Technické kreslení. David Zeman. Střední škola energetická a stavební, Chomutov, Na Průhoně 4800, příspěvková organizace

Transkript

1 Střední škola energetická a stavební, Chomutov, Na Průhoně 4800, příspěvková organizace P R A C O V N Í S E Š I T Technické kreslení David Zeman Vydáno v rámci projektu MULTICHANCE systém pro podporu dalšího vzdělávání na integrovaných středních školách CZ / /0459 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2

3 Střední škola energetická a stavební, Chomutov, Na Průhoně 4800, příspěvková organizace P R A C O V N Í S E Š I T Technické kreslení David Zeman Vydáno v rámci projektu MULTICHANCE systém pro podporu dalšího vzdělávání na integrovaných středních školách CZ / /0459

4 OBSAH 1 ZÁKLADY TECHNICKÉHO KRESLENÍ VÝZNAM TECHNICKÉHO KRESLENÍ ÚKOLY TECHNICKÉHO KRESLENÍ POMŮCKY PRO KRESLENÍ A KRESLÍCÍ MATERIÁLY TECHNIKY KRESLENÍ 5 2 NORMALIZACE V TECHNICKÉM KRESLENÍ TECHNICKÁ NORMALIZACE TECHNICKÁ DOKUMENTACE DRUHY TECHNICKÝCH VÝKRESŮ ROZDĚLENÍ TECHNICKÝCH VÝKRESŮ VE STROJÍRENSTVÍ FORMÁTY VÝKRESŮ ÚPRAVA VÝKRESŮ SKLÁDÁNÍ VÝKRESŮ MĚŘÍTKA ZOBRAZENÍ DRUHY ČAR A JEJICH POUŽITÍ TECHNICKÉ PÍSMO POPISOVÉ POLE VÝKRESU 13 3 TECHNICKÉ ZOBRAZOVÁNÍ ZPŮSOBY ZOBRAZOVÁNÍ PRAVOÚHLÉ PROMÍTÁNÍ AXONOMETRICKÉ PROMÍTÁNÍ ZOBRAZOVÁNÍ JEDNODUCHÝCH A SLOŽENÝCH GEOMETRICKÝCH TĚLES ZOBRAZOVÁNÍ PRŮNIKŮ 17 4 PRAVIDLA ZOBRAZOVÁNÍ NA VÝKRESECH UMÍSŤOVÁNÍ OBRAZŮ POČET A VOLBA OBRAZŮ SOUČÁSTI KRESLENÍ ŘEZŮ A PRŮŘEZŮ ROZDĚLENÍ ŘEZŮ ROZDĚLENÍ PRŮŘEZŮ ZJEDNODUŠENÍ V ZOBRAZOVÁNÍ 22 5 KÓTOVÁNÍ ZÁKLADNÍ POJMY A PRAVIDLA KÓTOVÁNÍ PROVEDENÍ KÓT KÓTOVACÍ A POMOCNÉ ČÁRY HRANIČÍCÍ ZNAČKY 27

5 5. 5 ZAPISOVÁNÍ KÓT SOUSTAVY KÓT FUNKČNÍ A TECHNOLOGICKÉ KÓTOVÁNÍ PRAVIDLA KÓTOVÁNÍ GEOMETRICKÝCH A KONSTRUKČNÍCH PRVKŮ SOUČÁSTÍ 30 6 PŘEDEPISOVÁNÍ PŘESNOSTI ROZMĚRŮ TOLEROVÁNÍ ROZMĚRU TOLEROVÁNÍ DÉLKOVÝCH A ÚHLOVÝCH ROZMĚRŮ ZAPISOVÁNÍ TOLERANCÍ NA VÝKRESECH ZÁKLADNÍ POJMY TOLEROVÁNÍ ROZMĚRŮ ULOŽENÍ 42 7 GEOMETRICKÉ TOLERANCE DRUHY GEOMETRICKÝCH TOLERANCÍ ZAPISOVÁNÍ GEOMETRICKÝCH TOLERANCÍ ROZMĚRY TOLERANČNÍCH RÁMEČKŮ A ZNAČEK ZÁKLADNY PRO GEOMETRICKÉ TOLERANCE 46 8 STRUKTURA POVRCHU HODNOCENÍ STRUKTURY POVRCHU PŘEDEPISOVÁNÍ STRUKTURY POVRCHU NA VÝKRESE PŘEDEPISOVÁNÍ ÚPRAVY POVRCHU A TEPELNÉHO ZPRACOVÁNÍ 49 9 STROJNÍ SOUČÁSTI, KONSTRUKČNÍ PRVKY A SPOJE ŠROUBOVÉ SPOJE ČEPY A KOLÍKY ZÁVLAČKY, POJISTNÉ A STAVĚCÍ KROUŽKY PERA A KLÍNY HŘÍDELE, TVAROVÉ PRVKY HŘÍDELŮ HŘÍDELOVÉ SPOJKY LOŽISKA A TĚSNĚNÍ TĚSNĚNÍ PRUŽINY OZUBENÉ PŘEVODY ŘETĚZOVÉ PŘEVODY ŘEMENOVÉ PŘEVODY SVAROVÉ SPOJE PÁJENÉ A LEPENÉ SPOJE NÝTOVANÉ KONSTRUKCE 72

6 Pracovní sešit TECHNICKÉ KRESLENÍ podává stručný přehled o základních pravidlech, které jsou důležité pro technické kreslení a tvorbu technické dokumentace.

7 1 ZÁKLADY TECHNICKÉHO KRESLENÍ 1. 1 VÝZNAM TECHNICKÉHO KRESLENÍ Technické kreslení je tvůrčí činnost, kterou se pro opakující se technické úkoly zajišťuje, stanoví a uplatňuje nejvýhodnější technické řešení, zejména z hlediska hospodárnosti, jakosti a bezpečnosti ÚKOLY TECHNICKÉHO KRESLENÍ Mezi hlavní úkoly technického kreslení patří: Rozvíjet prostorovou představivost Vytvářet asociaci mezi tvarem a jeho zobrazení včetně okótování a všem předpisům (např. přesnosti) Získat dovednost číst a kreslit technické výkresy či schémata 1. 3 POMŮCKY PRO KRESLENÍ A KRESLÍCÍ MATERIÁLY Mezi pomůcky pro technické kreslení patří rýsovací stůl, rýsovací deska, příložník, trojúhelník, pravítko, křivítko, šablony, úhloměr, kružidlo, nulátko, tužky, technická pera, nástavec, tuš, stírací pryž, rýsovací papír TECHNIKY KRESLENÍ KRESLENÍ ČAR OD RUKY Kresbou od ruky vyjadřujeme technickou myšlenku a představu o určitém předmětu. Zaznamenáváme a předáváme technické informace co nejsrozumitelnější formou ZÁSADY KRESLENÍ OD RUKY Kreslíme tužkou s měkčí tuhou, snažíme se o správné držení tužky při kreslení svislých a vodorovných čar. Tužku při kreslení držíme mezi palcem, ukazováčkem a prostředníkem ve vzdálenosti asi 30 mm od jejího hrotu. Osy, pomocné, kótovací a odkazové čáry kreslíme tenkou čarou. Snažíme se zabránit rozmazávání již nakreslených čar zvednutím lokte paže s tužkou. Osy souměrnosti nepatrně přetahujeme přes obrysové čáry. Snažíme se o dodržení poměrů kreslených objektů. 5

8 Obrázek 1: Postup při kreslení od ruky KRESLENÍ ČAR S POUŽITÍM POMŮCEK Kresbou od ruky nedocílíme splnění všech náležitostí pro výrobní výkresy. Pomůcek je široká škála od těch jednodušších až po ty složitější ZÁSADY KRESLENÍ ZA POUŽITÍ POMŮCEK Vždy pracujeme s čistými kreslícími pomůckami a nezapomínáme na čistotu a pořádek na pracovní ploše. Při práci na části plochy výkresu zakrýváme zbytek plochy výkresu papírem, aby nedocházelo k rozmazání výkresu. Při kreslení tuší nejprve vytahujeme kružnice a křivky a potom vodorovné a svislé čáry, s vytahováním začínat vlevo nahoře a postupovat vpravo a dolů. Dodržujeme správné držení těla a správné držení kreslících pomůcek, sedíme pohodlně, neopíráme se o hranu stolu. Dbáme na správné osvětlení pracovní plochy, dáváme přednost dennímu světlu. Vzdálenost očí od pracovní plochy má být 30 cm, očím a tělu poskytujeme krátký odpočinek. Pro práci na počítači dodržujeme základní pravidlo častých přestávek v práci, využíváme kvalitní technické vybavení ZÁKLADNÍ GEOMETRICKÉ KONSTRUKCE Mezi základní geometrické konstrukce patří sestrojení středů a přechodů, sestrojení rovnostranného trojúhelníku opsaného kružnicí, sestrojení čtverce vepsaného do kružnice, sestrojení pravidelného šestiúhelníku vepsaného do kružnice, sestrojení pravidelného osmiúhelníku vepsaného do kružnice. 6

9 2 NORMALIZACE V TECHNICKÉM KRESLENÍ 2. 1 TECHNICKÁ NORMALIZACE Je tvůrčí činnost, kterou se pro opakující se technické úkoly zajišťuje, stanoví a uplatňuje nejvýhodnější technické řešení, zejména z hlediska hospodárnosti, jakosti a bezpečnosti. Přitom technická normalizace na základě nejnovějších a ověřených výsledků vědy, techniky a praxe určuje, sjednocuje, zjednodušuje nebo zevšeobecňuje počty druhů výrobků a jejich typů, hlavní parametry a charakteristické údaje výrobků, jejich částí a sestav, zajišťujících v provozu jejich vyměnitelnost a spolehlivost, ukazatele jakosti surovin, materiálů a výrobků, jejich mechanické, fyzikální, chemické, biologické a jiné vlastnosti, způsoby výpočtů, projektování a konstruování, metody zkoušení a prověřování plnění dodávek surovin, materiálů nebo výrobků, technologii a organizaci výroby nebo jiné činnosti, výrobní nebo pracovní postupy, způsob montáže, provozu a údržby zařízení apod DRUHY NOREM Důležitým nástrojem při prodeji výrobků v zahraničí, ale i u nás je certifikace výrobků a výroby podniku. Pro získání certifikace bude vyžadováno provedení technické dokumentace, včetně konstrukční podle normalizovaných pravidel. Tato pravidla musí mít platnost nejenom státní (ČSN), ale i celoevropskou (EN) a mezinárodní (ISO). Důležitým úkolem je postupná harmonizace ČSN s EN nebo ISO. Státní normy (ČSN) Státní normy platí po celém území státu. Tvorbu a vydávání řídí Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Po věcné stránce vše zabezpečuje Český normalizační institut. Tyto státní normy mohou být rozpracovány v jednotlivých oborech na oborové normy (ON) a podnicích na podnikové normy (PN). Všechny tyto doplňky však nesmějí být v rozporu s platnými normami ČSN. Celoevropské normy (EN) Platnost Celoevropských norem se vztahuje především na území států EU. Vydavatelem je Evropská komise pro normalizaci CEN. Mezinárodní normy (ISO) Mezinárodní normy mají celosvětovou platnost. Vydavatelem je Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO TŘÍDÍCÍ ZNAK PRO ZNAČENÍ ČSN ČSN XX XXXX třída skupina číslo ve skupině podskupina 7

10 2. 2 TECHNICKÁ DOKUMENTACE Při tvorbě a práci s technickou dokumentací je nutné dodržovat určitá pravidla. Každý dokument musí obsahovat povinné údaje, např. číslo dokumentu, obchodní název výrobce nebo dodavatele, název zařízení apod. Dokumentace je časově i finančně náročná záležitost. Je důležitou částí majetku každé firmy a každá firma si jí archivuje DRUHY TECHNICKÝCH VÝKRESŮ V technické praxi se můžeme setkat s celou řadou dokumentů. Tyto dokumenty jsou podkladem pro výrobu nebo realizaci jiných technických projektů. Technický výkres je základním dokumentem při návrhu nového výrobku nebo projektu. Je souborem informací vyjádřených na určitém nosiči informací v souladu s normalizovanými pravidly, musí být tedy vždy zpracován podle určitých zásad. Technické výkresy využíváme v celé řadě oborů, pro které mají charakteristický obsah. Druhy technických výkresů jsou rozděleny takto: Náčrt (skica) Originál Kopie NÁČRT (SKICA) Náčrt (skica) je technický výkres kreslený volně rukou bez použití rýsovacích pomůcek, bez zřetele na měřítko, nemusí být zcela okótován, lze jej kreslit na libovolný kus papíru. Bývá často prvním ztvárněním nového výrobku ORIGINÁL Originál je technický výkres vytvořený s použitím rýsovacích pomůcek pro přesné kreslení na rýsovací papír, nebo pomocí CAD systémů vykreslený pomocí tiskárny či plotteru. Musí být vytvořen podle všech platných technických norem. Zobrazuje součást nebo skupinu součástí v určitém měřítku a obsahuje všechny údaje potřebné k úplnému určení součásti pro výrobu. Originál je určen k rozmnožování (kopírování) a je vždy bezpečně archivován KOPIE Je rozmnožený originál pomocí reprografických metod. Slouží jako podklad pro výrobu, montáž a kontrolu vyráběného výrobku a technických zařízení. 8

11 2. 4 ROZDĚLENÍ TECHNICKÝCH VÝKRESŮ VE STROJÍRENSTVÍ Ve strojírenství se používá rozdělení výkresů podle daného určení na: Návrhové výkresy Výkresy součástí Výkresy sestav a podsestav 2. 5 FORMÁTY VÝKRESŮ Formáty výkresů jsou určeny normou ČSN ISO Tato norma určuje rozměry výkresových listů a předtisků všech druhů technických výkresů používaných v průmyslu a ve stavebnictví pro klasické kreslení, kopírování a vykreslování na plotterech. Formát výkresů volíme vždy s ohledem na přehledné zobrazení objektů s dostatečnou rozlišitelností výkresu. Směr čtení výkresu je shodný se směrem čtení popisového pole. Norma definuje tři řady formátů výkresových listů: Formát ISO-A Prodloužené formáty Zvlášť prodloužené formáty Obrázek 2: Příklad formátů výkresů podle ISO-A 2. 6 ÚPRAVA VÝKRESŮ Při tvorbě výkresové dokumentace musíme dodržovat nejen velikost výkresu, ale řadu dalších pravidel. Norma předepisuje prvky na výkrese, které jej identifikují, umožňují snadnou orientaci a slouží pro porovnání přesnosti originálu s kopií. 9

12 Obrázek 3: Úprava výkresů NÁLEŽITOSTI VÝKRESOVÉHO LISTU Mezi náležitosti výkresového listu patří: Popisové pole Oříznutý formát Kreslící plocha Souřadnicová síť Značky pro oříznutí Středící značky 2. 7 SKLÁDÁNÍ VÝKRESŮ Skládají se pouze kopie výkresů, originály a matrice pro výrobu kopií se archivují v nesloženém stavu z důvodu možného poškození a jednoduchého vkládání do reprografických zařízení. Výkresy se skládají na formát A4 s popisovým polem na vrchní straně složeného výkresu. Obrázek 4: Příklad skládání výkresů 10

13 2. 8 MĚŘÍTKA ZOBRAZENÍ Pro úpravu velikosti zobrazovaného objektu na výkrese používáme měřítka, které udává poměr délkového rozměru objektu na originálním výkrese k délkovému rozměru stejného objektu ve skutečnosti POSTUP PŘI VOLBĚ MĚŘÍTKA Při volbě měřítka vycházíme z několika základních informací: Účel a obsah výkresu Složitosti a hustota kresby zobrazovaného předmětu požadavky na čitelnost a přesnost zobrazovaných informací DRUHY MĚŘÍTEK Při tvorbě výkresové dokumentace můžeme použít tyto základní typy měřítek: Skutečná velikost tj. měřítko 1:1, je přednostní, obrazy v tomto měřítku dávají nezkreslenou představu o velikosti objektu Měřítko pro zvětšení 2:1, 5:1 apod., v tomto měřítku se většinou zobrazují malé objekty a tvarové podrobnosti Měřítko pro zmenšení 1:2, 1:5 apod., v tomto měřítku se většinou zobrazují velké objekty 2. 9 DRUHY ČAR A JEJICH POUŽITÍ Čára je základním prostředkem pro zobrazování na výkrese. Kreslí se buď od ruky, nebo pomocí technických pomůcek. Každá čára je charakterizovaná svým uspořádáním, tedy jednotlivými prvky, kterými je čára tvořena a její tloušťkou. 11

14 Tabulka 1: Druhy čar a jejich použití TECHNICKÉ PÍSMO Písmo je společně s kresbou zobrazenou na výkrese základním prostředkem pro sdělování informace. Rozměry a tvar technického písma jsou voleny s ohledem na zaručenou čitelnost i při použití reprografických metod pro tvorbu kopií. Písmo může být vytvořeno volně rukou, pomocí šablony a počítačem PROVEDENÍ PÍSMA Pro popis technické dokumentace můžeme použít písmo ve třech provedeních: Písmo typu A Písmo typu B Písmo typu CAD Velikost písma je odvozena od výšky písmen velké abecedy h [mm]. 12

15 Tabulka 2: Geometrická řada výšek písma Ostatní charakteristické rozměry (parametry písma) jsou odvozeny vzhledem k velikosti písma. Obrázek 5: Charakteristické rozměry písma Obrázek 6: Příklad provedení písma typu B POPISOVÉ POLE VÝKRESU Každý technický výkres nebo shodný dokument musí být opatřen popisovým polem podle mezinárodní normy ČSN ISO 7200 ( ). Toto popisové pole platí pro všechny obory. Informuje o výrobním podniku, druhu a typu výroby, měřítku výkresu, kdo výkres kreslil, kontroloval a schválil atd. Je dovolena dodatečná úprava podrobnějšími pokyny nebo specifickými informacemi. Popisové pole se umísťuje v pravém dolním rohu výkresu. Obrázek 7: Popisové pole 13

16 3 TECHNICKÉ ZOBRAZOVÁNÍ 3. 1 ZPŮSOBY ZOBRAZOVÁNÍ V technické praxi se velmi často setkáváme s potřebou zobrazení prostorových útvarů pomocí náčrtu nebo přesně kresleného výkresu. Existují v podstatě dva typy zobrazení objektů. Oba vychází z určitých pravidel a uvažují při vlastním kreslení s jinou orientací souřadného systému XYZ (metoda 2D nebo 3D). Obrázek 8: Způsoby zobrazování Jednotlivé typy zobrazení vznikají promítáním objektu pomocí pomyslných sledovacích paprsků nazývaných promítací přímky. Objekty jsou pomocí promítacích přímek promítány na rovinu, kterou nazýváme promítací rovina (průmětna). Promítání rozdělujeme podle směru promítacích přímek a středu promítání do tří základních skupin. Obrázek 9: Druhy promítání 14

17 Mezi základní metody promítání patří: Rovnoběžné promítání Kosoúhlé promítání Středové promítání 3. 2 PRAVOÚHLÉ PROMÍTÁNÍ Je nejrozšířenějším promítáním používaným ve strojírenství. Objekt je promítán na zpravidla tři až šest navzájem kolmých průměten. Zobrazovaný předmět protínáme rovnoběžnými promítacími přímkami, jejichž směr svírá s průmětnou pravý úhel (90 ). Obrazy získané pravoúhlým promítáním jsou dvourozměrné, systematicky umístěné ve vzájemném vztahu. Předmět se může zobrazit až v šesti hlavních směrech uvedených v pořadí priority na obrázku. Za hlavní pohled se volí takový obraz, který obsahuje nejvíce informací. Ostatní pohledy jsou s hlavním pohledem sdružené. Obrázek 10: Pravoúhlé promítání METODY PRAVOÚHLÉHO PROMÍTÁNÍ Existují dvě metody pravoúhlého promítání, které se liší umístěním objektu vůči pozorovateli a průmětnám. Jejich název je odvozen z umístění v soustavě navzájem kolmých rovin. Soustava rovin je rozdělena na čtyři kvadranty. Pro promítání se využívá prvního a třetího kvadrantu. Obrázek 11: Metody pravoúhlého promítání 15

18 Obě metody pravoúhlého promítání umožňují promítnutí předmětu celkem na šest navzájem kolmých průměten. Ve výkresové dokumentaci se používá značení promítání příslušnou značkou umístěnou v rohovém razítku nebo v jeho blízkosti. Obrázek 12: Metoda promítání v 1. kvadrantu Obrázek 13: Sdružené obrazy v 1. kvadrantu 3. 3 AXONOMETRICKÉ PROMÍTÁNÍ Obrazy vytvořené v axonometrickém promítání poskytují velmi názornou představu o skutečném tvaru zobrazovaného objektu. Existuje několik metod axonometrického zobrazení objektů používaných v technické praxi: Technická izometrie (pravoúhlá), také izometrická axonometrie Technická dimetrie (pravoúhlá), také dimetrická axonometrie Kosoúhlá dimetrie Obrázek 14: Zobrazení těles v axonometrickém promítání 16

19 3. 4 ZOBRAZOVÁNÍ JEDNODUCHÝCH A SLOŽENÝCH GEOMETRICKÝCH TĚLES ZOBRAZOVÁNÍ JEDNODUCHÝCH TĚLES Mezi základní geometrická tělesa patří hranol, jehlan, válec, kužel, koule, anuloid. Každé technické těleso se skládá z těchto základních geometrických těles. Při zobrazování geometrických těles vystačíme zpravidla s dvěma průměty, pokud použijeme kótování, tato tělesa úplně určíme jedním průmětem. Obrázek 15: Příklad zobrazení hranolu Obrázek 16: Příklad zobrazení jehlanu ZOBRAZOVÁNÍ SLOŽENÝCH TĚLES Složená tělesa jsou sestavena z jednotlivých základních geometrických těles. Obrázek 17: Příklad zobrazení složeného tělesa 3. 5 ZOBRAZOVÁNÍ PRŮNIKŮ Průnikem nazýváme společnou část dvou nebo více geometrických těles. Na výkresech kreslíme místo průniku těles jen průnik jejich povrchů. Průnikové čáry mohou být rovinné nebo prostorové a promítají se jako úsečky, oblouky kružnic nebo jiné křivky. 17

20 Při zobrazování průniků rozlišujeme: Přesné průniky. Nedůležité průniky. Neurčité průniky Obrázek 18: Příklad zřetelných průniků a přechodů 18

21 4 PRAVIDLA ZOBRAZOVÁNÍ NA VÝKRESECH 4. 1 UMÍSŤOVÁNÍ OBRAZŮ PRAVIDLA PRO VOLBU A UMÍSŤOVÁNÍ OBRAZŮ Za hlavní obraz (pohled nebo řez) má být zvolen ten obraz, který podává nejvíce informací a nejvíce vystihuje tvar daného předmětu. Pro umístění obrazů platí pravidla pravoúhlého promítání a předmět má být zobrazen ve funkční poloze nebo v poloze vhodné pro výrobu POČET A VOLBA OBRAZŮ SOUČÁSTI Počet obrazů volíme co nejmenší, avšak takový, aby těleso bylo úplně zobrazeno POHLEDY Pohledy, jejichž umístění neodpovídá příslušné metodě pravoúhlého promítání, se musí označit. Označují se ve výchozím obraze šipkou s písmenem a nad odvozeným obrazem shodným písmenem, popřípadě doplněným značkou pootočení nebo rozvinutí a měřítkem. Mezi hlavní druhy pohledů patří: Nesdružený pohled Částečný pohled Místní pohled Shodný pohled Rozvinutý pohled 19

22 4. 3 KRESLENÍ ŘEZŮ A PRŮŘEZŮ ŘEZY A PRŮŘEZY Správné použití řezů a průřezů na výkresech zvyšuje názornost obrazu, usnadňuje kótování vnitřních dutin součástí a často ušetří kreslení dalších průmětů. Řez a průřez se proto kreslí zejména u součástí obsahujících vnitřní dutiny a díry. Řezy a průřezy jsou obrazy předmětu rozříznutého myšlenou rovinou. Materiál součásti v řezu se vyznačuje šrafováním. Obrázek 19: Zobrazení řezu ROZDÍL MEZI ŘEZEM A PRŮŘEZEM Řez V řezu se zobrazují ty části tělesa, které leží v rovině řezu a za ní Průřez V průřezu se zobrazují pouze ty části předmětu ležící přímo v rovině průřezu Obrázek 20: Rozdíl mezi řezem a průřezem ROZLIŠENÍ PLOCHY ŘEZU PODLE DRUHU MATERIÁLU Je-li třeba graficky rozlišit plochy v řezu podle druhu materiálu součásti, použijeme grafického označení jednotlivých typů materiálů. Význam vlastního grafického označení, je třeba uvést na výkrese. 20

23 Obrázek 21: Zobrazení jednotlivých druhů materiálů v řezech 4. 4 ROZDĚLENÍ ŘEZŮ Příčný řez Podélný řez Místní řez Poloviční řez Rozvinutý řez Řez více rovinami Obrázek 22: Příklad řezu více rovinami 4. 5 ROZDĚLENÍ PRŮŘEZŮ Vynesený průřez Sklopený průřez Sled průřezů 21

24 Obrázek 23: Příklad sledu průřezů 4. 6 ZJEDNODUŠENÍ V ZOBRAZOVÁNÍ Ne vždy je nutné pro dostatečné zobrazení objektu na výkresech kreslit jako kompletní (úplný) tvar. Existují možnosti, jejichž účelem je výrazně zrychlit zobrazování objektů bez ztráty potřebné názornosti ZAKRYTÉ HRANY A OBRYSY Zakryté hrany a obrysy se kreslí tenkou, čárkovanou čarou, a to jen tehdy, je-li to nutné k objasnění tvaru nebo k snížení počtu obrazů TVAROVÉ PODROBNOSTI Tvarové podrobnosti lze vynášet z obrazu a prokreslit je v jiném místě výkresu. Podrobnosti se označují kružnicí, elipsou nebo obdélníkem kresleným souvislou tenkou čarou, k nim se připíše označení písmenem velké abecedy. Zpravidla se kreslí ve zvětšeném měřítku a mohou obsahovat i prvky, které nejsou v základním obrazu. Nemusí být zobrazeny shodně se základním obrazem. Obrázek 24: Tvarová podrobnost PŘERUŠENÍ OBRAZU Přerušení obrazu se používá pro úsporu místa na výkrese při zobrazování dlouhého předmětu s neměnným nebo spojitě proměnným příčným průřezem. Kreslí se tenkou čarou od ruky nebo tenkou souvislou čarou se zlomy nebo přerušením šrafovacích čar. 22

25 Obrázek 25: Přerušení obrazu SOUMĚRNÉ PŘEDMĚTY Souměrné obrazy předmětů se mohou kreslit jen jednou polovinou, popřípadě čtvrtinou. Souměrnost se vyznačí na krajích stop rovin souměrnosti dvěma krátkými rovnoběžkami kreslenými tenkou čarou kolmo k čerchované čáře. Obrázek 26: Souměrné předměty OPAKUJÍCÍ SE SHODNÉ PRVKY Opakující se shodné prvky se mohou zobrazovat zjednodušeně tak, že se nakreslí jeden až dva prvky a ostatní se znázorní osami nebo tenkými čarami. Obrázek 27: Opakující se shodné prvky ROVINNÉ PLOCHY Rovinné plochy se mohou zvýraznit tenkými souvislými úhlopříčkami. Obrázek 28: Rovinné plochy 23

26 4.6.7 OBRYSY VÝCHOZÍHO A KONEČNÉHO TVARU Obrysy výchozího a konečného tvaru se kreslí tenkou čerchovanou čarou se dvěma čárkami. Obrázek 29: Obrysy výchozího a konečného tvaru MALÝ SKLON NEBO KUŽELOVITOST Malý sklon nebo kuželovitost lze při kreslení zvětšit. Na těch obrazech, kde se sklon nebo kuželovitost zřetelně neprojevuje, se kreslí pouze jedna čára odpovídající menšímu rozměru předmětu se sklonem nebo menší základně kužele. Obrázek 30: Malý sklon a kuželovitost 24

27 5 KÓTOVÁNÍ Pro čtení výkresů, tj. určení rozměrů nebo polohy předmětu, jsou rozhodující kóty. Z tohoto důvodu je kótování jedna z nejzodpovědnějších prací na technických výkresech ZÁKLADNÍ POJMY A PRAVIDLA KÓTOVÁNÍ Mezi základní pojmy a pravidla kótování patří: Kóta je číslo určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů nebo polohu předmětu a jeho částí, bez zřetele na měřítko, ve kterém je předmět kreslen. Délkové rozměry se kótují na celém výkrese ve stejných měřících jednotkách (milimetrech). Měřící jednotky jiných veličin se musí uvádět. Rovinné úhly se kótují v úhlových stupnicích, minutách a vteřinách, v tomto případě se značky měřících jednotek předepisují vždy. Každý prvek má být na výkrese kótován pouze jednou. Kóty se umísťují v tom pohledu nebo řezu, v němž je jasný jejich vztah ke kótovanému prvku. Snažíme se je umístit do jednoho obrazu. Všechny informace o rozměrech potřebné k úplnému a srozumitelnému popsání předmětu musí být uvedeny přímo na výkrese, pokud nejsou uvedeny v souvisejících dokumentech (např. v popisovém poli) PROVEDENÍ KÓT Formální provedení a uspořádání kót musí odpovídat stanoveným pravidlům tak, aby byla zajištěna jednoznačnost a přehlednost celé soustavy kót. Kóta, kótovací čáry i hraničící značky mají při zobrazení přednost, ostatní čáry se v jejich okolí přeruší. Obrázek 31: Provedení kót 25

28 5. 3 KÓTOVACÍ A POMOCNÉ ČÁRY Kótovací, pomocné (vynášecí) a odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou. Jsou zobrazeny buď jako úsečky, nebo jako oblouky kružnic KÓTOVACÍ ČÁRY Kótovací čáry se kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem nebo jako kruhový oblouk se středem ve vrcholu úhlu. Hraničí se hraničícími značkami. Kótovací čáry se nemají vzájemně protínat a nesmí splynout s jinou čarou. Obrázek 32: Kreslení kótovacích čar POMOCNÉ (VYNÁŠECÍ) ČÁRY Pomocné (vynášecí) čáry se kreslí kolmo na kótovaný prvek nebo směřují do vrcholu úhlu. Jestliže by takto nakreslená kóta byla nejasná, nakreslí se pomocné čáry šikmo. Pomocné čáry se prodlužují za kótovací čáru 1 až 2 mm. Obrázek 33: Kreslení pomocných čar ODKAZOVÉ ČÁRY Odkazové čáry se kreslí převážně lomené tak, aby zapsání kóty bylo rovnoběžné s dolním okrajem výkresu. 26

29 5. 4 HRANIČÍCÍ ZNAČKY Kótovací čáry se ukončují hraničícími šipkami nebo hraničícími úsečkami. Na výkrese nebo v jednom souboru výkresů se má používat vždy jen jeden typ a velikost hraničících značek. Výjimku tvoří některé kóty a značka počátku při zjednodušeném kótování od společné základny. Obrázek 34: Hraničící značky Mezi pravidla pro kreslení hraničících značek patří: Použití různých druhů šipek je rovnocenné. Velikost šipek je rovna výšce písma kót h. Kreslí se tenkými plnými čarami s úhlem rozevření 15. Šipky s úhlem rozevření 90 se používají pro kótování výškové úrovně vzhledem ke vztažné výšce, např. stavbě nebo terénu. Hraničící šipky se kreslí přednostně uvnitř pomocných (vynášecích) nebo obrysových čar. Není-li mezi vynášecími čarami dostatek místa pro hraničící šipky a kótu, kreslí se šipky vně vynášecích nebo obrysových čar. Obrázek 35: Kreslení hraničících šipek a úseček Hraničící úsečky se kreslí tam, kde je kótovací čára ukončena na viditelné hraně kreslené tlustou plnou čarou. Řetězce se musí rozložit na samostatné kóty s posunutými kótovacími čarami. Hraničící šipky nemá protínat žádná čára. Obrázek 36: Přerušení čar při kótování 27

30 5. 5 ZAPISOVÁNÍ KÓT Pro zapisování kót platí následující pravidla: Kóty se píší technickým písmem velké abecedy tak, aby byla zajištěna dobrá čitelnost originálu i kopií. Velikost písma kót se obvykle volí 3,5 až 5 mm. Kóty se zapisují nad kótovacími nebo odkazovými čarami přednostně uprostřed jejich délek, přiměřeně vysoko nad nimi (1 až 2 mm). Orientují se tak, aby byly čitelné zdola a zprava. Obrázek 37: Zapisování kót Kóta (číslo) nemá být protnuta žádnou čarou ani rozdělena osou. Ty čáry, které překážejí zapsání kóty, se musí přerušit. Kóty, které se nevejdou mezi vynášecí čáry, se umístí pod kótovací čáru, popřípadě k odkazové čáře. Obrázek 38: Zapisování kót mimo kótovací čáru Informativní kóty se zapisují v závorkách. Obrázek 39: Informativní kóty Kóta, která očividně neodpovídá nakreslené velikosti, se potrhává úsečkou (tlustě). V obrazech zkrácených přerušením se kóty nepodtrhávají a kótovací čáry se nepřerušují. Teoretický rozměrse zapisuje v rámečku kresleném tenkou plnou čarou. 28

31 Obrázek 40: Odlišnost v zápisu kót 5. 6 SOUSTAVY KÓT Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů majících společný vrchol se může použít: Řetězcové kótování Kótování od společné základny Smíšené kótování Souřadnicové kótování Volí se vždy taková soustava, která zajistí funkci (popř. vyměnitelnost) součásti v nadřazeném celku. Obrázek 41: Příklad řetězcové kótování 5. 7 FUNKČNÍ A TECHNOLOGICKÉ KÓTOVÁNÍ Při konstruování se musí dodržovat nejen grafické zásady zobrazování a kótování, ale velkou pozornost je nutno věnovat také kótování z hlediska funkce, technologie výroby a měření. Kóty nevhodně stanovené se zřetelem k funkci a požadavkům technologie mohou nepříznivě ovlivnit přesnost a zaměnitelnost součásti nebo zvyšovat výrobní náklady. Tvar i velikost navrhovaných součástí jsou definovány rozměry, které jsou obvykle označovány jako funkční, nefunkční a informativní. 29

32 Obrázek 42: Kótované rozměry podle účelu 5. 8 PRAVIDLA KÓTOVÁNÍ GEOMETRICKÝCH A KONSTRUKČNÍCH PRVKŮ SOUČÁSTÍ KÓTOVÁNÍ OBLOUKŮ Kruhové oblouky se kótují poloměrem R a jedním z těchto rozměrů: Středovým úhlem. Délkou tětivy. Délkou oblouku na daném poloměru. Obrázek 43: Kótování oblouků KÓTOVÁNÍ POLOMĚRŮ Kóta poloměru je složena z písmene R a číselné hodnoty. Kótovací čára je vedena ze středu oblouku nebo ve směru do středu oblouku. Má jednu šipku, která vždy končí na oblouku. Obrázek 44: Kótování poloměrů 30

33 Poloměry zaoblení hran zobrazené na výkrese a velmi malé (nezobrazené) poloměry se kótují následujícím způsobem. Obrázek 45: Kótování malých poloměrů KÓTOVÁNÍ PRŮMĚRŮ Kóta průměru je složena se značky průměru a číselné hodnoty. Průměry se kótují: Kótou umístěnou v obraze, nebo vně obrazu, pokud se kótovaný prvek zobrazí jako kružnice. Délkou úsečky, pokud se kótovaný prvek zobrazí jako úsečka. Obrázek 46: Kótování průměrů U kružnic malých průměrů kótou umístěnou k prodloužené kótovací čáře nebo kótou umístěnou na nebo k odkazové čáře. U malých nezobrazených kružnic je vedena odkazová čára k průsečíku os. Obrázek 47: Kótování malých průměrů Není-li kružnice zobrazena celá nebo kótuje-li se více průměrů v obrazu rotačního předmětu, který by byl pomocnými a kótovacími čarami přeplněn, užije se neúplných kótovacích čar s jednou šipkou. Obrázek 48: Kótování průměru s jednou šipkou 31

34 5.8.4 KÓTOVÁNÍ KOULÍ Při kótování kulové plochy předchází značce průměru nebo poloměru písmeno S. Kulová plocha se obvykle kótuje: Průměrem, je-li zobrazena větší část než polovina koule. Poloměrem, je-li zobrazena menší část než polovina koule. Obrázek 49: Kótování koulí KÓTOVÁNÍ ÚHLŮ Kótovací čáry se kreslí jako oblouky kružnic se středy ve vrcholech úhlů, vynášecí čáry vycházejí z vrcholů. Rovinné úhly se udávají v úhlových stupních, minutách a vteřinách, značky měřících jednotek se k rozměrům předepisují vždy. Je-li úhel menší než 1, píše se před údaj 0, např Desetinným číslem se vyjádří jen zlomky vteřin, např ,4. Obrázek 50: Kótování úhlů KÓTOVÁNÍ ZKOSENÝCH HRAN Zkosené hrany se kótují délkovým a úhlovým rozměrem. U rotačních součástí se kótovací čára délkového rozměru vede rovnoběžně s osou rotace. Obrázek 51: Kótování zkosených hran Hrany zkosené pod úhlem 45 se kótují součinem velikosti zkosení a úhlu 45. Malá nezobrazená zkosení se mohou kótovat na nebo k odkazové čáře ukončené šipkou směřující proti zkosení. 32

35 Obrázek 52: Kótování zkosených hran po úhlem 45 Hrany zkosené pod jiným úhlem než 45 se musí kótovat dvěma kótami, délkovým a úhlovým rozměrem. Zkosené hrany plochých součástí se mohou kótovat také dvěma délkovými rozměry. Obrázek 53: Kótování zkosených hran pod jiným úhlem než 45 Není-li zkosení kótováno a není-li u hrany nápis OSTRÁ HRANA, zkosí se hrana podle normy ČSN ve výrobě zkosením 0,4x45 nebo se zaoblí poloměrem R 0,4. Obrázek 54: Nezobrazené a nekótované zkosení KÓTOVÁNÍ DĚR U průchodných a neprůchodných děr kótujeme jejich průměr a polohu osy vzhledem k jiné ose, k obrysové čáře apod. U neprůchodných děr kótujeme navíc jejich hloubku. Kóty průměru a hloubky díry se umísťují pokud možno do jednoho obrazu. Obrázek 55: Kótování děr Hloubka vrtané díry se zakótuje bez kuželového ukončení. U součásti, kde je nebezpečí, že by hrot kužele vrtáku mohl součást provrtat, se hloubka díry kótuje až k vrcholu kuželového zakončení. U díry ukončené kuželem s jiným vrcholovým úhlem, než má běžný šroubovitý vrták, se kótuje i vrcholový úhel tohoto kužele. 33