Začneme však popořadě. Sedák

Transkript

1 V minulém prvním dílu jsme si řekli něco o plánování akce a výběru vhodného oblečení. Nyní se tedy zaměříme na výběr horolezeckého vybavení neboli matroše. Jak již bylo řečeno, jestliže v případě oblečení se lze s trochou nadsázky řídit heslem Co nemám nepotřebuji, tak v případě matroše něco takového neplatí. Zde se může každé opomenutí ošklivě nevyplatit. Takže je třeba vybírat s mírou, abychom nabalený batoh vůbec odlepili od země, ale zase tak, abychom byli připraveni na všemožné situace. Často, zvláště při lehčích tůrách bývá množství materiálu podceňováno, ale pouze do situace, než se něco stane. Není pak trapnější situace, než když vám kamarád visí někde v trhlině a vy se nemáte čím zajistit, natož čím ho vytáhnout. Začneme však popořadě. Sedák všem známá věc. Pro použití v horách je však mít na paměti několik odlišností. Sedák je třeba vyzkoušet, zda nám není malý i v případě, že budeme nabaleni do pořádné zimy. Pokud máme velikost sedáku koupenou na slušivé elasťáky a holé svalnaté tělo, je to problém. Další užitečnou věcí u sedáku jsou rozepínací a nastavitelné nohavičky. Většina sedáků pro sportovní lezení toto nastavení nemá. Takže je třeba opět vyzkoušet, zda sedák navléknu i přes kamaše s goretexovými kalhotami. Pokud zamýšlím i lezení v horách měl by být součástí sedáku i prsák, nejlépe opět stavitelný. Lano jsem-li majitelem pouze jednoho lana na lezení a navíc jsem na něj krutě dlouho šetřil, pak nemám moc na výběr. Jinak lze na klasické tůry doporučit lano co do průměru nejmenší, ale s označením 1 v kolečku na konci lana tedy klasickou jedničku, délky 40-50m, nejlépe s impregnací proti vodě. Čím delší a macatější lano máte, tím více se budete s parťákem dohadovat, kdo jej (zvláště mokré od sněhu) ponese v batohu. V případě použití lana, na kterém normálně lezete, pak dávejte značný pozor, zda po laně někdo neskáče mačkami, nedře se někde o hranu apod. Po návratu z akce pak lano důkladně prohlédněte, než se s ním opět vydáte na skalky. Velmi dobrým řešením je, jste-li majiteli tzv. půlek, tedy lana s označením ½ v kolečku na konci lana (pozor nezaměňovat s tzv. dvojčaty, tedy s označením propojené kruhy ). Naprosto 1 / 9

2 ideální kombinací je potom situace, kdy s vámi na akci jde ještě další dvojice, také s takovým lanem. Na ledovec a lehčí lezení vystačíte s jednou půlkou a na případné slanění se spojíte s druhou dvojicí. Toto řešení není vhodné, očekáváte li těžší lezení na skále nebo v ledu. Pak je nutno použít klasicky obě poloviční lana najednou. Mačky neboli stoupací železa V minulém dílu jsem se zmínil o různých typech uchycení maček na boty. Takže je třeba tyto dvě věci skloubit a dle toho koupit. Typů maček je několik. Nejjednodušší a nejlevnější variantou jsou řemínkové mačky v katalozích označované jako Classic. Jdou na všechny typy bot, ale tím jejich výhody končí. Zásadní nevýhodou je to, že na měkčí boty je třeba řemínky dostatečně dotáhnout a to znamená nebezpečí špatného prokrvení nohou a tím riziko omrzlin. Řemínkové mačky se pak během chůze často povolují a špatně sedí na botě. Navíc v případě mixových tůr, kdy se mačky často nasazují a sundávají, budete zaručeně vždy ten, na koho se bude čekat. Takže řemínkové mačky doporučuji pouze pro toho, kdo nemá žádné vyšší ambice a do hor vyráží pouze sporadicky. Z toho plyne, že doporučuji zásadně mačky automatické. Jak již bylo řečeno v minulém dílu, existují dva typy odlišující se uchycením na špičce boty. Buď je uchycení pomocí plastového trojúhelniku označovaného jako New matic nebo pomocí zahnutého drátu pasujícího do drážky boty označovaného jako Cramo-o-matic (označení dle firmy Grivel). Osobně preferuji uchycení drátem, ale i plastová špice není špatná. Dále se pak oba typy dělí na kloubové a rámové. 2 / 9

3 Kloubové jsou vhodné pro všechny typy tůr, jsou skladnější a lehčí. Rámové potom jsou mnohem tužší, méně skladné, avšak výborné pro lezení v ledu. 3 / 9

4 Při zkoušení maček a bot potom pozor na klipsnu na patě. Po nastavení a zaklapnutí na botu, bychom klipsnu neměli na achilovce v botě nijak cítit. V opačném případě si koledujeme o nesnesitelná muka při výstupu. Pokud nás totiž klipsna tlačí, je buď málo zpevněná zadní část boty nebo má klipsna nevhodný tvar. Renomovanými výrobci maček jsou např. firmy Grivel, Charlet Moser, Camp, Simond, Black Diamond aj, v České republice pak firma Raveltik. Ať už máme mačky jakékoliv, je třeba před akcí v klidu domova mačky nastavit a vyzkoušet, zda z boty nepadají. U maček, které mají nastavovaní pomocí matek a šroubů pak příslušné nářadí vzít raději s sebou na akci. Pokud totiž ve tři hodiny ráno na ledovci potmě zjistíte, že jste od posledně, kdy si mačky půjčil někdo jiný, nepřistavili velikost zpět, tak vám ostatní přinejmenším nepoděkují. 4 / 9

5 Ne nezbytnou, ale velmi užitečnou pomůckou jsou podložky zabraňující nabalování sněhu na mačky. Většinou jsou vyrobeny z gumy nebo plastu a montují se mezi podrážku boty a rám maček. Převážně jsou k dostání k rámovým mačkám, ale např. firma Charlet Moser je dodává v podobě plastových podložek i pro kloubové mačky. U některých typů je tato užitečnou pomůcka již v ceně maček, k jiným je nutno ji dokoupit nebo z gumy vyrobit. Ceny se pohybují od 500 Kč výše. Cepín - pro akce typu výstupů tzv. normálkami stačí jeden cepín, spíše turističtějšího typu. Většinu času se budete o cepín opírat, než zlézat strmé ledopády, takže těžké anatomicky zahnuté závodní cepíny do ledu nejsou pro tyto účely příliš vhodné. Nemáme li na výběr, nedá se samozřejmě nic dělat. Pozor také na anatomicky zahnuté a tvarované rukojeti těchto speciálních cepínů. Mnohdy jdou velmi těžko zapíchnout do sněhu. Pro ty, kteří mají v úmyslu chodit spíše po ledovcích je vhodný spíše delší cepín, o který se lze při chůzi opírat. Pokud chceme podnikat i tůry mixového charakteru, volíme spíše kratší typy, se kterými je lepší manipulace. 5 / 9

6 Součástí každého cepínu by mělo být stavitelné poutko na ruku, pro případy, kdy potřebujeme obě ruce volné. Karabiny, smyčky apod. Většinou nejdeme na tůru sami, takže materiál je dobré rozdělit mezi všechny členy družstva. Pro případ lezecké dvojice je třeba zhruba následující:- 4 kulaté smyčky průměr cca 6 mm, délka 2,5 3m na prusíky ( pro každého)- 2-3 ploché smyčky, spíše delší- velká HMS + slaňovací osma- 1-2 šroubovací karabiny- 3-4 expresky (v případě nedostatku se dají rozpojit)- 1-2 vklíněnce friendy ( pro mixové tůry )- 2-3 ledovcové vývrtky- 6 / 9

7 2-3 skoby Helma - zvláště v posledních horkých létech nezbytná věc. Lze ji oželet snad jen v případech vyloženě ledovcové tůry. Teleskopické hůlky - užitečná věc pro kolena. Některé poslední modely v sobě mají zabudovanou i lavinovou sondu. Sluneční brýle - nezbytnost. Důležité je i krytí očí ze strany. V lanovém družstvu by měl alespoň jeden člen mít s sebou ještě jedny náhradní brýle pro případ ztráty. Výškoměr - v dnešní době bývá součástí hodinek. Šikovná věc pro orientaci v mapě. Dle grafu tlaku lze také orientačně určit vývoj počasí. Při výstupu nedoporučuji výškoměr příliš často kontrolovat nastoupané metry přibývají veeelmi pomalu. Nejpoužívanější hodinky jsou od firem Suunto, Casio a Avocet. Láhev na vodu 7 / 9

8 - na letní Alpy, v případě, že spíme na chatě nebo 2-3 dny ve stanu vystačíme s obyčejnou plastovou flaškou o objemu minimálně 1,5 litru. Termoska je příliš těžká a maloobsažná. Lékárnička - alespoň jedna na skupinu. Koupit se dají v outdoor obchodech nebo poskládat z nakoupených věcí v lékárně. Věci jako karimatka, spacák, vařič a jídlo netřeba nijak zvlášť probírat, takže poslední je batoh. Zde opět platí pravidlo, čím větší batoh, tím více věcí si člověk nabalí. Výběr záleží na tom, zda spíme na chatě nebo ve stanu. Pokud na chatě, měl by na 2-4 denní výstup stačit l batoh, pokud bereme i stan (tzn. i spacák ), těžko se dostaneme pod 55 litrů. Kromě toho jak nám sedí na zádech, bychom se při nákupu měli zaměřit na to, aby měl dostatek úchytů na připnutí 2 cepínů, maček, hůlek, příp. lyží, lana a třeba bundy. 8 / 9

9 Tímto samotných výčtem Alp bychom na výstup byli oblečeni a vyzbrojeni, takže v příštím dílu se přesuneme do 9 / 9