Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Ohrazenický potok CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Ohrazenický potok CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Ohrazenický potok Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 2573 Rozloha (ha): 1,6229 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle 39 ZOPK Celková rozloha smluvně chráněných území (ha): 1,0033 Relativní rozloha smluvně chráněných území (%): 61,8 Specifikace smluvně chráněných území Kód ÚSOP Název 5620 Ohrazenický potok Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 0,6196 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 38,2 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Brdy Dotčená katastrální území Hrachoviště 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží tvoří kambrické arkózové pískovce, droby a slepence. Místy se vyskytují vložky porfyritů a porfyritických tufů. Do určité míry je podloží překryto kvartérními sedimenty. Geomorfologie: Území se nachází v Brdské vrchovině. Reliéf: Lokalita se nachází v nivě potoka tekoucího v severní části centrálních Brd.

3 Pedologie: Odolné kambrické horniny zvětrávají jen velmi pomalu a vytvářejí těžké jílovité půdy. V důsledku toho se vyskytuje jako půdní typ glej. Vlastní koryto potoka má však dno kamenité, bez vyvinutých půd. Krajinná charakteristika: Jedná se o přirozený vodní tok s bohatě meandrujícím korytem, kamenito-písčitým dnem a mnoha hlinito-písčitými náplavy. Proudné úseky jsou střídány tůněmi, tok potoka doprovází několik pramenných vývěrů. Nejvyšší část toku o délce asi 600 m má již dosti omezený průtok, místy se ztrácí v podloží popřípadě vysychá. Asi 650 m od pramene se připojuje pravostranný přítok, který se zdá být vydatnějším než tok v EVL. Tento přítok je též stanovištěm mihule potoční. Na toku se nacházejí 3 vodní plochy - Mlýnský rybník ve Velcí, kde EVL končí a dále (proti proudu potoka) Pstruhový rybník a na potoce nejvýše umístěná - nádrž Velcí (též Jince) Biota Flóra a vegetace: Lokalita se nachází na severovýchodním okraji brdského oreofytika na hranici s fytochorionem Příbramské Podbrdsko, který již spadá do mezofytika. Potok protéká lesním porostem, v němž zcela převládají chudé kulturní smrčiny. Samotný tok doprovázejí maloplošné (často se jedná jen o několik stromů podél břehu) výskyty přirozených potočních olšin. Jejich bohatší bylinné patro s druhy jako čarovník prostřední (Circaea intermedia), ostřice oddálená (Carex remota) nebo vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) výrazně kontrastuje s okolními holými kulturami. Na okraji dopadové plochy Brda se objevují sukcesní zrašelinělé březové prosty, blízké sv. Sphagno-betulion pubescentis. Kořeny stromů podél potoka mají významný vliv na podobu toku a jeho prostředí - často slouží jako typické úkryty pro vodní faunu. Břehy potoka bohatě porůstají mechy a játrovky. V okolí se nacházejí četná prameniště, často vykazující známky rašelinění. Na prameništních stanovištích roste kupříkladu mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) nebo čarovník prostřední (Circaea intermedia). Z nádrží je botanicky zajímavý především Pstruhový rybník, v jehož litorálu lze narazit na kriticky ohrožený orobinec stříbrošedý (Typha Shuttlevortii). Spolu s ním se ve vodě dále vyskytují rdest vzplývavý (Potamogeton natans) nebo žabník Alisma sp. Fauna a předmět ochrany: Potok je významný především hojným výskytem mihule potoční (Lampetra planeri), která je předmětem ochrany. Mihule se zde vyskytuje ve stovkách jedinců a lze ji nalézt jak na území EVL, tak i níže po proudu potoka, v obydleném území mimo vojenský újezd. Hustota populace byla okolo roku 2000 odhadována na 1,62 ex.m-2, v jednom z nejlepších úseků potoka, v místech kde se dnes nachází Pstruhový rybník dokonce až 5,54 ex.m-2 (Dušek et al. 2003). Poslední průzkumy z roku 2008 ukazovaly na pokles početnosti populace, byly zaznamenány hustoty okolo 1 ex.m-2 (Daphne ČR 2008). Současná populace bude vykazovat pravděpodobně podobné početnosti, přesná čísla však nejsou momentálně známa. Kromě mihule se v potoce dále hojně vyskytovala ohrožená střevle potoční (Phoxinus phoxinus), jejíž počty se však v posledních letech také významně snížily. Z hlediska ochrany mihule (stejně jako střevle) představují závažný problém výskyt a šíření okouna říčního (Perca fluviatilis) z rybníků na toku. Introdukcí se do potoka nad Mlýnským rybníkem v nedávné době dostal i rak říční (Astacus astacus), který níže po proudu vytvářel početnou populaci a recentně odsud ustupuje. Okolo potoka i nádrží se hojně vyskytují běžnější druhy obojživelníků, zejména skokan zelený (Phelophyllax esculentus), z plazů byla zaznamenána ještěrka obecná (Lacerta agilis).

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: mihule potoční Lampetra planeri Kód předmětu ochrany: 1096 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace běžná 2 % p > 0 % dobré zachování populace není izolovaná, leží uvnitř areálu rozšíření druhu dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: obnovit poulaci na úroveň v době vyhlášení či vyšší 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: mihule potoční Lampetra planeri Kód předmětu ochrany: 1096 Popis nároků předmětu ochrany: Mihule potoční je neparazitickým druhem vyskytujícím se výhradně ve sladkých tekoucích vodách s jemnými náplavami ve kterých žijí larvy (zvané minohy) zahrabány v jemném sedimentu. Obývané náplavy nemusí být rozsáhlé a mohou pokrývat jen malý zlomek plochy dna. Jeden metr čtvereční vhodného stanoviště obývají místy i desítky larev, jež bývají nacházeny nejčastěji v pobřežním pásmu. Úseky s písčitým až štěrkovitým dnem využívají dospělé mihule jako místa tření. Minohy se živí především detritem, rozsivkami, řasami a jemnými zbytky rostlin. Naopak dospělci již potravu nepřijímají, střevo jim postupně degeneruje. Tento proces většinou začíná během října, kdy u larev přibližně ve čtvrtém nebo pátém roce života dochází k metamorfóze a stávají se z nich plodní dospělci. Po tření, které se odehrává na přelomu května a června na hrubopísčitých nánosech, mihule potoční hynou. Třecí migrace proti proudu probíhají ve dne i v noci. Mihule dokáží překonat rychlost proudu maximálně 0,9 m.s 1, optimální rychlost plavání mihule potoční je zhruba 0,5 m s-1. Překážky vyšší než 10 cm, jako jsou například stupně a jezy, jsou pro ně nepřekonatelné. Mihule potoční dorůstají délky do 19 cm. Nejvýznamnějšími faktory, jež způsobily negativní trend vývoje populací, byly úpravy toků, při nichž docházelo k likvidaci vhodných náplavů a dnového substrátu pro život minoh, a také dlouhodobé znečištění některých potoků a řek. V regulovaných tocích se ukládá méně jemného sedimentu a minohy tak ztrácejí esenciální podmínky pro život. K devastaci populací dochází i přímo technickými zásahy do toku (např. bagrováním a vyhrnováním dna) či nedodržováním zůstatkového průtoku při odběru vody z toku především pro malé vodní elektrárny. Mihule potoční patří mezi krátkověké druhy, a proto musí ve stabilních populacích každoročně docházet k rozmnožování, tzn. i dočasné změny biotopu (těžba sedimentu, který se za tři roky znovu vytvoří) představují pro druh vážné nebezpečí. Riziko pro existenci stabilních populací mihule představuje také nadměrná obsádka rybích predátorů vysazovaných do potoků (lososovité ryby) či uniklých z rybníků (štika, okoun). Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu v EVL: přerušení migračního kontinua stavbou migračních bariér bez plně funkčních rybích přechodů průchozích i pro mihule, které by druhu zabránily šířit se na další vhodná stanoviště. Průtočné malé vodní nádrže představují bariéru i přes zajištění rybího přechodu z důvodu vysoké predace rybami obývajícími nádrž. změny morfologie koryta technickými úpravami (zahlubování, zpevňování i narovnávání koryta, vytvoření jednotvárného proudění). V regulovaných tocích se ukládá méně jemného sedimentu a minohy tak ztrácejí esenciální podmínky pro život. znečistění vody mihule potoční žije především v oligosaprobním stupni čistoty vody. těžba jemného sedimentu s podílem organických složek (detritu), kdy minohy ztrácejí místo pro život. významné odběry vody z toku, kdy dochází k vysychání náplavů.

5 vysazování ryb jako je pstruh potoční nebo okoun říční, které působí silným predačním tlakem na mihuli potoční. zásahy silně pozměňující splaveninový režim (zabránění přirozeného splachování materiálu do toku nebo naopak nadměrné zvýšení splavenin) včetně kácení a výsadby dřevin, které mohou především v podhorských oblastech také ovlivnit hodnoty chemicko-fyzikálních parametrů vody v tocích (zejména ph). Kácení stromů na břehu vadí pouze v případě, kdy ovlivní proudění toku. U tohoto druhu je obzvláště důležité vyloučit významný vliv negativních faktorů, především zahlubování i zpevňování koryta. Zásahy správců toku do jemných náplavů je nutné předem velice pečlivě posuzovat. V případě, že se v EVL vyskytují regulované partie toku, které by mohly po revitalizaci představovat vhodný biotop pro mihuli potoční, je vhodné je upravit (rozvolnit) pomocí ručních nástrojů a lehké techniky. Při revitalizaci nesmí být ohrožen splaveninový režim níže obývaných stanovišť mihulí. Kusy dřeva napadané do toku je v něm možné ponechat. Údržba břehových porostů musí být v souladu s ochranou trasy koryta zaručující přirozenou různorodost proudění a sedimentace v toku. V průběhu tření mihulí (květen červen) je nutné predační tlak maximálně eliminovat, v tomto období je proto vyloučeno vysazování lososovitých ryb úplně (s výjimkou tohoročků). Prioritním opatřením musí být zprůchodnění migračně neprostupných příčných staveb na tocích a omezení realizací nových zařízení vyžadující odběry vody (MVE, zavlažování, zasněžování). Zejména je nutné citlivě stanovovat výši minimálních zůstatkových průtoků se zohledněním individuálních charakteristik lokality. Je nutné eliminovat dlouhodobá znečistění vody ohrožující existenci druhu v trvale vodnatých oblastech výstavbou komunálních čistíren odpadních vod. Dalším významným zdrojem znečištění může být rybniční hospodaření, jehož formu a intenzitu je třeba přizpůsobit potřebám druhu. Především je třeba zabránit obohacování toku živinami, úniku jemného sedimentu, který může zanášet stanoviště mihule a úniku ryb, který vede ke zvýšení predačního tlaku. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti úpravy toku, zásahy do koryta toku Potok spravují VLS ČR s.p. Koryto potoka mimo vodní nádrže se do současné doby zachovalo ve tvaru velmi blízkém přirozenému. V minulosti bylo narušeno pouze několika lokálními zásahy, především vyhrnováním sedimentu a napřimováním v délce několika metrů, drobnými stavbami propustků a příčných stupňů. I v současné době lze na potoce nalézt spíše ojedinělé a plošně omezené známky nedávných zásahů. Vyhrnování dnových sedimentů je patrné v místě měřičského profilu asi 600 m nad Mlýnským rybníkem, dále těsně pod hrází Pstruhového rybníka, k dalšímu zásahu došlo i cca 250 m nad ním. Zásahy do koryta jsou patrné také v blízkosti některých propustků (k zásahům došlo patrně při jejich osazování). Vyhrnování sedimentu je zásah, u nějž lze předpokládat negativní vliv na mihuli a v EVL by k němu nemělo docházet. Uvedené recentní zásahy však naštěstí nejsou nijak rozsáhlé a jejich dopad na celkovou populaci v EVL bude pravděpodobně spíše omezený. Na toku se nachází několik migračních překážek. Nejhojnější z nich jsou silniční propustky. V EVL jich je celkem pět - čtyři trubkové a jeden typu Beneš. Tři trubkové propustky a Benešův propustek je možné považovat za neprůchodné nebo špatně průchodné. Problém představují především stupně s vývařišti, které vznikají na výtoku z propustků. U zmíněných trubkových propustků jsou sice na výtoku umístěny malé rampy z nasucho kladených kamenů, vzniku stupně však nezabránily. Dalšími významnými překážkami jsou příčné měřičské profily. Jeden z nich se nachází těsně pod hrází nádrže Velcí a jeho vliv je prakticky zanedbatelný, neboť nádrž sama je naprosto neprůchodnou migrační překážkou. Druhý, který je umístěn osamoceně asi 600 m nad ústím do Mlýnského rybníka představuje naopak překážku s velmi významným vlivem na migraci ryb v potoce. Migrační překážky mívají za normálních podmínek na předmět ochrany negativní vliv, neboť znemožňují komunikaci mezi mikropopulacemi v různých částech toku. V současné době však hlavní problém představuje šíření okouna říčního jako hlavního predátora mihulí (viz níže). Zde se tedy naopak přítomnost některých překážek jeví jako pozitivní, neboť okounům brání v průniku do vyšších částí toku.

6 vodní nádrže Na části potoka, která spadá do EVL, leží tři vodní nádrže - Mlýnský rybník, Pstruhový rybník a nádrž Velcí. Mlýnský rybník je z těchto vodních ploch pravděpodobně nejstarší a má nejdelší kontinuální historii. Lze jej nalézt již na mapách 1. vojenského mapování, může však být ještě starší. V průběhu 20. století prodělal rybník několik úprav, které vedly ke zvětšení jeho zátopy. Zásahy do prostředí, zhoršení jeho kvality a nejspíše i púmrtnost jedinců při zásazích měly negativní vliv na místní populace střevlí - vymizení tohoto druhu, ketrý se zde dříve prokazatelně vyskytoval, je zmiňováno po poslední úpravě v 90. letech 20. století - a pravděpodobně i samotných mihulí, které jsou na podobné zásahy velmi citlivé. V posledních 10 letech došlo navíc ke zhoršení kvality vody v nádrži - ještě na počátku 21. století byla voda v rybníce čirá a spíše chudá na živiny, zcela pravděpodobně v souvislosti s rybářským hospodařením. Silný zákal a známky eutrofizace zde byly zaznamenány i v době zpracování SDO. Pstruhový rybník se sice na potoce nacházel již též v 18. století, pravděpodobně však zanikl a na pozdějších mapách se již neobjevuje, na jeho místě však zůstalo až do 20. století zachováno bezlesí. Po roce 2000 byl rybník obnoven v rámci dotovaných revitalizačních opatření. Znovu vytvoření nádrže znamenalo výrazný zásah do prostředí potoka, velmi rychle však došlo k návratu do přírodě blízkého stavu. V jemném sedimentu nádrže byly nalezeny minohy, litorál osídlil kriticky ohrožený orobinec stříbrošedý. Dobrou recentní kvalitu vody v Pstruhovém rybníce indikuje vysoká průhlednost. Nevýhodou nádrže je konstrukce hráze, která neumožňuje její úplné vypuštění a tedy ani slovení při ochranářských zásazích proti invazním druhům ryb. Kolem rybníka byla vyhloubena obtoková strouha, která spojuje partie výše po proudu s partiemi pod rybníkem a umožňuje tak migraci ryb proti proudu. Dno i břehy strouhy jsou nezpevněné, což poněkud zlepšuje jinak méně příznivé prostředí pro vodní biotu a usnadňuje spontánní (re)naturalizaci vodoteče. Nádrž Velcí byla vybudována až ve 2. polovině 20. století. Je nejmenší ze čtyř nádrží (kromě nádrže Velcí jsou to vodní díla Pilská, Láz, Obecnice), které jsou na území VÚ využívány jako zdroje pro zásobování pitnou vodou. Nádrž spravuje Povodí Vltavy s.p. Voda v nádrži je poměrně čistá, s vysokou průhledností. Hráz a výpustní zařízení nádrže představují nepřekonatelnou migrační překážku, která prakticky izoluje nejvyšší partie toku o délce asi 1,5 km. Voda do nádrže vtéká přes malou betonovou usazovací nádrž, přítok je od nádrže oddělen stavidlem - může tak být izolována celá nádrž. Jak je zmíněno výše, migrační bariéra v současné době populaci mihule spíše prospívá. Pokud by se však podařilo z EVL odstranit nepůvodní druhy ryb, pak bude rozdělení populací nad a pod nádrží představovat významný a prakticky jen velmi obtížně řešitelný problém. rybářské hospodaření Pstruhové hospodaření na tocích není v rámci VÚ provozováno. V minulosti však zde probíhalo, jeho historie však není známa. Zánik lze situovat do 50. let 20. století, kdy byly zrušeny i pstruží sádky u Octárny. K rybářství je recentně využíván pouze Mlýnský rybník ve Velcí, s čímž souvisí i výše zmiňované znečištění vody v nádrži. Početnost a složení obsádek ani používané množství krmiva nejsou známy, chov ryb i výlov probíhají neoficiálně. Dle vyjádření ekologa ÚÚřVÚ byla většina ryb slovena při výlovu v roce V roce 2013 rybník nebyl rybářsky využíván (včetně krmení), třebaže zde zůstaly některé ryby. S rybářstvím je spojen nejvýznamnější problém EVL - šíření okouna říčního. Okoun se na Ohrazenickém potoce přirozeně nevyskytuje, jeho recentní výskyt má antropogenní původ. Poté, co byl vysazen, se okoun v EVL rychle rozšířil a jako predátor decimuje populace mihule i střevle. Je možné, že tyto populace v některých částech EVL, zvláště v rybnících Mlýnském a Pstruhovém, kde leží ohniska jeho výskytu, citelně oslabil nebo zcela vyhubil. Okoun se hojně vyskytuje v Mlýnském rybníce, odkud se šíří výše proti proudu. Jeho migraci naštěstí brání stupeň s příčným měřičským profilem, asi 1 km nad rybníkem. Výskyt byl zaznamenán také v Pstruhovém rybníce, přičemž v těchto místech nebyly ještě v roce 2000 nacházeny jiné druhy než mihule potoční a střevle potoční. Pstruhový rybník byl z tohoto důvodu okolo roku 2011 sloven (viz níže), problém se však nejspíše z důvodu nemožnosti úplného vypuštění nádrže nepodařilo zcela vyřešit. Rezidua okouna byla pravděpodobně zachována i v Mlýnském rybníce, kde proběhl pouze výlov (viz výše), nikoliv však cílená eliminace nežádoucích druhů. Nadále tedy může docházet k rozmnožování a opětovné expanzi druhu. vodovod, úpravna vody Cca 250 m nad Mlýnským rybníkem je přímo z Ohrazenického potoka jímána povrchová voda pro vodovod Velcí-Jince. V místě jímání se zároveň nachází úpravna vody. Na předmět ochrany může mít dvojí negativní vliv. Ve srážkově deficitních letech by odběr vody mohl drasticky omezit průtok vody v potoce, za běžných podmínek je však tok v těchto místech již natolik velký, že k přímému ohrožení vodní fauny nedochází. Druhým potenciálním nebezpečím - vyplývajícím z přítomnosti úpravny - je možný únik odpadů vzniklých při úpravě vody, zejména látek s vysokým obsahem hliníku. V posledních letech dochází ke zřetelnému poklesu populací raka říčního v toku pod EVL. Skutečná příčina není dosud známa, jednou z pravděpodobných hypotéz je však právě otrava způsobená únikem koagulátů z úpravny. ochrana přírody

7 V roce 2000, před obnovením Pstruhového rybníka, byl proveden záchranný odlov mihule a střevle na úseku dlouhém 120 m, v místech, kde měl být rybník vybudován. Transfer sestával ze tří odlovů, celkem bylo v tomto úseku potoka uloveno 194 mihulí a 258 střevlí. Mihule byly po prvním odlovu přemístěny asi o 500 m níže po proudu, střevle byly přeneseny do Šipského potoka v CHKO Křivoklátsko. Po druhém a třetím odlovu byly jak mihule tak střevle vypuštěny asi 100 m pod tehdy ještě neexistující hrází Pstruhového rybníka. V roce 2009 byla uzavřena smlouva o chráněném území (viz kap. Související dokumenty) a území bylo v terénu označeno cedulemi s nápisem "Smluvně chráněné území". Dalším významným ochranářským zásahem byla likvidace okouna říčního, který se rozmnožil v Pstruhovém rybníce. K zásahu došlo okolo roku 2011 pod vedením Mgr. Fischera z Hornického muzea v Příbrami. Pstruhový rybník byl za tímto účelem vypuštěn s výjimkou asi cm vodního sloupce, které výpustní zařízení vypustit neumožňuje. Okouni, kteří zůstali v nevypuštěné části, byli sloveni za pomoci agregátu. Je však velmi pravděpodobné, že se během výlovu nepodařilo odstranit všechny ryby a jelikož se zde okoun snadno rozmnožuje, byl úspěch opatření pouze částečný a časově omezený. Ve spolupráci s ÚÚřVÚ a VLS s.p. byla provedena úprava některých propustků na potoce. Zlepšila se tak migrační prostupnost lokality jak pro mihuli, tak pro její predátory, jejichž expanzi však naštěstí brání jiné překážky. Jak se ukazuje na podzim roku 2013, některé úpravy buď nebyly dostatečné, a nebo byly rychle eliminovány účinkem proudící vody a průchodnost některých propustků se opět zhoršila. V úpravách je tedy třeba dále pokračovat. V nedávné době (přesné datum není známo) byly neznámými osobami introdukováni na území EVL raci říční, původem pravděpodobně z nižší části toku, kde v současnosti trpí následky zhoršené kvality vody, přičemž tento druh se zde doposud nevyskytoval. Na předmět ochrany ani ostatní složky přirozené bioty vodního toku neměl tento zásah pravděpodobně vliv. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Další dokumenty Název: Smlouva o chráněném území Platnost od: Poznámka:

8 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany péče o vodní tok Koryto potoka se na většině území zachovalo ve své přirozené členitosti a nebo alespoň ve stavu blízkém přirozenému. Cílem ochrany území bude tedy tento stav zachovat. Potok je třeba chránit před všemi zásahy s výjimkou těch, které jsou určeny pro ochranu vodní bioty (především mihule) a zlepšení kvality jejího prostředí. Zcela vyloučeno by mělo být především vyhrnování dnových sedimentů, úpravy břehů a budování vodních nádrží a přehrad. Vzhledem k tomu, že břehové porosty mají významný vliv na vodní prostředí (vliv na mikroklima, úkryty v kořenech...) mělo by být vyloučeno nebo silně omezeno též kácení dřevin rostoucích na březích - zásahy do břehové vegetace je třeba konzultovat s OOP. Na toku se nachází několik migračních překážek. Nejpočetnější z překážek jsou silniční propustky, pod nimiž vznikají několik cm vysoké stupně, které již mohou být pro mihuli nepřekonatelné. Propustků je v EVL celkem 5, z toho 4 lze považovat za neprůchodné nebo hůře průchodné. V nedávné minulosti byly učiněny pokusy o jejich zprůchodnění vytvářením ramp z nasucho kladených kamenů. Úspěšnost tohoto opatření však nebyla úplná. Všechny propustky je tedy třeba zkontrolovat a v případě potřeby provést opravy ramp. Benešův propustek nad pstruhovým rybníkem není náspem vybaven vůbec a bude tedy třeba jej zde vytvořit, což je však možné až po úspěšném zásahu proti okounu říčnímu (viz níže). Zcela neprůchodnou překážku tvoří měřičský profil, umístěný 600 m nad Mlýnským rybníkem. V současné době může převládat jeho pozitivní vliv, neboť brání pronikání okouna obecného proti proudu. Dohodou s provozovatelem by bylo vhodné dosáhnout takové úpravy profilu, aby jej bylo možné v době tahu mihule mimo měření dočasně odstranit. Zároveň je třeba upravit koryto, aby jeho vyzdění nebylo samo překážkou pro migraci. Zprůchodnění vybraných migračních překážek (Benešův propustek pod silnicí, cca 300 m nad Pstruhovým rybníkem, měřičský profil cca 600 m nad Mlýnským rybníkem - viz výše) je možné až po eliminaci okouna říčního v EVL, popřípadě poté, co budou nahrazeny jinými bariérami umístěnými pod odborným dohledem blíže nádrži. Do té doby mohou zmíněné překážky sloužit jako ochrana proti expanzi tohoto druhu. Přes potok je často dopravováno vytěžené dřevo. Děje se tak převážně po zpevněných cestách, pod nimiž je potok veden skrze propustky. Při dopravě je opět třeba zajistit, aby nedocházelo ke zbytečnému znečištění vodního prostředí. Dřevo by mělo být nadále dopravováno přes dostatečně široké a pevné můstky (resp. propustky), na nichž se případné znečištění zachytí, zcela vyloučeno by mělo být brodění transportní a těžební techniky. V úseku pod úpravnou vody ve Velcí je doporučeno provést rozbor kvality vody. Pokud by bylo zjištěno znečištění, o němž se lze důvodně domnívat, že jeho zdrojem je sama úpravna, je třeba neprodleně zjistit příčinu a provést taková opatření, která by zabránila dalšímu znečišťování. Pozn.: Do Pstruhového a Mlýnského rybníka zasahuje pouze část plochy EVL. Opatření v těchto nádržích jsou pro účely tohoto SDO vymezeny pouze v rozsahu EVL. Opatření je však z pochopitelných důvodů potřeba provést v celé ploše nádrže. V roce 2014 byl podán návrh na změnu vymezení EVL, tak, aby nádrže byly zcela pokryty. Podobně i případné MZCHÚ, které by zde bylo vyhlášeno, je doporučeno vyhlásit v takovém rozsahu, aby obě nádrže zahrnovaly plnou vodní plochu, v případě Pstruhového rybníka navíc včetně obtokové strouhy. péče o živočichy Zásadním problémem, který je třeba při péči o EVL řešit, je expanze introdukovaného okouna říčního, který na mihuli vyvíjí silný predační tlak. Početnost okouna není recentně známa. Druh se nachází v Mlýnském rybníce a v toku nad ním. Výskyt byl zjištěn a asanován též v Pstruhovém rybníce. Obě nádrže je třeba vypustit a důsledně slovit. V případě, že by byl výskyt potvrzen také v nádrží Velcí, je nezbytné příslušná opatření provést i zde. Výpustní zařízení Pstruhového rybníka neumožňuje jeho úplné vypuštění, je tedy třeba ryby ve zbytku vodního sloupce vychytat za pomoci agregátu a nebo k odsání vody použít dostupnou techniku. Aby se zabránilo úniku ryb proti proudu, je třeba přítok do nádrží přehradit. Vhodné by bylo provést zimování obou nádrží. Letnění není vhodné, kvůli možnému výskytu obojživelníků je vhodnější nádrže vypouštět na podzim. Odchyt okouna je možné provést nejenom v nádržích, ale též v samotném toku. Jelikož je okoun schopen velmi rychlého množení a šíření - pouhých několik jedinců dokáže brzy obsadit dostupný prostor - je třeba EVL důsledně monitorovat a v případě potřeby eliminaci opakovat. Nádrž Velcí a Pstruhový rybník je třeba nadále udržovat zcela bez ryb. Na Mlýnském rybníce je možné případně povolit i extenzivní obhospodařování s minimální obsádkou, ovšem pouze pod přísnou kontrolou OOP. Výběr ryb použitelných pro chov je silně omezený. Násada nesmí obsahovat druhy ryjící ve dně (kapr, lín), nepřípustné jsou též dravé a všežravé ryby (okoun, pstruh, štika, sumec). Zcela vyloučeno je přikrmování a hnojení. V případě, že by nebylo možné zajistit dodržení těchto podmínek, je nutné přejít na režim bez obsádky.

9 3.2 Navrhovaná opatření Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2 Název managementového opatření Likvidace invazních druhů ryb na vodních plochách pro udržení žádoucí druhové skladby nebo prostorové struktury chráněných ekosystémů nebo stanovišť ZCHD (výlov a likvidace) Kategorie opatření Péče o vodní plochu Cílový předmět ochrany Lampetra planeri (mihule potoční) 1096 Popis opatření výlov nádrží v EVL se zaměřením na eliminaci okouna říčního; součástí eliminace by mělo být letnění/zimování nádrže a opatření proti pronikání okouna do potoka; výlov je třeba přizpůsobit výskytu dalších organismů, nádrž by měla být vypouštěna na podzim, výlov je třeba provést v celé ploše nádrže Kalendář pro management kdykoliv (optimum ) Poznámka v případě potřeby (znovurozšíření okouna) je zásah třeba opakovat Číslo zákresu managementového opatření 3, 4, 5, 6 Název managementového opatření Odstranění překážky na toku Kategorie opatření Péče o vodní tok Cílový předmět ochrany Lampetra planeri (mihule potoční) 1096 Popis opatření úpravy zajišťující průchodnost propustků či měřičských profilů, sestávající převážně z tvorby či opravy rampy z nasucho kladených kamenů; mimo období tření Kalendář pro management Poznámka v případě managementových úseků 3 a 4 je třeba opatření vázat na úspěšné provedení opatření "likvidace invazních druhů" na plochách 1 a 2, v případě potřeby (zneprůchodnění propustků) je zásah třeba opakovat

10 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2013). Rozbory Chráněné krajinné oblasti Brdy. 170 s., 3 textové příl., 10 map. Manuskript. Archivuje AOPK ČR Sekce ochrany přírody a krajiny, AOPK ČR KS Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník. CÍLEK, V. et al. (2005). Střední Brdy. Vydání 1. Příbram: Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo životního prostředí, ČSOP Příbram, Kancelář pro otázky ochrany přírody a krajiny Příbram. 377 s. ISBN DAPHNE ČR - Institut aplikované ekologie (2009). Mapování ryb a mihulí ve vybraných tocích na území České republiky v roce s. DUŠEK, M.; ŠVÁTORA, M.; FISCHER, D. (2003). Záchranný transfer mihule potoční (Lampetra planeri) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus) na Ohrazenickém potoce ve Vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Lampetra: bulletin pro výzkum a ochranu biodiverzity tekoucích a stojatých vod. V, s ISSN FISCHER, D. (2012). Podklady pro plán péče o plánovanou CHKO Brdy raci, mihule, ryby, obojživelníci, plazi a savci (orientačně). 48 s. Zpráva. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, Středisko Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník. FISCHER, D.; SEDLÁČEK, O. (2007). Vybrané skupiny živočichů Vojenského újezdu Brdy možnosti a pespektivy jejich ochrany, s In: PETŘÍČEK, V.; KUCHAŘOVÁ, P. (eds.). Ochrana přírody a krajiny ve vojenských újezdech: Sborník z konference, Libavá května Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 384 s. ISBN MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 163 s. ISBN SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka praha@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL MZCHÚ OOP OP ZCHÚ SDO ÚSOP ÚÚřVÚ VLS, s.p. VÚ VVP ZCHD ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita maloplošné zvláště chráněné území orgán ochrany přírody ochranné pásmo zvláště chráněného území Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody újezdní úřad vojenského úřadu Vojenské lesy a statky, státní podnik vojenský újezd vojenský výcvikový prostor zvláště chráněný druh (ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb.) zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

11 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Ohrazenicky_potok_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ _Ohrazenicky_potok_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Ohrazenicky_potok_Pece_o_vodni_plochu.pdf CZ _Ohrazenicky_potok_Pece_o_vodni_tok.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU