Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva. Rozhodčí řízení. Bakalářská práce. Josef Dunka. Autor: Právní administrativa v podnikatelské sféře

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Rozhodčí řízení Bakalářská práce Autor: Josef Dunka Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D. Praha Duben, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Karlových Varech, dne Josef Dunka

3 Poděkování Chtěl bych poděkovat vedoucímu práce panu. JUDr. Petru Dobiášovi, Ph.D. za rady, ochotu a vstřícnost při psaní mé bakalářské práce.

4 Anotace Tato bakalářská práce Rozhodčí řízení se zabývá zajímavou a diskutovanou problematikou rozhodčího řízení v České republice. Moţnost intenzivně vstupovat do právních vztahů, která se otevřela občanům i podnikatelům na začátku 90. let přinesla také velké mnoţství sporů. Tato práce popisuje moţnost jejich řešení jinou neţ soudní cestou, její výhody a nevýhody a také varuje zvláště spotřebitele před neuváţeným vstupem do závazkových vztahů. Klíčové pojmy: Právní vztah, rozhodce, rozhodčí nález, rozhodčí řízení, rozhodčí soud, smluvní strany, spor, usnesení, zákon.

5 Annotation This thesis "Arbitration" is engaged in an interesting and discussed the issue of arbitration proceedings in the Czech Republic. Possibility intensely enter into legal relations, which opened to citizens and businesses in the early 90s also brought a large number of disputes. This thesis describes the possibility of their solution other than through the courts, its advantages and disadvantages and in particular warns consumers against injudicious entering into contractual relations. Key words Arbitration, the arbitral tribunal, arbitrator, legal relationship, parties dispute, arbitration award, order, law.

6 OBSAH Úvod Rozhodčího řízení a jeho druhy Definice rozhodčího řízení Teoretické koncepce rozhodčího řízení Vhodnost rozhodčího řízení Druhy rozhodčího řízení Rozhodčí řízení institucionální a ad hoc Fakultativní a obligatorní rozhodčí řízení Řízení bez předstupně a s předstupněm Rozhodčí řízení on-line Prameny rozhodčího řízení Arbitrabilita Negativní vymezení arbitrability Sporné oblasti arbitrability Rozhodčí smlouva Pojem a význam Závaznost rozhodčí smlouvy Typy rozhodčích smluv Povaha rozhodčí smlouvy Obsah a náleţitosti rozhodčí smlouvy Zánik rozhodčí smlouvy Osoba rozhodce Určení, jmenování a vyloučení osoby rozhodce Stálé rozhodčí soudy Stálé rozhodčí soudy v ČR Arbitráţní centra Stadia rozhodčího řízení Zahájení řízení Průběh rozhodčího řízení Ukončení rozhodčího řízení Rozhodčí nález Usnesení Smír Přezkum rozhodčího nálezu v rámci rozhodčího řízení Právní moc a vykonatelnost Zrušení rozhodčího nálezu soudem Výkon rozhodnutí Zastavení výkonu rozhodčího nálezu Závěr Seznam pouţité literatury... 44

7 Úvod Tato bakalářská práce se zabývá Rozhodčím řízení v České republice. Do roku 1995 bylo v České republice, resp. v bývalém Československu, nástrojem k řešení sporů vzniklých výhradně z mezinárodního obchodu (zákon č. 98/1963 Sb.). Aţ zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který nabyl účinnosti , umoţnil, aby rozhodčí řízení vstoupilo i do sporů vnitrostátních. A stalo se častým nástrojem mimosoudního řešení u těch sporů, u kterých to zákon umoţňuje. Poměrně velké mnoţství případů, kdy byl případný spor řešen tímto způsobem, však ukázalo na výrazné nedostatky v našem právním sytému. Samotný zmiňovaný zákon měl značné mezery, aktuálnost a úroveň dalších právních předpisů s ním rovněţ nekorespondovaly. V souvislosti s rozhodčím řízením se rovněţ potvrdilo, ţe cesta do pekla je vydláţděna dobrými úmysly. Mnoho subjektů systémově vyuţívalo, či spíše zneuţívalo, této moţnosti k tomu, aby z věřitelů získali větší profit, neţ jaký by plynul z řádného plnění smlouvy. Mnoho případů tak musely stejně řešit obecné soudy, které ve většině případů i přes morální konflikt, musely dát za pravdu věřitelům. Efekt sníţení zátěţe soudů při řešení majetkových sporů byl tedy niţší, neţ zákonodárce předpokládal. S postupujícím časem tak bylo zřejmé, ţe původní právní úprava rozhodčího řízení je nedostatečná. Zákon o rozhodčím řízení byl od roku 1995 aţ do tzv. euronovely 19/2012 Sb. novelizován pouze jednou. Aţ tato jeho novelizace odstranila největší a nejzásadnější nedostatky. Cílem této bakalářské práce je analyzovat vývoj a význam rozhodčího řízení v České republice po roce 1995, popsat jeho výhody a nevýhody, tak jak se měnily s jeho legislativními a změnami. Dále se zaměřuje na problematická témata, jako jsou spotřebitelské smlouvy, arbitráţní centra a důleţitost ochrany spotřebitele v rozhodčím řízení. V této souvislosti rovněţ upozorňuje na nízké právní povědomí občanů České republiky, které způsobuje újmu nejen jim, ale i celé společnosti. 7

8 1. Rozhodčího řízení a jeho druhy V této kapitole je definován pojem rozhodčí řízení a jeho druhy. Dále je porovnáno rozhodčí řízení s řízením před obecným soudem a rozebrány jeho výhody a nevýhody Definice rozhodčího řízení Rozhodčí řízení je jeden z mimosoudních způsobů řešení sporů, který mohou strany sporu pouţít jako alternativu k běţnému soudnímu řízení. Mezi další moţnosti patří například konciliace a mediace, dále expertízy, minitrial, negociace a další. Na rozdíl od nic však rozhodčí řízení jako jediné končí rozhodnutím třetí nestranné a nezávislé osoby a je pro strany sporu závazné. Rozhodčí řízení může být definováno jako dobrovolné postoupení řešení sporu neutrální třetí straně, rozhodcům či rozhodčímu soudu (tj. soukromým osobám či nestátní instituci), která vydá po provedeném řízení závazné a vykonatelné rozhodnutí. Mezinárodní rozhodčí řízení či mezinárodní obchodní arbitráž je způsob řešení sporů o majetkové nároky vzniklé z provádění mezinárodního (obchodního) styku mezi fyzickými či právnickými osobami. 1 Českým vnitrostátním pramenem je zákon. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Ten v 1 odst. 1 stanoví: Tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů. Existuje více výkladů a pohledů na rozhodčí řízení, které postupem času daly vzniknout několika teoretickým koncepcím Teoretické koncepce rozhodčího řízení Odborná literatura nejčastěji pracuje se čtyřmi teoriemi neboli doktrínami, které vymezují podstatu rozhodčího řízení. Všechny společně řeší vazbu státu k rozhodčímu řízení, ale jeho role a role stran sporu jsou vnímány rozdílně. 1 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str. 42 8

9 a) smluvní teorie tato teorie vidí základ a původ rozhodčího řízení výhradně ve smlouvě a autonomii stran. Klasická smluvní teorie považuje rozhodce za stran, který zjišťuje obsah dohody mezi stranami, a rozhodčí nález má mít smluvní povahu. Moderní smluvní teorie konstatuje, že rozhodčí řízení jako takové ze smlouvy vychází, rozhodčí nález však již nikoliv. 2 Ústavní soud České republiky se k této teorii přiklonil ve svém usnesení se sp. zn. IV.ÚS 174/02 ze dne , kdy dospěl k závěru, ţe: Charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je činností narovnávající ve smyslu 585 OZ. Výsledek pak je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud, kterou mu svěřili. Rozhodčí nález nevydává rozhodčí soud, ale rozhodci. Je vynutitelný z důvodu vynutitelnosti závazku, který byl rozhodcem v zastoupení stran uzavřen. 3 Tento názor Ústavního soudu rozpoutal ve své době značnou vlnu kritiky. b) jurisdikční teorie tato teorie se v podstatě staví do opozice teorii smluvní. V jejím pojetí je pravomoc rozhodců delegovaná státem a ne smlouvou mezi stranami. Podle ní má stát pravomoc regulovat a kontrolovat všechna rozhodčí řízení realizovaná v jeho jurisdikci. Rozhodčí řízení je v pojetí této teorie řízením sporným a rozhodci vykonávají rozhodčí činnost tím, ţe nalézají právo na základě pravomoci delegované státem. 4 c) teorie smíšená tato teorie hledá kompromis mezi dvěma předchozími teoriemi. V této teorii dochází k propojení obou prvků, které jsou předchozími teoriemi považovány za základ pravomoci rozhodčího řízení, tedy dohody stran, tj. vůle stran podrobit jejich spor rozhodčímu řízení, a delegace pravomoci státem, resp. vůle státu tuto pravomoc rozhodcům 2 Bělohlávek, A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004, s Pecha. R., K právní povaze rozhodčích nálezů. Bulletin advokacie, 2003, č.5, s Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s. 16 9

10 propůjčit. Existují názory, které tvrdí, že tato teorie nikterak neřeší podstatu rozhodčího řízení, ale že problém pouze popisuje 5 d) autonomní teorie teorie, která všechny předchozí odmítá a jen v několika málo souvislostech se shoduje s teorií smluvní. Právní podstata rozhodčího řízení se má podle autonomní teorie odvíjet od potřeb a představ účastníků. Účinkem této teorie je konstatování denacionalizace rozhodčího řízení a toho, že vůle stran je základním řídícím prvkem rozhodčího řízení a nemůže být určena právem žádného státu Vhodnost rozhodčího řízení Rozhodčí řízení stojí vedle řízení soudního jako alternativní varianta řešení sporů. Obě moţnosti mají při vzájemném srovnání řadu výhod ale i řadu nevýhod. Pro strany sporu je tedy zásadní, aby se s přihlédnutím k moţným výhodám či nevýhodám rozhodli, jaký způsob bude nejvhodnější při řešení konkrétního sporu, který mezi nimi jiţ vznikl nebo můţe vzniknout v budoucnosti. Nejvýznamnější výhodou rozhodčího řízení proti soudnímu sporu je rychlost. Trvání rozhodčího řízení je sice ovlivněno více faktory, ale netrpí tolik na striktní lhůty a přetíţenost soudů. Můţe být samozřejmě omezena například řádem stálého rozhodčího soudu, ale právě řád Rozhodčího soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky umoţňuje vedení tzv. urychlené rozhodčí řízení. 7 Zásadní vliv na rychlost a průběh rozhodčího řízení má volba osoby rozhodce, například takového, který nemá aktuálně k projednávání ţádný další spor. Ten se tak na jejich věc můţe intenzivněji soustředit a přispět ke zkrácení délky řízení. Další výhodou, která hovoří ve prospěch rozhodčího řízení ve srovnání se soudním sporem, je jeho jednoinstančnost a omezenost opravných prostředků. Zákon sice dává všem stranám sporu moţnost přezkoumání rozhodčího nálezu i jinými rozhodci, ale tato moţnost je vyuţívána jen výjimečně. 5 Raban, P.: Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, 2004, s Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str a Řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (pro vnitrostátní i mezinárodní spory) 10

11 Další plus pro rozhodčího řízení jsou rovněţ obecně předpokládané niţší náklady, přestoţe bychom určitě našli výjimky. Nejzásadnější výhodou rozhodčího řízení je určitě moţnost uplatňování svobodné vůle stran. Strany si mohou vybírat místo vedení sporu, kolik bude rozhodců, kteří to budou, stálého rozhodce, rozhodce ad hoc. Mají moţnost ovlivnit pravidel rozhodčího řízení. Lze aktivně ovlivnit náklady řízení. Na rozdíl od sporu vedeného před soudem můţeme hovořit o jisté míře neformálnosti, která tolik nesvazuje při zjišťování skutečného stavu věci, důkazů apod. Rozhodčí řízení je neveřejné a umoţňuje tak účastníkům skrýt před veřejností a konkurencí citlivé informace osobního či obchodního charakteru. V podstatě se kromě zainteresovaných stran nikdo nemusí o probíhajícím rozhodčím řízení dozvědět. Rovněţ uznávání a výkon zahraničních rozhodčích nálezů v České republice a naopak je díky Newyorské úmluvě 8 snazší a jistější neţ u rozhodnutí obecných soudů a není tak těsně vázáno na konkrétní stát. Komplikací však v mezinárodním měřítku můţe být rozdílnost úprav arbitrability (arbitrabilitu vysvětluje kap. 3 této práce) sporu v jednotlivých státech. Můţe tak nastat situace, ţe spor bude ve státě vedení sporu arbitrabilní, ale uţ tomu tak nebude ve státě nuceného výkonu rozhodčího nálezu. Tuto problematiku je nutné trochu podrobněji rozvinout. Od došlo se zákonem č.91/2012 Sb., zákonem o mezinárodním právu soukromém (NZMPS) k výrazným změnám v souvislosti s řízeními s mezinárodním prvkem. NZMPS nově kolizně upravuje rozhodčí řízení, jeho uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů. Úprava rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem se vyjmula ze zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Přípustnost rozhodčí smlouvy se tak posuzují podle českého právního řádu. Její ostatní náleţitosti se posuzují podle právního řádu státu, ve kterém má být rozhodčí nález vydán, jak najdeme v 117 odst. 1 NZMPS. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro spor. Pokud si strany právo nezvolí, určí ho rozhodci na základě ustanovení NZMPS. Rozhodcem můţe být i cizinec, pokud je ve státě, jehoţ je občanem, k takovému jednání právně způsobilý. Tím je způsobilý k právním jednáním i podle českého právního řádu. Je-li zaručena vzájemnost, budou rozhodčí nálezy vydané v cizině v České republice uznány a vykonány jako rozhodčí nálezy české a to bez vyslovení zvláštního rozhodnutí. Cizí rozhodčí nález se uznává (podle 120 a 121 NZMPS) přihlédnutím k němu, jako by šlo o rozhodčí nález tuzemský. 8 Vyhláška 74/1959 Sb. ze dne 6. listopadu 1959 o Úmluvě o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (Newyorská úmluva) 11

12 Na rozdíl od nálezu se výkon rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu nařizuje rozhodnutím českého soudu a je potřeba ho odůvodnit. Velmi důleţitý prvek je zakotvení mezinárodní ochrany spotřebitele v rozhodčím řízení do NZMPS přijatá novelou č. 19/2012 Sb. Existují rovněţ i důvody pro klasickou soudní při, jelikoţ rozhodčí řízení přináší i moţné nevýhody. Rozhodci nerozhodují vţdy jednotně, nejsou vázáni judikaturou a je jen obtíţné dopředu odhadovat výsledek rozhodčího řízení. Neexistují ţádné rozhodčí soudy vyššího stupně, které by sjednocovaly právní názory jednotlivých rozhodců a stálých rozhodčích soudů. I tento stav však lze obrátit ve výhody výhodu, kdyţ si strany si mohou zvolit takového pro ně vhodného rozhodce či stálý rozhodčí soud, pokud jejich rozhodovací praxi znají a je jim blízká a předpokládají, ţe výhodná. Výraznou nevýhodou je to, ţe rozhodci nevládnou donucovací pravomocí. Ochota stran spolupracovat zásadně ovlivňuje průběh rozhodčího řízení. Pokud pak na tom bude mít jedna ze stran zájem, může rozhodčí řízení protahovat. 9 Další praxí ověřenou problematickou otázkou je nestrannost rozhodců. Nestrannost rozhodce sice předpokládáme pro řádný a spravedlivý průběh rozhodčího řízení, ale ve skutečnosti se však často vyskytují případy, kdy jedna strana sporu, většinou ta ekonomicky silnější a právně zběhlejší, nechává rozhodovat všechny své spory u jediného rozhodce, o jehoţ nestrannosti lze tak snadno pochybovat. V České republice i jinde ve světě typicky spory ze spotřebních smluv byly jen výjimečně vedeny jiným způsobem. Spotřebitel se však jiné moţnosti z neznalosti vzdával jiţ při podpisu smlouvy dopředu. Těţko si představit rozhodnutí v neprospěch bohatšího subjektu, ze kterého má rozhodce dlouhodobý a větší profit. Výraznou nevýhodu dále představuje fakt, ţe rozhodce na rozdíl od soudce nemůţe vydat předběţné opatření. Pak je třeba kombinovat a s předběţným opatřením se obrátit na obecný soud Druhy rozhodčího řízení Jak vyplývá z předchozího textu, existuje více druhů rozhodčích řízení rozdělených podle několika kritérií: 9 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str

13 rozhodčí řízení ad hoc - rozhodčí řízení před stálými rozhodčími soudy (řízení institucionální) rozhodčí řízení fakultativní - rozhodčí řízení obligatorní rozhodčí řízení bez předstupně - rozhodčí řízení s předstupněm rozhodčí řízení bez časového omezení - rozhodčí řízení s časovým omezením a rozhodčí řízení on-line Rozhodčí řízení institucionální a ad hoc Jde o základní dělení a vychází z 2 odst. 1 ZRŘ, dle kterého si strany mohou dohodnout, ţe vzniklý spor bude rozhodovat buď jeden či více rozhodců, takové řízení je označováno jako řízení ad hoc, nebo stálý rozhodčí soud, kdy je takové řízení označováno jako institucionální. Základní rozdíl spočívá v tom, ţe při rozhodčím řízení ad hoc je vybrán rozhodce nebo rozhodčí senát pouze k vyřešení konkrétního sporu a jejich výběr je pouze v rukou stran při dodrţení právních předpisů. Institucionální řízení probíhá před rozhodčím soudem, který má své sídlo, statut a orgány, jasně formulovaná pravidla o řízení a nákladech a relativně stálý personální aparát. Řízení ad hoc poskytuje určitě vyšší míru svobody, institucionální zase větší jistotu a to i do budoucna Fakultativní a obligatorní rozhodčí řízení Fakultativní rozhodčí řízení, jak říká vlastní název, je řízení ryze dobrovolné, jelikoţ závisí na ochotě a shodě stran sporu, jakým způsobem ho chtějí projednat a jestli právě formou rozhodčího řízení. Obligatorní rozhodčí řízení je naopak takové řízení, kdy ţádná dohoda není potřeba a zahajuje se na základě nějakého existujícího a závazného dokumentu jako je například vnitrostátní předpisu, mezinárodní smlouva apod. Ţalobce podá podnět u příslušného rozhodce nebo u stálého rozhodčího soudu a ţalovaný je pak povinen se takovému rozhodčímu řízení podrobit. V České republice není obligatorní rozhodčí řízení upraveno ţádným právním předpisem a nejčastěji je vyuţíváno jako jedna z moţností řešení sporů vzniklých z investic mezi fyzickými a právnickými osobami - investory a státy, na jejichţ území investují, postavená na existenci bilaterálních mezinárodních smluv o ochraně a podpoře investic. 13

14 Řízení bez předstupně a s předstupněm Rozhodčí řízení můţe být čisté, tedy řízení bez nezbytného předstupně a rozhodčí řízení s předstupněm. Strany si mohou jako předstupeň rozhodčího řízení zvolit mediaci, při které se pomocí mediátora snaţí nalézt oboustranně přijatelný kompromis Rozhodčí řízení on-line Rozhodčí soud při Hospodářské Komoře České republiky a Agrární komoře České republiky zavedl v roce 2004 moţnost vedení rozhodčího řízení on-line neboli pomocí prostředků elektronické komunikace. V Obchodním věstníku zveřejněn Zvláštní dodatek Řádu pro rozhodčí řízení on-line (tzv. Řád on-line). Jeho účelem je podle 1 tohoto řádu umožnění rozhodčího řízení a rozhodování sporů prostřednictvím internetu v případě, že tak strany sjednaly a podrobily se Řádu on-line. 10 Podání je tedy moţno provádět elektronickou formou, další řízení je rovněţ vedeno elektronicky. Stejně tak je vydán rozhodčí nález. Zahájení sporu elektronicky však automaticky neznamená celý jeho elektronický průběh. Často ţalovaná strana není způsobilá zúčastnit se sporu tímto způsobem a soudce rovněţ můţe usoudit, ţe tato forma neumoţňuje řádné prošetření věci, objasnění skutkového stavu a posouzení. Rozhodce potom vydá usnesení o vedení sporu standardním způsobem. Je však především na stranách, aby předem dostatečně zvážili, zda se vedení rozhodčího řízení on-line hodí pro spor, jenž mezi nimi již vzniknul nebo, který by mezi nimi mohl v budoucnu vzniknout. 11 Rozhodčí nález z řízení on-line je vydaný tak, ţe je uveřejněn rozhodčím soudem na sudišti. Tímto dnem se povaţuje za vydaný. Sudištěm je v takovém případě internetová stránka, která je zřízena k vedení konkrétního sporu. Na tomto virtuálním místě je umoţněn stranám přístup k dokumentu 30 kalendářních dní ode dne zveřejnění rozhodčího nálezu, poté se stránka znepřístupní. Datum zveřejnění je obsaţeno jak v rozhodčím nálezu, tak v u, kterým rozhodce zveřejnění rozhodčího nálezu stranám oznamuje. Místo vydání nálezu je sídlo 10 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky [online zdroj], dostupný na [cit ] 11 Bělohlávek, A.: Řád pro rozhodčí řízení on-line [online zdroj]. Praha, 23. července 2007, dostupný z [cit ] 14

15 Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR. Na ţádost účastníka je nález vydán i v listinné podobě. Pravost rozhodčího nálezu je stvrzena podpisy tajemníka a rozhodce. Rozhodčí řízení on-line neumoţňuje moţnost zrychleného jednání a moţnost sníţení poplatku při projednání věci bez ústního jednání. Jinak jsou pravidla o poplatcích v podstatě stejná jako pravidla o poplatcích pro rozhodčí řízení vedené standardním způsobem. 15

16 2. Prameny rozhodčího řízení Hlavním pramenem pro rozhodčí řízení v České republice je především zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (ZRŘ). Tento zákon upravuje celý průběh rozhodčího řízení od zahájení aţ po vydání rozhodčího nálezu, jeho výkon i jeho případné zrušení. Dalšími prameny rozhodčího řízení jsou dále ústavní zákony, tedy právní předpisy nejvyšší právní síly, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a ústavní zákon č. 2/993 Sb., Listina základních práv a svobod. V nich totiţ najdeme v souvislosti s rozhodčím řízením právo na spravedlivý proces. Rovněţ lze jako pramen přiměřeně na rozhodčí řízení pouţít ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), s odkazem na 30 ZRŘ. K aplikaci OSŘ se totiţ vyjádřil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku se spisovou značkou 32 Odo 1528/2005 ze dne , ve kterém stanoví, ţe: Z použití termínu přiměřeně vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Ono přiměřené znamená především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí české rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad českého rozhodčího řízení. 12 Jelikoţ ZRŘ například neupravuje náleţitosti rozhodčího nálezu, uvádí Nejvyšší soud ve zmíněném rozsudku 157 OSŘ, který náleţitosti rozsudku stanovuje. Další zákony, které jsou povaţovány za prameny rozhodčího řízení: - zákon č. 301/1992 Sb. o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - zákon č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém - zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu - zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách 12 Rozhodčí soud při IAL SE [online zdroj], dostupný na 252, [cit ] 16

17 Rovněţ je důleţité uvést vzorový zákon UNCITRAL pro mezinárodní obchodní arbitráţ, který představuje vzor úpravy nebo přehled moţných řešení určitého problému, jímţ se mohou národní zákonodárci inspirovat. 13 Komise UNCITRAL byla zaloţena v roce 1966 na základě rezoluce Valného shromáţdění OSN. Výraznou váhu mají také řády stálých rozhodčích soudů. Zvláště pak Řády Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky Existuje jeden pro spory vnitrostátní a druhý pro spory mezinárodní. Dále jsou to Pravidla o nákladech a Pravidla pro rozhodčí řízení on-line. Nesmíme také zapomenout na vyhlášené mezinárodní smlouvy, jejichţ pouţití je v souladu s ustanovením čl. 10 Ústavy České republiky, pokud k jejich ratifikaci dal Parlament ČR souhlas, a jimiţ je pak Česká republika vázána a mají přednost před vnitrostátními zákony. Mezi takové nejvýznamnější mezinárodní smlouvy, které se vztahují se k rozhodčímu řízení, patří: - Newyorská úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů (č. 74/1959 Sb.), která jiţ byla zmíněna v předchozím textu - Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi (č. 176/1964 Sb.) - Washingtonská úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (č. 420/1992 Sb.) 13 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, str

18 3. Arbitrabilita Arbitrabilita je okruh právních vztahů, ve kterém si státní moc nevyhradila právo rozhodovat výlučně státními soudy (popřípadě jinými svými orgány) a připustila tedy, aby spory byly rozhodovány i rozhodci, pokud si tak strany ujednají. 14 Arbitrabilita je vymezena v ZRŘ v 2 v odstavcích 1 a 2, které říkají, ţe se v rámci rozhodčího řízení mohou řešit výhradně spory majetkové, které by jinak spadaly do kompetence soudů. Jelikoţ však termín majetkový spor není v našem právním řádu definován, existují jeho různá vymezení. Ta se však v zásadě shodují, ţe jednak o spory, kde je předmětem přímo peněţní částka, a také o spory, které se týkají nároků penězi ocenitelných. Majetkové spory nejčastěji vyplývají z občanskoprávních a obchodněprávních vztahů, například jde o porušení smlouvy o dílo, kupní smlouvy, úvěrové smlouvy, leasingové smlouvy apod. Rozhodčí řízení je také poměrně často uţíváno v oblasti pracovního práva. Pracovněprávní vztah je také zaloţen na majetkovém základě. V podstatě na obou stranách je určen k získání finančních prostředků v rámci přerozdělování zisku a to i v případě, ţe spor má na první pohled jiný cíl (např. výpověď z pracovního poměru) Negativní vymezení arbitrability ZRŘ negativně vymezuje ( 2, odst. 1), u kterých sporů nepřipouští jejich řešení formou rozhodčího řízení. Mezi tyto spory však nepatří všechny takové spory, které vznikly v souvislosti s výkonem rozhodnutí a také spory incidenční spory. 15 Dále jsou to spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení zřízených podle zvláštního právního předpisu. 16 Můţeme rozlišovat arbitrabilitu objektivní a subjektivní. Zatímco arbitrabilita objektivní je vymezena právem státu, u arbitrability subjektivní si strany mohou sami zmenšit okruh vztahů v rozhodčí smlouvě. 14 RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, str Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů 16 Zákon č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů 18

19 3.2. Sporné oblasti arbitrability Jsou však oblasti, kde je určení arbitrability diskutabilní a nejednoznačné. Do skupiny takových sporů patří určovací spory. Základním argumentem odpůrců arbitrability určovacích sporů je to, ţe objektivně nelze u určení stavu skutečnosti uzavřít smír. Určovací spory jsou tedy arbitrabilní, nikoliv však samy o sobě; musí splňovat ostatní znaky, jež jsou pro arbitrabilnost vyžadovány. Musí jít o určení práv k majetku či s převážným majetkovým dopadem, musí jít o věc spadající do pravomoci soudu (občanského) a nesmí jít o věci z pravomoci rozhodčího řízení vyloučené. 17 Další sporné oblasti arbitrability jsou např. právo cenných papírů, autorská a průmyslová práva, koncernové právo, soutěţní právo atd. 17 RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.. Beck, str

20 4. Rozhodčí smlouva Tato kapitola se zabývá základním dokumentem v rozhodčím řízení, kterým je rozhodčí smlouva Pojem a význam Sama arbitrabilita k aplikaci rozhodčího řízení nestačí. Řešení sporu v rozhodčím řízení je podmíněno existencí rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva je vzájemná dohoda smluvních stran. Podle ní bude rozhodováno o jiţ existujících nebo v budoucnu vzniklých sporech rozhodovat rozhodčí řízení, jak vyplývá z 2, odst. 3 ZRŘ. Definice rozhodčí smlouvy najdeme v 2 ZRŘ, odst. 1: Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání by byla jinak dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců nebo stálý rozhodčí soud. 18 Rozhodčí smlouva je platná, pokud obsahuje projevy vůle stran k řešení sporů v rozhodčím řízení. Dále musí být uzavřena stranami, které jsou k jejímu uzavření způsobilé, tedy pokud se jedná o osoby svéprávné na základě 15 NOZ. Svéprávnost fyzické osoby vzniká v 18-ti letech (ev. v 16-ti letech). Právní úkony za právnické osoby činí statutární orgány. K platnosti musí rozhodčí smlouva splňovat určité formální a obsahové náleţitosti. Předchozí odstavce lze shrnout: Základní podmínkou svěření rozhodování do pravomoci rozhodců je jednak skutečnost, že právní řád takovou delegaci jurisdikční výsosti státu na soukromoprávní subjekty umožňuje a dále platná rozhodčí smlouva Závaznost rozhodčí smlouvy Rozhodčí smlouva je závazná pouze pro její strany. Není tedy většinou moţné, aby zavazovala i jiné osoby. Zákon však stanovuje výjimky. Rozhodčí smlouva je také závazná pro právní nástupce stran ( 2 odst. 5 ZRŘ). Není podstatné, jestli nástupnictví vzniklo univerzální sukcesí (např. dědictví) nebo singulární sukcesí (nejčastěji postoupením pohledávky). Další moţností je prohlášení konkurzu na jednu ze stran rozhodčí smlouvy, kdy se však nejedná o právní nástupnictví v pravém slova smyslu. Podle judikatury Nejvyššího 18 Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ze dne 1. listopadu 1994; Část první, 2, odst Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2004, s

21 soudu (sp.zn. 29 Odo 1051/2004 ze dne ) se rozhodčí smlouva vztahuje i na správce majetkové podstaty. To však neplatí v případě, kdy takovou situaci strany v rozhodčí smlouvě výslovně vyloučí, coţ lze podle 2 odst. 5 ZRŘ Typy rozhodčích smluv Existuje více typů rozhodčích smluv, které rozdělujeme podle několika kritérií. Můţe jít o časový okamţik, o to, kde je rozhodčí smlouva uzavírána. Další kritérium je charakter sporu, nebo to, jestli rozhodčí doloţka určuje k rozhodování sporu stálého či stálé rozhodce nebo rozhodce ad hoc. V praxi jsou nejběţnější tyto tři základní typy rozhodčích smluv: a) Smlouva o rozhodci taková rozhodčí smlouva je uzavírána aţ v době, kdy spor vzniknul a dopadá tak na tento konkrétní spor. b) Rozhodčí doložka - předmětem u tohoto typu rozhodčí smlouvy je takový spor, který v budoucnosti teprve můţe vzniknout z nějakého právního vztahu. Rozhodčí doloţka tedy předchází okamţik vniku sporu. Do mohla být rozhodčí doloţka přímo součástí tzv. smlouvy hlavní. To od s novelou 19/2012 Sb. moţné není. Rozhodčí doloţky se totiţ staly generátorem exekučních titulů obzvlášť u spotřebních smluv mezi občanem a podnikatelem. Rozhodčí doloţka musí být sepsaná zvlášť na samostatném papíře jako samostatná smlouva, aby si občan uvědomil existenci této moţnosti řešení případného sporu a lépe domyslel před podpisem moţné důsledky. Ty také musí podnikatel včas a řádně klientovi objasnit. Pokud toto nebude dodrţeno, je rozhodčí doloţka neplatná. Doloţka musí rovněţ obsahovat pravdivé, přesné a úplné informace o rozhodci, případně informaci o rozhodování stálého rozhodčího soudu. Dále musí informovat o způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení. Nesmí chybět informace o odměně rozhodce a předpokládaných dalších nákladech, pravidla pro jejich přiznání. Samozřejmě k povinným údajům patří místo konání rozhodčího řízení, způsob doručování nálezu a informaci, ţe pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný. Další výhodou pro spotřebitele je moţnost napadnou nález u obecného soudu, coţ bylo dříve moţné jen u naprostého minima případů. To vylučuje pouţití asymetrické doloţky, která je popsána dále v této kapitole. 21

22 c) Neomezený kompromis všeobecné ujednání pro případy, kdy mají strany v úmyslu uzavřít více (teoreticky neomezený počet) smluv a prostřednictvím neomezeného kompromisu se zavazují řešit veškeré moţné spory vniklé z těchto smluv formou rozhodčího řízení. Nemusí tak pořizovat ke kaţdé smlouvě rozhodčí doloţku. Neomezený kompromis je vhodný pro vztahy mezi podnikatelskými subjekty. Někdy se jako další typ rozhodčí smlouvy uvádí tzv. asymetrická doložka. Její specifikum spočívá v tom, ţe jedna strana (zpravidla ta ekonomicky silnější) má právo se obrátit se na obecný soud v případě nesouhlasu s rozhodčím nálezem. Tento typ smlouvy je v české republice platný s výjimkou spotřebních smluv Povaha rozhodčí smlouvy Zde se dostáváme na pole častých diskusí. Existují názory, ţe smlouva má povahu hmotněprávní, procesní nebo smíšenou. Hmotněprávní povahu rozhodčí smlouvy prosazují zejména němečtí teoretici. Označují ji za smlouvu mimoprocesní, protoţe je výsledkem předprocesního, tedy mimorozhodovacího procesu. Rozhodčí smlouva je podle jejich výkladu občanskoprávní smlouva a jako taková náleţí k hmotnému právu a ţádný z jejích projevů se v podstatě do sféry práva procesního nedostane. Dle smluvní teorie je rozhodčí řízení jako celek ve své podstatě smlouvou. 20 Oproti tomu stojí procesněprávní teorie. Ta chápe smysl rozhodčí smlouvy ve vyloučení pravomoci obecných soudů a přesunutí jejich pravomocí k rozhodcům nebo stálým rozhodčím soudům. Rozhodčí smlouva je totiž právním úkonem, který nezakládá, nemění, ani neruší práva účastníků v hmotněprávní rovině a její následky se tak projeví pouze v procesněprávní sféře. 21 Dalším argumentem zastánců procesněprávní teorie je úprava rozhodčí smlouvy v ZRŘ a OSŘ, jelikoţ oba dva předpisy jsou předpisy procesní. Smíšená doktrína dává rozhodčí smlouvě povahu smíšenou. Rozhodčí smlouvě je zastánci této doktríny dáván smluvní základ, ale pohybuje se v prostředí procesního práva. 20 Sklenář Jan, K moţnosti trestněpravní ochrany osoby rozhodce de lege ferenda, [online zdroj], dostupný na [online zdroj]. [cit ] 21 Pospíšil, P.: Kdo můţe uzavírat rozhodčí smlouvu? Bulletin advokacie, 2010, č. 12, str

23 4.5. Obsah a náležitosti rozhodčí smlouvy Základní náleţitostí rozhodčí smlouvy je písemná forma. Jiná podoba rozhodčí smlouvy neţ písemná je neplatná. Nezáleţí na prostředku jejího pořízení a způsobu jejího předávání, písemná forma musí být zachována vţdy, tedy i při sjednání telegraficky, dálnopisem, mailem nebo jinými elektronickými datovými prostředky. Rozhodčí smlouva jako kaţdý jiný právní úkon musí splňovat i obecné poţadavky pro právní úkony. Projev vůle musí být učiněn skutečně, váţně a svobodně. Ustanovení rozhodčí smlouvy musí být formulována srozumitelně a určitě. Její předmět musí být moţný a dovolený a strany rozhodčí smlouvy musí být svéprávné. Další náleţitostí rozhodčí smlouvy je arbitrabilita, které je věnována kapitola 3. této práce. Obligatorní náleţitosti rozhodčí smlouvy jsou: - rozhodce, rozhodci nebo stálý rozhodčí soud - způsobu zahájení a forma vedení rozhodčího řízení - odměna rozhodce a předpokládané druhy nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout a o pravidla pro jejich přiznání - místo konání rozhodčího řízení - způsob doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli - informace, ţe pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný 4.5. Neplatnost rozhodčí smlouvy Na rozhodčí smlouvu jsou kladeny poměrně vysoké poţadavky a není zas tak neobvyklé, ţe smlouva můţe být z nějakého důvodu buď sporná, nebo i neplatná. Téměř s jistotou lze říci, ţe některé osoby nesly nebo nesou následky rozhodčího nálezu a jeho výkonu, přestoţe o platnosti jejich smlouvy by šlo s úspěchem pochybovat. Smlouvu, o které jsou pochybnosti, je však potřeba zpochybnit. V podstatě existují dvě moţnosti. První z nich je zpochybnění v rozhodčím řízení námitkou neplatnosti rozhodčí smlouvy. Druhá moţnost spočívá v domáhání se vyslovení neplatnosti rozhodčí smlouvy u obecného soudu. Tato moţnost jiţ byla v předchozím textu zmíněna Námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy Zpravidla ţalovaná strana vyuţívá moţnost vznesení námitky neplatnosti rozhodčí doloţky v rozhodčím řízení, na jejíţ existenci je rozhodčí řízení zaloţeno. Ţalující strana naopak 23

24 podáním ţaloby deklaruje svůj pozitivní postoj k platnosti takové rozhodčí smlouvy. Samotné vznesení námitky má z časového pohledu dvě moţnosti vycházející z 15 odst. 2 ZRŘ: a) námitku lze vznést kdykoliv v průběhu rozhodčího řízení z důvodu nedostatku arbitrability, tedy proto, ţe v dané věci vůbec nebylo moţné rozhodčí smlouvu uzavřít, b) námitku je jinak nutno vznést při prvním úkonu ve věci, pokud je námitka neplatnosti rozhodčí smlouvy postavena na jiném z ostatních moţných důvodů. Rozhodci mohou zkoumat oprávněnost námitky sami. Výsledek jejich rozhodnutí má formu usnesení podle 15 odst. 1 ZZŘ. Na základě tohoto ustanovení jsou k posouzení platnosti rozhodčí smlouvy od zahájení rozhodčího řízení oprávněni pouze rozhodci a obecné soudy tak nemohou po celou dobu trvání rozhodčího řízení platnost rozhodčí smlouvy vůbec posuzovat. Význam této skutečnosti tkví v tom, že žádná ze stran nemůže zablokovat rozhodčí řízení podáním žaloby na neplatnost rozhodčí smlouvy u obecného soudu Řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy před obecnými soudy Jelikoţ stranami sporu mohou být osoby s různým sídlem či bydlištěm, je potřeba si uvědomit, který obecný soud bude ten příslušný. Podle 41 ZRŘ je příslušným soudem ten, který by byl ve sporu věcně a místně příslušný, kdyby rozhodčí smlouva neexistovala. V 106 odst. 3 dále najdeme úpravu vztahů mezi řízením o neplatnosti rozhodčí smlouvy před obecnými soudy a jiţ zahájeným rozhodčím řízením. Obecný soud přeruší řízení do té doby, neţ bude rozhodnuto v samotném rozhodčím řízení Zánik rozhodčí smlouvy Rozhodčí smlouva jako kaţdá jiná smlouva můţe zaniknou nebo být zrušena z několika důvodů. Strany mohou po vzájemné dohodě kdykoliv po uzavření rozhodčí smlouvy tuto smlouvu zrušit. Dohoda o zrušení však musí mít písemnou formu. Pokud byla rozhodčí smlouva uzavřena na dobu určitou, zaniká uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Rozhodčí smlouva, která má podobu smlouvy o rozhodci v řízení ad hoc zaniká, jestliţe rozhodce, který 22 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str

25 byl jmenován, tuto funkci odmítne, nemá nebo přijde o způsobilost pro výkon takové funkce nebo pokud vybraný rozhodce zemře. Rozhodčí smlouva samozřejmě zaniká, jestliţe byl vydán rozhodčí nález či byl uzavřen smír, který vyřešil veškeré sporné vztahy vzniklé ze vztahu a dotčené rozhodčí smlouvou. V předchozích odstavcích bylo popsány situace, za kterých je moţno dosáhnout neplatnosti rozhodčí smlouvy. Pokud se strany na neplatnosti shodnou, smlouva zaniká. Stejně tak zaniká celá smlouva, pokud byl zrušen jiţ vyslovený rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nebo rozhodčí smlouva zaniká pravomocným rozhodnutím obecného osudu, který vysloví její neplatnost. 25

26 5. Osoba rozhodce ZRŘ v 4 odst. 1 říká, ţe Rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý, bezúhonný a plně svéprávný, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Tím zvláštním předpisem je například 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů a ještě 4 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z nich vyplývá, ţe soudce českého soudu nemůţe vykonávat funkci rozhodce. Rozhodcem můţe být i cizinec, jestliţe je podle práva státu, ve kterém je občanem, způsobilý k právním úkonům. Ale postačí, je-li způsobilý k právním úkonům podle našeho práva. Pokud se vrátíme k výše citovanému ZRŘ: rozhodcem může být občan je evidentní, ţe rozhodcem můţe být výhradně fyzická osoba. Vedle toho, že rozhodují v rozhodčím řízení rozhodci, umožňuje právo, aby strany předložily spor k rozhodnutí v rozhodčím řízení i stálému rozhodčímu soudu, jehož povaha jako právnické osoby se předpokládá, resp. nevylučuje. 23 Český právní řád překvapivě nestanovuje ţádnou speciální kvalifikaci pro výkon funkce rozhodce, ţádné odborné vzdělání nebo právnickou praxi. Ještě překvapivěji ji nestanovuje ani Evropská, ani Newyorská úmluva či vzorový zákon UNCITRAL. Pouze ve Washingtonské úmluvě v části o seznamech rozhodců najdeme poţadavky na vysokou morální kvalitu a odbornost v právu. Tato skutečnost stranám dává jistou volnost ve výběru rozhodce, kdy bychom očekávali specialisty nebo znalce v daných oborech. V mnoha případech z let minulých bylo toto očekávání naivní. Z těchto důvodů je velice podstatné, aby si strany (zvláště ta, které je rozhodce podsouván, tedy spotřebitel) zváţily volbu osoby rozhodce obzvlášť pečlivě a zodpovědně. Záměrná volba nekvalifikovaného rozhodce nejspíš nesignalizuje poctivé záměry strany, která ho navrhuje. ZRŘ v 8 v podstatě vyţaduje po rozhodci, aby byl osobou nepodjatou, která není tedy nijak zainteresovaná na výsledku sporu a to i v případě, ţe se na této osobě strany dohodly. Pokud by tomu tak nebylo, byl by rozhodce vyloučen z projednávání věci přímo ze zákona. Jestliţe jsou jmenováním rozhodce pověřeny rozhodčí soudy, přikazuje jim zákon přihlíţet ke všem 23 RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráţ a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: Nakladatelství C.H.. Beck, str

27 předpokladům, aby rozhodování bylo nezávislé a nestranné. Rozhodci jsou rovněţ povinni zachovávat mlčenlivost, pokud nejsou této povinnosti zproštěni Určení, jmenování a vyloučení osoby rozhodce Konkrétní osoby rozhodců si mohou strany určit jiţ v rozhodčí smlouvě. Konečný počet rozhodců musí být zásadně lichý. Varianta s konkrétními osobami rozhodců se vyuţívá nejčastěji u sporů jiţ existujících v podobě smluv o rozhodci. Určit konkrétního rozhodce pro spor, který existuje jen potenciálně a můţe nastat i za několik let, představuje riziko pro platnost smlouvy a proveditelnost rozhodčího řízení. Konkrétně jmenovaný rozhodce můţe ta tuto dobu zemřít, vzdát se funkce či pozbýt svéprávnost. Způsob, jakým bude počet a osoby rozhodců určeny lze domluvit ve smlouvě. Pokud tyto údaje rozhodčí smlouva neobsahuje, kaţdá ze stran sporu jmenuje jednu osobu rozhodce a tito si společně zvolí třetího, předsedajícího rozhodce. Jestliţe se jmenovaní rozhodci na předsedajícím rozhodci nedohodnou v zákonné lhůtě a pokud se strany sporu nedohodnou jinak, jmenuje předsedajícího rozhodce soud. V institucionálním rozhodčím řízení si strany zpravidla vybírají rozhodce z listiny rozhodců, které rozhodčí soudy vedou. Stálé rozhodčí stanovují podmínky pro zápis na listinu rozhodců ve svých řádech a statusech. Některé vyţadují v duchu Washingtonské úmluvy k zápisu na listinu rozhodců, aby ţádající osoba měla osvojenou způsobilost pro funkci rozhodce a aby její znalost práva, zkušenosti, vědomosti a osobní předpoklady zaručovaly řádný, spravedlivý a úspěšný výkon funkce rozhodce. Listina rozhodců obsahuje zpravidla takové rozhodce, které soud ověřil a doporučuje. Není povinností stran vybírat rozhodce pouze z takového seznamu. Ty si mohou vybrat libovolného rozhodce, ale taková osoba musí splňovat podmínky určené daným soudem pro zápis do listiny rozhodců a soud ji musí potvrdit. Samotný zápis do listiny rozhodců však nezakládá fyzické osobě moţnost vykonávat funkci rozhodce. Tuto pravomoc rozhodce získá aţ s konkrétním případ, pro který je jmenována rozhodčím soudem nebo vybrána stranami sporu. Funkce rozhodce je postavena na dobrovolnosti, její přijetí není povinné. Přijetí funkce je nutné učinit písemně. Vzdát se přijaté funkce je moţné pouze z váţných důvodů nebo se souhlasem stran. Jsou důvody, pro které se rozhodce funkce vzdát musí nebo můţe být z projednávání vyloučen ze zákona. Jde zvláště o existenci nějaké okolnosti, která by mohla oprávněně vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti rozhodce, či jiné nepřípustné skutečnosti, které je třeba vyvozovat ze zákona. Jde například o ztrátu svéprávnosti či způsobilosti rozhodovat. 27

28 5. 2. Odpovědnost rozhodce Odpovědnost rozhodce je velice sloţitou otázkou s nejednoznačnou odpovědí. Obě strany se v průběhu rozhodčího řízení snaţí zvrátit prospěch na svou stranu Po vydání rozhodčího nálezu, ať uţ vyhovuje jedné či druhé straně, od počátku rostoucí nepřátelství mezi spornými stranami eskaluje. Rozhodce se pohybuje podle různých pohledů různých jiţ popsaných teorií mezi právem soukromým a veřejným. Zastánci jurisdikční teorie mají za to, ţe rozhodčí řízení je delegovaným výkonem soudní moci a jako takovým tedy výkonem státní moci. Při této úvaze by potom za vydaný rozhodčí nález nesl stát odpovědnost stát a to podle 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., který říká: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Paragraf dále rozebírá, co dalšího má zákon za nesprávný úřední postup. Za zmínku dále stojí 16, odst. 1 stejného zákona, který řeší regresní náhrady: Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. To znamená, ţe v případě rozhodčích řízeních po rozhodcích. Z pohledu teorie smluvní by měli rozhodci odpovídat za jimi zaviněná porušení povinností podle zásad smluvního práva. Rozhodce totiţ vykonává svou funkci na základě smlouvy. Zde však vyvstává problém, jaké povinnosti můţe vlastně porušit, jelikoţ právní normy rozhodcům ţádný velký repertoár povinností nepřikazují. Příznivci smíšené teorie zase zastávají ten názor, ţe rozhodce je odpovědný za svá rozhodnutí podobně jako soudce obecného soudu. Podle mého názoru by neměl stát nést ţádnou odpovědnost za škodu způsobenou rozhodci v souvislosti s rozhodčím řízením. Smluvní strany mají právo volby, jakým způsobem budou řešit své existující či potenciální spory a pokud se přikloní k rozhodčímu řízení, které je vyňato z pravomoci soudu a rozhodci jsou soukromé osoby, měly by počítat a ztotoţnit se s tím, ţe za případné škody z nesprávného či nezákonného postupu a výsledku bude odpovědná výhradně nějaká osoba v řízení angaţovaná. Konkrétní činnost rozhodce nevyplývá ze zákona, ale ze smlouvy, proto by měli odpovídat rozhodci za svá pochybení podle zásad smluvního práva. Poměrně jasné jsou postoje k odpovědnosti rozhodců rozhodčích soudů. Ústavní soud se k rozhodčím soudům v roce 2002 vyjádřil následovně: rozhodčí nálezy vydávané rozhodčími 28

29 senáty nebo jedinými rozhodci, jsou rozhodčími nálezy tohoto soudu, nikoliv jeho rozhodců jako soukromých osob. 24 Nejvyšší soud se v roce 2007 k tomuto názoru přidal a dále uvedl: Z toho, že se rozhodnutí rozhodčího senátu, jak bylo uvedeno, přičítá rozhodčímu soudu, je zřejmé, že rozhodci neodpovídají za škodu vzniklou rozhodováním, neboť rozhodují jménem rozhodčímu soudu. 25 Většina zahraničních rozhodčích soudů se pokouší odpovědnosti předcházet tím, ţe do svých řádů vkládají ustanovení o zbavení se odpovědnosti. Přestoţe nová právní úprava (NOZ) staví na rozšiřování autonomie vůle, existují stále situace, která taková ujednání vylučují a pokud jsou přesto sjednaná, jsou neplatná. V souvislosti s rozhodčím řízením lze zmínit 2898 NOZ: Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. Dále je to 1814 písm. a) NOZ, který zvláště zakazuje ujednání vylučující nebo omezující spotřebitelova práva na náhradu újmy. 24 Usnesení Ústavního soudu Sp. Zn. IV.ÚS 174/02 25 Nejvyšší soud ČR, rozhodnutí nejvyššího soudu [zdroj online], dostupný na [cit ] 29

30 6. Stálé rozhodčí soudy Přestoţe lze stálé rozhodčí soudy zřídit pouze na základě zákona ( 13 odst. 1 ZZŘ), neztrácí tyto soudy soukromoprávní charakter. Nejedná se tedy o orgán veřejné moci. Zmíněný 13 odst. 1 ZRŘ říká: Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon výslovně připouští. Na zřizování stálých rozhodčích panovaly do novely různé názory, jelikoţ paragraf obsahoval spornou formulaci pouze na základě zákona, která umoţňovala několikerý výklad. Tato nová formulace jednoznačně potvrdila záměr zákonodárce o nutnosti existence jiného zákona ke zřízení stálého rozhodčího soudu. ZRŘ v 13 odst. 2 opravňuje rozhodčí soudy vydávat své statuty a řády, ve kterých si mohou určit způsob jmenování rozhodců a jejich počet. Dále mohou vázat výběr rozhodců na jejich seznam, který stálý rozhodčí soud vedou. Statuty a řády mohou rovněţ určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky, které souvisí s činností stálých rozhodčích soudů. Stálé rozhodčí soudy jsou povinny své statuty a řády uveřejňovat v Obchodním věstníku. Jejich uveřejnění v obchodním věstníku umoţňuje hlavně stranám dopředu zjistit důleţité informace o organizaci a průběhu řízení. Rovněţ se mohou seznámit se samotnými statusy a řády stálých rozhodčích soudců. Řízení, která jsou vedená u stálých rozhodčích soudů, mají určité výhody. Některé jiţ byly zmíněny v kapitole 1.4. Strany nemusí v rozhodčí smlouvě komplikovaně upravovat pravidla vedení sporu, protoţe stálé rozhodčí soudy je mají formulované v procesních předpisech a lze se s nimi dopředu seznámit. Dále je lépe zaručena aktivita rozhodců, které se strany mohou doţadovat prostřednictvím stálého rozhodčího soudu. Ten totiţ můţe neaktivního rozhodce vyškrtnout ze svého seznamu rozhodců stálého rozhodčího soudu. Stálé rozhodčí soudy disponují svým vlastním administrativním aparátem, který zajišťuje zázemí a všechny podpůrné činnosti pro práci rozhodců Stálé rozhodčí soudy v ČR K dnešnímu dni působí v České republice tři stálé rozhodčí soudy, přestoţe někteří mají za jediný skutečný stálý rozhodčí soud jen ten první. Jsou to: 30