MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Demografie ČR v rámci EU Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce:

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Demografie ČR v rámci EU Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Milan Palát Csc Vypracoval: Eva Zemanová Brno 2012

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Demografický vývoj ČR v rámci EU vypracovala samostatně a všechny zdroje a použitou literaturu uvadla v seznamu literatury. V Brně dne... 2

3 Poděkování: Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce panu prof. Ing. Milanu Palátovi Csc. za odborné vedení, rady, připomínkování a trpělivost při vedení mé bakalářské práce. 3

4 Abstrakt Zemanová, E. Demografický vývoj České republiky v rámci Evropské unie. Bakalářská práce. Brno, V mé bakalářské práci je provedena demografická analýza České republiky v rámci Evropské unie. Pro lepší názornost jsou zde uvedena porovnání demografických jevů České republiky s vybranými státy Evropské unie. Délka sledovaného období je 18 let od roku 1993 do roku Pozorované byly ukazatele demografické statiky informující o středním stavu obyvatelstva, struktuře obyvatelstva podle pohlaví a struktuře obyvatelstva podle věku. Z demografické dynamiky byly analyzovány porodnost, plodnost, potratovost, úmrtnost, sňatečnost a rozvodovost. Ze zanalyzovaných dat bylo zjištěno, že v České republice i Evropské unii klesá míra potratovosti, úmrtnosti, sňatečnosti. Naopak rostou míry rozvodovosti, porodnosti a plodnosti. Změny nastaly i v migraci. K vyrovnání a předpovědi dat bylo použito trendové funkce. Trendová funkce byla použita v parabolickém, nebo lineárním tvaru. Klíčová slova Porodnost, plodnost, úmrtnost, sňatečnost, rozvodovost, potratovost, Evropská unie, Česká republika 4

5 Abstrakt Zemanová, E. Demographical development in the Czech Republic compared to the Europian union. Bachelor thesis, Brno 2012 In my Bachelor thesis is made demographic analysis of the Chzech Republic compared to the Europian union. For illustration, there are indicated comparison demographic indicators of the Chzech Republic with selected states of European union. Lenght of the reference period is 18 years from 1993 to There were observed indicators of demographic static, which informs about average population, the population structure by sex and the population structure by age. From the demographic dynamics were analyzed birth rate and fertility, abortion, mortality, marriage and divorce. From analysed data it was found that in the Czech Republic and European Union falling abortion rate, mortality, nuptiality. The differences also became in migration. On the contrary, we can see rising divorce rates, fertility rates and fertility. I used trend function to balance and predict the data. The trend function was used in a parabolic or linear shape. Key words Birth rate, fertility, mortality, marriage, divorce, abortion, the European Union, Czech Republic 5

6 ZDE BUDE ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE 6

7 Obsah 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Definice demografie Demografické subdisciplíny Historie, významná jména v dějinách demografie a přehled mezinárodních institucí a časopisů Svět České země Vybrané mezinárodní demografické instituce a časopisy Prameny demografických dat Demografická data Demografická statika Demografická dynamika METODOLOGIE Časové řady Druhy trendových funkcí Ukazatele struktury obyvatelstva podle pohlaví a věku Ukazatele úmrtnosti Ukazatele porodnosti a plodnosti Ukazatele potratovosti Ukazatele sňatečnosti a rozvodovosti Ukazatele migrace VÝSLEDKY A DISKUZE Členské země Evropské unie Střední stav obyvatelstva České republiky a Evropské unie Struktura obyvatelstva podle pohlaví

8 4.4 Struktura obyvatelstva podle věku Sňatečnost Rozvodovost Potratovost Porodnost Úmrtnost Migrace ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

9 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE Úvod Demografie je vědní obor zabývající se popisem a vývojem lidských populací. Samotný demografie se dělí na demografickou statiku a demografickou dynamiku. Jednotlivé ukazatele nám pomáhají srovnávat vývoj populací na mnoha prostorových úrovních od místní po celosvětovou demografickou analýzu. Demografické výsledky jsou nepostradatelnou součástí ekonomické analýzy a za pomoci sledování vývoje demografických jevů v populaci, nám pomáhá k efektivní alokaci zdrojů. Tedy napomáhá k určení, kam poputují prostředky z veřejných fondů, ať samotných vlád v podobě státních dotací, či Evropské unie v podobě dotací ze strukturálních fondů. Díky demografickým předpovědím můžeme také lépe předcházet nesnázím vyvolaných demografickými výkyvy v dané populaci. Lze se například pomocí včasné důchodové reformy připravit na změnu ve financování důchodů, které budou stále větší položkou ve státním rozpočtu z důvodu stárnutí populace a nízké porodnosti. Demografická data v rámci Evropské unie zajišťuje Evropský statistický úřad EUROSTAT, kam putují demografické a statistické informace ze všech členských zemí EU včetně České republiky. U nás data shromažďuje a zpracovává Český statistický úřad (ČSÚ). Dále do EUROSTATU posílají statistické informace i některé země mimo unii. 9

10 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je podat ucelený pohled na postavení České republiky v Evropské unii. Pro lepší srovnání jsem zvolila v samostatných grafech i porovnání ČR s vybranými zeměmi EU 27. Do těchto grafů jsem se snažila zvolit země, které v daném zkoumaném jevu nabývají v rámci EU 27 maximálních a minimálních hodnot a pro srovnání jsem do grafů zahrnula i Slovensko, jako zemi se kterou jsme tvořily do roku 1993 společný stát. Za referenční období jsem si zvolila rozmezí let Jednotlivé demografické charakteristiky v této práci budou zpracovány do tabulek či grafů. U grafického zobrazení bude uvedena předpověď v podobě trendové křivky lineárního či parabolického tvaru a v popisu bude uvedena samotná trendová funkce a index korelace. Následně budou tabulky a grafy okomentovány a v závěru práce budou nabyté poznatky ze zpracovaných dat shrnuty a vyhodnoceny. 10

11 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED V této kapitole se budu zabývat vysvětlením základních demografických pojmů, historií demografie a jejím vnitřním členěním. 2.1 Definice demografie Slovo demografie pochází z řečtiny a je složeninou dvou slov démos, což je lid, a grafien, to znamená psát. Český ekvivalent by tedy byl lidopis. Dle Demografického informačního portálu ( je demografie vědní obor, který zkoumá reprodukci lidských populací. Tím se liší od řady jiných oborů, které také mají za objekt svého zájmu lidské populace. Předmětem jejího studia je demografická reprodukce = obnova lidských populací rozením a vymíráním. Změny počtu obyvatel a populační přírůstek jsou tedy základními tématy demografie. Početní stav obyvatelstva přímo ovlivňují: proces porodnosti (narození), úmrtnost (úmrtí) a prostorová mobilita (stěhování). Demografie hledá na jedné straně obecné pravidelnosti a zákonitosti reprodukce lidských populací a na druhé straně jejich specifické projevy u konkrétních populací. Demografie, jak uvádí Koschin (Koschin, 2005, str. 7), do své sféry zájmu zahrnuje i vztahy ovlivňující reprodukci, takový systém pak nazýváme demografickým systémem. Přidáme-li ještě podmínky, za nichž k reprodukci dochází, tedy sociální systém, dostaneme demo-sociální systém. Demografie je věda, která se zabývá studiem demo-sociálních jevů. Demografie, studující vývoj demografických systémů je do značné míry oborem historickým. Lze zde vydělit historickou demografii, která se zabývá demografickou reprodukcí nebo za období před existencí pravidelné státní demografické statistiky. Setkáváme se také s termínem regionální demografie, tj. studium demografické reprodukce v různě vymezených regionech. Objektem demografického studia, dle Vystoupila a Tarabové (Vystoupil, Tarabová, 2004, str. 6), jsou lidské populace. Ty jsou objektem studia mnoha vědních oborů (uveďme např. antropologii, sociologii, lékařské vědy, etnografii, apod.), ale každý z nich si vymezuje svůj vlastní předmět studia. 11

12 Předmětem demografie podle Vystoupila a Tarabové (Vystoupil, Tarabová, 2004, str. 6), je demografická neboli populační reprodukce, kterou chápeme jako neustálou obnovu populací v důsledku probíhajících procesů rození a umírání. 2.2 Demografické subdisciplíny Jak popisuje Kalibová (Kalibová, 2003, str. 5-6), patří sem následující subdisciplíny demografie. Demografická analýza: Zabývá se rozborem jednotlivých složek demografické reprodukce, tj. úmrtnosti spojené s nemocností, porodností, potratovostí, sňatečnosti a rozvodovosti. Demografická analýza studuje demografické události jako hromadné jevy s cílem vymezit jejich charakteristické znaky a zkoumat jejich proměnlivosti v průběhu času nebo na určitém území. Při svém studiu vychází ze základní datové dokumentace a údaje dává do vzájemných vztahů a souvislostí. Výsledkem jsou pak demografické ukazatele. V demografické analýze má významné postavení studium úmrtnosti, které se rozborem příčin úmrtí a nemocnosti přibližuje sociálnímu lékařství. Demografická metodologie: V demografii, stejně jako v jiných oborech, lze aplikovat všechny vhodné metody, které jsou už svou povahou univerzální. Demografická metodologie zahrnuje demografickou statistiku, matematickou demografii, demografické modely apod. Úzce navazuje na ostatní metodologické obory, jakými jsou např. statistika, matematika, logika a teorie pravděpodobnosti. Široké použití a dlouhou tradici má v demografii vytváření různých modelů. Teoretická demografie: Zobecňuje pravidelnosti demografického vývoje jednotlivých populací a hledá zákonitosti vývoje demografických systémů, resp. jeho jednotlivých složek. Na základě získaných poznatků formuluje různé hypotézy, které lze zahrnout do demografické teorie, např. teorii demografické revoluce, populačního optima, apod. Historická demografie: 12

13 Zabývá se vyhledáváním a využitím vhodných historických pramenů pro demografické studium historických populací. Na konkrétním populačním vývoji v minulosti ověřuje populační teorie a vytváří vlastní hypotézy. Paleodemografie: Je součástí historické demografie. Zabývá se demografickými rozbory pravěkých populací na základě antropologických výzkumů a kosterních pozůstatků. Regionální demografie: Studuje demografické procesy z hlediska regionálních podobností a rozdílů. Zkoumané regiony mohou být vymezeny buď na základě administrativních hranic (administrativní jednotky různého řádu, tj. např. okres, kraj, stát, skupina států), nebo na základě své demografické homogenity. Regionální demografie úzce souvisí s geodemografií a geografií obyvatelstva, která se zabývá vývojem rozmístění a migrací obyvatelstva. Demografie populací: Aplikace poznatků v konkrétní politice sledující konkrétní cíle. 2.3 Historie, významná jména v dějinách demografie a přehled mezinárodních institucí a časopisů Svět Za první počátky demografie by se daly považovat soupisy obyvatelstva už v době starého Egypta a Číny. Tehdy byl účel soupisů čistě praktický, aby panovník věděl jak velkou má armádu nebo kvůli vybírání daním a přehledu o majetku. V průběhu historie různí významní vědci přispěli svými pracemi k vývoji demografie do dnešní doby. Uveďme si ty některé z těch nejdůležitějších. Johan Graunta ( ): v roce 1662 publikoval svoji studii Natural and Political Observation made upon the Bill of Mortality, dalo by se to přeložit jako Přirozená a politická pozorování založená na seznamech zemřelých, díky nimž objevil jisté pravidelnosti a zákonitosti Londýnské populace, na niž se výzkum vztahoval. Tato práce tedy oficiálně položila základy demografie jako vědy. 13

14 Edmund Halley ( ): 30. let po té co Graunt vydal svou studii, tento anglický astronom sestavil první úmrtnostní tabulky na podkladě záznamů o porodech a úmrtích. Johann Siissmilch ( ): věnoval se studiu úmrtnosti a statistických zákonitostí a vzbudil velký zájem o demografickou reprodukci. Thomas Robert Malthus ( ): nebyl sice demograf, ale přispěl svou domněnkou, že neustálý nárůst populace nevyhnutelně směřuje k tomu, že jednou bude poptávka po obživě převyšovat dané prostředky obživy. Tuto myšlenku dále rozvádí poukázáním na viníka, říká, že za chudobu a nezaměstnanost je zodpovědný rychlý nárůst světové populace. Lambert Adolf Jacques Quetelet ( ): Vytvořil zásady pro moderní sčítání lidu, které poprvé uplatnil v roce 1846 v Belgii při sčítání lidu. S jeho pomocí bylo dosaženo zpřesnění statistického zjišťování demografických dat. Roku 1853 založil Mezinárodní statistický kongres, který existuje dodnes a sídlí v Haagu. Wilhelm Lexis ( ): přispěl do oboru demografie navržením tzv. demografické sítě a nastínil koncept čisté a hrubé míry reprodukce. Axel Gustav Sundbärg ( ): byl švédský demograf, který se zabýval klasifikací věkových struktur. Alfréd J. Lotka ( ): přínos pro demografii měla zejména jeho práce o konstrukci modelů stabilní populace, jež mají svůj význam v demografické analýze. Následovníky jeho práce najdeme jak ve francouzské demografické škole, tak v demografické škole americké České země Od roku 1762 se u nás pořizují první soupisy obyvatelstva a záznamy o přirozené měně obyvatelstva. Od roku 1786 se v Českých zemích vedou evidence počtu sňatků, porodů a úmrtí v církevních matrikách, která se provádí dodneška. Mezi významné myslitele, kteří u nás přispěli k rozvoji demografie, patří následující jména. Jan Melič ( ): byl to lékař, který roku 1790 vydal první úmrtnostní tabulky u nás. 14

15 Josef Matiegka ( ): založil na Karlově Univerzitě přesněji na fakultě Filozofie KU v roce 1897 antropologický a demografický ústav. Pro demografii v Českých zemích mělo velký význam založení státního úřadu statistického (SÚS) roku 1918 a hlavně založení II. odboru pro populační statistiku. To byl základ systematického pozorování a studia tehdy ještě československého obyvatelstva. Antonín Boháč ( ): je považován za zakladatele demografie u nás a byl to vedoucí II. odboru pro populační statistiku. Organizoval první i druhé sčítaní československého lidu, vydal řadu demografických prací, přednášel demografii na Karlově Univerzitě a v podstatě vybudoval československou demografickou statistiku. V roce 1938 se zasloužil o to, že se v Praze konalo zasedání Mezinárodního statistického institutu. Jaromír Korčák ( ): jeho práce se zabývaly především geografií obyvatelstva a demografickou analýzou a syntézou. Pracoval i na Karlově Univerzitě, kde přednášel demografii. František Fajfr ( ): zasloužil se o založení Československé demografické společnosti v roce 1964 a odborného čtvrtletníku Demografie, který vychází od roku Byl předsedou SÚS, organizoval i dvě poválečná sčítání lidu. Ve své vědecké činnosti se zabýval demografickou analýzou a teorií. Zdeněk Pavlík (*1931): zasloužil se o zřízení katedry demografie a geografie na Karlově Univerzitě roku 1990, zde se dá demografie studovat jako samostatný obor Vybrané mezinárodní demografické instituce a časopisy IUSSP - Mezinárodní unie pro vědecké studium populace byla založena v roce 1928, je to poradní orgán Ekonomické rady OSN a jeho hlavní náplní je organizování mezinárodních konferencí. Mezinárodní statistický kongres v Bruselu ten řeší problémy a otázky spojené s demografickou reprodukcí. OSN mezi činnosti této organizace patří i sledování a zaznamenávání jak světových tak i demografických trendů. OSN sleduje i populační projekci a 15

16 vydává řadu publikací a příruček s demografickou tématikou, např. Populační bulletin OSN, Demographic Yearbook, atd.). WHO World Health Organisation má sídlo v Ženěvě a vydává World Health Statistics. Population Index tak se jmenuje nejstarší a nejvýznamnější demografický a bibliografický časopis. Vydává jej Americká demografická společnost, která byla založena v roce V Americe vychází i řada dalších časopisů s demografickou tématikou, např. Populatio and Development Review nebo Demography. Population je to časopis, který vydává francouzský Národní ústav pro demografická studia. Tento ústav byl založen roku Population Studies je Anglický demografický časopis, který vydává Demografický výzkumný komitét od roku Demografie je časopis, který od roku 1964 vydává Československá demografická společnost při ČSAV spolu s ČSÚ. Dalším časopisem v České Republice, který by se zabýval demografickou tématikou, je Statistika vydávaný ČSÚ Praha. 2.4 Prameny demografických dat Kvalitní demografická data jsou samozřejmým předpokladem pro kvalitní demografické analýzy a prognózy. Proto musíme dbát řádného zjišťování těchto dat. K tomu nám slouží následující způsoby získávání demografických dat, jak je popsal (Koschin, 2005): Sčítání lidu Sčítání lidu je organizovaná statistická akce sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzy a publikace demografických, ekonomických a sociálních údajů, týkajících se v určené době všech osob v zemi. Sčítání lidu (census) by mělo zahrnout v rozhodném okamžiku všechny osoby na daném území přítomné, bydlící nebo oboje. Sčítání se obvykle prování buď: Metodou dotazovací (sčítací komisaři), Sebe sčítáním (formulář vyplní sčítané osoby) 16

17 Zákonem je většinou stanovena povinnost odpovědět na stanovené otázky. Mimo demografické znaky jsou při moderních sčítáních zjišťovány i údaje o vybavenosti domácností, bytovém a domovním fondu. Evidence přirozeného pohybu Záznamy o přirozeném pohybu zahrnují jak evidenci narození a úmrtí, tak i dalších demografických událostí významných pro demografickou reprodukci (sňatek, rozvod, potrat). Narození, úmrtí, a sňatky jsou v řadě zemí registrovány v matrikách, které jsou zpravidla vedeny odděleně: kniha (matrika) narození, úmrtí a sňatků. Statistická hlášení se přepisují na speciální formuláře (př. Hlášení o úmrtí). Registraci narození, úmrtí a sňatků provádějí matriční úřady, rozvodů příslušné soudy a potratů zdravotnická zařízení. Tyto pověřené organizace odesílají vyplněná hlášení na státní statistický úřad, kde jsou centrálně zpracovány a převedeny z místa události na místo trvalého pobytu. Evidence stěhování Je vedena odděleně pro vnitrostátní (vnitřní) a zahraniční (vnější) migraci. Ve většině zemí se evidence týká pouze zahraniční migrace. Přímá evidence vnitrostátního stěhování existuje pouze v některých zemích s kvalitně organizovanou statistickou službou. Základní údaje o stěhování se zpracovávají na základě Hlášení o stěhování a vyhodnocují se za základní územní jednotky. Srovnatelnost dat je proto významně ovlivněna změnami administrativního vymezení obcí. Populační registr Populační registry spočívají v průběžné registraci (formou registračních lístků nebo pomocí výpočetní techniky) obyvatel daného státu a jsou nejmladším pramenem informací. Každý jednotlivec je do registru zařazen pod svým rodným číslem (při narození) a jeho údaje jsou průběžně doplňovány převáděním vybraných záznamů z evidence přirozeného pohybu (např. sňatek, narození dítěte) a evidence stěhování. Při jednotlivých sčítáních lidu jsou zpravidla údaje v populačním registru kontrolovány a aktualizovány (např. vyřazení ilegálních emigrantů). Zvláštní šetření Zvláštní výběrová šetření se týkají pouze vybraného souboru obyvatel. Jde zpravidla o jednorázové akce sloužící k doplnění nebo aktualizaci dat ze sčítání lidu a evidenci obyvatelstva. Zaměřují se na informace, které není účelné zjišťovat u všech obyvatel a umožňují nejen sběr konkrétních 17

18 dat (i retrospektivních), ale i získání informací o postojích a názorech obyvatelstva na určité situace. 2.5 Demografická data Tyto data lze dělit na demografickou statiku a demografickou dynamiku, přičemž demografická statika vyjadřuje okamžitý stav struktury obyvatelstva, zatím demografická dynamika vyjadřuje pohyb a změnu obyvatelstva Demografická statika Jak se uvádí na stránkách Demografického informačního portálu ( lidé na určitém území jsou charakterizováni vlastnostmi, podle kterých je možné obyvatelstvo jako celek dále členit a strukturovat. Patří mezi ně především pohlaví a věk, dále rodinný stav, vzdělání, etnicita a náboženské vyznání. Tyto charakteristiky významně ovlivňují výsledné demografické chování obyvatel, proto je zkoumání struktury obyvatelstva jedním s ústředních zájmů demografie Pohlaví a věk Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku patří mezi základní demografické struktury obyvatelstva. Při stejném početním stavu mohou mít jednotlivé populace zcela rozdílnou věkovou strukturu a zastoupení podle pohlaví, proto je nutné věnovat těmto strukturám zvýšenou pozornost. Podle Demografického informačního portálu ( struktura obyvatelstva podle věku je vyjádřena rozdělením celkového počtu obyvatel do jednoletých nebo víceletých (obvykle pětiletých) věkových skupin, přičemž toto členění se provádí prakticky vždy odděleně pro muže a ženy Typy věkových struktur Z pohledu demografické reprodukce je možno obyvatelstvo podle věku rozdělit do tří základních skupin: Dětská složka let Reprodukční složka let (vymezena rodivým věkem žen) Postreprodukční složka - nad 50 let 18

19 Dle zastoupení dětské a postreprodukční složky (reprodukční složka představuje zhruba polovinu populace) rozlišujeme tři typy věkových struktur (zcela čisté typy však dnes nalezneme jen zřídka), jak uvádí Demografický informační portál ( 1. Progresivní typ - v populaci výrazně převažuje dětská složka nad postreprodukční. Populace s tímto typem věkové struktury je charakterizována vysokou úrovní plodnosti, která je však obvykle kompenzována i značnou intenzitou úmrtnosti. Každé zlepšení úmrtnostních poměrů pak vede k početnímu růstu populace. Tento typ věkové struktury je obvyklý v rozvojových zemích, u nás ho najdeme například u romské populace. Vyskytoval se též u historických a prehistorických populací. 2. Stacionární typ - dětská a postreprodukční složka jsou téměř v rovnováze. Tento typ se vytváří při déletrvajícím poklesu hladiny plodnosti až na úroveň, kdy při dané úrovni úmrtnosti pouze nahrazuje obyvatelstvo v reprodukčním věku, přičemž početní stav populace zůstává v dlouhodobém pohledu konstantní. Tento typ věkové struktury měla například Česká republika v 70. letech. 3. Regresivní typ - dětská složka nedosahuje zastoupení složky postreprodukční, početně ji nenahrazuje a v dlouhodobém pohledu dochází ke snižování početního stavu populace. Tento typ věkové struktury v současné době převažuje ve vyspělých zemích, v České republice zhruba od 70. let Rodinný stav Rozčlenění obyvatelstva dle Rodinného stavu patří mezi základní demografické charakteristiky. Rodinný stav má velký význam pro určování plodnosti, porodnosti a posléze i úmrtnosti. Tato charakteristika se provádí zvlášť pro muže a pro ženy. Dělení: svobodní ženatí/vdané rozvedení ovdovělí 19

20 Vzdělání V České Republice máme vzdělání děleno následovně: základní vzdělání středoškolské vzdělání bez maturity středoškolské vzdělání s maturitou vysokoškolské vzdělání Členění mohou být i podrobnější např. úplné střední vzdělání všeobecné, nebo vyšší odborné vzdělání Rasová, etnická, národnostní a jazyková diferenciace obyvatelstva Rasová diferenciace Tato diferenciace lidstva má biologický původ, který se vztahuje ke geografické poloze dané rasy. Díky prostředí ve kterém se lidstvo pohybovalo již před tis. lety získaly jednotlivé skupiny charakteristické dědičné znaky a genetickou výbavu. Dle Siegla a Swansona (Siegel, Swanson, 2004, str. 176), v průběhu posledních 30 let došlo k poklesu snahy o vypracování universální definice rasy a etnického původu, která by byla použitelná v různých kulturách a národů. Organizace spojených národů například poskytuje doporučení k otázce rasy a etnického původu, data v národních statistikách jsou nyní považována většinou za místní záležitost. Etnická diferenciace Etnická diferenciace je primární sociální diferenciace, která vzniká v rámci rasové diferenciace. Tyto lidské populace si vytváří své obyčeje, ideologii, organizaci atd., souhrnně můžeme říci, že si vytvářejí svou kulturu, morálku a jazyk. Národnostní diferenciace Tato diferenciace je poměrně novým členěním, její základ tkví v tom, že každý národ má své obyčeje společné všem jeho členům, svou ideologii, jazyk, území, 20

21 hospodářské prostředí psychické založení, jeho členové spolu cítí sounáležitost, národní hrdost a národní uvědomění. Jazyková diferenciace Jako nejvíce spolehlivý znak příslušnosti ke kmenové národnosti je považován mateřský jazyk, jelikož národnost je zjišťována na základě vlastního přesvědčení. Klasifikovat jazyky můžeme dvěma způsoby, buď cestou vývojové klasifikace, která je složitá a ovšem díky neexistujícím písemným záznamům zaniklých jazyků nedokončená, nebo lze postupovat podle vzájemné příbuznosti pomocí slovní zásoby a gramatiky. Jako objektivní znak ho nemůžeme použít ve výjimečných případech např., kdy se jazyky více národů shodují jako Angličané, Američané, Irové, Kanaďané, nebo Rakušané a Němci, Diferenciace obyvatelstva podle náboženství Rozdílnost kultur různých národů je, podle Vystoupila (Vystoupil, 2005, str. 59), ovlivňována také jejich specifičností světových názorů a morálních zásad. Ty jsou u věřícího obyvatelstva dány příslušností k určité náboženské víře. Hodnocení diferenciace obyvatelstva podle náboženského vyznání je obtížné z řady příčin, Vstoupil (Vystoupil, str. 60), uvádí: nemožnost určit přesný počet vyznávajících určitou výru, mezi osobami stejného náboženského vyznání existují rozdíly v stupni zapojení do náboženského života, problémy s vymezením osob nehlásících se k žádnému náboženství, tj. osob bez vyznání. Víra je kulturním jevem s dlouhou historií, během níž se vyvíjela rozličná náboženství. Některá již zanikla, jiná se dále diferencovala, např. křesťanství se dále dělí na pravoslaví, protestantství a katolickou víru. Většinou jsou vymezovány tři skupiny náboženství: Náboženství s univerzálním charakterem, tj. nadnárodním, příp. nadrasovým charakterem. 21

22 Náboženství vázané na etnickou příslušnost, spíše lokálního charakteru, které jsou spojeny s kulturní specifikou určité skupiny, např. judaismus, hinduismus, konfuciánství nebo uznávání kultů. Frakční náboženství, vznikající jako extrémní sekty stabilizovaných náboženství na základě společenských nebo politických vztahů, např. Černí muslimové v USA, jak popisuje, Vystoupil (Vystoupil, 2005, str. 60). V demografii hraje náboženství významnou roli, zvláště proto, že příslušnost k určitému náboženství sebou nese i určité specifické chování, zvláště v oblasti reprodukce. Zde náboženství ovlivňuje plodnost, uznání interrupcí nebo rozvodovost. Ekonomická diferenciace obyvatelstva Touto problematikou se zabývá, Vystoupil (Vystoupil, 2005, str. 55), který uvádí že, práce jako základ ekonomického výrobního procesu, neboli ekonomické reprodukce má dvě stránky na jedné straně jejím prostřednictvím člověk působí na přírodu a vytváří hodnoty, na straně druhé vstupuje do vztahu s jinými lidmi, ať již z procesu výroby, přerozdělování výsledků výrobního procesu a ve společenské organizaci. Podmínky vnějšího prostředí jsou na rozdíl od relativní vnitřní homogenity lidí krajně nerovnoměrné, dochází k dělbě práce, která je základem veškeré sociální diferenciace a vytváření sociálních skupin a sociální integraci. Diferenciace obyvatelstva podle ekonomické aktivity je v jednotlivých zemích rozdílná. Dělení obyvatelstva podle ekonomické aktivity: Ekonomicky aktivní obyvatelstvo v České Republice je ekonomicky aktivní osoba ta osoba, která je zaměstnaná, hospodářsky činná, momentálně nezaměstnaná ale hledající si práci, ženy na mateřské dovolené, pracující důchodce a osoby zdržené od povolání (např. voják základní služby). Ekonomicky aktivní obyvatelstvo lze tedy rozčlenit na zaměstnané a nezaměstnané. Úroveň ekonomické aktivity je vyjádřena podílem ekonomicky aktivních obyvatel z jejich celkového počtu. Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo bývá členěno na nezávislé a závislé na živiteli. Mezi nezávislé osoby patří převážně důchodci a mezi osoby závislé zařazujeme děti do 15 let, ženy v domácnosti bez jakéhokoliv příjmu, učně a studenty. 22

23 2.5.2 Demografická dynamika Úmrtnost (mortalita) Úmrtnost jak píše Demografický informační portál ( je jedním z klíčových demografických procesů, spolu s porodností představuje základní složkou demografické reprodukce populací. Termínem úmrtnost označujeme jak schopnost jedince zemřít, tak i projev této vlastnosti a to je vymírání populace. Dle Demografického informačního portálu ( doplněna nemocností je úmrtnost jedním z hlavních ukazatelů vypovídajících o zdravotním stavu populace. Zdravotní stav, nemocnost a úmrtnost jsou determinovány řadou faktorů. V zásadě je možné vyčlenit 3 hlavní skupiny: a) genetické faktory - např. vyšší úmrtnost mužů (ženy mají nižší úmrtnost a žijí déle, proto studujeme úmrtnost vždy odděleně za jednotlivá pohlaví) b) ekologické faktory - např. klimatické podmínky, životní prostředí c) socioekonomické faktory individuální: životní úroveň, úroveň vzdělání, postoj ke zdraví, péče o vlastní zdraví a využívání preventivních opatření, stravovací návyky, výživa, fyzická aktivita vlivy prostředí: úroveň zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, rozvoj medicíny a lékařské techniky, systém zdravotní politiky, systém sociálního zabezpečení, ekonomická situace Ve vyspělých zemích lze pozorovat tzv. mužskou nad-úmrtnost, což znamená, že počet úmrtí mužů je v průběhu všech věkových skupin vyšší než počet úmrtí žen. Naproti tomu v některých rozvojových zemích je tomu v určitých věkových skupinách přesně naopak. Souvisí to s postavením žen v dané společnosti a hlavně s lékařskou a porodní péčí. Tento ženská nad-úmrtnost je nejpatrnější u mladých žen a u žen 23

24 v reprodukčním období. Taková úmrtnost se pak nazývá mateřskou, kde hlavní příčiny úmrtí souvisí s porodem, těhotenstvím či šestinedělím. Příčiny smrti Dnes se za příčinu smrti považuje taková příčina, která vedla k řetězu chorob, co vedly ke smrti. Příčiny smrti se dělí do dvaceti tříd. Nejjednodušším ukazatelem nemocnosti určité populace je, Jak uvádí, Vystoupil (Vystoupil, 2005, str. 78) počet onemocnění na určitou nemoc za sledované období. Jako další ukazatele se určují míry onemocnění, míry smrtnosti a míry smrtelnosti Plodnost a porodnost Touto problematikou se zabývá Demografický informační portál ( kde se píše že, porodnost je jedním z klíčových demografických procesů, spolu s úmrtností představuje základní složku demografické reprodukce populací. Při analýze procesu porodnosti se vychází ze statistiky založené na narozených dětech, tzn., nestuduje se událost porodu, ale narozené děti. Když mluvíme o porodnosti, je důležité si definovat pojem fekundita neboli plodivost, což je schopnost muže a ženy zplodit potomky. Výsledkem plodivosti je fertilita čili plodnost a tu udává počet narozených dětí. Neschopnost počít dítě se nazývá neplodnost či sterilita, kterou dělíme na primární a sekundární. Bezdětností pak nazýváme záměrný stav nemít dítě nebo fyziologickou neschopnost počít dítě. Proces porodnosti začíná početím, které je počátkem těhotenství a to končí porodem. Porody se dělí na včasné a předčasné a na jednočetné a vícečetné. Děti, které se narodí, dělíme podle známek života na živě nebo na mrtvě narozené. Podle rodinného stavu matky se dají dělit na manželské a mimomanželské děti. Jako další klasifikaci si uveďme klasifikaci narozených podle: 24

25 Pohlaví v poměru pohlaví u narozených dětí, lze sledovat, že podíl narozených dívek je o něco málo nižší než chlapců. Dívek se rodí kolem 48,5 % z celkově narozených a chlapců se rodí asi 51,5 %. Poměr pohlaví při narození se nazývá sekundární index maskulinity. Vitality dělením narozených dětí podle vitalita se rozumí dělení na živě a mrtvě narozené. Zde je důležité znát, kdy se vypuzení či vyjmutí plodu počítá do potratů a kdy do mrtvě narozených. Legitimity legitimita nám vypovídá o skutečnosti, jestli se dítě narodilo v manželství či se jedná o mimomanželské dítě. Nevypovídá nic o tom, zda jsou rodiče biologičtí, jde o to, zda žena byla v době porodu vdaná. Zralosti ze statistického hlediska zralost chápeme jinak než z hlediska biologického. Pro statistiku zralost určují dvě charakteristiky a to donošenost a zralost. To že je dítě donošené znamená, že se narodilo po dokončení alespoň 37 týdnů v těhotenství a dítě zralé je takové, které má porodní váhu 2 500g. Pokud dítě nesplňuje jednu z charakteristik, jedná se o nedonošené dítě a dítě nezralé. Pořadí pořadí obvykle udává, kolikáté dítě se matce narodilo a to včetně mrtvě narozených, ale nikoli potratů. Tento ukazatel nám pomůže podrobněji analyzovat plodnost. Socioekonomické skupiny jako jediná socioekonomická charakteristika, která se u nás zjišťuje je nejvyšší dosažené vzdělání. Kalendářního měsíce počty narozených dětí se v průběhu roku mění. Počty porodů se zvyšují směrem k letním měsícům a naopak klesají s příchodem zimních měsíců Potratovost Definice potratu Jak uvádí Demografický informační portál ( je potrat: 1. ukončení těhotenství ženy, při němž: plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů, 25

26 plod projevuje alespoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu, z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice. 2. ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství provedené podle zvláštních předpisů (Zákon ČNR č.66/1988 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Vyhláška MZ ČSR č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství). Rozeznáváme tři druhy potratů: samovolný potrat (přirozený) umělé přerušení těhotenství (interrupce) ostatní potraty (bezprostředně ohrožující život matky, kriminální případy, ) Sňatečnost a rozvodovost Sňatečnost jak uvádí Demografický informační portál ( je demografický proces, který studuje zakládání manželství na základě zákonem daných podmínek. Sňatek je demografická událost opakovatelného charakteru, která nemusí nastat u každého (na rozdíl od narození a úmrtí). Neobnovitelnou událostí je pouze první sňatek. Limitujícími faktory uzavírání sňatků jsou: Minimální sňatkový věk - v České republice 18 let. Manželství nemůže uzavřít nezletilý. Výjimečně, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství (např. těhotenství partnerky), může soud z důležitých důvodů povolit uzavření manželství nezletilému staršímu než 16 let. Návrh na uzavření manželství podává sám nezletilý, kterému není nutno ustanovit opatrovníka. Rodinný stav - ženatí či vdané již nemohou vstoupit do manželství - toto platí pouze v monogamních společnostech, tj. společnostech, ve kterých není dovoleno mnohoženství či mnohomužství. 26

27 Určitý stupeň pokrevnosti - v přímé linii, tj. rodiče s dětmi a sourozenci nemohou uzavřít sňatek, bratranec se sestřenicí se již vzít mohou. Pohlaví novomanželů - v České republice mohou uzavřít sňatek pouze osoby odlišného pohlaví. Zákon o registrovaném partnerství byl v ČR schválen (zákon č. 115/2006 Sb.), ale registrované partnerství není rovnocenné s uzavřením manželství a není tedy ani centrálně statisticky evidováno. Pokud chceme, aby manželství zaniklo, můžeme zažádat o rozvod, který manželství ukončí po právní stránce. Jinak se za zaniklé manželství považuje to, kdy jeden z manželů zemřel Migrace Pojem migrace chápeme jako změnu trvalého pobytu a je sním spojeno i vybudování si nového zázemí a života na jiném místě. Proces migrace dělíme na dva druhy vnitřní migraci a vnější migraci. Vnitřní migrace znamená stěhování se v rámci jednoho státu za hranice administrativní jednotky. Vnější migrace znamená stěhování za hranice státu, kde dotyčný stráví dobu delší než rok. Dalšími procesy v migraci je imigrace, což je přistěhování se do dané populace a emigrace což je vystěhování z dané populace. Ve světě existují dva hlavní směry stěhování a to z Jihu na Sever a z Východu na Západ. Důvody migrace jsou různé a ovlivňují je tzv. push a pull faktory. Podle Demografického informačního portálu ( ekonomická nestabilita, změna životních standardů, rychlý demografický růst, válečné, náboženské a národnostní střety, zhoršování kvality životního prostředí jsou označovány jako "push" faktory. Naopak "pull" faktory přitahují migranty především do západních zemí. Jsou to např. politická stabilita, ekonomická prosperita, vysoká kvalita života, svoboda a možnost seberealizace. Jak uvádí Koschin (Koschin, 2005, str. 9) migrace obvykle nevykazuje žádné jasné tendence. Bývá výrazně ovlivněna momentální situací na trhu práce a bydlení a ta se může rychle měnit. I když tedy z takových údajů žádnou tendenci o emigraci a imigraci zpravidla nevyčteme, poskytnou nám alespoň základní představu o jejich rozsahu. 27

28 3 METODOLOGIE 3.1 Časové řady Dle Minaříka (Minařík, 2009, str ), časovou řadou nazýváme řadu pozorovaných hodnot statistického znaku seřazenou zpravidla v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Nezbytnou podmínkou srovnatelnosti údajů v časové řadě je jejich shodné věcné a prostorové vymezení v celém předmětném časovém úseku. Symbolem Y se označuje znak v časové řadě a jeho konkrétní hodnoty pak značíme y 1, y 2,, y t,, y n, kde index t = 1, 2,, n je index označující příslušný interval či okamžik zjišťování a n je délka časové řady. Analytické vyrovnávání Dále Minařík (Minařík, 2009, str ) uvádí, že analytické vyrovnání časové řady spočívá v proložení pozorovaných hodnot řady vhodnou spojitou funkcí času trendovou funkcí. Nezávislou (vysvětlující) proměnnou je v tomto případě ekvidistantní časová proměnná, kterou v zájmu zjednodušení postupu výpočtu a přehlednosti rovnice trendové funkce zavádíme jedním ze dvou možných způsobů: 1. Hodnota časové proměnné t = i; i = 1, 2,, n 2. Hodnota časové proměnné t = (2i n 1)/2 pro i = 1, 2,, n, přičemž platí, že t = 0. V této práci bude použit druhý způsob zavádění ekvidistantní časové proměnné. 3.2 Druhy trendových funkcí V této práci bude použit lineární a parabolický trend. Lineární funkce Lineární trend je podle Hindlse, Hronové, Segela, Fishera (Hindls, Hronová, Segel, Fisher, 2007, str. 257), jedním z nejpoužívanějších typů trendové funkce. Můžeme jej použít, vždy když budeme chtít alespoň orientačně určit základní směr vývoje analyzované časové řady. Dále může v omezeném určitém časovém intervalu sloužit jako aproximace jiných trendových funkcí. 28

29 T t = b 0 + b 1 t 0. Kde t = 1, 2,, n, nebo t = (2i n 1)/2 pro i = 1, 2,, n, přičemž platí, že t = Když je časová proměnná zavedena druhým způsobem tak pro neznámé parametry trendové přímky můžeme použít: b 0 = y t / n b 1 = ( y t * t) / t 2 Parabolická funkce Také je jednou z nejpoužívanějších typů funkcí a spolu s lineární a exponenciální funkcí patří mezi jednoduché funkce. Její tvar je: T t = b 0 + b 1 t + b 2 t 2 Tvary rovnic pro výpočet neznámých parametrů mají tvar: b 1 = ( y t * t) / t 2 b 0 = y t t 4 - t 2 y t t 2 / n t 4 ( t 2) 2 b 2 = n y t t 2 - y t t 2 / n t 4 ( t 2) 2 Časová proměnná je opět značená písmenem t = 1, 2,, n, nebo t = (2i n 1)/2 pro i = 1, 2,, n, přičemž platí, že t = 0, jak uvádí Hindls, Hronová, Segel, Fisher (Hindls, Hronová, Segel, Fisher, 2007, str. 262) Kromě předchozích dvou trendových funkcí máme k dispozici ještě exponenciální trend, modifikovaný exponenciální trend, logistický trend a Gompertzovu křivku, ale těmito trendovými funkcemi se zabývat nebudeme. Volba vhodného modelu trendu Abychom mohly určit správou volbu trendové funkce, potřebujeme znát určitá kritéria na základě, kterých se poté rozhodneme. V této práci jsem použila pro výpočet 29

30 reziduální součet čtverců, tedy součet čtverců odchylek empirických hodnot od hodnot vyrovnaných. Q e = kde, y t jsou empirické hodnoty a T t jsou vyrovnané hodnoty analyzované časové řady. Za vhodnou trendovou funkci se vybere ta, která dává nejmenší reziduální součet čtverců. Jinou možností jak určit vhodný trend je pomocí Indexu korelace, který se pohybuje v intervalu. Nejvhodnější je ta funkce, která má nejvyšší index korelace. Jedním z nedostatků tohoto způsobu určování tvaru trendové funkce je, že čím víc mám parametrů tím vyšší je index korelace. I = 3.3 Ukazatele struktury obyvatelstva podle pohlaví a věku Strukturu podle pohlaví lze podle Demografického informačního portálu ( hodnotit indexem maskulinity, jež vyjadřuje počet mužů připadající na 1000 žen v příslušné věkové skupině. Vzhledem k faktu, že se rodí více chlapců než dívek, dosahuje index maskulinity při narození prakticky ve všech zemích hodnoty Index maskulinity ima = (P m / P z )*1000 P m = počet mužů; P z = počet žen Index feminity zase udává počet žen připadajících na 1000 mužů v dané věkové skupině. S postupujícím věkem se index feminity zvyšuje a nabývá vyšších hodnot, protože index maskulinity se v důsledku vyšší úmrtnosti mužů snižuje. Index feminity ife = (P z / P m )*1000 K základním ukazatelům charakterizujícím strukturu obyvatelstva podle věku patří průměrný věk. Ten lze nahradit věkovým mediánem, což je střední hodnota, která rozděluje celou populaci podle věku na dvě stejně početné části. Udává tedy věk, 30

31 kterého dosáhla právě polovina populace. Věkový medián je ovlivněn extrémními hodnotami méně než průměrný věk a ve srovnání s průměrným věkem je vždy nižší. Mezi další ukazatele, které je možno použít pro charakteristiku věkové struktury obyvatelstva, patří index stáří, indexy závislosti I. a II. a index ekonomického zatížení. 3.4 Ukazatele úmrtnosti Za základní a nejjednodušší ukazatel úmrtnosti je považována hrubá neboli obecná míra úmrtnosti (m). Jak uvádí Koschin (Koschin, 2002, str. 10) zpravidla se uvádí v promile, tedy nikoli na jeden člověkorok, nýbrž na tisíc člověkolet ; v běžné hantýrce se pak používá poněkud nepřesný termín na tisíc osob (například 12 zemřelých na tisíc osob) či poněkud přesnější, méně srozumitelný na tisíc osob středního stavu. Hrubá míra úmrtnosti je vhodná pro charakteristiku vymírání populace, ovšem pro charakterizování úmrtnosti jako vlastnosti je nevhodná. m t = M t / t M t = počet zemřelých; t = střední stav obyvatelstva Jako vhodnější ukazatel se pro úmrtnost jako vlastnost používají míry úmrtnosti dle věku neboli specifické míry. Jsou počítány jako jednoleté, víceleté (téměř vždy pětileté) a počítají se zvlášť pro obě pohlaví. Ale v této práci se spokojíme s ukazatelem hrubé míry úmrtnosti. Střední délka života nám udává, kolika let by se dožil novorozenec při zachování současné úmrtnost. Někdy se jí říká očekávaná délka života či naděje na dožití, když to není zcela správné, protože nám neposkytuje žádné informace spojené s očekáváním či nadějí. Nevýhodou tohoto ukazatele je jeho přílišné ovlivnění extrémními hodnotami, které mohou zkreslit výsledek, a tím nám tedy nevypovídá nic o tom, kolika let se lidé dožívají. Jako další ukazatel úmrtnosti si uveďme modus, který v demografii označuje jako normální délka života, což je nejčastěji se vyskytující hodnota. Udává nám tedy věk, ve kterém umírá nejvíce lidí. Vedle modusu máme ještě jednu důležitou hodnotu a tou je medián, který nám udává pravděpodobnou délku života, dělí nám tedy populaci na dvě poloviny. Modus 31

32 tedy udává věk, kterého by se za dané úmrtnosti dožila právě polovina narozených. Jedna polovina narozených by zemřela do doby než by dosáhly pravděpodobné délky života a ta druhá by ji překročila. Když mluvíme o ukazatelích úmrtnosti, nesmíme vynechat kojeneckou úmrtnost, což je úmrtnost v prvním roce života. Tato úmrtnost je specifická tím, že ji nemůžeme vypočítat jako specifickou úmrtnost, ale máme pro ni speciální výpočet pomocí kvocientu kojenecké úmrtnosti. Kvocient kojenecké úmrtnosti nám udává počet zemřelých dětí do jednoho roku na 1000 obyvatel a vypočítá se jako podíl zemřelých kojenců do jednoho roku na celkový počet narozených dětí v tomtéž roce. (živě) kú t = M t,0 / N t M t,0 = počet zemřelých v roce 0; N (živě) t = počet živě narozených Protože se počet úmrtí nově narozených dětí zvyšuje směrem k samotnému porodu, je důležité rozlišit i další členění kojenecké úmrtnosti a to podle délky života v prvních dnech dítěte, které zemřelo. Podrobněji se tedy určuje ještě úmrtnost prvního dne (do 24 hodin), poporodní úmrtnost (úmrtnost během prvních tří dnů), časná úmrtnost (v průběhu prvního týdne), novorozenecká úmrtnost (dítě zemře v prvních čtyřech týdnech života) a ponovorozenecká úmrtnost (což znamená úmrtnost od prvních čtyř týdnů do jednoho roku). Kvocient kojenecké úmrtnosti je i dobrým ukazatelem vyspělosti zemí, čím je daná země na vyšší úrovni vyspělosti, tím nižší je kojenecká úmrtnost a naopak. Kromě výše uvedených úmrtností máme ještě jednu a tou je perinatální úmrtnost, kdy dochází k odumření plodu ještě před narozením. Obecně platí, že umřít může pouze ten, co se narodí, ale u této úmrtnostní charakteristiky musíme brát pojem úmrtí v širším slova smyslu, protože může dojít v době těhotenství ke komplikacím a embryo zemře ještě před narozením. 3.5 Ukazatele porodnosti a plodnosti Nejjednodušší charakteristikou plodnosti je počet narozených, značíme ho písmenem N, ale toto není vhodná charakteristika. Proto si uveďme jiné charakteristiky, které jsou vhodnější. 32

33 Hrubá míra porodnosti (natalita) je dalším jednoduchým ukazatelem, ale ten charakterizuje spíše proces rozmnožování populace. Značí se malým písmenem n. n t = N t (živě) / t Do čitatele se zahrnují pouze živě narození, protože mrtvě narození nemohou nijak ovlivnit proces rozmnožování. Obecná míra plodnosti se značí malým písmenem f, jako fertilita. Od obecné míry plodnosti se liší tím, že ve jmenovateli se nachází tzv. rodivý kontingent, což jsou ženy ve věku 15 až 50 let. Je to tedy ta část populace, která je vystavena riziku početí. f t = N t (živě) / t Jelikož je plodnost ovlivněna věkovým složením populace, přichází na řadu specifické míry plodnosti. Tyto míry jsou většinou jednoleté či pětileté a říkají nám, jak se s věkem mění plodnost. Syntetická charakteristika plodnosti (úhrnná plodnost) je charakteristikou, která není zatížená věkovou strukturou populace. Říká nám, kolik dětí by se průměrně narodilo jedné ženě za nulové úmrtnosti do 50 let a při současném stavu plodnosti populace. Tato charakteristika je momentová a neříká nám nic o skutečném stavu či budoucnosti. úf= Protože pro charakterizování procesu reprodukce jsou důležité zejména ženy, počítá se čistá míra reprodukce (značí se R N jako R netto). Jak uvádí Koschin (Koschin, 2005, str. 67), je to počet děvčat, které by se v průměru narodily jedné ženě při neměnné plodnosti a neměnné úmrtnosti do 50 let. Tato charakteristika přirozené reprodukce nám říká, zda se populace bude do budoucna při dnešní plodnosti a úmrtnosti zvětšovat či nikoliv. Hrubá míra reprodukce (R brutto) udává počet děvčat, které by se v průměru narodily jedné ženě při neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti do 50 let, což popisuje Koschina (Koschin, 2005, str. 67). 33

34 3.6 Ukazatele potratovosti Obecná míra potratovosti (po) se počítá jako poměr potratů a počtu žen ve stáří 15 až 50 let. Hrubá míra potratovosti (hmpo) je dána celkovým počtem potratů na 1000 obyvatel středního stavu. hmpo = Po t / t Po t = celkový počet potratů; t = střední stav obyvatelstva Index potratovosti (ixpo) počítáme, pokud chceme zjistit riziko spontánního potratu, tedy kolik potratů připadá na novorozence. Počítá se za kalendářní rok a můžeme ho počítat pro jednotlivé typy potratů. (aaa) (aaa) ixpo t = Po t /N t, aaa = celkem, spontánní, indukované (Koshin, 2005, str. 78) Dále můžeme počítat míry potratovosti i podle věku (po x ) a indexem potratovosti podle věku (ipo x ). 3.7 Ukazatele sňatečnosti a rozvodovosti Hrubé míry sňatečnosti a rozvodovosti se počítají jako počet sňatků či rozvodů na střední stav obyvatelstva vyjádřený v promile. sň t = Sň t / t ro t = Ro t / t Sň t = počet sňatků; t = střední stav obyvatelstva Ro t = počet rozvodů; t = střední stav obyvatelstva Porovnávat výsledné hodnoty sňatků a rozvodů s hodnotami kulturně odlišné země je nevhodné řešení. Pokud chceme míry sňatečnosti a rozvodovosti porovnávat s jinými státy, je nejlepším řešením vybrat ty státy, které mají stejný kulturní základ jako naše republika. 34

35 Index rozvodovosti se počítá jako počet rozvodů na počet sňatků v daném roce. Interpretuje se pak nesprávně tak, že z celkového počtu sňatků jich tolik a tolik procent končí rozvodem. Rozvody v roce t ale daleko více souvisí se sňatky v roce t-1, t-2, t-3 atd., nikoli se sňatky v roce t. ixro t = Ro t / Sň t Ro t = počet rozvodů; Sň t = počet sňatků Specifické míry sňatečnosti se počítají jako podíl sňatečnosti respektive rozvodovosti na střední stav svobodných, rozvedených a ovdovělých respektive na střední stav již vdaných či ženatých. Je to logické protože oženit se mohou pouze lidé, co nejsou sezdání a naopak rozvést se mohou jen ti, co sezdání jsou. Ve většině případů se ovšem počítá se střední stavem mužů či žen v požadovaném věku, takovým mírám se pak říká redukované míry. Obvykle tedy počítáme tyto redukované specifické míry sňatečnosti: Redukovaná specifická míra sňatečnosti sň x (red.) = Sň x / x Sň x = sňatečnost; x = střední stav svobodných, rozvedených, ovdovělých Redukovaná specifická míra rozvodovosti ro x (red.) = Ro x / x Ro x = rozvodovost; x = střední stav vdaných či ženatých Počítá se i míra prvosňatečnosti, tedy sňatečnosti obyvatelstva, které do sňatku vstupuje poprvé. Syntetické charakteristiky sňatečnosti a rozvodovosti Úhrnnou sňatečnost definujeme zvlášť pro muže i ženy. Jak popisuje Koschin (Koschin, 2005, str. 84), jedná se o součet redukovaných specifických měr sňatečnosti do 50 let. Udává nám průměrný počet sňatků na 100 osob. úsň (p) =, p=muži, ženy U syntetických charakteristik se dále počítá i průměrný věk při prvním sňatku, který opět rozlišujeme podle podhlaví a je omezen do výše 50 let. x(prům) sň (I., p) = x*sň x (I., p, red) / sň x (I., p, red), p = muži, ženy 35