Zločiny páchané na ženách v Demokratické republice Kongo (provincie Severní a Jižní Kivu)

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Pavla Skýpalová Zločiny páchané na ženách v Demokratické republice Kongo (provincie Severní a Jižní Kivu) Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Miloš FŇUKAL, Ph.D. Olomouc 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že zadanou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla v seznamu. V Olomouci, dne 2. srpna 2012 Podpis

3 Ráda bych poděkovala RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za vedení práce. Zejména za jeho trpělivost, cenné rady a pevné nervy. Dále bych ráda poděkovala Markétě Kutilové, díky které jsem se k danému tématu dostala a která mi pomohla nejen se vyznat v nepřeberném množství zdrojů, ale která mi také mnohokrát poskytla cenné rady a informace. Poděkování patří i Denise Plavcové z organizace Člověk v tísni za poskytnutí informací o realizovaných projektech organizace. V neposlední řadě bych chtěla velmi poděkovat Kristýně Ryškové za průběžné i závěrečné kontroly a úpravy práce po gramatické a stylistické stránce.

4

5

6 Obsah ABSTRAKT...13 ABSTRACT...13 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ÚVOD CÍLE PRÁCE, PRACOVNÍ HYPOTÉZY DISKUSE LITERATURY HISTORICKÉ SOUVISLOSTI VYHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI A KONŽSKÁ KRIZE MOBUTUOVA DIKTATURA PRVNÍ A DRUHÁ KONŽSKÁ VÁLKA SITUACE V ZEMI PO PODEPSÁNÍ PŘÍMĚŘÍ Role organizace spojených národů ZLOČINY PÁCHANÉ NA ŽENÁCH VE VÝCHODNÍ ČÁSTI DR KONGO ŽENY JAKO OBĚŤ VÁLEČNÝCH KONFLIKTŮ POJEM ZNÁSILNĚNÍ SEXUÁLNÍ NÁSILÍ V DR KONGO Pojetí násilí v konžské společnosti MOTIVACE SEXUÁLNÍHO NÁSILÍ V KONFLIKTU V KONGU AKTÉŘI KONFLIKTU A PACHATELÉ NÁSILÍ Rebelské skupiny Oficiální konžská armáda POMOC OBĚTEM SEXUÁLNÍHO NÁSILÍ PRÁVNÍ RÁMEC SEXUÁLNÍHO NÁSILÍ Zákon proti sexuálnímu násilí v DR Kongo Mezinárodní trestní soud STRATEGIE A ZPŮSOBY POMOCI KONŽSKÝM ŽENÁM PŮSOBNOST KONŽSKÝCH NEVLÁDNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ HEAL Africa Sdružení pro rozvoj a podporu vzdělávání PŮSOBNOST MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ Human Rights Watch a Amnesty International... 42

7 6.2.2 Lékaři bez hranic Člověk v tísni KOMPLEXNÍ STRATEGIE PRO BOJ SE SEXUÁLNÍM NÁSILÍM V DR KONGO Strategické prvky Překážky realizace MOBILIZACE KOMUNIT NA POMOC OBĚTEM, JEŽ PŘEŽILY SEXUÁLNÍ NÁSILÍ V REGIONU MWENGA Konkrétní cíle a jejich aktivity Zhodnocení realizace jednotlivých cílů projektu ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...59 JINÉ PRAMENY PŘÍLOHY...10 SEZNAM PŘÍLOH...11 PŘÍLOHA 1 - MAPA DR KONGO PŘÍLOHA 2 - DETAIL PROVINCIE SEVERNÍ KIVU PŘÍLOHA 3 - DETAIL PROVINCIE JIŽNÍ KIVU PŘÍLOHA 4 - NEJVÝZNAMNĚJŠÍ LOKALITY NALEZIŠŤ NEROSTNÝCH SUROVIN V DR KONGO PŘÍLOHA 5 - MÍSTA V DR KONGO PODLE MÍRY NÁSILNOSTÍ PŘÍLOHA 6 - ROZHOVOR S MARKÉTOU KUTILOVOU... 17

8 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá dvěma konžskými občanskými válkami a následným vývojem v zemi. Ačkoliv byl konflikt oficiálně ukončen roku 2003, na východě země stále dochází k bojům mezi ozbrojenými skupinami a vládní armádou, ve kterých nejdůležitější roli sehrávají doly bohaté na nerostné suroviny. Práce se zabývá dopady konfliktu, jež nese důsledky zejména pro ženy. Cílem práce je ukázat problematiku sexuálně motivovaných zločinů vůči ženám, poukázat na rozsah tohoto násilí a nastínit prozatímní vládní i mezinárodní snahy, jak tomuto násilí zamezit. Klíčová slova: Demokratická republika Kongo, občanská válka, sexuálně a genderově motivované násilí, konžské ženy. Abstract This thesis describes two Congolese civil wars and consequent developments in the country. Although the conflict was officially finished in 2003, in the east part of the country still continue fighting between armed groups and government forces, in which the key role play mineral resources. The work deals with the impact of this conflict, which has consequences especially for women. The aim is to show the problems of sexual and gender-based violence against women committed to point out the degree of brutality and outline an interim Congolese government and international efforts to prevent this violence. Key words: Democratic Republic of Congo, civil war, sexual and gender-based violence, Congolese women.

9 Seznam použitých zkratek ADFL Alliance des Forces Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre (Aliance demokratických sil pro osvobození Konga Zaire) ADIP Association pour le Développement intègre et la Promotion de l'education (Sdružení pro rozvoj a podporu vzdělávání) CNDP Congrès national pour la défense du peuple (Národní kongres pro obranu lidu) ČvT Organizace Člověk v tísni ECHO The Commission's European Community Humanitarian Office (Výbor evropské komise pro humanitární pomoc) FARDC Forces Armeés de la République Démocratiques du Congo (Armádní síly Demokratické republiky Kongo) FLDR Forces démocratiques de libération du Rwanda (Demokratické síly pro osvobození Rwandy) ICC International Criminal Court (Mezinárodní soudní dvůr) IDP s Internally displaced persons (vnitřně vysídlené osoby) MLC Mouvement pour la Libération du Congo (Hnutí za osvobození Konga) MONUC Mission de l Organisation des Nations Unies en Congo (Mise organizace Spojených národů v Kongu) MONUSCO Mission des Nations Unies pour la stabilisation en République démocratique du Congo (Stabilizační mise organizace Spojených národů v DR Kongo) MSF Médicines sans frontiéres (Lékaři bez hranic) OSN United Nations Organization (Organizace spojených národů) OXFAM Oxford Committee for Famine Relief (Oxfordský výbor na pomoc proti hladomorům)

10 PARECO The Patriotic Resistance of Congolese (Konžský vlastenecký odpor) RCD Rassemblement congolais pour la democratie (Shromáždění pro konžskou demokracii) UNFPA The United Nations Population Fund (Populační fond OSN) UNHCR United Nations High Commissioner for Refugees' (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) UNICEF United Nations Children s Fund (Dětský fond OSN)

11 1. Úvod Demokratická republika Kongo a její dlouholeté problémy spojené s násilím páchaném zejména na ženách a dívkách v takové míře, která má jen málo kde na světě obdoby, se dostaly do mé pozornosti v momentě, kdy jsem si náhodně vyslechla přednášku Markéty Kutilové, pracovnice organizace Člověk v tísni. Markéta Kutilová byla první českou novinářkou, která upozornila na problém sexuálního násilí páchaného na ženách v DR Kongo a pro organizaci Člověk v tísni zde začala realizovat projekty na pomoc obětem sexuálního násilí. Téma mě velmi zaujalo a již tehdy jsem se rozhodla zjistit o daném problému více. Proto jsem této problematice věnovala i svou bakalářskou práci. Ačkoliv se i v českém tisku o zločinech v DR Kongo píše poměrně pravidelně, české povědomí o nich roste jen pomalu a zůstává mnoho lidí, kteří situaci znají jen okrajově. Byla bych ráda, kdyby tato práce přiblížila čtenáři nejen historické politické a společenské pozadí problému, ale také ho informovala o způsobech, jak by se mohl aktivněji do řešení problému zapojit. Při čtení textů literatury k práci mě mnohokrát zaskočila brutalita činů, s jakými byly a stále jsou zločiny na ženách páchány a to nejenom proto, že jsem žena. Zaráží mě bezcitnost a krutost vojáků, kteří sami mají doma manželky a děti, ale když jsou ve válce, nezaleknou se krutě ublížit jiné ženě či ji dokonce zabít. Nezapomenu na zprávu vydanou organizací Amnesty International, která obsahuje výpověď ženy znásilněné skupinou pachatelů přímo v jejím domě poté, co byl před jejíma očima rozsekán mačetou na kusy její manžel. Je pravda, že se to nečte dobře a člověka z toho mrazí, ale vyprávění podobných příběhů je jedním z mála způsobů, jak obrátit pozornost veřejnosti ke Kongu a jak ji přimět k pomoci. Jsem ráda, že v posledních letech se tohoto tématu chytilo hned několik filmařů, kteří natočili dokumenty mapující násilí na východě Konga. Jedná se například o český dokumentární film Slzy Konga, jež vznikl ve spolupráci s organizací Femisphera, která bojuje za zlepšení postavení ženy ve společnosti, nebo o snímek Krev v mobilech z roku 2010 od dánského režiséra Franka Piasechi Poulsena mapující situaci nekončícího násilí z pohledu boje o nerostné suroviny, jejich vývozu a zpracování velkými světovými firmami, které se jejich nákupem nepřímo a bez výčitek svědomí podílejí na financování násilí v Kongu. 10

12 2. Cíle práce, pracovní hypotézy Cílem bakalářské práce je komplexní zdokumentování a zhodnocení problému násilí páchaného na ženách během občanské války v DR Kongo a po jejím skončení se zaměřením na východní část země provincie Severní Kivu a Jižní Kivu. Práce se konkrétně zaměří a podrobně rozebere otázky samotného násilí, které je na východě Konga problémem již více než deset let a neustává ani po formálním ukončení konfliktu. Měla by zodpovědět otázku, zdali bylo násilí používáno záměrně jako bojová strategie k zastrašení civilního obyvatelstva během občanské války a proč je obyvatelstvo, zejména ženy, násilím stále zastrašováno, přestože válka skončila již v roce Práce bude blíže pojednávat o rozboru důsledků tohoto jednání pro místní komunity a hlavně pro oběti, zejména ženy a dívky. Dále se bude zabývat problematikou aktérů násilí z pohledu obětí i pachatelů. Dílčím cílem práce je též zhodnotit zapojení se mezinárodního společenství a mezinárodní rozvojové pomoci jaké typy projektů jsou vybrány k řešení této problematiky a jaká je jejich efektivita. Na závěr práce přiblíží příklady dobré praxe. V textu práce se budeme snažit potvrdit nebo vyvrátit následující pracovní hypotézy: Využívání násilí bylo záměrné, užito k systematické destrukci společnosti a podvolení si zdejších komunit, Míra krutosti a zvěrstev sexuálních zločinů je jedna z nejhorších ze všech světových konfliktů, Sexuálně motivované zločiny jsou zaměřeny výhradně vůči ženám a dívkám, Vláda si je daného problému vědoma, ale nemá snahu situaci řešit, Mezinárodní pomoc je slabá a přesto, že zde působí již více než deset let, jsou její snahy o pomoc málo efektivní, K násilí nepřímo přispívají některé mezinárodní korporace, kterým vyhovuje chaos v zemi umožňující jim profitovat na nelegálním vývozu surovin. 11

13 3. Diskuse literatury Přes jistou morbidní atraktivitu tématu není problém násilí na ženách dosud souborně zpracován v monografické publikaci. Při tvorbě bakalářské práce proto byly využívány zejména články ve světovém tisku a materiály mezinárodních neziskových organizací, které působí přímo v terénu. Jejich zkušenosti s pomocí obětem násilí i se situací v Kongu je zpravidla bezprostřední, zároveň jim jejich zázemí a celosvětová působnost umožňuje hlubší analýzu problému a jeho komparaci s jinými krizovými oblastmi. Nejspolehlivější a nejpečlivěji zpracované jsou v tomto ohledu publikace od velkých mezinárodních organizací jako je Amnesty International, či Human Rights Watch. Také výroční zprávy organizace Lékaři bez hranic jsou hodnotným a naprosto spolehlivým zdrojem. Z konžských organizací jsou informačně hodnotné zprávy nevládní organizace Heal Africa. Především Human Rights Watch je obecně považována za velmi důvěryhodný zdroj informací. Z mnoha vydaných publikací, které byly rovněž využity pro napsání této práce vyzdvihuji díky jejich komplexnosti, srozumitelnosti i čtivosti následující: Soldiers Who Rape, Commanders Who Condome: Sexual Violence and Military Reform in Democratic Republic of Congo, War within the War, Sexual Violence Against Women and Girls in Eastern Congo a Seeking Justice: The Prosecution of Sexual Violence in the Congo War. V této práci jsou použity četné informace ze zpracovaných zpráv Amnesty International, například z No End to War on Women and Children, North Kivu. Stručně shrnuje původ a současný stav násilí v provincii Severní Kivu do roku 2008 včetně. Z autorů, ze kterých jsem rovněž čerpala a jež se zaměřují pouze na užší tématiku sexuálního násilí, konkrétně na typy a motivace, či přináší výpovědi obětí, stojí za pozornost práce Erica Carlsen: Ra/pe and War in the Democratic Republic of the Congo, nebo Bartels et al.: Patterns of sexual violence in Eastern Democratic Republic of Congo: reports from survivors presenting to Panzi Hospital in Hodnotnými zdroji informací jsou také výroční zprávy a jiné publikace Organizace spojených národů. Ta čerpá z osobních zkušeností z terénu mírové mise MONUC, ale i z dlouhodoběji zpracovávaných výzkumů, které se zaměřují převážně na hodnocení války o nerostné suroviny, či hodnocení právě mírové mise, popis jejich pokroků a neúspěchů. Za pozornost stojí publikace s názvem The Criminalization of the Mining Industry in 12

14 Eastern DRC, kde jsou popsány veškeré okolnosti těžby nerostných zdrojů na východě Konga. Autoři publikace, na základě nasbíraných důkazních materiálů, ve své práci konkrétně ukazují na vysoké státníky nejen konžské republiky, kteří nemají zájem na ukončení konfliktu. Z literatury a pramenů získané údaje byly účelově doplňovány osobními rozhovory s již zmíněnou Markétou Kutilovou, využity byly také její publikované a částečně i její internetové blogy. Úvod práce týkající se dějin Konga a vývoje konfliktu byly zpracovány na základě dostupné historické a politologické literatury a opět se jedná zejména o světové autory. Například Thomas Turner a jeho dílo The Kongo Wars: Conflict, Myth and Reality je monografií, která vede jak k pochopení historických souvislostí země, jež jí přivedly do obou válek, tak k pochopení současného konfliktu bojujících ozbrojených skupin a k jejich motivacím. Spíše doplňkovou roli hrálo zpracování několika filmových dokumentů zmíněných již v úvodu. 13

15 4. Historické souvislosti Až do 19. století žilo na území dnešní DR Kongo mnoho na sobě nezávislých kmenů. Evropané se začali o území zajímat v druhé polovině 19. století. Intenzivní zkoumání pak započal v 70. letech 19. století cestovatel Henry Morton Stanley. Cestoval přes kontinent a mapoval toky řek Lualaba a Kongo. Jeho expedice, která byla finančně podporována belgickým králem Leopoldem II., prokázala možnosti komerčního využití pánve řeky Kongo. 1 Následně Stanley uzavíral jménem krále Leopolda s jednotlivými konžskými kmeny smlouvy o ochraně, čímž se území postupně dostávalo pod vliv belgického krále. Leopoldovy nároky na Kongo byly uznány Berlínským kongresem v roce Od této chvíle bylo území organizováno jako jeho osobní panství a dostalo název Svobodný konžský stát. 2 Ten měl mezi ostatními africkými koloniemi unikátní právní postavení, neboť nebyl spravován belgickým státem, ale stal se osobním majetkem krále Leopolda. Leopoldovi správci zde od počátku zavedli krutý polootrokářský systém a domorodé obyvatelstvo bylo vykořisťováno a zneužíváno zejména při sběru kaučuku, který byl nejdůležitější exportní surovinou. Bylo vydáno mnoho nařízení upravujících rozdělení půdy v zemi, třeba skutečnost, že všechna neosídlená půda v zemi bude patřit panovníkovi. Jiné pak přikazovalo všem mužům i ženám pracovat na kaučukových plantážích minimálně čtyřicet hodin měsíčně pro krále, bez nároků na mzdu. Za nedodržování pracovních norem pak byli dělníci trestáni těmi nejkrutějšími způsoby a to useknutím části končetin. 3 Když v roce 1908 díky novináři Edmundu Morelovi a britskému konzulovi Rogeru Casementovi vyplula páchaná zvěrstva na povrch, kontrolu nad teritoriem ihned převzal belgický stát Vyhlášení nezávislosti a konžská krize Od chvíle, kdy belgická vláda přejala kontrolu nad Svobodným státem Kongo (po roce 1908 bylo označováno jako Belgické Kongo), začala v zemi narůstat nespokojenost domorodých obyvatel s pravidly, jež zde Belgičané zaváděli. Docházelo tak 1 REID, R. (2011), s KOCHAN, J., HUNČOVÁ, D., KVÁČA, V., (2008) 3 HALATKA, D. (2010), s GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str

16 k četným protikoloniálním povstáním. Přestože byl v Africe teritoriální nacionalismus před 2. světovou válkou vzácný, neplatilo to pro Belgické Kongo, kde obyvatelům pod vlivem dlouholetého utlačování brzy došla trpělivost a svůj vzdor začali dávat najevo. V 50. letech se pak na území celé Afriky začala vytvářet nacionalistická hnutí, která postupně nabírala politický a ideologický charakter. Ačkoliv se Belgie snažila vyvarovat nepokojům, jež se odehrávaly na zbytku afrického kontinentu, nedokázala zabránit Konžanům, volajícím po reformách, v jejich podpoře strany Konžské národní hnutí (dále jen MNC, Mouvement National Congolais) 5, vedené charizmatickým Patricem Lumumbou. Ten vytvořil jedinou skutečně celokonžskou organizaci, bojují za svobodu a nezávislost na belgickém kolonizátorovi. Vedle MNC se vytvořila celá řada dalších politických hnutí a organizací, všechny ale byly omezeny buď jazykově, nebo regionálně. 6 Již v druhé polovině 50. let se nepokoje a násilí rozšířily po celém území. Belgičané na tyto problémy reagovali rozhodnutím, že se ze země okamžitě stáhnou. 7 Kongo svou nezávislost vyhlásilo 30. června roku Náhlé získání nezávislosti však zemi nezaručilo stejně náhlou společenskou změnu či přechod k demokracii. Náhlým odchodem Belgičanů zanikla ústřední státní autorita, kterou domácí politikové nedokázali v tak krátké době nahradit. Navíc šlo o rozsáhlé území s velmi různorodým obyvatelstvem a většina politických stran neměla jasný celokonžský program. 8 V tuto chvíli existovalo v zemi zhruba 120 různých politických stran, z nichž mnohé byly extrémně regionálně orientované, což byla špatná předzvěst pro stát, kterému hrozil rozpad ještě dříve, než se mu vůbec povedlo dosáhnout nezávislosti. Ve volbách, které se konaly krátce před vyhlášením nezávislosti v květnu 1960, získala nejvíce křesel strana MNC Patrice Lumumby (26 %), do parlamentu se ale dostalo dalších 17 stran. Záhy po vyhlášení nezávislosti se prvním prezidentem nově vzniklého státu stal předseda konzervativní etnické strany Asociace Konžanů (ABAKO; Association des Bakongo pour l'unification, la conservation, le perfectionnement et l'expansion de la 5 oficiální název strany - Mouvement National Congolais, užívá se však zkratka MNC 6 SHILLINGTON, K (2005), str GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str CIA (2012) 15

17 langue kikongo) 9 Joseph Kasa-Vubu. Sestavením první vlády byl pověřen Patrice Lumumba a stal se tak premiérem. Již po pár týdnech nezávislosti se země opět zmítala v chaosu. Bouřila se armáda, která drancovala obchody a ohrožovala Evropany, kteří v zemi zůstali. Politická scéna byla stále roztříštěna. Do zmatku se nanovo zapojily západní vyspělé země, kterým se hodilo podnítit občanskou válku a tím si v zemi pojistit vlastní zájmy. Jednalo se zejména o USA, Čínu nebo samotnou Belgii. 10 Situace v zemi se stávala natolik nepřehlednou a vážnou, že konžská vláda se obrátila na Organizaci spojených národů s prosbou o nastolení pořádku v zemi. Nepřehledné situace se také snažily využít bohatší jižní provincie. Moise Tshombe, guvernér Katangy (jižní provincie bohatá na zásoby mědi), prohlásil, že region se v blízké době odtrhne a stane se samostatným územím. V zápětí deklarovala samostatnost také provincie Kasai (bohatá na zásoby diamantů). 11 Když Lumumba žádal o pomoc OSN, doufal, že do země pošlou své vojáky, kteří zde nastolí pořádek a pomohou vládě získat zpět autoritu. Avšak mandát jednotek OSN byl slabší: udržovat dohled nad situací bez použití násilí. Atmosféra se vyostřila rovněž na politické scéně poté, co prezident Kasa-Vubu odvolal Lumumbu z funkce předsedy vlády. Vzápětí na to Lumumba spolu se svými stoupenci prohlásili Kasa-Vubuovu vládu za nelegitimní. Oba muži se tak vzájemně dostali do patové situace. V této chvíli se do popředí politického dění dostává vrchní velitel konžské armády, bývalý voják belgických koloniálních jednotek, Joseph-Desiré Mobutu. Staví se na Kasa-Vubuovu stranu a pomocí svého vojska mu pomáhá obnovit kontrolu nad konžským územím. V prosinci roku 1960 byl Lumumba zajat Mobutuovými jednotkami a následně v roce 1961 nalezen mrtev. Tato událost podnítila OSN k větší aktivitě a angažovanosti při uklidnění situace v zemi. V prosinci roku 1962 provedly její jednotky úspěšnou invazi do provincie Katanga a v lednu následujícího roku sesadili jejího guvernéra Tshombeho. O dva roky později se však Tshombe nečekaně vrací na politickou scénu a překvapivě se stává předsedou vlády. 12 Svou moc však v roce 1965 definitivně utvrdil Mobutu a stal se tak dominantní postavou výrazně ovlivňující dění v zemi. Záhy 9 Oficiální název strany - Association des Bakongo pour l'unification, la conservation, le perfectionnement et l'expansion de la langue kikongo, běžně se však používá zkratka ABAKO 10 LACINA (1987), s GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str

18 provedl za podpory Belgie a USA vojenský puč zreformoval armádu, nastolil v zemi násilnickou vládu a úspěšně se vtělil do role jednoho z nejvýznamnějších afrických spojenců Západu ve studené válce. 13 Výše zmíněné problémy poznamenaly vývoj země na dlouhou dobu. Pochopení historického vývoje země od 60. let je podstatné pro pochopení občanské války, která započala v 90. letech, a přestože oficiálně byla ukončena v roce 2003, nepokoje a násilí de facto přetrvávají dodnes. 4.2 Mobutuova diktatura Za podpory západních velmocí se tedy po úspěšně provedeném vojenském puči v roce 1965 dostává k moci Joseph-Desiré Mobutu, bývalý vrchní velitel konžské armády. Dění v zemi pak ovládl na dlouhých třicet dva let. U moci byl až do roku 1997 a nesmazatelně se tak zapsal nejen do historie země, ale také jako jeden z nejhorších a nejdéle vládnoucích diktátorů vůbec. Nedlouho po převzetí moci začal Mobutu s kulturní přeměnou státu. Začal prosazovat autentičnost (authenticité), čili návrat k původním hodnotám předků, místo slepého přijímání koloniálních ideologií. Začala takzvaná éra zairizace. Mobutu přejmenoval zemi na Zair, nové názvy byly dány i měně, vodním tokům, městům, ulicím a všemu, co připomínalo koloniální minulost, poafričtěna byla i osobní jména. Zavedl také kult osobnosti, což dokazuje ostatně i volba jeho nového jména Mobutu Sese Seko Nkuku Ngbendu wa Za Banga 14, což v překladu znamená Všemocný válečník, jenž díky své vytrvalosti a neochvějné touze po vítězství půjde od vítězství k vítězství, zanechávaje za sebou spáleniště. Jedním z mála přínosů této kulturní revoluce byla skutečnost, že Mobutu dokázal v lidech vybudovat hrdost na své předky a také vědomí, že jsou před okolním světem někým výjimečným. Dokázal tím alespoň částečně národ sjednotit. 15 Přestože Mobutu během svého dlouhého období dokázal do určité míry zemi stabilizovat, jeho vláda byla silně kleptokratická. Úředníci systematicky rozkrádali státní 13 REID, R. (2011), s změnu jména provedl The Epos Times (2011) 17

19 majetek, byl zde vysoký stupeň korupce a minimální investování do sociálních služeb. Na území rovněž probíhalo rozsáhlé drancování přírodního bohatství, což nespadalo do Mobutuova zájmu. To byly nejvíce charakteristické rysy Mobutuovy diktatury. Na druhou stranu se však stabilizovala politická situace. Stalo se tak v důsledku toho, že všechny politické strany byly zakázány, parlament rozpuštěn, a proto se moc centralizovala pouze do jedněch rukou. V prvních letech po převzetí moci domácí ekonomika dokonce prudce rostla. Ve Vietnamu řádila válka, díky níž náhle vzrostly ceny mědi, což naopak Kongu Zairu zaručovalo stabilní příjem do státní pokladny. V 80. letech však nastal zvrat a země se začala rychle propadat do hluboké hospodářské krize. Výrazně se rozmohlo pašování nerostných surovin a s tím je spojen nárůst šedé ekonomiky. Situace se vyhrotila v 90. letech, kdy Mobutu, v důsledku ukončení Studené války, ztratil své západní spojence a tím i podporu ze zahraničí. Roku 1994 otevřel Mobutu zemi přívalu Hutů, prchajících po genocidě z Rwandy. Do Zairu tak přišlo na dva miliony uprchlíků. Mezi utečenci byli kromě příslušníků kmene Hutů i příslušníci Interahamwe, rwandské milice zapojené do genocidy. Zakládali tábory na východě země, zejména v oblastech provincií Severní Kivu a Jižní Kivu, odkud nadále směřovali útoky nejen proti Rwandě, ale také proti Tutsiům, žijícím v Kongu. Mobutu, který využíval především politické podpory Hutů, na rostoucí etnické násilí v zemi příliš nereagoval. 16 Ke konci 90. let byla země na hranici kolapsu. Na východě země eskalovalo etnické napětí a centrální vláda nebyla schopna politické ani ekonomické problémy země vyřešit. Jakékoliv pokusy nastolit v zemi novou vládu byly blokovány jak samotným Mobutuem, tak armádou, která mu byla stále slepě oddána. Inflace narůstala a čím dál více se vymykala kontrole. Lid se bouřil a armáda opět začala plenit obchody a ohrožovat civilní obyvatelstvo. Psychicky i fyzicky vyčerpaný Mobutu, již bez podpory USA, nebyl schopen nastolit v zemi pořádek. Odjel z hlavního města odpočívat na svou jachtu na řece Kongo. Mezitím, v roce 1996, se výrazně mění politická situace na východě země. Vojenská vláda ve Rwandě, pro kterou představují bezpečnostní riziko hutuští uprchlíci v Zairu, uzavírá spojenectví s Laurent-Désiré Kabilou. Jím vedená gerilová Aliance demokratických sil pro osvobození Konga-Zairu (AFDL; Alliance des Forces 16 TURNER, T. (2011), str

20 Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre) 17 bojovala proti Mobutuovu režimu nepřetržitě od 60. let a v roce 1996 už některá území na východě země přímo kontrolovala. Mobutu se spoléhal na to, že tyto jednotky neutralizují hutuské milice, Kabila se ale dostal do značné početní převahy a navíc se mohl spolehnout na materiální i vojenskou podporu z Rwandy a Ugandy. V prosinci roku 1996 zahájila Kabilova armáda tažení směrem na západ. Postupovala velmi rychle a během osmi měsíců tak dokázala dostat značnou část území Zairu pod svou kontrolu. Zanechávala však za sebou krvavou pohromu v podobě mnoha mrtvých civilistů. V květnu roku 1997 se Kabila se svým vojskem dostal do hlavního města a obsadil ho. Porazil Mobuta, vypudil ze země jeho stoupence a prohlásil se prezidentem. Začal rušit mnoho Mobutových nařízení a vrátil zemi zpátky její postkoloniální název - Demokratická republika Kongo 18 (dále jen DR Kongo). O tomto období v dějinách Konga mluvíme jako o první konžské válce ( ). 4.3 První a druhá konžská válka Nastoupení prezidenta Kabily k moci však zemi nepřineslo ani mír, ani stabilitu. Právě naopak, jeho vláda přinesla nové nepokoje, které se vyostřily až ve válečný konflikt. Již brzy po jeho nástupu byl spolu se svými stoupenci obviněn ze zvěrstev vůči civilnímu obyvatelstvu, jež napáchali při tažení proti Mobutuovi v roce Nová vláda však znemožnila vyšetřování, což mnoho obyvatel země ještě více pobouřilo. Postupem času většina obyvatel Konga začala vnímat Kabilovy stoupence (rwandské a ugandské jednotky) mnohem více jako cizince, kteří jejich území okupují, místo aby ho chránili. 19 V srpnu roku 1998 se začaly zhoršovat vztahy mezi Kabilou a jeho dosavadními spojenci. Oba státy se mu vzepřely v okamžiku, kdy Kabila vypověděl všechny jejich vojáky ze země. Zejména Rwanda, která se cítila ohrožena, se rozhodla spolu s Ugandou poslat své milice do východní části Konga, aby zde podpořili bouřící se odpůrce Kabilovy vlády, oslabili tak jeho moc. 20 Hlavním důvodem byly obavy, že Kabila ve snaze zbavit se rwandských a ugandských jednotek vyzbrojí hutuské uprchlíky. Východ Konga, kde jsou koncentrovány největší konžské zásoby nerostného bohatství, tak byl přímo vojensky 17 z francouzského originálu: Alliance des Forces Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre, běžně se užívá zkratka AFDL 18 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str SHILLINGTON, K (2005), str

21 obsazen rwandsko-uganskými spojeneckými vojsky. Ta pak převzala dohled nejen nad zlatými doly, ale také získala kontrolu nad doly s těžbou tantalu - surovinou nezbytnou při výrobě nejen mobilních telefonů. 21 DR Kongo vstoupila do dalšího otevřeného konfliktu, jenž se zapsal do dějin jako druhá konžská válka ( ). Ta je považována za jeden z nejkrvavějších konfliktů od druhé světové války. Kabila, nyní už bez jakékoliv opory, se obrátil s prosbou o pomoc na své zbývající sousedy, které mohl růst moci Ugandy a Rwandy potenciálně ohrozit. Částečnou podporu našel jak v Angole, tak v Zimbabwe a přirozeně i u některých povstaleckých skupin Hutuů, jež se dříve stavěly na stranu Mobuta. Do země také intervenovala vojska Namibie, Súdánu a Čadu. 22 Boje se proto neodehrávaly jen na území DR Kongo, ale eskalovaly v mezistátní konflikt, který je obecně chápán jako jakási africká obdoba první světové války. 23 Ačkoliv státy jako například Čad či Namibie jsou od DR Kongo poměrně vzdáleny (tudíž válka je bezprostředně nemohla nijak ohrozit), jejich zájmy proč se do konfliktu zapojit, byly jasně definovatelné. Důvod byl zcela stejný, jako při zapojení se západních velmocí do řešení konžské krize. Vidina zisku z obrovských zásob nerostného bohatství vyvolala iniciativu i těchto vzdálených zemí. V červenci 1999 byly v Lusace, hlavním městě Zambie, navrženy dohody o příměří a ukončení války, kterou podepsaly všechny zúčastněné strany mimo Kongo, které se stále mimo válku zmítalo ještě ve vlastních vnitřních mocenských sporech a které ke smlouvě přistoupilo až o měsíc později. 24 Země však byla v tuto chvíli rozdělena do tří hlavních oblastí, mezi kterými se bojovalo. Přímo do terénu se dohodnuté příměří nepodařilo prosadit, boje se jen přesunuly na východ Konga, do provincií Severní a Jižní Kivu, kde v podstatě trvají dodnes. V roce 2001 byl prezident Laurent-Désiré Kabila zavražděn (jedním ze svých osobních strážců) a na jeho místo byl úspěšně dosazen jeho syn - Joseph Kabila Kabange, známý pod jménem Joseph Kabila. Ten po boku svého otce bojoval v první konžské 21 Prvek tantal je známý především ve spojení s koltanem. Koltan je průmyslový název pro prvek kolumbitutantalitu. Tedy matně černého kovu, ze kterého se získávají prvky niobium a tantalum. Při rafinaci se z coltanu stává teplotně odolný prášek s vysokou permitivitou. Získaný tantal z coltanu je důležitou součástí při výrobě kondenzátorů, používaných při výrobě malých elektronických součástek, zejména mobilních telefonů, notebooků a jiných elektronických přístrojů. 22 Global Security (2012) 23 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str TURNER, T. (2011), str

22 válce a nyní již jako prezident DR Kongo měl přistoupit na opatření, která by zemi a její obyvatelé vysvobodila z dlouhotrvajícího konfliktu. Po mnoha neúspěšných jednáních s aktéry konfliktu se mu nakonec podařilo v prosinci 2002 sjednat mír a podepsat dohody, na jejichž základě by měla být všechna cizí vojska ze země stažena nejpozději do konce roku Tato druhá konžská válka si vyžádala obrovské množství obětí na životech civilních obyvatel. V letech , přišlo o život na tři miliony Konžanů v přímém důsledku konfliktu a další statisíce lidí zemřely na následky hladu, nemocí nebo vyčerpáním. 26 Ze stovek tisíc obyvatel pak válka učinila vnitřně vysídlené osoby 27 či uprchlíky. Jednalo se o obyvatele, kteří měli snahu uniknout ozbrojeným válčícím stranám. Přestože se válka především odehrávala ve východním Kongu, zapojilo se do ní na devět afrických států a postihla více či méně až padesát miliónů Konžanů (z celkem 70 milionů obyvatel země). 28 OSN zklamala, neboť její zapojení se do uklidnění situace bylo velmi pasivní. 29 Také žádná ze zainteresovaných stran z vlastní iniciativy o mezinárodní pomoc nežádala, neboť na válce sama profitovala a nikdo proto neměl zájem na brzkém ukončení konfliktu. Ačkoliv evropské země podnikaly během období kolonizace a v období Studené války mnoho vojenských intervencí do Afriky, jejich zájem v tuto chvíli zcela vymizel. Paradoxem proto zůstává, že Afrika, trpící v minulosti těmito četnými intervencemi, teď naopak jejich nezájmem strádala, neboť se nedokázala sama vypořádat se vzniklou situací. 4.4 Situace v zemi po podepsání příměří Součástí jednání o příměří byla také dohoda prezidenta Josepha Kabily se vzbouřenci na vytvoření přechodné vlády. Ta byla prozatímně sestavena tak, že výkonnou moc převzal 60členný kabinet v čele s prezidentem a čtyřmi viceprezidenty. Cílem této vlády bylo vypracovat novou ústavu a dovést zemi k řádným volbám. Tak se skutečně stalo a referendum konané novou ústavu schválilo. V platnost vstoupila dva měsíce po referendu, tj Již v červenci 2006 se konaly první svobodné 25 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str SHILLINGTON, K (2005), str z anglického názvu: Internally Displaced Person, používá se zkratka IDP 28 Global Security (2012) 29 Global Security (2012) 21

23 volby prezidenta od získání nezávislosti země ( se konalo první kolo a druhé kolo voleb), ve kterých Joseph Kabila porazil svého největšího rivala Jean- Pierre Bembu 30 a byl tak potvrzen prezidentem země. 31 Podepsání dohod o příměří však konfliktní situaci nevyřešilo, protože válka na celém území ukončena nebyla. Centrální oblast státu a oblasti kolem hlavního města se dostaly pod kontrolu vlády, ve východních příhraničních oblastech ale i nadále operují různé povstalecké formace. Boje mezi nimi navzájem i s vládními vojsky probíhají zejména v provinciích Severní Kivu (hl. město Goma) a v Jižní Kivu (hl. město Bukavu). Zde konflikt nepřetržitě pokračuje, jen je dimenzován do jiné podoby. Nejde již o dosažení politické moci na centrální úrovni nebo o etnický boj, největší roli hraje exploatace nerostných surovin a boj o to, která z povstaleckých skupin bude ovládat výnosná ložiska koltanu, zlata či diamantů, což v této oblasti znamená zároveň také velký přísun peněz a zisk moci. 32 Na násilí v provinciích se podílí mnoho organizovaných skupin: Hutuové, Tutsiové, bandité Mai-Mai, a v neposlední řadě i samotná oficiální konžská armáda. Na přelomu července a srpna roku 2007 eskalovala míra páchaného násilí mezi ozbrojenými organizacemi v provincii Severní Kivu téměř na maximum. Mezinárodní organizace nestačily koordinovat situaci uprchlíků, kteří ve velkém množství opouštěli své domovy, a ve snaze dostat se do uprchlických táborů jich putovalo stovky napříč oběma regiony. Napjatá situace se stupňovala a násilných střetů mezi povstalci přibývalo. Největší hrozbu představovaly zejména milice FDLR a Interahamwe 33, tyto jednoty znemožňovaly udržení bezpečnosti a stability na východě DR Kongo. Proto se zástupci vlád Rwandy a Konga rozhodli hledat řešení k ukončení konfliktu a výsledkem byla podepsaná smlouva zvaná "dohoda z Nairobi" (Nairobi Communiqué) z Hlavním cílem bylo provést taková opatření, která by zaručovala vytlačení hutuůské armády FDLR z výhodu DR Kongo, jakožto hlavního aktéra a provokatéra násilných střetů mezi ostatními. Konžská armáda dostala svolení k užití násilí při deportaci hutuůské armády, v případě že by se FDLR nechtěla dobrovolně vrátit do Rwandy. 34 Vojáci FDLR se však ukázali být silným soupeřem, na rozdíl od konžské armády byli mnohem disciplinovanější a jejich 30 procentuální výsledky druhého kola: Joseph Kabila 58%, Jean- Pierre Bemba 42%. 31 CIA (2012) 32 KLICPEROVÁ, ŠILHOVI (2010), str All Africa, (2010) 34 UN-MONUC, (2008) 22

24 nespornou výhodou byla hlubší znalost místního prostředí, což jim umožňovalo vést válku i partyzánským způsobem. 35 Navzdory všem pokusům se konžské armádě nepovedlo dostat povstalecká vojska ze země. Samotná dohoda z Nairobi je považována pouze za jednu z mnoha snah o zastavení krveprolití v zemi. Další pokus o konečné řešení situace na východě země byl učiněn 23. ledna 2008, kdy byla v Gomě podepsána mírová smlouva mezi konžskou vládou a zástupci dvaceti dvou ozbrojených organizací (mimo FDLR), známá jako Act of Engagement. Zúčastnění se zavázali k tomu, že ukončí boje a budou usilovat o vzájemné usmíření. 36 Doplňkem k této dohodě bylo vytvoření vládního projektu s názvem Amani. Jednalo se o ambiciózní vládní plán, jehož hlavním cílem bylo odzbrojit, demilitarizovat a opětovně začlenit všechny vojáky z dvaceti dvou ozbrojených skupin do konžské armády. Program trval od března do července následujícího roku, přesto bylo během této doby do konžské armády nově přijato pouze 3200 vojáků. Proces začleňování probíhal poměrně rychle po odevzdání zbraní byli muži s okamžitou platností přijati do konžské armády. Zde se jejich novým úkolem měl stát boj zejména proti FDLR. 37 Na transformaci ozbrojených složek dohlíželi i pozorovatelé z mise MONUC. Jejich úkol spočíval především ve zprostředkování mírových dialogů mezi skupinami povstalců a veliteli FARDC a pomoc při vytváření nových bezpečnostních složek státu. Při slavnostním ukončení programu, které proběhlo v Bukavu, jeho hlavní koordinátor Apollinaire Malu Malu oficiálně prohlásil, že program během 15 měsíců trvání ukončil existenci nejméně dvanácti povstaleckých skupin. Zároveň také dodal, že každá osoba nebo ozbrojená skupina, která se bude nadále v provinciích Kivu pohybovat, bude napříště považována za zločince a bude trestně stíhána. K projevu se připojil i sám prezident Kabila, který deklaroval, že od této chvíle bude nulová tolerance pro armádní pachatelé sexuálního násilí na ženách a že všichni viníci budou souzeni a potrestáni. V době poté se opravdu zvýšil počet vojenských soudů s příslušníky armády, kteří byli z těchto zločinů obviněni. Přesto ani tyto snahy o řešení situace nepřinesly výrazné zlepšení. Velkým problémem byla zejména neposlušnost vysoce postavených velitelů FARDC a již zmíněná korupce. Nadřízení nechtěli své vojáky ani na základě obvinění 35 Amnesty International, (2009) 36 WorldPress, (2008) 37 Relief web, (2009) 23

25 vydávat, a to i navzdory tomu, že obvinění bylo vzneseno jen velmi zřídka právě kvůli všudypřítomné korupci. 38 Navzdory všem vládním snahám však humanitární a lidsko-právní krize v obou provinciích Kivu zůstala beze změny. 39 Jistým úspěchem bylo snížení množství ozbrojených organizací, ale snížit množství případů znásilněných žen a dívek se nepovedlo. 40 Pozorovatelé z mise MONUC nesčetněkrát hlásili, že i po podpisu příměří nově přibylo na několik stovek případů přepadení, rabování a znásilňování. Většina z toho se však odehrávala v důsledku bojů, jež přinesly zvýšené střety vládních sil s FDLR. 41 Amnesty International neustále apeluje na konžskou vládu, aby byla důraznější ve vyšetřování zločinů spáchaných příslušníky armády a aby vyvinula co největší úsilí a dostala před vojenský soud nejvýše postavené velitele FARDC. Pouze těmito kroky lze dospět ke spravedlnosti Role organizace spojených národů Dle rezoluce 1279 byla k 30. listopadu 1999 ustanovena Radou bezpečnosti OSN stálá mírová mise OSN v DR Kongo (MONUC; Mission de l' Organisation des Nations Unies en République démocratique du Congo). Úkolem mise bylo sledování dodržování lusackých mírových dohod. K poslání MONUCu patřilo také udržovat diplomatické styky se stranami dohody. Ke každodenním úkolům dále patřila pomoc civilistům a zajišťování jejich bezpečnosti. 43 Mandát mise byl průběžně rozšiřován a prodlužován dle bezpečnostní situace v zemi. Vzhledem k faktu, že vzbouřenci na východě Konga uzavřené dohody soustavně porušovali, rozhodla Rada bezpečnosti OSN v roce 2008 rozšířit podle rezoluce článku 1843 pravomoci mise MONUC také na odzbrojování útočících skupin, zatýkání jejich velitelů, dohlížení na dodržování zbrojního embarga. Rovněž byl navýšen počet vojáků se stávajících na příslušníků. 44 Cílem mělo být efektivnější plnění jejího mandátu, který ještě nově zahrnoval i realizace projektů humanitárně laděných a zajišťoval 38 TEFF, M., CAMPISI, C., (2010) 39 Amnesty International, (2008) 40 tamtéž 41 UN, (2010) 42 Amnesty International, (2009) 43 UN, (2012) 44 tamtéž 24

26 ještě vyšší důraz na ochranu civilistů. 45 Původní mise měla trvat do roku 2010, avšak vzhledem k nadále se nelepšící situaci, schválila v květnu 2010 Rada bezpečnosti OSN další jednoroční prodloužení mandátu mise se zvýšeným důrazem na rozvoj a rekonstrukci. Ačkoliv konžská vláda žádala o úplně stažení vojáků OSN ze země do konce roku 2010, Rada bezpečnosti schválila pouze stažení asi dvou tisíců vojáků z celkového počtu Těmito obrovskými počty vojáků se mise MONUC zapsala do dějin mírových misí OSN jako jedna z nejnáročnějších a nejdražších misí vůbec. 47 Za pozornost ovšem stojí, že ačkoliv se mluví o jedné z nejnáročnějších a nejdražších misí vůbec, v porovnání například s počtem vojáků vyslaných v roce 1999 do Kosova ( vojáků OSN), na území dvě stě krát menší, než je DR Kongo, kde měli dohlížet zhruba na dva miliony obyvatel (jen v provinciích Severní a Jižní Kivu mluvíme odhadem o deseti a půl milionech obyvatel) 48, je toto číslo poměrně zanedbatelné. 49 V souladu s rezolucí 1925, kterou schválila Rada bezpečnosti dne 28. května 2010, byl změněn název mise. Od 1. července 2010 byl s ohledem na novou fázi mírových pokroků dosažených v zemi po roce 2008 zaveden nový název mise a od té doby mluvíme o Stabilizační misi organizace Spojených národů v DR Kongo (MONUSCO; The United Nations Organization Stabilization Mission in the Democratic Republic of the Congo). Mise je nově oprávněna použít veškerých nezbytných prostředků k dostání výkonu svého mandátu. K jejím úkolům patří stejně jako u předešlé mise především chránit civilní obyvatelstvo, jejich základní lidská práva a všechny humanitární pracovníky před bezprostřední hrozbou fyzického násilí. 50 Nadále je jejím úkolem podporovat konžskou vládu v jejích stabilizačních snahách. 27. června 2012 schválila Rada bezpečnosti podle rezoluce 2053 prozatím poslední prodloužení mandátu mise MONUSCO, který by měl vypršet 30. června UN-MONUC, (2008) 46 Freedom house, (2011) 47 Znásilnění: Utrpení žen v Kongu, režie: Lisa, F. Jackson, (2007) 48 údaje jsou převzaty z oficiálních webových stránek provincií 49 UN-MONUC, (2008) 50 UN, (2012) 51 tamtéž 25

27 5. Zločiny páchané na ženách ve východní části DR Kongo 5.1 Ženy jako oběť válečných konfliktů Oběťmi zvláště těch novodobých ozbrojených konfliktů jsou mnohem častěji civilisté než samotní vojáci. Dle statistiky UNIFEM 52 asi 70 % zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem tvoří ženy a děti. Nejčastěji proto, že mnoho žen pracuje v domácnosti a mají tak velmi omezenou možnost uprchnout před hrozícím nebezpečím. Ženy jsou znásilňovány, unášeny, ponižovány, nuceny snášet těhotenství vzniklé v důsledku znásilnění, sexuální zneužívání a otroctví. Tyto praktiky bohužel častěji probíhají i jako cílená a plánovaná válečná strategie. Tělo ženy, ženská sexualita a reprodukční schopnost se stávají skutečným bitevním polem. 53 Například během rwandské genocidy v roce 1994 bylo znásilněno tisíc žen, 60 tisíc žen bylo znásilněno během války v bývalé Jugoslávii (často byly drženy ve speciálních znásilňovacích táborech, kde nuceně rodily děti nepřítele ). 54 Nadále trvá konfliktní situace v Súdánu, kde je velké množství žen znásilňováno při nutných cestách pro zásoby dřeva a vody mimo tábory, při práci na polích. I v české historii existuje nemalá řada žen, které se staly oběťmi znásilnění vojáky z postupujících vojsk v průběhu první či druhé světové války. Ženy jsou také díky řadě panujících stereotypů o tradiční a správné roli žen ve společnosti ohroženější i při mírových procesech, jako aktérky vyjednávání, humanitární pracovnice, političky, ochránkyně lidských práv. Pokud nejsou přímo ohroženy na životě, mohou se ocitnout ve vězení, kde bývají často mučeny a znásilňovány Pojem znásilnění Než se začneme zabývat situací v DR Kongo, je nutné definovat sexuální násilí v různých kulturních kontextech a nastínit důvody jeho vzniku i přetrvávání. Samotná definice znásilnění je odlišná v závislosti na kultuře, terminologii či náboženství, ale také 52 Rozvojový fond OSN pro ženy - The United Nations Development Fund for Women (UNIFEM) je speciální instituce pod OSN vytvořená roku Cílem její činnosti je upevňování postavení žen a zajištění rovnosti mezi pohlavími. Zasazuje se o rovnoprávné zažazení žen do všech úrovní plánování a realizace rozvoje. 53 Amnesty International ČR, (2010) 54 Ženská práva.cz, (2012) 55 tamtéž 26

28 na vývoji právního řádu (např. české právo dlouho vůbec nepočítalo s možností znásilnění osobou stejného pohlaví). Erika Carlsen, která se zaměřuje přímo sexuálním násilím v Kongu, ve své studii uvádí, že při znásilnění musí být současně splněny 2 znaky: 1) Při znásilnění dojde k násilím či nátlakem vynucenému vniknutí, proniknutí nějakého objektu, včetně, ale nikoliv výhradně penisu, do vaginy či řitního otvoru oběti; nebo dojde k násilnému vložení, či nátlakem vynucenému vniknutí penisu do úst oběti. 2) Jde o jednání prováděné úmyslně a s cílem zničit, ponížit či pohanit oběť. 56 Toto pojetí je možné považovat za kulturně neutrální a pro situaci v rozvojových zemích dostačující, i když místní (zejména legislativní) definice se mohou v detailech lišit. V českých podmínkách je přitom chápání pojmu znásilnění oproti definici navržené Carlsenovou značně širší jak v rozsahu jednání, které je za znásilnění považováno, tak v oblasti motivace pachatele. Podle trestního zákoníku jde o jednání, při kterém někdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, přičemž přitěžující okolností je, pokud je pohlavní styk proveden souloží nebo způsobem srovnatelným se souloží. Se znásilňováním žen, dívek a dokonce dětí i mužů se setkáváme při válečných konfliktech napříč historií. Téměř bychom mohli říct, že se jedná o běžnou válečnou strategii. Pokud je navíc do konfliktu zapojen boj o exploataci nerostných surovin a boj mezi skupinami, která z nich bude výnosné ložisko ovládat, setkáváme se v mnoha zemích Afriky s problémem znásilňovaní žen mnohem častěji - například v konfliktech v Libérii, Sieře Leoně či Angole. 57 Problémem Konga je však míra a rozsah páchaného násilí. Mluvíme o spáchání krutostí, jejichž součástí je mučení obětí, destrukce osobnosti, sexuální otroctví, vynucený incest mezi synem a matkou, či otcem a dcerou a mnohé další zločiny, které jsou zcela právem zahrnovány do skupiny zločinů proti lidskosti. Případy, kdy ženám do vaginálního otvoru zarážejí pušky, kusy dřeva, rozbité láhve, náboje, nože, mačety a jiné můžeme stěží považovat za znásilnění motivované sexuálními pohnutkami. 56 CARLSEN, E. (2009), str CARLSEN, E. (2009), str

29 5.3 Sexuální násilí v DR Kongo První případy znásilňování konžských žen byly zaznamenávány již od 90. let s příchodem Hutuů ze Rwandy. Významnější nárůst případů znásilňování žen byl zaznamenán s první konžskou válkou ( ) a následně s druhou konžskou válkou ( ) 58 a od té doby neustává. Mezinárodní organizace Amnesty International, která v Kongu již několik let působí a situaci mapuje, odhaduje, že jen v letech , tj. v průběhu druhé konžské války, bylo v obou provinciích Kivu znásilněno více než dvě stě tisíc žen (provincie mají dohromady přibližně 10,3 mil. obyvatel). Avšak ani toto vysoké číslo nemusí vypovídat o skutečném počtu obětí, neboť v oficiálních statistikách figurují jen ty oběti, které se samy přihlásí policii nebo vyhledají odbornou lékařskou pomoc Pojetí násilí v konžské společnosti Vztah konžských mužů a potažmo celých komunit k násilí, jež se děje jejich ženám, matkám, dcerám je odmítavý. Bohužel ne z pohledu na pachatele ale z pohledu na ženy samotné. Vinu za znásilnění nepřisuzují pachateli, ale zodpovědnost nese žena. Ta se pro ně stává poskvrněnou a nečistou, nehodnou společného soužití. 60 Zejména na venkově, kde žijí malé komunity spolu v jedné vesnici a všichni se velmi dobře znají, je znásilněná žena neplnohodnotná, tudíž nepotřebná. Pro tuto společnost je téma sexuálního násilí a násilí na ženách obecně zapovězené téma, o kterém se nemluví. 61 Ženy, které jsou znásilněny bez vážnějších zranění, proto často znásilnění ani neohlásí a snaží se vše utajit. Jednají tak v zájmu svém i svých dětí. Krajní, ale ne neobvyklou reakcí manžela totiž může být vyhnání znásilněné ženy z domu. Celá komunita se k ní postaví odmítavě a žena se okamžitě ocitne na okraji společnosti, což nemusí nutně platit pouze zde v Kongu. Ekonomické zajištění rodiny je chápáno jako povinnost manžela a peníze do rodiny přináší muž. Ženy jsou vychovávány k vykonávání práce v domě a okolo něj, ke starosti o děti a k zajištění fungování domácnosti obecně. V případě, že je žena ze stávající rodiny i z komunity vytlačena, musí převzít veškerou starost o své ekonomické zabezpečení na sebe, což bývá vzhledem k jejím předchozím 58 TOSH, C., CHAZAN Y. (2008), report Sexual Violence in DRC 59 Amnesty International, (2008) 60 RODRIGUEZ, C., (2010), str Ch. S. Deschryver v dokumentu Slzy Konga 28

30 pracovním zkušenostem mimořádně obtížné. Zároveň je pro ni velmi těžké se opět vdát a získat zpět výhody klasické rodiny. Stejně postiženy jsou i mladé dívky, pokud v důsledku znásilnění otěhotní. Svobodná matka jen obtížně hledá životního partnera nejenom kvůli stigmatu svého morálního prohřešku, ale také kvůli neochotě mužů starat se o jiné než vlastní děti. Situaci nemohou v tomto případě vyřešit ani uměle vyvolaným potratem, protože ten je v DR Kongo zakázaný. 62 Přitom je velice zajímavé, jak některé komunity ženu vnímají a z toho zároveň zřetelně vyplývá, proč jí pak raději vyženou, než aby se o oběť postarali. Pro některé komunity v Kongu má totiž tělo ženy jako takové, velký význam, především pro ně představuje ochranu společnosti. Může se to zdát být jeden z mnoha náhledů na problematiku, ale určitě se jedná o velice etnicky zajímavé vnímání ženy. Některá etnika totiž věří tomu, že žena, respektive ženino tělo a její kosti, chrání danou komunitu. Pokud je tedy žena zdravá, produktivní a aktivní, ochraňuje celou společnost před vším zlým. Společnost je pak silná a nemusí se ničeho bát. Také toto je na mnohých místech jedním z důvodů útoku na ženy. Jakmile totiž pachatelé ublíží ženě, naruší harmonii a bezpečnost celé dané komunity a tím si snáze danou komunitu podmaní. 63 Je zřejmé, že poměrně výrazného pokroku by bylo možné dosáhnout tím, pokud by se postoj místních komunit k obětem znásilnění změnil. Ostatně řada mezinárodních organizací působících v Kongu se specializuje právě na osvětu. Zaměřují svou činnost na práci s komunitou a muži samotnými, kdy se především snaží o docílení změny postojů a hodnotových systémů. Jednou z mnoha organizací, která se snaží o toto vzdělání a tím pádem zlepšit postavení postižených žen je například francouzská nezisková organizace Les Bons Samaritans 64. Vysvětluje mužům, že žena za znásilnění nemůže a neměla by tedy být za znásilnění viněna. Avšak nelze očekávat, že se výsledky práce projeví okamžitě. 62 Slzy Konga, Petr Kašpar (2010) 63 CARLSEN, E. (2009), str Les Bons Samaritans je francouzská nezisková organizace založena v roce 2005, působící v DR Kongo. Jejími cíly je pomáhat nejchudším obyvatelům v těžkých životních situacích a zejména se zaměřují na venkov. Také lidem dodávají spirituální oporu. V DR Kongo působí od svého vzniku nepřetržitě. 29