Společenstvo saproxylických brouků Národní přírodní památky Rendezvous zjištěné odchytem do nárazových pastí

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Ústav botaniky a zoologie Společenstvo saproxylických brouků Národní přírodní památky Rendezvous zjištěné odchytem do nárazových pastí Bakalářská práce 2010 Autor: Bureš Lukáš Vedoucí BP: Dipl. Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.

2 - 2 - PROHLÁŠENÍ: Souhlasím s uložením této bakalářské práce v knihovně Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně, případně v jiné knihovně MU, s jejím veřejným půjčováním a využitím pro vědecké, vzdělávací nebo jiné veřejně prospěšné účely, a to za předpokladu, že převzaté informace budou řádně citovány a nebudou využívány komerčně. V Brně

3 - 3 - PODĚKOVÁNÍ Děkuji svému vedoucímu Dipl. Biol. Jiřímu Schlaghamerskému, Ph.D. za cenné rady a připomínky a zaškolení do problematiky saproxylického hmyzu a pomoc v terénu, Pavlu Průdkovi, Ing. Miloši Knížkovi, Ph.D, Michalu Krobotovi, Janu Horákovi a Davidu Hauckovi za pomoc při determinaci některých obtížných skupin, Jiřímu Procházkovi za rady a připomínky a výpomoc při určování některých druhů a Ing. Radkovi Pulcovi a Ing. Danu Vítovi Ph.D., bez kterých bych entomologii patrně nestudoval.

4 - 4 - OBSAH 1.1 Abstrakt Abstract Úvod do problematiky Současné studie Termín saproxylický Význam saproxylických organismů Cíle práce Charakteristika zájmového území a sezóny Biosférická rezervace Dolní Morava NPP Rendezvous Teplota a srážky na lokalitě v roce Metodika Nárazové (oknové) pasti Statistické vyhodnocení Nomenklatura, systém a determinace Výsledky Celkové počty brouků Saproxyličtí brouci Rozdělení společenstva dle ekologických nároků jednotlivých druhů Zachycené ohrožené druhy Diskuze Saproxyličtí brouci a nárazové pasti Druhová dominance, makrohabitat, mikrohabitat a trofické skupiny Ohrožené druhy Návrhy na ochranu saproxylických brouků Závěr Seznam použité literatury Přílohy Saproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí Nesaproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí...38

5 ABSTRAKT Společenstvo saproxylických brouků Národní přírodní památky Rendezvous zjištěné odchytem do nárazových pastí. Saproxyličtí brouci patří k důležité složce většiny terestrických ekosystémů a všech lesních ekosystémů. Druhově tvoří velmi početnou skupinu v červených seznamech mnoha zemí. Mnohé saproxylické druhy jsou dobrými indikátory stavu lesního prostředí. V této práci byli hodnoceni saproxyličtí brouci NPP Rendezvous za pomoci nárazových pastí instalovaných v roce Cíle práce byly popsat společenstvo saproxylických brouků NPP Rendezvous, jeho strukturu, diverzitu a zastoupení trofických skupin, opsat fenologii letové aktivity hojných druhů v průběhu sezóny a srovnání s klimatickým vývojem v daném období, interpretovat data pro ochranu přírody na dané lokalitě a udělat seznam saproxylických brouků NPP Rendezvous zachycené touto metodou. Celkem bylo zachyceno jedinců saproxylických brouků náležícím ke 187 druhům (29 druhů patří mezi ohrožené podle Červeného seznamu ohrožených druhů ČR). Většina druhů patřila k lesnímu makrohabitatu a mikrohabitatu podkornímu, dřevnímu nebo dřevních hub a potravně k mycetofágním druhům. Nejvíce druhů i jedinců bylo zachyceno , a , letová aktivita odpovídala klimatickému vývoji v roce 2005.

6 ABSTRACT The saproxylic beetle assemblage of the Rendezvous National Nature Monument as reflected by flight interception traps. Saproxylic beetles belong to important elements of major part of terestric ecosystems and all forest ecosystems. They form an abundant group of Red Data lists in many countries. Many saproxylic species are good environment status indicators. There are saproxylic beetles of Rendezvous National Nature Monument assessed through the use of interception traps, installed in 2005, in this thesis. The goals of this study were to describe a community of saproxylic beetles of NNM Rendezvous, its structure, diversity, and substitution of trofic groups, describe flight activities phenology of most abundant species in the year and match it with weather in the same year, interpret data for nature conservation on this habitat and inventory saproxylic beetles on NNM Rendezvous captured by this method individuals representing 187 species (29 species belong to Red Data list of Czech Republic) were collected. Most of species belongs to forest macrohabitat, microhabitat under bark, woody or on woody-fungus and feed habit to mycetophagous species. Most of species and individuals were collected on , and , flight activity responds to weather conditions in year 2005.

7 ÚVOD DO PROBLEMATIKY 2.1. Současné studie Saproxyličtí brouci jsou v posledních letech velmi intenzivně studováni na celém světě. V Evropě se na nich tradičně pracuje zejména ve Švédsku a ostatních severských zemích (JOHANSSON et al. 2006), Německu (MÜLLER et al. 2008) a v Anglii (ALEXANDER 2003). V České republice studoval saproxylické brouky hlavně SCHLAGHAMERSKÝ (2000, 2005) a MAŇÁK (2004, 2007). Mimo Evropu jsou studie např. z Číny (WU JIE et al. 2008), Japonska (OHSAWA 2008), Beninu (LACHAT et al. 2006) či Kanady (WEBB et al. 2008). V severských zemích (Norsko, Švédsko, Finsko a Dánsko) vzniká databáze informací o saproxylických druzích. Obsahuje přes druhů, hlavně z Ascomycetes, Basidiomycetes, Coleoptera, Diptera a Hymenoptera (STOKLAND & MEYKE 2008). 2.2 Termín saproxylický SILVESTRI (1913) použil termín saproxylophiles pro organismy rozkládající dřevo v půdě ( sapros je řecky rozklad). DAJOZ (1966) pozměnil tento termín na saproxylique, SPEIGHT (1989) použil termín saproxylic v souvislosti s organismy, které jsou závislé v některé fázi jejich životního cyklu na odumřelém či umírajícím dřevu již mrtvých či umírajících stromů (stojících či padlých), nebo závislých na dřevních houbách či na přítomnosti jiných organismů v odumřelém dřevě. ALEXANDER (2008) tuto definici upřesnil - saproxylické organismy jsou druhy, které se buď podílí na procesu rozkladu dřeva, jsou závislé na rozkladném procesu dřeva houbami nebo na produktech tohoto rozkladu, a které jsou spojené s žijícími, ale také mrtvými stromy. V jeho pojetí definice saproxylic zahrnuje dvě skupiny organismů. První skupina zahrnuje druhy, které jsou závislé na dekompozičních produktech, druhá zahrnuje organismy jiné než houby, které žijí přímo na dřevě. Mezi saproxylické druhy se zpravidla nepočítají ty, které v odumřelém dřevě jen přezimují. Druhy brouků vázané na saproxylické mravence či jiné saproxylické blanokřídlé, ptáky a savce ve stromových dutinách se nejčastěji označují jako fakultativně či obligátně saproxylické (SPEIGHT 1989). Pro některé druhy je přesto mrtvé dřevo jediným zimovištěm

8 - 8 - (NIEDL 1958). Jako habitat pro saproxylické brouky může sloužit také zuhelnatělé dřevo (WIKARS 2001) Význam saproxylických organismů Saproxylické organismy jsou nejhojnější v lesních ekosystémech. Hrají dominantní roli v dekompozici mrtvého dřeva. Součástí saproxylického komplexu jsou tři skupiny organismů: mikroorganismy, houby a živočichové (SPEIGHT 1989). Většina skupin brouků má větší či menší vztah k rozkládajícímu se dřevu, dokonce i vodní brouci jako např. Gyrinidae využívají v některých případech kmeny mrtvých stromů k zakuklení (KIREJTSHUK 2001). V neobhospodařovaném boreálním lese tvoří mrtvé dřevo asi % celkové biomasy dřeva (SYRJANEN et al. 1994). Ve středoevropském lese mírného pásma a ve smíšeném horském lese je podle podmínek obsah mrtvého dřeva mezi m 3 /ha (HAHN & CHRISTENSEN 2004). Voda je omezujícím faktorem pro mnohé houbové brouky, protože obsah vody přímo souvisí s konzistencí hub (SCHIGEL 2008). Saproxyličtí brouci mají pochopitelně i další velmi úzce vymezené požadavky, týkající se např. typu rozkladu, stádia rozkladných procesů, správného místa rozkladu dřeva a polohy hostitelského stromu (ALEXANDER 2008). Většina saproxylických brouků je malých se skrytým způsobem života. Jejich odchyt je složitý a navíc jde o druhově velmi bohatou skupinu. Během posledních dvaceti let jsou saproxyličtí brouci stále více studováni, převážně z důvodu, že tvoří druhově jednu z největších skupin v červených seznamech mnoha zemí a mají vliv na lesní hospodářství (BOUGET et al. 2008). 2.4 Cíle a) Popsat společenstvo saproxylických brouků NPP Rendezvous, jeho strukturu a diverzitu (druhová diverzita, dominance, trofické skupiny, preference pro určité typy mikrostanovišť a makrostanovišť). b) Popsat fenologii nejhojnějších druhů v průběhu sezóny (letovou aktivitu dospělců v průběhu roku). Srovnání letové aktivity s klimatickým vývojem v daném roce. c) Interpretovat data z hlediska významu lokality pro ochranu přírody. d) Udělat seznam zachycených brouků NPP Rendezvous.

9 - 9 - Studie by dále měla zajistit data pro srovnání s jinými lokalitami, na kterých byl tento výzkum prováděn (Dlúhý hrúd na Dyji (jihozápadně od Pohanska), NPR Ranšpurk, NPR Cahnov- Soutok, PR Milovická stráň, lesnická studijní plocha u Lednice).

10 CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ A SEZÓNY Studovaná lokalita NPP Rendezvous patří do panonské biogeografické oblasti. Leží v Jihomoravském kraji, spadá pod katastrální území Valtice, kód lokality je CZ ( 2005). Leží v Biosférické rezervaci Dolní Morava. Sběr probíhal v roce Biosférická rezervace Dolní Morava Celá Dolní Morava spadá do klimatické oblasti T4. Tato oblast je ze všech oblastí v ČR nejteplejší a nejsušší, léto je velmi teplé, suché a dlouhé, zima je krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (40-50 dnů) (QUITT 1971). Průměrná roční teplota (mezi lety ) se pohybuje kolem 9,8 C, průměrný úhrn srážek kolísá mezi 483 až 515 mm (obr. 1) (SKOKANOVÁ 2006). Obr. 1: Průměrná měsíční teplota vzduchu na stanicích Brod nad Dyjí a Lednice za období (SKOKANOVÁ 2006).

11 NPP Rendezvous Lokalita se nachází mezi Valticemi a Břeclaví (asi 2 km východně od Valtic, obr. 2) a její rozloha je 17,12 ha. Oblast je turisticky navštěvována, stojí se zde zámeček Rendezvous (čili Dianin chrám), přímo podél jižní hranice NPP vede silnice, u které je parkoviště pro návštěvníky. Středem lokality vede cyklostezka. Lokalita je velmi heterogenní, zahrnuje rybník Rendezvous, borový porost, dubový porost, louky i solitérní stromy. Obr. 2: Plán NPP Rendezvous (převzato z Teplota a srážky na lokalitě v roce 2005 Naměřené hodnoty srážek jsou z měřící stanice Lanžhot, teploty ze stanice Lednice (obr. 3, obr. 4), nejvyšší teploty za dobu výběru pastí byly mezi a 1. 8., nejnižší teplota v dubnu a říjnu, nejvyšší srážky mezi a , nejméně srážek mezi a

12 Souhrn srážek [mm] průměrná teplota [ C] leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Obr. 3: Srážky a teploty v r Souhrn srážek [mm] Průměrná teplota [ C] ,2 21, , ,4 17,4 50,8 17,5 15, ,8 32,9 13, ,9 24,7 20,1 11,6 12 6,7 0, Datum Obr. 4: Srážky a teploty za dobu sběru.

13 METODIKA 4.1 Nárazové (oknové) pasti Pro současnou studii byly použity nárazové (oknové) pasti (obr. 5). Tvořila je tři průhledná plexiskla (1 x 25 cm x 50 cm, 2 x 12,5 cm x 50 cm) spojená do kříže a připevněná na plastové nálevce (d = 24 cm), která vedla do sběrné nádobky s fixační tekutinou. Past byla vybavena stříškou, jako ochranou proti srážkám. Každá past byla upevněna na bambusové tyči, s nárazovou plochou asi 1,5m nad zemí (horní okraj pasti). Místa jejich rozmístění byla vybrána za pomoci tabulky náhodných čísel. Pastí bylo celkem deset, umístěných v lesním porostu mezi silnicí Břeclav-Valtice a rybníkem (obr. 2). Byly vybírány každých 14 dní (instalace pastí , první výběr , poslední vyběr, celkem 10 sběrů zhruba po 14ti dnech). Jako konzervační tekutiny bylo použito 2,5 % roztoku formaldehydu. Nachytaný materiál byl přímo na lokalitě převeden do 70 % lihu. Následně byl materiál preparován a determinován. Obr. 5: Nákres nárazové pasti (autor: J. Schlaghamerský).

14 Bohužel došlo v půlce sezóny (15. 7.) k výpadku šesti pastí odcizením. Již dříve měly pasti propíchnuté nálevky (16. 5.), to ale patrně neovlivnilo sběr. Z tohoto důvodu výzkum na této lokalitě nepokračoval v příštích sezónách. 4.2 Statistické vyhodnocení V předkládané studii byly vypočítány základní ekologické indexy diverzity podle LOSOSA (1993) Shannonův index (H) je běžně používaný index pro charakteristiku druhové diverzity ve společenstvu. Vypočte se poměr počtu jedinců jednotlivých druhů (i) k celkovému počtu jedinců (p i ) a výsledné hodnoty jsou vynásobeny přirozeným logaritmem těchto poměrů (ln p i ). Dále je spočítána suma těchto hodnot a výsledek je vynásoben -1. Rozsah je od 0 při absolutní dominanci jediného druhu do ln S při absolutní vyrovnanosti. Shannonova ekvitabilita (E H ) je vyjádřena podílem H a H max (H max = ln S). H max je teoretická hodnota při vyrovnanosti abundance všech druhů. Hodnota ekvitability se pohybuje mezi 0 a 1, kde jedna značí úplnou vyrovnanost. Dominance (D) (relativní abundance) je udána jako podíl n jedinců daného druhu (čeledi) a celkového počtu jedinců N. 4.3 Nomenklatura, systém a determinace Brouci byli determinováni na druhovou úroveň s výjimkou čeledi Staphylinidae (kromě podčeledi Scaphidiinae, která tvořila početnou a lehce determinovatelnou skupinu) a Ptiliidae, které nebyly vyhodnoceny, stejně jako rod Meligethes čeledi Nitidulidae. Za rok 2005 bylo nasbíráno celkem 70 vzorků (pět odběrů po deseti pastech a pět odběrů po čtyřech).

15 Nomenklatura je částečně podle Palearktického katalogu (LÖBL & SMETANA 2007, 2008), čeledi, které tato práce neobsahuje, jsou uvedeny podle Seznamu československých brouků (JELÍNEK 1993). Část materiálu byla revidována či určena některými níže uvedenými odborníky na jednotlivé skupiny: Jan Horák (Praha): Mordellidae, Scraptiidae, Aderidae Pavel Průdek (Brno): Cryptophagidae, Latridiidae, Mycetophagidae, Ciidae, Colydiidae, Monotomidae, Rhizophagidae, Sphindidae, Cucujidae, Silvanidae, Erotylidae, Endomychidae, Salpingidae, Corylophidae David Hauck (Brno): Tenebrionidae Miloš Knížek (VÚLHM Jíloviště-Strnady): Scolytinae Michal Krobot (Brno): Carabidae Saproxylické druhy brouků byly rozděleny podle závislosti jejich vazby na odumřelé dřevo (obligátní, fakultativní, pravděpodobný), makrohabitatu, mikrohabitatu a potravních nároků. Údaje jsou založeny zejména na pracích SCHLAGHAMERSKÉHO (2000), KÖHLERA (2000), HŮRKY (2005) a PRŮDKA (osobní sdělení).

16 VÝSLEDKY 5.1 Celkové počty brouků Celkem bylo zachyceno jedinců, průměrně 96 kusů na past (z toho 393 kusů čel. Staphylinidae, 41 kusů čel. Ptiliidae a 46 kusů rodu Meligethes není v dalších analýzách začleněno a není s nimi dále počítáno) a celkem 263 druhů brouků. Saproxyličtí brouci tvořili 70 % všech determinovaných druhů brouků (obr. 6). Úplný seznam saproxylických i nesaproxylických druhů brouků je uveden v příloze 9.1 a 9.2. Epigeičtí 26 druhů Koprofágní 14 druhů Nekrofágní 5 druhů Fytofágní 32 druhů Vodní 2 druhy Saproxyličtí 187 druhů 10% 5% 2% 12% 1% 70% Obr. 6: Ekologické skupiny brouků zachycené nárazovými pastmi. 5.2 Saproxyličtí brouci Saproxylických brouků bylo celkem 5987 kusů náležících ke 187 druhům (tabulka druhů v příloze 9.1), z toho většinu tvořily obligátně saproxylické druhy (73 % druhů a 84 % kusů) (obr. 7). Shannonův index pro saproxylické brouky byl 1,5, Shannonova ekvitabilita 0,28. Nejvíce jedinců i druhů bylo zachyceno ve sběrech z , a (obr. 8). Nejpočetnějším druhem byl Litargus connexus (Fourcroy, 1795) (Mycetophagidae)

17 s celkovým počtem 969 kusů (16 %), Xyleborinus saxeseni (Ratzeburg, 1837) (Curculionidae: Scolytinae) s celkovým počtem 938 (16 %) kusů a Xyleborus dispar (Fabricius, 1792) (Curculionidae: Scolytinae) se 701 kusy (12 %). Nejvíce početně dominantních druhů bylo zachyceno od začátku do poloviny května a od začátku do poloviny června (obr. 9). Ostatní druhy neměly dominanci nad 10 %. Eudominantních až recedentních druhů (> 1 %) bylo dohromady 15 (obr. 10). Tvořily 71 % kusů, 1/3 z nich (5 druhů) patřila do podčeledi Scolytinae (Curculionidae) a to Taphrorychus villifrons (Dufour, 1843), Xyleborus dryographus (Ratzeburg, 1837), X. monographus (Fabricius, 1792), X. dispar (Fabricius, 1792) a Xyleborinus saxeseni (Ratzeburg, 1837). Počet druhů je vždy uváděn v absolutních číslech (přesném počtu chycených druhů), počet kusů v přepočtu na past (z důvodu výpadku pastí) Druhy saproxylických brouků v % Počet jedinců saproxylických brouků v % Relativní abundance v % Obligátní Fakultativní Pravděpodobný Vztah k mrtvému dřevu Obr. 7: Rozdělení zachycených saproxylických brouků podle jejich vztahu k odumřelému dřevu. Porovnáním jednotlivých pastí je vidět velké rozpětí počtu jedinců. 36 druhů bylo chyceno jen v jednom exempláři.

18 Druhů celkem Kusů na past ,3 153, , , , , , Datum Obr. 8: Celkové počty druhů saproxylických brouků za dobu sběru a průměrné počty saproxylických brouků na past za jednotlivé intervaly odchytu s minimem a maximem daných termínů, uváděn je den výběru pastí. Litargus connexus Xyleborus saxeseni Xyleborus dispar Počet kusů na past Datum Obr. 9: Průměrné abundance eudominantních saproxylických druhů s maximem a minimem jedinců v pasti.

19 Litargus connexus Xyleborus saxeseni Xyleborus dispar Salpingus planirostris Rhizophagus bipustulatus Scaphisoma cf. agaricinum Xyleborus monographus Xyleborus dryographus Atomaria elongatula Sericoderus lateralis Cerylon ferrugineum Epurea aestiva Epurea unicolor Taphrorhychus villifrons Placonotus testaceus Obr. 10: Relativní abundance druhů v %, zařazeny jsou recedentní až eudominantní druhy. 5.3 Rozdělení společenstva podle ekologických nároků jednotlivých druhů Co se makrohabitatu týká, patřila většina druhů (65 %) i kusů (77 %) do skupiny, pro kterou je typický les. Druhou největší skupinu pak tvořili brouci lesních otevřených stanovišť (20 % druhů a 17 % kusů) (obr. 11). Mikrohabitatem patřila většina brouků mezi kortikolní (35 % druhů, 38 % kusů), lignikolní (15 % druhů, 32 % kusů) a polyporikolní (27 % druhů, 16 % kusů) (obr. 12). Z hlediska potravních nároků bylo zachyceno nejvíce druhů mycetofágních (40 % druhů, 62 % kusů), zoofágních (20 % druhů, 18 % kusů) a xylofágních (15 % druhů, 5 % kusů). (obr. 13). Pokud je druh zařazen do více trofických skupin (popř. mikrohabitatu či makrohabitatu) je započítán vždy v každé dané skupině.

20 Počet druhů Počet kusů 90% 80% Relativní abundance v % 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Lesy Vlhké lesy Otevřená lesní stanoviště Otevřená stanoviště Eurytropní Neuvedeno Makrohabitat Obr. 11: Rozdělení saproxylických druhů dle jejich preferovaného makrohabitatu. Počet druhů Počet kusů Relativní abundance v % Dřevo Hnízda Podkorní Stromové dutiny Hrabanka Rozkládající se rostlinný materiál Trouch Dřevní houby Půda Trus savců Výtok mízy Mikrohabitat Obr. 12: Rozdělení saproxylických brouků dle mikrohabitatu.

21 Počet druhů v % Počet jedinců v % Relativní abundance v % Xylosaprofágní Mycetofágní Mycetofágní na plísních Nekrofágní Polyfágní Saprofágní Saprofágně-zoofágní Xylofágní Xylomycetofágní Potravní nároky Xylozoofágní Zoofágní Zoo-mycetofágní Zoofágní-saprofágní Neuvedeno Obr. 13: Rozdělení saproxylických brouků do trofických skupin. 5.4 Zachycené ohrožené druhy Ze zachycených a determinovaných brouků jsou zapsány v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (FARKAČ et al. 2005) 3 druhy kriticky ohrožené, 9 ohrožených, 17 zranitelných a 4 téměř ohrožené (celkem 33 druhů včetně nesaproxylických brouků). Z odchycených saproxylických brouků jsou v Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky (FARKAČ et al. 2005) zapsány: 2 druhy kriticky ohrožené, 8 ohrožených, 16 zranitelných a 3 téměř ohrožené, celkem tedy 29 druhů (88 % z celkového počtu ohrožených druhů) (tab. 1). Pouze jeden z nich je fakultativně saproxylický, ostatní obligátně saproxyličtí. Nejvíce ohrožených druhů patří do lesního makrohabitatu (obr. 14), mikrohabitat je nejvíce zastoupen podkorní, trouch a dřevní houby (obr. 15). Z trofických skupin jsou nejvíce zastoupeny mycetofágní a xylofágní (Obr. 16).

22 Tab. 1: Ohrožené druhy saproxylických brouků zachycené nárazovými pastmi. Seřazeni jsou podle ohrožení a čeledi, rody a druhy jsou řazeny abecedně. Ohrožení Čeleď Druh SX MI PO MA CR Eucnemidae Hylis cariniceps (Reiter, 1902) o dř xm l CR Mordellidae Mordellaria aurofasciata (Comolli, 1837) o dř xm ol EN Buprestidae Agrilus hastulifer (Ratzeburg, 1839) o ků x ol EN Elateridae Stenagostus rhombeus (Olivier, 1790) o tr z l EN Nitidulidae Carpophilus sexpustulatus (Fabricius, 1791) o ků s l EN Cucujidae Pediacus depressus (Herbst, 1794) o ků z l EN Erotylidae Triplax elongata Lacordaire, 1842 o ch m l EN Zopheridae Colobicus hirtus (P. Rossi, 1790) o ků l EN Biphyllidae Biphyllus frater Aubé, 1850 o ků m l,ol EN Cerylonidae Cerylon deplanatum Gyllenhal, 1827 o tr z l VU Histeridae Aeletes atomarius (Aubé, 1842) o tr z l VU Histeridae Pledagerus dissectus Erichson, 1839 o tr z l VU Buprestidae Agrilus convexicollis L.Redtenbacher, 1849 o dř x vl VU Elateridae Ampedus praestus (Fabricius, 1792) o tr x l VU Elateridae Ampedus rufipennis (Stephens, 1830) o tr x l VU Elateridae Ampedus sinuatus Germar, 1844 o tr s l VU Nitidulidae Cyllodes ater (Herbst, 1792) f ch m l VU Monotomidae Rhizophagus aeneus Richter, 1820 o ků s,z vl VU Erotylidae Triplax collaris (Schaller, 1783) o ch m l VU Erotylidae Triplax lepida Faldermann, 1835 o ch m l VU Mycetophagidae Mycetophagus fulvicollis Fabricius, 1792 o ch m l VU Mycetophagidae Mycetophagus populi Fabricius, 1798 o ch m l VU Mycetophagidae Triphylus bicolor (Fabricius, 1792) o ch m l VU Curculionidae Scolytus ensifer Eichhoff, 1881 o ků x ol,o VU Curculionidae Scolytus multistriatus (Marsham, 1802) o ků x l VU Curculionidae Scolytus pygmaeus (Fabricius, 1787) o ků x ol NT Tenebrionidae Platydema violaceum (Fabricius, 1790) o ch m l NT Cerambycidae Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) o dř x l NT Anthribidae Enedreutes sepicola (Fabricius, 1792) o dř xm ol SX vztah k odumřelému dřevu MI mikrohabitat PO potravní nároky OH - ohrožení o obligátní dř pevné dřevo (lignikolní) m mycetofágní ms mycetofágní na f fakultativní hn hnízda (nidikolní) plísních CR - kriticky ohrožený EN - ohrožený p pravděpodobný hr hrabanka x xylofágní VU - zranitelný NT - téměř ch choroše (polyporikolní) xm xylomycetofágní ohrožený MA makrohabitat ků kůra (kortikolní) xs xylosaprofágní e eurytropní pů půda xz xylozoofágní l les vm výtok mízy z zoofágní rz rozpadající se rostlinný o otevřená stanoviště materiál pp polyfágní ol otevřená lesní stanoviště sd stromové dutiny s saprofágní vl vlhké lesy (vč. lužních) tr trouch n nekrofágní v trus savců

23 Počet druhů Les Otevřené lesní stanoviště Otevřené stanoviště Vlhký les Makrohabitat Obr. 14: Ohrožené druhy saproxylických brouků a jejich makrohabitat. 10 Počet druhů Dřevo Dřevní houby Kůra Trouch Mikrohabitat Obr. 15: Ohrožené druhy saproxylických brouků a jejich mikrohabitat.

24 Počet druhů Mycetofágní Saprofágní Zoofágní Xylofágní Xylomycetofágní Trofické skupiny Obr. 16: Ohrožené druhy saproxylických brouků a jejich zařazení do trofických skupin.

25 DISKUZE 6.1 Saproxyličtí brouci a nárazové pasti Z celkového počtu chycených brouků bylo nejvíce saproxylických (70 %), tvořily tedy dominantní skupinu. I s ohledem na výpadek šesti pastí na půl sezóny se chytilo srovnatelné množství jedinců i druhů jako na lokalitě Dlúhý hrúd (MAŇÁK 2007), což svědčí o bohatosti lokality. Vyšší zastoupení malých druhů je dán patrně jejich vyšší abundancí na plošnou jednotku (STORK & BLACKBURN 1993). Podle mého názoru je to také částečně tím, že větší brouci létají často výše, a také jich je méně druhů. Vzhledem k tomuto faktu bych pasti umístil také výše, aby se nachytal vyšší počet druhů. Kvůli výpadku části pastí nemohly být použity statistické metody (jako je ordinační analýza) pro stanovení závislosti letové aktivity na mrtvém dřevě (to jsme měřili 4 m okolo pasti). Hmyz smrcený formaldehydem se ukázal být příliš ztuhlý, což ztěžovalo determinaci a zejména preparaci. Proto bych pro příští studii využil jinou fixační tekutinu. Dal by se použít např. nasycený roztok soli s vodou, ale v takto teplé oblasti by se pasti musely vybírat minimálně jednou za týden (MAŇÁK 2004). Oknové (nárazové) pasti jsou často kritizovány pro odchyt příliš velkého množství brouků, kteří přímo nesouvisí s okolím pasti, což však bylo částečně vyvráceno (SVERDRUP- THYGESON A. & BIRKEMOE T. 2008). Použití těchto pastí je podle mne vysoce efektivní pro statistické zpracování zachycených druhů a zjištění faktorů, které odpovídají za jejich složení (např. již zmíněná výška letu či mrtvé dřevo v okolí pasti). 6.2 Druhová dominance, makrohabitat, mikrohabitat a trofické skupiny Většina dominantních druhů byla jiná než u MAŇÁKA (2007) nebo SCHLAGHAMERSKÉHO (2000) (ten však používal převážně jiné metody odchytu a v případě oknových pastí atrahující fixační roztok), což je patrně dáno především jiným typem lokality a odlišnou sezónou. I u dominantních druhů byly dobře vidět rozdíly, jak mezi konkrétními pastmi, tak mezi termíny (velké rozpětí maxima a minima chycených exemplářů, jak v rámci termínu, tak v rámci celé sezóny). Z recedentních druhů lokality Dlúhý hrúd nebyly zachyceny Atomaria procerula Erichson, 1846, Cryptophagus pseudodentatus Bruce, 1946 a Aridius nodifer (Westwood, 1839), z lokality Lednice recedentní Gnathoncus nannetensis (Marseul, 1862), Mordellochroa abdominalis (Fabricius, 1775), Cis castaneus

26 Mellié, 1848 a Dasytes plumbeus (O. F. Müller, 1776). Vzhledem k rozdílnému biotopu a sezónám to není mnoho. Makrohabitat většiny druhů byl typický pro lesní prostředí, mikrohabitat většiny druhů buď kůra, dřevo nebo dřevní houby, což je logicky dáno výběrem pouze saproxylických brouků do analýzy a výběrem lesní lokality. Z trofických skupin převládaly druhy mycetofágní. Mikrohabitat, makrohabitat i trofické skupiny vyšly podobně jako v pracích MAŇÁKA (2007) a SCHLAGHAMERSKÉHO (2000). Počet zachycených druhů i jedinců odpovídal klimatickému vývoji daného období. Pokles počtu jedinců i druhů zachycených je pravděpodobně dán nižší teplotou (odpovídá vývoji teploty). První termín (29. 4.) má nižší počty druhů a jedinců, protože se jich v tuto dobu méně vyskytuje (také je nižší teplota). Od je pokles druhů jednak z důvodu výpadku pastí a také proto, že se již nižší počet druhů vyskytuje. Roli zde však jistě hrál i nástup velkého množství srážek. Období, kdy byly pasti instalovány ( až ), je podle mého názoru dostatečně dlouhé. Z čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae) se zachytilo velmi málo druhů oproti známému počtu na lokalitě (9 druhů ze 78) (JELÍNEK 2005), jeden zachycený druh (Rhagium sycophanta) je v Červeném seznamu uveden jako téměř ohrožený. Lokalita je známá zejména výskytem druhů Trichoferus pallidus (Olivier, 1790) a Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758 (SLÁMA 1998, JELÍNEK 2005), které se nepodařilo zachytit, byli však na lokalitě pozorováni ( ). Na lokalitách Dlúhý hrúd a Lednice se také zachytil jen počet druhů tesaříkovitých. Metoda nárazových pastí se proto nezdá příliš efektivní na jejich odchyt. Všechny zachycené druhy jsou uvedeny v současném seznamu pro NPP Rendezvous (JELÍNEK 2005). Druhová bohatost čeledi Cerambycidae se zvyšuje v raném stádiu rozkladu dřeva (OHSAWA 2008), je proto dobré ponechávat mrtvé dřevo na lokalitě. 6.3 Ohrožené druhy Z ohrožených brouků se chytilo celkem 32 druhů, mezi saproxylické se z toho řadí 28 (FARKAČ et al. 2005), což je většina. Počet je nižší než u MAŇÁKA (2007) a SCHLAGHAMERSKÉHO (2000). Rozdíl je dán částečně výpadkem některých pastí v průběhu sezóny, výběrem roku a samozřejmě typem lokality a také délkou sběru (2 sezóny oproti jedné). SCHLAGHAMERSKÝ (2000) navíc sbíral i jinými metodami. Z vzácných druhů čeledi Cerambycidae se dále na lokalitě podle JELÍNKA (2005) vyskytují Akimerus schaefferi (Laicharting, 1784), Grammoptera abdominalis (Stephens,

27 ), Pedostrangalia revestita (Linnaeus, 1767), Isotomus speciosus (Schneider, 1787), Trichoferus pallidus (Olivier, 1790), Necydalis ulmi (Chevrolat, 1838), Vadonia unipunctata (Fabricius, 1787), Stenurella septempunctata (Fabricius, 1792), Stictoleptura erythroptera (Hagenbach, 1822), Rhamnusium bicolor (Schrank, 1781), Axinopalpis gracilis (Krynicki, 1832), Xylotrechus arvicola (Olivier, 1795), Plagionotus floralis (Pallas, 1733 ), Agapanthia dahli (Richter, 1821), Exocentrus punctipennis (Mulsant et Guillebeau, 1856) a Phytoecia icterica (Schaller, 1783), Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758 a Saperda punctata (Linnaeus, 1767). Druhy patřící do programu NATURA 2000 (Osmoderma eremita (Scopoli, 1763), Cerambyx cerdo Linnaeus, 1758 a Lucanus cervus (Linnaeus, 1758)) se nepodařilo zachytit. Může to být dáno jejich velikostí (z velkých brouků se však např. Prionus coriarius chytil), a také menší velikostí jejich populace, nebo rozdílnou výškou letu. 6.3 Návrhy na ochranu saproxylických brouků Zachycené ohrožené druhy saproxylických brouků jsou typické pro lesní prostředí makrohabitatem, mikrohabitat mají podkorní, dřevo, trouch a houby žijící na dřevu, trofiií převažují mycetofágní, xylofágní a zoofágní druhy, což je dáno výběrem lesní lokality a zpracováním zejména saproxylických brouků. Pro bezproblémové přežití těchto druhů je nutné ponechávat alespoň z části mrtvé dřevo na lokalitě a ponechat také dostatek odumírajících a zcela suchých stromů, které poskytnou dobré podmínky pro vývoj saproxylických brouků. Patřičné podmínky pro druhy brouků náležících do programu NATURA 2000 zajistí ponechání starých vzrostlých stromů na lokalitě. Těžbu dřeva je nutno citlivě regulovat. Vhodné je provádět inventarizaci a monitoring saproxylických brouků, z důvodu přesnějšího zjištění stavu populací na lokalitě.

28 ZÁVĚR Vzhledem k velkému počtu zachycených druhů, též druhů se skrytým způsobem života a vzácných či ohrožených brouků se mi metoda letových nárazových pastí zdá vysoce účinná pro odchyt saproxylických (i jiných) brouků zejména drobných a se skrytým způsobem života. Výsledky této práce přináší rozdělení saproxylických brouků do trofických skupin, rozdělení podle makrohabitatu, mikrohabitatu, jejich celkového počtu, letové aktivity hojných druhů a počtu druhů i jedinců celkově v průběhu sezóny. V rámci probíhajícího výzkumu vedoucího práce bude možné tyto výsledky použít pro srovnání s dalšími lokalitami na jižní Moravě. Vzhledem k vysokému počtu chráněných, ohrožených a vzácných druhů je NPP Rendezvous významnou lokalitou pro saproxylické druhy brouků a její vysoký statut ochrany je rozhodně oprávněný. Z hlediska péče o toto zvláště chráněné území je třeba zdůraznit význam ponechávání mrtvého dřeva na lokalitě, neboť je zdrojem zvyšujícím biodiverzitu lesa. Pro přehled o druzích a chráněných druzích daného území je monitoring a inventarizace důležitým prostředkem, bez kterého nelze ochranu druhů efektivně zajistit.

29 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ALEXANDER, K.N.A. 2003: The British saproxylic invertebrate fauna: 9-11 in: BOWEN, C.P. (ed.). Proceedings of the second pan-european conference on saproxylic beetles. People s Trust for Endangered Species, London. ALEXANDER, K.N.A. 2008: Tree biology and saproxylic coleoptera: Issues of definitions and conservation language: 1-5. In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. ASMODÉ, J.F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. BOUGET, C. BRUSTEL, H. BRIN, A. & NOBLECOURT, T. 2008: Sampling saproxylic beetles with window flight traps: Methodological insights: In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. DAJOZ, R., 1966: Ecologie et biologie des coléoptères xylophages de la hetraie. - Vie et Milieu 17: FARKAČ, J., KRÁL, D. & ŠKORPÍK, M. 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic, Invertebrates. Praha pp. HAHN, K. & CHRISTENSEN, M. 2004: Dead wood in European forest reserves a reference for forest management. In MARCHETTI, M. (ed.) Monitoring and indicators of forest biodiversity in Europe from ideas to operationality. EFI Proceedings, 51:

30 HŮRKA, K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Beetles of the Czech and Slovak Republics. Nakladatelství Kabourek. 390 pp. JELÍNEK, J. (ed.) 1993: Check-list of Czechoslovak Insects IV (Coleoptera). Seznam československých brouků. Folia Heyrovskyana Supplementum 1: 172 pp. JELÍNEK, P. 2005: Zpráva o výsledku inventarizace čeledi Cerambycidae NPP Rendezvous. Zpráva pro MŽP. Nepublikováno: 10 pp. JOHANSSON, T., JÖRGEN, O., HJÄLTÉN, J., JONSSON, B., G., ERICSON, L.: Beetle attraction to sporocarps and wood infected with mycelia of decay fungi in old-growth spruce forest of northern Sweden. Forest Ecology and Management 237: KIREJTSHUK, A.G. 2001: Semeystvo Gyrinidae (vertyachki) [Family Gyrinidae (whirligig beetles)]. In: TZALOLIKHIN, S.J. (ed.) Opredelitel presnovodnykh bespozvonochnykh Rossii i sopredel nykh stran 5 [Key to freshwater invertebrates of Russia and adjacent lands 5]. Nauka, Saint Petersburg: 838 pp. KÖHLER, F. 2000: Totholzkäfer in Naturwaldzellen des nördlichen Rheinlands. LÖBF Schriftenreihe, Band 18, Recklinghausen. 352 pp. LACHAT, T., NAGEL, P., CAKPO, Y., ATTIGNON, S., GOERGEN, G., SINSIN, B. & PEVELING, R. 2006: Dead wood and saproxylic beetle assemblages in a semi-deciduous forest in Southern Benin. Forest Ecology and Management. 225: LÖBL, I. & SMETANA, A., (edit.) 2007: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, volume 4, Elateroidea, Derodontoidea, Bostrichoidea, Lymexiloidea, Cleroidea, Cucujoidea. Stenstrup, Apollo Books, 935 pp. LÖBL, I. & SMETANA, A., (edit.) 2008: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, volume 5, Tenebrionoidea. Stenstrup, Apollo Books, 670 pp. LOSOS, B., 1993: Cvičení z ekologie živočichů. Masarykova univerzita. 230 pp.

31 MAŇÁK, V. 2004: Saproxyličtí brouci jihomoravského lužního lesa na lokalitě Dlouhý hrůd. Bakalářská práce, Masarykova Univerzita Brno: 27 pp. MAŇÁK, V. 2007: Společenstvo saproxylických brouků tvrdého luhu na lokalitě Dlúhý hrúd zjištěné odchytem do nárazových pastí. Diplomová práce, Masarykova Univerzita Brno: 35 pp. MÜLLER, J., BUSSLER, H. 2008: Key factors and critical thresholds at stand scale for saproxylic beetles in a beech dominated forest, Southern Germany: In VIGNON, V., ASMODÉ, J.F. (ed). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. NIEDL, J. 1958: Monografie československých druhů tribu Carabini (Col. Carabidae Carabinae). Část III. Přírodovědecký sborník Ostravského kraje XIX : 41 pp. OHSAWA, M. 2008: Different effects of coarse woody material on the species diversity of three saproxylic beetle families (Cerambycidae, Melandryidae, and Curculionidae). Ecological Research 23 (1): QUITT, E. 1971: Klimatické oblasti Československa. Academia, Studia Geographica 16, GÚ ČSAV v Brně: 73 pp. SCHIGEL, D.S. 2008: Collecting and rearing fungivorous coleoptera: In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (eds). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. SCHLAGHAMERSKÝ, J. 2000: The saproxylic beetles (Coleoptera) and ants (Formicidae) of Central European hardwood floodplain forests. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologica 103: 205 pp. SCHLAGHAMERSKÝ, J. 2005: Saproxylic beetles of a hardwood floodplain forest canopy. Latvijas entomologs, Riga: Entomological Society of Latvia, Supplementum 6:92 pp.

32 SILVESTRI, F. 1913: Descripzione di un nuove ordine di insetti. - Bolletino del Laboratorio di Zoologia generale e agraria della R. Sciola superiore d'agricola in Portici 7: SKOKANOVÁ, H. 2006: Hodnocení krajiny dolního Podyjí. Disertační práce na Masarykově Univerzitě: 278 pp. SLÁMA, M.E.F. 1998: Tesaříkovití (Cerambycidae) České a Slovenské republiky. Milan Sláma, Krhatice. 383 pp. SPEIGHT, M.C.D Saproxylic invertebrates and their conservation. Nature and Environment Series, No. 42. Council of Europe, Strasbourg: 101 pp. STOKLAND, J.N. & MEYKE, E. 2008: The nordic saproxylic database: an emerging overview of the biological diversity in dead wood: In VIGNON, V., ASMODÉ, J.-F. (ed). Proceedings of the 4th symposium on the Conservation and Workshop of Saproxylic Beetles, Vivoin (72)/ France 27th-29th June, Rev. Écol. (Terre Vie), suppt. 10. STORK, N.E., & BLACKBURN, T.M. 1993: Abundance, body size and biomass of arthropods in tropical forest. Oikos 67: SVERDRUP-THYGESON, A. & BIRKEMOE, T. 2008: What window traps can tell us: effect of placement, forest openess and beetle reproduction in retention trees. Journal of Insect Conservation: 1-9. SYRJANEN, K., KALLIOLA, R., PUOLASMAA, A. & MATTSON, J Landscape structure and forest dynamics in subcontinental Russian European taiga. Ann. Zool. Fenn., 31: WEBB, A., BUDDLE, M.C., DRAPEAU P. & SAINT-GERMAIN, M. 2008: Use of remnant boreal forest habitats by saproxylic beetle assemblages in even-aged managed landscapes. Biological Conservation 141: WIKARS, L. O. 2001: The wood-decaying fungus Daldinia loculata (Xylariaceae) as an indicator of fire-dependent insects. Exol. Bull. 49:

33 WU JIE, XIAO-DONG YU, HONG-ZHANG ZHOU 2008: The saproxylic beetle assemblage associated with different host trees in Southwest China. Insect Science 15: Nařízení vlády - Evropsky významná lokalita Rendezvous [online] [cit ]. Dostupné z: <

34 PŘÍLOHY 9. 1 Saproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí Seznam zkratek je v práci samotné (tab. I). Čeledě jsou řazeny systematicky, rody a druhy abecedně. Čeleď / Druh OH SX MI PO MA Počet Carabidae Platynus assimilis (Paykull, 1790) f ků z ol 1 Histeridae Abraeus perpusilus (Marsham, 1802) o tr z l 27 Aeletes atomarius (Aubé, 1842) VU o tr z l 5 Dendrophilus punctatus punctatus (Herbst, 1792) f hn,sd z l 35 Paromalus flavicornis (Herbst, 1792) o ků z l 6 Paromalus parallelipipedus (Herbst, 1792) o ků z l 21 Pledagerus dissectus Erichson, 1839 VU o tr z l 3 Leiodidae Anisotoma humeralis (Fabricius, 1792) o ch m l 18 Anisotoma orbicularis (Herbst, 1792) o ch m l 2 Ptomaphagus sericatus sericatus (Chaudoir, 1845) f tr,hn n? 1 Scydmaenidae Stenichus godarti (Latreille, 1806) f tr z l 30 Staphylinidae: Scaphidiinae Scaphisoma cf. agaricinum (Linnaeus, 1758) o tr m l 150 Scarabaeidae Cetonia aurata (Linnaeus, 1758) o hr,rz,tr s l,o 3 Valgus hemipterus (Linnaeus, 1758) o dř x ol 11 Clambidae Calyptomerus alpestris L.Redtenbacher, 1849 f ků m l 6 Buprestidae Agrilus biguttatus (Fabricius, 1777) o ků x ol 9 Agrilus convexicollis L.Redtenbacher, 1849 VU o dř x vl 1 Agrilus hastulifer (Ratzeburg, 1839) EN o ků x ol 1 Agrilus sulcicollis Lacordaire, 1835 o ků x ol 2 Eucnemidae Hylis cariniceps (Reiter, 1902) CR o dř xm l 2 Melasis buprestoides (Linnaeus, 1761) o dř xm l 11 Throscidae Trixagus brevicollis (Bonvoluoir, 1859) o dř x l 35 Elateridae Ampedus praestus (Fabricius, 1792) VU o tr x l 5 Ampedus rufipennis (Stephens, 1830) VU o tr x l 3 Ampedus sinuatus Germar, 1844 VU o tr s l 1 Denticollis linearis (Linnaeus, 1758) o tr xz l 3 Hemicrepidius hirtus (Herbst, 1784) f tr,pů pp e 4

35 Čeleď / Druh OH SX MI PO MA Počet Melanotus villosus (Fourcroy, 1758) o tr xz l 6 Stenagostus rhombeus (Olivier, 1790) EN o tr z l 1 Cantharidae Malthodes minimus (Linnaeus, 1758) o tr z l 1 Dermestidae Megatoma undata (Linnaeus, 1758) f hn n ol 1 Anobiidae Anobium punctatum (De Geer, 1774) o dř xs ol 2 Ptilinus pectinicornis (Linnaeus, 1758) o dř xs l,ol 2 Ptinomorphus imperialis (Linnaeus, 1767) o dř xs l 1 Ptinus pilosus P.W.J.Müller, 1821 o dř xs l,ol 6 Ptinus rufipes Olivier, 1790 o dř xs ol 8 Trogositidae Nemasoma elongatum (Linnaeus, 1761) o ků z l 22 Cleridae Thanasimus formicarius (Linnaeus, 1758) o ků z l 10 Sphindidae Aspidiphorus orbicularis (Gyllenhal, 1808) o ch m l 12 Sphindus dubius (Gyllenhal, 1808) o ch m l 2 Nitidulidae Carpophilus sexpustulatus (Fabricius, 1791) EN o ků s l 7 Cryptarcha strigata (Fabricius, 1787) f vm z,s l,o 1 Cychramus variegatus (Herbst, 1792) f ch m l,o 1 Cyllodes ater (Herbst, 1792) VU f ch m l 1 Epuraea aestiva (Linnaeus, 1758) p hn s ol 76 Epuraea marseuli Reiter, 1872 o ků s,z l 4 Epurea neglecta (Heer, 1841) f ků z l 5 Epuraea pallescens (Stephens, 1830) f ků z l 51 Epuraea pygmaea (Gyllenhal, 1808) o ků z l 6 Epuraea unicolor (Olivier, 1790) f vm,ch s e 73 Glischrochilus quadriguttatus (Fabricius, 1776) o ků z l 6 Glischrochilus quadrisignatus (Say, 1835) p rz,ků s e 5 Monotomidae Monotoma longicollis (Gyllenhal, 1827) o ků s,z l 1 Rhizophagus aeneus Richter, 1820 VU o ků s,z vl 1 Rhizophagus bipustulatus (Fabricius, 1792) f tr,ků,ch s,z ol 248 Rhizophagus fenestralis (Linnaeus, 1758) o ků s,z l 26 Rhizophagus parallelocollis Gyllenhal, 1827 o tr s,z ol 2 Rhizophagus perforatus Erichson, 1845 o ků z l 6 Rhizophagus picipes (Olivier, 1790) o ků s,z l 1 Silvanidae Silvanus bidentatus (Fabricius, 1792) o ků z l 13 Silvanus unidentatus (Fabricius, 1792) o ků z l 8 Uleiota planata (Linnaeus, 1761) o ků z l 37 Cucujidae Pediacus depressus (Herbst, 1794) EN o ků z l 1 Laemophloidae Cryptolestes duplicatus (Walt, 1839) o ků z ol 17 Cryptolestes ferrugineus (Stephens, 1831) o ků z e 5 Laemophloeus monilis (Fabricius, 1787) o ků s,z ol

36 Čeleď / Druh OH SX MI PO MA Počet Placonotus testaceus (Fabricius, 1787) o ků z l 59 Cryptophagidae Atomaria affinis C.R.Sahlberg, 1834 p ků ms l 11 Atomaria alpina Heer, 1841 f tr,ků ms l 1 Atomaria elongatula Erichson, 1846 f ch ms l 100 Caenoscelis ferruginea (C.R.Sahlberg, 1822) p sd,rz,pů m ol 1 Cryptophagus dentatus (Herbst, 1793) f ků,tr,ch m l 41 Cryptophagus denticulatus Heer, 1841 f hr m l,ol 15 Cryptophagus fuscicornis Sturm, 1845 o tr ms l 38 Cryptophagus pallidus Sturm, 1845 f ků,ch,hr,hn m l 10 Cryptophagus punctipennis C.N.F.Brisout de Barneville, 1863 f hr m e 2 Cryptophagus reflexus Rey, 1889 f hr m l,ol 6 Cryptophagus saginatus Sturm, 1848 p ků,hr,rz m e 1 Cryptophagus scanicus (Linnaeus, 1758) f hr m e 2 Cryptophagus uncinatus Stephens, 1830 f hr m e 17 Erotylidae Dacne bipustulata (Thunberg, 1781) o ch m l 5 Triplax aenea (Schaller, 1783) o ch m l 7 Triplax collaris (Schaller, 1783) VU o ch m l 12 Triplax elongata Lacordaire, 1842 EN o ch m l 5 Triplax lepida Faldermann, 1835 VU o ch m l 9 Triplax rufipes (Fabricius, 1775) o ch m l 33 Triplax russica (Linnaeus, 1758) o ch m l 16 Tritoma bipustulata Fabricius, 1775 o ch m l 7 Biphyllidae Biphyllus frater Aubé, 1850 EN o ků m l,ol 10 Diplocoelus fagi Guérin-Ménéville, 1844 o ch m l 18 Cerylonidae Cerylon deplanatum Gyllenhal, 1827 EN o tr z l 21 Cerylon ferrugineum Stephens, 1830 o tr z l 87 Cerylon histeroides (Fabricius, 1792) o tr z l 50 Endomychidae Symbiotes gibberosus (Lucas, 1849) o tr m ol 3 Corylophidae Arthrolips nana (Mulsant & Rey, 1861) p rz z l 2 Arthrolips obscura (C.R.Sahlberg, 1833) p ků z ol 2 Clypastraea brunnea (Brisout de Barneville, 1863) f hr m e 1 Clypastraea reitteri Bowestead, 1999 f hr m e 4 Orthoperus atomus Gyllenhal, 1808 o ch z l 43 Orthoperus brunnipes (Gyllenhal, 1808) o ch z l 21 Orthoperus corticalis (Redtenbacher, 1849) o ch z l 16 Orthoperus rogeri Kraatz, 1874 o ch z l 4 Sericoderus lateralis (Gyllenhal, 1827) p rz z,m e 90 Latridiidae Cartodere constricta (Gyllenhal, 1827) p pů,rz m e 3 Cartodere nodifer (Westwood, 1839 f hr m e 12 Corticaria bella L. Redtenbacher, 1849 o ků m l,ol 9 Corticarina truncatella (Mannerheim, 1844) p pů,ků ms l 1 Cortinicara gibbosa (Herbst, 1793) p ků,rz,hr m e 29 Enicmus atriceps Hansen, 1962 o ch m l 2

37 Čeleď / Druh OH SX MI PO MA Počet Enicmus brevicornis (Mannerheim, 1844) o ch m l 56 Enicmus fungicola C.G.Thomson, 1868 o ch m l 18 Enicmus histrio Joy et Tomlin, 1910 p ků,pů,v m e 4 Enicmus rugosus (Herbst, 1793) o ch,ků,tr m l 45 Enicmus transversus (Olivier, 1790) f tr,ch,hr ms l 2 Latridius consimilis Mannerheim, 1844 o ch ms l 5 Latridius gemellatus (Mannerheim, 1844) f hr m l,ol 3 Latridius hirtus Gyllenhal, 1827 o ch m l 10 Latridius minutus (Linnaeus, 1767) p hn,ků m e 2 Latridius porcatus Herbst, 1793 f hr m l,ol 3 Stephostethus alternans (Mannerheim, 1844) o ch m l 1 Stephostethus angusticollis (Gyllenhal, 1827) p ků,rz m o 18 Stephostethus caucasicus (Mannerheim, 1844) f hr m l 8 Mycetophagidae Litargus connexus (Fourcroy, 1785) o ků m l 969 Mycetophagus fulvicollis Fabricius, 1792 VU o ch m l 15 Mycetophagus piceus (Fabricius, 1787) o ch m l 2 Mycetophagus populi Fabricius, 1798 VU o ch m l 4 Mycetophagus quadriguttatus P.W.J.Müller, 1821 f ch m e 5 Mycetophagus quadripustulatus (Linnaeus, 1767) f ch m l 4 Triphylus bicolor (Fabricius, 1792) VU o ch m l 5 Ciidae Cis boleti (Scopoli, 1763) o ch m l 10 Cis comptus Gyllenhal, 1827 o ch m l 5 Cis fagi Walt, 1839 o ch m l 1 Cis festivus (Gyllenhal, 1813) o ch m l 1 Cis micans (Fabricius, 1792) o ch m l 20 Cis pygmaeus (Marsham, 1802) o ch m l 8 Orthocis alni (Gyllenhal, 1813) o ch m l 13 Orthocis lucasi (Abeille de Perrin, 1874) o ch m l 5 Sulcacis fronticornis (Panzer, 1809) o ch m l 3 Sulcacis nitidus (Fabricius, 1792) o ch m l 3 Melandryidae Orchesia fasciata (Illiger, 1798) o dř xm l 4 Mordellidae Mordellaria aurofasciata (Comolli, 1837) CR o dř xm ol 16 Mordellistena acuticollis Schilski, 1895 o dř xm ol 1 Mordellistena neuwaldeggiana (Panzer, 1796) o dř xm ol 1 Tomoxia bucephala Costa, 1854 o dř xm ol 21 Zopheridae Bitoma crenata (Fabricius, 1775) o ků z l 2 Colobicus hirtus (P. Rossi, 1790) EN o ků l 39 Synchita humeralis (Fabricius, 1792) o ků m l 33 Tenebrionidae Bolitophagus reticulatus (Linnaeus, 1767) o ch m l 8 Corticeus unicolor Piller et Mitterpacher, 1783 o ků z l 1 Mycetochara humeralis (Fabricius, 1787) o ch m l 6 Mycetochara maura (Fabricius, 1792) o ch m l 1 Pentaphyllus testaceus (Hellwig, 1792) o ch m e 21 Platydema violaceum (Fabricius, 1790) NT o ch m l

38 Čeleď / Druh OH SX MI PO MA Počet Pyrochroidae Pyrochroa coccinea (Linnaeus, 1761) o ků z-s l 1 Salpingidae Lissodema cursor Gyllenhal, 1813) o ků z ol 1 Salpingus planirostris (Fabricius, 1787) o ků z ol 459 Salpingus ruficollis (Linnaeus, 1761) o tr l,ol 35 Vincenzellus ruficollis (Panzer, 1794) o ků z l 2 Scraptiidae Anaspis frontalis (Linnaeus, 1758) o dř xz l 2 Cerambycidae Gramoptera abdominalis (Stephens, 1831) o dř x ol 2 Leiopus nebulosus (Linnaeus, 1758) o ků x l 1 Phymatodes testaceus (Linnaeus, 1758) o dř x l 1 Pogonocherus hispidulus (Piller et Mitterpacher, 1783) o ků x l 1 Prionus coriarius (Linnaeus, 1758) o dř x l 3 Rhagium sycophanta (Schrank, 1781) NT o dř x l 2 Stenostola ferrea ferrea (Schrank, 1776) o dř x o 1 Stenurella nigra (Linnaeus, 1758) o dř s ol 3 Tetrops praestus (Linnaeus, 1758) f ků x ol 1 Anthribidae Enedreutes sepicola (Fabricius, 1792) NT o dř xm ol 1 Curculionidae: Scolytinae Dryocetes villosus (Fabricius, 1792) o ků x l 15 Ernoporus tiliae (Panzer, 1793) o ků x o,l,ol 12 Hylesinus crenatus (Fabricius, 1787) o ků x vl 7 Hylesinus toranio (Danthoine, 1788) o ků x vl 58 Hylurgus ligniperda (Fabricius, 1787) o ků x 2 Scolytus carpini (Ratzeburg, 1837) o ků x l 3 Scolytus ensifer Eichhoff, 1881 VU o ků x ol,o 5 Scolytus multistriatus (Marsham, 1802) VU o ků x l 30 Scolytus pygmaeus (Fabricius, 1787) VU o ků x ol 9 Taphrorhychus villifrons (Dufour, 1843) o ků x l 70 Trypophloeus granulatus (Ratzeburg, 1837) o ků x o,l,ol 3 Xyleborinus saxeseni (Ratzeburg, 1837) o dř m l 938 Xyleborus cryptographus (Ratzeburg, 1837) o dř m l 5 Xyleborus dispar (Fabricius, 1792) o dř m l 701 Xyleborus dryographus (Ratzeburg, 1837) o dř m l 129 Xyleborus monographus (Fabricius, 1792) o dř m l 146 Curculionidae: Platypodinae Platypus cilindricus (Fabricius, 1792) o dř x l Nesaproxyličtí brouci zachycení do nárazových pastí Čeleď Druh OH Carabidae Abax parallelipipedus (Piller et Mitterpacher, 1783) Carabidae Amara familiaris (Dufschmid, 1812) Carabidae Amara ovata (Fabricius, 1792) Carabidae Harpalus signaticornis (Dufschmid, 1812 Carabidae Stenolophus teutonus (Schrank, 1781)

39 Histeridae Atholus bimaculatus (Linnaeus, 1758) Histeridae Atholus duodecimstriatus (Schrank, 1781) Leiodidae Amphycyllis globus (Fabricius, 1792) Leiodidae Catops fuliginosus Erichson, 1837 Leiodidae Catops nigricans (Spence, 1815) Scydmaenidae Stenichus scutellaris (P.W.J.Müller et Kunze, 1822) Silphidae Dendroxena quadrimaculata (Scopolii, 1771) Silphidae Nicrophorus humator (Gleditsch, 1767) Silphidae Nicrophorus vespilloides Herbst, 1783 Silphidae Oiceoptoma thoracicum (Linnaeus, 1758) Geotrupidae Anoplotrupes stercorosus (Hartmann in L.G.Scriba, 1791) Scarabaeidae Aphodius distinctus (O.F.Müller, 1776) Scarabaeidae Aphodius prodromus (Brahm, 1790) Scarabaeidae Aphodius rufipes (Linnaeus, 1758) Scarabaeidae Aphodius sticticus (Panzer, 1798) Scarabaeidae Onthophagus coenobita (Herbst, 1873) Scarabaeidae Onthophagus fracticornis (Preyssler, 1790) Scarabaeidae Onthophagus joanae Goljan, 1953 Scarabaeidae Onthophagus ovatus (Linnaeus, 1767) Scarabaeidae Onthophagus vitulus (Fabricius, 1776) EN Scarabaeidae Ontophagus lucidus (Sturm, 1800) Scarabaeidae Oxyomus sylvestris (Scopoli, 1763) Scarabaeidae Serica brunnea (Linnaeus, 1758) Scirtidae Cyphon pallustris C.G.Thomson, 1855 Scirtidae Microcara testacaea (Linnaeus, 1767) Elateridae Athous haemorrhoidalis (Fabricius, 1801) Elateridae Athous vittatus (Fabricius, 1792) Elateridae Dalopius marginatus (Linnaeus, 1758) Elateridae Dicronychus cinereus (Herbst, 1784) Elateridae Prosternon tesselatum (Linnaeus, 1758) Elateridae Prosternon chrysoconum (Germar, 1843) CR Elateridae Synaptus filiformis (Fabricius, 1781) Drilidae Drilus concolor Ahrens, 1812 VU Cantharidae Cantharis figurata Mannerheim, 1843 Cantharidae Cantharis nigricans (O.F.Müller, 1776) Cantharidae Cantharis obscura Linnaeus, 1758 Cantharidae Rhagonycha lignosa (O.F.Müller, 1776) Cantharidae Rhagonycha lutea (O.F.Müller, 1764) Dermestidae Orphilus niger (Rossi, 1790) Melyridae Clanoptilus marginellus (Olivier, 1790) Kateridae Brachypterus urticae (Fabricius, 1792) Kateridae Kateres pussilus (Thunberg, 1794) Phalacridae Stilbus testaceus (Panzer, 1797) Cryptophagidae Atomaria atricapilla Stephens, 1830 Cryptophagidae Atomaria fuscata (Schönherr, 1808) Cryptophagidae Atomaria linearis Stephens, 1830 Cryptophagidae Atomaria nigrirostris Stephens, 1830 Coccinellidae Calvia quatuordecimguttata (Linnaeus, 1758) Coccinellidae Coccinella septempunctata (Linnaeus, 1758) Coccinellidae Oenoplia conglobata conglobata (Linnaeus, 1758) Coccinellidae Psyllobora vigintiduopunctata (Linnaeus, 1758) Coccinellidae Scymnus ferrugatus (Moll, 1785)