Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta. Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Bakalářská práce BRNO 2010 PETR LUKÁŠ

2 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Zámecký park v Čechách pod Kosířem - dendrologická studie Bakalářská práce (přiloţeny 2 přílohy: Mapa dřevin zámeckého parku a cd) Vedoucí bakalářské práce: Ing. Soňa Tichá, Ph.D. Vypracoval: Petr Lukáš Brno 2010

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Zámecký park v Čechách pod Kosířemdendrologická studie vypracoval samostatně a pouţil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana LDF MENDELU v Brně. dne 26. dubna 2010 podpis řešitele bakalářské práce..

4 Poděkování: V první řadě musím poděkovat vedoucí práce Ing. Soni Tiché Ph.D. za její cenné rady a připomínky. Také děkuji své mamince a všem mým dobrým přátelům za podporu při psaní bakalářské práce. V Brně dne 26. dubna 2010 Petr Lukáš

5 Jméno: Petr Lukáš Název bakalářské práce: Zámecký park v Čechách pod Kosířem - dendrologická studie Resumé: Práce se zabývá dendrologickým průzkumem v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem. V literárním přehledu je popsána stručná historie parku a zámku, ale i stručná charakteristika lokality parku. V práci jste dále seznámeni se samotným dendrologickým průzkumem parku, který se zabývá determinací druhů jehličnatých a listnatých dřevin s keři. Dalším bodem je hodnocení zdravotního stavu dřevin a dendrometrické měření. Výsledkem práce je vytvoření návrhu průvodce parku s mapou. Práce také obsahuje srovnání tohoto dendrologického průzkumu s dendrologickým průzkumem O. Mrkose a K. Hiekeho a vytvoření fotodokumentace parku. Klíčová slova: dendrologie průzkum park dendrometrie

6 Name: Petr Lukas Name of bachelor work: Čechy pod Kosířem chateau dendrological study Resumé: The work deals with the dendrological research in Čechy pod Kosířem chateau. In the litery surfy is described a brief history of the park and chateau as well as a bief charecteristic of park location. In this work you are also acquainted with the dendrological park research itself which deals with the determinativ of coniferous species and deciduou wood species with bushes. The next point is the evaluation of wood species the reset of these work is the Project of park guidebook with a map. The work also contains the comparison of this dendrological research with the dendrological research of Mr. Mrkos and Mr. Hieke and park photodocumentation. Key words: dendrological research park forest mensuration

7 Obsah: 1. ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika lokality Historie zámku a zámeckého parku v Čechách pod Kosířem METODIKA VÝSLEDKY Jehličnany Cupressaceae Pinaceae Taxaceae Další zjištěné výsledky u jehličnanů Listnáče Aceraceae Betulaceae Bignoniaceae Celastracea Corylaceae Fabaceae Fagaceae Hippocastanaceae Juglandaceae Magnoliaceae Oleaceae Rhamnaceae Rosaceae Salicaceae Sapindaceae Tiliaceae Ulmaceae Další získané výsledky u listnáčů Keře Anacardiaceae... 44

8 Araliaceae Berberidaceae Buxaceae Caprifoliaceae Celastraceae Cornaceae Corylaceae Cupressaceae Elaeagnaceae Fabaceae Loranthaceae Oleaceae Philadelphaceae Rhamnaceae Rosaceae Spiraeaceae Taxaceae Vitaceae Průvodce parkem DISKUSE Komentář ke grafům Posouzení s dřívějšími dendrologickými průzkumy Návrh péče Ostatní návrhy Dodatek k návrhu péče Komentář ke kapitolám a ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY PŘÍLOHY 61

9 1. ÚVOD Historická zahrada, park nebo sad jsou památkami svého druhu jako umělecké dílo architektonizované přírody, které však ţije mimo jiné i vlastním biologickým ţivotem. Historické zahrady, parky i sady tvoří jako památky zahradního umění početnou, slohově významnou vývojovou řadu, která je nedílnou součástí hradů, zámků, šlechtických paláců ale i měšťanských domů. Historické zahrady jsou památkami zahradního umění, které jsou spjaty s určitým slohovým názorem doby, v níţ vznikly. Mohou však také odráţet myšlenkové prostředí lokality nebo mentalitu zadavatele stavby. Právě z tohoto důvodu práce připomíná stručnou historii nejen parku, ale i samotného zámku. Stěţejní částí bakalářské práce je dendrologický průzkum parku. Výzkum byl orientován na determinaci druhů jehličnatých a listnatých dřevin. Nedílnou součástí práce je i hodnocení zdravotního stavu dřevin a výsledky dendrometrického měření. Literární a archivní prameny společně se získanými daty z terénního průzkumu podrobil autor práce rozsáhlé analýze. Její výsledky byly pouţity pro vytvoření návrhu průvodce parku s mapou, ve kterém jsou vyznačeni nejvýznamnější jedinci v parku. Informace z terénních prací, jeţ byly stěţejní pro dendrologický průzkum, pak byly porovnávány s dendrologickým průzkumem O. Mrkose. Třetím, neméně důleţitým výsledkem práce, bylo vytvoření aktuální fotodokumentace parku. Cíl práce: inventarizace dřevin v zámeckém parku v Čechách pod Kosířem, zhodnocení stavu a významu dřevin objektu. 11

10 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika lokality Převzato ze stránek z Park se nachází v Olomouckém kraji, v katastrálním území obce Čechy pod Kosířem. Situační mapa je uvedena v přílohách (obr.č.1). Z geologického hlediska se zde nacházejí paleozoické horniny zvrásněné, nemetamorfované (břidlice, droby, křemence, vápence). Půdy na území kolem parku jsou půdního typu hnědozem a subtypu luvisol. V geomorfologii je území zařazeno: systém Hercynský, provincie Česká vysočina, subprovincie Krkonošsko Jesenická soustava, oblast Jesenická, celek Zábřeţská vrchovina, podcelek Bouzovská vrchovina, okrsek Přemyslovická pahorkatina. Fytografické členění území je: oblast Mezofytikum, obvod Českomoravské mezofytikum, okrsek Drahanské podhůří. Potenciální přírodní vegetace v oblasti zámku je Černýšová dubohabřina (Melampyronemorosi carpinetum). Zámecký park je po stránce terénní mírně zvlněný. Jeho nejníţe poloţené partie, tj. Velkého i Malého rybníka, obepíná vrstevnice 270 m. n. m. Jihozápadní část parku, jakoţ i jeho části severní a jihovýchodní leţí v nadmořské výšce 275 m. n. m. Vrstevnice 280 m. n. m. obepíná táhlé návrší, které se zvedá nad severovýchodním břehem Velkého rybníka. Na nejvyšším bodě tohoto návrší (282,5 m) stojí hlásná věţ z červených cihel. Proti tomuto návrší se zvedá do výše asi 270 m. n. m. návrší rozsahem mnohem menší, které tvoří předěl mezi oběma rybníky. Od stavidla velkého rybníka na severovýchod se terén postupně zvyšuje, a to od 265 aţ do 285 m. n. m., takţe východní cíp zámeckého parku leţí relativně nejvýše. (Mrkos, 1961). V zámeckém parku byl zároveň proveden i průzkum půdní. Vzorky zemin z 12 různých míst, označených na přiloţeném plánku čísly v malých krouţcích (obr.2.), byly odebírány sondovací tyčí dlouhou 40 cm, opatřenou hlubokým ţlábkem. Poněvadţ mnoţství zeminy odebrané tímto způsobem je příliš malé, bylo třeba získávat potřebné mnoţství materiálu opakovaným hloubením v širším okruhu výchozí sondy. Vzorky zemin byly pak podrobeny chemickým rozborům v naší geobotanické laboratoři, jejichţ výsledky podává přiloţená tabulka č.1. Tyto rozbory ukazují, ţe eluviální útvary studovaného území náleţejí půdnímu typu středoevropské hnědozemi (9,17). Tento typ 12

11 je charakterizován především mírně vlhkým podnebím, s ročním úhrnem sráţek 600 mm. Povrchový půdní horizont sahající do hloubky cm má barvu hnědošedou aţ šedohnědou, reakci neutrální nebo mírně kyselou a obsah humusu nejvýš 2,7%. Nepatrné mnoţství vápníku je podmíněno matečnou horninou z kulmských břidlic. Nadměrně vysoké procento vápníku v půdním vzorku č. 6 ( 20,3%) lze vysvětlit tak, ţe na příslušném návrší (úsek 25. a 26.) byly snad kdysi ukládány zbytky malty, cementu a omítky spolu se zeminou. Ţe zde běţí o umělý pokryv, je zřejmé jiţ z jeho kápovitého tvaru a také z toho, ţe půdní sondy odebrané ze svahu i z úpatí téhoţ návrší obsahují jedno procento vápníku. (Mrkos, 1961). Klimatické podmínky jsou uvedeny v tabulce č.2, které byly převzaty z webových stránek Českomoravského hydrometeorologického ústavu ( ) Historie zámku a zámeckého parku v Čechách pod Kosířem Nejstarší zmínka o Čechách je z roku Dokládá, ţe v obci patřily dva lány olomoucké metropolitní kapitule. První zmínka o panském sídle v Čechách, tvrzi, je v zápise do zemských desek v roce Koncem 16. století byla tvrz přebudována na malý renesanční zámek. Během středověku a raného novověku se zde vystřídalo několik majitelů panství. Na začátku 18. století odkupuje panství Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu. Jeho dcera, Marie Terezie z Lichtenštejnu, která se provdala za prince Evţena Savojského, přebudovala zámek na zámek barokní s průčelím obráceným na jih. Poté roku 1768 odkupuje panství Emanuel de Menes e Castro, vévoda da Silva-Tarouca z velmi starého portugalského rodu. Empírovou podobu získal zámek v letech díky Ervínu Silva-Tarouca. Zámek byl v drţení rodu Silva-Tarouca aţ do roku Následně objekt přešel do vlastnictví Československého státu. Od roku 1949 zaznamenáváme jiţ postupnou devastaci objektu. Nyní je zámecký objekt ve zprávě Vlastivědného muzea v Olomouci a probíhá pozvolná rekonstrukce areálu. Historie parku se významněji začala odvíjet v 70. letech 18 století. Tehdy hrabě František Štěpán Silva-Tarouca začal budovat park s charakteristickou barokní architekturou s prvky alejí, vodních kanálů a s romantickou dekorativní květinovou výzdobou. Dominantou parku v této době byla růţová alej, která byla později vystřídána mohutnější dubovou výsadbou. Další přestavba parku byla započata ve 30. letech 19. století hrabětem Františkem Josefem I. Silva-Tarouca. Park získal naprostý charakter přírodně krajinářského parku. Díky tomu vznikla nádherná krajinářská kompozice 13

12 s dvěma rybníky, kopci a loukami. Park byl obohacen o dvě další stavby: novogotickou věţ na jednom z návrší a o empírový altán. O stavbu obou architektonických prvků se zaslouţil nejstarší syn Ervína Silva-Tarouca. Velkou zásluhu na rozšíření mnoţství exotických dřevin v parku má hrabě František Silva-Tarouca. Jelikoţ to byl výborný dendrolog, mohl při výběru rostlinných exemplářů uplatnit své zkušenosti. Do jaké míry při výběru spolupracoval se svým bratrem Arnoštem, zakladatelem Průhonického parku, lze jen spekulovat. Poslední velké výsadby se uskutečnily ve 30. letech minulého století. V zámeckém parku bylo vysazeno 109 druhů a odrůd. 14

13 3. METODIKA Před započetím terénních pracích byly nejdříve vyhledány literární podklady o parku. Vyhledávání byla zaměřena na dřívější dendrologické průzkumy a na články k historii zámeckého komplexu. Před zahájením prací byla provedena pěší obchůzka areálu parku, aby byl rozvrţen postup terénních prací. Následně byly započaty měřické práce v parku. Prvně se začaly zjišťovat GPS souřadnice významných jedinců v parku. GPS souřadnice byly pořízeny pomocí kapesního počítače PDA Trimble s GPS stanicí. Po zjištění polohy těchto stromů následovalo zhotovení fotodokumentace a měření dendrometrických veličin. Fotografie byly pořizovány digitálním fotoaparátem Canon PowerShot A 520. Pro následné zjištění výšek stromů z fotografických snímků muselo být umístěno k stromům měřítko. Za měřítko byla pouţita dřevěná tyčka o délkovém rozměru 1,6 metru. Dále byl změřen obvod stromu ve výčetní tloušťce (tj. 1,3 metru od paty kmene). Obvod stromu ve výčetní tloušťce je označován značkou c1,3. Obvod stromu byl zjišťován dvacetimetrovým ocelovým svinovacím pásmem značky JOBIprofi. Naměřené hodnoty jsem zapisoval do měřického deníku. Po provedení terénních prací následovalo vyhodnocení výsledků měření. Přepsání naměřených hodnot obvodu kmene do počítače. Následně byl proveden přepočet obvodu kmene na průměr kmene (d1,3). Přepočet byl proveden dle vzorce: d 1,3 =c1,3/π. Dále bylo provedeno zjištění výšek (h) z fotodokumentace. K tomu byl pouţit program UTHSCSA Image Tool verze Z celé fotodokumentace byl udělán výběr esteticky vhodných fotografií dřevin. Fotografie jsou součástí přiloţeného cd. Na cd jsou dřeviny rozděleny dle čeledí a poté abecedně v rámci čeledě. Další prací bylo vytvoření situační mapy parku, kde je vyobrazen polohopis. V podrobné mapě areálu parku jsou zaneseny význačné druhy dřevin a stezky v parku. Poloha význačných stromů byla nahrána z kapesního počítače. Mapy byly vytvářeny v programu ARCGIS- ARC MAP verzion

14 4. VÝSLEDKY Dřeviny jsou ve výsledcích zařazeny do svých čeledí. V čeledích jsou uspořádány abecedně. Údaje o místu výskytu druhu, popis druhu a nároky pro jehličnany jsou převzaty z Encyklopedie jehličnatých stromů a keřů (Hieke, 2008). U listnatých dřevin a keřů jsou informace o místě výskytu druhu a popis druhu přebrány z Encyklopedie listnatých stromů a keřů (Horáček, 2007). Nároky listnatých dřevin jsou převzaty z publikace Stromy (Hecker, 2005). U Betula papyrifera, Catalpa bignonioides, Crataegus pedicellata, Koelreuteria paniculata, Liriodendron tulipifera, Magnolia acuminata, Magnolia xsoulangiana, Populus alba, Populus balsamifera, Rhamnus cathartica, Sophora japonica a Sorbus torminalis jsou nároky převzaty z publikace Praktická dendrologie 1 2 (Hieke, 1978). Vše je doplněno o údaje, které byly zjištěny průzkumem parku Jehličnany Přehled nalezených druhů je v tabulce č Cupressaceae Chamaecyparis lawsoniana (cypřišek Lawsonův) Naměřené hodnoty tabulka č. 4. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (jihozápadní Oregon aţ severozápadní Kalifornie) Popis druhu: Dosahují výšky m. Kořen krátký kůlový s bohatými postraními kořeny. Borka leskle načervenale hnědá aţ temně našedlá, odlupující se. Koruna pravidelně široce kuţelovitá. Větévky ploché, v jedné rovině. Lístky drobné, šupinaté, na rubu s bělavou kresbou. Šištice drobné, kulaté, zpočátku modrozelené, při dozrávání hnědnou. Nároky: Dřevina světlomilná. Půdy písčitohlinité, ţivné a dostatečně vlhké. Ţluté kultivary náchylné na mráz. Zjištěné údaje: Nalezen pouze jeden jedinec v úseku 12. Dobrý zdravotní stav. Chamaecyparis nootkatensis (cypřišek nootecký) Naměřené hodnoty tabulka č. 5. Fotografie viz. cd. 16

15 Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (Aljaška, Britská Kolumbie) Popis druhu: Stromy aţ m vysoké. Kořenový systém obdobný jako u cypřišku Lawsonova. Borka hnědošedá, ve velkých plátech se odlupující. Koruna štíhle kuţelovitá. Větvě hustě rozprostřené převisající. Lístky drobné, hustě přiléhající, temně zelené, bez bílé kresby, po rozemnutí nepříjemně páchnoucí. Šištice kulaté, nahnědle ojíněné. Nároky: Potřebuje dostatečnou půdní a vzdušnou vláhu. Vyhýbá se vápenatým půdám. Zjištěné údaje: V parku výskyt dvou exemplářů. V úseku 3 se nachází ve varietě Pendula. U exempláře v úseku 25 je zdravotní stav špatný. Chamaecyparis pisifera (cypřišek hrachonosný) Naměřené hodnoty tabulka č. 6. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Japonsko (ostrov Hondo) Popis druhu: V domovině aţ 50 m vysoké. Kořeny dobře zakotvené. Borka červenohnědá, hladká, v tenkých pruzích se odlupující. Koruna úzce kuţelovitá. Větve vodorovně odstávající, větévky ploché, v jedné rovině, převisající. Lístky přitisklé, nahoře leskle zelené, na rubu s výraznou bílou kresbou. Šištice velmi početné, drobné, kulovité, temně hnědé zbarvení. Nároky: Půdy propustné, přiměřeně vlhké, pokud moţno ţivné. Snáší dobře znečištění. Zjištěné údaje: V parku se nachází šest jedinců v úsecích 2, 8, 11 a 28. Z celkového počtu se nejvíce nalézá v úseku 2. Zdravotní stav dobrý. Juniperus communis (jalovec obecný) Naměřené hodnoty tabulka č. 7. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Severní Asie aţ po severní Čínu, severní Africe i Severní Americe. Popis druhu: 15 m vysoké. Kořenový systém hluboký. Borka hladká, později odlupující, šedohnědá. Koruna sloupovitá. Mladé výhony tříhranné s podélnými lištami. 17

16 Jehlice po 3, aţ 15 mm dlouhé, šedozelené, na líci s širokým býlím pruhem. Plody vejčitě kulaté, zprvu zelené, později modře ojíněné. Nároky: Plné výslunní. Daří se mu na kaţdém sušším i vlhčím, chudém, kyselém aţ alkalickém stanovišti. Citlivý vůči znečištěnému ovzduší. Zjištěné údaje: Tento druh je pouze zastoupen jedním exemplářem v úseku 15. V dobrém zdravotním stavu. Juniperus virginiana (jalovec virţinský) Naměřené hodnoty tabulka č. 8. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (Kanada aţ Florida) Popis druhu: Tvoří aţ 30 m vysoké stromy. Kořeny sahají do hloubky a jsou bohatě rozvětvené. Borka šedavě aţ načervenale hnědá odlupující se v dlouhých pruzích. Habitus kuţelovitý nebo vejčitý. Větve vodorovně odstávající nebo i převisající. Jehlice šupinovité, vejčité aţ kopinaté. Nároky: Půdy písčitohlinité, hluboké, nepříliš suché. Odolnější z jalovců proti znečištění ovzduší. Zjištěné údaje: Tento druh se nachází v parku pouze jako jeden exemplář v úseku 27. Dobrý zdravotní stav. Platycladus orientalis (zeravec východní) Naměřené hodnoty tabulka č. 9. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Čína, Mandţusko a Koreja Popis druhu: Kořeny poněkud mělké. Borka tenká, vláknitě se odlupující. Koruna široce kuţelovitá, vejčitá nebo nepravidelná. Větve vystoupavé, větévky kolmo rozprostřené. Lístky vstřícné, těsně přitisklé, svěţe zelené na obou stranách. Šištice na krátkých větévkách, před zralostí modrozeleně ojíněné, rohovitý výrůstek. Nároky: Snáší znečištěné ovzduší. Půdy lehčí, hlinité, nepříliš suché, bohaté na vápník aţ slabě kyselých. Zjištěné údaje: Zjištěn pouze jeden zástupce v úseku

17 Thuja occidentalis (zerav západní) Naměřené hodnoty tabulka č. 10. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východní oblasti Severní Ameriky a Kanady Popis druhu: Stromy aţ 20 m vysoké. Borka hnědá, rozpraskaná v úzké prouţky. Koruna kuţelovitá. Větve krátké, vodorovně odstávající. Listy jsou vstřícné, šupinovité, přitisklé, aţ 4 mm dlouhé, tupě vejčitě okrouhlé. Šišky podlouhlé, 8 mm dlouhé, vzpřímené. Nároky: Světlomilná dřevina. Ideální stanovištní podmínky jsou hlubší, hlinitopísčité a přiměřeně vlhčí půdy. Zjištěné údaje: Dřevina je v počtu 22 exemplářů. Exempláře se nachází v úsecích 3, 7, 8, 10, 11, 12, 15, 19, 21, 26 a 33. Nejvíce je pět jedinců v úseku 19. Z toho tři jsou ve varietě Atropurpurea (úsek 12, 15 a 26) a dva ve varietě Malonyana (úsek 3 a 10). U jednoho exempláře zjištěno poškození člověkem. Thuja plicata (zerav obrovský) Naměřené hodnoty tabulka č. 11 Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (západní pobřeţí Rocky Mountains po Kalifornii) Popis druhu: V domovině dosahuje aţ m. Borka červenohnědá, rozpraskaná na silné pruhy. Koruna špičatě kuţelovitá. Větévky dvouřadě postavené, zmáčklé, na líci leskle zelené, na rubu namodrale ojíněné. Lístky mají zřetelné ţlázky, vejčité a dlouze zašpičatělé, po rozemnutí aromaticky vonící. Šištice vzpřímené, v létě zelené, v zimě hnědé. Nároky: Vyhovují mu slunnější polohy. Kyselé aţ alkalické půdy, hluboké a dostatečně vlhké. Zjištěné údaje: V parku se nachází deset jedinců tohoto druhu v úsecích 3, 7, 15, 16, 19. Nejvíce jedinců v úseku

18 Thuja standishii (zerav japonský) Naměřené hodnoty tabulka č. 12 Přirozené místo výskytu: střední Japonsko Popis druhu: Strom dosahující výšky 8 12(-20)m. Kořenový systém ploše rozprostřený. Koruna široce kuţelovitá a hustá. Větévky převisající, slabě ztlustlé, svrchu zelené a na rubu s trojhrannými bílými skvrnami. Lístky s krátkou, dovnitř zkroucenou špičkou. Šištice vejčité a světle hnědé. Nároky: Stanoviště polostinné aţ slunné, na vlhčích a ţivných půdách. Zjištěné údaje: V parku se vyskytují tři exempláře a všechny v úseku Pinaceae Abies concolor (jedle ojíněná) Naměřené hodnoty tabulka č. 13. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jihozápad USA aţ po sever Mexika Popis druhu: Strom m vysoký. Kořenový systém je dle půdních podmínek mělký a rozprostřený nebo vyloţeně hluboko sahající. Koruna široce kuţelovitá. Větve v přeslenech, vodorovně odstávající. Borka světle šedá. Pupeny kulovité s pryskyřicí. Mladé výhony šedozelené aţ olivově zelené, téměř lysé. Jehlice srpovitě zahnuté, 4 6 cm dlouhé, namodrale zelené. Šišky rozpadavé, cylindrické, 7 12 cm dlouhé. Nároky: Hluboké, ţivné, kyselé aţ slabě alkalické, písčito-hlinité, propustné půdy. Relativně snáší i znečištění ovzduší. Snáší i přísušek. Zjištěné údaje: Tato jedle je zastoupena sedmi exempláři v parku. Výskyt je v úsecích 12, 15,21, 27, 33. Zdravotní stav jedlí je dobrý bez viditelného poškození. Abies homolepis (jedle nikkoská) Naměřené hodnoty tabulka č. 14. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: střední a jiţní Japonsko. Popis druhu: Strom 30 40m vysoký. Kořenový systém hluboký a do šířky rozprostřený. Koruna široce kuţelovitá. Větve silné, strnule odstávající. Pupeny 20

19 kuţelovité, tupé a pryskyřičnaté. Mladé výhony hluboce brázdité, světlé, lysé. Jehlice 2 3 cm dlouhé, tuhé, svrchu temně zelené, lesklé. Šišky válcovité, 7 10 cm dlouhé. Nároky: Hlubší, ţivné, vlhčí, kyselá aţ neutrální, dostatečně propustná stanoviště. Nesnáší vedra. Potřebuje přiměřenou vzdušnou vlhkost. Zjištěné údaje: Na území parku se nachází pouze jeden zástupce a to v úseku 33 v dobrém zdravotním stavu. Larix decidua (modřín evropský) Naměřené hodnoty tabulka č. 15 Přirozené místo výskytu: Evropa (především Alpy, Karpaty a Česká republika) Popis druhu: 35 m vysoký strom. Tvoří kůlový kořen se silnými postraními kořeny pevné zakotvení. Koruna široce kuţelovitá. Borka šedavá, odlupující, později s načervenalým nádechem. Větve ve vodorovných přeslenech, v horní části mírně vystoupavé. Vrcholové pupeny pryskyřičnaté. Mladé výhony tenké, naţloutlé, lysé. Jehlice opadavé, ve svazečcích po 30 40, světle zelené. Šišky úzce vejčité, 2,5 4 cm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Velice světlomilná dřevina. Na půdu minimálně náročný. Ideální jsou hlinité, ţivné, vzdušné a propustné půdy. Skromný na vláhu. Zjištěné údaje: V parku se nalézá pouze jediný exemplář. Tento exemplář se nachází v úseku 15. U jedince nebylo zjištěno ţádné poškození. Picea abies (smrk ztepilý) Naměřené hodnoty tabulka č. 16. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní a střední Evropa Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny talířovitě se rozprostírající, mělce kořenící. Koruna pravidelně jehlancovitá. Větve v horní části koruny vystoupavé a v dolních částech koruny vodorovné. Borka červenohnědá aţ šedá, odlupčivá v malých šupinách. Pupeny štíhle kuţelovité, špičaté, světle hnědé bez pryskyřice. Mladé výhony hnědé aţ načervenale ţluté, lysé aţ slabě chloupkaté. Jehlice stálezelené, uspořádané ve 21

20 šroubovici, 1-2 cm dlouhé, stejnoměrně zašpičatělé, temně zelené. Šišky nicí, cylindrické, cm dlouhé. Nároky: Světlomilná dřevina. Na stanovištní podmínky je méně náročný. Optimální jsou vlhčí hlinitopísčité půdy. Potřebuje dostatek sráţek v níţinách kolem 600 m. n. m. Špatně snáší znečištění a přísušky. Zjištěné údaje: U smrku ztepilého je 18 exemplářů. V relativně dobrém zdravotním stavu. Výskyt jedinců je v úsecích 15, 16, 19, 21, 27, 29. Nejvíce, šest exemplářů, se nachází v úseku 15. U pěti jedinců se objevuje prosmolení kmene. Picea mariana (smrk černý) Naměřené hodnoty tabulka č. 17. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní Amerika (Labrador aţ Aljaška a na jih aţ po Michigan) Popis druhu: Strom. Kůlový kořen průměrně vyvinuté. Koruna úzce kuţelovitá. Větve tenké, převisající. Borka červenohnědá a šupinatá. Pupeny tlusté, špičaté nebo tupé, světle červené bez pryskyřice. Mladé výhony červenohnědé, hustě ţlaznatě chloupkaté. Jehlice hustě 3 cm dlouhé. Nároky: Velice přizpůsobivý stanovišti. Půdy humózní, kyselé aţ alkalické. Mrazuvzdorný. Zjištěné údaje: V parku se nalézá pouze jediný zástupce tohoto druhu. Nalézá se v úseku 15 s velkou defoliací jehličí. V tomto úseku se nacházel ještě jeden zástupce, ale ten byl jiţ zcela odumřelý. Picea omorika (smrk omorika) Naměřené hodnoty tabulka č. 18 Přirozené místo výskytu: vápenaté stráně Dinarského pohoří v Jugoslávii Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny jako u smrku ztepilého, ale hlouběji kořenící. Koruna štíhle kuţelovitá aţ sloupovitá. Větve odstávající, na konci obloukovitě vystoupavé. Borka šupinatá, u starších jedinců brázditá. Pupeny kulaté aţ špičatě vejčité, temně hnědé bez pryskyřice. Mladé výhony světle hnědé a hustě 22

21 chloupkaté. Jehlice tupé, na rubu se dvěma bílými pruhy průduchů, na líci leskle zelené, 8-18 mm dlouhé. Šišky vejčitě podlouhlé, 3-6 cm dlouhé, skořicově hnědé. Nároky: Vhodná stanoviště jsou na výsluní s vyšší vzdušnou vlhkostí. Nesnáší trvalé zamokření. Vhodné jsou půdy hluboké a propustné. Snáší velice dobře znečištění i mrazové polohy. Zjištěné údaje: V parku se celkově vyskytuje pouze jeden exemplář, a to v úseku 21. Jedinec je v dobrém zdravotním stavu. Picea orientalis (smrk východní) Naměřené hodnoty tabulka č. 19. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Kavkaz a sever Malé Asie, kde roste nejčastěji v horách ve výšce m. n. m. Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny ploše rozprostřené. Koruna úzce kuţelovitá. Větve nepravidelně v přeslenech, vystoupavé nebo odstávající. Borka tenká, temně hnědá, v šupinách se odlupující. Pupeny vejčitě kulovité, červenohnědé bez pryskyřice. Mladé výhony světle hnědé aţ jasně ţluté jemně chloupkaté. Jehlice tupé, temně zelené, silně lesklé, 6-8 mm dlouhé. Šišky cylindricky vejčité, zprvu fialové po dozrání hnědé. Nároky: Půdy kypré aţ vlhké, ţivné, kyselé i alkalické. Snáší menší zastínění, vedra a mírné znečištění ovzduší. Mrazuvzdornost dobrá. Zjištěné údaje: Jediný strom je pouze v úseku 27. Zdravotní stav velice dobrý. Picea pungens (smrk pichlavý) Naměřené hodnoty tabulka č. 20. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: západní oblasti USA, kde roste i v horách m. n. m. Popis druhu: Stromovitého vzrůstu. Kořeny povrchové, nejhlouběji kořenící ze smrků. Koruna široce kuţelovitá. Větve v přeslenech. Borka šedohnědá, tlustá, hluboce brázditá. Pupeny tupě kuţelovité, hnědavě ţluté bez pryskyřice. Mladé výhony světle 23

22 ţlutohnědé, často i ojíněné. Jehlice radiálně postavené, tuhé, 2-3 cm dlouhé, zašpičatělé, modrozelené. Šišky podlouhlé cylindrické, 6-10 cm dlouhé, šupiny tenké a ohebné. Nároky: Je nenáročný a přizpůsobivý. Nesnáší sucho. Velmi otuţilý a mrazuvzdorný. Snáší velmi dobře i znečištění. Zjištěné údaje: V parku se nalézá 19 exemplářů v úsecích 14, 15, 16, 26, 28, 31, 33. Z toho osm exemplářů se nachází v úseku 15. U jednoho jedince chybí vrcholová část koruny. Zbytek exemplářů v dobrém zdravotním stavu. Pinus aristata (borovice osinatá) Naměřené hodnoty tabulka č. 21. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní Amerika (Rocky Mountains, od Colorada poté západně aţ po jihovýchod Kalifornie) Popis druhu: Stromy 15 m vysoké, u nás spíše keřovitého vzrůstu. Borka hladká, zelená, později šupinovitá. Větve v pravidelných přeslenech, krátké. Mladé výhony tuhé, světle oranţové. Pupeny špičatě vejčité, 8 mm dlouhé. Jehlice po 5 ve svazečku, hustě stěsnané, 2 4 cm dlouhé, temně zelené, na povrchu s bílými pryskyřičnatými zrnky. Šišky přisedlé, vejčitě válcovité, 4 9 cm dlouhé, s jemným ostnem, silně zasmolené. Nároky: Slunné a otevřené plochy. Daří se jí v kaţdém dobře propustném substrátu. Miluje sušší, jen mírně ţivná, kyselá aţ alkalická stanoviště. Mrazuvzdornost výborná, snáší vedra a dlouhá období sucha. Zjištěné údaje: V celém parku se nachází dva exempláře v úsecích 20 a 15. Exemplář v úseku 15 je v horším zdravotním stavu z důvodu utlačování druhými stromy. Pinus jeffreyi (borovice Jeffreyova) Naměřené hodnoty tabulka č. 22. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: USA (od jiţního Oregonu po Mexiko, kde roste v horách do m. n. m.) Popis druhu: Stromy vysoké m. Kořenový systém je kůlový s postraními kořeny. Borka dlouho hladká, šedohnědá, starší skořicově nahnědlá, na velké desky 24

23 rozpukaná. Koruna kuţelovitá nebo i kulovitá. Větve silné, vodorovně odstávající. Mladé výhony v prvním roce bělavě modře ojíněné a ve druhém roce šedohnědé. Pupeny kuţelovité, červenohnědé bez pryskyřice. Jehlice po třech ve svazečku, cm dlouhé, šedozelené, tuhé, matné. Šišky vodorovně odstávající, vejčitě kuţelovité, krátce stopkaté. Nároky: Stanoviště přiměřeně vlhké, poněkud písčité a propustné. Zvládá i sušší podmínky. Zjištěné údaje: V celém parku se nachází dvě borovice. Kaţdý s exemplářů se nachází na jiném úseku (23 a 33). Zdravotní stav dobrý. Pinus nigra (borovice černá) Naměřené hodnoty tabulka č. 23. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jiţní Evropa po Rakousko a i jiţní Karpaty Popis druhu: Strom vysoký m. Kořeny hluboké. Koruna v mládí kuţelovitá, později spíše deštníková. Větve vodorovně odstávající na koncích mírně vystoupavé. Mladé výhony lysé, světle hnědé aţ oranţově hnědé. Pupeny vejčité s pryskyřicí. Jehlice po dvou, temně zelené, poměrně tuhé, 8 12 cm dlouhé. Šišky přisedlé, 5-8 cm dlouhé, ţluto- aţ světle hnědé. Nároky: Mrazuvzdorná. Na stanoviště naprosto nenáročná. Zvládá jak půdy s vysokým obsahem vápníku, tak i přesolené půdy. Dobře snáší znečištěné ovzduší. Zjištěné údaje: V parku se nachází 24 exemplářů a to v úsecích 15, 16, 19, 29, 31 a 33. Nejvíce jedinců je v úseku 16 (9 jedinců). Zdravotní stav je dobrý. Pinus peuce (borovice rumelská) Naměřené hodnoty tabulka č. 24. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: jiţní Jugoslávie, Albánie, Řecko (hory m. n. m.) Popis druhu: m vysoké stromy. Kořenový systém hluboký. Borka šedohnědá. Koruna štíhle kuţelovitá. Větve krátké, tlusté, vodorovně odstávající. Mladé výhony silné, nazelenalé, lesklé. Pupeny špičatě vejčité, hnědé s pryskyřicí. Jehlice po pěti, 7 25

24 10 cm dlouhé, tuhé, ostře zašpičatělé, zelenošedé. Šišky vrcholové, krátce stopkaté, 8 15 cm dlouhé, světle hnědé, zasmolené. Nároky: Tato borovice netoleruje vysychavé půdy. Mrazuvzdorná. Dobře snáší znečištěné ovzduší. Zjištěné údaje: V parku je pouze jeden jedinec v úseku 15. Zdravotní stav dobrý. Pinus strobus (borovice vejmutovka) Naměřené hodnoty tabulka č. 25. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východní oblasti severní Ameriky Popis druhu: Dorůstá m. Kořenový systém mělčí. Borka šedozelená, podélně brázditá. Koruna široce kuţelovitá. Větve vodorovně rozkladité. Mladé výhony velmi tenké, světle zelenohnědé, lysé aţ řídce chloupkaté. Pupeny vejčité, špičaté, oranţové, málo zasmolené. Jehlice po 5, rovné, tenké, modrozelené, 5 10 cm dlouhé. Šišky na koncích větví, úzce cylindrické, 8 20 cm dlouhé, hnědé. Nároky: V mládí toleruje zastínění. Nesnáší znečištění ovzduší. Půdy hluboké, ţivné, písčito-hlinité aţ mírně jílovité, kyselé, aţ neutrální, dobře zásobené vláhou. Zjištěné údaje: Exemplářů je v parku sedm v úsecích 15, 16, 31. Nejvíce jedinců v úsecích 15 a 16, v počtu tří kusů na kaţdém. Velice dobrý zdravotní stav. Pinus sylvestris (borovice lesní) Naměřené hodnoty tabulka č. 26. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Sibiř aţ oblast Amuru, v horách Krymu, částečně na Kavkaze a v Malé Asii. Popis druhu: Dle stanoviště můţe dorůstat 10 30(-40) m. Kořenový systém je kůlový. Borka šedohnědá, uvnitř rezavě červená, v kusech se odlupující. Koruna široce deštníkovitá. Mladé výhony jsou barvy zelené. Pupeny podlouhle vejčité, červenohnědé, bez pryskyřice. Jehlice po dvou, tuhé, 4-7 cm dlouhé, namodralé aţ šedavě zelené. Šišky na krátkých i delších stopkách, vejčitě kuţelovité, aţ 7 cm dlouhé, šedohnědě matné. 26

25 Nároky: Světlomilná dřevina vyţaduje hluboké, lehké písčitohlinité, mírně vlhké, kyselé půdy. Nesnáší zasolení. Zjištěné údaje: Celkový počet nalezených jedinců je 23. Zastoupena je v úsecích 15, 19, 20, 22, 23, 28 a 29. V úseku 19 se nachází nejvíce jedinců, a to v počtu deseti exemplářů. Zdravotní stav je dobrý. U některých borovic je ošetřeno dřívější poškození. Pseudotsuga menziesii (douglaska tisolistá) Naměřené hodnoty tabulka č. 27. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (Britská Kolumbie aţ Kalifornie) Popis druhu: V domovině dorůstající m. Kůlový kořen, bohatě větvený. Koruna kuţelovitá, ve starším věku široká a plošší. Borka v mládí hladká, ve stáří hluboce brázditá. Větve vystoupavé, později vodorovné a nakonec převysající. Pupeny špičaté, kaštanově hnědé. Mladé výhony drobně chloupkaté aţ lysé, ţlutozelené. Jehlice mm dlouhé, na líci světle zelené. Šišky podlouhle cylindrické, aţ 10 cm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Mladé stromky potřebují přiměřené zastínění s dostatečnou vzdušnou vlhkostí. Stromy jsou citlivější na mráz a k růstu potřebují hluboké hlinité a humózní půdy. Na chudých, písčitých nebo značně jílovitých těţkých půdách zakrňují. Zjištěné údaje: Bylo nalezeno 32 exemplářů. Výskyt je v úsecích 15, 16, 19, 27, 29 a 31. Z toho nejvíce jedinců, v počtu 14 kusů, se vyskytuje v úseku 15. V zimě 2009 všechny douglasky utrpěli poškození těţkým sněhem, kdy došlo k zlomení některých větví. Tsuga canadensis (jedlovec kanadský) Naměřené hodnoty tabulka č. 28. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika (od Hudsonova zálivu po Karolínu a Alabamu) Popis druhu: Stromy m vysoké. Kořenový systém je prvně tvořen kůlovým kořenem a poté se rozrůstají povrchové kořeny. Borka nahnědlá hluboce brázditá. Koruna široce kuţelovitá a zašpičatělá. Větve vystoupavé, dolní vodorovně odstávající 27

26 nebo mírně převislé. Mladé větévky naţloutlé, stejnoměrně chloupkaté. Pupeny světle hnědé, špičatě vejčité. Jehlice čárkovité, mm dlouhé, zuţující se od báze, na rubu dva bílé pruhy průduchů. Šišky krátce stopkaté, mm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Stanoviště světlá, s přiměřenou vzdušnou vlhkostí, hlubší, vlhčí, dobře propustné, kyselé aţ neutrální. Zjištěné údaje: Nachází se dva exempláře v parku. Jeden exemplář je varieta Pendula, který je v úseku 29 a je v dobrém zdravotním stavu. Druhý jedinec se nachází v úseku 33 a má zlomenou vrcholovou část koruny Taxaceae Taxus baccata (tis červený) Naměřené hodnoty tabulka č. 29. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, severní Afrika, Malá Asie a Kavkaz. Popis druhu: Většinou keřovitého vzrůstu. Ve vyšším věku stromovitého vzrůstu. Rostoucí velmi pomalu. Kořeny sahají hluboko do půdy. Koruna vejčitá nebo více kulovitá. Větve vodorovné nebo částečně vystoupavě odstávající. Borka červenohnědá a odlupčivá. Pupeny přitisklé na špičce se zaoblenými šupinami. Mladé výhony zelené. Jehlice ploché, čárkovité, 1-3 cm dlouhé, temně zelené. Tis je celý jedovatý, kromě červeného míšku (arilus). Nároky: Na světelné podmínky reaguje pruţně. Nejvíce vyhovují hluboké a ţivné půdy. Dřevina vápnomilná. Vyţaduje vlhčí klima. Snáší dobře i znečištění. Dobrá regenerace. Zjištěné údaje: V parku se nalézají čtyři exempláře stromovitého vzrůstu, kaţdý v jiném úseku (2, 3, 13 a 19). Dobrý zdravotní stave Další zjištěné výsledky u jehličnanů U druhů jehličnanů, kde je více neţ dva exempláře, byly zjištěny průměrné, maximální a minimální rozměry. Zjištěné hodnoty pro dané druhy jsou uvedeny v tabulce č

27 4. 2. Listnáče Přehled druhů je uveden v tabulce č Aceraceae Acer campestre (javor babyka) Naměřené hodnoty tabulka č. 32. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie, Kavkaz, Írán Popis druhu: Strom nebo i keř, vysoký aţ 15(-20)m, koruna kulovitá, borka šedohnědá, kostkovitě rozpukaná, listy 5 10 cm široké, tuhé, 3-5 laločnaté, laloky zasahují do poloviny listu, jsou na líci tmavozelené, letorosty hnědé, chlupaté, s korkovými lištami. Pupeny drobné, vejcovité, hnědé. Nároky: Na ţivných, zásaditých, vlhkých aţ střídavě suchých hlinitých půdách. Zjištěné údaje: V parku se nachází 46 jedinců v úsecích 7, 16, 17, 19, 25, 26, 28, 29, 31, 32. Nejvíce jedinců (19) nalezeno v úseku 19. Zdravotní stav dobrý. Acer platanoides (javor mléč) Naměřené hodnoty tabulka č. 33. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie Popis druhu: Strom vysoký aţ 30 m, koruna hustá kulovitá, borka tmavě šedá, jemně brázditá, listy 10 18(-25) cm široké, 5-7 laločnaté, laloky zašpičatělé, oddáleně zoubkované, zářezy zaoblené, ţivě zelené. Letorosty červenohnědé, lesklé, lysé. Pupeny červené, přitisklé. Nároky: Preferuje hluboké hlinité půdy, které jsou bohaté na ţiviny. Zjištěné údaje: Výskyt 27 exemplářů v úsecích 11, 14, 15, 17, 19, 21, 25, 26, 28 a 33. Největší výskyt exemplářů (7) v úseku 15. Zdravotní stav dobrý. Acer pseudoplatanus (javor klen) Naměřené hodnoty tabulka č. 34. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie 29

28 Popis druhu: Strom dosahující výšky aţ 25-40m, koruna klenutá, kulovitá, borka hnědošedá, odlupčivá v drobných šupinách, listy 8 16 cm široké, tuhé, zářezy ostré, tmavě zelené, okrouhlé, 5 laločnaté, laloky vroubkovaně pilovité. Letorosty šedozelené, lysé. Pupeny zelené, s tmavě lemovanými šupinami. Nároky: Hluboké, humózní a ţivné půdy. Zjištěné údaje: V parku nalezeno 29 jedinců v úsecích 11-19, 21, 22 a 29. Nejvíce jedinců (5) v úseku 16. Jedinci v alejích jsou ve špatném zdravotním stavu Betulaceae Alnus glutinosa (olše lepkavá) Naměřené hodnoty tabulka č. 35. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, západní Sibiř Popis druhu: Často vícekmenný strom o výšce 25 m, koruna řidší, borka hnědočerná, listy téměř okrouhlé, široce obvejčité nebo okrouhle obvejčité, 3 10 cm, vpředu tupé, dvakrát hrubě pilovité, na líci tmavě zelené, letorosty oblé aţ trojhranné, červenohnědé, lysé, lepkavé, pupeny stopkaté, vejcovité. Nároky: Na kyselých, hlubokých jílovitých aţ štěrkovitých půdách, které jsou stále mokré. Zjištěné údaje: V parku nalezeno pět exemplářů v úsecích 20 a 23. Nejvíce exemplářů v úseku 20. Zdravotní stav dobrý. Betula pendula (bříza bradavičnatá) Naměřené hodnoty tabulka č. 36. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Malá Asie, na sever aţ k polárnímu kruhu Popis druhu: Strom dosahující výšky 20(-30) m, nepravidelně vejcovitá koruna, kůra bílá, brzy korkovatí a černá, listy široce vejčité nebo víceméně kosočtverečné, 3 7 cm, nejširší v dolní třetině délky čepele, dvakrát hrubě pilovité, letorosty lysé, hnědavé, bíle bradavičnaté, pupeny protáhle vejcovité, zašpičatělé, šedohnědé. Nároky: Dává přednost většinou kyselým aţ mírně ţivným, písčitým aţ kamenitým půdám. 30

29 Zjištěné údaje: Zjištěno devět exemplářů v parku. Nalezeny v úsecích 12, 15 a 16. Nejvíce exemplářů (4) je v úsecích 15 a 16. V úseku 12 se nachází varieta Darlecarlica. Zdravotní stav dobrý. Betula papyrifera (bříza papírová) Naměřené hodnoty tabulka č. 37 Přirozené místo výskytu: Severní Amerika Popis druhu: aţ 30 m strom, široce rozkladitá koruna, borka čistě bílá, často vícekmenná, listy vejčité, 4 10 cm dlouhé, báze klínovitá, okraj jednoduše zubatý, letorosty červenohnědé, zprvu chlupaté, pupeny lepkavé. Nároky: Vyţaduje dostatek světla. Na půdu nenáročná dřevina. Zjištěné údaje: Nalezen pouze jeden exemplář v úseku 15. Zdravotní stav dobrý Bignoniaceae Catalpa bignonioides (katalpa trubačovitá) Naměřené hodnoty tabulka č. 38. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, Malá Asie Popis druhu: Strom vysoký 8 15(-20) m, koruna rozkladitá, borka světle šedá, tenká, šupinovitá, listy srdčitě vejčité, cm, zašpičatělé, tmavě zelené, letorosty zelené aţ červenavé, později šedohnědé, pýřité, pupeny polokulovité, drobné, hnědé, pýřité. Nároky: Teplé, výslunné stanoviště s písčitohlinitými aţ hlinitými půdami. Zjištěné údaje: Výskyt tří jedinců v úsecích 19, 24, 29. Zdravotní stav dobrý Celastracea Euonymus europaeus (brslen evropský) Naměřené hodnoty tabulka č. 39. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, Malá Asie Popis druhu: menší strom, 1 7 m, borka hladká, šedá, větve čtyřhranné s 2 4 korkovými lištami, listy vejčitě eliptické aţ podlouhlé nebo obvejčité, 3 7 cm, 31

30 vroubkovaně pilovité, líc modrozelený, letorosty oblé, zelené, pupeny vejcovité, postranní přitisklé, pupenové šupiny zelené s tmavohnědým lemem. Nároky: Preferuje ţivnější hlinité a jílovité, středně hluboké aţ hluboké půdy. Zjištěné údaje: V parku se nachází jeden stromovitý exemplář a to na úseku 25. Zdravotní stav dobrý Corylaceae Carpinus betulus (habr obecný) Naměřené hodnoty tabulka č. 40. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa aţ Írán Popis druhu: Strom vysoký 25( 30) m, koruna kulovitá, borka hladká, bledě stříbrošedá, jemně světleji hnědě a šedě pruhovaná, listy vejčité aţ podlouhlé vejčité, 6 12 cm, lysé, okraj je jemně a ostře dvakrát zubatý. Letorosty zprohýbané, zelené aţ červenohnědé, s četnými lenticelami, chlupaté, pupeny kuţelovité, zašpičatělé, zahnuté a přitisklé k větvičce. Nároky: Má rád půdy středně hluboké aţ hluboké a mírně ţivné. Zjištěné údaje: V parku se nachází 43 exemplářů v úsecích 15, 16, 17, 19, 24, 25, 26, 28, 31, 32. Z toho 23 exemplářů je v úseku 19. V úseku 26 a 19 se nachází jedinci s proschlou korunou Fabaceae Robinia pseudoacacia (trnovník akát) Naměřené hodnoty tabulka č. 41 Přirozené místo výskytu: střed USA Popis druhu: strom m vysoký, ve stáří s deštníkovitou korunou, borka popelavě hnědá, síťovitě rozpraskaná, mladé větve silně trnité, listy cm, lístky jsou eliptické aţ tupě vejčité, 2 5,5 cm, letorosty červenohnědé, pupeny nezřetelné, skryté pod listovou jizvou. Nároky: Půdy písčité a hlinité nepříliš ţivné. 32

31 Zjištěné údaje: V parku se nachází čtyři jedinci v úsecích 28 a 31. Nejvíce v úseku 28. Zdravotní stav dobrý. Sophora japonica (jerlín japonský) Naměřené hodnoty tabulka č. 42. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Čína, Korea Popis druhu: strom m vysoký, kulovitá koruna, borka hladká, šedohnědá, hluboce brázditá, listy cm, lístky eliptické aţ vejčité nebo vejčitě kopinaté, po 7-17, na rubu šedozelené a přitiskle chlupaté, letorosty tmavozelené, řídce chlupaté, bez trnů, přitiskle chlupaté. Pupeny nezřetelné. Nároky: Slunná stanoviště se suššími, hlubokými půdami s obsahem vápníku. Zjištěné údaje: V parku se nachází jediný mladý exemplář tohoto stromu, a to v úseku 9. Zdravotní stav dobrý Fagaceae Fagus sylvatica (buk lesní) Naměřené hodnoty tabulka č. 43. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: severní aţ jiţní Evropa, na východ aţ na Krym Popis druhu: Strom vysoký m, koruna bohatě větvená, metlovitá, borka hladká šedá, listy eliptické nebo i vejčitě eliptické, celokrajné, v mládí na okraji chlupaté. Letorosty zprohýbané, červenohnědé s bělavými lenticelami. Pupeny špičaté, skořicově hnědé. Nároky: Na kyprých, středně hlubokých hlinitých půdách, které jsou ţivné. Zjištěné údaje: V parku je zjištěných 31 jedinců v úsecích 1, 12, 13, 15, 18, 19, 21, 23 27, 31 a 33. Nejvíce jedinců (14) v úseku 19. V úseku 13 se nachází jedinec variety Roseo-marginata a v úseku 33 dva jedinci variety Atropurpurea. V úseku 19 se nachází exemplář se zlomeným kmenem. Quercus petraea (dub zimní) Naměřené hodnoty tabulka č. 44. Fotografie viz. cd. 33

32 Přirozené místo výskytu: Evropa, Krym, Kavkaz Popis druhu: Strom vyrůstá do výšky aţ 45 m, koruna kulovitá, borka šedočerná, kostkovitě rozpukaná, listy široce aţ úzce obvejčité, 5-10 párů laloků, rub pyřitý, báze uťatá aţ široce klínovitá, letorosty lysé, tmavě olivově zelené, s drobnými lenticelami. Pupeny ţlutohnědé, aţ 1cm dlouhé. Nároky: Na kamenitých a hlinitých půdách, kterou jsou mírně suché a ţivné. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje 32 exemplářů v úsecích 15, 16, 17, 19, 21, 22, 28, 29 a 31. V úseku 15 se nachází nejvíce jedinců (11). Zdravotní stav dobrý. Pouze exemplářů na úseku 19 a 21 se vyskytuje ochmet evropský v korunách stromů. Quercus robur (dub letní) Naměřené hodnoty tabulka č. 45. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz, severní Afrika, Malá Asie Popis druhu: Strom vysoký kolem m, koruna kulovitá, borka tmavě šedá, kostkovitě popraskaná, listy tuhé, obvejčité aţ eliptické, nepravidelně laločnaté, báze ouškatá, rub čepele světle zelený. Letorosty přímé, lysé, tmavě olivově šedohnědé. Pupeny tupě vejcovité, 5-7 mm dlouhé, světle hnědé. Nároky: Vyţadující hluboké, vlhké a ţivné půdy. Zjištěné údaje: Nalezeno 126 jedinců v úsecích 11 16, 19, 20, 21, 25, 28, 29, 31, 32 a 33. Nejvíce (41 kusů) v úseku 19. V úseku 19 se nachází jeden exemplář variety Pectinata a v témţe úseku se nalézá jeden exemplář variety Pyramidalis. Quercus rubra (dub červený) Naměřené hodnoty tabulka č. 46. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika Popis druhu: Strom vysoký kolem m, koruna kulovitá, borka tmavě šedá, mělce popraskaná, listy vejčité, eliptické, podlouhlé aţ obvejčité, cm dlouhé, pařenolaločnaté. Letorosty červenohnědé s drobnými ţlutými lenticelami, lesklé, lysé, ţebernaté. Pupeny drobné, vejcovité, zašpičatělé, červenohnědé, na vrcholu chlupaté. 34

33 Nároky: Půdy hluboké, vlhké a ţivné. Zjištěné údaje: V parku se nachází 29 exemplářů v úsecích 15, 16, 18, 21, 22, 24 a 33. V úseku 16 se nachází nejvíce jedinců (17 kusů). Jeden jedinec variety Aurea se nachází v úseku 22. Zdravotní stav dobrý Hippocastanaceae Aesculus hippocastanum (jírovec maďal) Naměřené hodnoty tabulka č. 47. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Balkán Popis druhu: Strom vysoký kolem m, koruna kulovitá, velmi hustá, kůra v mládí hladká, tmavohnědá, šupinovitě odlupčivá, listy 5 7 četné tupě dvakrát pilovité, lístky obvejčité, cm, báze klínovitá. Letorosty lysé, pupeny velké, vejcovité, červenohnědé, silně lepkavé, největší terminální. Nároky: Vyskytující se na ţivných, hlubokých a vlhkých půdách nivních, písčitých a hlinitých. Zjištěné údaje: V parku se nalézá 32 exemplářů v úsecích 1, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 21, 22, 25, 28, 29, 31 a 33. Nejvíce exemplářů (5) v úseku 19. Všechny exempláře jsou napadeny klíněnkou Juglandaceae Juglans nigra (ořešák černý) Naměřené hodnoty tabulka č. 48. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: východ Severní Ameriky Popis druhu: Aţ 50 m strom, široce rozkladitá koruna, borka hluboce rýhovaná, černá, listy zelené, cm dlouhé, lichozpeřené, lístků (9-) , vejčité aţ kopinaté, nepravidelně pilovité, letorosty šedo- aţ červenohnědé, chlupaté, později olysalé, terminální pupen hustě chlupatý. Nároky: Preferuje půdy hluboké, ţivné a dobře propustné. Zjištěné údaje: Nalezeny dva jedinci. Měřen pouze v úseku 20. Druhý jedinec je nově vysazen v úseku 16. Zdravotní stav dobrý, ale v koruně se nachází jmelí. 35

34 Magnoliaceae Liriodendron tulipifera (liliovník tulipánokvětý) Naměřené hodnoty tabulka č. 49. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Severní Amerika Popis druhu: Strom dosahující výšky 15 30(-50) m, široce rozloţitý nebo kuţelovitý, borka brázditá, vzhledem připomíná topol, listy mají na kaţdé straně 1-2 zašpičatělé laloky, letorosty hnědé, lesklé, článkované, pupeny hnědavé, nápadně smáčklé. Nároky: Přiměřeně vlhké a ţivné půdy. Zjištěné údaje: V parku se nalézá jeden jedinec v úseku 24. Jedinec je v dobrém zdravotním stavu. Magnolia acuminata (magnólie přišpičatělá) Naměřené hodnoty tabulka č. 50 Přirozené místo výskytu: východní USA Popis druhu: strom 15 (-30) m vysoký, jehlancovitá koruna, borka tmavohnědou, hluboce brázditou borkou, listy vejčité nebo eliptické, 5 25 cm velké, na rubu měkce chlupaté, vrcholek nejčastěji zaoblený aţ špičatý, letorosty oblé, pupeny přitiskle chlupaté, 2-3 cm dlouhé. Nároky: Slunná stanoviště na ţivných a propustných půdách. Zjištěné údaje: V parku byl nalezen jeden zástupce tohoto druhu v úseku 26. Zdravotní stav dobrý. Magnolia xsoulangiana (magnólie Soulangeova) Naměřené hodnoty tabulka č. 51. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Francie Popis druhu: kříţenec M. denudata x liliiflora, nízký stromek 4 (-10) m vysoký, polokulovitá koruna, borka popelavě šedá, listy obvejčité aţ eliptické nebo široce eliptické, 8 17 cm velké, zelené, na rubu více nebo méně chlupaté, letorosty a pupeny zelenavě plstnaté. 36

35 Nároky: Slunná stanoviště na ţivných a propustných půdách. Zjištěné údaje: Nalezeny dva exempláře tohoto druhu v úsecích 6 a 7. Měřen pouze exemplář v úseku 6. V úseku 7 je nově vysazen jeden jedinec. Zdravotní stav dobrý Oleaceae Fraxinus excelsior (jasan ztepilý) Naměřené hodnoty tabulka č. 52. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Kavkaz Popis druhu: Strom vysoký aţ 40 m, koruna vejcovitá, borka světle šedozelená aţ ţlutošedá, dlouho hladká, ve stáří šedá brázditá, listy dlouze řapíkaté, cm dlouhé, lístky po 7 13 cm, vejčité podlouhlé aţ obvejčité, pilovité, zašpičatělé, přisedlé. Letorosty matně šedé, pupeny černé, někdy v trojčetných přeslenech. Nároky: Preferuje ţivné, hluboké hlinité a jílovité půdy. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje sedm jedinců v úsecích 1, 3, 15, 19, 24. Nejvíce jedinců (3) v úseku 19. Zdravotní stav dobrý Rhamnaceae Rhamnus cathartica (řešetlák počistivý) Naměřené hodnoty tabulka č. 53. Fotografie viz. cd. Přirozené místo výskytu: Evropa, Asie, severozápadní Afrika, Severní Amerika Popis druhu: Povětšinou vícekmenný trnitý keř dorůstající do 5 8 m. Koruna široce vejcovitá. Borka tmavošedá, vodorovně odlupčivá. Listy vstřícné, vejčité aţ eliptické či okrouhlé, 3 7 cm, okraj jemně vroubkovaně pilovitý. Letorosty lesklé, lysé nebo řídce chlupaté, stříbřitě šedé. Pupeny drobné, vejcovité, zašpičatělé a červenohnědé. Nároky: Nenáročný na půdní podmínky. Zjištěné údaje: V parku se vyskytuje jeden exemplář stromovitého vzrůstu v úseku 15. Zdravotní stav dobrý. 37