Autoři: Oto Nakládal Radek Hejda

Transkript

1 Soubor map: Historické a současné rozšíření střevlíkovitých brouků (Coleoptera: Carabidae) tribů Dryptini, Zuphiini, Perigonini, Masoreini, Odocanthini a Lebiini v České republice Obsah: Dryptini Soubor map rozšíření druhu Drypta dentata (P. Rossi, 1790) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Zuphiini Soubor map rozšíření druhu Parazuphium chevrolatii rebli Hurka & Pulpán, 1981 (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Polistichus connexus (Geoffroy in Fourcroy, 1785) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Perigonini Soubor map rozšíření druhu Perigona nigriceps (Dejean, 1831) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Masoreini Soubor map rozšíření druhu Masoreus wetterhallii (Gyllenhal, 1813) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Odocanthini Soubor map rozšíření druhu Odacantha melanura (L., 1767) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Lebiini Soubor map rozšíření druhu Cymindis humeralis (Geoffroy in Fourcroy, 1785) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Cymindis miliaris (Fabricius, 1801) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Demetrias imperialis (Germar, 1824) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Dromius quadrimaculatus (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Lamprias chlorocephalus (J.J. Hoffmann, 1803) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Lionychus quadrillum (Duftschmid, 1812) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Microlestes minutulus (Goeze, 1777) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Paradromius linearis (Olivier, 1795) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Philorhizus notatus (Stephens, 1827) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Philorhizus sigma (P. Rossi, 1790) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Syntomus pallipes (Dejean, 1825) (Coleoptera: Carabidae) v České republice Soubor map rozšíření druhu Syntomus truncatellus (L., 1761) (Coleoptera: Carabidae) v České republice

2 Soubor map rozš íření druhu Drypta dentata (P. Rossi, 1790) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Jižní polovina západní palearktidy, zasahuje do východní a jižní Afriky. V Čechách velmi vzácný a velmi lokální, na Moravě vzácný ojedinělý, l o k á l n ě h o j n ý, v současnosti se druh šíří. Indiferentní k zastínění i vlhkosti: břehy močálů s rákosem, okraje lesů (zvláště lužních), vinice, pole, ruderály, smetiště; nížiny pahorkatiny (Hůrka Eurytopní, hygrofilní, paludikolní, lužní křoviny, binaté břehy (především slaných jezírek), biny, vlhké listnaté lesy, Sasko: kamenolomy, pod detritem Phragmites, listím a uvolněnou kůrou, pod vrbovým houštím, v chrastí (Koch 1989); eurytopní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

3 Soubor map rozšíření druhu Parazuphium chevrolatii rebli Hurka & Pulpán, 1981 (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka P. chevrolati je r o z š í ř e n ý v euromediteránní a zakavkazské oblasti. V ČR nalezeni jen 2 samci a 1 samice poddruhu P. chevrolati rebli na jediném s u c h é m s t e p n í m stanovišti s mírným z a s t í n ě n í m v Lounském středohoří v Čechách (Hůrka S t e n o t o p n í, hygrofilní, ripikolní; na b ř e z í c h p o d rostlinným odpadem (Koch 1989). roku 1979, v periodě 1980

4 Soubor map rozš íření druhu Polistichus connexus (Geoffroy in Fourcroy, 1785) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Druh rozšířený v subtropech a mírném pásmu palearktické oblasti. V Čechách vzácný a velmi vzácný, lokální, na Moravě vzácný ojedinělý (jen při povodních velmi lokálně hojný). Na suchých polovlhkých s t a n o v i š t í c h b e z zastínění: stepi, louky; nížiny pahorkatiny (Hůrka Eurytopní; v teplých oblastech, bahnité břehy tekoucích vod; v detritu (Koch 1989); reliktní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

5 Soubor map rozš íření druhu Perigona nigriceps (Dejean, 1831) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka K o s m o p o l i t n ě rozšířený, ve střední Evropě znám od roku 1902; v ČR vzácný velmi vzácný, jen velmi lokálně a sporadicky čas od času hojný. Komposty, hromady tlejících rostlinných zbytků, stromové houby; nížiny pahorkatiny (Hůrka E u r y t o p n í, termofilní, většinou s y n a n t r o p n í, f y t o d e t r i t i k o l n í ; zahrady, ruderály, smetiště, stodoly, v kvasících hnijících rostlinných zbytcích: komposty, sláma, piliny (Koch 1989); eurytopní ( Hůrka, Ve s e l ý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

6 Soubor map rozš íření druhu Masoreus wetterhallii (Gyllenhal, 1813) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktický druh, v ČR vzácný na suchých velmi suchých stanovištích bez zastínění: stepi, pískové duny; nížiny pahorkatiny (Hůrka S t e n o t o p n í, psamofilní; písčité duny, jehličnaté lesy na píscích, suché trávníky na písku; písčitá pole a ruderální plochy s nízkou vegetací; pod mechem, listovými růžicemi jestřábníků ( Hieracium) a v detritu vřesu ( Calluna) (Koch 1989); reliktní (Hůrka, Veselý & Farkač rozšíření konkrétních druhů je základem pro jejich efektivní ochranu do budoucna. Mnohé druhy střevlíkovitých jsou těsně vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť roku 1979, v periodě 1980

7 Soubor map rozš íření druhu Odacantha melanura (L., 1767) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktic ký druh, v ČR hojný v rákosových porostech vod a močálů; nížiny pahorkatiny (Hůrka S t e n o t o p n í, hygrofilní, paludikolní, rákosové biny, b a ž i n a t é b ř e h y eutrofizovaných vod n a j í l e c h, n a Phragmites a Typha, v detritu, v dutých stoncích mokřadních rostlin (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

8 Soubor map rozš íření druhu Cymindis humeralis (Geoffroy in Fourcroy, 1785) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Evropa bez severu, jih západní Asie, severní Afrika. V ČR hojný ojedinělý na suchých s t a n o v i š t í c h b e z z a s t í n ě n í : s t e p i, lesostepi, pastviny; nížiny hory, často v pahorkatinách (Hůrka Eurytopní, xerofilní; jehličnaté lesy na písčité půdě, vřesoviště, písčité duny, písčité louky, suché prosluněné okraje lesů, horské pastviny; pod trsy trávy, mechem, v ř e s e m ( C a l l u n a ), detritem a klestem (Koch ); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

9 Soubor map rozš íření druhu Cymindis miliaris (Fabricius, 1801) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka J i ž n í E v r o p a, jihovýchod střední Evropy, Malá Asie, jihozápadní Sibiř. V Čechách velmi vzácný a v e l m i l o k á l n í, p r a v d ě p o d o b n ě vymírající, na Moravě vzácný a velmi lokální. Na velmi suchých a suchých stanovištích bez zastínění: stepi, zvláště skalní; nížiny pahorkatiny (Hůrka S t e n o t o p n í, xerofilní; suché trávníky, pískovny, lesy na kamenitopísčité půdě (Koch 1989); reliktní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

10 Soubor map rozš íření druhu Demetrias imperialis (Germar, 1824) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktic ký druh zasahující do Střední Asie. V ČR hojný v rákosinách močálů a stojatých v o d ; n í ž i n y a ž pahorkatiny (Hůrka S t e n o t o p n í, h y g r o f i l n í, paludikolní; biny, binaté jílovité břehy eutrofních stojatých vod; v d e t r i t u ; n a Phragmites a Carex ( K o c h ) ; adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

11 Soubor map rozš íření druhu Dromius quadrimaculatus (L., 1758) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Eurokavkazský druh. V ČR obecný v lesích, na jejich okrajích, v alejích i na osamocených stromech; nížiny podhůří ( Hůrka E u r y t o p n í, silvikolní, kortikolní, lesy, okraje lesů, říční nivy, stepi, pod k ů r o u, l i s t í m, kmeny porostlými m e c h e m a c h r a s t í m, n a křovinách, potrava: l a r v y a k u k l y Scolitidae (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

12 Soubor map rozš íření druhu Lamprias chlorocephalus (J.J. Hoffmann, 1803) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktikcý druh zasahující po Střední Asii a střední Sibiř. V ČR ojedinělý na suchých polovlhkých s t a n o v i š t í c h b e z zastínění: louky, pole, meze, pastviny; nejčastěji v pahorkatinách, nížiny hory, larvy tohoto d r u h u s e ž i v í m a n d e l i n k a m i z podčeledi Chrysomelinae (Hůrka Eurytopní, xerofilní, herbikolní, stepi, suché s t r á n ě, p í s k o v n y, kamenolomy, suché okraje lesů, louky, na keřích, bylinách a travách ( často na Sarothamnus), pod listím, mechem, detritem a uvolněnou kůrou ( Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

13 Soubor map rozš íření druhu Lionychus quadrillum (Duftschmid, 1812) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Rozšířen ve značné části kontinentální Evropy. V ČR o j e d i n ě l ý, lokálně hojný, především na nezastíněných p í s č i t ý c h březích vod; n í ž i n y a ž podhůří (Hůrka Stenotopní, x e r o f i l n í, ripikolní; písčito- břehy štěrkovité j e z e r a tekoucích vod, štěrkovny, mezi štěrkem (Koch ) ; a d a p t a b i l n í (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

14 Soubor map rozš íření druhu Microlestes minutulus (Goeze, 1777) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka OBECNÉ INFORMACE Palearktický druh zavlečený do Severní Ameriky a Indie. V ČR hojný, e u r y t o p n í, i n d i f e r e n t n í k zastínění; stepi, lesy, nížiny h o r y, č a s t o v p a h o r k a t i n á c h (Hůrka E u r y t o p n í, xerofilní, heliofilní, vyhřáté stráně, v i n i c e, k a m e n o l o m y, cihelny, slunné náspy cest, písčitá pole a ruderály, p o d m e c h e m, detritem, listím a drny (Koch 1989); eurytopní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

15 Soubor map rozš íření druhu Paradromius linearis (Olivier, 1795) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Západopalearktický druh zasahující na východ po Ural. V ČR ojedinělý hojný na suchých a polosuchých s t a n o v i š t í c h b e z zastínění: stepi, pole; nížiny podhůří (Hůrka Eurytopní, xerofilní, suché louky, pole, ruderály a okraje lesů, písčité říční nivy, stepi, písečné přesypy, suché stráně, vřesoviště (Koch ) ; e u r y t o p n í (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

16 Soubor map rozš íření druhu Philorhizus notatus (Stephens, 1827) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) Studium střevlíkovitých brouků (Carabidae) má v České republice dlouholetou tradici. Zejména díky sběratelské oblibě se jedná o jednu z nejlépe probádaných čeledí hmyzu. U většiny druhů jsou dobře prozkoumány zejména ekologické nároky ale i jejich přibližné faunistické rozšíření. I díky tomuto faktu jsou povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farka č Moderní přehled našich druhů prvně podal Kult (1947), následné přehledy pak byly publikovány v letech (Pulpán & Reška 1972; Pulpán & Hůrka 1984,1993). Doposud poslední seznam druhů, publikoval Hůrka ( vyhynulých. Stálý výskyt dalších 22 druhů a poddruhů nebyl dosud dostatečně potvrzen (Veselý & kol 2005). celkového počtu). Ze zákona je chráněno dle přílohy č. III Vyhlášky 359/1992 Sb. 16 konkrétních druhů, dále celý rod Brachinus, a kromě druhu Cicindela hybrida Linnaeus, 1758 také celý rod Cicindela. Do soustavy Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních po suchá stepní a pouštní. Většina druhů žije na povrchu půdy pod kameny nebo v hrabance. Žijí i na bylinách, keřích a stromech, některé druhy i pod kůrou a v hnijícím dřevě. Známe druhy vyžadující zastínění (lesní), ale i druhy heliofilní, pobíhající za dne a plného slunce na otevřených biotopech. Mikrokavernikolní druhy žijí v půdě, často pod hluboko zapadlými kameny. Některé druhy žijí jen v nížinách, jiné jen v alpínských pásmech hor. Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Střevlíkovití patří mezi dominantní dravé bezobratlé ve společenstvech epigeicky žijících organismů. Potravně jsou to především příležitostní polyfágní predátoři. Některé druhy jsou však dravé i fytofágní, zatímco jiné striktně fytofágní (Jennings, Houseweart & Dunn 1986). Naši zástupci patří hlavně mezi nespecializované masožravce lovící aktivně kořist nebo vyhledávající uhynulé bezobratlé a výjimečně obratlovce. Část z nich jsou potravní specialisté vázaní např. na housenky, chvostoskoky, larvy i imaga pro jejich efektivní ochranu do budoucna. vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť reagují rozdílným způsobem, což abundance těchto druhů. V současné změnám klimatu a antorpogením vlivům. o celkovém historickém rozšíření druhu na roku 1979, v periodě 1980 do současnost). Přibližně stejný počet ukazuje na stabilní areál rozšíření v ČR. rozšíření lze pak vyhodnocovat posuny Drobný druh velký jen 2,7-3,7 mm (průměrně 3,2 mm). Většinou brachypterní, vzácně makropterní. Krovky slámově žluté s tmavou víceméně křížovou skvrnou, štít rezavý, hlava černá. Severní, střední a jihovýchodní Evropa, Malá Asie, Střední Východ. V ČR po celém území spíše hojný, preferuje polozastíněná stanoviště: okraje lesů, zarostlé lomy, paseky, křovištní formace; nížiny podhůří (Hůrka 1996); eurytopní, xerofilní; vyhřáté stráně, suché stráně, vápenaté pastviny, kamenolomy, vřesoviště, pobřežní písečné přesypy; pod drny, detritem a mechem, na travách, mezi kořeny Ammophila (Koch 1989); adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality associated with strip clearcut and dense spruce-fir forest of Maine. The Coleopterists Bulletin, 40(3):

17 Soubor map rozš íření druhu Philorhizus sigma (P. Rossi, 1790) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka S t ř e d n í a severní Evropa, Sibiř po Magadan. V Č e c h á c h ojedinělý, lokálně hojný, na Moravě vzácný na okrajích lužních lesů, na stromech podél s t o j a t ý c h i tekoucích vod; nížiny podhůří (Hůrka S t e n o t o p n í, hygrofilní, říční nivy, vlhké lužní lesy, břehy, pod drny, detritem, listím a kůrou ( p ř e d e v š í m Populus a Salix), na travách a keřích ( K o c h ) ; adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

18 Soubor map rozš íření druhu Syntomus pallipes (Dejean, 1825) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farkač 1972 publikoval Hůrka ( Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Jižní Evropa, jih střední Evropy, Malá Asie, Kavkaz. V Č e c h á c h a n a Moravě ojedinělý na s u š š í c h s t a n o v i š t í c h, i n d i f e r e n t n í k zastínění: stepi, lesostepi, světlé lesy; nížiny pahorkatiny (Hůrka Eurytopní; lužní lesy; vlhké louky, břehy řek a rybníků, s u c h á p o l e ; pískovny; pod listím ( K o c h ) ; adaptabilní (Hůrka, Veselý & Farkač roku 1979, v periodě 1980

19 Soubor map rozš íření druhu Syntomus truncatellus (L., 1761) (Coleoptera: Carabidae) v České republice) Studium střevlíkovitých brouků (Carabidae) má v České republice dlouholetou tradici. Zejména díky sběratelské oblibě se jedná o jednu z nejlépe probádaných čeledí hmyzu. U většiny druhů jsou dobře prozkoumány zejména ekologické nároky ale i jejich přibližné faunistické rozšíření. I díky tomuto faktu jsou povováni za jednu z nejvýznamnějších bioindikačních skupin organismů (např. Hůrka, Veselý & Farka č Moderní přehled našich druhů prvně podal Kult (1947), následné přehledy pak byly publikovány v letech (Pulpán & Reška 1972; Pulpán & Hůrka 1984,1993). Doposud poslední seznam druhů, publikoval Hůrka ( vyhynulých. Stálý výskyt dalších 22 druhů a poddruhů nebyl dosud dostatečně potvrzen (Veselý & kol 2005). celkového počtu). Ze zákona je chráněno dle přílohy č. III Vyhlášky 359/1992 Sb. 16 konkrétních druhů, dále celý rod Brachinus, a kromě druhu Cicindela hybrida Linnaeus, 1758 také celý rod Cicindela. Do soustavy Střevlíkovití obývají nejrůznější stanoviště od mokrých, binatých nebo pobřežních po suchá stepní a pouštní. Většina druhů žije na povrchu půdy pod kameny nebo v hrabance. Žijí i na bylinách, keřích a stromech, některé druhy i pod kůrou a v hnijícím dřevě. Známe druhy vyžadující zastínění (lesní), ale i druhy heliofilní, pobíhající za dne a plného slunce na otevřených biotopech. Mikrokavernikolní druhy žijí v půdě, často pod hluboko zapadlými kameny. Některé druhy žijí jen v nížinách, jiné jen v alpínských pásmech hor. Většina středoevropských druhů je však spíše vlhkomilných s noční aktivitou (Hůrka Střevlíkovití patří mezi dominantní dravé bezobratlé ve společenstvech epigeicky žijících organismů. Potravně jsou to především příležitostní polyfágní predátoři. Některé druhy jsou však dravé i fytofágní, zatímco jiné striktně fytofágní (Jennings, Houseweart & Dunn 1986). Naši zástupci patří hlavně mezi nespecializované masožravce lovící aktivně kořist nebo vyhledávající uhynulé bezobratlé a výjimečně obratlovce. Část z nich jsou potravní specialisté vázaní např. na housenky, chvostoskoky, larvy i imaga pro jejich efektivní ochranu do budoucna. vázány na prostředí a jsou citlivé k jeho byť reagují rozdílným způsobem, což abundance těchto druhů. V současné změnám klimatu a antorpogením vlivům. o celkovém historickém rozšíření druhu na roku 1979, v periodě 1980 do současnost). Přibližně stejný počet ukazuje na stabilní areál rozšíření v ČR. rozšíření lze pak vyhodnocovat posuny Drobný druh velký jen 2,3-3,3 mm (průměrně 2,8 mm). Celý černý, jen 1. článek tykadel a holeně hnědé. Brachypterní, vzácně makropterní. Západopalearktický druh, v ČR hojný spíše na sušších stanovištích: stepi, vřesoviště; nížiny hory, častý v pahorkatinách (Hůrka 1996); eurytopní, xerofilní, především na světlých stanovištích s nízkou vegetací, světliny, suché okraje lesů, borové lesy, stepi, močály, písčité říční nivy, říční břehy, písečné přesypy, suché zahrady, suché a polosuché travnaté plochy, na vlhkých loukách, pod hrabankou, detritem, drny a uvolněnou kůrou (Koch 1989); eurytopní (Hůrka, Veselý & Farkač Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Carabidae České a Slovenské republiky. J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality associated with strip clearcut and dense spruce-fir forest of Maine. The Coleopterists Bulletin, 40(3):