Hodnotná příroda východního Krušnohoří. Cesta k poznání, hodnocení a komunikaci ekosystémových služeb

Transkript

1 Hodnotná příroda východního Krušnohoří Cesta k poznání, hodnocení a komunikaci ekosystémových služeb

2 Vydavatel: Autoři: Olaf Bastian, Ralf-Uwe Syrbe Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e.v. Weberplatz Drážďany ve spolupráci s Univerzitou J. E. Purkynĕ v Ústí nad Labem Olaf Bastian Astrid Berens Birgit Kochan Nils Kochan Obsah Úvodní slovo...3 Přírodní kapitál východního Krušnohoří...4 Příroda náš zelený kapitál...5 Co jsou to ekosystémové služby?...7 Jak lze služby přírody zmapovat a hodnotit?...9 Zmapování ekosystémových služeb: mezinárodní národní regionální...10 Dvě země, jedna krajina: východní Krušnohoří...11 Kristýna Rybová Jan Slavík Sylke Stutzriemer Ralf-Uwe Syrbe Ondřej Vojáček Rok vydání: 2014 Grafická úprava: Astrid Berens Birgit Kochan Země horských luk a kamenných snosů hodnotné ekosystémy ve východním Krušnohoří...13 Služby přírody ve východním Krušnohoří výběr...19 Výběrový experiment a ochota platit...30 Služby přírody je nutno trvale zachovat!...35 Kdo ovlivňuje výkonnost ekosystémů?...37 Nástroje a možnosti jednání...38 Vzdělávání a komunikace jsou pro ochranu přírody rovněž nepostradatelné!...39 Tisk: Jana Rulfová - RS Desing, Teplice Seznam použitých zdrojů...41 Seznam autorů obrázků...44

3 Úvodní slovo Na hřebenech východní části Krušných hor se zachovala velmi různorodá krajina, jejíž podobu svou činností spoluutvářel člověk, a dnes patří k oblastem, jejichž ochrana má význam přesahující hranice jednotlivých států. Pro region východního Krušnohoří je typická především po staletí obhospodařovaná otevřená krajina s rozmanitými, v současnosti často nadregionálně ohroženými biotopy, jako jsou horské a vlhké louky, na živiny chudé pastviny, slatinná rašeliniště a kamenné snosy. Kromě toho zde najdeme i zbytky původních přírodních forem druhově bohatých listnatých a smíšených lesů, vodních toků a rašelinišť. Člověk do krajiny zasahuje stále silněji již od středověku, kdy se zde datují počátky osídlení a zároveň i hospodaření a těžby. Fáze silné intenzifikace zemědělství a lesnictví, která začala v polovině 20. století, byla (a je) ve velké míře spojena s poklesem druhové rozmanitosti. Navíc nelze opomenout ani extrémní škody na životním prostředí, jako bylo odumírání lesů na hřebeni Krušných hor. Dlouhotrvající snahy v oblasti ochrany přírody však ve východním Krušnohoří již delší dobu sklízejí úspěchy - byly zde vyhlášeny chráněné oblasti a využívání ploch v souladu se zájmy ochrany přírody je podporováno dobrovolnými i soukromými ochránci přírody. V 90. letech 20. století se podařilo etablovat celostátně podporovaný ochranářský projekt Horské louky ve východním Krušnohoří, který se zaměřuje především na otevřenou krajinu s rozmanitými, kvetoucími loukami a proměnlivé lokality kamenných snosů. Tento projekt přínáší také cenné impulzy pro vyhlášení několika dalších velkých chráněných krajinných oblastí a ukazuje možnosti, jak lze na velkých, otevřených plochách v horních polohách východního Krušnohoří hospodařit v souladu s potřebami ochrany životního prostředí. Dnešní výzvy pro zachování unikátní přírody se částečně odvozují z externích vlivů, jakými jsou vnos živin ze vzduchu, důsledky změn klimatu nebo extrémní povodňové události. Na druhou stranu je v době průmyslového zemědělství obtížné nalézt udržitelné formy využívání těch ekosystémů, které jsou na péči a obhospodařování člověkem bezprostředně závislé. Jsou to např. horské louky nebo kamenné snosy. Jejich další existence je tak možná pouze za předpokladu, že se podaří propojit cíle ochrany přírody a udržitelné hospodaření. Poznání, hodnocení, komunikace a podpora rozmanitých ekosystémvých služeb k tomu může rozhodujícím způsobem přispět. Na jedné straně přitom záleží na nalezení forem regionálního a nadregionálního odbytu pro produkty ekologického zemědělství a lesnictví, které tento způsob hospodaření učiní dlouhodobě rentabilním a konkurenceschopným. Na druhé straně díky hodnotné přírodě cenné z hlediska ochrany životního prostředí dochází k tomu, že na okraji městské aglomerace Drážďany hraje ekologický turismus stále větší roli a může se do budoucna stát důležitým hospodářským faktorem. Podpora rozvoje v souladu s potřebami přírody je významná i pro poskytování zdrojů, jakými jsou pitná voda, ochrana před povodněmi a ochrana klimatu. Dr. Bernard Hachmöller, Vedoucí oddělení ochrany přírody na okresním úřadě Saské Švýcarsko-Východní Krušnohoří 3

4 Přírodní kapitál východního Krušnohoří Projekt Hodnotná příroda východního Krušnohoří V mezinárodním kontextu se velmi aktuální koncept ekosystémových služeb zaměřuje na identifikaci užitků plynoucích z biologické rozmanitosti a nepoškozených ekosystémů a současně na způsoby, jak tyto užitky zohlednit v procesu rozhodování. Tento přístup by měl zajistit, aby ekosystémové služby (resp. volně dostupné přírodní zdroje) zůstaly zachovány a aby se zabránilo dalšímu zhoršování životního prostředí jejich přetěžováním. Koncept ekosystémových služeb významně obohacuje procesy rozhodování ve společnosti tím, že ekosystémové služby srozumitelně představuje subjektům aktivním v hospodářství i politice i široké veřejnosti. Tento koncept je přitažlivý především díky svému integračnímu a interdisciplinárnímu charakteru, protože propojuje environmentální a socioekonomický pohled na přírodu a krajinu. Ekosystémové služby stojí na rozhraní mezi přírodními ekosystémy a blahobytem lidské společnosti. Projekt Hodnotná příroda východního Krušnohoří cesta k poznání, hodnocení a komunikaci ekosystémových služeb si kladl za cíl názorně ilustrovat koncept ekosystémových služeb na příkladu území, které zasahuje do dvou sousedících států. Pro vlastní výzkum byla vybrána část východního Krušnohoří, která se rozprostírá po obou stranách česko-německé hranice. Studované území o celkové velikosti 365 km² zahrnuje území měst a obcí Altenberg, Hermsdorf, Osek, Háj u Duchcova, Moldava, Mikulov, Košťany, Dubí, Krupka a Petrovice. V průběhu realizace projektu od července 2012 do prosince 2014 byla zpracována následující klíčová témata: 1. Zmapování a vyhodnocení vybraných ekosystémových služeb ve východním Krušnohoří. 2. Vyhodnocení ekonomických a institucionálních aspektů nástrojů environmentální politiky a managementu vybraných ekosystémů. 3. Formulace výsledků s ohledem na povahu cílové skupiny, práce s veřejností, resp. vytvoření programu environmentálního vzdělávání s využitím nových médií. Partnery projektu byly Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung (IÖR) v Drážďanech a Univerzita J. E. Purkynĕ v Ústí nad Labem. Pohled od Geisingbergu (východní Krušnohoří) Tato brožura je určena pro subjekty z oblasti hospodářství i politiky, státní úřady, vzdělávací zařízení, spolky, sdružení a další zainteresované subjekty i pro širokou veřejnost a informuje o: teoretických východiscích ekosystémových služeb, studovaném území projektu a jeho biotopech, vyhodnocení vybraných ekosystémových služeb, možnostech využití konceptu a výsledků projektu. 4

5 Příroda náš zelený kapitál Ani nejodvážnější vědecké objevy a nejrafinovanější technické novinky nezmění nic na skutečnosti, že my lidé jsme odkázáni na přírodu. Příroda je nezbytným předpokladem materiálního blahobytu celé společnosti i tělesného a duševního zdraví a štěstí jednotlivců. Lze tedy říci, že příroda se svými živočišnými a rostlinnými druhy i celými ekosystémy představuje náš zelený kapitál. Hodnota přírody (a jejích služeb) nám však často zůstává skryta, což nás může svádět k mylnému závěru, že tento přírodní kapitál je nevyčerpatelný a lze ho využívat zdarma bez toho, abychom se přičinili o jeho zachování. Nelze se tudíž divit, že příroda není téměř zohledňována při politickém a ekonomickém rozhodování, ale ani v každodenním chování jednotlivců. Tento stav je způsoben především tím, že příroda a krajina, ekosystémy a biologická rozmanitost (biodiverzita) vytvářejí z velké míry kolektivně užívané služby a statky, k nimž je volný přístup a s nimiž se téměř neobchoduje (nelze s nimi obchodovat) na trzích. Neexistuje tudíž jejich tržní cena. V ekonomických bilancích nebývá z tohoto důvodu přírodní kapitál vůbec zohledňován. Výsledkem je potom situace, kdy má společnost ze statků a služeb přírody prospěch (dokud jsou k dispozici), neexistuje však dostatek pobídek, které by zajistily jejich zachování pro budoucí generace a šetrné a trvale udržitelné užívání. Vzhledem k tomu, že využívání přírody není regulováno prostřednictvím žádného trhu, zdá se, že z ekonomického hlediska je smysluplné využívat bezplatné služby životního prostředí v co nejvyšší možné míře. Výrobci ani spotřebitelé nepřisuzují bezplatným přírodním statkům a službám žádnou zvláštní hodnotu, obyvatelé je pak často vnímají jako něco, co je jim automaticky k dispozici. Taková situace je dlouhodobě neúnosná. V důsledku našeho jednání vzniká na regionální i globální úrovni řada environmentálních Přírodě blízký les u Hemmschuh problémů a dochází k poškozování životního prostředí, čímž může být ohrožen i přirozený základ našeho života. Podle mezinárodní studie Millenium Ecosystem Assessment 1 jsou v současnosti dvě třetiny všech světových ekosystémů poškozeny nebo je omezena jejich výkonnost. Tento stav je spojen s dramatickými důsledky pro postižené obyvatelstvo. V mnoha částech světa se například ztenčují zásoby pitné vody, je poškozována zemědělská půda a klesá její produktivita, zvyšuje se teplotní stres ve městech a stoupá nebezpečí extrémních událostí (sucha, záplavy atd.). V důsledku kácení lesů dochází ke zvyšování emisí skleníkových plynů, které poškozují klima (zejména CO2), narušení regionálního koloběhu vody a ztrátě biologické rozmanitosti. V současné době je třetina veškerých stavů ryb pod tlakem nadměrného rybolovu a více než polovina stavů je již zcela vyčerpána. Na národní úrovni se již podařilo dosáhnout určitých úspěchů, např. v oblasti kvality vod nebo při prosazování chráněných území, přesto i zde nadále dochází k plíživému poklesu biologické rozmanitosti a vyčerpávání služeb poskytovaných přírodou. Starosti působí přetrvávající znečišťování půd, podzemních a povrchových vod škodlivinami a hnojivy, neomezované spalování fosilních paliv, industrializace zemědělství, narůstající rozřezávání krajiny a pokračující zpevňování ploch pro lidská sídliště a dopravní cesty. Stavební regulace tekoucích vod trvale omezují jejich přirozenou schopnost zadržet vodu při povodních v říčních nivách a zvětšují rozsah povodňových škod. Téměř tři čtvrtiny z celkem 690 typů biotopů, které se vyskytují v Německu, jsou podle Červeného seznamu klasifikovány 2 jako ohrožené dobrá jedna třetina všech obratlovců žijících v Německu se pokládá za aktuálně ohroženou, nezvěstnou nebo vyhynulou 3. Velká část české i saské flóry a fauny je považována za ohroženou (viz obrázek na str. 6). 5

6 Ohroženost druhů v Německu a České republice na příkladu savců, ptáků, plazů a cévnatých rostlin (odlišná metoda evidence a hodnocení i časové období 4, 5, 6 ) 100 % Německo (2009) Česká republika (2003) Německo (2009) Česká republika (2003) Německo (2009) Česká republika (2003) Německo (1996) Podíl druhů, které nejsou ohroženy Česká republika (2001) Podíl ohrožených druhů 6

7 Co jsou to ekosystémové služby? V kontextu globálních environmentálních problémů byl během 90. let 20. století do mezinárodní diskuse zaveden koncept ekosystémových služeb (anglicky: ecosystem services). Cílem konceptu bylo poukázat na mnohostranný společenský užitek, který vyplývá ze zachování biologické rozmanitosti a nedotčených ekosystémů, a dosáhnout toho, aby ekosystémové služby, resp. takzvané bezplatné přírodní síly, byly při rozhodování v tržním hospodářství více zohledňovány. S pomocí konceptu ekosystémových služeb lze ukázat, jak ekonomika a fyzické i duševní zdraví lidí závisí na přírodě, jaké dopady na přírodu mají spotřební a investiční rozhodnutí lidí a jaké důsledky jsou spojeny s nerespektováním těchto vztahů. Ekosystémové služby jsou služby a statky poskytované přírodou, ze kterých má člověk prospěch, které mu přinášejí užitek a ze kterých se může těšit. To však neznamená, že se vyskytují pouze v nedotčené přírodě, mohli je vytvořit také lidé, například když změnili některé původní ekosystémy. Kulturní krajina ve střední Evropě je příkladem takového přeměněného ekosystému. Ekosystémové služby tvoří přechod mezi krajinnými ekosystémy a lidskými potřebami. Protože osvětlují souvislosti a vztahy mezi ekosystémy v krajině a ekonomickými a sociálními podmínkami ve společnosti, mohou poskytovat podklady pro trvale udržitelný rozvoj šetrný k životnímu prostředí. Léčivé rostliny (arnika) Surovina dřevo Pitná voda Příklady různorodosti ekosystémových služeb Estetická funkce (lilie cibulkonosná) Lesní plody (brusinky) Ekosystémové služby se většinou v souladu s konceptem trvale udržitelného rozvoje a jeho zavedenými ekologickými, ekonomickými a sociálními kategoriemi rozdělují na služby zásobovací, regulační a (socio)kulturní. 5, 6, 7, 8 Produkce krmiv a potravin Umělecká inspirace Opylování 7

8 Zásobovací služby poskytují lidem využitelné statky, jako například potraviny, vodu, stavební a palivové dřevo, rostlinné suroviny, energii i léčebné a genetické zdroje. Například zemědělství je sice závislé na použití lidské pracovní síly, techniky, hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, ale základní předpoklady pro jeho existenci dodává příroda. Bezplatné služby přírodě blízkých ekosystémů umožňují značné úspory nákladů. Je snazší i cenově výhodnější upravovat pitnou vodu z pramenišť, kde dochází k přirozené filtraci a čištění vody. Zdravý les, přirozená záplavová území a nezastavěné retenční prostory (lat. retenire = zadržovat) chrání krajinu před povodněmi a zmenšují potenciál škod podél vodních toků. Příroda má také značný inovační potenciál. Poskytuje celou řadu vzorů a východisek, kterými se mohou inspirovat oblasti techniky, medicíny, farmakologie i potravinářství. Příroda se tak stává i předmětem výzkumu a zdrojem nových poznatků. Sociokulturní služby přírody jsou nepostradatelné pro fyzické a duševní zdraví jednotlivců, jejich výkonnost a osobní štěstí. Produkce dřeva je nejdůležitější zásobovací službou lesů Regulační služby působí pozitivně na koloběhy probíhající v přírodě. Pro zemědělskou výrobu mají velký význam přírodní procesy, jako je např. opylování rostlin hmyzem, obnova úrodnosti půdy díky činnosti půdních organismů, omezení půdní eroze díky kořenovým systémům porostů nebo regulační účinek predátorů škůdců v zemědělství a lesním hospodářství. Nezbytné pro bezpečnost a zdraví lidí je čištění vody při průchodu půdou, rozkládání odpadních produktů a jejich navracení do koloběhu živin, zmírnění nebezpečí povodní zadržováním vody v přirozených nivách vodních toků a vázání skleníkových plynů v půdě, vodách a vegetaci. Kamenné snosy zpomalují odtok vody po průtržích mračen Sociokulturní služby nás duchovně obohacují. Do této skupiny patří především estetika, odpočinek a vzdělávání resp. informace. Na výletě do zeleně se těšíme z přírody při pozorování divoce žijících zvířat, při sběru lesních plodů a hub nebo sledujeme věčný koloběh života v přírodě v běhu ročních období. Zejména původní, přírodní ekosystémy nám poskytují inspiraci i estetický požitek, povznášejí mysl a nabízejí řadu možností pro rekreaci. Přírodě blízké krajiny zprostředkovávají kulturní identitu a vědění a dávají nám pocit domova. Příroda nabízí nejrůznější možnosti pro odpočinkové aktivity 8

9 Jak lze služby přírody zmapovat a hodnotit? V zásadě platí, že žádná absolutní nebo jednotná hodnota přírody ani krajiny neexistuje. Hodnoty se koneckonců zakládají na individuálním hodnocení každého z nás. Vznikají tím, že si lidé cení něčeho, co je pro ně důležité. Mohou to být věci materiální (např. potraviny, pitná voda), ale i nemateriální (např. krása krajiny, etické postoje vůči přírodě). Z materiálních, morálních, duchovních, estetických nebo jiných zájmů či postojů vůči přírodě pak vyplývají hodnoty, které jsou pro každého jednotlivce poměrně subjektivní. Existuje řada metod a postupů, jak ekosystémové služby hodnotit. Nejjednodušší je hodnocení těch statků, s nimiž lze obchodovat na trzích a jejich hodnotu lze tudíž jednoduše vyjádřit cenou. Tento způsob je využitelný především u zásobovacích služeb. U regulačních a sociokulturních služeb je hodnocení výrazně obtížnější, jelikož často představují veřejné statky, pro které žádné trhy neexistují a nemají ani žádné prodejní ceny. V tomto případě tvoří důležitý základ zmapování a ocenění přírodních celků a procesů, jako jsou toky energií, surovin či vody. Dalším přístupem je snaha zjistit, jaké náklady by vznikly, kdyby se ekosystémová služba (například les jako ochrana proti povodním) musela nahradit technickým řešením (například protipovodňová retenční nádrž). Hodnota lesa pro ochranu proti povodním by v tomto případě odpovídala stavebním nákladům, které by musely být vynaloženy při výstavbě nádrže a které je možné díky existenci lesa ušetřit. Možné je také položit si otázku, jaké škody lze očekávat bez přírodní či technické protipovodňové ochrany. Výše škod, které existence daného ekosystému dokáže odvrátit, by potom byla vodítkem pro hodnotu služby lesa jako protipovodňové ochrany. Informace o tom, jakou hodnotu lidé danému ekosystému přisuzují, je možné získat např. z analýzy ochoty platit za určité hodnoty nebo služby přírody, ta většinou vychází z výsledků dotazování. Metodickým základem pro ekonomické hodnocení ekosystémových služeb je v současnosti rozšířený koncept celkové ekonomické hodnoty (Total Economic Value, TEV). Tento koncept se snaží popsat a ukázat užitek přírody a všech jejích služeb pro člověka, tj. také jejích nepřímých a nemateriálních služeb. Díky tomu může být zohledněn i význam takových hodnot, jakými jsou např. vědomí o existenci nedotčené divočiny nebo zabezpečení dlouhodobé existence druhů, pro jednotlivce ( existenční hodnota ). Existence opční hodnoty vyjadřuje, že jsou lidé ochotni zachovat užitečné věci pro budoucnost nezávisle na tom, zda k pozdějšímu užití skutečně dojde. Hodnota odkazu znamená vůli dnes žijícího obyvatelstva zříci se určitých příjmů, aby bylo přírodní a kulturní dědictví zachováno i pro budoucí generace. Jak můžeme odhadnout hodnotu slepýše? Na tomto místě poukazujeme výslovně na to, že hodnocení přírody a krajiny se v žádném případě neomezuje pouze na vyjádření přímé materiální nebo monetární hodnoty. Posuzovat hodnotu životního prostředí především podle jeho ekonomického užitku je nesprávné. I když lze finančně vyjádřit hodnotu určitých ekosystémových služeb, neznamená to nutně, že by odpovídající služba mohla být prostě zaplacena. Ohodnotit veškeré přírodní statky ve smyslu jakési inventury je stejně utopie. Příroda je pro život bezpodmínečně nutná, nelze ji nahradit ani zaplatit a nelze ji tudíž jako celek ekonomicky hodnotit. Představme si, že by služby poskytované ekosystémy naší planety zcela zanikly: znamenalo by to úplnou ztrátu základních životních podmínek pro naši existenci. V tomto smyslu by se musela hodnota ekosystémových služeb vyčíslit jako nekonečná. 9

10 Zmapování ekosystémových služeb: mezinárodní národní regionální Pro zmapování ekosystémových služeb je v mezinárodním kontextu v současnosti klíčový tzv. proces TEEB (The Economics of Ecosystems and Biodiversity) 10, který má do povědomí veřejnosti dostat poznatky o vztazích mezi službami přírody, tvorbou hodnot v rámci hospodářství a lidským blahobytem. Proces TEEB zdůrazňuje, jak významné je ještě přesněji zmapovat a zviditelnit hodnotu přírody. TEEB má zkoumat a rozvíjet způsoby, jak přírodní kapitál lépe začlenit do rozhodovacích procesů jednotlivců i veřejných subjektů tak, aby zůstaly dlouhodobě zachovány přirozené základy pro život a biologická rozmanitost. Na národní úrovni se o to již řada zemí odpovídajícím způsobem snaží. K těmto zemím patří i Česká republika a Německo. Pod záštitou Helmholtz-Zentrum für Umweltforschung Halle/Leipzig byly v letech 2012 až 2015 v rámci studie Naturkapital Deutschland TEEB DE ( Přírodní kapitál Německa ) vypracovány čtyři obsáhlé zprávy týkající se klíčových bodů klimatické politiky a přírodního kapitálu, ekosystémových služeb venkovských území, přírodních služeb ve městě a možností dalšího jednání. V České republice byla v letech 2010 a 2011 vypracována pilotní studie o ekosystémových službách zelených ploch, která vznikla ve spolupráci Centra pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity v Praze (COŽP) se státní Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK), za účelem testování různých způsobů hodnocení ekosystémových služeb a posouzení možností využití konceptu ekosystémových služeb v ochraně přírody. S rostoucím povědomím o ekosystémových službách byla přijeta řada mezinárodních, evropských a národních dohod a strategií. Konvenci o biodiverzitě přijala např. OSN. V roce 2011 předložila komise EU evropskou strategii o biodiverzitě. Cílem strategie o biodiverzitě je do roku 2020 lépe zabezpečit ekosystémy a jejich služby. Aby dostály závazkům této strategie, diskutují v současnosti členské země EU o tom, jak provést hodnocení ekosystémů na národní úrovni, tedy o plošném zmapování a hodnocení ekosystémových služeb. Několik zemí již začalo s vlastní realizací mapování. Pro koncept ekosystémových služeb však není cenný pouze přehled přírodního kapitálu a ekosystémových služeb za celé země a rozsáhlé regiony, ale i znalost konkrétní situace na menších územích nebo v určitých krajinách, v našem případě ve východním Krušnohoří. Zvolený region je zvláště zajímavý tím, že se tyto středně vysoké hory rozkládají na území dvou států, Německa (v Sasku) a České republiky (v Čechách). V rámci projektu Hodnotná příroda východního Krušnohoří byly ekosystémové služby biotopů charakteristických pro východní Krušnohoří (především horské louky, kamenné snosy, rašeliniště, přírodě blízké vodní toky a lesy) po obou stranách hranice příkladně zmapovány a byla zjištěna jejich hodnota pro společnost. Zkoumáním těchto pěti zvláště citlivých biotopů se automaticky dostala do popředí druhová rozmanitost, a tím i aspekty, které jsou významné z hlediska ochrany přírody. Toto je však pouze jedna část přístupu ekosystémových služeb. Žádné dvě ekosystémové služby nejsou stejné. Zásobovací ekosystémové služby, jako produkce dřeva nebo krmiv, jsou závislé na několika málo dominantních druzích, druhová rozmanitost zde většinou hraje spíše podřadnou roli. Například podíl rostlin, které rostou na horských loukách a jsou zároveň vhodné jako krmivo, je malý. Neúrodné a na živiny chudé horské louky dosahují vysoké druhové rozmanitosti, výživná hodnota těchto rostlin je však velmi nízká. Horské louky jsou na tom tedy ve srovnání s ostatními loukami hůře, pokud jde o zajišťování krmiv. Místo toho však poskytují sociokulturní ekosystémové služby, například estetické a etické hodnoty. Prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), překrásný tuzemský druh orchideje rostoucí na horských loukách ve východním Krušnohoří 10

11 Dvě země, jedna krajina: východní Krušnohoří Krušné hory tvoří šikmo uložená, vyzdvižená kra omezená zlomem (německy Pultscholle). Jde o tektonický zlom, který je na jedné straně relativně plochý a na druhé straně se lomí a silně se svažuje do příkopu pod hřebenem. Schéma kry a zlomu Severní úbočí hor se od hřebene, který dosahuje nadmořské výšky mezi 800 a 1200 m a nachází se převážně na české straně, se táhne v délce 30 až 45 km do Saska. Horský charakter krajiny zde vzbuzují spíše hluboko se zařezávající údolí než jednotlivé nápadné vyvýšeniny. Na jižní straně se Krušné hory velmi prudce svažují až k oherskému riftu (Egergraben). K nejvyšším vrcholům východního Krušnohoří patří Loučná (Wieselstein, 956 m), Kahleberg (909 m) a Pramenáč (Bornhauberg, 905 m). Převažující základní horninu zde tvoří velkoplošné šedé ruly. Kromě nich se zde vyskytuje křemenný porfyr, žulový porfyr a rovněž čedičové příměsi nebo zbytky příkrovů třetihorního původu, které vytvořily výrazné horské kulisy, například Geising (824 m). Zvětráním matečné horniny byl vytvořen kyselý půdotvorný substrát chudý na živiny, ze kterého vznikly písčitohlinité půdy se středním obsahem živin. Tyto půdy byly i ve vysokých polohách od počátku 13. století zemědělsky využívány. 11 Podnebí východního Krušnohoří je ovlivňováno vnitrozemským klimatem. Roční úhrn srážek se pohybuje mezi 750 a 900 mm. Kromě vysokých a hřebenových poloh, kde vládne vysloveně drsné klima s průměrnými ročními teplotami jen mezi 5 a 5,5 C (Zinnwald resp. Cínovec jen 4,3 C), jsou průměrné hodnoty mezi 7 a 7,5 C. Pro horské polohy Krušných hor jsou typické acidofilní smrkové bučiny a (jedlovo-smrkové) bučiny, ojediněle jsoun v hřebenových polohách zastoupeny i smrčiny s podrostem třtiny chloupkaté. 11 Na levostranných přítocích Labe, které přitékají z východního Krušnohoří (Bahra, Seidewitz, Gottleuba, Müglitz nebo Weißeritz), bývají časté povodně. Hlavními příčinami jsou silné srážky při tzv. cyklónách Vb (tlaková níže), zemědělství provozované ve vyšších polohách (na německé straně), relativně malé plochy lesních porostů i úzká dlouhá údolí, kde chybějí přirozené rozlivové plochy. Zatímco jarní povodně se vyskytují zřídka (malé sněhové rezervy), soustřeďují se škodní události do letního období (červenec a srpen). Ke katastrofálním povodním zde došlo v letech 1897, 1927, 1957, 2002 und Lesní porosty na hřebeni východní části Krušných hor byly masivně poškozeny imisemi s obsahem síry. V polovině 80. let 20. století byly lesní plochy zcela zničeny, což je v hřebenové oblasti ještě dnes patrné při pohledu na porosty zdánlivě odolnějších jehličnanů (např. stříbrných smrků) a sekundární vegetace (mimo jiné jeřábu ptačího). Teprve po roce 1990 se podařilo emise SO 2 snížit, díky tomu se lesy zotavily a mohlo být započato s jejich cílenou obnovou. Díky tomu, že je příroda podél celého hřebene Krušných hor po obou stranách česko-německé hranice v Sasku i v severních Čechách nadprůměrné hodnotná, se zde nachází několik evropsky významných lokalit Natura Tyto oblasti spolu zčásti bezprostředně hraničí a místy se dokonce překrývají, čímž došlo ke vzniku velkých souvislých komplexů chráněných území. Krušnohorský zlom z leteckého pohledu 11

12 12

13 Země horských luk a kamenných snosů hodnotné ekosystémy ve východním Krušnohoří Pro vyšší polohy Krušných hor jsou charakteristické obzvláště hodnotné ekosystémy (biotopy). Jedná se o horské louky s množstvím pestře kvetoucích vonných bylin, které vznikly především vlivem člověka, kamenné snosy, které lidé ze sesbíraných kamenů za staletí navršili na mezích polí a hranicích niv, a rašeliniště, jež na malých plochách ještě ukazují, jak vypadala původní příroda. Ostatní ekosystémy, které se zde vyskytují, jsou pozůstatky přírodě blízkých horských lesů a přirodě blízké vodní toky. 11 Plocha v ha Přírodě blízký les Horská louka Rašeliniště Německo Česká republika Podíl plošných biotopů ve studovaném území projektu Celkem bylo ve studované oblasti projektu státními orgány ochrany přírody zmapováno ha ploch biotopů (viz mapa na str. 12), z toho ha horských luk, Délka v km Potoky Německo Česká republika Kamenné snosy Podíl liniových biotopů ve studovaném území projektu ha rašelinišť a ha přirozených horských lesů. Vzhledem k tomu, že do těchto ploch byla zejména na české straně zařazena i mozaika složená z dalších typů biotopů, mají tyto hodnoty spíše statistický charakter. Ve studovaném území lze dále nalézt horské potoky o celkové délce 330 km a přibližně 300 km kamenných snosů. Blíže k těmto pěti typům biotopů viz níže. Horské louky Z estetického hlediska jsou ve východním Krušnohoří zvláště přitažlivé plochy druhově bohatých, pestře kvetoucích horských luk. Právě ty totiž rozhodujícím způsobem charakterizují krušnohorskou kulturní krajinu. Vznikly pravidelným sečením (jednou až dvakrát ročně) a odklízením posečené hmoty, převážně ve formě sena. Tímto každoročním odběrem živin bylo podpořeno rozšíření řady pomalu rostoucích druhů rostlin (tzv. hladových umělců), které dnes stojí ve středu zájmu ochrany přirody. Horské louky se vyskytují v mírně suchých až mírně vlhkých lokalitách v polohách asi od 500 m.n.m. výše. Můžeme zde vidět mimo jiné louky trojštětu žlutavého, louky s koprníkem štětinolistým a kostřavou červenou či louky s upolínem evropským a pcháčem zelinným. Podle bonity půdy, polohy resp. expozice a zásobování vodou tvoří horské louky přechodové formy k porostům smilky tuhé, zamokřeným loukám a porostům suchých trav. Typickými rostlinnými druhy horských luk ve východním Krušnohoří jsou mimo jiné trojštět žlutavý, kakost lesní, chrpa parukářka, pcháč různolistý, třeslice větší, hrachor lnolistý nebo arnika. Na vlhkých stanovištích rostou také rostliny jako rdesno hadí kořen nebo krabilice chlupatá. Některé vzácné rostlinné druhy horských luk se nevyskytují nikde jinde v Sasku tak často jako ve východním Krušnohoří, jedná se například o zvonečník hlavatý, upolín evropský nebo hvozdík Seguierův. Typickými ptačími obyvateli horských luk jsou bramborníček hnědý, linduška luční, křepelka polní a řástal polní. Charakteristickým zástupcem plazů je Horská louka s rdesnem hadím kořenem a koprníkem štětinolistým (vpředu napravo) zmije obecná. Význam horských luk pro svět hmyzu ozřejmuje asi 50 druhů denních motýlů i četné zvláštní druhy střevlíků, pavouků, kobylek a cikád. Kvetoucí louky působí velmi přitažlivě a jejich návštěva se opravdu vyplatí. Pěkným cílem výletu mohou být například louky pod Geisingbergem u obce Altenberg. Druhově bohaté horské louky poskytují řadu možností pro rekreaci, jedinečné estetické dojmy a příležitosti k pozorování přírody. Druhové bohatství bylin představuje cenný genetický zdroj, například pokud jde o léčivé a aromatické byliny (koření) či při získávání semen místních druhů rostlin na osivo. Největší souvislé horské louky v německé části studovaného území se nacházejí u Geisingbergu, v hřebenové oblasti mezi Cínovcem a Fürstenau, u Schellerhau (mimo jiné přírodní chráněná oblast Weißeritzwiesen), v údolí Gimmlitz u Hermsdorfu, u Rehefeldu, z hlediska rostlinné geografie jsou velmi pozoruhodné louky pod Sattelbergem v okolí Oelsenu. Na české straně jsou horské louky soustředěny v oblasti hřebene od Adol- 13

14 Kvetoucí louka u Geisingbergu Velký ochranářský projekt Horské louky ve východním Krušnohoří Horské louky pro svou existenci potřebují šetrnou péči (pravidelné sečení, málo hnojení), intenzivní využívání je ohrožuje. Vzhledem k tomu, že se ve vyšších polohách východního Krušnohoří nachází největší souvislá plocha nedotčených horských luk v německých středohořích, zaslouží si podle kritérií Spolkového úřadu ochrany přírody (Bundesamt für Naturschutz) ochranu jako oblast celostátního reprezentativního významu. K zachování, ochraně a rozvoji této unikátní oblasti vznikl velký ochranářský projekt Bergwiesen im Osterzgebirge ( Horské louky ve východním Krušnohoří ). První fáze projektu probíhala od roku 2000 do roku 2008, druhá fáze trvá od roku 2010 do roku Projekt je realizován na územích spadajících pod obce Altenberg, Geising, Fürstenau a Fürstenwalde. Celková rozloha biotopů, kde je projekt realizován, je ha, z toho ha jádrových oblastí. ( Die Bergwiesenmahd ist anspruchsvoll und wird je nach Beschaffenheit der Wiesen per Hand oder mit kleinen Maschinen erledigt. fova-krásného Lesa až po Petrovice (Černá louka, Špičák atd.), mezi Cínovcem a Fojtovicemi, u Moldavy a rovněž na vymýceném ostrůvku u Nového Města. Kamenné snosy Další zvláštností Krušných hor jsou kamenné snosy, jejichž hustota je zde v rámci celého Německa jedinečná a které charakterizují místní působivou kulturní krajinu. Kamenné snosy vznikaly ve 12. a 13. století kvůli tomu, aby mohla být některá území využívána pro zemědělství. Zemědělci sbírali kameny na polích a skládali je v řadách nebo na hromady na okrajích polí resp. hranicích pozemků. Proto se jim říkalo kamenné snosy nebo také kamenné valy. Na nich časem spontánně vyrostla zvláštní rostlinná společenstva skládající se z různých druhů bylin, keřů a stromů. Část kamenných snosů zůstává trvale zcela bez vegetace nebo jen s řídkým porostem. Kamenné snosy byly zemědělci dále využívány, takže zde dřeviny často vyrůstaly z tzv. výmladků. Při kácení stromů se ponechávaly kmeny asi cm vysoké, z nich dřeviny znovu vyrostly (výmladky, kmenové výhony). Dřevo bylo využíváno jako palivo. Plody některých keřů, např. lískové oříšky nebo borůvky, obohacovaly jídelníček. Větší stromy zůstaly stát a používaly se jako řezivo. Jak i v současné době na některých místech ukazuje necitlivé zacházení s kamennými snosy, mnoho lidí si jejich četné funkce neuvědomuje. Kamenné snosy zmírňují rychlost větru, zvyšují množství srážek (zadržují déšť, mlhu, koncentrují sníh), zastiňují půdu a zeslabují vyzařování tepla. Kamenné snosy, jež jsou hustě prorostlé kořeny, chrání na svazích půdu před erozí. Vegetace na kamenných snosech filtruje prach z ovzduší. Kamenný snos by zde mohl zabránit odplavení zeminy Historie těchto kulturně historických krajinných prvků nám připomíná tradiční způsoby hospodaření. Kamenné snosy rozčleňují krajinu, přispívají svým druhovým bohatstvím a kulturní i historickou hodnotou podstatně ke kráse a jedinečnosti východního Krušnohoří. Jedná se o jeden z druhově nejbohatších biotopů, který se v kulturní krajině vyskytuje. V nižších a středních polohách Krušných hor tvoří vegetaci kamenných snosů četné druhy dřevin, například se zde vyskytuje 14

15 javor klen (javor horský), jasan, třešeň ptačí, dub zimní, jilm horský nebo javor mléč. Roste zde také řada keřů, především hloh, trnka obecná, kalina, lýkovec, maliník a ostružiník, jeřáb ptačí, šípkové růže i černý a červený bez. Ve vyšších polohách východního Krušnohoří tvoří stromové patro kamenných snosů téměř výlučně jeřáb ptačí, bez červený a různé pionýrské druhy stromů, například vrba jíva, bříza bělokorá, bříza pýřitá a rovněž topol osika. V oblasti Geisingbergu a Sattelbergu obohacují složení vegetace rybíz alpínský (meruzalka alpská) a zimolez černý. Na kamenných snosech východního Krušnohoří byl doposud prokázán výskyt celkem 48 ohrožených cévnatých druhů rostlin, ale i řady lišejníků a mechů na otevřených, nezastíněných územích. Hvozdík Seguierův a lilie cibulkonosná rostou ve východním Krušnohoří hlavně na kamenných snosech. Dalšími příklady vzácných chráněných druhů jsou lýkovec, hrachor lnolistý (hrachor horský), lilie zlatohlavá a zvonek širokolistý. Díky tomu, že se kamenné snosy nacházejí na zemědělské půdě, tvoří přirozené útočiště a migrační koridory pro mnohé živočichy. Celkem bylo v tomto biotopu pozorováno přes druhů. Pro tažné ptáky, kteří na jaře a na podzim přelétají přes naše území, i ptáky, kteří u nás přezimují (např. drozd kvíčala a drozd brávník), mají zvláštní význam plody jeřábu ptačího. Některé druhy ptáků využívají kamenné snosy pro svá hnízdiště, například zde hnízdí ťuhýk obecný a pěnice hnědokřídlá, nebo jako stanoviště k tokání a lovu (káně lesní, bramborníček hnědý, kalous ušatý). Velký význam mají jako zdroj potravy a úkryt pro tetřívka obecného, který je ohrožen vyhynutím. Žije zde ropucha obecná a skokan hnědý, zmije obecná a ještěrka živorodá, ježek a vícero druhů rejskovitých i mnoho druhů hmyzu, mimo jiné některé druhy roupcovitých, ploštic, mravenců, střevlíků, drabčíkovitých a pavouků. 12 Relativně rozsáhlé oblasti, kde se kamenné snosy vyskytují, nalezneme na německé straně od Altenbergu přes Geisingberg až k Lauensteinu/Bärensteinu, v okolí Schellerhau, kolem Fürstenau, resp. Fürstenwalde a rovněž u Falkenhainu. Hvozdík Seguierův Jeřab ptačí u Cínovce Na české straně se nacházejí největší oblasti kamenných snosů u Petrovic a Adolfova, zejména severozápadně od Adolfova, např. u Černé louky, severozápadně od Krásného Lesa a na východ od Cínovce (Přední Cinovec). Přírodě blízké lesy Přírodě blízké lesy z velké části svým druhovým složením a strukturou porostů odpovídají potenciální přirozené vegetaci. Ve srovnání s hospodářskými lesy je pro ně charakteristická mnohem nižší intenzita využívání. V přírodě blízkých lesních porostech často nalezneme stromy s mnoha dutinami nebo skupiny 15

16 starých stromů. V Krušných horách se jedná především o horské smíšené lesy s převládajícími buky lesními, lesy na příkrých svazích a v roklích, v nejvyšších hřebenových polohách také horské smrčiny. Rozmístění přirozených lesních společenství ve východním Krušnohoří značně závisí na nadmořské výšce, půdních a klimatických podmínkách. Největší a nejvýše položené smrkovo-jedlovo-bukové horské lesy se zde nacházejí na Hemmschuh (846 m), horském hřbetu jihovýchodně od Rehefeldu. Severně od Altenbergu se rozkládá chráněná krajinná oblast Weicholdswald s velkými plochami bukových porostů (asi 40 ha). Stromové patro tvoří kromě buku lesního i javor klen a jedle bělokorá. Typickými zástupci flóry tady jsou kokořík přeslenitý a věsenka nachová. Ve Weicholdswald hnízdí asi 45 druhů ptáků, mezi nimi několik druhů typických pro horské bučiny, např. holub doupňák, ořešník kropenatý a budníček lesní. Dále se zde vyskytuje sedm druhů netopýrů, z toho dva vzácné druhy netopýr Brandtův a netopýr severní. Na svazích údolí východního Krušnohoří se vyskytují až do vysokých poloh menší lesíky, například podél Wilde a Rote Weißeritz, podél potoka Pöbelbach a říčky Müglitz. Místní zvláštností jsou porosty smrku a jeřábu ptačího v hřebenové oblasti. Na severozápadní straně hory Bouřňák (Stürmer, 869 m) se nachází chráněný bukový porost (3 ha), tzv. buky na Bouřňáku (něm. Geisterbuchen am Stürmer ), kmeny a větve stromů jsou zdeformovány působením větru a ledu. Zejména v mlze působí sukovité kmeny stromů strašidelným dojmem a probouzejí fantazii a inspiraci. Přírodě blízké vodní toky Pod označením přírodě blízké vodní toky rozumíme stavebně neupravené či velmi málo upravené a téměř nenapřímené potoky a říčky. Pro tento typ biotopů je charakteristická rozmanitá vodní a břežní vegetace, střídání rychlosti toku, různorodý charakter koryta a břehů, kde se střídají mělká a hluboká místa, příkré a pozvolné břehy a části, kde jsou břehy vodou postupně podemílány a následně strženy. Přírodě blízké vodní toky, které mají k dispozici dostatek prostoru, poskytují řadu ekosystémových služeb. Přírodě blízké vodní toky přispívají k tvorbě podzemní a pitné vody, zmírňují průběh povodní a mají schopnost samočištění, čímž pomáhají filtraci škodlivin. Kromě toho jsou také oblíbeným rekreačním cílem (koupání, pěší turistika, rybaření). Na německé straně jsou nejdůležitějšími vodními toky Müglitz, Wilde a Rote Weißeritz. Některé úseky těchto říček a jejich přítoků lze považovat za přírodě blízké. Na české straně jsou přírodní především malé potoky tekoucí z příkrých svahů, například Bystřici u Cíno- Věsenka nachová navštívená pestřenkou Lesy na Bouřňáku (Stürmer, 869 m) Na německé straně se větší plochy přírodě blízkých lesů nacházejí v CHKO Weicholdswald, u Bärenfelsu (CHKO Hofehübel), u Rehefeldu (CHKO Hemmschuh), v CHKO Geisingbergu a v údolí řeky Müglitz. Na české straně je celý příkrý jižní svah Krušných hor pokryt mozaikou přírodě blízkých lesů, např. severozápadně od Oseku (kolem hradu Osek a hory Stropník), v okolí Mikulova (na severozápad až k Moldavě, na jihovýchod až k Dubí), mezi Dubím a Telnicí, jihozápadně od Krásného Lesa až severovýchodně od Zadní Telnice a Adolfova. Gimmlitz, vedlejší přítok řeky Freiberger Mulde 16

17 vce. Prameniště některých řek, které dále tečou do Saska (Müglitz, Freiberger Mulde, Wilde Weißeritz), se nacházejí na hřebeni české části Krušných hor. Rašeliniště Rašeliniště jsou přírodní nebo přírodě blízké ekosystémy, které jsou závislé na dešťové nebo pramenité vodě. Pro tento biotop je charakteristická produkce rostlinné biomasy, tzv. rašeliny, která vzniká tak, že se odumřelé zbytky rostlin v důsledku trvalého zamokření nedostatečně rozkládají. Vrchoviště, která jsou typická pro Krušné hory, jsou rašeliniště napájená dešťovou vodou. Lokality vrchovišť jsou typické extrémním nedostatkem živin, hodnoty ph jsou nižší než 4 (velmi kyselé prostředí), mlhy jsou zde více než 100 dní v roce, průměrný roční úhrn srážek je vyšší než 1000 mm a průměrné roční teploty jsou výrazně nižší, než je tomu v okolí rašelinišť. Na tak nepříznivém stanovišti se daří pouze specielně přizpůsobeným druhům rostlin. V přírodě blízkém stavu jsou jádrové oblasti rašelinišť většinou bez stromového pokryvu, s vodou zaplavenými mělkými prohlubněmi (šlenky) a kopečkovými vyvýšeninami (bulty) s rašeliníkovými mechy. Na okrajích rašelinišť nebo po provedení odvodňovacích opatření vyrůstají rašelinné lesy, v nichž převládá borovice kleč. Ve východním Krušnohoří se nachází méně rašelinišť než v ostatních částech Krušných hor. Nejznámější je Georgenfelder Hochmoor na hranici s Českou republikou. Po zajímavých stanovištích této unikátní lokality návštěvníky provádí příjemná naučná stezka. Pouze malá část Georgenfelder Hochmoor (0,4 ha) je tvořena stále živým rašeliništěm. K místní vegetaci patří suchopýr pochvatý, rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní a jiné druhy suchopýrů. Z degenerovaných vrcholů rašeliníků se vyvinula společenstva trpasličích keříků vlochyně bahenní, brusnice brusinky a brusnice borůvky, ojediněle rojovníku bahenního. Vyskytují se zde také slatiništní borové lesy. Na okrajích a v oblastech bývalé těžby rašeliny na severním okraji Georgenfeldské rašeliniště se suchopýrem v popředí rašeliniště roste vegetace druhů přechodových rašelinišť suchopýr úzkolistý, ostřice zobánkatá, rašeliníky (zejména Sphagnum fallax) a bezkolenec. Hnízdí zde ťuhýk obecný a čečetka tmavá, někdy také bekasina. K významným zástupcům bezobratlých patří lesklice horská (druh šídla), vážka čárkovaná, šídlo sítinové a motýl kovolesklec kopřivový. Charakter rašeliniště (přechodové rašeliniště) mají i plochy v chráněné krajinné oblasti Weißeritzwiesen Schellerhau a Gimmlitztal. K nejzajímavějším dodnes existujícím rašeliništím východního Krušnohoří patří Grünwalder Heide (Grünwaldské vřesovištĕ), které leží v prameništi říčky Flöha v postranním údolíčku u Nového města. Kromě pralesního typu borovice blatky se zde nachází řada rostlin typických pro rašeliniště, především šicha černá, vlochyně bahenní (borůvka bažinná), suchopýr a rovněž různé ostřice a sítiny. Zvláště pozoruhodnými druhy jsou kyhanka sivolistá a rojovník bahenní, které představují relikty doby ledové. Na místech někdejší těžby rašeliny mocnost rašelinné vrstvy ještě dnes dosahuje na některých místech až 6 m rostou staré sukovité břízy pýřité. Zvláště těsně je s vrchovištěm spojen žluťásek borůvkový, jehož larvy se živí listy vlochyně bahenní. 13 Rosnatka okrouhlistá v Georgenfeldském rašeliništi 17

18 flóry a fauny je obecně známá, i když mnoho lidí si ji stále ještě zcela neuvědomuje. V hustě osídlené střední Evropě tvoří rašeliniště poslední oázu relativně nedotčené přírody a přitahují zainteresované návštěvníky. Pokud jsou rašeliniště návštěvníkům zpřístupněna a procházejí jimi naučné stezky, jako je tomu v oblasti Georgenfelder Hochmoor na českoněmecké hranici, mají také vzdělávací funkci (informují například o historii krajiny a flóře a fauně). Na české straně můžeme větší plochy rašelinišť nalézt mezi státní hranicí u Holzhau (jižně od Steinkuppe) a přehradou Fláje. U Cínovce navazují vrchoviště na Georgenfelder Hochmoor a táhnou se až k hoře Pramenáč (Bornhauberg). Příkladem je rašeliniště U Jezera, kde se stále ukrývá velké jádro rašeliniště nezarostlé dřevinami. Další lokalitou je oblast u Adolfova (v lese poblíž hranice) a rovněž malé plochy jihovýchodně od Krásného Lesa. Fürstenauer Heide Na Fürstenauer Heide byla v minulosti veškerá rašelina odtěžena; sekundárně se na regenerovaných plochách rašelinišť rozšířily břízy pýřité, vzniklo tak nejvýznamnější vrchoviště s porostem břízy pýřité v Sasku. Role rašelinišť při zadržování vody v krajině, vyrovnávání mikroklimatu i jako životní prostor pozoruhodné Naučná stezka Georgenfeldským rašeliništěm 18

19 Služby přírody ve východním Krušnohoří výběr V této části upozorníme na vybrané ekosystémové služby ve východním Krušnohoří, jejichž hodnota bude zároveň dle možností kvantifikována. Zvláštní pozornost bude věnována pěti vybraným typům biotopů horským loukám, kamenným snosům, přírodě blízkým lesům, přírodě blízkým vodním tokům a rašeliništím. Ve všech případech nelze hodnotu služeb vyjádřit pomocí kvantitativních nebo dokonce monetárních hodnot, protože potřebná data nebývají vždy dostupná. V takových případech budou použity obecné informace, případně existující informace z jiných oblastí. nich vznikly druhově nejbohatší a nejhodnotnější typy horských luk. Jejich obhospodařování nemůže být rentabilní. Vysoké náklady na péči, například na ruční sečení, lze kompenzovat pouze trvalými finančními pobídkami (zemědělskými dotacemi). Na ha horských luk, které se ve studovaném území projektu nalézají, lze při jejich extenzivním využivání a s ohledem na požadavky ochrany přírody ročně získat přibližně tun sena. Průměrný výnos z jednoho hektaru horské louky, která se vyskytuje ve východním Krušnohoří, lze odhadnout na 63,3 tun sena ročně. Pokud by se podařilo na trhu prodat tun lučního sena, které lze získat v německé části území, mohlo by být dosaženo výnosu asi Euro. 14 Náklady na péči o tyto louky činí asi Stále by tedy zůstal zisk ve výši přibližně Tento výpočet však platí pouze za předpokladu, že jsou ztráty ploch se zvláště obtížným využitím kompenzovány zisky z výnosnějších ploch nebo dotacemi ve výši nákladů na péči. Zásobovací služby Zajištění potravin a krmiv rostlinného původu Vzhledem k tomu, že se v horských polohách východního Krušnohoří již téměř nevyskytují pole, hrají klíčovou roli v zemědělské výrobě louky a pastviny. Zájem zemědělců o pestře kvetoucí, z hospodářského hlediska velmi málo výnosné horské louky je minimální. Velká část zelené hmoty z horských luk ve východním Krušnohoří je využívána jako krmivo pro dobytek (seno, siláž, příležitostně spásání na sklonku léta). Krmivo má své stálé odběratele, např. zemědělské družstvo poblíž Míšně. V horách však ročně vyroste přibližně o 30 % více zelené masy, než je možné spotřebovat. Tento přebytek se zpravidla používá k mulčování nebo jako zelené hnojení na polích. Celkově však nabídka této ekosystémové služby převyšuje poptávku. Problémy při využití přebytečné zelené hmoty často vedou také k tomu, že vlastníci na využití pozemků rezignují a nechávají je ležet ladem. Primárně se to týká obtížně přístupných pozemků na strmých svazích, zamokřených míst a odlehlých malých ploch, které lze obhospodařovat jen s vysokými náklady. Tyto lokality však mají často všechny předpoklady, aby na Porovnání státní podpory zemědělství a ochrany životního prostředí V dotačním období sloužila směrnice Ministerstva životního prostředí a zemědělství Svobodného státu Sasko z k podpoře environmentálních opatření na zemědělských plochách, ekologické obnovy lesů a k financování environmentálně šetrného zemědělství. Výše dotace se v roce 2009 pohybovala mezi 190 /ha v případě spásání v souladu s ochranou přírody a 536 /ha při sečení ploch a pásů půdy ležících ladem. Péče o chráněné biotopy a životní prostory ohrožených druhů rostlin a živočichů byla podporována paralelně programem smluvní ochrany přírody a speciálními podpůrnými programy. Sem patřila směrnice Přírodní dědictví ( Natürliches Erbe ), která zohledňuje rozdílné postupy péče a podle které jsou vypláceny příplatky za její ztížení v závislosti na svažitosti terénu, zamokření, množství biomasy, překážek v obhospodařování, velikosti pozemku a přístupové cesty. Výše dotace se pohybuje podle nákladnosti od 274 /ha za prosté sečení traktorem bez ztížení až do /ha za ruční sečení malých ploch. Péče o krajinu v České republice je podporována především prostřednictvím zemědělských environmentálních opatření. Tato opatření sice podporují určitý stupeň péče o horské louky, neodpovídají však vysokým nárokům péče respektující ochranu přírody. Podpora je koncipována především pro velké plochy. Péče o louky je zároveň vázána na chov dobytka. Opatření nesledují aktuální cíle ochrany přírody (cílové biotopy). Na plochy určené pro pastvu je poskytováno více dotačních prostředků než na plochy vykázané pro sečení. Plochy menší než 5 ha nejsou vůbec uvažovány. Právě na těchto malých plochách se však většinou nalézají horské louky, které jsou z hlediska odborné ochrany přírody nejzajímavější. O finanční podporu na péči o tyto plochy lze žádat z programu péče o krajinu. Tento program však nepokrývá vyšší investice. Z tohoto důvodu se často upouští od nákladné péče o malé plochy. Na mnoha sečených plochách se posečená hmota neodklízela, ale mulčovala. Na rozdíl od Saska neexistují kromě zemědělců téměř žádné subjekty (sdružení, spolky, jednotlivci), které by chtěly provádět nákladnou péči na menších, těžko přístupných horských loukách

20 Lesní plody Lesní plody, léčivé rostliny, divokou zvěř a ryby nikdo nevysazuje ani nepěstuje, lidé je většinou v rámci volnočasových a rekreačních aktivit berou z přírody. Typickým producentem ovoce ve východním Krušnohoří je jabloň lesní (Malus sylvestris). Je to jediný planě rostoucí druh jabloně ve střední Evropě, ale její další existence je v současnosti ohrožena. Na podporu zachování jabloně lesní ve východním Krušnohoří byl od roku 2007 realizován projekt, který měl názorně demonstrovat dlouhodobé využití tohoto planě rostoucího ovocného stromu. Z plodů jabloně lze vyrábět čaj, želé a ovocné pálenky, využívá se dřevo a projekt ilustruje i užití jabloně lesní jako krajinné dřeviny a sazenice v lesních školkách. V rámci projektu byly rovněž provedeny genetické výzkumy k uchování genetického materiálu. Při výzkumech bylo odhaleno, že jabloň lesní vykazuje velkou odolnost vůči spále růžovitých. 16 Pokud je ovocný sad napaden spálou růžovitých, většinou je nutné ho celý vykácet. Izolace příslušného Jabloň lesní v květu genu z dědičné výbavy jabloně lesní poskytuje nové možnosti pro pěstování odrůd jabloní, které by byly rezistentní vůči spále růžovitých. Výzkum tohoto genu by měl velký význam pro sadařství. Podle Ministerstva zemědělství České republiky nasbírá každá česká domácnost ročně v průměru 5,8 kg hub. V přepočtu na celou republiku by to ročně znamenalo celkem 21,9 mil. kilogramů hub, což odpovídá hodnotě asi 71,9 milionů. 17 Údaje o množství sesbíraných plodin pouze ve východním Krušnohoří neexistují. Výnosy lesních plodů (v tunách) 2012 Průměr Houby Borůvky Maliny Ostružiny Brusinky Bezinky Cekem Celkové množství sběru hlavních lesních plodin návštěvníky lesa v ČR Zvěřina Na základě počtů odstřelené zvěře a cen zvěřiny lze stanovit ekonomickou hodnotu jednotlivých druhů zvěře na 100 ha lesní plochy a rok. V roce 2012 bylo v honebním revíru Altenberg zastřeleno 179 kusů (1 880 kg) srnčí zvěře, 82 kusů (4 133 kg) vysoké 18 a (2008/2009) 87 kusů (6 090 kg) černé zvěře. Celkový výnos z prodeje zvěřiny byl kolem Hřib Stavy zvěře v Ústeckém kraji činily v roce 2013: srnčí zvěř , černá zvěř 5 222, zajíci kusů. V roce 2012 činil úlovek v honitbě kusů vysoké, kusů černé zvěře a zajíců. 20 Užitek z lovu však nelze poměřovat pouze množstvím ulovené zvěřiny. Lov zároveň omezuje škody způsobené zvěří v lese a na zemědělských plochách. Myslivci si musí kupovat zbraně a lovecké potřeby, což přináší zisk prodejcům. Nelze podceňovat ani pozitivní vliv pobytu, pohybu a rekreace v přírodě na zdraví. Mnoho myslivců se zároveň angažuje i v ochraně přírody a snaží se zachovávat biologickou rozmanitost. Volně žijící ryby Rybaření v sobě skrývá mnohem více než pouhé lovení ryb k jídlu. Rybáři při rybaření hledají a také nacházejí odpočinek a uvolnění, užívají si pobyt v přírodě a předávají dále své vědomosti o udržitelném využívání zdrojů. Mnozí z nich se angažují jako dobrovolníci v rybářských svazech, z čehož má společnost opět užitek. 20