Viry Biologická membrána
|
|
- Marcela Květoslava Nováková
- před 7 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Biologie I 3. přednáška Viry Biologická membrána
2 Viry objeveny na konci 19. století, nejjednodušší formy života Virus is a little piece of bad news wrapped in a protein sir Peter Medawar mohou napadat prokaryotní i eukaryotní buňky nukleová kyselina + proteinový obal (někdy +membrána) živé nebo neživé??? neštovice slintavka a kulhavka kranasi postižení virem TIV brambora poškozená virem rodu Tobravirus žampiony poškozené virem X 4 E. coli atakovaná T4 fágy Virology: Principles and Applications John B. Carter and Venetia A. Saunders, 2007 John Wiley & Sons, Ltd ISBNs: /2
3 Viry živé nebo neživé??? nukleová kyselina + proteinový obal (někdy +membrána) nemají vlastní mechanismus genové exprese proteosyntetický aparát enzymy energetického metabolismu časovou kontinuitu (virion nevzniká z virionu) alespoň jednu molekulu, která by byla společná všem virům nemohou se množit nebo metabolizovat mimo hostitelskou buňku vypůjčený život parazité mohou napadat jenom některé specifické buněčné typy v rámci daného organismu, ale některé mají velmi široký hostitelský rozsah (západonilský virus komár, ptáci, kůň, člověk) napadení může být pro buňku letální neštovice slintavka a kulhavka kranasi postižení virem TIV brambora poškozená virem rodu Tobravirus Virology: Principles and Applications John B. Carter and Venetia A. Saunders, 2007 John Wiley & Sons, Ltd ISBNs: žampiony poškozené virem X 4 E. coli atakovaná T4 fágy 3/3
4 Viry Adolf Mayer infekční onemocnění přenosné extraktem napadené rostliny Dimitrij Ivanovskij toxin / zlá síla (lat. virus) je infekční i po filtraci přes porcelán, kterým bakterie neprojde Martinus Beijerinck v cyklech infekce/extrakce neztrácí zlá síla na síle = není to toxin, ale cosi co se v rostlině reprodukuje nakažlivá živoucí tekutina 1898 virus slintavky a kulhavky (první živočišný) 1900 virus žluté zimnice (první lidský) 1911 Rousův sarkom (první způsobující nádorové bujení) Wendell Stanley krystalizace infekčních částic viru tabákové mozaiky 1939 první elektronmikroskopický snímek viru 3/4
5 Viry struktura velikost genomu 1,7 kb 1000 kbp lineární i cirkulární, jedno- i dvouřetězcové, RNA i DNA velikost virových částic nm (největší jsou viditelné i pod světelným mikroskopem) tvar virových částic nejčastěji helikální nebo symetrické mnohostěny (ikosahedron dvacetistěn) Biology 6ed (Raven, Johnson), McGraw-Hill, /5
6 Viry struktura tvar virových částic nejčastěji helikální nebo symetrické mnohostěny (ikosahedron dvacetistěn) Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN /6
7 Viry klasifikace podle typu nukleové kyseliny, podle přítomnosti membránových obalů DNA ds Adenoviridae bez obalů Papilomaviridae Iridoviridae Herpesviridae obalené Poxviridae Hepadnaviridae ss bez obalů Parvoviridae respirační onemocnění, rakovina bradavice, rakovina děložního hrdla africký mor prasat, duhovité zbarvení larev hmyzu opary (Herpes simplex), EB virus (mononukleóza až Burkittův syndrom), KSHV (nádory), Roseolovirus (6. nemoc) variola (pravé neštovice) hepatitida B kočičí mor (kočičí panleukopenie), vyrážky, viry provázející adenoviry, u lidí bez příznaků ds bez obalů Reoviridae průjmová onemocnění, respirační onemocnění, rakovina Birnaviridae virus nekrózy pankreatu RNA ss slouží jako mrna templát pro syntézy mrna templát pro syntézu DNA bez obalů Picornaviridae žloutenka typu A, rhinovirus (rýma), poliovirus (obrna) Caliciviridae Norovirus (gastritida) Coronaviridae SARS obalené Flaviviridae žlutá zimnice, západonilský virus, žloutenka typu C Togaviridae zarděnky Filoviridae Ebola (hemorrhagická horečka) obalené Orthomyxoviridae chřipka Paramyxoviridae příušnice, spalničky Rhabdoviridae vzteklina obalené Retroviridae HIV, leukémie 3/7
8 Viry 3/8
9 Viry LUCA teorie kam zařadit???? nemají ribosomy nejde porovnat velmi variabilní, pp. není jediný prapředek 3/9
10 Viry reprodukce virů základní vlastnosti virů: celý virový genom je umístěn uvnitř částic, které zprostředkovávají jejich přenos mezi hostiteli virový genom obsahuje informaci pro iniciaci a dokončení infekčního cyklu uvnitř napadených buněk to zahrnuje připojení k buňce a vstup do ní, dekódování genové informace viru, replikace virového genomu, složení a uvolnění virových částic všechny úspěšné viry jsou schopné se rozšířit v populaci tak, že je umožněno další šíření 3/10
11 Viry reprodukce virů Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 3/11
12 Viry reprodukce virů RNA viry Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 3/12
13 Viry reprodukce virů - HIV Napadá buňky nesoucí - receptory CD4 (CD4 + ) a receptor CCR5 (makrofágy) nebo CXCR4 (T buňky) CD4+gp120 = adheze vazba na CCR5 nebo CXCR4 konfomační změna fůze obalu s b. membránou vstup kapsidy do buňky Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 3/13
14 Viry reprodukce virů - HIV Na základě znalostí buněčných procesů při reprodukci viru lze navrhnout cílená léčiva Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 3/14
15 Viry chřipka nejletálnější virus v historii lidstva ssrna, obalený membránou typy A většina vážných epidemií, napadá člověka, ptáky, savce B - málo časté, napadá člověka, fretky a tuleně, pomalá mutace, nejsou známy epidemie C málo časté, napadá člověka, vepře, psy, občas lokální epidemie a závažnější průběh onemocnění, ale běžně pouze lehké příznaky subtypy vzniklé mutacemi ve variabilních regionech molekul hemaglutininu a neuraminidasy typ A známo 16 subtypů H a 9 subtypů N rekombinace H a N nové viry nerozpoznané imunitním systémem neuraminidasa prostup hlenem, uvolnění nových částic z buňky hemaglutinin vazba na gp receptory, vstup do buněk Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 3/15
16 Viry chřipka subtypy a jejich změny změny obvykle v prasatech nebo ptácích infikovaných více než jedním typem chřipky, může dojít k rekombinaci vedle toho možnost mutací vznik nového vysoce patogenního subtypu schopného efektivně infikovat lidské buňky H2N2 ruská chřipka 1891 (asi 1 milion mrtvých) H2N2 asijská chřipka 1957 (0,8 1,5 milionu úmrtí) H3N2 hongkongská chřipka 1968 (přes 700 tis. úmrtí) H5N1 ptačí chřipka 1997 (50% úmrtnost) H1N1 španělská chřipka 1918 (40 50 milionů úmrtí) zároveň i prasečí chřipka 2009 (méně agresivní, běžný počet úmrtí, ale neobvyklé věkové rozložení infikovaných) 3/16
17 Viroidy, satelity a priony satelity viriony, které potřebují koinfekci s jiným virem malá kapsida bez membránového obalu inkorporován do mimivirové částice spolu infikují améby virofágy Sputnik 18 kbp dsdna 3/17
18 Viroidy, satelity a priony viroidy cirkulární krátké úseky RNA (několik set nukleotidů) bez proteinového obalu nekódují žádné proteiny objeveny 1971 v souvislosti s onemocněním brambor 2 skupiny Pospoviroidae a Avsunviroidae infekce rostlin poruchy kontrolních mechanismů abnormální vývoj, zpomalený růst významná je prostorová struktura RNA zřejmě využívají rostlinné sirna na ovlivnění genové exprese nebo interagují s mrna, tvorba dsrna, která je degradovaná množení metodou valivé kružnice vznik dlouhých multimerů, štěpeny na monomery a ty spojovány do kruhů infekce sousedních buněk transport plasmodesmaty a floemem nedávná epidemie viroidního onemocnění na Filipínách zničila minimálně 10 milionů kokosových palem 3/18
19 Viroidy, satelity a priony priony infekční proteinové částice špatně sbalený prionový protein indukuje vznik špatného sbalení u ostatních prionových proteinů prionový protein běžně přítomen v savčím organismu, neznámá funkce myši s knock-outovaným prionovým proteinem neonemocní nemoc šílených krav - BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) kuru scrapie CJD (Creutzfeldt-Jakob disease) přenos z potravy nebo krví a krevními produkty pomalejší reakce, inkubační doba až 10 let vakuolizace buněk nervové tkáně, ukládání amyloidu, vznik neurodegenerativního onemocnění Virology Principles and Applications (Carter J, Saunders V, Wiley, 2007, ISBN ) 3/19
20 Biologická membrána Chlorobium tepidum Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. Prokaryota jeden kompartment invaginace plazmatické membrány - mezozomy až intracelulární váčky (chlorosomy) - zvětšení povrchu, zakotvení enzymů aktivních v energetickém metabolizmu, např. fotosyntéze) Eukaryota více kompartmentů větší objem buňky malý poměr povrchu k objemu membránové organely oddělení biochemických reakcí a intracelulární vesikulární transport látek 3/20
21 Biologická membrána Význam Morfologický oddělení vnitřního prostředí buňky od okolí rozdělení vnitřku na jednotlivé kompartmenty Funkční regulace výměny hmoty vnitřku buňky nebo kompartmentu s okolím zachování rozdílných koncentrací iontů na jednotlivých stranách komunikace buňky a okolí pomocí chemických a fyzikálních signálů Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) 3/21
22 Biologická membrána Složení Lipidy (25-70%) fosfolipidy, cholesterol Proteiny 30-75% obvykle 50% hmotnosti Sacharidy do 10% glykolipidy a glykoproteiny Lipoproteiny Voda Ionty Složení se liší podle organismů, tkání i částí buněk, fáze životního cyklu buněk Asymetrie mezi jednotlivými vrstvami složky (v hmotnostních %) proteiny fosfolipidy steroly lidská buňka z myelinové pochvy neuronů myší jaterní buňka list kukuřice kvasinka prvok E. coli Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman /22
23 Biologická membrána rozdíly ve složení rozdílné složení membrán různých organel a tkání rozdílné složení vnitřní a vnější vrstvy lokální rozdíly v zastoupení složek membrány lipidové rafty 3/23
24 Biologická membrána mikrodomény Lipidové rafty Kaveoly Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman /24
25 Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman 2008 Biologická membrána model fluidní mozaiky Stabilita membrány zajišťována převážně nekovalentními interakcemi mezi molekulami membrány a interakcí dvojvrstvy s vodným prostředím Molekuly lipidů směřují přibližně kolmo na plochu membrány, polární hlavice směřují k vodnému prostředí, uhlovodíkové řetězce do hydrofobního core Molekuly membrány se mohou volně laterálně pohybovat Lipidy mohou přecházet mezi jednotlivými monovrstvami pomocí flip-flopas, energeticky náročné Proteiny mohou být periferní, integrální a s lipidovou kotvou Asymetrie ve složení i struktuře membrány Při pohybu složek membrány vznikají přechodné póry, rychle zacelovány 3/25
26 Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN ) Biologická membrána ovlivnění fluidity membrány vliv mastných kyselin delší řetězec Tm trans vazba Tm cis dvojná vazba Tm (maximální efekt uprostřed řetězce) větvené, hydroxylované MK Tm vliv druhu fosfolipidu PC má přechodný stav PE má Tm asi o 20 C nižší než PC tekutý krystal fosfolipidy s nábojem jsou citlivé na iontovou sílu a ph relativní pohyb lipidů gel deg C Teplota fázového přechodu (bod tání) neuspořádaná uspořádaná hydrofilní přítomnost cholesterolu nízké teploty zvýšení fluidity vyšší teploty snížení fluidity 3/26
27 Biologická membrána vznik membrány z lipidových molekul samovolná organizace lipidových molekul na základě hydrofobních interakcí vzniklé útvary závisí na tvaru lipidových molekul liposomy Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. 3/27
28 Biologická membrána pohyb v membráně Rotační pohyb nepolárních řetězců a molekul lipidů Laterální difuze charakterizována difuzními koeficienty D = cm 2 /s Přesun mezi vrstvami dvojvrstvy samovolně pomalý umožněn enzymy Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman /28
29 Biologická membrána fúze membrán nutná pro mnoho biologických jevů neprobíhá samovolně fúzní proteiny signál pro spojení membrán vznik lokálních zlomů v membráně 1. rozpoznání membrán 2. dostateční přiblížení a odstranění molekul vody asociovaných s polárními hlavicemi 3. lokální narušení struktury 4. spojení vnějších polovrstev 5. spojení vnitřních polovrstev, vznik kontinuální dvojvrstvy dobře prostudované jevy: fúze membrán při vstupu obalených virů do buněk uvolnění neurotransmiterů exocytosou Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman /29
30 Biologická membrána membránové proteiny funkce strukturní, katalytické a transportní membránové proteiny jsou často glykosylované, cukr vždy na necytosolické straně struktury interagující s membránou - v hydrofobní oblasti membrány jsou na povrchu hydrofobní aminokyselinové zbytky - několik typů prostorových struktur Interakce proteinů s membránou Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. 3/30
31 Biologická membrána glykokalyx ochranný plášť živočišné buňky na sacharidy bohatá vrstva vně buňky obsahuje glykoproteiny a proteoglykany ve struktuře sacharidů uložen rozpoznávací signál pro receptory (lektiny) jiných buněk (např. adsorce neutrofil na endotel cévní stěny jako první krok transportu do místa infekce) Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. 3/31
32 Biologická membrána - transport proč se transportuje? membrána neprostupná pro většinu polárních molekul, ionty, vodu je zapotřebí: udržovat gradienty iontů na membráně transportovat dovnitř živiny transportovat ven odpadní látky komunikovat s okolím transportní proteiny tvoří až 30% všech membránových proteinů transport nízkomolekulárních i vysokomolekulárních látek Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. 3/32
33 Biologická membrána - transport podle mechanismu: volná difuse (nespecifická permeace) transport trvalými i nespecifickými póry transport mechanismem exo- a endocytosy usnadněná difuse pomocí specifických přenašečů podle energetických nároků: aktivní pasivní Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman 2008 podle počtu transportovaných molekul a směru přenosu uniport kotransport (symport, antiport) 3/33
34 Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. Biologická membrána - transport podle energetických nároků: aktivní pasivní ovlivněno nejenom koncentrací, ale i nábojem (pro transport nabitých látek) 3/34
35 Biologická membrána - transport Pasivní transport difuze a usnadněná difuze difuze přímo přes lipidovou část membrány plyny, uhlovodíky, steroidy rychlost úměrná ploše membrány usnadněná difuze proteinové přenašeče nespecifické trvalé póry poriny, štěrbinová spojení specifické přenašeče není zapotřebí dodávat energii - permeasy, translokasy, specifické kanály, saturační kinetika, možnost regulace Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman /35
36 Biologická membrána - transport Specifické póry skrz membránu Akvaporiny Chemicky řízené kanály Rychlý transport vody skrz membránu Na základě osmotického tlaku Elektricky řízené kanály Nelson, Cox - Lehninger Principles of biochemistry 5th edition, W.H.Freeman /36
37 Biologická membrána - transport K + kanál Specifické póry skrz membránu K + ionty (poloměr 1,33 A) procházejí x rychleji než Na + ionty (poloměr 0,95 A) 3/37
38 Biologická membrána - transport Aktivní transport primární a sekundární Energie buď z hydrolýzy ATP, ze slunečního záření, oxidativních reakcí nebo současným transportem látky po elektrochemickém gradientu Závislost rychlosti na teplotě Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. 3/38
39 Biologická membrána - transport Aktivní transport primární a sekundární sekundární aktivní transport antiport sodných iontů a glukosy energie z transportu sodných iontů primární aktivní transport antiport sodných a draselných iontů energie z hydrolýzy ATP Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; Espero Publishing, s.r.o. 3/39
40 Biologická membrána - transport transport velkých částic přes membránu exocytosa 3/40
41 Biologická membrána - transport transport velkých částic přes membránu endocytosa fagocytosa pinocytosa receptory zprostředkovaná endocytosa 3/41
42 Biologická membrána - transport osmotické jevy na membránách propustných pouze pro rozpouštědlo v porovnání s prostředím v buňce: hypertonické obsahuje více rozpuštěných látek, bude nasávat vodu z buněk izotonické obsahuje shodné množství rozpuštěných látek, nebude ovlivňovat množství vody v buňkách hypotonické obsahuje méně rozpuštěných látek, voda se bude nasávat do buněk 3/42
43 Biologická membrána - transport osmotické jevy udržování osmotické rovnováhy kontraktilní vakuola sbírá vodu z různých částí buňky, odvádí ji do centrální části vakuoly a přes póry pumpuje ven isoosmotická regulace - mořští živočichové přizpůsobili vnitřní koncentrace vnějšímu prostředí, suchozemští mají koncentrace v buňce odpovídající složení tekutin omývajících buňky (krev, ) turgor většina rostlinných buněk je oproti vnějšímu prostředí hypertonická, vysoké koncentrace solí ve vakuole, plasmatická membrána je pevně přitisknutá k buněčné stěně, pro zachování pevnosti buněk a udržení tvaru rostliny Biology 11ed (Raven, Johnson, Mason, Losos, Singer, McGraw-Hill, 2011, ISBN ) 3/43
BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ
BIOMEMRÁNA BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA - všechny buňky na povrchu plazmatickou membránu - Prokaryontní buňky (viry, bakterie, sinice) - Eukaryontní buňky vnitřní členění do soustavy membrán KOMPARTMENTŮ - za
VíceElektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku
Obecná virologie Viry lat. virus šťáva, jed, v lékařské terminologii infekční činitel 1879 1882: první pokusný přenos virového onemocnění (mozaiková choroba tabáku) 1898: první pokusný přenos živočišného
Více5. Lipidy a biomembrány
5. Lipidy a biomembrány Obtížnost A Co je chybného na často slýchaném konstatování: Biologická membrána je tvořena dvojvrstvou fosfolipidů.? Jmenujte alespoň tři skupiny látek, které se podílejí na výstavbě
VíceČíslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743. Název školy. Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor. Mgr. Martin Hnilo. Biologie 1 Nebuněční viry.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Název školy Moravské gymnázium Brno, s.r.o. Autor Mgr. Martin Hnilo Tematická oblast Biologie 1 Nebuněční viry. Ročník 1. Datum tvorby 10.10.2012 Anotace Pracovní
VíceNebuněčné organismy - viry
Nebuněčné organismy - viry Nebuněčné organismy Kapsida (bílk.), NK (DNA a RNA) Vnější obalová vrstva ssrna, dsrna, ssdna, dsdna viry Reprodukční strategie: +RNA, - RNA, diplorna a retroviry Viriony, fágové
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceTRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA
TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA 1 VÝZNAM TRANSPORTU PŘES MEMBRÁNY V MEDICÍNĚ Příklad: Membránový transportér: CFTR (cystic fibrosis transmembrane regulator) Onemocnění: cystická fibróza
VíceNEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY
NEBUNĚČNÁ ŽIVÁ HMOTA VIRY Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje 11.3.2011 Mgr.Petra Siřínková Rozdělení živé přírody 1.nadříše.PROKARYOTA 1.říše:Nebuněční
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceNeb Nebuněčná forma živé hmoty živé / neživé
1 Nebuněčné organismy-virusy a viroidy LATINSKY VIRUS = JED, TOXIN Znaky nebuněčných organismů: Nebuněčné částice, jejichž struktura je minimalizována na molekulu genetické informace a bílkovinný obal
Vícepátek, 24. července 15 BUŇKA
BUŇKA ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA mitochondrie ribozom hrubé endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmatická membrána mikrotubule lyzozom hladké endoplazmatické retikulum Golgiho aparát jádro jadérko chromatin volné
VíceCytosin Thymin Uracil
ukleové kyseliny fosfát - P - nukleotid nukleová báze C 2 3' 4' 5' cukr 2 1' 2' 5' báze C 2 1' 3' 2' 4' nukleosidy C 2 3' báze 1' b-d- ribofuranóza b-d-deoxyribofuranóza 4' 5' 2' - P - 2 - P - Cytosin
VíceNebuněčné organismy Viry
Nebuněčné organismy Viry Nebuněčné organismy Nanočástice elektronová mikroskopie (x chlamydie, riketsie x mimivirus) Izometrické a anizometrické (rozměry) Kapsida (bílk., kapsomery, 1 gen, krystalizace),
VíceLipidy a biologické membrány
Lipidy a biologické membrány Rozdělení a struktura lipidů Biologické membrány - lipidové složení Membránové proteiny Transport látek přes membrány Přenos informace přes membrány Lipidy Nesourodá skupina
VíceZkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:
Biotechnologie interakce, polarita molekul. Hydrofilní, hydrofobní a amfifilní molekuly. Stavba a struktura prokaryotní a eukaryotní buňky. Viry a reprodukce virů. Biologické membrány. Mikrobiologie -
VíceNebuněční Viry, viroidy, priony
Nebuněční Viry, viroidy, priony Viry - Stavba virionu Virové kapsidy Nukleová kyselina viru a) DNA - dvouřetězcová - jednořetězcová (jen u virů) b) RNA -dvouřetězcová (jen u virů) - jednořetězcová Lytický
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceNebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy
Nebuněčné živé soustavy viry virusoidy viroidy VIRA = VIRY nukleoproteinové částice nemají buněčnou stavbu => nebuněčné organismy mají schopnost infikovat hostitelské buňky a množit se v nich k rozmnožování
VícePrezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Dynamický fluidní model membrány 2008/11
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Rozšiřuje přednášky: Stavba cytoplazmatické membrány Membránový
VíceBuněčné jádro a viry
Buněčné jádro a viry Struktura virionu Obal kapsida strukturni proteiny povrchove glykoproteiny interakce s receptorem na povrchu buňky uvnitř nukleocore (ribo )nukleova kyselina, virove proteiny Lokalizace
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceBunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození
Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození bunka - stejná genetická výbava - funkce (proliferace, produkce látek atd.) závisí na diferenciaci diferenciace tkán - specializovaná produkce
VíceBiologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
VíceAutoři: Jana Kučerová (repa@emsbrno.cz) Zdeňka Vlahová (zdena.vlahova@centrum.cz) Gymnázium J.G. Mendela, Brno 1998. Maturitní téma č. 6.
Maturitní téma č. 6 VIRY - Vira STRUKTURA VIRU Jejich struktura je velice jednoduchá. Virovou částici tvoří nukleová kyselina, která je opatřena bílkovinným obalem (kapsidem). Nukleová kyselina může být
VíceUniverzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii
Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta Buňka. Stavba a funkce buněčné membrány. Transmembránový transport. Membránové organely, buněčné kompartmenty. Ústav pro histologii a embryologii Doc. MUDr.
VíceRNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11. *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc 2008/11 Prezentace navazuje na základní znalosti z biochemie (lipidy, proteiny, sacharidy) Rozšiřuje přednášky: Stavba cytoplazmatické membrány
VíceLRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 2. PLASMATICKÁ MEMBRÁNA
LRR/BUBCV CVIČENÍ Z BUNĚČNÉ BIOLOGIE 2. PLASMATICKÁ MEMBRÁNA TEORETICKÝ ÚVOD: Cytoplasmatická membrána je lipidová dvouvrstva o tloušťce asi 5 nm oddělující buňku od okolního prostředí. Nejvíce jsou v
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í I ti d j dělá á í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním
VíceMendělejevova tabulka prvků
Mendělejevova tabulka prvků V sušině rostlin je obsaženo přibližně 45% uhlíku, 42% kyslíku, 6,5% vodíku, 1,5% dusíku a 5% minerálních prvků. Tzv. organogenní prvky (C, O, H, N) představují tedy 95% veškerých
VíceBiologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat
Biologie buňky 1665 - Robert Hook (korek, cellulae = buňka) Cytologie - věda zabývající se studiem buňek Buňka ozákladní funkční a stavební jednotka živých organismů onejmenší známý uspořádaný dynamický
Více- na rozhraní mezi živou a neživou přírodou- živé jsou tehdy, když napadnou živou buňku a parazitují v ní nitrobuněční parazité
Otázka: Charakteristické vlastnosti prvojaderných organismů Předmět: Biologie Přidal(a): Lenka Dolejšová Nebuněčné organismy, bakterie, sinice, význam Systém: Nadříše- Prokaryota Podříše - Nebuněční- viry
Více9. Lipidy a biologické membrány
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 9. Lipidy a biologické membrány Ivo Frébort Buněčné membrány Jádro buňky Golgiho aparát Funkce buněčných membrán Bariéry vůči toxickým látkám Pomáhají akumulovat
VíceViry Základy biologie 2013
Viry Základy biologie 2013 Charakteristika Definice: submikroskopické infekční nukleoproteinové částice Virus = jed (latinsky) Viry jsou nebuněčné organismy. Malé rozměry a jednoduchá struktura Rozmnoţují
VíceMilada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.
Milada Roštejnská Buňka Helena Klímová Ledviny Pankreas Mozek Kost Srdce Sval Krev Spermie Vajíčko Obr. 1. Různé typy buněk (1. část) Typy buněk Prokaryotní buňka Eukaryotní buňka Jádro, jadérko a jaderná
VíceVYBRANÉ KAPITOLY VIRO R LO L GIE
VYBRANÉ KAPITOLY Z VIROLOGIE Morfologie virů Viry byly poprvé popsány jako filtrabilní agens z důvodu jejich velmi malých rozměrů, které jim dovolují pronikat bakteriálními filtry. Velikost a struktura
VíceGymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 M o d e r n í b i o l o g i e reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM
VíceOkruhy otázek ke zkoušce
Okruhy otázek ke zkoušce 1. Úvod do biologie. Vznik života na Zemi. Evoluční vývoj organizmů. Taxonomie organizmů. Původ a vývoj člověka, průběh hominizace a sapientace u předků člověka vyšších primátů.
VíceNebuněčný život (život?)
Nebuněčný život (život?) Nebuněčný život (život?) 1. viry 2. viroidy (infekční RNA) 3. satelity (subvirální infekční jednotky, jejichž replikace buňkou je zajištěna koinfekcí pomocným virem ) (a) satelitní
VíceBuněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc
Buněčné membránové struktury Katedra zoologie PřF UP Olomouc Většina buněčných membránových struktur jsou vzájemně propojeny (neustálá komunikace, transport materiálu) Zásobní Zásobní Endocytóza Endocytóza
VíceBuňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách
Buňka Historie 1655 - Robert Hooke (1635 1703) - použil jednoduchý mikroskop k popisu pórů v řezu korku. Nazval je, podle podoby k buňkám včelích plástů, buňky. 18. - 19. St. - vznik buněčné biologie jako
VíceSchéma rostlinné buňky
Rostlinná buňka 1 2 3 5 vakuola 4 5 6 Rostlinná buňka je eukaryotní buňkou se základními charakteristikami tohoto typu buňky. Krom toho má některé charakteristiky typické pro rostlinné buňky, jako je předevšímř
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 4. Membránové proteiny Ivo Frébort Lipidová dvojvrstva Biologické membrány Integrální membránové proteiny Transmembránové proteiny Kovalentně ukotvené membránové
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceFyziologie buňky. RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D.
Fyziologie buňky RNDr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D. Přeměna látek v buňce = metabolismus Výměna látek mezi buňkou a prostředím Buňka = otevřený systém probíhá výměna látek i energií s prostředím Některé
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceBIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014
BIOMEMBRÁNY Sára Jechová, leden 2014 zajišťují ohraničení buněk- plasmatické membrány- okolo buněčné protoplazmy, bariéra v udržování rozdílů mezi prostředím uvnitř buňky a okolím a organel= intercelulární
VíceThe cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain
The cell biology of rabies virus: using stealth to reach the brain Matthias J. Schnell, James P. McGettigan, Christoph Wirblich, Amy Papaneri Nikola Skoupá, Kristýna Kolaříková, Agáta Kubíčková Historie
VíceVIRY - PŮVODCI NEMOCÍ ČLOVĚKA, ZVÍŘAT A ROSTLIN. Růžičková Vladislava
VIRY - PŮVODCI NEMOCÍ ČLOVĚKA, ZVÍŘAT A ROSTLIN Růžičková Vladislava Úvod Tento článek je určen k rozšíření výuky biologie na úrovni základních, ale zejména středních škol v problematice virů a virologie.
VíceVnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu
Vnitřní prostředí organismu Procento vody v organismu 2 Vnitřní prostředí organismu Obsah vody v různých tkáních % VODY KREV 83% SVALY 76% KŮŽE 72% KOSTI 22% TUKY 10% ZUBNÍ SKLOVINA 2% 3 Vnitřní prostředí
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceTypy molekul, látek a jejich vazeb v organismech
Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech Organismy se skládají z molekul rozličných látek Jednotlivé látky si organismus vytváří sám z jiných látek,
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceSyllabus přednášek z biochemie
Biochemie úvod Syllabus přednášek, z čeho studovat Definice oboru V čem se biochemie liší Charakteristika a složení živých systémů Organizace živých systémů Prokaryotní a eukaryotní buňky Syllabus přednášek
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. OBVSB/Obecná virologie Tento projekt je spolufinancován Evropským
VíceTUKY. Autor: Mgr. Stanislava Bubíková. Datum (období) tvorby: 15. 3. 2013. Ročník: devátý
TUKY Autor: Mgr. Stanislava Bubíková Datum (období) tvorby: 15. 3. 2013 Ročník: devátý Vzdělávací oblast: Člověk a příroda / Chemie / Organické sloučeniny 1 Anotace: Žáci se seznámí s lipidy. V rámci tohoto
VíceNázev: Viry. Autor: PaedDr. Pavel Svoboda. Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy. Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie
Název: Viry Výukové materiály Autor: PaedDr. Pavel Svoboda Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: biologie Ročník: 2. (1. vyššího gymnázia) Tematický
VíceObsah. IMUNOLOGIE... 57 1 Imunitní systém... 57 Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57
Obsah Předmluva... 13 Nejdůležitější pojmy používané v textu publikace... 14 MIKROBIOLOGIE... 23 Mikroorganismy a lidský organismus... 24 Třídy patogenních mikroorganismů... 25 A. Viry... 25 B. Bakterie...
VíceAplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu Mikrobiologie (viry, bakterie) Mykologie (houby) Botanika (rostliny) Zoologie (zvířata) Antropologie (člověk) Hydrobiologie (vodní organismy) Pedologie (půda)
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická Odborná biologie, část biologie Společná pro
VíceMembránové potenciály
Membránové potenciály Vznik a podstata membránového potenciálu vzniká v důsledku nerovnoměrného rozdělení fyziologických iontů po obou stranách membrány nestejná propustnost membrány pro různé ionty různá
VíceZákladní charakteristika virů
VIRY Co je to virus Virus je drobná částice tvořená pouze bílkovinným pouzdrem, uvnitř kterého se skrývá dědičná informace ve formě DNA nebo RNA. Viry jsou mnohem menší než bakterie. To znamená, že nejsou
VíceMgr. Šárka Bidmanová, Ph.D.
Mgr. Šárka Bidmanová, Ph.D. Loschmidtovy laboratoře, Ústav experimentální biologie Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita 77580@mail.muni.cz 1. Úvod do studia mikrobiologie 2. Archea 3. Bakterie
VíceBIOLOGICKÉ ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE
BIOLOGICKÉ VĚDY ÚVOD ZÁKLADY MOLEKULÁRN RNÍ BIOLOGIE DOPORUČEN ENÁ LITERATURA Jan Šmarda BIOLOGIE PRO PSYCOLOGY A PEDAGOGY Jan Šmarda ZÁKLADY BIOLOGIE A ANATOMIE PRO STUDUJÍCÍ PSYCOLOGIE Zdeněk Wilhelm
VíceObsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky: Obecná charakteristika virů velikost a morfologie
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354
I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceBuňka. Kristýna Obhlídalová 7.A
Buňka Kristýna Obhlídalová 7.A Buňka Buňky jsou nejmenší a nejjednodušší útvary schopné samostatného života. Buňka je základní stavební a funkční jednotkou živých organismů. Zatímco některé organismy jsou
VíceMEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY
MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY Gorila východní horská Gorilla beringei beringei Uganda, 2018 jen cca 880 ex. Biologie 9, 2018/2019, Ivan Literák MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY živá buňka =
VíceNázev školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_04_BUŇKA 1_P1-2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceMembránový transport příručka pro učitele
Obecné informace Membránový transport příručka pro učitele Téma membránový transport při sdělení základních informací nepřesahuje rámec jedné vyučovací hodiny. (Upozornění: Osmóza je uvedena podrobněji
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
VíceVirus lidského imunodeficitu. MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno
Virus lidského imunodeficitu MUDr. Jana Bednářová, PhD. OKM FN Brno HIV Human Immunodeficiency Virus AIDS Acquired Immunodeficiency Syndrome SIDA Syndrome d immuno-déficience acquise Historie původně opičí
Víceprokaryotní Znaky prokaryoty
prokaryotní buňka Znaky prokaryoty Základní stavební jednotka bakterií a sinic Mikroskopická velikost viditelné pouze v optickém mikroskopu Buňka neobsahuje organely Obsahuje pouze 1 biomembránu cytoplazmatickou
Více8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany Ivo Frébort Polysacharidy Funkce: uchovávání energie, struktura, rozpoznání a signalizace Homopolysacharidy a
VíceProkaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
VíceMagnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu)
Název: Magnetické částice, izolace a detekce chřipky (hemaglutininu) Školitel: Ludmila Krejčová, MVDr. Datum: 7.11. 2013 Reg.č.projektu: CZ.1.07/2.4.00/31.0023 Název projektu: Partnerská síť centra excelentního
VíceBílkoviny a rostlinná buňka
Bílkoviny a rostlinná buňka Bílkoviny Rostliny --- kontinuální diferenciace vytváření orgánů: - mitotická dělení -zvětšování buněk a tvorba buněčné stěny syntéza bílkovin --- fotosyntéza syntéza bílkovin
Více2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi
INFEKCE A IMUNITA 2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi 3) Normální rezistence k infekci Infekční onemocnění je nejčastější příčina smrti na světě 4) Faktory ovlivňující vážnost infekce 1. Patogenní faktory
VíceStruktura a funkce biomakromolekul
Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL 7. Interakce DNA/RNA - protein Ivo Frébort Interakce DNA/RNA - proteiny v buňce Základní dogma molekulární biologie Replikace DNA v E. coli DNA polymerasa a
VíceObsah přednášky: RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc
RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Studijní materiály na: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Obsah přednášky: Obecná charakteristika virů velikost a morfologie
VíceZÁKLADY VIROLOGIE. Obecná charakteristika virů. Chemické složení virů. Stavba viru. Bílkoviny
Obecná charakteristika virů ZÁKLADY VIROLOGIE Nebuněčné mikroorganismy Genetické elementy, který se množí pouze uvnitř živé buňky Vnitrobuněčná a mimobuněčná forma Extracelulární forma virové částice se
VíceBUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY
BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ TRANSFORMACE V MEDICÍNĚ Příklad: Buněčná transformace: postupná kumulace genetických změn Nádorové onemocnění: kolorektální karcinom 2 3 BUNĚČNÁ TRANSFORMACE
Víceglukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*
Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie, stavby a transportu přes y Doplňující prezentace: Proteiny, Sacharidy, Stavba, Membránový transport, Symboly označující animaci resp. video (dynamická
VíceEva Benešová. Dýchací řetězec
Eva Benešová Dýchací řetězec Dýchací řetězec Během oxidace látek vstupujících do různých metabolických cyklů (glykolýza, CC, beta-oxidace MK) vznikají NADH a FADH 2, které následně vstupují do DŘ. V DŘ
VíceMEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK
MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK PLASMATICKÁ MEMBRÁNA EUKARYOTICKÝCH BUNĚK Všechny buňky (prokaryotické a eukaryotické) jsou ohraničeny membránami zajišťujícími integritu a funkci buněk Ochrana
VíceFYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz
FYZIOLOGIE ROSTLIN Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.: 224382514 E-mail: hejnak @af.czu.cz Studijní literatura: Hejnák,V., Zámečníková,B., Zámečník, J., Hnilička, F.: Fyziologie rostlin.
VíceEnergetický metabolizmus buňky
Energetický metabolizmus buňky Buňky vyžadují neustálý přísun energie pro tvorbu a udržování biologického pořádku (život). Tato energie pochází z energie chemických vazeb v molekulách potravy (energie
Více19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza
19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza Proteosyntéza vyžaduje především zajištění primární struktury. Informace je uložena v DNA (ev. RNA u některých virů) trvalá forma. Forma uskladnění
VíceTématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky
Tématické okruhy pro státní závěrečné zkoušky Obor Povinný okruh Volitelný okruh (jeden ze dvou) Forenzní biologická Biochemie, pathobiochemie a Toxikologie a bioterorismus analýza genové inženýrství Kriminalistické
VíceHořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku
Hořčík Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku Příjem a pohyb v rostlině Příjem jako ion Mg 2+, pasivní, iont. kanály Mobilní ion v xylému i ve floému, možná retranslokace V místě funkce vázán
VíceObsah př. ky: obecná charakteristika. VIRY: obecná
Obsah př ky: přednáš ednášky: Obecná charakteristika virů velikost a morfologie virů chemické složení virů virion Klasifikace virů RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc podle typu
VíceChemické složení buňky
Chemické složení buňky Chemie života: založena především na sloučeninách uhlíku téměř výlučně chemické reakce probíhají v roztoku nesmírně složitá ovládána a řízena obrovskými polymerními molekulami -chemickými
VíceNervová soustává č love ká, neuron r es ení
Nervová soustává č love ká, neuron r es ení Pracovní list Olga Gardašová VY_32_INOVACE_Bi3r0110 Nervová soustava člověka je pravděpodobně nejsložitěji organizovaná hmota na Zemi. 1 cm 2 obsahuje 50 miliónů
VíceVzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup
Kód: Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Název vzdělávacího materiálu Imunita a infekční nemoci Anotace Pracovní list seznamuje žáka s druhy infekčních chorob a se způsoby jejich
VíceÚvod do mikrobiologie
Úvod do mikrobiologie 1. Lidské infekční patogeny Subcelulární Prokaryotické o. Eukaryotické o. Živočichové Priony Chlamydie Houby Červi Viry Rickettsie Protozoa Členovci Mykoplasmata Klasické bakterie
VíceNukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid
Molekulární lární genetika Nukleové kyseliny DeoxyriboNucleic li Acid RiboNucleic N li Acid cukr (deoxyrobosa, ribosa) fosforečný zbytek dusíkatá báze Dusíkaté báze Dvouvláknová DNA Uchovává genetickou
Více