"Pravá únava je z nevědomosti, protože ta je nemocí duše. Osvobodit se od ní znamená záchranu, věčný klid a stálou rozkoš.

Transkript

1 1 z :29 Myšlenka na tento měsíc: "Pravá únava je z nevědomosti, protože ta je nemocí duše. Osvobodit se od ní znamená záchranu, věčný klid a stálou rozkoš." Avicenna UŽ JSTE ČETLI? Úvodník Vážení čtenáři, Blíží se léto, čas dovolených a my si plánujeme, kam se vydáme, abychom si odpočinuli a nabrali nových sil. Ze všech stran na nás útočí reklamy, které nám nabízejí zaručeně nejlevnější, nejromantičtější, nejexotičtější, nejkrásnější a další "nej" pobyty. Do hry dále vstupují různá psychologická doporučení: jak dlouho je třeba být mimo obvyklé prostředí, s kým máme jet, co tam máme a nemáme dělat apod. A my si možná říkáme: já bych nejraději zůstal doma, vzal si pár dnů volno a četl si to, co jsem dlouho odkládal, pustil si pěknou hudbu, procházel se pomalu po městě, které obvykle probíhám... Ať už se rozhodneme jakkoli, nedopusťme, aby se dovolená stala další "povinností" a udělejme to, co je odpočinkem a radostí pro nás. Jestli je to výstup na Mont Blanc, stoupejme, ale nenuťme k tomu naše bližní, pro které je tím nejkrásnějším zvukem léta šumění moře, ozvěna dávné minulosti u historických památek anebo ticho domova. Tak je to vlastně s jakýmkoli odpočinkem. Je dobré najít svůj vlastní způsob, který nám pomůže obnovit síly a radost ze života. Filosofové všech dob doporučovali zůstat činný, jen změnit aktivitu, kterou děláme denně, pravidelně za jinou, abychom rozvíjeli všechny složky naší osobnosti. Nejsou třeba hodiny lenošení, většinou stačí intenzivní hodinka toho, co nám vyhovuje. Pro někoho to znamená jít si zaběhat, jiný si potřebuje naopak lehnout, někdo si pustí hudbu, druhý je šťastný za chvíli ticha, každý jsme jiný. Ale pro všechny platí, že není dobré dělat tak ostrý rozdíl mezi prací a odpočinkem, nýbrž raději najít rytmus mezi různými činnostmi, které provázejí náš život, a naučit se je mít všechny rád. Aby se nám nestalo, že se budeme vracet z naší vysněné dovolené a při představě práce, která nás čeká, se budeme paradoxně cítit ještě více unaveni a přát si, aby už bylo zase nějaké volno. Ale co ten čas mezi tím? Přece bychom jej z našeho života jen tak nevymazali? Kdoví koho v něm můžeme potkat, co se můžeme naučit, co můžeme zažít... třeba právě při naší každodenní práci. Mgr. Ivana Hurytová HLAS TICHA Text čerpající ze starodávné posvátné tibetské literatury, který sepsala Helena Petrovna Blavatská, filosofka 19. století. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ČERVNA DO 14. ČERVENCE TAJEMNÝ SVĚT ETRUSKŮ Přednáška s filmovou projekcí Předchůdci římského impéria Etruská architektura a umění Film: Etruskové Pravé umění: K mistrovi přišel nový žák a vyprávěl mu, že na své cestě došel k jednomu učiteli, který měl dar vidět do budoucnosti i do minulosti. Pak se ho zeptal, jakému umění učí on. Mistr odpověděl: "Žít v přítomnosti." S úsměvem jde všechno lépe Muž prosil Boha: "Jsi všemohoucí, čas a prostor pro Tebe nemají význam. Prosím Tě, FILOZOFIE A METAFYZIKA Kurz filozofie Začátek kurzu: čtvrtek, 24 června 2010 od 18 h Kurz zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně, vždy ve čtvrtek od 18 hodin.

2 2 z :29 dej mi sto tisíc dolarů. Sto tisíc let je pro Tebe jako minuta, sto tisíc dolarů je pro Tebe jeden cent. Pokorně Tě prosím " Za chvilku se ozvalo: "Počkej minutku." Vnitřní zrcadlo Dnes, když mýtus o stejnosti ztrácí na významu, lze lépe ocenit moudrost starodávných lidí, kteří tvrdili, že každá bytost a věc má odlišnou existenci. A dokonce je obtížné zachytit uvnitř jedné a téže osoby dva stejné duševní stavy během jednoho dne, měsíce nebo roku. Špatné na tom je to, že kromě výjimek, které potvrzují pravidlo, mají tyto duševní stavy obvykle nebezpečného společného jmenovatele, a sice že si všímáme většinou negativních stránek všeho kolem nás. Svým způsobem se každý cítí být mučedníkem, nepochopeným nebo obětí ostatních, kteří ho nemají rádi ani ho neoceňují tak, jak si zasluhuje, a ještě dlouhé atakdále, které zde nelze popsat. Je pozoruhodné, jak egocentrismus, s více či méně výraznou tendencí k egoismu, modifikuje postoje a chování, čímž přeměňuje inteligentní na pošetilé, pracovité na líné a potenciálně silné na slabé. TAOISMUS Přednáška Velký mistr Lao-c Tao jako jednota Posvátný text Tao-te-ťing KRÉTA Cestovatelský večer s videoprojekcí Po stopách Mínojské kultury Poklady paláce v Knóssu Mýtus o Théseovi Nadbytek individualismu je stejně špatný jako jeho opak. Všichni věří, že nějakým způsobem vlastní klíče k úspěchu, ale když jsou podrobeni zkoušce, ztroskotávají, svalují vinu pokaždé na ostatní a zaujímají zachmuřený psychický postoj. Nezřídka se setkáváme s tím, že jednotlivci, kteří jsou opravdovými despoty vůči svým podřízeným, jsou přehnaně citliví, když oni sami mají být poslušní nebo si mají vyslechnout, co udělali špatně. V takovém případě končí dobrá nálada a šedý mrak doléhá na trýzněné svědomí, které se považuje za oběť nespravedlnosti, a proto vynáší své vlastní kvality zároveň s chybami ostatních. Tento pesimistický a negativní postoj hluboce upoutal mou pozornost, když jsem ho po mnoho let pozoroval u stovek lidí, kteří by se měli spíše snažit o mnohem autentičtější, pozitivnější a skromnější postoj k životu. Vzpomněl jsem si na Platónovo podobenství o Oku duše, které podle toho, na co se zaměří, vidí rozličná panoramata a vnímá tmavé, šedavé nebo přímo zářivé obrazy. A představil jsem si, že ve svém nitru máme něco jako zrcadlo, kterým lze otáčet. A v něm se odráží to, k čemu je obráceno. Pokud ho necháme povolené, nakloněné směrem k nižším úrovním světa, bude odrážet pouze stíny, nebezpečí, nepřízně. Pokud ho s trochou úsilí dokážeme zvednout, i když jen do horizontály, jeho zorné pole se značně rozšíří, a aniž by pozbylo temnot, obsáhne též zářivé horizonty a množství zajímavých bytostí a věcí hodných pozornosti a Duše rozšíří svou schopnost vnímat, a takto i rozlišovat, rozhodovat a jednat.

3 3 z :29 Pokud s pevnou vůlí zvedneme zrcadlo ještě více, uvidíme nepříznivé věci světa jen mlhavě a Nebe plné světla vnese krásu a radost do našeho srdce. Budeme přirozeně předurčeni k úspěchu i radosti a rozvine se v nás moudrost, odkrývajíc nám opravdové zázraky a skryté motory věcí viditelných. Zpozorujeme ruce Boha v každém díle a Jeho nesmírnou Mysl, která řídí všechny ideje a všechny formy. Zdravě rozptýleni pohledem na takové zázraky a jejich prožitkem postupně zapomeneme na své egoistické tísně, na svou nevědomost, jež na cizí bedra nakládá tíhu odpovědností, které by nás mohly zušlechtit a opodstatnit náš život. Budeme-li udržovat ve své Duši tento odraz Nebe, všechno se nám bude dařit lépe a naše chůze bude příjemnější, plodnější a radostnější. Ve skutečnosti stojí za to vynakládat úsilí, neboť z jednoho semínka vůle vyroste les štěstí, blaženosti a emocionální spokojenosti se sebou samým a lze pak zřetelně vidět vlastnosti Cesty i Poutníků, které nedokážeme rozeznat se zrcadlem otočeným k temnotám. Zmenšuje se kolísání a strach je nahrazen zdravým neklidem, který obnovuje a přináší vitalitu. Nářky se změní na smích a přirozeně nás lépe přijmou i ostatní, prostě proto, že jsme otočili své Vnitřní zrcadlo vzhůru. Prof. Jorge A. Livraga Ze života filosofů: Platon Na jedné ze svých cest na Sicílii poučoval Platon sicilského tyrana Dionýsia o spravedlivém uspořádání společnosti. Když však Platon v jednom z jejich rozhovorů o tyranidě tvrdil, že prospěch silnějšího sám o sobě nestačí, nevyniká-li tento též ctností, popudil ho proti sobě, a Dionýsios v návalu hněvu zvolal: Tvé řeči čpí starobou. A tvé tyranidou, odvětil Platon. Dionýsios jej za odměnu prodal do otroctví. Proč se Sokrates nebál smrti Nelze mluvit o Sokratovi bez Platona ani o Platonovi bez Sokrata. Sokrates byl Platonův učitel, který ho přivedl k filosofii. A Platon z lásky ke svému učiteli Sokrata zvěčnil ve svých dílech jako toho nejmoudřejšího filosofa. Vložil do jeho úst mnohé ze svého vlastního poznání, které získal během celoživotního putování. Překonání smrti prostřednictvím ctnosti Téma smrti se dotýká každého z nás. Téměř každý se s ní nějakým způsobem setkal, přemýšlel o ní. Svět kolem nás vytvořil spoustu mýtů, které ji zahalují. Jednak ty starodávné, které ukrývají skutečnost, jednak různá moderní pojetí a názory, které často zkreslují její význam i průběh.

4 4 z :29 Bojíme se smrti? Většina lidí se jí bojí, více či méně. Každodenně na ni nemyslíme, ale v okamžiku, kdy smrt potká někoho nám blízkého nebo kdy nám lékař sdělí pravdu o naší smrtelné chorobě, většinou nás strach ovládne. Proč? Je to nutné? Vždyť každý z nás musí zemřít. Neexistuje živá bytost na tomto světě, které by se smrt mohla vyhnout. Ani nám se nevyhne. Proč se tedy bát něčeho, co je nevyhnutelné? Tak by nám asi odpověděl Sokrates, známý řecký filosof, který žil v Athénách v pátém století před naším letopočtem. Plným právem by se podivoval nad našimi obavami. Na jednu stranu víme, že stárnutí a smrt je přirozený proces, kterým musí projít každý, na druhou stranu se všemožně snažíme zpomalit stárnutí nebo jeho projevy, omlazujeme se kůrami, vyhlazujeme vrásky, plastikami vytváříme mladistvý vzhled, času však neutečeme. Jak se vyrovnat s tímto stavem? Starodávní mudrci doporučovali, aby se člověk naučil žít a zemřít. Podívejme se na život již zmíněného vzácného filosofa, protože on uměl dobře a spravedlivě žít, a proto dokázal také moudře zemřít. Dal nám nádherný příklad toho, jak díky hlubokému poznání zákonitostí člověka a univerza, díky moudrosti a skutečnému filosofickému životu je možné pochopit, že smrt je pouze přechod do jiného světa, na jiné úrovně, možná krásnější a šťastnější než ty, které známe z našeho současného života. Pokud chceme Sokrata pochopit, musíme si uvědomit, že člověka dělil na dvě základní části: na pomíjivé fyzické tělo, a na nesmrtelnou duši, která je věčná. Smrt se tedy týká pouze pomíjivých složek, které se začnou rozkládat, když z nich unikne sjednocující síla duše. Naopak nesmrtelná duše je nesložená, nedělitelná, nemá se na co rozložit; zůstává i po smrti a přechází do jiného světa. Se Sokratem nás seznámil další velký filosof, Platon. Nelze mluvit o Sokratovi bez Platona ani o Platonovi bez Sokrata. Sokrates byl Platonův učitel, který ho přivedl k filosofii. A Platon z lásky ke svému učiteli Sokrata zvěčnil ve svých dílech jako toho nejmoudřejšího filosofa. Vložil do jeho úst mnohé ze svého vlastního poznání, které získal během celoživotního putování. Vykreslil v jeho osobě ideál filosofa, jímž se můžeme inspirovat i po dvou a půl tisíci letech... více >>> Jana Aksamítová Karikatura:

5 5 z :29 Elektronický bulletin naleznete také na Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento a v předmětu uveďte "STOPINFO".