posílám vám další dopis o tom co jsem dělal o prázdninách. Na konci ledna jsme jeli na dva týdny na dovolenou po severním ostrově.

Transkript

1 Ahoj kamarádi, posílám vám další dopis o tom co jsem dělal o prázdninách. Na konci ledna jsme jeli na dva týdny na dovolenou po severním ostrově. První týden dovolené Nortland V neděli jsme jeli na Bay of Island. Cestou jsem se dival na moře a přírodu. Podívali jsme se do Shakespear Regional Park a zastavili na pláži Matakatia Bay bylo tam hrozně teplé moře. Pak jsme jeli po pobřeží a přes město Whangarei do městečka Opua. Tam jsme chvilku čekali na trajekt. Pak jsme na něj najeli i s autem a dojeli do městečka Russell. Tam jsme se jeli ubytovat. A pak jsme se šli ještě projít na pláž a vykoupat se do moře. Cestou zpátky už byla skoro úplná tma. Cestou jsme slyšeli několik ptáků Kiwi, ale žádného jsme neviděli. V pondělí ráno jsme šli do přístavu a chtěli jet lodí na jeden ostrov. Ujela nám ale loď, další jela až za hodinu a půl. Tak jsme zatím šli do Russell Museum. Tam jsem viděl velikánský model lodi Endeavour, kterou připlul kapitán Cook v roce 1769 na Nový Zéland a byl na několika místech a také v Bay of Island. Také jsem tam viděl několik malých modelů lodí, obrovskou langustu, vajíčka tučňáka, spoustu kamenů a zkamenělou smůlu z kaury stromů. deset minut na loď a jeli na ostrov Urupukapuka do Otehei Bay. Jeli jsme takovou malou žlutou lodí asi pro 15 lidí. Jela hrozně rychle. Cestou jsem viděl malé útesy a další male ostrůvky. Pak už jsme byli na ostrově. Nejdříve jsme se najedli a pak už jsme šli na procházku po ostrově. Pak jsme šli znovu do přístavu a čekali asi 1

2 Místama to bylo hodně do kopce. Na několika plážích jsme se koupali a taky jsem tam postavil hrad z písku. Pak ho spláchla voda, protože byl příliv. Pak jsme šli zpátky do přístavu a cestou začalo hrozně pršet. Pak jsme jeli zpátky do Russellu. Bylo to jiná loď. Měla okna a střechu a byla taky hrozně rychlá. V úterý jsme jeli do Waitangi do muzea podepsání smlouvy Britů s Maorama. Ta byla poprvé podepsána 6.února Nejdříve jsme se šli podívat na 3 válečné maorské veslice. Také tam byla maorská marae. Je to takový posvátný maorský společenský dům ve kterém předváděli tanec Kapa Haka. Pak jsme se ještě šli podívat na moře a maorskou vesnici. Pak jsme se šli podívat do Treaty House ve kterém bydlel guvernér a byla tam podepsána mírová smlouvu s Maorama. A pak jsme jeli dál. Podívali jsme se k vodopádům Haruru Falls. Pak jsme pokračovali do Kerikeri. Tam všude pěstují mandarinky. Také jsme se tam podívali do malé čokoládovny. Dělají tam čokoládu s ořechy makadama. Taky jsme tam viděli nejstarší zděnou historickou budovu na Novém Zélandě. Pak jsme projeli městečko Mangonui a koupali se na pláži Coopers Beach. Pak jsme jeli dál okolo Doubtless Bay na poloostrov Karikari Peninsula do kempu a šli spát. 2

3 Ve středu jsme se vzbudili a nejdříve se jeli podívat po poloostrovu Karikari Peninsula. Byli jsme tam na pláži Maitai Bay a pak jsme už pokračovali dál na sever. Dojeli jsme na nejsevernější výběžek Nového Zelandu. Tam jsme se šli podívat na maják Cape Reinga. Je to maorské posvátné místo. Od majáku je vidět jak se potkává Tichý (Pacifický) oceán a Tasmanovo moře. V místě kde se potkávají byly proti sobě velké vlny a míchali se tam dvě barvy moře. Někdy jsou tam také vidět velryby. Pak jsme se jeli podívat na obrovské písečné duny Giant Te Paki Sand dunes. Také se jim prý říká poušť Nového Zélandu. Šli jsme se po nich projít. Někteří lidé tam chodí jezdit po dunách na bodyboard. Pak jsme jeli zpátky po výběžku a šli se podívat na pláž Rarawa Beach. Je tam úplně bílý písek z křemene. Pak jsme se ještě jeli podívat na pláž 90 Mile Beach. Je to pláž dlouhá skoro 60 km. Někteří lidé po ní jezdí při odlivu autem jako po silnici. My jsme ale nejeli. Nechtěli jsme aby nám tam auto zapadlo do písku. Ve čtvrtek ráno jsme se jeli podívat do Gumdiggers Park je to hodně starý Kaury Forest (kaury les) pohřbený pod zemí. Dříve tam z podzemí těžili let staré dřevo z Kaury stromů. Také tam těžili Amber, to je vlastně hodně tisíc let stará zkamenělá pryskyřice z kaury stromů. Viděl jsem tam na obrázkách jak ho těžili. Viděl jsem tam staré nářadí které používali a jak bydleli. Také tam bylo několik starých děr v zemi. 3

4 Také jsem tam viděl vystaveno spoustu té pryskyřice Amber. V některé byl třeba pavouk nebo ještěrka. Pak jsme se zastavili v takovém kaury muzeu. Bylo tam spousty věcí a nábytku udělaných z kaury stromů. Taky tam měli velké schodiště udělané kmenem kaury stromu. Pak jsme se jeli podívat na Wairere Boulders. Jsou to takové obrovské kameny ze sopek poházené po kopcích a v říčce. Šli jsme tam na asi 2,5 hodinovou procházku a měli jsme za úkol najít kameny ve tvaru krokodýla, želvy, slona, draka a dalších. Pak už jsme se vraceli dlouho cestu do Aucklandu, protože jsem měl od pátku do neděle krasobruslařské soustředění. 4

5 Druhý týden dovolené - Eastland Pondělí jsme pokračovali v naší cestě tentokrát na východní pobřeží. Nejdříve jsme jeli do místa Karangahake. Dříve to bylo zlatokopecké městečko. Šli jsme tam na procházku okolo řeky. Viděli jsme tam zbytky zlatokopeckého městečka se školou a budovama na čistění zlata. Také tam byla stará trať na vozíky a mohli jsme se projít starým dolem ve skále. Také tam byl starý železniční most a tunel, teď už tam ale žádný vlak nejezdí. Potom jsme se ještě koupali v řece co tam tekla. Potom jsme se jeli podívat do města Waihi, tam byl dříve také zlatokopecký důl. Byla tam z něj jen stará budova. Také tam ale byl fungující důl na zlato. Byla gigantická díra do země. Byli tam bagry na těžení, ale v té díře vypadali hrozně malinkaté. Pak jsme pokračovali do Taurangy, kde jsme spali. Je v zátoce Bay of Planty (Zátoka hojnosti). Zátoku tak pojmenoval kapitán Cook. Když tady roku 1769 přistál tak Maoři přinesli spoustu jídla. Ráno v úterý jsme se šli projít okolo hory The Mount v Mount Maunganui. Je to vlastně velký sopečný kužel. Tam jsme asi hodinu šli okolo hory a viděli jsme nákladní lodě s několika kontejnery. Pak jsme jeli směrem do města Gisborne. Cestou jsme se stavili podívat v oblasti Te Puke. Je tam všude spousta kiwi plantáží. Kiwi 5

6 se tady prý začalo pěstovat v 80 letech a je to původné obyčejný čínský angrešt. Na Novém Zélandu ho ale přejmenovali na Kiwi a začali pěstovat a prodávat do světa. Také jsme se byli podívat v městě Whakatane. Z něj je vidět ostrov White Island. Je to činná mořská sopka 48 km od břehu a někdy se z ní kouří. Dříve se tam těžila síra. Můžeš na ní jet lodí na výlet. My jsme tam ale nebyli. Pak už jsme pokračovali přes průsmyk Waioeka Gorge do města Gisborne. Kolem výběžku East Cape jsme nejeli a tak jsme neviděli nejvýchodnější místo Nového Zélandu a maják East Cape. V Gisborne jsme se ubytovali na dvě noci v kempu. Gisborne prý v roce 2000 jako první město na světě vítalo novy rok. A v roce 1769 tady kapitán Cook poprvé vkročil na břeh Nového Zélandu. Ve středu ráno jsme se jeli podívat do Tolaga Bay. Kdysi se tam vylodil kapitán Cook. Tam jsme šli na molo Tolaga Bay Wharf, které je 600 metrů dlouhé. Také tam je jeskyně a také se tam o sebe mlátí velké vlny a narážejí do skal a té jeskyně. Po tom molu také vedou koleje. Dříve tam jezdil nákladní vláček který vozil náklad do lodí nebo z lodí, které tam přijeli. Teď už se ale molo nepoužívá. Před několika lety ho opravili pro turisty. Když jsme došli na konec mola tak začalo hrozně pršet a hrozně jsme tam zmokli. Pak jsme se jeli podívat k vodopádům Rere Falls a na Rockslide. To je taková kamenná skluzavka na řece. Někteří lidé po ni jezdí třeba na nafukovací matraci do jezírka pod ní. Pak už jsme se vrátili do kempu v Gisborne. Ve čtvrtek jsme pokračovali po východním pobřeží do zátoky Hawkes Bay přes městečko Wairoa. Cestou jsme projeli pod ohromným železničním mostem. Je vysoký 95 metrů nad řekou. Byl postavený v roce Je to prý nejvyšší železniční most v oblasti AustralAsie. Pak jsme dojeli do města Napier. Tam jsme se šli podívat do National Aquarium. Nejdříve jsme se šli podívat na krmení 6

7 tučňáků. Pak jsme viděli mořskou želvu a několik žraloků, rejnoků a spoustu dalších ryb. Pak jsme pokračovali do města Hastings na Cape Kidnappers (Mys únosců). Je pojmenovaný podle kapitána Cooka. Když tady přistál tak mu Maoři mu unesli tahitského tlumočníka. Je tady taky obrovská kolonie ptáků Gannet (terej australský). Je jich tam asi K tomu útesu s kolonií ptáků se dostaneš jen při odlivu po pláži. Buď můžeš jít těch 9 km tam a 9 zpátky pešky nebo se tam můžeš nechat odvést traktorem. My jsme jeli na valníku s traktorem. Traktor musel kličkovat mezi menšími a většími kameny, vyhýbat se velkým vlnám a občas projet dírou a vodou. Jeli jsme okolo obrovského útesu. Pán co řídil traktor nám o něm vyprávěl a ukázal různé věci. Ten útes je na jednom konci starý 3 miliony let a na druhém dokonce 4,5 milionu let. Ukázal nám jednotlivé vrstvy, jak ten útes vznikal. Ty vrstvy jsou různě barevné podle toho co se tam usazovalo a dělají takové různobarevné čáry a jsou různě staré. Také nám ukázal v kamenech ve vodě fosílie mušlí a mořských zvířat. V těch jednotlivých vrstvá útesu nám ukázal miliony let staré usazené mušle a v jiné vrstvě zase zkamenělé dřevo stromu, který tam rostl a pak zapadl do země a zůstal tam schovaný. Také mi ukázal kámen ve kterém byla úplně hladká kulatá díra. Kdysi to byla větvička nebo kost v moři a ta se postupně obalila vápencem a pak se rozpadla. Tak v tom kameni pak vznikla ta díra. Také tam můžeš vidět praskliny v tom útesu. Ty vznikli při zemětřesení a pak se ty jednotlivé kusy útesu o několik metrů propadly nebo naopak vystoupaly do výšky. Bylo to tam vidět, protože pak ti ty jednotlivé různobarevné vrstvy na sebe nenavazují. Třeba vidíš červenou vrstvu a pak za tím zlomem pokračuje žlutá, úplně jinak stará vrstva útesu. Někdy se kus té stěny utrhne a spadne do moře a na pláž. Jsou tam z toho takové hromady obrovského kamení. Pak jsme projeli mezi třema obrovskýma kamenama na kterých už hnízdilo několik desítek Gannetu. Když jsme dojeli na konec toho útesu, tak jsme museli jít asi 30 minut hrozně do kopce na vršek toho útesu. Tam byly ty obrovské kolonie ptáků. Spousta jich sedělo na hnízdech a někteří nám létali nad hlavou. Občas přistáli a asi šli krmit mláďata. Pak jsme šli zase zpátky k traktoru. 7

8 Pak jsme jeli při západu slunce po pláži zpátky. Útes i obloha byli krásně barevný. Ten útes vypadal jako ze zlata. Ten průvodce na jednom místě zastavil a z toho útesu mi vykopal několik milionů let starou mušli. Moc se mi to všechno líbilo. Když jsme dojeli zpátky tak už byla skoro uplná tma. Tak jsme se jen ubytovali v kempu u té pláže a šli jsme spát V pátek jsme se vzbudili v sedm hodin ráno a jeli jsme na medovou farmu. Když jsme tam dojeli tak jsme šli dovnitř. Tam jsme viděli obrovský model včely. Mikroskopem jsem se mohl podívat na mrtvou včelu. Také jsme viděli stovky včel v úlu za sklem. Naplňovali tam plástve, byla tam i královna a rodili se tam nové včelky. Dozvěděl jsem se tam spoustu věcí o včelách, jak se vyrabí med. a o jeho historii. Také jsem mohl ochutnat různé druhy medu z různých kytiček. Některé mi moc nechutnali. Pak jsme pokračovali dál do malé čokoládovny. Bylo tam muzeum a na začátku jsme si mohli ochutnat hořkou a mléčnou čokoládu. Pak jsme si šli projít to muzeum. Tam jsem viděl jak se dřív čokoláda vyráběla a jak byla balená. Třeba do dřevěné tramvaje, lokomotivy nebo dostavníku. Pak už jsme pokračovali zpátky do středu města Napier. Tam jsme se šli projít po ulicích a podívat se na domy. V roce 1931 tady prý bylo zemětřesení, skoro celá město spadlo a část mořského dna se zvedlo o 2 metry. Tak muselo být všechno postaveno znovu. Ty domy byly takové jiné. Tomu jak jsou postavené se prý říká styl art deco. Pak jsme jeli na kopec Bluff Hill. Z něj jsem viděl obrovský přístav. Bylo tam spousta jeřábů, lodí, kontejnerů, aut a dřeva. Zrovna tam nakládali vlak dřevem a velkou loď kontejnerama. Z toho kopce to vypadalo jako model železnice s přístavem. Pak jsme se ještě jeli vykoupat na pláž. Byly tam velké vlny. Po každé páté vlně byly dvě obrovské. Pak jsme se vrátili zpět do města Wairoa a pokračovali asi 40 km do národního parku Te Urewa k jezeru Lake Waikaremoana. Asi 20km bylo jen po stěrkové cestě a bylo tam spoustu zatáček. Někdy byla ta cesta hodně do kopce a z kopce. V tom národním parku je prý největší nedotčený přírodní les na severním ostrově. K jezeru jsme přijeli asi v 8 večer, tak jsme se jen ubytovali a šli spát. 8

9 V sobotu ráno jsme šli na celodenní výlet k dalšímu jezeru. Šli jsme pralesem a viděl jsem tam spoustu zajímavých stromů. První půlka cesty byla skoro pořád hodně do kopce. Cestou jsme šli okolo bažiny, museli jsme přeskočit potůček a přelézt velký vyvrácený strom. Cesta byla někde dost uzoučká a hned vedle ni byl někdy sráz dolů. Tak jsme museli dávat pozor abychom nespadli dolu. Také jsme se museli projít hrozně velkým a hustým kapradím. Ani jsem v něm nebyl vidět. Pak jsme došli k jezeru Lake Waikareiti, tam jsme se podívali, prošli se okolo a chvíli jsme se koupali. Pak už jsme šli zpátky do kempu. Poslední hodinu cesty jsme šli s tátou a Davidem hrozně pomalu. Máma šla rychleji a vždycky na nás někde čekala. Na konci cesty nám pak na cestu malovala šípky. Když jsme se vrátili tak už byla skoro tma. V neděli ráno jsme zabalili věci a jeli jsme domů. Bylo to asi 8 hodin cesty. Prvních asi 80 km cesty bylo jen po štěrkové silnici a za autem se hodně prášilo. Bylo tam hrozně zatáček a cesta šla hodně nahoru a dolů. Vedla po dost vysokých kopcích a také lesem. Také tam hned vedle ní byl prudký sráz dolů. Někdy jsem se bál, že tam spadneme. Cestou jsem viděl několik vodopádů a na silnici jsme několikrát potkali krávy a koně. Když jsme dojeli domů tak jsme vybalili a šli jsme spát. 9

10 Ráno v pondělí nám pak začínala škola. Letos mám zase jinou paní učitelku a některé spolužáky mám jiné než loni. V úterý jsme měli ve škole outdoor education. Ráno jsme jeli ze školy na Eastern Beach. Tam nás rozdělili do družstev. Moje družstvo šlo nejdříve stavět stany. Učili jsme se jak postavit stan a také jak ho rozebrat a zabalit. Potom jsme se šli učit kajakovat. Nejdříve jsme se na suchu učili používat pádlo. Pak jsme všichni dostali záchranou vestu a šli s kajakem do moře. Tam jsme se nejdříve učili bez pádel nasednout do kajaku a také na něm stát. Pak už nám podali pádla a my jsme šli jezdit. Také jsme tam hráli nějaké hry. Ve vodě jsme byli asi hodinu. Pak už jsme šli z vody a hráli na louce různé týmové hry. Po obědě jsme se šli učit vařit něco jako palačinky. Tady ale dělají jiný druh než v Česku. Moc se mi to všechno líbilo. Když jsme skončili tak jsme se šli s mámou ještě koupat do moře. Tento týden od středy do pátku nejdu do školy. Mám tady další krasobruslařský kemp. Další fotky máma přidala na internet. Ahoj Štěpán 10