Smlouvy bankovních služeb

Transkript

1 Smlouvy bankovních služeb Doc. JUDr. Karel Marek, CSc. Pod názvem smlouvy bankovních služeb pojednávám o smlouvě o otevření akreditivu, smlouvě o inkasu, smlouvě o bankovním uložení věci, smlouvě o běžném účtu a smlouvě o vkladovém účtu. Tento název a společné pojednání volím pro smlouvy, kde jedním ze subjektů je obchodním zákoníkem jmenována banka. Podle 762 obch. zákoníku však ustanovení upravující bankovní záruku a upravující smlouvy, které pojednávám pod názvem Smlouvy bankovních služeb, platí i pro případy, kdy místo banky bankovní záruku poskytuje a uvedené smlouvy uzavírá jiná osoba, která je k tomu oprávněna. 1. Právní úprava II 2. Smlouva o otevření akreditivu III 3. Smlouva o inkasu VII 4. Smlouva o bankovním uložení věci VIII 5. Smlouva o běžném účtu VIII 6. Smlouva o vkladovém účtu X I T É M A P R Á V O R U B R I K A P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A F Ó R U M P O R A D N A M O N I T O R I

2 M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A 1. PRÁVNÍ ÚPRAVA Jsem si vědom toho, že banky budou podle obchodního zákoníku uzavírat další pojmenované smlouvy (např. smlouvu o úvěru), ale i nepojmenované, resp. budou i účastníkem smluv podle 261 odst. 6 obch. zákoníku. Třetí částí obch. zákoníku nazvanou Obchodní závazkové vztahy se řídí bez ohledu na povahu účastníků jak smlouvy o otevření akreditivu, smlouvy o inkasu, smlouvy o bankovním uložení věci, tak i obě smlouvy o účtu. Dosah této úpravy se tedy nedotýká jen závazkových vztahů mezi podnikateli při podnikatelské činnosti podle 261 odst. 1 obch. zákoníku a závazkových vztahů podle 261 odst. 2 obch. zákoníku, ale je všeobecný. Jde o tzv. absolutní obchody ( 261 odst. 3 obch. zák.). Co se týká formy smlouvy, vyžaduje se u smlouvy o otevření akreditivu ( 682 až 691 obch. zák.) forma písemná. Tato forma pro smlouvu o inkasu ( 692 až 699 obch. zák.) není předepsána. Není jí třeba ani pro smlouvu o bankovním uložení věci ( 700 až 707 obch. zák.). Pro obě smlouvy o účtu (o běžném účtu 708 až 715 obch. zák. a o vkladovém účtu 716 až 719a obch. zák.) se písemná forma k uzavření smlouvy rovněž vyžaduje. Protože jde o smlouvy pojmenované, tj. smlouvy, které obchodní zákoník nejen umožňuje (umožňuje uzavřít i nepojmenované podle 269 odst. 2 obch. zák.), ale jejichž speciální úpravu také obsahuje, bude obsah smluv dohodnutý mezi stranami zahrnovat podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Bude-li tomu tak, použije se pro ně ustanovení upravující jednotlivé typy smluv. Právní úprava smluv bankovních služeb byla novelizována zákonem č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. Dosavadní text právní úpravy nadepsaný Smlouva o běžném účtu a Smlouva o vkladovém účtu se změnil s účinností k Právní úprava smluv bankovních služeb je zásadně dispozitivní. Smluvní strany se tedy mohou od ní ve smlouvě odchýlit nebo ji vyloučit a zákon platí jen tehdy, pokud tak neučiní. Výjimkou jsou základní ustanovení smluvních typů, která jsou kogentní (viz kogentní 263 obch. zák.). Další kogentní jsou 707 obch. zákoníku u smlouvy o bankovním uložení věci a 709 odst. 3, 710 odst. 2 a 3, 713 odst. 2 a 714 odst. 4 obch. zákoníku u smlouvy o běžném účtu; kogentní je rovněž 718 odst. 1 obch. zákoníku pro smlouvu o vkladovém účtu. Podle 263 odst. 2 obch. zákoníku se přitom strany nemohou odchýlit ve III. části obch. zákoníku od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu. OBCHODNÍ PODMÍNKY Pro uzavírání popisovaných smluv bude typické odkazování na obchodní podmínky konkrétních bank (podle 273 obch. zák.), např. kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech, případně na jiné obchodní podmínky. Odkaz na obchodní podmínky bude v praxi zřejmě standardním řešením. Tyto podmínky chápou mnohdy klienti bank a pracovníci bank, kteří jsou ve styku s klienty, jako předpis, který je nutné respektovat. Takové chápání však není správné. Jde o obchodní podmínky, kterými se budou strany řídit jako celkem, nebo se budou řídit jejich články, jen pokud se tak strany ve smlouvě dohodnou. V poznámkách k obchodním podmínkám se pochopitelně mohu věnovat jen některým otázkám, nelze komentovat všechna jejich ustanovení a zaujímat stanoviska ke všem problémovým okruhům. Podle mého názoru si ovšem zaslouží pozornost skutečnost, že obchodní podmínky občas recipují i text zákona. Takový postup obvykle označujeme jako ustanovení napevno. I když opakování zákona není racionální, lze důvody, proč se tak děje, do jisté míry pochopit. Opakováním se vlastně zdůrazňuje text zákona a zvyšuje se tak možnost jeho reflexe u partnera, u něhož se může předpokládat, že žel není se zákonem seznámen. Pokud se tak však děje, připomínám, že by měly být přejímány jen velmi krátké úseky zákona a bez jakékoliv změny. Pozornost dále soustředím na ty články obchodních podmínek, v nichž se mj. někdy uvádí, že za písemnou smlouvu se považuje i písemný souhlas klienta s podmínkami. Připomínám, že ke vzniku pojmenované smlouvy je třeba, aby došlo zásadně k dohodě o celém obsahu smlouvy. Současně musejí smlouvy (pojmenované smlouvy) obsahovat podstatné části stanovené v základních ustanoveních. Tyto podmínky nemusejí být naplněny jen pouhým souhlasem klienta s podmínkami banky. Za správný nelze považovat ani takový postup interpretovaný jako vznik smlouvy, kdy klient odsouhlasí vytištěný formulář s podmínkami banky, který nebyl označen jako návrh smlouvy a nebyl podepsán oprávněným zástupcem banky (podle podmínek případu by eventuálně mohl být považován jen za souhlas s podmínkami). Je pochopitelně vhodné, že po vydání obchodních podmínek se nemusí veškerý obsah smluvního vztahu vypsat v konkrétní smlouvě, ale že můžeme odkázat na obchodní podmínky jako celek, či na jednotlivé články. Jen souhlas s podmínkami, např. o vedení účtu, pokud by obsah podmínek neodpovídal požadavku na uzavření smlouvy podle zákona (viz Některá ustanovení o uzavírání smluv podle obchodního zákoníku a ustanovení Smlouvy podle občanského zákoníku), zřejmě uzavření smlouvy nenahradí. Vycházím-li ze zásadně dispozitivní úpravy v obchodním zákoníku a ze situace, že obchodní podmínky platí pro daný vztah jen v dohodnutém rozsahu, věřím, že klienti nebudou chápat smluvní návrh banky jen jako formulář, který je třeba signovat (a to bez jakékoliv úvahy), ale jako návrh pro smluvní jednání. Rovněž doufám, že takový přístup budou mít i zástupci banky a že budou pracovníci banky v první linii v běžných otázkách vybaveni určitými oprávněními při smluvním jednání. II

3 Zdůrazňuji ještě, že použití obchodních podmínek na daný vztah je smluvně dohodnuto a není možné podmínky posléze jednostranně změnit a smluvní straně to jen oznámit. 1) Obchodní podmínky přitom musejí být dostatečně konkretizované (např. uvedením subjektu, který je vypracoval, číslem, pod kterým jsou vydány a dnem vydání). INFORMAČNÍ POVINNOST Konkrétní obchodní podmínky, na které smlouva podle 273 obch. zákoníku odkazuje, je přitom třeba lišit od obecných podmínek o převodech peněžních prostředků, o kterých je povinna banka, pobočka zahraniční banky a jiná osoba provádějící nebo zprostředkovávající převody peněžních prostředků jako podnikání na území ČR (tzv. převádějící instituce), stanoveným způsobem informovat podle zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, i když některá ustanovení obou podmínek se mohou shodovat. Obchodní podmínky ve smyslu 273 obch. zákoníku budou totiž zřejmě pojednávat o širším okruhu otázek než obecné obchodní podmínky. Je však možné, že některé převádějící instituce obecné obchodní podmínky o převodu peněžních prostředků zpracují v širším rozsahu než jim stanoví zákon č. 124/2002 Sb. a budou je používat i podle 273 obch. zákoníku. Podle zákona o platebním styku (viz 7 tohoto zákona) jsou převádějící instituci stanoveny informační povinnosti. Převádějící instituce má informovat veřejnost jasně a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů. Informace musí vždy obsahovat: a) lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven, b) lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce, nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici, c) výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu, d) den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem, e) postupy pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informace o postupech pro řešení sporů ( 12), f) údaj o směnných kurzech používaných při přepočtu. Zákon o platebním styku současně upravuje i otázky obchodních podmínek při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. Pro ochranu držitelů Česká národní banka vydává vzorové obchodní podmínky, které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. Vzorové obchodní podmínky a jejich změny se zveřejňují ve Věstníku České národní banky. Vydavatel přitom informuje zájemce o vydání elektronického platebního prostředku o svých obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, a to v dostatečném předstihu před vydáním elektronického platebního prostředku. Vydavatel je povinen v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků výslovně informovat, zda tyto podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České národní banky a jaký je obsah případných odchylek. 2. SMLOUVA O OTEVŘENÍ AKREDITIVU ( obch. zákoníku) Příslušná právní úprava tohoto absolutního obchodu (viz 261 odst. 3 obch. zák.) je poměrně stručná a jen Základní ustanovení ( 682) je kogentní. 2) Akreditiv (německy Kreditbrief, anglicky letter of credit) se vyvinul z kupecké poukázky. Slouží jako nástroj placení i úvěrování. Jeho starší označení je úvěrní list (francouzsky accréditer = dát úvěr). V podstatě jde o zvláštní poukázku vystavenou na jednu nebo i několik bank s příkazem vyplatit doručiteli, popř. jiné osobě na niž je akreditiv vystaven, peněžitý obnos až do výše sumy v akreditivu uvedené nebo poskytnout jiné plnění za stanovených podmínek. 3) PODSTATNÉ ČÁSTI SMLOUVY Podstatnou částí smlouvy o akreditivu bude určení plnění, které se banka zavazuje poskytnout oprávněnému. Většinou půjde o plnění určité peněžité částky. Plnění však může mít také povahu jinou, zejména akceptace směnky, odkoupení směnky nebo obstarání akceptace směnky. 4) Z toho důvodu, že akreditiv poskytuje příkazci i oprávněnému vyšší stupeň jistoty, bývá tradičně a běžně používán v mezinárodním obchodu. Postupně se jeho používání rozšiřuje i v tuzemsku, a to jako platebního instrumentu, který může efektivně snížit rizika platební neschopnosti některého z obchodních partnerů. Podle základního ustanovení tohoto tzv. absolutního obchodu se smlouvou o otevření akreditivu zavazuje banka příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na účet příkazce určité plnění, jestliže oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky, a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu. Smlouva musí být uzavřena písemně. Může vyvolávat pochybnosti, zda písemná forma, není-li sjednána, platí pro případné změny (dodatky) smlouvy (viz 272 odst. 2 obch. zák.). Judikatura se přitom kloní k řešení, že je-li smlouva písemná, musí být písemná i její změna. Ustanovení 272 odst. 2 obch. zákoníku si však po mém soudu vyžaduje změnu, eventuálně vypuštění. Podstatnými částmi smlouvy kromě přesného určení banky a příkazce jsou závazek: T É M A P R Á V O R U B R I K A P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A F Ó R U M P O R A D N A M O N I T O R III

4 M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A a) banky příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na účet příkazce určité plnění (jestliže oprávněný splní do určité doby stanovené podmínky), b) příkazce zaplatit bance úplatu. PROVEDENÍ PLATBY V dnešní situaci, kdy je u nás poměrně dosti rozšířena platební neschopnost, bude důležité, jak vyřešit otázku placení (např. v kupní smlouvě, smlouvě o dílo atd.). U prodávajících (zhotovitelů) bude obava volit převodní způsob placení formou příkazu k úhradě vystaveného kupujícím (objednatelem), budou se obávat pozdní úhrady, popřípadě zda v mezidobí nedojde k zániku povinného subjektu. Pro kupující bude pak riziková volba placení záloh, mj. pro neplnění či možný zánik prodávajících. Použití akreditivu poskytuje oběma stranám vyšší stupeň jistoty. Proto také byl aje akreditiv běžně používán v zahraničním obchodu. Přitom úplata bance nemusí být vysoká. Banka v souladu se smlouvou sdělí písemně oprávněnému, že v jeho prospěch otvírá akreditiv, a oznámí mu jeho obsah. V akreditivní listině musí být určeno plnění, ke kterému se banka zavazuje, doba platnosti akreditivu a akreditivní podmínky, jež má oprávněný v této době splnit k tomu, aby se mohl domáhat plnění vůči bance. Písemné sdělení banka učiní bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, ledaže ze smlouvy vyplývá, že tak má učinit teprve v době, kdy jí k tomu dá příkazce pokyn. Oznámením vzniká závazek banky vůči oprávněnému. Závazek příkazce vůči bance vzniká otevřením akreditivu. Akreditivní listina bude zejména obsahovat povinnost banky zaplatit určitou částku nebo přijmout směnku. 5) V akreditivní listině musí být určeno: a) plnění, ke kterému se banka zavazuje (např. placení určité sumy, akceptace směnky), b) doba platnosti akreditivu, c) akreditivní podmínky, jež má oprávněný v době platnosti akreditivu splnit tak, aby se mohl domáhat plnění vůči bance. Písemné sdělení učiní banka vůči oprávněnému buď bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, anebo, bylo-li to ve smlouvě ujednáno, na příkazcův pokyn. Úplata bude obvykle sjednávána odkazem na sazebník banky. Pokud by úplata nebyla sjednaná, nebude se platit podle sazebníku, ale platit se bude úplata obecně obvyklá. Závazek banky z akreditivu je podle ustanovení obchodního zákoníku nezávislý na právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným. To lze ostatně již vyvodit i ze základního ustanovení. Musíme totiž rozlišovat vztah banky a příkazce a závazek banky vůči oprávněnému. Vztah příkazce k oprávněnému bude však často zřejmý ze stanovených podmínek pro oprávněného. Jakákoliv odvolávka akreditivu na číslo smlouvy, faktury, objednávky atd. je tedy (není-li to mezi stanovenými podmínkami akreditivu) z hlediska akreditivu irelevantní a má pouze informativní charakter. Banky zkoumají pouze splnění akreditivních podmínek a neřídí se např. kupní smlouvou mezi příkazcem a oprávněným. Odvolatelný a neodvolatelný akreditiv Z hlediska odvolatelnosti lze akreditivy třídit na odvolatelné a neodvolatelné. Obchodní zákoník vychází z koncepce neodvolatelnosti akreditivu, není-li stanoveno jinak. Je-li akreditiv neodvolatelný, nemůže jej banka jednostranně měnit nebo rušit. Nestanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může banka akreditiv změnit nebo zrušit pouze se souhlasem oprávněného a příkazce. Stanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může jej banka ve vztahu k oprávněnému změnit nebo zrušit do doby, než oprávněný splní podmínky stanovené v akreditivní listině. Změnit nebo zrušit akreditiv lze pouze písemně. Akreditiv je ze zákona neodvolatelný, což však neznamená, že by vůbec nemohl být odvolán, tj. změněn nebo zrušen. Neodvolatelnost akreditivu znamená jen, že jej banka nemůže změnit nebo zrušit bez souhlasu oprávněného a příkazce, a jde-li o akreditiv potvrzený i další bankou, tak i bez souhlasu potvrzující banky. Na to je správně v literatuře upozorňováno. 6) Má-li být akreditiv odvolatelný, musí to akreditivní listina výslovně uvést. Je-li tomu tak, může banka akreditiv změnit nebo zrušit za podmínek, že tak učiní písemně a dřív než oprávněný podmínky určené v akreditivní listině splní. Odvolatelný akreditiv není v současnosti častý. Znamená totiž nižší jistotu. Z hlediska zájmů oprávněného doporučuji trvat na neodvolatelnosti akreditivu, pokud by bylo navrhováno použití akreditivu odvolatelného. Jestliže neodvolatelný akreditiv je z podnětu banky, jež je jím vázána, potvrzen další bankou, vzniká oprávněnému nárok na plnění vůči této bance od doby, kdy oprávněnému potvrzení akreditivu oznámí. Banka, která požádala o potvrzení akreditivu, a banka, která akreditiv potvrdila, jsou zavázány vůči oprávněnému společně a nerozdílně. Došlo-li k potvrzení akreditivu jinou bankou, bude typické plnění bankou, která akreditiv potvrdila. Oprávněný však může žádat plnění na kterékoliv z nich. Ke změně nebo zrušení akreditivu potvrzeného další bankou se vyžaduje i souhlas potvrzující banky. Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění oprávněnému v souladu s obsahem akreditivu, má nárok na toto plnění vůči bance, která o potvrzení akreditivu požádala. Kromě potvrzení akreditivu jinou bankou známe i tzv. oznámení akreditivu. Banka, která pouze oznamuje oprávněnému, že jiná banka pro něho otevřela akreditiv, odpovídá za škodu způsobenou za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek z akreditivu. Za nesprávnost oznámení, lze zejména podle našeho soudu, považovat neověření pravosti akreditivu obdrženého od vystavující banky 7) nebo nepřesné oznámení (zkomolení) podmínek akreditivu. DokumentárnÍ akreditiv Speciálním druhem akreditivu, upraveným v obchodním zákoníku, je akreditiv dokumentární. Při doku- IV

5 lativní. Kumulativní revolvingový akreditiv umožňuje nedočerpanou částku z jednoho období převést a čerpat v období následujícím. Vystavení revolvingového akreditivu je pro vystavující banku spojeno se zvýšeným rizikem, kterého by si měla být vědoma. Vystavující banka se zavazuje plnit nejen ve vztahu k jedné dodávce, ale k souhrnu dodávek, který by se pod akreditivem mohl uskutečnit. Revolvingový akreditiv se proto zpravidla vystavuje pro velmi bonitního klienta, eventuálně se pro banku sjednává vhodné zajištění. Převoditelný akreditiv Dalším druhem akreditivu je převoditelný akreditiv. V podstatě jde o to, že kupující (příkazce) vystaví akreditiv ve prospěch prodávajícího (první oprávněný), a ten jej převede na své další obchodní partnery (druhý/zí oprávněný/ní). První oprávněný může být zprostředkovatel, který zná kupujícího (příkazce) a výrobce (druhý oprávněný); kupující a výrobce se však neznají. Další vhodnou situací pro použití převoditelného akreditivu je, když první oprávněný je hlavní dodavatel a druhý/zí oprávněný/ní jsou jeho subdodavatelé. Podle platných Jednotných pravidel a zvyklostí pro dokumentární akreditivy musí být akreditiv označen jako převoditelný (transferable). Jde o poměrně složité operace. 10) mentárním akreditivu je banka povinna poskytnout oprávněnému plnění, jestliže jsou bance řádně předloženy během platnosti akreditivu dokumenty určené v akreditivní listině. Tento druh akreditivu je velmi rozšířen. Dokumentem mohou být např. listiny svědčící o odeslání zboží, zápisy o převzetí smontovaných strojů a zařízení, listiny svědčící o úspěšném provedení garančních zkoušek, listiny osvědčující vlastnictví ke zboží apod. V praxi se dokumenty dělí zejména na dokumenty dopravní, dokumenty dispoziční, dokumenty legitimační a dokumenty podpůrné. 8) Mezi dispoziční a dopravní dokumenty patří zejména námořní/zámořský konosament (Marine Ocean Bill of Lading), FIATA konosament, multimodální konosament, říční náložní list, skladní list (warrant) a vydací list (delivery order). Dispoziční a dopravní dokumenty lze převádět. Z hlediska zájmů oprávněného je přitom bezpečnější vyžadovat, aby dokument byl vystaven na řad vystavující banky. Naproti tomu legitimační dokumenty se převádět nedají. Zboží je obvykle vydáno příjemci po ověření jeho totožnosti. Řadíme sem CMR silniční nákladní list, CIM druhopis železničního nákladního listu, AWB letecký nákladní list, potvrzení speditéra Forwarders Certificate of Receipt atd. Mezi nejvýznamnější podpůrné dokumenty řadíme pojišťovací dokumenty, osvědčení o původu (většinou je požadováno, aby bylo vystaveno Hospodářskou komorou ČR), balící listy, vážní listy, inspekční certifikáty vystavené inspekčními agenturami (např. SGS), veterinární osvědčení, fytopatologické osvědčení pro rostliny. Jedním z nejdůležitějších dokladů bývá obvykle faktura. Banka je povinna přezkoumat s odbornou péčí vzájemnou souvislost předložených dokumentů a zda jejich obsah zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině. Banka přitom zkoumá pouze vzájemnou souvislost předložených dokumentů a jejich soulad s akreditivními podmínkami, ale není povinna zkoumat jejich faktickou správnost, ani např. faktický stav zboží. 9) Banka odpovídá za škodu způsobenou příkazci ztrátou, zničením nebo poškozením dokumentů převzatých od oprávněného, ledaže tuto škodu nemohla odvrátit ani při vynaložení odborné péče. Ustanovení obchodního zákoníku o dokumentárním akreditivu platí přiměřeně i na jiné akreditivy, podle nichž se lze domáhat plnění při splnění jiných podmínek, než je předložení dokumentů. Revolvingový akreditiv V praxi jsou známy různé druhy akreditivů. Např. při opakujících se dodávkách (např. vždy měsíčně 100 ks konkrétního zboží) se používá - aby se nemusely smlouvy o akreditivu sjednávat opakovaně - tzv. akreditivu revolvingového. Pro případ, že by se část dodávky v určitém období nepodařilo splnit, ale mohlo by se to zdařit v období následujícím a i v tom případě se chce umožnit čerpání peněžních prostředků (v prvním měsíci by se např. plnilo 90 ks a ve druhém 110 ks), lze sjednat tzv. akreditiv revolvingový kumuvystavující banka 1. převáděcí banka banka druhého oprávněného druhý oprávněný převáděcí banka vystavující banka Schéma oznámení a převodu převoditelného akreditivu první oprávněný 1. Vystavující banka oznamuje podmínky akreditivu převádějící bance. 2. Převádějící banka oznamuje akreditiv prvnímu oprávněnému. 3. První oprávněný dává příkaz k převodu. 4. Převádějící banka převádí akreditiv. 5. Banka druhého oprávněného oznamuje akreditiv druhému oprávněnému. Použití převoditelného akreditivu druhý oprávněný 1. banka druhého oprávněného první oprávněný T É M A P R Á V O R U B R I K A P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A F Ó R U M P O R A D N A M O N I T O R V

6 M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A 1. Druhý oprávněný předkládá dokumenty své bance. 2. Banka druhého oprávněného zasílá dokumenty převádějící bance. 3. Převádějící banka vyzve prvního oprávněného k výměně faktur, popř. směnek (eventuálně jiných dokumentů). 4. První oprávněný vymění faktury případně směnky druhého oprávněného (v rozdílu mezi fakturou prvního a druhého oprávněného je i zisk prvního oprávněného). 5. Převádějící banka zasílá dokumenty vystavující bance. Platba převedeného akreditivu vystavující banka převáděcí banka 2. banka druhého oprávněného 3. druhý oprávněný první oprávněný 1. Vystavující banka platí převádějící bance. 2. Převádějící banka platí ve prospěch prvního oprávněného a bance druhého oprávněného. 3. Banka druhého oprávněného platí druhému oprávněnému. 4. Jak již bylo řečeno, rozšiřuje se tento platební instrument i v tuzemském platebním styku. Typickými dokumenty bývají faktura, dopravní doklad (nejčastěji silniční nákladní list CMR), zápis o převzetí zboží potvrzený příkazcem, zápis o převzetí díla, dodací list atd. Realitní akreditiv Smlouvy o otevření realitního akreditivu se používá zejména pro převod pozemků, budov, bytů a nebytových prostor. Dokumentem vyžadovaným pod realitním akreditivem je kupní smlouva s vyznačením rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu nebo výpis katastru nemovitostí. 11) Dalším dokumentem, který lze doporučit, je protokol o vyklizení příslušné nemovitosti podepsaný kupujícím (příkazcem). Důvodem využití tohoto platebního instrumentu je zvýšení jistoty kupujícího, který zaplatí dokumentárním akreditivem až po předložení stanovených dokumentů, které osvědčují vklad do katastru nemovitostí. Předpokladem bezproblémového průběhu transakce je přesné určení předmětu převodu. Akreditiv lze použít také např. na převod bytů v družstevním vlastnictví. Dokumentem by v tomto případě byla smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Vzhledem k tomu, že práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu přecházejí na nabyvatele předložením této smlouvy družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě (viz 230 obch. zák.), doporučuji požadovat jako dokument i oznámení družstva, že uvedený převod vzalo na vědomí Schéma realitního akreditivu příkazce (kupující) vystavující banka 1. Příkazce (kupující) otevře u banky akreditiv (nejčastěji bude muset blokovat finanční prostředky na blokovaném účtě). 2. Banka oznamuje podmínky akreditivu oprávněnému (prodávajícímu) oprávněný (prodávající) Schéma použití realitního akreditivu oprávněný (prodávající) vystavující banka příkazce (kupující) 1. Oprávněný (prodávající) si obstará předepsané dokumenty, tj. kupní smlouvu s vyznačením rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu nebo výpis z listu vlastnictví označující kupujícího jako vlastníka nemovitosti, bytu, pozemku atd. a předkládá dokumenty bance. 2. Banka zkontroluje dokumenty a v případě dokumentů, které odpovídají podmínkám akreditivu, platí oprávněnému (prodávajícímu). 3. Banka předává dokumenty příkazci (kupujícímu). Akreditiv s červenou doložkou Tento akreditiv je akreditivem, který obsahuje speciální klauzuli, která umožní oprávněnému čerpat část dokumentárního akreditivu od avizující banky před předložením dopravních dokumentů. Klauzule byla původně psána červeným inkoustem z důvodu barevného zvýraznění. Tento typ akreditivu je vhodný pro prostředníky nebo výrobce, kteří potřebují předfinancovat zboží před dodáním nebo výrobou. Tento akreditiv např. mohou použít i exportéři, kteří potřebují předfinancování, aby mohli zaplatit zboží před vývozem. Vurčitých oblastech světa se používá tzv. pověřovací list. Oprávněný obdrží pověřovací list, který je adresován přímo na něho. Pokud předloží pověřovací list spolu s požadovanými dokumenty, je mu částka podle dokumentů proplacena. Aby však mohl být použit u jakékoliv banky, musí být volně obchodovatelný. Při předložení pověřovacího listu je částka pracovníky banky na zadní části odepsána. Odepisuje se VI

7 proto, aby oprávněný nepředložil pověřovací list u jiné banky, která by mu mohla v dobré víře proplatit částku dokumentů podruhé. Back to back akreditiv Další možné transakce probíhají s použitím Back to back akreditivu, který zahrnuje dva akreditivy. První akreditiv (Selling Credit) je vystaven ve prospěch oprávněného (prostředníka), který není výrobcem a nebyl schopen se dohodnout s kupujícím na převoditelném akreditivu. Oprávněný může požádat svou banku o vystavení akreditivu (Buying Credit) ve prospěch výrobce, podmínky Back to back akreditivu jsou založeny na podmínkách původního akreditivu. Vystavení původního akreditivu (Selling Credit) slouží jako ručení za vystavení druhého akreditivu (Buying Credit). Banka, která vystavila Buying Credit je odpovědná za proplacení výrobci, bez ohledu na to, zda obdrží úhradu z původního akreditivu. Používaný je i Counter akreditiv, který je podobný Back to back akreditivu. Na rozdíl od něho není vystavení druhého akreditivu (Bying Credit) jištěno původním akreditivem, ale jiným způsobem. Krytý akreditiv Občas se používá i tzv. krytého akreditivu. Vystavující banka je obvykle z rizikového teritoria nebo k ní nemá oprávněný důvěru. Vystavující banka zašle avizující, případně potvrzující bance akreditiv a současně jí poukazuje částku akreditivu, která je touto bankou uložena na blokačním účtě (může být úročena po dobu platnosti akreditivu). Pokud oprávněný předloží doklady, které jsou v souladu s podmínkami akreditivu, je mu částka vyplacena. Standy akreditiv Rozšířený je též Standby akreditiv, který vznikl v USA, kde legislativa většiny států USA neumožňuje vystavit bankovní záruku. Jde tedy fakticky o dokument odpovídající bankovní záruce. Standby akreditiv není na rozdíl od klasického akreditivu platebním instrumentem, ale instrumentem zajišťovacím. Oprávněný přepokládá, že bude zaplaceno jiným způsobem. Standby akreditiv použije pouze v případě, že by tomu tak nebylo. Typickým dokumentem vyžadovaným při využití Standby akreditivu je prohlášení oprávněného, že určitá faktura nebyla příkazcem proplacena. Jako dodatečné dokumenty by přicházely v úvahu dokumenty dopravní, balicí listy apod., tj. dokumenty, které osvědčují realizaci dodávky. Dalším uváděným druhem akreditivu je permanentní akreditiv. Zahrnuje několik závazků banky, jež se mají plnit za stejných akreditivních podmínek v různé době. 12) ODKAZ NA OBCHODNÍ ZVYKLOSTI A PRAVIDLA V souvislosti s akreditivy se v široké míře uplatňují obchodní zvyklosti. Lze také odkazovat na Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, které vydala Mezinárodní obchodní komora (MOK) se sídlem v Paříži. Zvyklosti a tato pravidla byla již vícekrát revidována. Pokud by ve smlouvě nebylo stanoveno jinak, použilo by se jejich poslední znění. 13) Z hlediska právní jistoty však doporučuji provést výslovný odkaz. Lze to provést např. takto: Tento akreditiv podléhá Jednotným zvyklostem a pravidlům pro dokumentární akreditivy vydaným Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, revize 1993, publikace MOK č Odkazem na uvedené zvyklosti a pravidla je vhodné i proto, že smlouva o otevření akreditivu v obchodním zákoníku má obecnou podobu a některé otázky vůbec neřeší (např. lhůty pro přezkoumání dokumentů bankami). Nabízí se však i odkaz na Jednotná pravidla pro mezibankovní odškodnění ( Bank to Bank Reimbursements ) v rámci dokumentárních akreditivů, publikovaná Mezinárodní obchodní komorou pod č Domnívám se pak, že se v budoucnu budou i pro Standby akreditivy stále více využívat Mezinárodní pravidla pro Standby akreditivy (International Standby Practices ISP98, publikovaná MOK pod č. 590), která lépe vystihují povahu Standby akreditivu než Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy. 3. SMLOUVA O INKASU ( obch. zákoníku) Základní ustanovení vymezuje, že smlouvou o inkasu se zavazuje banka obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka nebo obstarat jiný inkasní úkon. Jiným inkasním úkonem může být zejména akceptace směnky. PODSTATNÉ ČÁSTI SMLOUVY Podstatné části smlouvy kromě přesného určení smluvních stran tvoří: a) závazek banky obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní pohledávky nebo obstarat jiný inkasní úkon, b) uvedení určitého dlužníka. POVINNOSTI BANKY Banka požádá dlužníka o zaplacení peněžní částky nebo provedení úkonu vyžadovaného podle smlouvy uzavřené s příkazcem. Odmítne-li dlužník požadovanou částku zaplatit nebo uskutečnit požadovaný právní úkon anebo jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci. Při obstarání inkasa je banka povinna postupovat s odbornou péčí podle pokynu příkazce, avšak neodpovídá za to, že se inkaso neuskuteční. Banka inkaso provádí, neodpovídá však za výsledek, jde tedy o smlouvu o úsilí. Riziko nesplnění závazku dlužníkem nese příkazce. Banka však musí postupovat podle pokynů příkazce s odbornou péčí, odpovídá za profesionalitu svého výkonu. T É M A P R Á V O R U B R I K A P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A F Ó R U M P O R A D N A M O N I T O R VII

8 M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A Přijatou peněžní částku nebo cenné papíry, jež byly předmětem inkasního úkonu, je banka povinna předat bez zbytečného odkladu příkazci. Banka odpovídá za škodu způsobenou ztrátou, zničením nebo poškozením těchto dokumentů, ledaže jim nemohla zabránit při vynaložení odborné péče. Má-li podle smlouvy banka obstarat inkaso prostřednictvím jiné banky určené příkazcem, uskutečňuje se inkaso touto bankou na účet a nebezpečí příkazce. Není-li úplata za obstarání inkasa určena ve smlouvě, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Běžné inkaso (nikoliv dokumentární) bývá označováno jako inkaso hladké. BANKOVNÍ DOKUMENTÁRNÍ INKASO Speciální ustanovení právní úpravy je věnováno bankovnímu dokumentárním inkasu. Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se zavazuje banka vydat třetí osobě dokumenty opravňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena určitá peněžní částka nebo proveden jiný inkasní úkon. Dokumenty uvedené ve smlouvě je banka povinna převzít a opatrovat s odbornou péčí. Použití dokumentárního inkasa může být a také zpravidla bude dohodnuto při některém frekventovaném druhu obchodu, zejména při kupní smlouvě. Proti zaplacení budou předány doklady ke zboží. Tato ustanovení souvisí též se zákonnou úpravou smlouvy zasílatelské. Stanoví-li totiž zasílatelská smlouva, že před vydáním zásilky nebo dokladů umožňujících nakládat se zásilkou, zasílatel vybere určitou peněžní částku od příjemce nebo uskuteční jiný inkasní úkon, platí přiměřeně ustanovení o bankovním dokumentárním inkasu. Obdobná úprava je iusmlouvy o přepravě věci. Zde platí přiměřeně ustanovení o bankovním dokumentárním inkasu, stanoví-li smlouva, že před vydáním zásilky vybere dopravce od příjemce určitou peněžní částku nebo uskuteční jiný inkasní úkon. Iutohoto institutu byla Mezinárodní obchodní komorou vydána jednotná pravidla, a to Jednotná pravidla pro inkasa. 4. SMLOUVA O BANKOVNÍM ULOŽENÍ VĚCI ( obch. zákoníku) I při uzavírání této smlouvy musíme respektovat základní ustanovení: Smlouvou o bankovním uložení věci se zavazuje banka převzít určité věci mimo cenných papírů (předmět uložení), aby je uložila a spravovala, auložitel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Zákon formu smlouvy nepředepisuje, vzhledem k nutnosti určit přesně předmět uložení však bude písemná forma používána. PODSTATNÉ ČÁSTI SMLOUVY Rovněž ve smlouvě o bankovním uložení věci musejí být přesně určeny smluvní strany (banka a uložitel); dále tvoří podstatné části smlouvy, a to závazek: a) banky převzít určité věci (věci musejí být určité), b) uložitele k zaplacení úplaty. POVINNOSTI BANKY Banka je povinna předmět uložení převzít a s vynaložením odborné péče jej chránit před ztrátou, zničením, poškozením nebo znehodnocením. Není-li výše úplaty sjednána, je banka oprávněna požadovat úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. Typická zřejmě bude úplata sjednaná podle sazebníku banky. Pokud by snad úplata sjednána nebyla a šlo by o smlouvu uzavřenou na poměrně dlouhou dobu, hrozí, že se (obdobná situace je i u jiných smluv, např. i u kupní smlouvy, tam kde smlouva vzniká bez dohody o ceně) v neprospěch banky projeví důsledky případného inflačního vývoje. S přihlédnutím k povaze předmětu uložení je banka povinna s odbornou péčí učinit veškeré úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv, jež uložiteli vyplývají z předmětu uložení, a předat mu bez zbytečného odkladu, co přijala z uplatnění těchto práv. Uložitel je povinen vystavit bance plnou moc, jež je potřebná k těmto právním úkonům, a uhradit výlohy, které bance vznikly při plnění její povinnosti. Uložitel je oprávněn kdykoliv požádat o vydání uloženého předmětu nebo jeho části a uložit jej zpět, jestliže smlouva mezitím nezanikla. Po vydání předmětu uložení až do jeho vrácení nemá banka povinnost předmět chránit, ani činit úkony nutné k výkonu a zachování práv. Banka odpovídá za škodu způsobenou uložiteli ztrátou, zničením nebo poškozením předmětu uložení, ledaže je nemohla odvrátit při vynaložení odborné péče. UKONČENÍ SMLOUVY Obě strany mohou kdykoliv s okamžitou účinností smlouvu vypovědět. Výpověď s okamžitou účinností je specifikem tohoto smluvního typu. Smlouva rovněž zaniká, jestliže si uložitel vyzvedl všechny věci, jež jsou předmětem uložení, a neprojevil vůli, aby smlouva dále trvala. Způsob zániku smlouvy (vyzvednutím věci a neprojevením vůle) může činit v konkrétním případě problémy (otázkou může být, zda smluvní vztah nadále trvá). Jestliže smlouva mezitím nezanikla, může uložitel uložit předmět zpět. Lze jen doporučit, pokud uložitel chce, aby smluvní vztah nadále trval, aby byl určitý projev vůle učiněn. Po zániku smlouvy je banka povinna vydat uložiteli předmět uložení a uložitel je povinen jej bez zbytečného odkladu převzít a vyrovnat dlužnou úplatu za dobu uložení. Banka má k zajištění svých práv z této smlouvy zástavní právo k předmětu uložení, dokud se u ní nachází (viz kogentní 707 obch. zák.). 5. SMLOUVA O BĚŽNÉM ÚČTU ( obch. zákoníku) Připomeňme, že smlouvy o běžném účtu (včetně zřízených tzv. sporožirových účtů) a smlouvy o vkladovém účtu se řídí obchodním zákoníkem ode dne jeho VIII

9 účinnosti, tj. od , i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem. Podle dosavadních předpisů se přitom až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet před Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet (kontokorent) pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. Původ termínu kontokorent je italský conto corrento (conto účet z latinského computare počítat; corrente běžící). Bankovní praxe však většinou rozumí běžným účtem jen kreditní účet, z něhož lze provádět platby jen do výše zůstatku. Jako kontokorent se v bankovnictví chápe kreditně-debetní účet, z něhož lze provádět i platby nekryté kreditním zůstatkem na účtu až do sjednaného limitu, do dohodnuté výše debetního zůstatku (z latinského debitum dluh). Podle 711 obch. zákoníku se na tyto případy použijí ustanovení smlouvy o úvěru, nejsou-li práva a povinnosti pro tento případ sjednána ve smlouvě o běžném účtu. Podstatné části smlouvy Podstatnými částmi smlouvy opět kromě přesného určení smluvních stran jsou: a) závazek banky zřídit pro majitele účet, b) určitá měna, c) určitá doba od jaké je účet zřízen, d) závazek banky přijímat na zřízený účet vklady a platby, e) závazek banky uskutečňovat ze zřízeného účtu výplaty a platby. K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma. Podle instruktivního 709 obch. zákoníku označí banka ve smlouvě majitele účtu uvedením obchodní firmy nebo názvu a sídla majitele a identifikačního čísla, pokud bylo přiděleno, jde-li o osobu právnickou, nebo uvedením jména, příjmení, bydliště a rodného čísla nebo data narození majitele, popřípadě obchodní firmy, místa podnikání a identifikačního čísla, jde-li o osobu fyzickou. Fakultativní náležitosti Smlouva o běžném účtu může obsahovat dále: a) osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu a způsob nakládání s nimi, b) výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby, období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku peněžních prostředků na účtu jeho majiteli, popřípadě ujednání, že úroky nebudou placeny, c) lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby aprovedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení, d) výši nebo způsob stanovení výše úplaty a způsob, jakým tuto úplatu majitel účtu bance zaplatí, popřípadě ujednání, že úplata nebude bankou požadována. Výši úplaty lze sjednat i odkazem na ceník banky. Právní úprava po je pro banky výhodnější. Dříve totiž mohly požadovat za vedení těchto účtů jen úhradu nákladů. U tohoto typu účtu musí mít banka vložené prostředky kdykoliv k dispozici k provedení platby, proto bývají úročeny podstatně nižší sazbou než vkladové účty. MAJITEL ÚČTU A DISPOZICE S ÚČTEM Běžné účty mohou být podnikatelské a osobní. Podle kogentního 709 odst. 3 obch. zákoníku je s účtem oprávněn nakládat jen majitel účtu. Účet je zřízen pro majitele, dispoziční právo však může mít více osob. Jiná osoba než majitel účtu může nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci udělené majitelem účtu a sepsané formou notářského zápisu. Sepsání plné moci formou notářského zápisu se zde může jevit rigorózní. Je otázkou, zda by eventuálně dostačovalo, kdyby zákon stanovil jen povinnost ověření podpisů na plné moci. Je-li zřízen účet pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně, pokud se ve smlouvě o běžném účtu s bankou nedohodnou, že s účtem nakládá jeden z nich. Nestanoví-li smlouva o běžném účtu nebo rozhodnutí soudu něco jiného, jsou podíly všech spolumajitelů na zůstatku peněžních prostředků na účtu stejné. Banka je povinna přijímat na účet v měně, na kterou zní, vklady nebo platby uskutečněné ve prospěch majitele účtu a z peněžních prostředků na účtu uskutečnit podle příkazu majitele účtu nebo osob oprávněných výplaty nebo platby majiteli účtu nebo jím určeným osobám. Kogentní 710 odst. 2 obch. zákoníku přitom určuje, že s peněžními prostředky na účtu jsou oprávněny nakládat jen osoby uvedené v podpisových vzorech předaných majitelem účtu bance a jiné osoby pouze za podmínek stanovených ve smlouvě o běžném účtu. Banka je oprávněna nakládat s peněžními prostředky na účtu, stanoví-li tak zákon nebo smlouva o běžném účtu. Banka je povinna provést platby řádně a včas, pokud majitel účtu splnil požadavky stanovené zákonem a smlouvou o běžném účtu (viz kogentní 710 odst. 3 obch. zák.). Nejsou-li výše úplaty ani způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, je majitel účtu povinen platit úplatu obvyklou v době provedení služby. Nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, je banka povinna oznámit majiteli účtu po skončení kalendářního měsíce každý přijatý vklad a platbu a každou provedenou výplatu a platbu v tomto kalendářním měsíci a po skončení kalendářního roku je povinna informovat majitele účtu o zůstatku peněžních prostředků na účtu, a to výpisem z účtu. Banka prokáže majiteli účtu na jeho žádost provedení plateb. POVINNOSTI BANKY Při provádění jednotlivých operací je banka povinna odepsat peněžní prostředky z účtu v den určený osobou oprávněnou nakládat s peněžními prostředky na T É M A P R Á V O R U B R I K A P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A F Ó R U M P O R A D N A M O N I T O R IX

10 M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A účtu, předá-li tato osoba proveditelný příkaz v době dohodnuté s bankou. Není-li tento den určen, ve lhůtě stanovené smlouvou o běžném účtu a není-li lhůta stanovena, pak nejpozději následující pracovní den po předání příkazu ( 713 odst. 1 obch. zák.). Určení splatnosti příkazu musí být vždy posuzováno z hlediska příkazce a jeho banky. Jde o určení dne, kdy má být platba z účtu příkazce odepsána. Splatnost příkazu se tedy podle obchodního zákoníku neshoduje s dnem úhrady závazku příkazce vůči příjemci platby, protože obchodní zákoník spojil splnění závazku s okamžikem připsání příslušné částky na účet věřitele ( 339 odst. 2 obch. zák.). Je proto nutné brát v úvahu, že odepsání určité platby z účtu příkazce a její připsání na účet příjemce jsou dvě různé účetní operace, mezi nimiž je časové rozpětí. Příkaz bance k provedení platby je tedy nutné podávat tak předem (v souladu se zvláštním předpisem, tj. s úpravou zákona o platebním styku), 14) aby částka byla včas připsána na účet příjemce. Banka je povinna připsat peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději ve lhůtách stanovených zvláštním právním předpisem (kogentní 713 odst. 2 obch. zák.). Vzhledem k tomu, že jde o kogentní ustanovení (k ochraně majitele účtu), není zde případně možné sjednat připsání pozdější. Pokud však lhůtu zvláštní právní předpis nestanoví a nestanoví ji ani smlouva o běžném účtu, připíše banka peněžní prostředky ve prospěch účtu nejpozději následující pracovní den poté, kdy získala právo s nimi nakládat ( 713 odst. 3 obch. zák.). ÚROKY Nestanoví-li smlouva o běžném účtu něco jiného, platí banka majiteli účtu ze zůstatku peněžních prostředků na účtu úroky. Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky ve prospěch jeho účtu připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny. Úroková sazba se stanoví jako roční. Úroky jsou splatné, nestanoví-li smlouva o běžném účtu jinak, koncem každého kalendářního měsíce a banka je povinna připsat je k zůstatku peněžních prostředků na účtu nejpozději do pěti pracovních dnů po skončení kalendářního měsíce, za který se k zůstatku peněžních prostředků na účtu připisují. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení sjednány ve smlouvě o běžném účtu, činí úroková sazba polovinu diskontní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu (viz kogentní 714 odst. 4 obch. zák.). Diskontní sazba není přitom dnes příliš vysoká. VÝPOVĚĎ SMLOUVY Závěrečné ustanovení právní úpravy obchodního zákoníku věnované tomuto smluvnímu typu, tj. 715 odst. 1 až 3 obch. zákoníku, upravuje otázky výpovědi smlouvy. Smlouva o běžném účtu může být majitelem účtu kdykoliv písemně vypovězena, i když byla uzavřena na dobu určitou. Dnem doručení výpovědi bance smlouva o běžném účtu zaniká. Smlouvu pak může vypovědět i banka. Banka může smlouvu o běžném účtu písemně vypovědět rovněž kdykoliv. Smlouva o běžném účtu pak zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. Ustanovení 715 odst. 3 obch. zákoníku přitom upravuje zvláštní případ vypovězení smlouvy bankou. Jestliže banka vypoví smlouvu o běžném účtu proto, že majitel účtu porušil podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, zaniká smlouva o běžném účtu dnem doručení výpovědi majiteli účtu. Výpověď musí být v tomto případě podána jako doporučená zásilka na adresu uvedenou ve smlouvě o běžném účtu. Odmítne-li adresát výpověď převzít nebo výpověď nebylo možné doručit, účinky doručení nastávají v den, v němž držitel poštovní licence vrátil výpověď bance. Přestože chápu zvolenou zákonnou konstrukci, která posiluje postavení banky fikcí doručení, myslím si, že protože jde o případy porušení povinnosti podstatným způsobem, měl zákonodárce u této zvláštní úpravy zvolit jinou možnost a raději vycházet z institutu odstoupení (nikoliv institutu výpovědi) od smlouvy (viz 344 a násl. obch. zák.). Tato možnost se mi jeví jako více legislativně kompatibilní. Institut výpovědi (výjimky však existují) totiž obecně předchází ukončení smluvního vztahu bez udání důvodu, zatímco odstoupení od smlouvy obecně navazuje na porušení povinnosti. VYPOŘÁDÁNÍ POHLEDÁVEK A ZÁVAZKŮ Poslední ustanovení ( 715 odst. 4 a 5 obch. zák.) návazně upravují vypořádání pohledávek a závazků pro případ zániku smlouvy o běžném účtu a postup při zrušení účtu. Zanikne-li smlouva o běžném účtu, banka bez zbytečného odkladu vypořádá pohledávky a závazky týkající se účtu, zejména provede platby uskutečněné prostřednictvím platebních karet a šeků, pokud byly použity do dne zániku smlouvy o běžném účtu, a dále je banka oprávněna si započítat své pohledávky, které má vůči majiteli účtu ze smlouvy o běžném účtu. Majitel účtu je povinen vrátit bance platební karty a tiskopisy šeků, které mu k účtu vydala. Po vypořádání pohledávek a závazků týkajících se účtu banka účet zruší. Zůstatek peněžních prostředků zrušeného účtu banka vyplatí majiteli účtu, pokud nedal příkaz, aby jej banka převedla na jiný účet nebo vyplatila jím určeným osobám. Banka je oprávněna si započítat svou pohledávku na úplatu za převod zůstatku peněžních prostředků zrušeného účtu na jiný účet, popř. svou pohledávku na úhradu nákladů spojených s úschovou zůstatku peněžních prostředků, jestliže nemohl být vyplacen ani převeden na jiný účet. Banka je povinna majiteli po zrušení účtu písemně oznámit, ke kterému dni byl účet zrušen. X

11 Od zániku smlouvy nebude částka úročena, nebudou již ve smluvně dohodnutých případech vyhotovovány výpisy z účtu, nebudou ani případně uplatňovány dříve dohodnuté úplaty za úkony (mohly by však být uplatněny nezbytně nutné náklady). Kromě vypořádání závazků a pohledávek nebudou prováděny jiné platby, výplaty a vklady. Vzhledem k dispozitivnosti příslušné právní úpravy, při respektování zásady poctivého obchodního styku, by však bylo možno některé tyto otázky ve smlouvě dohodnout jinak. Zapojení řady nových subjektů do podnikání, platební neschopnost některých subjektů a problémy s vymáháním peněžitých závazků vyvolaly v našem prostředí nárůst hotovostních plateb. Věřme však, že jde o jev jen časově limitovaný. Hotovostní operace jsou obecně dražší a rizikovější, třebaže tyto jejich nevýhody dnes vyvažuje jejich jediná výhoda, totiž okamžité peněžní uspokojení věřitele. Bezhotovostní styk je však perspektivnější. Podmínkou jeho uskutečňování je uzavření smlouvy o běžném účtu. Pokud by však v určitých obdobích byly částky vložené na účet úročeny jen nízkou sazbou, nemuselo by to k uzavírání smluv o běžném účtu příliš motivovat. 6. SMLOUVA O VKLADOVÉM ÚČTU ( a obch. zákoníku) Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. To je, společně s ustanovením o povinné písemné formě smlouvy, celý text základního ustanovení (viz 716 obch. zák.). Proti dřívějšímu znění základního ustanovení (před novelou zákonem č. 125/2002 Sb.), došlo ke změně. Povšimněme si, že základní ustanovení přímo stanoví, že přenechání bance může být na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Podstatné části smlouvy Podstatné části smlouvy tvoří: a) přesné určení smluvních stran, b) závazek banky zřídit účet pro jeho majitele, c) určitá doba, od které se účet zřizuje, d) určitá měna, e) závazek banky platit úroky, f) závazek majitele vložit na účet peněžní prostředky, g) závazek majitele přenechat využití peněžních prostředků bance na dobu určitou nebo neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Významnou částí této smlouvy, odlišnou od smlouvy o běžném účtu, je ponechání využití peněžních prostředků bance. To souvisí s vyšším zúročením vkladů. Zúročení se v praxi zvyšuje úměrně době, na niž je smlouva uzavřena, a délce výpovědní lhůty. Fakultativní náležitosti Ustanovení 716a je určitým návodem smluvním stranám a určuje, že smlouva o vkladovém účtu může dále obsahovat (tato formulace pochopitelně neznamená, že by smlouva nemohla upravovat i další otázky, příp. tohoto návodu nevyužít): a) osoby oprávněné nakládat s peněžními prostředky na účtu, b) výši nebo způsob stanovení výše úrokové sazby a období splatnosti úroků, které banka platí ze zůstatku účtu jeho majiteli, c) lhůty, v nichž oznamuje banka majiteli účtu přijaté vklady a platby a provedené výplaty a platby a výši zůstatku peněžních prostředků na účtu a dále formu tohoto oznámení, d) ujednání, zda a za jakých podmínek může majitel účtu nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím doby určené ve smlouvě o vkladovém účtu nebo před uplynutím výpovědní lhůty. ÚROKY Podle 717 obch. zákoníku, jestliže majitel účtu nakládá s peněžními prostředky na účtu před dobou určenou ve smlouvě o vkladovém účtu, nebo není-li v ní tato doba určena před uplynutím výpovědní lhůty, nárok na úroky zaniká nebo se sníží způsobem stanoveným ve smlouvě o vkladovém účtu. Účinky zániku nebo snížení nároku na úroky se týkají pouze úroků z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta ( 717 odst. 1 obch. zák.). Stanoví-li to smlouva, není majitel účtu oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím stanovené doby vůbec. Majitel účtu se může s bankou dohodnout, že doba určená ve smlouvě o vkladovém účtu se opakovaně prodlužuje. Je-li smlouva o vkladovém účtu uzavřena na dobu neurčitou, lze přitom vypovědět i část vkladu. Kogentní 718 odst. 1 obch. zákoníku je věnováno placení úroků. Banka je povinna platit majiteli účtu úroky sjednané ve smlouvě o vkladovém účtu. Nejsou-li výše úrokové sazby nebo způsob jejího stanovení ve smlouvě o vkladovém účtu sjednány, činí úroková sazba polovinu lombardní sazby stanovené Českou národní bankou ke dni, k němuž se úroky připisují k zůstatku peněžních prostředků na účtu. Smluvní strany si mohou dohodnout výši úroku ve smlouvě, na této úpravě se nic nezměnilo. Pro případ, že však výši úroku nesjednají, stanoví výši úrokové sazby zákon. Dřívější právní úprava stanovila pro takovou situaci úrok v obvyklé výši s přihlédnutím k délce doby, po kterou byly peněžní prostředky na účtu vázány. Nynější právní úprava vychází z poloviny lombardní sazby stanovené ČNB. (Lombardní úvěr je přitom takový bankovní úvěr, jehož splacení je zajišťováno zástavním právem k cenným papírům.) Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu kratší než jeden rok, jsou úroky splatné po uplynutí lhůty, T É M A P R Á V O R U B R I K A P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A F Ó R U M P O R A D N A M O N I T O R XI

12 M O N I T O R P O R A D N A F Ó R U M P R A K T I C K Á P Ř Í R U Č K A P R Á V O R U B R I K A T É M A po kterou jsou peněžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle 717 odst. 1 obch. zákoníku. Nebyla-li smlouva o vkladovém účtu sjednána na dobu určitou, jsou úroky splatné nejpozději koncem každého kalendářního roku. Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je banka povinna na žádost majitele účtu úroky vyplatit po uplynutí kalendářního roku. Úroky z peněžních prostředků na účtu náležejí majiteli účtu ode dne, k němuž byly peněžní prostředky ve prospěch jeho účtu připsány, do dne, který předchází dni, k němuž byly peněžní prostředky z účtu majitele odepsány nebo k němuž byly vyplaceny. DALŠÍ OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE VKLADOVÉHO ÚČTU Ustanovení obchodního zákoníku upravující smluvní typ Smlouvy o vkladovém účtu končí 719 a 719a. Podle této úpravy je banka povinna uvolněné peněžní prostředky podle příkazu majitele účtu vyplatit, nebo převést majiteli účtu nebo jím určeným osobám. Obchodněprávní úprava smlouvy o vkladovém účtu je stručná. Není-li v 716 až 719 obch. zákoníku stanoveno něco jiného, použijí se podle 719a obch. zákoníku na smlouvu o vkladovém účtu přiměřeně ustanovení o smlouvě o běžném účtu. Promlčení práva na peněžní prostředky uložené na běžném nebo vkladovém účtu se přitom věnuje 396 obch. zákoníku. Stanoví, že promlčecí doba běží ode dne zániku smlouvy o vedení těchto účtů. Některé smlouvy o vkladovém účtu bankovní praxe tehdy, kdy je předmětem vkladu vysoká suma a majitelem účtu je jiná banka nebo jiná peněžní instituce, často označuje pojmem depozitní smlouva a vklad bývá označen jako depozitum. Od běžného účtu se vkladový účet liší svým termínovým charakterem. Otevření vkladového účtu sleduje dvojí účel. Majitel účtu přenechává bance na určitou dobu k využití peníze, které sám dočasně nepotřebuje využívat pro sebe. Tím může získat výhodu jejich bezpečnějšího uložení a také výhodu zvýšení částky vzhledem k úročení vkladu, jež je pravidelně stanoveno vyšší sazbou, než je úročení zůstatků na běžných účtech. Naproti tomu banka získává na určitou dobu předmět vkladu k vlastnímu komerčnímu využití, může jej aktivním obchodováním (typicky úvěrem) umístit u některého ze svých dlužníků. Termínovanost vkladu ji přitom nenutí mít prostředky pohotově, vzhledem k tomu, že riziko, že majitel vkladu bude požadovat jejich okamžitou výplatu, je smluvně limitováno. Pro úplnost se ještě zastavím u 262 obch zákoníku, který představuje výraznou změnu v úpravě obchodních závazkových vztahů a je jej třeba brát v úvahu i při smlouvách bankovních služeb. Toto ustanovení totiž určuje, že ve vztazích podle 261 obch. zákoníku a ve vztazích podle 262 obch. zákoníku se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních předpisů něco jiného, ustanovení III. části obchodního zákoníku na obě strany. Ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. zákoníku. 15) Poznámky: 1) K těmto problémům viz např. Marek, K.: Ke smlouvě o běžném (sporožirovém) účtu, Ekonom č. 7/ ) Navazuji a vycházím z Marek, K.: Smluvní typy (druhé hlavy třetí části) obch. zákoníku, 2. vydání, 3. dotisk, MU, Brno 1999, s. 297 až 303; Marek, K.: Obchodněprávní smlouvy, 4. vydání, 2003, s. 257 až ) Blíže viz Eliáš a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, Cenné papíry, 2. vydání, C. H. BECK, Praha 1999, s. 351 a násl., 3. vydání, 2003, s. 421 a násl. 4) Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M.: Obchodní zákoník, Komentář, 5. vydání, C. H. BECK/SEVT, Praha 1998, s. 976 a násl., v 6. vydání, 2001 s. 1508, v 7. vydání, 2002 s. 1189, v 7. vydání, 2002, s. 1189, 5) K otázkám směnek viz např. Chalupa, R.: Zákon směnečný a šekový komentář, Linde, Praha 1996, 684 s.; Kotásek, J.: Úvod do směnečného práva, MU, Brno 2002, 182 s. 6) Pelikánová, I. a kol.: Obchodní právo, II. díl, 2. přepracované vydání, CODEX, Praha 1998, s ) Čl. 7 Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy, revize 1993, publikace MOK č ) Blíže viz Grmelová, K.: Dokumenty používané při platbách akreditivem, Obchodník č. 6/ ) Viz též Švarc, Z. a kol.: Úplné znění zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník s výkladem, Ekonomický a právní poradce podnikatele č /1996, s ) Milostná, I.: Dokumentární akreditiv pomocník při Vašem podnikání, Akcionář č. 20/1993; Andrle, P.: Dokumentární akreditiv v praxi, 2. aktualizované vydání, Grada, 2003, s. 25 a násl. Při grafickém vyjádření akreditivů vycházím z Krč, R.: Nezávislost závazku banky na právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným, rigorózní práce, MU, Brno 2001 azpublikace Krč, R., Marek, K.: Smlouva o otevření akreditivu, Právní rádce č. 6/ ) Podrobněji viz Mácha, P.: Dědění, darování a převádění nemovitostí v praxi, Newsletter, Praha 1999, s ) Kopáč, L.: Obchodní kontrakty, II. díl, Prospektrum, Praha 1994, s ) Blíže viz Plíšek, Z.: Nová revize jednotlivých zvyklostí a pravidel; Akreditivy mezinárodní obchodní komory, Právní rádce č. 8/ ) Podle 8 odst. 2 zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně mezi různými převádějícími institucemi, je povinna zajistit připsání částky převody ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu kpřevodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší, v rámci téže převádějící instituce, je povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu kpřevodu bankovním pracovním dnem. 15) První pojednání (v době zpracování tohoto článku) odborné literatury k 262 odst. 4 obch. zákonku viz mj. Bejček, J.: Změny v typologii obchodních závazků, Obchodní právo č. 3/2003. XII