RÁJ. Opravdový. podmořských fotografů

Transkript

1 Fotoreportáž RÁJ Text a foto Andrej Bizukin Opravdový Překlad Eva Musilová podmořských fotografů Na ledový dech ruské zimy odpovíme silným řevem tryskových letadel, která nás nesou do pohádkového světa věčně teplých moří Jaro/2011

2 43

3 Fotoreportáž Podzim se nezadržitelně blížil ku konci, dny se zkrátily na minimum, padal první sníh a v Rusku začalo být studeno a ponuro. Nálada byla v minusu, a mě to neodolatelně táhlo ke stále teplému rovníku. Kam se jít ponořit tentokrát? Chtělo by to jet někam na úplně nové místo, třeba tam najdu něco zvláštního k pozorování a k fotografování pod vodou Moje úvahy přerušil telefon, volal starý kamarád, který se právě vrátil z e a celý šťastný mě zasypal svými čerstvými, živými dojmy. Tak jsem se dozvěděl, jak to vypadá ve svatém městě Ejlatu na severním pobřeží Rudého moře, kde je podmořský svět velmi zajímavý a funguje tam šest moderních potápěčských center s nitroxem, trimixem a půjčovnou rebreatherů. Prostudoval jsem mapu a internet a zjistil jsem, že právě v této době se v Ejlatu měla konat mezinárodní fotografická soutěž Epson Red Sea. Bylo tedy rozhodnuto! :: FOTOSOUTĚŽ Po čtyřech hodinách letu jsem byl ve městě svých snů. Teplota vzduchu a vody byla příjemných +26 C a z bezmračné oblohy se na mě usmívalo hřející slunce. Zaregistroval jsem se v profesionální kategorii jeden krásný snímek a portfolio z pěti fotografií. Když jsem se stal oficiálním členem soutěže, dozvěděl jsem se, že v umění podvodní fotografie budu soutěžit se čtyřiaosmdesáti předními fotografy z Německa, USA, Polska, Španělska, Švédska, Itálie, Francie, Švýcarska, Slovinska, Velké Británie, Egypta, Finska, Ruska a e. Sázky byly uzavřeny, vzal jsem svou první láhev s 32 Nitroxem a šel fotografovat pod vodu. Všechny ponory začínaly přímo u nejbližší pláže, kde se dalo potápět bez doprovodu místního potápěčského průvodce. Zajímavé potápěčské objekty a místa se nacházely jen m od břehu. Teplé moře bylo prozářeno slunečními paprsky, které dováděly na písčitém dně a na osamocených živých 44 Jaro/2011

4 Fotoreportáž rifech, obklopených pestrými tropickými rybami. Viditelnost ve vodě byla metrů. V porovnání s Hurghadou mě okamžitě zaujala čistota podmořského světa. V i mají moře opravdu rádi, váží si ho, a nepoužívají ho jako smetiště. Třikrát denně jsem se potápěl do hloubky až třiceti metrů a každý ponor byl jedinečný a naprosto jiný než ostatní. Vždycky jsem pod vodou našel něco nového: nekonečné množství barevných tropických ryb, hejna olihní, tečkovaného mořského hada, murény, hejno perutýnů lovících skleněné ryby (okouníčky sklovité), obrovské houby, spoustu medúz, zvědavé papouščí EJLAT LOKALITA: město Eilat. PRŮMĚRNÁ TEPLOTA: Vzduch C, voda 26 C. OBTÍŽNOST: Od OWD až po technické potápěče. DOPORUČENÁ VÝSTROJ: Můžete si půjčit veškeré vybavení na místě (160 eur neomezeného Středozemní moře EGYPT Jeruzalém IZRAEL Ejlat JORDÁNSKO Akabský záliv Aktualizováno: 1/2011 potápění na týden s nitroxem). ZAJÍMAVÁ MÍSTA: Yatush vrak, Satil vrak, Japonské zahrady, Jižní pláž, Neptunové štoly, Jeskyně, Mojžíšova skála, Univerzita. 10 minut od města Eilat. KONTAKT: Fotosoutěž: Infobox 45

5 Fotoreportáž ryby, strakatého rejnoka, rybu-krokodýla, dobře zachované útesy hostící živé měkké a tvrdé korály, vraky a umělé útesy. Mnozí z účastníků patřili mezi milovníky makrofotografie, a různobarevní měkkýši a exotičtí mořští koníci přímo vybízeli k tomu, aby tu vznikly nanejvýš inspirativní obrázky. Bylo jasné, že jsem tady v opravdovém ráji podmořských fotografů. Moc mě potěšilo, kolik nadšených a zvědavých potápěčů tu kolem mě je. Tolik na jednom místě jsem jich neviděl ještě nikde na světě. Zdálo se, že se tu sešlo všech dvacet tisíc izraelských potápěčů byli tu všichni, děti a starší lidé, muži a ženy... S nadšením a radostí se tu sešli a nořili se pod vodu. Samozřejmě, lidé, kteří se tu potápějí stále, znají své moře a všechny jeho obyvatele daleko lépe než my, hostující fotografové, nováčci v těchto místech. Je jasné, že místní fotograf mnohem snáze, rychleji a jednodušeji najde své oblíbené objekty pro snímky ze známých vod. A tak jsem začal mít dojem, že vítězství pro zahraniční hosty bude v této soutěži prostě nemožné. (O něco později byly oficiálně vyhlášeny výsledky soutěže, a ty ukázaly, jak jsem se mýlil.) Abych se dostal mezi vítěze, rozhodl jsem se přidat k izraelské potápěčské skupině. Našel jsem si partnery pro ponor Dannyho Skvirského a Inbala Eyniho s velkou skupinou přátel, odborníků na místní potápěčské lokality. A neprohloupil jsem. Ponory se skupinou přátel byly o moc víc zajímavé, informativní a produktivní, a to zejména pro podvodního fotografa. Týden ponorů uběhl jako nic. Nahrál jsem své fotografie porotě do počítače a s rozechvěním čekal výsledky hlasování. :: HODNOCENÍ POROTY Soutěžní porotu tvořilo pět světových autorit v oboru podvodní fotografie: Kurt Amsler (Švýcarsko), Alberto Muro Pelliconi (Itálie), Osco Pokila (Finsko), Roni Sofer a Shlomo Cohen (). Kurt Amsler je můj starý známý, a tak když skončilo potápění, našel jsem volnou chvilku, abych se světoznámým fotografem promluvil. Požádal jsem ho, aby mi o této pro mě nové soutěži něco bližšího řekl. Kurtovo vyprávění mě nadchlo. Ukázalo se, že svou vůbec první cestu k moři a první potápění v Rudém moři v roce 1963 uskutečnil právě v Ejlatu. V těch letech tam bylo velmi málo obyvatel a v moři bylo plno ryb, delfínů a želv. Nebylo tu tehdy žádné potápěčské centrum. Potápěči žili ve stanech a láhve si plnili pomocí přenosného ručního kompresoru. Právě takto, na rudomořském pobřeží začala potápěčská historie světově proslulého podvodního fotografa. A teď už šest let Kurt pravidelně přijíždí do Ejlatu, aby byl členem poroty jedné z nejprestižnějších soutěží podvodní fotografie, jaká se v Evropě koná. A pokaždé je to pro něj vzrušující a zajímavé, je to něco jako návrat do časů mládí k původnímu zdroji foto- 46 Jaro/2011

6 Fotoreportáž grafické inspirace, která položila základ úspěchu jeho života. Během našeho povídání mi Kurt řekl o tom, jak funguje a rozhoduje porota. Každý snímek je hodnocen pomocí desetibodové stupnice. Minimální 2 3 body může obrázek získat za první dojem, když snímek z nějakého důvodu upoutá pozornost poroty. Jak řekl Kurt, v hlavě to cvakne, když je obrázek zajímavý. Fotografie, která se od ostatních něčím odlišuje, vždycky dostane víc bodů. Další dva body lze získat za jednoduché nebo zvlášť obtížné téma nebo podmínky fotografování. Další dva body jsou za kvalitu obrazu: jas barev, hloubka ostrosti, správná expozice, promyšlené pozadí. Dalším hlediskem je kompozice, všechno na snímku musí být správně kompozičně rozloženo. Body přidělené každým členem poroty se sečtou a vytvoří konečné hodnocení fotografií. Deset bodů se nepodaří získat žádnému fotografovi. Ve skutečnosti vítězí fotografie s maximálně osmi body (naprosto výjimečně, velmi zřídka dostane některý mimořádný, neuvěřitelně krásný snímek 9 bodů). Porota velmi pečlivě kontroluje obrázky z hlediska manipulace. Fotografové mají zakázáno dotýkat se objektu nebo ho přesunovat. Pokud porota rozhodne, že fotograf objektem manipuloval, budou jeho fotografie diskvalifikovány. Navzdory tomu, že členy poroty jsou odborníci z různých oblastí (podvodní fotograf, vydavatel, umělecký ředitel a výtvarník), všechny podvodní záběry byly hodnoceny docela vyrovnaně. Rozdíl v osobním hodnocení fotografií od kvalifikovaných porotců nepřekročil pět bodů. Diskuse a přehodnocení fotografií nenastane, pokud je rozptyl v hodnocení jednotlivých soudců méně než tři body! Vítězí vždy obrázek, který je něčím nový, originál na toto téma; já vždycky hledám jen takový snímek. Kurt pokračuje: Něco tam musí být, i když je objekt jednoduchý, dostupný, ale vyfocený z úplně neobvyklé perspektivy. Například ryba klaun zdola nahoru, detailní, tak, aby zakryla slunce a sluneční paprsky tvořily aureolu okolo její hlavy. Aktuální téma pro ty fotografy, kteří z nějakého důvodu nedostali výhru, podle nich zaslouženou ti dostanou ústy mého přítele v porotě toto autoritativní vysvětlení: Někteří fotografové jednou vyhrají a už si myslí, že budou ve fotografických soutěžích vítězit vždycky. A když nedostanou body, začnou tvrdit, že porota byla nekompetentní a posuzovala předpojatě. Pro poražené je typické, když si myslí, že pokud si pořídili nejdražší fotografické vybavení, pokud cestovali někam daleko na druhou stranu světa potápět se hodně hluboko, pokud je to všechno stálo spoustu času a peněz, aby udělali obrázek něčeho vzácného nebo neobvyklého pak že prostě musí dostat cenu. Ale to je naprosto špatně! Porota nehodnotí v první řadě složitost nebo náročnost, to není jejich práce. Porota fotografii posuzuje jako umělecké dílo, 47

7 Fotoreportáž zajímá ji expresivita obrazu, jas barev a spousta dalších parametrů. Nezajímá ji, jak snímek byl pořízen, jaké obtíže musel fotograf překonat; uvažují o tom, jak se bude snímek vyjímat v časopise, v katalogu nebo v kombinaci s dalšími snímky. Porotu více než cokoli jiného zajímá vizuální kvalita obrázku, končí svou řeč Kurt Amsler. :: FOTOMODEL JE TU JEN JEDEN Bylo zajímavé setkat se v Ejlatu také s ruskými účastníky. Jeden z nich, fotograf Jakob Samovarov, který tu už v minulých ročnících něco vyhrál, si se mnou s potěšením povídal o svých dojmech: Když jsem poprvé letěl potápět se do e, úplnou náhodou jsem se od přátel dozvěděl o soutěži. Vzpomněl jsem si na olympijskou zásadu hlavní je zúčastnit se a zaregistroval jsem se. Loni tu bylo asi 130 účastníků z třiadvaceti zemí. Všechno bylo zábavné, dokud jsem se nedozvěděl, že jsem tu jediný Rus. Neměl jsem žádné zkušenosti z účasti v podobných soutěžích. Vyprávění zkušených, že uspějí jen velmi unikátní fotky, mě vedla k tomu, že jsem trávil pod vodou 5 6 hodin denně. Na jedné z potápěčských lokalit jsem se,potkal s pyskounem dlouhoploutvým. Měl ocas jako kohout a já jsem mu začal říkat Péťa. Skamarádili jsme se, a tak jakmile jsem se potopil s kamerou, okamžitě se objevil Petr a chtěl, abych ho poškrábal na bůčku. Poškrábu mu bůček, a on hned nastaví druhý, zřejmě ho trápí paraziti. Péťa mě doprovázel při potápění jako věrný pes svého milovaného páníčka. Pokud jsem se zastavil a fotil něco triviálního, Péťa ležel na písku a trpělivě čekal. Ale pokud to byla velká ryba, Péťa se okamžitě nacpal mezi fotoaparát a snímaný objekt a požadoval, aby byl fotografován pouze on. Druhý den soutěže, když jsem se byl potápět se svým izraelským kamarádem, nás Péťa jako vždy našel, nastavil bok na poškrábání a jako obvykle plaval společně s námi. Můj přítel uviděl velkou trnuchu a zavolal mě. Velmi rád jsem při- 48 Jaro/2011

8 Fotoreportáž plaval blíž a chtěl jsem jen udělat snímeček, jenže Péťa už byl tady a nechtěl mi dovolit fotit. Kamarád tedy odplaval asi o sedm metrů dál a prstem začal hrabat v písku. Péťa se tam hned vrhl, a během těch pár minut, co se nechal škrábat, jsem byl schopen vyfotografovat i něco jiného. Péťa si ovšem rychle uvědomil, co jsme mu provedli. Vrhl se ke mně, rozjel se a hlavou prudce vrazil do nic netušící trnuchy. Ta byla překvapená a vystrašená, a Péťa do ní dál vrážel hlavou. Trnucha nebyla zvyklá na takové zacházení a hned prchla pod útes. Péťa hrdě zaujal její místo a celým svým vzezřením dával jasně najevo fotomodel je tu jen jeden! Při hledání skutečné exotiky jsem udělal ohromné množství záběrů. Poslední noc jsem strávil u počítače a vybíral jsem pět nejlepších snímků, pokračuje Samovarov. Nebylo to snadné. Do rána mi jich zůstalo sedmnáct. Šel jsem do potápěčského centra a poprosil jsem kluky, aby zabodli prst do pěti snímků, sám jsem se rozhodnout nedokázal. Nicméně jedna z mých fotografií byla oceněna cenou generálního sponzora. Po tom všem je otázka účasti v příštím roce samozřejmě vyřešena odpověď zní ano. :: ZÁVĚR Letos byste Rusy na seznamu vítězů nenašli byla tu příliš vysoká úroveň fotografií, které soutěžní porotě předložili němečtí a španělští podvodní fotografové, také obdrželi většinu cen. Ale i přesto nám ostatním účastníkům toto nezapomenutelné potápění v i přineslo velkou radost a naplnění. Nové zkušenosti, možnost získat objektivní hodnocení své práce od nanejvýš fundované poroty, možnost naučit se něčemu z tajemství nejlepších fotografů světa, společenství s přáteli v těžkostech či prostě jen možnost potápět se s přáteli to všechno nikoho nenechalo lhostejným. Všichni odjížděli domů s jedním společným přáním vrátit se sem příští rok, aby udělali nové nádherné podvodní fotografie. Listopadové potápěčské prázdniny byly skvělé! 49