Autoři: Oto Nakládal Radek Hejda. Nebriini Soubor map rozšíření druhu Leistus montanus Stephens, 1828 (Coleoptera: Carabidae) v České republice

Transkript

1 Soubor map: Historické a současné rozšíření střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) tribů Nebriini, Notiophilini, Loricerini, Cychrini, Cicindelini, Omophronini, Elaphrini, Clivinini, Brachinini, Broscini a Patrobini v České republice Obsah: Nebriini Soubor map rozšíření druhu Leistus montanus Stephens, 1828 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Nebria livida (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Notiophilini Soubor map rozšíření druhu Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Loricerini Soubor map rozšíření druhu Loricera pilicornis (Fabricius, 1775) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Cychrini Soubor map rozšíření druhu Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Cychrus caraboides (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Cicindelini Soubor map rozšíření druhu Cicindela campestris L., 1758 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Cicindela hybrida L., 1758 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Cicindela sylvatica L., 1758 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Cylindera arenaria viennensis (Schrank, 1781) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Cylindera germanica (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Omophronini Soubor map rozšíření druhu Omophron limbatum (Fabricius, 1776) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Elaphrini Soubor map rozšíření druhu Blethisa multipunctata (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Elaphrus cupreus Duftschmid, 1812 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Elaphrus riparius (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Clivinini Soubor map rozšíření druhu Clivina collaris (Herbst, 1784) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Clivina fossor (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Dyschiriodes chalceus (Erichson, 1837) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Brachinini Soubor map rozšíření druhu Aptinus bombarda (Illiger, 1800) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Brachinus crepitans (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Broscini Soubor map rozšíření druhu Broscus cephalotes (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Miscodera arctica (Paykull, 1798) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Patrobini Soubor map rozšíření druhu Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Patrobus atrorufus (Stroem, 1768) (Coleoptera: Carabidae) v České republice

2 Soubor map rozšíření druhu Leistus montanus Stephens, 1828 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Druh rozšířený od Skotska přes Francii a Španělsko, střední Evropu a Balkán do Turecka a na ostrovy Egejského moře. Vzácný velmi vzácný, velmi lokální. V sutích suchých stanovištích b e z z a s t í n ě n í Příbramska, širšího o k o l í P r a h y, Doupovských hor, Českého středohoří a Lužických hor. Dále v Krkonoších v sutích alpínské zóny (Hůrka S t e n o t o p n í, termofilní; vyhřáté svahy (Koch 1989); r e l i k t n í ( H ů r k a, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

3 Soubor map rozš íření druhu Nebria livida (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Transeurosibiřský druh, zasahující na východ po Přímoří. V Č ojedinělý vzácný, na M vzácný na vlhkých p í s č i t ý c h a ž štěrkopísčitých březích vod bez zastínění; nížiny pahorkatiny (Hůrka Eurytopní, hygrofilní, ripikolní, vlhké jílovité a jílovito-bahnité říční břehy, jílovité strmé břehy jezer a pobřeží, písčito-bahnitá pobřeží, hliniště, v detritu (Koch ) ; a d a p t a b i l n í (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

4 Soubor map rozš íření druhu Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Palearktický d r u h, v Č R obecný. eurytopní druh, často v lesích; od nížin po alpínské pásmo hor (Hůrka x e r o f i l n í, s i l v i k o l n í, fytodetritikolní; světlé lesy, lesní okraje, zahrady, v ř e s o v i š t ě, písečné přesypy, m e z e, s u c h é jehličnaté lesy, travnaté stepi; p o d l i s t í m a h n i j í c í m i r o s t l i n n ý m i zbytky, v drnech ( K o c h ) ; a d a p t a b i l n í (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

5 Soubor map rozš íření druhu Loricera pilicornis (Fabricius, 1775) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka D r u h s c i r k u m b o r e á l n í m rozšíředním - v ČR obecný nominotypický poddruh; eurytopníní, žijící na polích, loukách, rostlinami porostlých březích vod, v lužních lesích, od nížin do hor (Hůrka h y g r o f i l n í, fytodetritikolní, vlhké listnaté lesy, lužní lesy, lesní okraje, houští a křoviny, zahrady na jílech, břehy, močály, biny, jílovité říční nivy, vlhká pole, v listí, m e c h u, s l á m ě, v hnijících rostlinných z b y t c í c h, p o d uvolněnou kůrou (Koch ) ; e u r y t o p n í ( H ů r k a, Ve s e l ý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

6 Soubor map rozš íření druhu Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Druh rozšířený ve středoevropských pohořích, zasahující po severní Itálii. V ČR v p ů v o d n í c h h o r s k ý c h l e s í c h (Hůrka hygrofilní, silvikolní; l e s y, p ř e d e v š í m bučiny (Fagetalia), p a s e k y, b ř e h y lesních potoků; pod uvolněnou kůrou, v listí a mechových polštářích ( Koch ) ; r e l i k t n í (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

7 Soubor map rozš íření druhu Cychrus caraboides (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Evropský druh r o z š í ř e n ý p o Pyreneje, střední Itálii, severní Balkán a západní Rusko. V ČR na celém území od lesů pahorkatin po alpínskou zónu h o r v n o m i n o t y p i c k é m poddruhu. (Hůrka hygrofilní, silvikolní, vlhké listnaté lesy, lesní světliny, okraje lesů, pod uvolněnou kůrou, v tlejícím dřevě, ve vrstvách mechu, pod hnijícími rostlinnými zbytky ( K o c h ) ; adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

8 Soubor map rozšíření druhu Cicindela campestris L., 1758 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Palearktický druh vytvářející několik p o d d r u h ů ; V Č R n o m i n o t y p i c k ý poddruh, rozšířený hojně po celém území od nížin do hor, p ř e d e v š í m n a o t e v ř e n ý c h stanovištích (Hůrka xerofilní; světlé suché lesy, prosluněné lesní cesty, jehličnaté lesy n a p í s č i t é p ů d ě ; obnené rašelinné půdy; suché louky; suché stráně; písčitá pole; pískovny; písčitá pobřeží (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

9 Soubor map rozšíření druhu Cicindela hybrida L., 1758 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Euroasijský druh; v ČR nominotypický poddruh, na celém ú z e m í h o j n ý, především na suchých písčitých stanovištích (Hůrka psamofilní, písčité b ř e h y, p í s e č n é přesypy, pískovny a štěrkovny, písčité suché travnaté plochy, písčité světlé lesy ( K o c h ) ; adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

10 Soubor map rozšíření druhu Cicindela sylvatica L., 1758 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Eurosibiřský druh, v ČR sporadicky po c e l é m ú z e m í n a písčitém podkladu, často v borových lesích se sporou vegetací; nížiny pahorkatiny (Hůrka psamofilní; písčitá vřesoviště (Calluna), světlé borové lesy, pobřežní duny (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

11 Soubor map rozš íření druhu Cylindera arenaria viennensis (Schrank, 1781) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka D r u h j i h o v ý c h o d n í Francie, Itálie, B a l k á n u, j i h u střední Evropy a východní Evropy, v ČR zastoupený p o d d r u h e m r o z š í ř e n ý m o d B a v o r s k a n a východ. Lokálně, především v jižní části republiky na p í s č i t ý c h stanovištích. (Hůrka S t e n o t o p n í, psamofilní, ripikolní, písečné lavice na říčních březích, zvlněné písečné plochy (Koch 1989); reliktní ( Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

12 Soubor map rozš íření druhu Cylindera germanica (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka E u r o a s i j s k ý druh, žijící na celém území, především v n í ž i n á c h, n a pastvinách, okrajích polích, ne na písčité půdě (Hůrka xerofilní, suchá pole ( č a s t o s k l i z e n á o b i l n á p o l e ), t r a v n a t é s u c h é r u d e r á l y, s t e p i, vřesoviště, vápenaté pastviny, suché okraje lesů (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

13 Soubor map rozš íření druhu Omophron limbatum (Fabricius, 1776) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka V ČR hojný n a h o l ý c h p í s č i t ý c h, nezastíněných b ř e z í c h v o d, p í s k o v n á c h s tůňkami; nížiny podhůří (Hůrka Stenotopní, h y g r o f i l n í, ripikolní, arenicol, p í s č i t é b ř e h y tekoucích vod, š t ě r k o v n y, cihelny, písčitá pobřeží, slaniska ( K o c h ) ; a d a p t a b i l n í (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

14 Soubor map rozš íření druhu Blethisa multipunctata (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka OBECNÉ INFORMACE Cirkumpolární druh z a s t o u p e n ý v Č R n o m i n o t y p i c k ý m poddruhem rozšířeným v západní a střední části palearktické oblasti. Ojedinělý na velmi vlhkých, rostlinami zarostlých březích vod, zejména močálů a bin; nížiny hory (Hůrka S t e n o t o p n í, hygrofilní, ripikolní; močály; močálovité řídce porostlé břehy stojících a pomalu tekoucích vod, břehy přehrad (Koch ) ; a d a p t a b i l n í (Hůrka, Veselý & Farkač rozšíření konkrétních druhů je základem pro jejich efektivní ochranu do budoucna. Mnohé druhy střevlíkovitých jsou těsně vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť roku 1979, v periodě 1980

15 Soubor map rozšíření druhu Elaphrus cupreus Duftschmid, 1812 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Palearktický druh zasahující do severní Číny. V ČR hojný na vlhkých velmi v l h k ý c h, n a z a s t í n ě n ý c h a ž č á s t e č n ě z a s t í n ě n ý c h stanovištích; od nížin do hor (Hůrka hygrofilní, ripikolní, limnikolní, bahnité b ř e h y p o r o s t l é r á k o s e m, b ř e h y zastíněných lesních vod, močálovité lesy, v listí a detritu (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

16 Soubor map rozš íření druhu Elaphrus riparius (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka P a l e a r k t i c k ý druh, na východ po Bajkal, Mongolsko a západní Čínu. V ČR obecný na vlhkých v e l m i v l h k ý c h j í l o v i t ý c h a p í s č i t o h l i n i t ý c h holých i rostlinami porostlých březích vod a močálů. Od nížin do hor. (Hůrka hygrofilní, ripikolní, osluněné bahnité a písčito-bahnité nebo močálovité břehy, cihelny, štěrkovny, v detritu (Koch 1989); eurytopní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

17 Soubor map rozš íření druhu Clivina collaris (Herbst, 1784) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearkti cký druh, rozšířený na východ po Střední Asii. V ČR hojný na v l h k ý c h a ž p o l o v l h k ý c h stanovištích bez zastínění. Břehy vod, z e j m é n a štěrkopísčité. Od nížin do hor. (Hůrka hygrofilní, ripikolní, terikolní, na písčitých a písčito-štěrkových n e p o r o s t l ý c h březích, v zemních chodbičkách, které si s á m v y h r a b á v á ( K o c h ) ; eurytopní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

18 Soubor map rozš íření druhu Clivina fossor (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Holoarktický druh, rozšířený v palearktidě p o K a m č a t k u a severovýchodní Čínu. V ČR obecný na vlhkých, otevřených n e b o m á l o zastíněných půdách. Louky, břehy vod aj. Od nížin do hor. (Hůrka hygrofilní, terikolní, na nevlhkých nebo řídce porostlých těžkých půdách (nejen na březích), na jílovitých plochách, vlhké louky, v z e m n í c h chodbičkách, které si sám vyhrabává (Koch ) ; e u r y t o p n í ( Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

19 Soubor map rozš íření druhu Dyschiriodes chalceus (Erichson, 1837) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktický druh (po Střední Asii a s e v e r o z á p a d n í Mongolsko). Velmi vzácný a velmi lokální. Na slaniscích, jen výjimečně a nahodile na hlinitých březích vod; nížiny; halobiont (Hůrka S t e n o t o p n í, halobiontní, ripikolní, t e r i k o l n í ; b a h n i t é z a s o l e n é b ř e h y, vnitrozemská slaniska; pod řasami a detritem (Koch 1989); reliktní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

20 Soubor map rozš íření druhu Aptinus bombarda (Illiger, 1800) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Z á p a d n í č á s t jihovýchodní Evropy a dosahující na Moravě severní hranice svého rozšíření; v Čechách chybí, na Moravě vzácný. Listnaté lesy, často v sutích, zvláště na vápenci; nížiny hory (Hůrka S t e n o t o p n í, sylvikolní; bučiny (Fagetalia); pod listím (Koch 1989); reliktní ( Hůrka, Veselý & Farkač rozšíření konkrétních druhů je základem pro jejich efektivní ochranu do budoucna. Mnohé druhy střevlíkovitých jsou těsně vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť roku 1979, v periodě 1980

21 Soubor map rozš íření druhu Brachinus crepitans (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Palearktický druh zasahující k Bajkalu; v ČR hojný, ale poměrně lokální, v poslední době ubývající. Na suchých polovlhkých stanovištích bez zastínění: stepi, pole; nížiny podhůří (Hůrka S t e n o t o p n í, termofilní; vápenaté pastviny, vápencové kamenolomy, vinice, pole n a v á p e n c o v ý c h p o d l o ž í c h, s t e p i, polosuché a suché travnaté plochy, na suchých polích; pod drny a hnijícími rostlinnými zbytky (Koch 1989); eurytopní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

22 Soubor map rozš íření druhu Broscus cephalotes (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktický d r u h, rozš ířený ve 3 poddruzích téměř v celé Evropě, Malé Asii, na Kavkaze, v západní Sibiři a ve Střední Asii; recentně zavlečený do Severní Ameriky. Nominotypický poddruh rozšířený v severní a střední Evropě, v ČR hojný na polosuchých vlhkých stanovištích bez zastínění: pískovny, písčitá pole, písčité břehy vod; nížiny podhůří (Hůrka Eurytopní, xerofilní, terrikolní; na sterilních půdách v cihelnách, štěrkové lomy, pískovny; sprašové svahy, jílovitopísčité lavice; suchá písčitá pole a ruderální plochy, litorál: písčité pláže, v cca 15 cm hlubokých chodbách (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

23 Soubor map rozš íření druhu Miscodera arctica (Paykull, 1798) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka OBECNÉ INFORMACE V palearktidě od Britských ostrovů přes severní a severovýchodní část střední Evropy (jižně do Horního Slezska - Ratiboř), střední Ural a jižní Sibiř po severní část Přímořského kraje v a s i j s k é m R u s k u a Japonsko; izolovaný výskyt v alpínském pásmu švýcarských a tyrolských Alp. V ČR objeven v roce 1984 v izolované enklávě na jižní Moravě (Bzenec) jako velmi vzácný a velmi lokální na velmi suchých nížinných písčinách v borech (Hůrka Eurytopní, psamofilní; v písčitých oblastech, jehličnaté písčité lesy, borové remízy; pod mechy a Cladonia rangiferina; živí se larvami rodu Byrrhidae (Koch 1989). rozšíření konkrétních druhů je základem pro jejich efektivní ochranu do budoucna. Mnohé druhy střevlíkovitých jsou těsně vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť roku 1979, v periodě 1980

24 Soubor map rozšíření druhu Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) Studium střevlíkovitých brouků (Carabidae) má v České republice dlouholetou tradici. Zejména díky sběratelské oblibě se jedná o jednu z nejlépe probádaných čeledí hmyzu. U většiny druhů jsou dobře prozkoumány zejména ekologické nároky ale i jejich přibližné faunistické rozšíření. I díky tomuto faktu jsou povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farka č Moderní přehled našich druhů prvně podal Kult (1947), následné přehledy pak byly publikovány v letech (Pulpán & Reška 1972; Pulpán & Hůrka 1984,1993). Doposud poslední seznam druhů, publikoval Hůrka ( vyhynulých. Stálý výskyt dalších 22 druhů a poddruhů nebyl dosud dostatečně potvrzen (Veselý & kol 2005). celkového počtu). Ze zákona je chráněno dle přílohy č. III Vyhlášky 359/1992 Sb. 16 konkrétních druhů, dále celý rod Brachinus, a kromě druhu Cicindela hybrida Linnaeus, 1758 také celý rod Cicindela. Do soustavy Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních po suchá stepní a pouštní. Většina druhů žije na povrchu půdy pod kameny nebo v hrabance. Žijí i na bylinách, keřích a stromech, některé druhy i pod kůrou a v hnijícím dřevě. Známe druhy vyžadující zastínění (lesní), ale i druhy heliofilní, pobíhající za dne a plného slunce na otevřených biotopech. Mikrokavernikolní druhy žijí v půdě, často pod hluboko zapadlými kameny. Některé druhy žijí jen v nížinách, jiné jen v alpínských pásmech hor. Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Střevlíkovití patří mezi dominantní dravé bezobratlé ve společenstvech epigeicky žijících organismů. Potravně jsou to především příležitostní polyfágní predátoři. Některé druhy jsou však dravé i fytofágní, zatímco jiné striktně fytofágní (Jennings, Houseweart & Dunn 1986). Naši zástupci patří hlavně mezi nespecializované masožravce lovící aktivně kořist nebo vyhledávající uhynulé bezobratlé a výjimečně obratlovce. Část z nich jsou potravní specialisté vázaní např. na housenky, chvostoskoky, larvy i imaga pro jejich efektivní ochranu do budoucna. vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť reagují rozdílným způsobem, což abundance těchto druhů. V současné změnám klimatu a antorpogením vlivům. o celkovém historickém rozšíření druhu na roku 1979, v periodě 1980 do současnost). Přibližně stejný počet ukazuje na stabilní areál rozšíření v ČR. rozšíření lze pak vyhodnocovat posuny Celkově černý druh, velký 7-8,8 mm (průměrně 7,8 mm). Spodní strana a přívěsky smolně hnědé, makadla hnědočervená. Brachypterní druh. Eurosibiřský druh s boreomontánním rozšířením, ve střední Evropě jako glaciální relikt buď v horách nebo v chladných, binatých biotopech pahorkatin. V Čechách ojedinělý vzácný a lokální. Na vlhkých velmi vlhkých nazastíněných nebo částečně zastíněných stanovištích: rašeniliště, kyselé močálovité louky, močálovité břehy vod; hory pahorkatiny (Hůrka 1996); stenotopní, tyrfofilní, močály, lesní biny, močálovité horské louky, pod listím a detritem, ve Sphagnum a hnijících rostlinných zbytcích (Koch 1989); reliktní (Hůrka, Veselý & Farkač Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality associated with strip clearcut and dense spruce-fir forest of Maine. The Coleopterists Bulletin, 40(3):

25 Soubor map rozš íření druhu Patrobus atrorufus (Stroem, 1768) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Eurosibiřský druh. Především z evropské části areálu je popsáno n e j m é n ě 7 geografických ras, díky velké variabilitě druhu a vzájemnému prolínání, t ě ž k o v z á j e m n é odlišitelných. V ČR h o j n ý n a v l h č í c h stanovištích: louky, lesy, břehy vod; od hor do nížin (Hůrka hygrofilní, převážně silvikolní, vlhké lužní lesy, binaté lesy, p a r k y, b i n a té a zabahněné břehy, vlhké křoviny a houštiny na polích, v detritu, mechu, hnijících rostlinných zbytcích, pod uvolněnou kůrou (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980