682 km horské kolo Cesta věnovaná očekávanému druhému vnoučeti

Transkript

1 Potřetí Slovensko + Zakopané (Polsko)

2 Obsah: 682 km horské kolo Cesta věnovaná očekávanému druhému vnoučeti Pondělí 4.6. Rožnov pod Radhoštěm Bumbálka 24 Makov 33 Turzovka 45 Čadca 60 km, 2 hod. 40 min Úterý 5.6. Čadca Krásno nad Kysucou 8 Stará Bystrica 20 Lutiše 26 Terchová 40 Parnica 60 Dolný Kubín 70 Oravský Podzámok 80 Podbiel 96 Habovka (Malá Fatra) 107km, 5 hod.. 4 Středa 6.6. Habovka Oravica 12 Suchá Hora (hranice Polska) 26 Košcielisko 33 Zakopané 47 Lysá Polana (hranice Slovenska) 68 Ždiar 82 Kežmarok 105 Vrbov 113 Spišský Čtvrtok 124 Spišská Nová Ves 135 Grajnar (1059) 155 Hnilec (722) 163 km, 8 hod Čtvrtek 7.6. Hnilec sedlo Sulová (910) 6 Gemerská poloma 23 Rožňava 32 Plešivec 52 Tornava 68 Rimavská Sobota 95 Lučenec 129 Detva 162 Zvolen 195 km, 8 hod. pěkné práce Pátek 8.6. (má narozeniny snacha Jitka, budoucí mamina) Zvolen Žiar nad Hronom 20 Handlová 42 Prievidza 61 Bojnice 66 Nitrianske Rudno 77 Valaská Belá 92 sedlo Homolka (908) 101 Horná Poruba 111- Ilava 117 Červený Kameň 132 Zápechová (hraniční přechod) 139 Valašské Klobouky 157 km, 7 hod. 5 min.13 Dovětek ke Slovensku: Jitka Press Jičín Copyright Jitka

3 Motto: Sousední země leží skoro na dohled a bylo by chybou je trochu nepoznat. I když lidé umírají ve vysokém věku, nikdy je nenavštívili a je to jejich škoda (zde jsem myslel na přítele Jardu Slaninu) Pondělí 4.6. Rožnov pod Radhoštěm Bumbálka 24 Makov 33 Turzovka 45 Čadca 60 km, 2 hod. 40 min. Zatažená obloha, ale teplo, a tak se vydávám vlakem do Rožnova s přestupy v Nymburce, Kolíně a Valašském Meziříčí. Neobvyklá čistota a pohodlí ve všech poloprázdných vlacích byl příjemný začátek cesty; vše za pouhých 185 Kč a to ještě nemám Z kartu, která se toulá po republice, zatím neznámo kde (jedu pouze na 50% slevu pro důchodce). V Rožnově velmi teplo, polojasno. Začínám stoupat 21 km kolem Bečvy na Makovské sedlo, Bumbálku, kde překračuji slovenské hranice. Podél řeky Kysuca jsem jel hustě obydlenou částí až do města Čadca, která má obyvatel. Obydlí kolem silnice jsou spíše 3

4 horší než lepší, ale krajina hezká, kopcovitá, zvaná Kysucká vrchovina. Ubytován na pěší zóně v centru města v penzionu Medea ; cenu 700 Sk odmítám a přivolaný majitel navrhuje 300 Sk, což přijímám a nakonec k tomu nabízí ještě snídani stačil článek z dnešního jičínského deníku o cestě Madrid Jičín. Po večeři jsem navštívil pivnici a s místními povídám o své cestě. Zjišťuji, že zde dříve chudý kraj vstupem Slovenska do EU získává prostředky a životní úroveň se zvyšuje, zvláště těm, co mají práci, resp. jsou ochotni za ní dojíždět například do 35 km vzdálené Žiliny (automobilový průmysl) nebo až na Ostravsko. Úterý 5.6. Čadca Krásno nad Kysucou 8 Stará Bystrica 20 Lutiše 26 Terchová 40 Parnica 60 Dolný Kubín 70 Oravský Podzámok 80 Podbiel 96 Habovka (Malá Fatra) 107km, 5 hod. Vyjíždím po 7. hodině, čekají mě kopce, které mám rád. Snad něco i nafotím, protože včera nebylo co, resp. nebylo to příliš těšící lidské oko. Z Čadcy jsem jel údolím proti proudu řeky Kysuca až do Staré Bystrice, kde jsem odbočil směr Malá Fatra, obec Lutiše, kde je hezký kostel. Předtím dva nové, moderní, ve Zborově a Bystrici. Vystoupal 4

5 jsem do sedla Lutiška 700 m n.m. a vidím hřeben Fatry, následoval prudký sjezd do Terchové, opět kostel a překrásná cesta národním parkem, vpravo Vrátna dolina a zakrytý Malý Rozsutec, kde se střídaly rozkvetlé louky a lesy, silnička samá zatáčka, ale provoz téměř žádný až do Parnice, odkud to byla jen chvilka do Dolného Kubína. Všude nabízejí korbáčiky, půl kila za 130 Sk. Z Terchové byl 2 km strmý výjezd na Rovnou horu a sjezd do Zázrivé (nahoru 7 km/hod, dolů 60 km/hod.). V Kubíně obědvám a prohlížím město, 5

6 které je čisté, upravené, a líbí se mi. Teplota 27 C, dusno. Pokračuji do Oravského Podzámku, kde je na strmé skále štíhlý hrad. Pěkná silnice pokračuje a od Podbielu směr Zuberec je provoz skoro nulový žádný. Bohužel však bouří nad západními Tatrami a do Habovky, což je 2 km před Zubercem, dojíždím za deště. Bouřka a liják zesílil, když už jsem seděl na terase hospody. S místními popíjím pivo a pokouším se získat kontakt na ubytování na září pro 7 osob, kdy chceme jet do Roháčů. Asi mám štěstí, když spolustolovník, bydlící 200 m od hospody, mi nabídl svůj penzion. Nakonec ho musím vyzkoušet, protože déšť ani bouřka neustupují, a tak již v 16 hodin jsem se ubytoval u pana Floriána za 200 Sk. Má 3 pokoje (velké) + 3x WC, 2 koupelny, kuchyň se společenskou místností, a tak to okamžitě rezervuji na pro 7 osob ke spokojenosti obou. Prodejna potravin je naproti, garážování ve stodole. Zjišťuji, že ve 12 km vzdálené Oravici jsou i bazény tam pojedu snad zítra. Využil jsem i televizi, neboť večer byl moc dlouhý. Celé odpoledne a večer bouřilo a pršelo, a tak jen jím a piji a sleduji televizi ČT 1 a 2. 6

7 Středa 6.6. Habovka Oravica 12 Suchá Hora (hranice Polska) 26 Košcielisko 33 Zakopané 47 Lysá Polana (hranice Slovenska) 68 Ždiar 82 Kežmarok 105 Vrbov 113 Spišský Čtvrtok 124 Spišská Nová Ves 135 Grajnar (1059) 155 Hnilec (722) 163 km, 8 hod. Vstal jsem už po páté hodině, abych viděl co nejvíce, neboť v horách jsou odpolední bouřky skoro pravidlem. Ranní slunce příjemně hřeje a teplota je optimální. Musím konstatovat, že penziony jsou pro mne výhodnější než hotely, neboť mám k dispozici vše na vaření a umývání nádobí, často využiji i koření, oleje, mikrovlnku, varnou konvici, ledničku apod. Přitom cena v hotelu bývá o polovinu vyšší než v penzionu. Prázdnou silnicí jedu po půl sedmé do 7

8 Oravice, většinou lesem nebo kolem kvetoucích luk. Vystoupal jsem do 800 m n.m. O tomto ránu je tu napsaná krásná báseň, kterou cituji: V růžových záplavách rána, kvitnúce lúky navštíviť, v dvojích očkách objímať dúhy, červenými makmi sa opájať. a spevom tichého zvonu, hudbami lahodnými, načúvať hlasom svojej túžby a uspokojiť srdce nimi. Vpravo vidím hřeben Roháčů nádhera. V Oravici 3 hod. naučný chodník kaňonem a termální dvě venkovní koupaliště 140 SK/den (12 20 hod.). Střídavě nahoru a dolů až k hranici Polska Suchá Hora. Přejel jsem řeku Černý Dunajec a polským Tatranským národním parkem po super silnici mířím do Zakopaného. Samé upravené dřevěné domky a zrovna jako na slovenské straně i zde je každý druhý či třetí na pronájem, resp. poskytuje ubytování. Ranní mlha se rozpustila a je cesta jako v pohádce, s výhledy na tatranské vrcholy ze severu. Na Plazovce 33 km nádherný kostelík a potkávám zde Jičíňáky autoškola Hlaváček. Nechtějí věřit, že tu jsem na kole a 8

9 vracím se v sobotu, oni autem až v neděli. Městečko Zakopané je rozlehlé, malebné, domky většinou v dřevěném či kamenném provedení, nejčastěji v kombinaci. Mnoho kostelů, mnoho turistů i cyklistů, překrásná pěší zóna s potokem s čistou vodou a goralská stavení.téměř bez provozu jedu na hraniční přechod Lysá Polana, opět Slovensko. Kolem 12. hodiny zastavuji ve Ždiaru, obědvám a vyhlížím na hřeben Belianských Tater, kde jsem byl v loňském roce v září. Jen krátce a rychle projíždím Tatranským národním parkem a už jsem v Kežmaroku, kde skončil déšť a ulice jsou plné vody. Zajímavý je velký evangelický kostel a 9

10 vedle něho malý dřevěný římsko-katolický. Ve Vrbově začíná tzv. gotická cesta, je tady též termální koupaliště; Spišský Črvrtok kostel touto cestou jsem jel loni v obráceném směru. Prohlídka a nákup ve Spišské Nové Vsi a vydávám se znovu do hor. Skoro 800 m musím stoupat, začíná bouřit ve Slovenském ráji a před vrcholem prudký déšť. Není úkrytu a tak pomáhá pláštěnka, návleky na boty a kryt na zavazadla. Déšť ale zesiluje a není jiné řešení než pokračovat do nejbližšího obydlí. Stoupání až na sedlo Grajnar (1059) docela ujde, ale sjezd do vsi Hnilec je náročný a začínám mrznout. Hledám hospodu a ubytování. Grog je výborný, ale ubytování žádné. Převlékám se do suchého oblečení a mezitím hospodská volá známého, u kterého mám naději složit hlavu pod střechou. Bydlím v soukromí u pana Kolesára, vedoucího turistického oddílu, který má maximální pochopení pro mé potřeby. Je zaměstnancem obecního úřadu jako technik. Ve vsi bydlí

11 obyvatel, buď pracují v lese nebo nepracují. Večer sledujeme fotbal Německo Slovensko (2:1). Čtvrtek 7.6. Hnilec sedlo Sulová (910) 6 Gemerská poloma 23 Rožňava 32 Plešivec 52 Tornava 68 Rimavská Sobota 95 Lučenec 129 Detva 162 Zvolen 195 km, 8 hod. pěkné práce Můj domácí vstává po 4. hodině a tak i já už v 6 hodin ráno vyjíždím směr Rožňava. Když chci zaplatit, nechce nic, a tak dostává zbývající drobné 160 Sk, které se zdráhá převzít. Teplota 17 C, jasno a jsem v pohodě, všechno jsem usušil na peci kamen. Zahřívací stoupání do sedla Sulová (910) a sjezd skoro 20 km dlouhý do Rožňavy. Stále kolem lesy a lesy, horské bystřiny a řeky; silnice bez aut krajina krásná, ale chybí tu lidé. Zajímavý je evangelický kostel v Gemerské Polome, 11

12 opravený z peněz EU. V Rožňavě mě vítají dvojjazyčné nápisy, tj. maďarsky a slovensky. Vidím známou věc už z loňské návštěvy Slovenska, jak nezaměstnaní pečlivě uklízejí své vesnice a města. Dostávají za to příplatek 1900 Sk k podpoře v nezaměstnanosti. Pracují úterý a čtvrtek od 8 do 13 hodim. Vím, že na to přispívá EU, aby lidé neodvykli pracovat. Mluvím s nimi v Plešivci, kam už jsem jel nížinou stále na jih a tak teplota stoupá. Silnice široká, pohodlná, střední provoz, na polích většinou obilí, ječmen už dozrálý a kukuřice. Avšak dále kolem ještě pohoří a lesy. Zato z Tornavy do Rimavské Soboty vede silnice velmi členitým a kopcovitým terénem tzv. Slovenskou kotlinou. Stále je to Gotická cesta. Ve městě jsem velmi brzo před 11. hodinou a tak dlouho odpočívám a obědvám v zahradní restauraci svůj oblíbený španělský ptáček s polévkou a pivem. Město je velmi upravené a tak se tu toulám uličkami a pozoruji, že většina mluví maďarsky. Též do Lučence byla cesta pestrá a slunce pěkně hřálo. Litr mléka a ořechový závin chutnalo. V Detvě jsem přidal ještě ovoce, abych si odpočinul, neboť provoz směr Zvolen byl značný; další zastávka je pivní a znovu odpočívám, resp. se chráním před dotírajícím sluncem 12

13 na rozpálené silnici, což je příjemnější. Už jsem unaven památkami a tak dokumentuji jen hezký tzv. pustý hrad přímo v historickém centru a hlavně se pomalu projíždím městem a nakupuji na večeři. Obrovské je náměstí s pěší zónou, lemované měšťanskými domy. Ubytování v centru je velmi drahé a tak spím v luxusním motelu Luteus 5 km směrem na Žiar nad Hronom za 400 SK dnešní komfort a plzeňské si zasloužím za 195 km a to za pouhých 8 hodin, tj. průměr skoro 25 km/hod. Pátek 8.6. (má narozeniny snacha Jitka, budoucí mamina) Zvolen Žiar nad Hronom 20 Handlová 42 Prievidza 61 Bojnice 66 Nitrianske Rudno 77 Valaská Belá 92 sedlo Homolka (908) 101 Horná Poruba 111- Ilava 117 Červený Kameň 132 Zápechová (hraniční přechod) 139 Valašské Klobouky 157 km, 7 hod. 5 min. Vstávám ve 3.30 hod., neboť se chci vyhnout silnému provozu jako včera odpoledne a horku. Již ve 4:25 vyjíždím podél Hronu do Žiaru, což je velmi rychlé. Do Handlové to už hodně stoupá a do města je prudký sjezd. Je to typické hornické město, zrovna jako sousední, větší a 13

14 modernější Prievidza. Jakmile jsem odbočil směr Bojnice, kde objíždím zámek, silnice je velmi úzká, značně stoupá a dále už je to jako na houpačce nahoru a dolů, ale skoro žádná auta velmi členitý terén, pohádka pro opravdové cyklisty; také jich tu mnoho potkávám. Před Nitrianským Rudnem přejíždím hráz vodní nádrže. Kdyby nebylo teprve 8 hodin, určitě bych se smočil. Počasí je příjemné, teplota asi 24 C, v lesích podél říček chladněji. Krátká zastávka ve Valaské Belé, nákup a dlouho stoupám přes Strážovské vrchy do sedla Homolka 908 m n.m. je vidět Valašsko slovenské i české, resp. moravské. Sjezd do Ilavy byl úžasný, sám pánem silnice. Zde svačím a odpočívám u nádherné kašny s vodotryskem, kde chladím piva. 14

15 27 km zbývalo na hranice, většinou lesem, opět asi 10 km stoupání. Silnice horší, což asi nikomu nevadí, neboť tu nikdo nejezdí. O nic lepší není cesta na moravské straně, ale před Valašskými Klobouky rapidní změna k lepšímu. Kilometr před městem stavím v kolibě, je 13 hodin a tak obědvám skvělé menu (frankfurtská polévka, vepřová plec na žampionech porce masa min. pro 2 osoby) za pouhých 59 Kč! A několik plzní k tomu. Však ty kopce mi daly moc se mi to líbilo. Vlak jede až v hod, což zvládnu i pěšky. V Kloboukách nakupuji sladkosti a 1,5 l vína, abych si cestování zpříjemnil. Bylo pohodové, samá děvčata, nedalo se ani spát. Za 4,5 dne jsem zvládl = 682 km v maximální pohodě a radosti, tj. 152 km/den stejné jako při cestě Madrid Jičín. Doufám, že stejně úspěšný bude porod mé snachy Jitky v příštích dnech. Ať žije má vnučka Katka? Pátek, hod. na cestě Pardubice Hradec Králové. Ivan P.S. Z Hořic do Jičína jedu ve vlaku sám, resp. ještě strojvedoucí a průvodčí skvělý taxík, a skoro zadarmo. 15

16 Dovětek ke Slovensku: Náklady na akci Kč při 5ti dnech, tj. 440Kč/den při malém počtu dnů doprava 490 Kč zvýšila denní náklady. Úbytek na váze 1,5 kg, tzn. ze 71,5 kg při odjezdu, 70 kg při návratu. Vysvětlení: ubytování a hlavně strava stejně kvalitní jako Madrid Jičín. Délka tras v průměru stejná 152 km/den, menší váha zavazadel, ale značně náročnější terén, resp. převýšení. Slovenské hory pokládám pro cyklisty za nejtěžší, ale také nejhezčí. Jičín, Ivan Vnučka Kateřina se narodila ve čtvrtek v 5:13 hod. 4,15 kg 16