Obr. 1, 2, 3: Vojtěch Scheinost, zakladatel českého sirkařského průmyslu. Na pravé straně jsou ukázky obalů krabiček sušických sirek.

Transkript

1 Obr. 1, 2, 3: Vojtěch Scheinost, zakladatel českého sirkařského průmyslu. Na pravé straně jsou ukázky obalů krabiček sušických sirek. Obr. 4: Rodina V. Scheinosta a M. Urbanové. Úplně vlevo je mladý František Václav, otec novináře Jana Scheinosta. I

2 Obr. 5: František Václav Scheinost utrpěl jako mladý rozsáhlé popáleniny. Obr. 6: Kvůli svému handicapu se nikdy neoženil, syna se ale dočkal. Obr. 7: Jan Scheinost (*1896) vystudoval nižší gymnázium v Mladé Boleslavi. Obr. 8: Právě svému nadání vděčí za to, že si jej otec osvojil a nechal přepsat v matrice jeho rodné jméno. II

3 Obr. 9: Jan Scheinost (číslo 11) jako 16letý student vyššího gymnázia se svými spolužáky. Obr. 10: V textu pohlednice z 25. února 1912 děkuje otci za přání k narozeninám. III

4 Obr. 11: Po maturitě narukoval v létě roku 1915 k vozatajskému praporu v Praze. Obr. 12: V lednu 1920 byl propuštěn do civilu v hodnosti kapitána v záloze. Obr. 13: Léta profesorská v letech vyučoval na reálném gymnáziu v rodné Sušici. IV

5 Obr. 14: J. Scheinost (v dolní řadě druhý zprava) na společné fotografii v zahradě břevnovského kláštera, kterému podle svědectví pomohl za války před zničením Němci. Obr. 15 a 16: Po skončení soudního procesu v březnu 1947 působil v klášteře jako pomocná síla. Podle všeho se dobře znal s Anastázem Opaskem, za protektorátu převorem břevnovského kláštera. V

6 Obr. 17: Portrét Jana Scheinosta z éry působení v Lidových listech. Obr. 18: S vysokým papežským řádem Pro Ecclesia et Pontifice. Obr. 19: Nedatovaná portrétní fotografie. Obr. 20: Na průkazce člena výboru Národního souručenství z února VI

7 Obr. 21: S Bohumilem Staškem při pobytu v Karlových Varech v srpnu Obr. 22: Se spisovatelem a novinářem Karlem Schulzem. Obr. 23: V pohodlí svého břevnovského domu v Říčanově ulici přibližně ke konci války. VII

8 Obr. 24: Osobně jest bonvivant života vynikající, napsal v nedatovaném posudku o J. Scheinostovi vězněný agent SD. Uprostřed Karel Schulz. Obr. 25: Společnosti se nevyhýbal ani ve vyšším věku po podmínečném propuštění z vězení. VIII

9 Obr. 26: Jan Scheinost (vpravo dole) v říjnu 1936 při oslavách 25 let fungování ČAT. Obr. 27: Po podmínečném propuštění z vězení v roce 1955 si přivydělával překlady z němčiny a v knihkupectví katolické Charity. IX

10 Obr. 28: Děti Jana Scheinosta - od nejmladšího Jan, Lucie a Eva. Obr. 29: S manželkou Boženou a vnoučetem na zahradě břevnovského domu. Obr. 30: Rodinnou idylu narušilo po válce zatčení Jana Scheinosta. X

11 Obr. 31: Scheinostův podpis najdeme v archivu na každé straně protokolu s jeho výpovědí. Obr. 32: Scheinostova vizitka XI

12 Obr. 33: Výtah z rodné a křestní matriky dosvědčuje Scheinostův nemanželský původ. Než si jej otec osvojil, měl v křestním listu jméno Jan Rypl po své matce. Obr. 34: Rejstřík trestů J. Scheinosta zmiňuje celkem tři soudní procesy. XII

13 Obr. 35: Obžaloba Scheinostovi vyčítala i členství v Českém svazu pro spolupráci s Němci. Obr. 36: V únoru 1940 se stal členem výboru Národního souručenství. Obr. 37: Scheinostova přihláška do novinářského syndikátu z roku XIII

14 Obr. 38: Záhlaví Durychova čtrnáctideníku Rozmach, do něhož Scheinost psal od roku Obr. 39: V letech vydával čtrnáctideník českých fašistů Stěžeň. XIV

15 Obr. 40: Do Lidových listů psal už zkraje dvacátých let, ale jejich kmenovým redaktorem se stal až v roce Šéfredaktorem tiskového orgánu Československé strany lidové byl od roku 1933 do roku Obr. 42: Velká část Scheinostovy novinářské kariéry je spjata s Lidovými listy. Jejich kmenovým redaktorem byl od roku 1929, od roku 1933 působil jako šéfredaktor. Obr. 43: Do Národní politiky přešel na rozkaz německých tiskových orgánů v květnu Obr. 44: Obr. 41: V květnu 1943 byl jmenován šéfredaktorem Národní politiky. Většina Scheinostových článků vycházela jako úvodníky na první straně listu. XV

16 Obr. 42 a 43: Scheinost svými články v NP útočil hlavně proti československé zahraniční emigraci a spojenecké politice. XVI

17 Obr. 44: Článek z Lidových listů ( ) obsahující Scheinostův olomoucký projev z 27. června 1942, kterým po smrti R. Heydricha podle Moravcových pokynů ostře útočil na předsedu čs. exilové vlády v Londýně J. Šrámka. Tento projev aktivismu mu nejvíce ublížil při soudním jednání před Národním soudem. XVII

18 Obr. 45: Z Scheinostova pobytu ve vazbě se dochoval i záznam s detailním popisem jeho osoby. XVIII

19 Obr. 46: Tímto výpisem chtěla obžaloba dokázat, že J. Scheinost spolupracoval s SD. Národní soud mu spolupráci neprokázal. Scheinost se k ní ale přiznal při obnoveném procesu v prosinci 1948, ze kterého se ale nedochovaly materiály k hlavnímu líčení ani rozsudek. V AMV najdeme pouze protokoly s výslechy a neúplné trestní oznámení. XIX

20 Obr. 47: Nejobsáhleji o kauze J. Scheinosta referovala Lidová demokracie. Obr. 48, 49: Proces J. Scheinosta, J. Vrby a F. J. Prokopa novináře příliš nezaujal. Zpravodajství ze soudní síně bylo velmi stručné. XX

21 Obr. 50: Odsuzujícími titulky zaútočila pouze Mladá fronta na F. J. Prokopa. Obr. 51, 52: Tisk v březnu 1947 přinesl zprávy o rozsudku pouze na několika málo řádcích. XXI

22 Obr. 53: Obžalovací spis Jana Scheinosta a spol. XXII

23 Obr. 54: Národní prokurátor vinil bývalé šéfredaktory ze zločinu proti státu, kterého se měli dopustit propagací a podporou nacistického hnutí. XXIII

24 Obr. 55: Národní soud rozsudkem z 28. března 1947 uznal J. Scheinosta vinným, ale trest stanovil v takové výši, že mohl odsouzený po skončení soudu odejít domů, protože se do doby trestu započítávala i vazba. XXIV

25 Obr. 56: Jan Scheinost dopadl ze všech tří obviněných nejlépe. Byl odsouzen na 22 měsíců žaláře jedním tvrdým ložem čtvrtletně zostřeného a ke ztrátě čtvrtiny jmění. XXV

26 Obr. 57: Odvolání J. Scheinosta proti rozsudku v kauze J. Kukačka a spol. odvolací soud nevyhověl a na návrh státního prokurátora mu zvýšil trest na osm let. J. Scheinost se podle soudu provinil zločinem příprav úkladů o republiku. XXVI

27 Obr. 58: Oznámení o úmrtí Jana Scheinosta se objevilo 24. května 1964 v Lidové demokracii. Obr. 59: Jan Scheinost byl pohřben u kostela sv. Matěje v Praze na Hanspaulce. XXVII