která měla 17 členů, jejímţ předsedou se stal dr. Karel Kramář. V roce 1919 došlo k volbám do obecních zastupitelstev, coţ znamenalo změnu postavení českých politických stran ve vládě. Zvítězila sociální demokracie s více neţ 30% hlasy pod vedením Vlastimila Tusara. Nová vláda byla utvořena spojením sociální demokracie a agrární strany tzv. rudo-zelená koalice. Vládě klesl počet členů na byla přijata Ústavní listina Československé republiky, zákon ČSR č. 121/1920 SB., která definitivně upravovala postavení vlády Československé republiky. 32

33 Ukázka z preambule ústavy: My, národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, přijali jsme ústavu pro Československou republiku. 15 Jejím základním obsahem bylo: vytvoření parlamentního systému rozdělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, jejich vymezení dominantní postavení zastává Národní shromáţdění (československý parlament), hlas lidu Parlamentní ČSR je dvoukomorový s převahou poslanecké sněmovny nad senátem, kdy volby do parlamentu mají být kaţdých šest let, volby do senátu kaţdých osm let. Zakotvovala také výčet občanských práv a svobod (občané jsou si rovni) a náboţenské a politické svobody (svoboda svědomí a vyznání). Ochranu menšin (národnostních). 18. dubna 1920 se konaly první parlamentní volby, podle výsledků voleb nebylo moţné utvořit stabilní vládní koalici. Vznikla tak úřednická vláda Jana Černého, kterou po dohodě politických stran s prezidentem T. G. Masarykem ve skutečnosti zajišťovala tzv. Pětka neformální orgán, kde představitelé pěti československých stran měli jednoho zástupce, a kde se předjednávala a dohadovala všechna významná témata tak, aby na půdě parlamentu hlasování o nich bylo pouhou formalitou. První Pětku tvořili A. Švehla. A. Rašín, J. Stříbrný, R. Bechyně a J. Šrámek. Jejím úkolem bylo především potlačení nacionálně či politicky revolučních nálad obyvatelstva, které přinesly sebou nově zastoupené maďarské a německé strany v parlamentu, které se chovaly jako antisystémové strany či sociálně-demokratická levice. Do roku 1925 se všechny strany Pětky rozštěpily, a proto nebyly schopné čelit německým a slovenským antisystémovým stranám, které byly jednotné a dobře organizované. Jedinou výjimkou byl rok 1926, kdy se podařilo Antonínu Švehlovi seskupit do vládní koalice české, německé i slovenské politické strany a utvořit tak vládu pravého středu, kterou také někdy nazýváme vládou panské koalice. Další zlom nastal koncem roku 1929, kdyţ opustila vládní koalici Hlinkova strana. Vláda se rozpadla a v dalších volbách v letech jiţ nebylo moţné utvořit stabilní koaliční vlády a ani nebyla moţnost se vrátit k modelu Pětky. Vytvářely se koncentrační vlády (všechny prosystémové české a německé strany bez ohledu ne jejich ideologii) Proti takto slabým vládám stály, stály silnější opoziční strany jako KSČ nebo HSL S a v roce 1935 se přidala Sudetoněmecká strana vedená Konradem Henleinem, která se stala nejsilnější stranou 15 VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Vyd. 1. Praha : Portál, s.r.o., s. ISBN

34 českých Němců. Všechny tyto strany se vyznačovaly radikálním či nedemokratickým programem. Na jaře v roce 1938 se stává vláda opět pouze z Čechů a Slováků, protoţe všechny německé strany vládu opustily. V tragických okamţicích září 1938 vládne poslední úřednická vláda pod vedením generála Jana Syrového. Tabulka č. 5: Volby do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Politické strany % hl. m. % hl. m. % hl. m. % hl. m. Republikánská strana 13, , , ,3 45 zemědělsk. a malorolnického lidu Sudetoněmecká strana ,2 44 Čs. sociálnědemokratická strana 25,7 74 8, , ,6 38 dělnická Komunistická strana , , ,3 30 Československa Čs. strana národněsocialistická 8,1 24 8, ,4 32 9,2 28 Československá strana lidová 7,5 21 9,7 31 8,4 25 7,5 22 Hlinkova slovenská lidová 3,8 12 6,9 23 5,7 19 6,9 22 strana Čs. strana národnědemokratická 6,3 19 5,0 14 4,9 15 5,6 17 Čs. ţivnostensko-obchodnická 2,0 6 4,0 13 3,9 12 5,4 17 strana Německá sociálnědem. dělnická 11,1 31 5,8 17 6,9 21 3,6 11 strana Národní obec fašistická ,0 6 Něm. křesťanskosociální lidová 2,5 9 4,4 13 4,7 14 2,0 6 strana Německý svaz zemědělců 3,9 13 8,0 24 5,4 16 1,7 5 Maďarská křesťansko-sociální 2,2 5 1, strana Maďarská národní strana Spišská německá strana Zdroj: VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. str Období druhé republiky, druhá světová válka ( ) Druhou republikou nazýváme období od přijetí Mnichovské dohody (odstoupení pohraničního území českých zemí Německu) do zřízení Protektorátu Čechy a Morava

35 Prezident Beneš abdikoval a jeho pravomoci převzala na základě Československé ústavy z roku 1920 vláda, pod vedením Jana Syrového. Nastaly velké změny ve stranickém systému či ve státoprávním uspořádání státu. Upustilo se od prvorepublikových hodnot a tradic. Vznikly dvě hlavní politické strany: 1) Strana národní jednoty: členy byli bývalí agrárníci a zejména pak členové ostatních pravicových stran hlavním představitelem byl agrárník Rudolf Beran 2) Národní strana práce: základem byli sociální demokraté, především pak ostatní levicoví politici Svoboda byla potlačována, stranický systém se hroutil, fakticky vše směřovalo k autoritativnímu reţimu. Slovensko i Podkarpatská Rus si dělaly, co chtěli. Na Slovensku si usurpuje veškerou moc Hlinkova slovenská l udová strana byl jmenován dr. Emil Hácha prezidentem. Hned druhý den jmenoval novou vládu vedenou Rudolfem Beranem. Po okupaci Československa a odtrţení Slovenska došlo k dalším změnám ve stranickém systému. Většina stran měla zakázánu činnost a stáhly se do ilegality a vytvářely tzv. odbojovou činnost. Povolené strany byly buď kolaborantské, nebo byly řízeny Němci byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Prezident Hácha zřídil tzv. Výbor Národního souručenství, který měl padesát členů. Měl za úkol být loajální s Němci a německými úřady, avšak někteří jeho členové spolupracovali s odbojovým centrem v Londýně. Po atentátu na říšského protektora R. Heydricha bylo Národní souručenství zapovězeno a přeměnilo se v politický subjekt, který neměl téměř ţádný vliv. Poslední protektorátní vláda vznikla , jejímţ předsedou se stal Richard Bienert, který zastupoval prezidenta dr. Emila Háchu. Odboj probíhal jak na u nás, tak v zahraničí. Nejznámějším domácím odbojářem byl ing. Alois Eliáš, který byl sám předsedou protektorátní vlády. Hlavním místem Československého zahraničního odboje se stal Londýn. V Londýně pak působil Dr. Edvard Beneš, který jmenoval prozatímní Československou exilovou vládu pod vedením Msgr. Jana Šrámka, kterou v roce 1941 uznali státy jako Velká Británie, SSSR a později i USA. Naproti tomu v moskevském exilu přečkalo období války vedení Komunistické strany Československa vedené Klementem Gottwaldem. 35

36 3.4 Období třetí republiky ( ) Poválečné období nebo také období třetí republiky se datuje od ukončení 2. světové války do tzv. Vítězného února Ještě za války v Moskvě v roce 1943 se moskevský a londýnský exil dohodl na tom, jakým směrem by se měla v Československu ubírat poválečná politika. Byla podepsána dohoda mezi sovětskou vládou a Československou exilovou vládou. Bylo dohodnuto, ţe jiţ nebude obnovena činnost některým předválečným politickým stranám, které se měli podílet na spolupráci s Němci. Týkalo se to především Agrární strany (Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu), která byla nejsilnější předválečnou stranou, dále to byly Národní demokraté a Ţivnostenská strana. Na Slovensku to měla být Hlinkova slovenská l udová strana. Dále dohoda obsahovala vytvoření tzv. Národní fronty Čechů a Slováků. Národní fronta koalice domluvených (povolených) stran, jejími členy byly tři české socialistické strany a jedna nesocialistická : 1. Československá strana sociálně demokratická 2. Komunistická strana Československa 3. Československá národně socialistická 4. Československá strana lidová (nesocialistická) Slovensko zastupovaly: 5. Komunistická strana Slovenska 6. Demokratická strana Představitelé těchto stran přijali v dubnu 1945 tzv. Košický vládní program vznikl na základě předchozí dohod v Moskvě a kromě jiţ domluveného systému Národní fronty Čechů a Slováků obsahoval např. úzké spojenectví se Sovětským svazem, odstoupení Zakarpatské Ukrajiny Sovětskému svazu, přiznání všeobecného volebního práva muţům i ţenám od 18 let, zaručit občanům svobody (osobní, shromaţďovací, projevu ) stanovení zásad vztahu mezi Čechy a Slováky v ČSR jako rovný s rovným, represivní postup proti německým a maďarským menšinám (kromě svých loajálních německých a maďarských občanů), zabavit těmto nepřátelským menšinám majetek na základě pozemkové reformy, znárodnění národního hospodářství atd. Košický vládní program byl praktikován pomocí dnes tolik diskutovaných tzv. Benešových dekretů. Díky tomuto programu komunisté velmi posílili svou moc. 36

37 V květnu 1946 se konaly parlamentní volby do ústavodárného československého Národního shromáţdění. Ve volbách zvítězila Komunistická strana Československa se 40% hlasy. Prezident dr. Edvard Beneš jmenoval předsedou vlády komunistu Klementa Gottwalda. Ve vládě Národní fronty komunisté obsadili nejdůleţitější ministerstva, vytvořili Sbor národní bezpečnosti a Lidové milice (polovojenské dělnické oddíly). Komunisté chtěli veškerou politickou moc pro sebe, v tom je vydatně podporoval Sovětský svaz. Převzetí moci bylo řízeno z Moskvy tzv. Informbyrem. Komunisté vyuţili protestů ostatních stran Národní fronty proti nerespektování jejich pozic ve vládě, tito ministři ostatních demokratických stran podali demisi. Prezident dr. Edvard Beneš jejich demisi přijal, komunisté na něj tlačili pomocí masových protestů, které sami organizovali. Uvolněná ministerská křesla byla potom obsazena komunistickými ministry došlo k převzetí moci Komunistickou stranou Československa tzv. vítězný únor nebo také vítězství pracujícího lidu Stranický systém třetí republiky Vládu národní fronty označujeme jako systém limitovaného pluralismu. chyběla opozice, počet stran byl omezen po únoru 1948 systém limitovaného pluralismu skončil zůstala vláda Národní fronty vznikl stát jedné strany (KSČ), postupně se budoval totální stát ostatní strany NF sice existovaly, ale fakticky nemají ţádnou politickou moc, Československá strana lidová, Československá strana národně socialistická a Československá sociálně demokratická strana. 3.5 Mocenský monopol Komunistické strany Československa ( ) Okamţitě po Vítězném únoru a po abdikaci prezidenta Edvarda Beneše, který abdikoval na základě výsledků květnových nedemokratických voleb, začala KSČ budovat totální stát s totální kontrolu moci. Prezentovala se jako masová strana a líčila komunismus jako to nejlepší, co lid můţe v budoucnosti potkat. Všeho mělo být dost a všichni budou šťastní. Jiţ na konci roku 1948 měla přes dva milióny členů se stal prezidentem republiky Klement Gottwald. Postupně KSČ převzala kontrolu řízení nad ostatními stranami Národní 37

38 fronty. Nejrychleji tak zpracovali Československou stranu lidovou, potom přišla na řadu Československá národně socialistická strana, která se přejmenovala na Československou stranu socialistickou. Naposledy se komunisté pustili do Československé sociálně demokratické strany, kterou násilně donutili ke sjednocení s KSČ. Členové těchto československých ostatních nekomunistických stran, kteří s tímto nesouhlasili, byli perzekvování, probíhali s nimi smyšlené politické procesy, kdy byli odsouzeni k mnohaletým trestům ve věznicích či pracovních táborech, a nebo také k trestu smrti. (nejznámějšími a nejdiskutovanějšími byly procesy s představitelkou Československé strany národně socialistické Miladou Horákovou a generálem Heliodorem Píkou, kteří byli popraveni). Těmito nestandardními způsoby si KSČ strany podvolila a dostala je pod úplnou kontrolou Národní fronty, kde formálně existovaly. Vytvořila z nich satelitní strany, které prakticky neměly ţádnou politickou moc a nebyly ani opozicí. Slovensko zastupovaly Strana svobody a Strana demokratické obrody. KSČ a její vláda pracovala pod silným sovětským vlivem. Teprve smrt Stalina a následná smrt Gottwalda zmírnila represe, které v Československu probíhali. Ve vedení KSČ se objevil Antonín Novotný a prezidentem se stal Antonín Zápotocký. V roce 1957 byl Antonín Novotný zvolen prezidentem byla Národním shromáţděním přijata nová Ústava jako zákon 100/1960 Sb., ve které byly ustanoveny základní principy československého státního, společenského a hospodářského zřízení. V Ústavě byla oficiálně potvrzena vedoucí úloha Komunistické strany Československa a dále ustanovení politického systému Národní fronty. Československá republika byla v čl. 1 ústavního zákona přejmenována na Československou socialistickou republiku, socialistický stát zaloţený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehoţ čele je dělnická třída. Dále ústava z roku 1960 ustanovovala: usnesení, ţe Československá socialistická republika je jednotný stát Čechů a Slováků; dnes uţ klišé, ţe veškerá moc patří pracujícímu lidu; řízení společnosti i státu na základě demokratického centralismu; směřování mezinárodní politiky bylo výhradně orientováno na Sovětský svaz či jiné socialistické státy a mnoho dalších jiných ustanovení. 16 Během šedesátých let byla viditelná hospodářská krize, společnost volala po ekonomických reformách. Ve společnosti nastalo uvolnění, pomalu se liberalizovala jak v Čechách, tak na 16 VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Vyd. 1. Praha : Portál, s.r.o., s. ISBN

39 Slovensku. Nespokojenost vládla i v samotné KSČ, rozštěpila se na dvě křídla. Proti sobě stáli radikální komunisté v čele s tajemníkem KSČ Antonínem Novotným a proreformní komunisté vedení Alexandrem Dubčekem, coţ skončilo konfliktem. Situace ve společnosti i v KSČ vyústila v tzv. obrodný proces socialismu v Československu, který vyvrcholil Praţským jarem Pražské jaro 1968 a doba normalizace V lednu 1968 byl za velké podpory společnosti i reformních komunistů zvolen Alexander Dubček prvním tajemníkem ÚV KSČ a poté 30. března prezidentem generál Ludvík Svoboda. Reformní komunisté měli v programu mnoho reforem, např. chtěli prosadit reformu v politicko-mocenském systému v tzv. socialismus s lidskou tváří včetně změny sama sebe (KSČ), dále chtěli umoţnit vznik federace nebo uskutečnit národohospodářské a společenské reformy atd. Tento program reforem ÚV KSČ přijala 5. dubna 1968 a dala mu název Akční program strany. Reformy nebyly dokončeny, stihlo se jen připravit státoprávní uspořádání Čechů a Slováků jako federalizace, protoţe 21. Srpna 1968 vpadli do Československa vojska Varšavské smlouvy na čele s vojsky SSSR a začala okupace. Tímto tzv. obrodný proces skončil. Ještě v říjnu roku 1968 byl schválen Ústavní zákon o československé federaci s účinností od 1. ledna 1969, který se ve skutečnosti nefungoval. Nikdo ze státních či federativních orgánů neměl ţádnou politickou moc, tu chtěla Komunistická výhradně, nefederálně pro sebe a tak dále zůstalo centrální řízení strany pouze v Praze. Během roku 1969 nastaly hlavně personální čistky, všichni Ti, co byli nějakým způsobem spojeni s Praţským jarem, museli odejít. Z čela strany byl donucen odejít Alexander Dubček a nahradil ho Gustáv Husák. Na začátku 70. let nastalo období normalizace, coţ byli masové politické čistky zejména v Komunistické straně, ale také ve všech státních úřadech, v kultuře atd. Všichni nepřátelé reţimu dostali zákaz věnovat se svému povolání, tento zákaz se vztahoval i na jejich rodinné příslušníky. Tímto zastrašováním a s pomocí sovětských vojáků, kteří se u nás zabydleli, zpátky získala KSČ svoji moc. V 80. let postupně docházelo k určitému uvolnění ve společnosti na základě událostí, které se odehrály v Polsku a Maďarsku. Kdyţ byl v roce 1985 v Sovětském svazu zvolen do čela komunistické strany Michail Gorbačov a začal hlásat svoji politiku perestrojky - přestavby (tedy přestavbu ekonomickou i politickou), dostali komunisté v ČSSR strach. Politika 39

40 přestavby jim totiţ do jisté míry připomínala uvolněnou atmosféru a politiku roku V roce 1987 komunisté stáhli z čela strany Gustáva Husáka a vyměnili ho za radikálního komunistu Milouše Jakeše, který měl za úkol směřovat politiku směrem sovětské přestavby. Nicméně přesvědčený komunista Milouš Jakeš dál propagoval tvrdý komunismus. Nálada ve společnosti nebyla dobrá, probíhaly masové demonstrace a pád komunismu se nezadrţitelně blíţil. 17. Listopadu 1989 se konaly v Praze demonstrace praţských vysokoškoláků, kteří demonstrovali hlavně za změnu reţimu. Demonstranti byli rozehnáni hrubou silou Veřejné bezpečnosti, coţ se veřejnosti nelíbilo. Začala tzv. sametová revoluce. Nastal čas změn, zejména politického systému 3.5 Nejvýznamnější opozice proti komunistickému režimu ( ) V průběhu Praţského jara v roce 1968, v době reformních komunistů vznikly první politické opoziční skupiny proti komunistické nadvládě. Říkaly si Klub angaţovaných nestraníků (KAN) a Klub 231. V 70. letech vznikla nejvýraznější aktivní opozice Charta 77, jejíţ vznik je spojený především s perzekvováním hudební rockové skupiny Plastic People of the Universe a závěry Helsinského výboru, kde se ČSSR zavázalo k dodrţování lidských, občanských, hospodářských, sociálních a kulturních práv. Charta 77 bylo občanské hnutí, které sdruţovalo široké spektrum lidí, např. reformní komunisty, spisovatele, intelektuály, liberály, představitele církví atd. Všichni měli jedno společné, a to byl odpor vůči komunistickému nedemokratickému reţimu. Vydali tzv. Prohlášení Charty 77, které podepsalo do roku 1989 celkem 1883 občanů. Občané, kteří Chartu podepsali, neboli tzv. Chartisté byli neustále ze strany komunistického reţimu s pomocí STB pronásledování, vyslýcháni a zatýkáni. Významné představitele Charty 77 se komunisté snaţili násilně donutit k emigraci. Chartisté v létě roku 1989 sepsali prohlášení Několik vět, které zveřejnila média. V nich Chartisté naplno kritizovali komunistický reţim a jeho vedení a hlavně jejich nehorázné prohřešky proti všem svobodám ve společnosti. Chartisté, poté byli Ti, kdo v listopadu 1989 pomohli spolu s dalšími opozičními skupinami studentům iniciovat další a další demonstrace a ujali se vyjednávání s československou vládou. Další známé opoziční (různě ideologické) organizace v ČSSR byly např.: Hnutí za občanskou svobodu (HOS), Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), Československý helsinský výbor, Demokratická iniciativa, Nezávislé mírové sdruţení, Jazzová sekce a další 40

41 Opozice působila i v zahraničním exilu, jejíţ členové měli důleţitý podíl na vysílání exilových rozhlasových stanic, jako byl Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. Exilové zahraniční organizace si zaloţily zejména nekomunistické politické strany: Československá strana sociálně demokratická, Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová a další členové politických subjektů, které byly v ČSSR zakázány VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Vyd. 1. Praha : Portál, s.r.o., s. ISBN

42 4. Politický systém v ČR po roce Od převratu 1989 k rozpadu České a Slovenské Federativní republiky Listopadové události roku 1989 znamenaly pád komunistického reţimu a ztrátu vedoucí úlohy Komunistické strany Československa ve společnosti. Začalo budování a transformace politického ţivota tzn. politického systému, politických stran a stranického systému. Opozice vůči KSČ vznikla zaloţením masových hnutí Občanského fóra (OF) v Čechách a na Slovensku vznikla Verejnosť proti násiliu (VPN). Jejich jediným společným znakem byl zájem na okamţitém přechodu k demokracii, jinak byla zcela odlišná. Zakládaly se nové politické strany, hnutí a dále byly aktivní politické strany bývalé Národní fronty včetně KSČ. V prosinci 1989 byla jmenována vláda tzv. vláda národního porozumění v čele s premiérem Mariánem Čalfou, která vládla s menšími personálními obměnami aţ do svobodných voleb v roce Předsedou Federálního shromáţdění se stal Alexander Dubček. Po abdikaci prezidenta ČSSR Gustáva Husáka, navrhl premiér M. Čalfa Federálnímu shromáţdění jako jediného kandidáta na prezidenta bývalého chartistu a hlavní postavu OF Václava Havla. 29. prosince 1989 byl zvolen Václav Havel prezidentem ČSSR. 23. dubna 1990 se po pomlčkových peripetiích změnil název republiky z Československé socialistické republiky (ČSSR) na Českou a Slovenskou Federativní Republiku (ČSFR). První svobodné volby do Federálního shromáţdění proběhly v červnu 1990, byly spíše takovým hlasováním o změně reţimu. V České republice na celé čáře vyhrálo OF, získalo 53% hlasů. KSČ zůstala druhou nejsilnější politickou stranou s podporou kolem 14% voličů. Na Slovensku dostala VPN 32% voličských hlasů. Přestoţe obě hnutí zvítězila a vytvořila koalici, neměla ve Federálním shromáţdění nadpoloviční většinu, musela přibrat do koalice další slovenské hnutí Křesťanské demokratické hnutí, které bylo velmi nacionálně laděno. Úkolem Federálního shromáţdění (FS) bylo především přijmout novou podobu Ústavy, kde by se více vyhovělo slovenským národním poţadavkům. Úkol zůstal nesplněn. Rozdíly mezi Čechy a Slováky byly patrné jiţ po listopadu Nálady mezi dvěma národy vycházely především ze společných historických problémů. Češi Slovákům vyčítali, ţe je v roce 1939 zradili, kdyţ vytvořili samostatný stát. Naproti tomu Slováci Čechům vyčítali, ţe se k nim chovají jenom jako k půl národu. Slováci začaly budovat své politické strany a hnutí, zejména na nacionalistickém a levicově orientovaném základě, kdeţ to 42

43 v Čechách vznikaly strany hlavně na základě proreformního politického programu. Slováci ekonomické reformy oddalovali, naproti tomu Češi je preferovali. Názorový nesoulad na politický i hospodářský vývoj, ale také různí nově zvolení slovenští politici (Miroslav Mečiar a jeho Hnutí za demokratické Slovensko - HZDS) měli velký vliv na rozpad České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR). 1. ledna 1993 vznikly dva samostatné státy Česká Republika (ČR) a Slovenská Republika (SR). 4.2 Ústava ČR a její principy Ústava ČR Dne 16. prosince 1992 byla schválena Ústava České republiky jako zákon č. 1/1993 Sb., s účinností od 1. ledna 1993, kdy vznikla samostatná Česká republika. Listina základních práv a svobod byla vyhlášena ještě v době ČSFR jako zákon č. 23/1991 Sb. Beze změn byla začleněna do Ústavy ČR jako zákon č. 2/1993 Sb. Oba tyto zákony tvoří základ ústavního pořádku ČR Základní principy Ústavy ČR V základním ustanovení Ústavy ČR jsou zakotveny ústavní principy politického systému ČR. Základní principy jsou uvedeny jiţ v preambuli a v hlavě první a jejich jednotlivých článcích. Za základní principy lze povaţovat princip: demokracie svrchovanosti lidu právního státu jednotného státu legitimity státní moci suverenity lidu dělby moci (moc zákonodárná, výkonná a soudní) 18 VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Vyd. 1. Praha : Portál, s.r.o., s. ISBN

44 lidských práv volné soutěţe politických stran většinový princip parlamentního systému ochrany menšin a další 4.3 Nejvýznamnější politické subjekty po roce Občanské fórum OF Bylo zaloţeno 19. listopadu v praţském Činoherním klubu jako reakce na události ze 17. listopadu Mezi zakládající členy patřili zástupci: disidentů, stávkujících studentů, nezávislých občanských iniciativ, herci Profilovalo se jako hnutí pro všechny občany, kteří chtějí svrhnout komunistický reţim a najít cestu ven z krize naší společnosti. Ustanovující členové poté podepsali provolání, ve kterém byly uvedeny hlavní kroky, které poţadovali po stávající vládě: 1) Okamžité odstoupení členů předsednictva KSČ zodpovědných za politický vývoj v Československu po roce 1968 (mj. Gustáva Husáka a Miloše Jakeše) 2) Okamžité odstoupení lidí zodpovědných za nedávné zásahy proti manifestujícím občanům (předseda Městského výboru KSČ v Praze Miroslav Štěpán a federální ministr vnitra František Kincl) 3) Ustavení komise, která vyšetří zásahy proti demonstracím a zajistí potrestání viníků. Členy komise musí být zástupci OF. 4) Okamžité propuštění vězňů svědomí 19 Hlavní osobností OF se stal Václav Havel a tiskovým mluvčím OF byl Václav Malý. Pod hlavičkou OF existovalo 14 politický stran a hnutí, různě ideologicky zaměřených. Organizační struktura byla tvořena z Koordinačního centra v Praze (KC OF), jehoţ nejvyšším orgánem byl sněm KC OF, ale fakticky rozhodovala Rada OF, která měla 26 členů a byla odpovědná Sněmu OF. Jejím úkolem bylo dohlíţet na dodrţování programu OF. Program OF zahrnoval především návrat k základním zásadám demokracie, opoziční charakter vůči KSČ a jakýsi nespecifikovaný návrat do Evropy. Ve volbách v roce 1990 OF s velkou převahou zvítězila. Mezi hlavními představiteli však jiţ dlouhodobě existoval spor o budoucí podobě OF. Jedni preferovali, aby se z OF stala politická strana se vším, co k tomu patří (Václav 19 CABADA, Ladislav; ŠANC, David. Český stranický systém ve 20. století. Str.157 Vyd. 1. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s. ISBN

45 Klaus) a druzí (Jiří Dienstbier) chtěli zachovat podobu stávajícího hnutí. OF přestalo být jednotné. Začaly se vytvářet meziparlamentní kluby. V říjnu 1990 se v Praze konal Sněm OF, kde byl zvolen jeho předsedou Václav Klaus, který začal OF okamţitě směrovat k formě pravicové politické strany. V souvislosti s tímto, se poté Rada OF usnesla, ţe jiţ nebude za součást OF povaţována Levá Alternativa a Obroda. Uvnitř OF vznikaly rozepře a začalo se štěpit. Prezident Václav Havel svolal v únoru 1991 schůzku do Lán, která měla za úkol rozhodnout o budoucnosti OF. Vzápětí se Rada OF usnesla, ţe v OF existují dvě rozdílně názorové skupiny, které se domluví na spolupráci v rámci koalice aţ do nadcházejících parlamentních voleb. Na mimořádném Sněmu OF, který se konal v únoru 1991 byly schváleny nové stanovy, kde bylo konstatováno, ţe OF je politické hnutí sloţené ze dvou politických subjektů Občanské demokratické strany (ODS) a Občanského hnutí (OH). V dalším usnesení Sněmu stálo, ţe OF zanikne nejpozději v první den předvolební kampaně příštích voleb do Parlamentu ČSFR, které se konaly v roce Občanská demokratická strana (ODS) zaloţena v roce 1991 liberálně konzervativní pravicová strana Vývoj ODS v důleţitých datech: 1992 se stala členem Evropské demokratické unie (EDU) 1992 aţ 1997 vládní strana 1996 integrace s KDS 1997 finanční skandál strany, který vyvrcholil pádem vlády a rozdělením strany 1998 uzavřena opoziční smlouva 2002 stala se právoplatnou opoziční stranou 2006 opět vyhrává volby 2010 pád vlády uprostřed našeho předsednictví v EU Předsedové strany: Václav Klaus Mirek Topolánek pověřen vedením strany Petr Nečas 2010 dosud Petr Nečas 45

46 Vnitřní struktura strany: je čtyřstupňová: 1. místní sdruţení, 2. Oblastní sdruţení, 3. Regionální sdruţení, 4. centrální sdruţení kongres strany je nejvyšším orgánem strany, koná se minimálně jednou za dva roky dalším orgány strany jsou výkonná rada (40-ti členný statutární orgán), grémium, revizní orgány (kontrolní a revizní komise, smírčí výbor) hlavou strany je její předseda, který je zároveň jejím mluvčím a reprezentantem hlavní manaţer strany má na starosti činnost kanceláře ODS a další manaţery uvnitř strany ještě existují kluby poslanců, senátorů a zastupitelů Program strany: základem všech jejích programů jsou tzv. poděbradské artikuly z roku Soukromí je nedotknutelné, 2. Levný stát, 3. Nezadluţená budoucnost a 4. Solidarita zodpovědných) aktuální dlouhodobý program strany se nazývá Vize Jde o souhrn programových priorit strany na dalších deset let. Jako příklad uvádím: boj proti korupci, důchodová reforma, ozdravění veřejných financí, modernizace sociální systému, nízké daně, reforma zdravotnictví, prosazení reformní politiky v EU atd. Graf č. 1 - Vývoj počtu členů ODS: Zdroj: ODS-Občanská demokratická strana : moje ods [online]. c 2010 [cit ]. Dostupné z WWW: <http://www.mojeods.cz/>. K měla ODS členů ODS-Občanská demokratická strana : moje ods [online]. c 2010 [cit ]. Dostupné z WWW: <http://www.ods.cz/>. 46

47 4.3.3 Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) strana s dlouholetou tradicí, vznikla v 19. Století v březnu 1990 obnovila svou činnost politická strana levého středu Vývoj ČSSD v důleţitých datech: 1990 registrace strany pod názvem Československá sociální demokracie 1992 první porevoluční úspěch ve volbách do Federálního shromáţdění 1993 přejmenovala se na Českou stranu sociálně demokratickou a předsedou strany se stal Miloš Zeman 1998 vítězství ve volbách, tolerance ODS (opoziční smlouva) 2003 na prezidenta kandidoval Miloš Zeman, část vlastních poslanců ho nepodpořila 2005 aféra kolem financí předsedy vlády Stanislava Grosse, následuje pád vlády Předsedové strany po roce 1989: Jiří Horák Miloš Zeman Vladimír Špidla Stanislav Gross Jiří Paroubek 2010 je pověřen vedením strany Bohuslav Sobotka Organizační struktura strany: je čtyřstupňová: 1. místní organizace, 2. okresní organizace, 3. krajská organizace, 4. ústřední orgány sjezd strany je jejím nejvyšším orgánem, koná se jednou za dva roky dalšími orgány strany jsou: ústřední výkonný výbor, předsednictvo, politické grémium a kontrolní komise ČSSD (ústřední, krajské a okresní) uvnitř strany ještě působí kluby poslanců, senátorů a členů zastupitelstev stranu reprezentuje její předseda Program strany: strany se hlásí k principům svobody, solidarity, rovnosti, demokracie, odpovědnosti 47

48 v aktuálním programu ČSSD, který byl pouţit pro volby 2010, si strana stanovila tyto programové cíle: podporovat rodiny s dětmi, zachovat veřejné zdravotnictví, obnovit ekonomický růst a zvyšování zaměstnanosti, zavést progresivní zdanění, bojovat proti kriminalitě a korupci, prosadit zákony o obecném a krajském referendu a přímou volbu prezidenta K měla ČSSD členů Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová (KDU-ČSL) Československá strana lidová vznikla v roce 1919 sloučením tří křesťansky orientovaných stran středová konzervativní politická strana, která měla do roku 2010 velký koaliční potenciál Vývoj KDU-ČSL v důleţitých datech: 1989 zůstal zachován předlistopadový název Československá strana lidová 1990 ve volbách zastoupena jako Křesťanská a demokratická unie (KDU) 1992 sloučení KDU a ČSL v jednu politickou stranu 1998 aţ 2002 se stala opoziční stranou, jinak zastoupena ve všech českých vládách aţ do roku na základě volebního neúspěchu se strana poprvé od roku 1990 nedostala do Poslanecké sněmovny ČR Předsedové strany po roce 1989: Josef Bartončík Josef Lux Jan Kasal Cyril Svoboda Miroslav Kalousek 2006 Jan Kasal 21 Novinky.cz [online] [cit ]. ODS ztrácí členy, ČSSD i menším stranám naopak přibývají. Dostupné z WWW: <http://www.novinky.cz/domaci/ ods-ztraci-cleny-cssd-i-mensim-stranam-naopakpribyvaji.html>. 48

49 Jiří Čunek Cyril Svoboda 2010 aţ dosud Pavel Bělobrádek Organizační struktura strany: má čtyři stupně: 1. Celostátní organizace, 2. Krajské organizace, 3. Okresní organizace, 4. Místní nebo městské organizace nejvyšším orgánem strany je sjezd, koná se jednou za dva roky dalšími orgány strany jsou: celostátní konference, celostátní výbor (výkonný orgán strany), předsednictvo strany (statutární orgán), celostátní rozhodčí výbor a celostátní kontrolní komise Program strany: je vytvořen na hodnotách, jako je svoboda, solidarita a spravedlnost aktuální program strany na roky je postaven na třech pilířích (tj. společnost otevřená budoucnosti, důvěry, bezpečí a spravedlnosti) zahrnuje: sociálně spravedlivou rodinou politiku, moderní zdravotnictví, silnou občanskou společnost, udrţení zaměstnanosti, kvalitní školství, dostupné bydlení, účinné vyuţívání fondů Evropské unie, zrychlení soudního řízení, boj proti korupci K měla KDU-ČSL cca členů Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) přímo navazuje na Komunistickou stranu Československa (KSČ), která vznikla v roce 1921 antisystémová levicová strana, na naší politické scéně zatím nemá ţádný koaliční potenciál 22 Novinky.cz [online] [cit ]. ODS ztrácí členy, ČSSD i menším stranám naopak přibývají. Dostupné z WWW: <http://www.novinky.cz/domaci/ ods-ztraci-cleny-cssd-i-mensim-stranam-naopakpribyvaji.html>. 49

Systémy politických stran základní klasifikace a typologie

Systémy politických stran základní klasifikace a typologie Systémy politických stran základní klasifikace a typologie Obsah bloku Co to je systém politických stran vymezení a kritéria pro třídění Faktory ovlivňující podobu stranického systému Technické ústavní

Více

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Novodobé dějiny. Politické strany první republiky

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Novodobé dějiny. Politické strany první republiky Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek

Více

Základy Politologie. Prerekvizity: žádné

Základy Politologie. Prerekvizity: žádné Základy Politologie Cílem je získat znalosti z oboru politologie, týkající se základních pojmů a klíčových oblastí veřejného a politického života. Charakteristika získaných vědomostí a dovedností: Kurz

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. U Lesa, Karviná - Ráj

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. U Lesa, Karviná - Ráj ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) U Lesa, Karviná

Více

Československo 20. let II. část

Československo 20. let II. část VY_INOVACE_03_IV./2_Dějepis Československo 20. let, 2. část Československo 20. let II. část Politické strany Pro první republiku je charakteristická silná pluralita politických stran. Politické pole bylo

Více

Český politický systém Liberálně-konzervativní akademie 26/27 Struktura přednášky Moderní česká politika několik úvodních poznámek Ústavní předpoklady Politické strany a stranický systém Volební systémy

Více

Lucia Pastirčíková 1

Lucia Pastirčíková 1 Kopeček, Lubomír: Politické strany na Slovensku 1989 až 2006. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007, 628 stran, ISBN 978-80-7325-113-0. Lucia Pastirčíková 1 Docent Lubomír Kopeček, působící

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: Název projektu školy: Šablona III/2: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Výuka s ICT na SŠ obchodní České

Více

POLITICKÉ STRANY. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová.

POLITICKÉ STRANY. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POLITICKÉ STRANY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. POLITICKÝ PLURALISMUS = existence mnoha politických stran a zájmových skupin působí ve společnosti

Více

Otázka: Stát a ústavní systém ČR. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): anisim. Stát

Otázka: Stát a ústavní systém ČR. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): anisim. Stát Otázka: Stát a ústavní systém ČR Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): anisim Stát Území Obyvatelstvo Zákony Vláda Suverenita Historie Státní symboly Kultura Rozlišujeme Národní stát ČR, na území

Více

Metodické listy pro kombinované studium předmětu Evropské politické systémy

Metodické listy pro kombinované studium předmětu Evropské politické systémy Metodické listy pro kombinované studium předmětu Evropské politické systémy Tématické bloky: 1. Politická komparace a její místo v politické vědě, cíle, metody 2. Politické systémy, druhy demokracie 3.

Více

První republika.notebook. January 23, 2014

První republika.notebook. January 23, 2014 VY_32_INOVACE_VL_116 Téma hodiny: První republika Předmět: Vlastivěda Ročník: 5. třída Klíčová slova: demokracie, hospodářský rozmach, vzdělání, Skaut, Sokol, Tomáš Baťa Autor: Mgr. Renata Čuková Podzimková,

Více

Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ

Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ Politická práva občanů, participace. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium J.A.Komenského s.r.o., 1 Politické strany

Více

Liberálně-konzervativní akademie

Liberálně-konzervativní akademie Liberálně-konzervativní akademie Blok Mezinárodní vztahy doc. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně kontakt: hlousek@fss.muni.cz Přednáška

Více

Volební systémy. Jan Šmíd

Volební systémy. Jan Šmíd Volební systémy Jan Šmíd Struktura tématického bloku Základní kritéria pro rozdělení volebních systémů Volební formule Velikost volebního obvodu Dodatečné přidělování poslaneckých křesel Volební kvorum

Více

Politické dějiny českých zemí v letech 1914-1945

Politické dějiny českých zemí v letech 1914-1945 Politické dějiny českých zemí v letech 1914-1945 1/ Období 1914-1918 - vznik 1. světové války: mocenské bloky Trojdohoda X Trojspolek - 1912 1913: tzv. balkánské války: Srbsko s podporou Ruska ohrožuje

Více

1867 prosincová ústava rakouskouherské vyrovnání (dualismus) konstituční monarchie

1867 prosincová ústava rakouskouherské vyrovnání (dualismus) konstituční monarchie Otázka: Ústavní vývoj v ČR Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Marťas charakteristika ústav v letech 1918 2014 1500 Vladislavské zemské zřízení 1627 obnovení zemského zřízení dědičná moc Habsburků

Více

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE

METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE METODICKÉ LISTY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM PŘEDMĚTU ZÁKLADNÍ OTÁZKY DEMOKRACIE Cílem předmětu je seznámit studenty s pojmem demokracie. V průběhu kurzu bude sledován obsahový vývoj pojmu demokracie. Posluchačům

Více

Bleskový výzkum SC&C pro Českou televizi

Bleskový výzkum SC&C pro Českou televizi Bleskový výzkum SC&C pro Českou televizi Rezignace Radka Johna Praha 12. května 2011 Marketingový a sociologický výzkum Držitel certifikátu ISO 9001:2001 - člen ESOMAR www.scac.cz SC & C Marketing & Social

Více

Volby. Volební systémy. Účast občanů. Prezentace pro žáky SŠ

Volby. Volební systémy. Účast občanů. Prezentace pro žáky SŠ Volby. Volební systémy. Účast občanů. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK 1 Volby Akt, při kterém volí právoplatní voliči své

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: ING. HANA MOTYČKOVÁ Název materiálu: VY_32_INOVACE_03_ÚSTAVNÍ PRÁVO I_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

4) smluvní mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států

4) smluvní mezi lidmi vznikla smlouva o dohodnutí pravidel, původ moderních států Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Martas (vznik a podstata státu, funkce státu, typy státu; demokracie, typy demokracií, státní moc, politické strany, volební systémy) Stát = forma

Více

Poražené Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho místě vznikly tzv. nástupnické státy.

Poražené Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho místě vznikly tzv. nástupnické státy. Vznik Československa Poražené Rakousko-Uhersko se rozpadlo a na jeho místě vznikly tzv. nástupnické státy. 28. října 1918 vyhlášen samostatný československý stát Národní výbor (červen 1918) orgán, který

Více

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Novodobé dějiny. Češi a Slováci za první světové války

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/34.0211. Anotace. Novodobé dějiny. Češi a Slováci za první světové války Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu: Název projektu: Číslo a název klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0211 Zlepšení podmínek

Více

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace Šablona 03 VY 32 INOVACE 0114 0303 VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková

Více

Habsburská monarchie v 2. polovině 19. století

Habsburská monarchie v 2. polovině 19. století HABSBURSKÁ MONARCHIE V 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Klíčová slova: bachovský absolutismus, válka s Itálií, nová Schmerlingova ústava (1860), oživení veřejného života - spolky, Národní listy, Riegrův slovník

Více

Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice

Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice Favoritem komunálních voleb je ČSSD, většinově však vítězí pravice Z modelového exkluzivního průzkumu společnosti SANEP, který se zaměřil na politické nálady občanů ČR, Pražanů a obyvatel Brna a Ostravy

Více

ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKA

ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKA ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKA Vznik Československa První republika 28. 10. 1918-30. 9. 1938 po rozpadu Rakouska-Uherska v závěru první světové války nový státního útvaru bez historické tradice Československo

Více

Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 PRÁVO. Mgr. Vladimír Černý

Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 PRÁVO. Mgr. Vladimír Černý Střední škola ekonomiky, obchodu a služeb SČMSD Benešov, s.r.o. Benešov, Husova 742 PRÁVO Mgr. Vladimír Černý Základní právní pojmy III/2 VY_32_INOVACE_184 3 Název školy Registrační číslo projektu Název

Více

Historie české správy. Správní vývoj v letech 1945 1989 1. část

Historie české správy. Správní vývoj v letech 1945 1989 1. část Historie české správy Správní vývoj v letech 1945 1989 1. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most

Více

Bleskový výzkum SC&C a STEM pro Českou televizi

Bleskový výzkum SC&C a STEM pro Českou televizi Marketingový a sociologický výzkum Držitel certifikátu ISO 9001:2001 - člen ESOMAR www.scac.cz Závěrečná zpráva VOLBY DO PS 2010 - Jihomoravský kraj Bleskový výzkum SC&C a STEM pro Českou televizi Praha,

Více

ITA, SMART Notebook, Version 10.0.187.1 23:35:24 Jul 30 2008

ITA, SMART Notebook, Version 10.0.187.1 23:35:24 Jul 30 2008 Masarykova základní škola Klatovy, tř. Národních mučedníků 185, 339 01 Klatovy; ( 376312154, fax 376326089 E-mail: skola@maszskt.investtel.cz; internet: www.maszskt.investtel.cz Kód přílohy vzdělávací

Více

ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list

ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. ZAHRANIČNÍ ODBOJ, pracovní list V Čechách vládla neobyčejně

Více

Seznamte se s historií

Seznamte se s historií Bylo Československo před rokem 1989 federací? Jedním z prvních signálů, že vztah Čechů a Slováků nebude v obnovené demokracii po listopadu 1989 bezproblémový, se stala tzv. pomlčková, která odkryla vzájemné

Více

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9. Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Škola: Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9 Projekt MŠMT ČR: EU PENÍZE ŠKOLÁM Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0536 Název projektu školy: Výuka s ICT na SŠ obchodní České Budějovice Šablona

Více

Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.

Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14. Politologie. Politická kultura. Prezentace pro žáky SŠ Spolufinancováno ESF a státním rozpočtem ČR, reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.00/14.0143 OPVK Gymnázium J.A.Komenského, Dubí 1 Politologie Etymologicky

Více

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace

STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace FORMY DEMOKRACIE Název školy: Číslo a název projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu: Typ materiálu: Předmět, ročník, obor: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ,

Více

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 4. ročník (SOŠ, SOU)

Škola Integrovaná střední škola polygrafická, Brno, Šmahova 110 4. ročník (SOŠ, SOU) Škola Ročník 4. ročník (SOŠ, SOU) Název projektu Interaktivní metody zdokonalující proces edukace na ISŠP Číslo projektu Číslo a název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Autor

Více

Politické strany a systémy politických stran

Politické strany a systémy politických stran Politické strany a systémy politických stran Politické strany jsou zprostředkuj edkujícím článkem mezi společnost ností a státem tem umožň žňují fungování demokratického politického systému ve stranách

Více

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu

Předmět: DĚJEPIS Ročník: 9. ŠVP Základní škola Brno, Hroznová 1. Výstupy předmětu Opakování učiva 8. ročníku Brainstorming, práce s mapou, opakovací soutěže Určí základní historické události 19. stol. příčiny, důsledky a chronologie. Vysvětlí základní politické, sociální, ekonomické

Více

5. ročník. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná. VY_32_Inovace/8_450 4. 1. 2012

5. ročník. Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná. VY_32_Inovace/8_450 4. 1. 2012 5. ročník Vytvořil: Mgr. Renáta Pokorná VY_32_Inovace/8_450 4. 1. 2012 Anotace: Jazyk: Prezentace seznamuje žáky s odporem proti Rakousku-Uhersku během 1. světové války, jednáním zahraničního odboje, o

Více

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.

Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34. Datum: 17. 5. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_341 Škola: Akademie VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad Sázavou

Více

Občané o přijetí eura a dopadech vstupu ČR do EU duben 2014

Občané o přijetí eura a dopadech vstupu ČR do EU duben 2014 TISKOVÁ ZPRÁVA Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská 1, Praha 1 Tel.: 286 840 9 E-mail: jan.cervenka@soc.cas.cz Občané o přijetí eura a dopadech vstupu ČR do EU duben

Více

PODOBY DEMOKRACIE Přímá a nepřímá demokracie.

PODOBY DEMOKRACIE Přímá a nepřímá demokracie. PODOBY DEMOKRACIE Přímá a nepřímá demokracie. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. PODOBY DEMOKRACIE PŘÍMÁ DEMOKRACIE = možnost občanů bezprostředně rozhodovat

Více

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 8.

Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 8. Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Předmět: DĚJEPIS Ročník: 8. Výstupy dle RVP Školní výstupy Učivo Žák: - porovná vývoj v jednotlivých částech Evropy Žák: - na příkladech evropských dějin konkretizuje

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 4) U Lesa, Karviná

Více

Úvod do politologie - opakování Druh materiálu Pracovní list vytvořený v programu WORD Anotace

Úvod do politologie - opakování Druh materiálu Pracovní list vytvořený v programu WORD Anotace Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Označení materiálu VY_32_INOVACE_Kal04 Vypracoval(a),

Více

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Spojené království Velké Británie a Severního Irska Spojené království Velké Británie a Severního Irska Britský politický systém VB je konstituční parlamentní monarchie, tento systém je považován za nejstarší demokracii světa. Jedná se o příklad země, která

Více

Parlamentní republika

Parlamentní republika Parlamentní republika Parlament - z fr. parler = mluvit, hovořit -ústřední orgán s celostátní působností - zástupci voleni lidem - v USA kongres, v Německu Bundestag Republika - z lat. res publica = věc

Více

CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Ústavní systém České republiky VY_32_INOVACE_10_04. Mgr. Jan Hrazdira

CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Ústavní systém České republiky VY_32_INOVACE_10_04. Mgr. Jan Hrazdira Průvodka Číslo projektu Název projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity CZ.1.07/1.5.00/34.0802 Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Příjemce

Více

ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled

ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled ROZDĚLENÍ MOCI V ČR Moc zákonodárná, výkonná a soudní základní přehled Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. PRINCIP DĚLBY MOCI moc ve státě je rozdělena

Více

ANALÝZA ZASTOUPENÍ ŽEN NA KANDIDÁTNÍCH LISTINÁCH DO VOLEB DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014

ANALÝZA ZASTOUPENÍ ŽEN NA KANDIDÁTNÍCH LISTINÁCH DO VOLEB DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014 ANALÝZA ZASTOUPENÍ ŽEN NA KANDIDÁTNÍCH LISTINÁCH DO VOLEB DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014 Finančně podpořeno z programu Evropské unie Základní práva a občanství Mgr. Veronika Šprincová Fórum 50 %, o.p.s

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor Mgr. Jana Tomkovičová Tematický celek Člověk a právo Cílová skupina 1. ročník SŠ s maturitní zkouškou Anotace Materiál je součástí tematického celku Člověk a právo, je zaměřen na Ústavu České republiky.

Více

REPUBLIKY. 1. dílčí téma : Částečné oslabování absolutistické monarchie v první polovině

REPUBLIKY. 1. dílčí téma : Částečné oslabování absolutistické monarchie v první polovině Metodické listy pro kombinované studium předmětu VÝVOJ VEŘEJNÉ SPRÁVY ČESKOSLOVENSKA A ČESKÉ REPUBLIKY Metodický list č. l Metodický list č. 1 Název tématického celku : Vývoj správy na území dnešní České

Více

Základy politologie; KSV/ZPOB; KSV/ PLTZ

Základy politologie; KSV/ZPOB; KSV/ PLTZ Základy politologie; KSV/ZPOB; KSV/ PLTZ Zimní semestr 2011/2012 Přednášející: PhDr. Salim Murad; Mgr. Petr Lazar Zimní semestr: (14 týdnů): 26. 9. 2011-21. 12. 2011; 3. 1. 2012-13. 1. 2012 Zapisují studenti

Více

FEDERALIZACE ?????? November 27, 2014. DĚJEPIS 8. ROČNÍK VZNIK R U, BACHŮV ABSOLUTISMUS.notebook

FEDERALIZACE ?????? November 27, 2014. DĚJEPIS 8. ROČNÍK VZNIK R U, BACHŮV ABSOLUTISMUS.notebook BACHŮV ABSOLUTISMUS 1849 1859 rakouským ministrem vnitra byl ALEXANDR BACH zavedl policejní režim, cenzuru, pronásledování českých vlastenců (např. Borovský). 1860 byl vydán ŘÍJNOVÝ DIPLOM příslib ústavy

Více

VOLBY, VOLEBNÍ SYSTÉMY

VOLBY, VOLEBNÍ SYSTÉMY Pracovní list 03 24 VOLBY, VOLEBNÍ SYSTÉMY Úkol č. 1: Doplňování 1. Volby v ČR jsou jednou z možností, jak se mohou občané aktivně účastnit na 2. Prostřednictvím voleb občané rozhodují, kdo bude..a kdo

Více

Evropská Unie. Bohdálek Kamil

Evropská Unie. Bohdálek Kamil Evropská Unie Bohdálek Kamil 5. 5. 2014 Historie EU Evropská unie vznikla roku 1992 1952 Vznik Evropského sdružení uhlí a oceli 1957 ESUO zakládá Evropské hospodářské společenství 1992Podepsání smlouvy

Více

ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů

ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů ANOTACE nově vytvořených/inovovaných materiálů Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.1017 III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Československo

Více

1. Úvod. (Petr Jurek a Pavel Hlaváček)

1. Úvod. (Petr Jurek a Pavel Hlaváček) 1. Úvod (Petr Jurek a Pavel Hlaváček) Kniha Politické systémy anglosaských zemí představuje pokus o nahlédnutí na ústavní a politické systémy vybraných anglosaských zemí Spojeného království Velké Británie

Více

Témata k maturitní zkoušce ve školním roce 2011/2012 pro jarní a podzimní zkušební období

Témata k maturitní zkoušce ve školním roce 2011/2012 pro jarní a podzimní zkušební období Obchodní akademie, Choceň, T. G. Masaryka 1000 Choceň, T. G. Masaryka 1000, PSČ 565 36, oachocen@oa-chocen.cz Příloha č. 5 k č. j.: 57/2011/OA Počet listů dokumentu: 1 Počet listů příloh: 0 Témata k maturitní

Více

Problémy mezinárodní politiky

Problémy mezinárodní politiky Problémy mezinárodní politiky Zahraniční politika jedna z klíčových oblastí působení státu zabezpečuje vztahy s jinými státy, společenstvími států a s mezinárodními organizacemi Cíle zahraniční politiky

Více

EU peníze středním školám digitální učební materiál

EU peníze středním školám digitální učební materiál EU peníze středním školám digitální učební materiál Číslo projektu: Číslo a název šablony klíčové aktivity: CZ.1.07/1.5.00/34.0515 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Tematická oblast,

Více

Základy právní nauky

Základy právní nauky Základy právní nauky Principy právního státu Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li. uvedeno jinak, je Mgr. Karla Šimoníková. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného

Více

ČSSD by si mohla vybírat

ČSSD by si mohla vybírat 4. dubna 2013 ČSSD by si mohla vybírat Vládu by ČSSD mohla vytvořit s účastí, podporou nebo tolerancí TOP 09 a Starostů (104 mandátů), KSČM (102 mandátů) nebo ODS (101 mandátů). Volební model, který ppm

Více

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno. Materiál je určen k probrání daného učiva.

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno. Materiál je určen k probrání daného učiva. Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor CZ.1.07/1.5.00/34.0581 VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-10-1.svetova_valka Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno Mgr. Alena Šimonovská Tematická

Více

Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek společensko-historický přehled

Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek společensko-historický přehled Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompní znění testových otázek společensko-historický přehled x Koš Znění otázky Odpověď Odpověď Odpověď c) Odpověď d) Správná odpověď 1 1 Volební období senátora Senátu

Více

CZ.1.07/1.4.00/21.1920

CZ.1.07/1.4.00/21.1920 MNICHOV 1938 Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_18 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor: Miroslav Finger Datum

Více

OBČANÉ STÁLE VÍCE PREFERUJÍ SOCIÁLNÍ POLITIKU

OBČANÉ STÁLE VÍCE PREFERUJÍ SOCIÁLNÍ POLITIKU INFORMACE Z VÝZKUMU STEM TRENDY 11/214 vydáno dne. 11. 214 OBČANÉ STÁLE VÍCE PREFERUJÍ SOCIÁLNÍ POLITIKU ZAMĚŘENOU NA ROZŠIŘOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB, NIKOLI NA ZVYŠOVÁNÍ FINANČNÍCH DÁVEK Více než polovina

Více

pro období mezi lety 1918 1938 se v Československu vžilo označení první republiky

pro období mezi lety 1918 1938 se v Československu vžilo označení první republiky Otázka: Československo 1918-1938 Předmět: Dějepis Přidal(a): Terezie Chiara 1. charakteristika politického systému a ekonomiky 2. nejdůležitější zákony a reformy, ústava 3. zahraničně-politická orientace

Více

Důchodová reforma. doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D. Recenzovali: prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc. prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc.

Důchodová reforma. doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D. Recenzovali: prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc. prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. Důchodová reforma doc. PhDr. Ing. Marek Loužek, Ph.D. Recenzovali: prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc. prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. Vydala Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum Redakce

Více

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním

patriarchální - stát vzniklý z rodiny, jejím postupným rozšiřováním Otázka: Stát Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Andrea Robotková stát = organizované společenství lidí, trvale žijících na určitém ohraničeném území - z latinského stato - status, řád - první

Více

ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE

ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE ANGLICKÁ BURŽOAZNÍ REVOLUCE IX 17 12:25 1 Anglická společnost na počátku 17. století - předpoklady pro průmyslovou společnost -vyspělé zemědělství - volná pracovní síla - nové stroje a výrobní postupy

Více

Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640

Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640 Název školy: Střední odborné učiliště, Domažlice, Prokopa Velikého 640 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0639 Název materiálu:vy_32_inovace_03.01 Téma sady: Ústavní právo Ústava ČR Ročník: Nástavbové studium,

Více

Vý stupní test z de jepisu 9. roč ní k

Vý stupní test z de jepisu 9. roč ní k Vý stupní test z de jepisu 9. roč ní k 1. Imperialismus a. co b. kde 2. Druhá průmyslová revoluce a. co? c. kdy? 3. Pásová výroba a. kdo? 4. Významné objevy a objevitelé konce 19. století. 5. Kultura konce

Více

Parlamentní režimy. Nezapomeňte se věnovat doporučené studijní literatuře, kterou naleznete v osnově a v tomto distančním textu.

Parlamentní režimy. Nezapomeňte se věnovat doporučené studijní literatuře, kterou naleznete v osnově a v tomto distančním textu. Parlamentní režimy Obsah kapitoly Studijní cíle 1. Definice 2. Vybrané charakteristiky parlamentních režimů 3. Úkoly ke studiu 4. Druhy parlamentarismu - Sartoriho členění 5. Racionalizace parlamentarismu

Více

Vznik ČSR 1.republika

Vznik ČSR 1.republika Vznik ČSR 1.republika 1.Mezinárodní situace. 1.světová válka 1914-1918 Boj o rozdělení světa Mocnosti: Francie, Velká Britanie, Rusko, USA, (Italie) Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko Ekonomické a politické

Více

Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti

Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti Účast zástupců světovým mocností na pohřbu Václava Havla vzbudila u většiny Čechů pocit národní hrdosti Domácí veřejnost si prvního prezidenta České republiky Václava Havla uchová v paměti zejména jako

Více

Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu léta 19. století.

Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu léta 19. století. Revoluční neklid v Evropě po Vídeňském kongresu 20. 30. léta 19. století www.zlinskedumy.cz * obava z návratu starých pořádků - odpor proti restauraci a absolutismu *vliv francouzské revoluce - požadavek

Více

Historie české správy. SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 2. část

Historie české správy. SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 2. část Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ 1848 1918 2. část Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu Metodický pokyn SOŠ InterDact s.r.o. Most Mgr.

Více

Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek

Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Českoslovenští prezidenti 1918 1993

Českoslovenští prezidenti 1918 1993 Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 Šablona: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN prostřednictvím ICT Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0940

Více

Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín. Modernizace výuky prostřednictvím ICT registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.

Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín. Modernizace výuky prostřednictvím ICT registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34. Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín Modernizace výuky prostřednictvím ICT registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.0505 ČR obyvatelstvo VY_32_INOVACE_PRE.3.02 1. ročník, zeměpis

Více

- ŠIROKÝ předmětem je stát, polit.instituce a i politická teorie (systémy, historie)

- ŠIROKÝ předmětem je stát, polit.instituce a i politická teorie (systémy, historie) Otázka: Základní problematika politických stran Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Kateřina Novotná význam, systém, dělení; teorie vstupu člověka do politiky, politické zájmy; liberalismus x

Více

Marta Kadlecová. Monografie

Marta Kadlecová. Monografie Marta Kadlecová Monografie Kadlecová, M. (členka aut. kol.): Antologie české právní vědy. Praha, Univerzita Karlova 1993, 302 s. (ISBN 80-7066-697-8) Kadlecová, M.: České a moravské zemské právo procesní

Více

Identifikátor materiálu EU: ICT 3 48

Identifikátor materiálu EU: ICT 3 48 Identifikátor materiálu EU: ICT 3 48 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor ICT = Předmět / téma Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace stručně popisuje pojem osvícenství,

Více

CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE

CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE CESTA K PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_16_13 Tématický celek: Historie a umění Autor: Miroslav

Více

konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula

konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula Situace po roce 1945 konec druhé světové války změny téměř ve všech oblastech; atmosféra bodu nula se nevyhnula ani vysokému školství, a to samozřejmě ani ekonomickému a obchodnímu po únoru 1948 obsazení

Více

Dějiny měnových teorií na českém území

Dějiny měnových teorií na českém území VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE František Vencovský, Karel Půlpán a kol. Dějiny měnových teorií na českém území 2005 Obsah Úvod.7 Oddíl I OD VZNIKU PENĚZ DO KONSTITUOVÁNÍ MODERNÍCH MĚNOVÝCH TEORIÍ 9 Kapitola

Více

Vládní systémy v demokracii Liberálně-konzervativní akademie 28/29 Struktura přednášky Dělba moci úvodní poznámky Parlamentarismus Prezidencialismus Poloprezidencialismus Direktoriální režim Federace,

Více

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ

VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ VELKÁ BRITÁNIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ Masarykova ZŠ a MŠ Velká Bystřice projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Č. DUMu: VY_32_INOVACE_17_02 Tématický celek: Evropa a Evropané

Více

Inovace: Posílení mezipředmětových vztahů, využití multimediální techniky, využití ICT.

Inovace: Posílení mezipředmětových vztahů, využití multimediální techniky, využití ICT. Datum: 18. 2. 2013 Projekt: Využiti ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_323 Škola: Akademie - VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad

Více

Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné. Přijímací zkouška do 1. ročníku OPF ze společensko - historického přehledu (2004)

Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné. Přijímací zkouška do 1. ročníku OPF ze společensko - historického přehledu (2004) Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Přijímací zkouška do 1. ročníku OPF ze společensko - historického přehledu (2004) A Příjmení a jméno:... Celkový počet bodů: Datum narození:...

Více

1.4.1 Demografický problém 20. 1.4.2 Ekologický problém 21. 1.4.3 Problém trvale udržitelného růstu 23

1.4.1 Demografický problém 20. 1.4.2 Ekologický problém 21. 1.4.3 Problém trvale udržitelného růstu 23 ODDÍL A 10 1. Vymezení světové ekonomiky 11 1.1 Světová ekonomika jako vědní disciplína 11 1.2 Vymezení světové ekonomiky 12 1.3 Klasifikace zemí 14 1.4 Světová ekonomika a biosociální systém 19 1.4.1

Více

Židé jako menšina. Židovské identity

Židé jako menšina. Židovské identity Židé jako menšina 115 Na konci první světové války se nadnárodní habsburská monarchie rozpadla. Místo nadnárodního mocnářství, v němž přinejmenším v Předlitavsku, jeho západní části, platilo, že i přes

Více

Československo ve 30. letech Počátek 30. let v Československu byl ve znamení krize, která vrcholila v roce 1932.

Československo ve 30. letech Počátek 30. let v Československu byl ve znamení krize, která vrcholila v roce 1932. Československo ve 30. letech Počátek 30. let v Československu byl ve znamení krize, která vrcholila v roce 1932. Českoslovenští politikové a především ministr zahraničních věcí s obavami sledovali vývoj

Více

Učební osnovy pracovní

Učební osnovy pracovní 2 týdně, povinný MD: 1. světová válka Žák: vyjádří své mínění o zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledcích 1. světová válka - válka (začátek, průběh, příměří) - Češi a Slováci za 1. světové

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek:

Více

Struktura a obory sociologie. VY_32_INOVACE_ZSV3r0102 Mgr. Jaroslav Knesl

Struktura a obory sociologie. VY_32_INOVACE_ZSV3r0102 Mgr. Jaroslav Knesl Struktura a obory sociologie VY_32_INOVACE_ZSV3r0102 Mgr. Jaroslav Knesl Úvod do sociologie - struktura sociologie Úvod do sociologie - základní disciplíny Obecná sociologie Vymezuje předmět zkoumání.

Více

Historie české správy

Historie české správy Historie české správy SPRÁVA V OBDOBÍ NACISTICKÉ OKUPACE (1938 1945) 2. část: Protektorát Čechy a Morava Název školy Autor Název šablony Číslo projektu Předmět Tematický celek Téma Druh učebního materiálu

Více