VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH MEZI POLITIKOU, EKONOMIKOU A VĚDOU Politika vzdělávání a učení se dospělých v éře globálního kapitalismu.

Transkript

1 VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH MEZI POLITIKOU, EKONOMIKOU A VĚDOU Politika vzdělávání a učení se dospělých v éře globálního kapitalismu Martin Kopecký filozofická fakulta univerzity karlovy, 2013

2 KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kopecký, Martin Vzdělávání dospělých mezi politikou, ekonomikou a vědou: politika vzdělávání a učení se dospělých v éře globálního kapitalismu / Martin Kopecký. Vyd. 1. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. (Humanitas; sv. 7) Anglické resumé ISBN * * 33 * 32 * 316 * 321 * vzdělávací politika vzdělávání dospělých ekonomické aspekty vzdělávání dospělých politické aspekty vzdělávání dospělých sociologické aspekty neoliberalismus globální společnost monografie Vzdělávací a výchovná politika [22] Vydání této publikace bylo podpořeno z grantu Podpora kvalitních post-doktorandů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2012, který byl realizován v rámci centralizovaných rozvojových programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Recenzovali Mgr. Ing. Martin Brabec, Ph.D. doc. Mgr. Petr Novotný, Ph.D. Martin Kopecký, 2013 Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2013 Všechna práva vyhrazena ISBN

3 Obsah Úvod 9 1. Vzdělávání dospělých v procesu modernizace a jako předmět vzdělávací politiky Moderní vzdělávání dospělých jako kulturní a historický jev Vzdělávání dospělých v politickém konceptu celoživotního vzdělávání Celoživotní učení jako úspěšný i problematický politický koncept Významy pojmu celoživotní učení se Vzdělávání, učení se a utopie Způsoby práce a teoretické rámce Výzkum vzdělávání dospělých a vzdělávací politiky Přístupy a opory Kritická teorie společnosti Michel Foucault Charles Wright Mills Sociologie vědění Předmět analýzy Neoliberalismus a koncept lidského kapitálu Neoliberalismus, ekonomická globalizace a vzdělávací politika Vícestranný pohled na vzdělávání Aktéři a mechanismy globalizace vzdělávací politiky Vzdělávací politika, národní stát a globalizace Nástin a srovnání politik rozhodujících mezinárodních organizací Příklad způsobu koordinace politik EU, OMC a benchmarking Mezinárodní rozměr v evropském vzdělávání historické ohlédnutí 73

4 4. Společnost vědění, vzdělávací politika a praxe vzdělávání a učení Konceptualizace vědění v oblastech sociální teorie a globalizované vzdělávací politiky Distribuce vědění a její sociální souvislosti Vědění a sociální nerovnosti Dodatek: Vybrané deformace učení v moderní společnosti Měření funkční gramotnosti a kompetencí v globalizované vzdělávací politice Historický vývoj základních pojmů Širší kontext mezinárodních srovnávacích výzkumů výkonů ve vzdělávání, funkční gramotnosti a kompetencí Kritika využívání měření gramotnosti a kompetencí a jeden alternativní pohled Vzdělávání dospělých, neoliberalismus, sociální politika a soudržnost Vzdělávání a učení se jako téma sociální politiky vstup do tématu Koncept sociálního kapitálu ve vztahu k celoživotnímu učení se Hledání příčiny a následku ve vztazích mezi přístupem k učení se, dovednostmi a sociální kohezí Politický projekt celoživotního učení se jako nástroj sociální kontroly Vzdělávání jako příspěvek k sociální rovnosti Politika a ekonomika jako sféry učení se dospělých Vztah občanství a práce úvodní poznámka Učení se ve veřejné sféře vybrané aktuální pobídky a limity Práce, učení se a (ekonomická) demokracie 121

5 8. Dva klíčové předměty výzkumu vzdělávání dospělých vzdělávací politika a povaha procesu učení se Výzkum pro vzdělávací politiku a výzkum vzdělávací politiky Biografický výzkum a sociální rozměr učení se 129 Závěr 134 Literatura 138 Rejstřík 162 Resumé/Summary 165

6 Úvod Nejvyšší tupost a nejvyšší rozumnost jsou jaksi spřízněny v tom, že hledají pouze to, co je reálné, zatímco k pouhému zdání jsou zcela necitlivé. (Friedrich Schiller 1992: 213) Ústředním tématem několika posledních let se stala krize. To jistě není skutečnost, jež by byla v moderní éře bezprecedentní. Podoba odborné i širší společenské diskuse o každé krizi je specifická, tak jako je specifická sama krize. Zdá se, že panuje široká shoda na tom, že se aktuálně jedná o krizi hlubokou a širokou postihující různorodé oblasti života a že se současně jedná o krizi globální. Je globální svým rozšířením i povahou, tj. provázaností všech jejích aktérů. Dále se současná krize jeví jako dlouhodobá, a to nejenom ve smyslu délky její pokročilé již zcela evidentní etapy. Zjevnou fázi krize předcházel vývoj, který umožnil vznik aktuálních těžkostí. Pokoušet se analyzovat tento vývoj je prospěšné pro to, abychom se následně mohli pokoušet překonávat pociťované problémy. Pokud se tak neděje, prohlubuje se nebezpečí, že negativní trendy vývoje budou pokračovat, a dokonce se i prohlubovat. Stejné způsoby myšlení a jednání, které stály u vzniku problémů, mohou být využívány při údajném řešení situace a ve skutečnosti těžkosti pouze ospravedlňovat a v důsledku toho rovněž umocňovat. Je ale namístě připomenout význam krize v původním smyslu tohoto slova ve starém Řecku označovala mimo jiné příležitost k novému počátku; krize byla chápána jako možný bod obratu k lepšímu. Pokouším se o identifikaci důležitých příčin a dlouhodobějších trendů souvisejících s krizí v oblasti vzdělávání dospělých a částečně také v dalších oblastech, kde vzdělávání dospělých hraje nepominutelnou roli nebo s nimi jinak bezprostředně souvisí. Svou pozornost zaměřuji zejména na sféry ekonomického a politického života. Snažím se ukázat, že existuje řada vazeb mezi vzděláváním dospělých a dalšími oblastmi společenského života a jejich problémy, byť tyto souvislosti nemusejí být vždy jasně viditelné. úvod 9

7 Zaměřuji se zejména na vzdělávání dospělých jako předmět zájmu veřejných politik, které jsou od sedmdesátých let 20. století do současnosti formovány mezinárodními politickými a ekonomickými organizacemi. Ambicí knihy je co nejuceleněji kriticky poukázat na neduhy těchto politik a jejich širší souvislosti. Na jednu stranu je totiž nepopiratelné, že politiky mezinárodních ekonomických a politických organizací vyzdvihly téma vzdělávání dospělých a svým způsobem z něj učinily významnou a dlouhodobou politickou prioritu, na druhou stranu se tak podle mnohých stalo za poměrně vysokou cenu. Zmiňovanou cenou je selektivní utilitární a ekonomizující pojetí vzdělávání dospělých uplatňované v posledním čtvrtstoletí. Uvedený selektivní přístup se však neuplatňuje jen na úrovni mezinárodních organizací, ale i na úrovni států. Jen na okraj poznamenejme, že jeho bližší či vzdálenější obdoby nacházíme v celé škále dominantně uplatňovaných politik mimo vzdělávací lze jmenovat také sociální nebo kulturní. Vzdělávání dospělých se ocitá v paradoxní situaci. Je úspěšné, neboť se stalo politicky uznávaným oceňovaným a samozřejmým tak jako nikdy v minulosti. Tento úspěch byl ale vykoupen zásadní změnou jeho pojetí. Částečně se odklonilo od svých tradičních cílů orientovaných na podporu sociálních a kulturních změn, jako je demokratizace společnosti a emancipace znevýhodněných skupin. Přesněji řečeno, některé prvky těchto cílů zachovalo a snad i rozšířilo, aby je současně podřídilo jiné hlavní prioritě, jíž je ekonomický úspěch v konkurenčním prostředí. Pro podřizování různých oblastí společenského života ekonomickým imperativům se vžil pojem neoliberalismus. Neoliberalismus má vedle své ideologické stránky rovněž stránku praktickou, zahrnující jak směřování nejrůznějších politik, tak i ovlivňování myšlení lidí a jejich každodenní způsoby jednání. Obě tyto stránky mají velmi silný vliv na soudobé podoby vzdělávání dospělých. Přestože je ústředním předmětem zájmu této publikace vzdělávací politika určovaná zásadami neoliberalismu, neznamená to, že by byly opomíjeny také jiné instituce. Jinak řečeno, právě proto, že se zaměřuji na vývoj a problémy vzdělávací politiky, je potřebné věnovat se rovněž ekonomice, veřejným politikám a v jistém rozsahu také vědě. Kladu si za cíl ukázat, že vzdělávací politika je v posledních několika dekádách silně ovlivňována ekonomickými 10 vzdělávání dospělých

8 imperativy. Ekonomické priority a měřítka stojí stále intenzivněji u formulací cílů a nástrojů vzdělávací politiky a politický koncept celoživotního učení se často stává součástí proměn jiných politik (např. sociální, trhu práce nebo neziskového sektoru). Pokud jde o zařazení oblasti vědy jako významného aktéra vzdělávací politiky, je třeba odkázat především na trend rostoucího zaštiťování se politiky vědou. Expertiza je již pevnou součástí tvorby a legitimizace politiky. Výzkum a věda ale nemusejí být pouhou záštitou, doplňkem či přímo nástrojem podpory určité vzdělávací politiky. Jejich hlavní úloha je tradičně jinde, totiž v kritickém zkoumání reality. Všechny tři v minulém odstavci jmenované sociální instituce (politiku, ekonomiku a vědu), jež jsou i součástí titulu knihy, nahlížím v souvislostech globalizace. Politika, ekonomika a věda patří k vysoce globalizovaným součástem života společností, které se navzájem ovlivňují a které můžeme pokládat za činitele pokračující globalizace. Všechny mají silný vliv na podoby vzdělávání dospělých. Formují způsoby uvažování a s nimi spojené slovníky i sociální praktiky uplatňované ve vzdělávání dospělých a s ním provázaných oblastech. Mám na mysli globální ekonomiku s jejími aktéry usilujícími o konkurenceschopnost, celosvětově rozšířené slovníky ekonomických a politických aktérů, nejrůznější nástroje a programy hodnocení, spolupráce a financování. Tematické zaměření této práce tedy je i není úzké. Na jedné straně se zabývá vybranou oblastí sociální reality vzdělávací politikou zaměřenou na dospělé, na druhé straně hledá její souvislosti, jejichž poznání se může jevit jako užitečné také pro další oblasti. Jak není těžké odhadnout, existují četné spojnice a přesahy mezi vývojem vzdělávání dospělých a ostatními druhy vzdělávání, nejmarkantněji vzděláváním vysokoškolským. Ukazují se rovněž paralely mezi analýzou vývoje vzdělávání dospělých a četnými popisy a diagnózami trendů vývoje veřejných politik mimo politiku vzdělávací. Vedle politiky sociální lze upozornit například na politiky vědy a výzkumu. Za jednotlivými politikami pak vždy nacházíme nějaké představy o člověku a společnosti založené na sledování vybraných hodnot. Není myslitelné, aby kniha podrobně postihla všechna relevantní témata spojená se současným zpracováním vzdělávání dospělých ve úvod 11

9 veřejných politikách, jsem ale přesvědčen, že zachycuje alespoň většinu nejdůležitějších otázek spojených s touto oblastí. Vzdělávání dospělých představuje z řady důvodů pozoruhodný fenomén, jehož přitažlivost může přesahovat obory, pro něž je vzdělávání prvořadým předmětem zájmu. Vývoj vzdělávání dospělých svědčí o vývoji moderních společností, ať už z hlediska kulturního, sociálního, ekonomického nebo politického. Vzdělávání dospělých je komplementární k modernitě (Salling Olesen 2006: 244). Jedná se o mimořádně pestrý fenomén spjatý s nejrůznějšími transformacemi, jež jsou současně transformacemi osobních životů i sociálních institucí. Vzdělávání dospělých může sloužit i jako jakási laboratoř, v níž lze ověřovat příspěvky škály vědeckých oborů, zejména těch společenskovědních. A opět se tak může dít na nejrůznějších úrovních od osobní a mikrosociální až po sociální teorii, jež odpovídá na otázku: v jaké společnosti žijeme a jak v ní můžeme na základě našeho poznání jednat? Jednotlivé aspekty vzdělávání a učení se dospělých jsou v celé moderní éře zasazeny v nějakém smyslu v politických souřadnicích. Také v případě vzdělávací politiky lze konstatovat její složitou povahu. Ovlivňuje vyhlídky na podoby existence jednotlivců, národních společností i nadnárodních celků. Setkává se v ní osobní i globální. Vzdělávací politika je proměnlivá a závislá podobně jako samo vzdělávání na řadě faktorů. Existuje mnoho pádných argumentů pro domněnku, že dominantní mezi těmito faktory je dnes ekonomika. Ta má nyní enormně závažné dopady na vzdělávací politiku, potažmo rovněž na to, jak vypadá praxe vzdělávání dospělých. Otázkou je, co si od vzdělávání dospělých můžeme slibovat v budoucnosti ve vztahu k otázce, nakolik je možné překračovat jeho stávající pojetí. Předpokladem změny praxe je změna v uvažování, jež je podmíněna rozvojem imaginace. Přál bych si, aby má publikace právě na toto upozornila. Tento text by nemohl vzniknout bez studijního volna, za jehož udělení děkuji Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svou vděčnost za všestrannou podporu dále vyjadřuji kolegyním a kolegům z Katedry andragogiky a personálního řízení FF UK v Praze. Neocenitelný význam pro mě měl studijní pobyt na Katedře vzdělávání Aarhuské univerzity v Kodani během října Mé upřímné poděkování patří také oběma recenzentům rukopisu. 12 vzdělávání dospělých