Zastupitelé schválili rozpočet

Transkript

1 Číslo 10/Ročník 26 11/3/ Cena 15 Kč Jednání Ostwindu s občany o větrných elektrárnách připomínalo boj s větrnými mlýny KOSOVA HORA/SEDLČANY Nejskloňovanějším souslovím středy 4. března se v obou obcích stalo bezesporu větrná elektrárna. Neutrální a celkem bezelstné slovní spojení dostalo v posledních třech týdnech na Sedlčansku pachuť obav a odporu. Nálada občanů a jejich názor se plně projevil zvláště na veřejném zasedání, uspořádaném ve středu 4. března od 19:30 jesenickou obcí v jídelně místní základní školy. Záměr postavit větrné elektrárny v lokalitách Vysoká a Mezné přijeli do Kosovy Hory a Jesenice představit zástupci investora společnosti Ostwind s.r.o. (před několika dny přejmenovanou na Max Bögl Ostwind CZ) a zpracovatele Oznámení EIA společnosti Ecological Consulting a.s. U obou zastupitelstev však narazili na odmítavé stanovisko. Pokračování na straně 8-9 TAK TOHLE BYSTE CHTĚLI? Takový pohled by každodenně čekal obyvatele Mezného. Podle původního záměru výstavby čtyř větrných elektráren graficky zpracoval Pavel Bursík z Doubloviček. Je kamerový systém nepostradatelný? SEDLČANY Na údržbu varovného kamerového systému je v rozpočtu města pro letošní rok vyhrazeno tři sta tisíc korun. Návrh rady posvětili v pondělí 9. března zastupitelé. Schválená částka je o padesát tisíc korun vyšší než v loňském roce. Tehdy měl proti této částce výhrady zastupitel za KSČM Rostislav Hefka. Zdála se mu příliš vysoká. Obsluha varovného kamerového systému je pracovní náplní městských strážníků. Na podrobnosti jsme se zeptali jejich velitele Petra Krcha. Kolik je ve městě v současné době kamerových bodů? V současné době je na veřejných prostranstvích ve městě čtrnáct kamerových WELLNESS-RELAX HOTEL HRAZANY přijme POKOJSKOU ČÍŠNÍKA/SERVÍRKU HPP nebo brigáda na prázdniny celé 2 měsíce KUCHAŘE/KUCHAŘKU POMOCNOU SÍLU DO KUCHYNĚ HPP nebo brigáda Možnost ubytování, doprava do a ze Sedlčan Informace na tel.: bodů. Oslovují nás okolní obce, zda by se nemohly připojit do našeho systému. Toto Ples TK SLIMKA Sedlčany sobota 14. března od 19 h. Hraje The Beautifuls Vystoupení nejen členů klubu Lekce salsy pro návštěvníky zdarma Zastupitelé schválili rozpočet SEDLČANY Všech jedenadvacet zastupitelů bylo přítomno na letošním prvním zasedání, které se 9. března uskutečnilo v sále kulturního domu. Na programu bylo schvalování rozpočtu na letošní rok. Pro zvedli ruku všichni přítomní. Pro město tak končí období, v němž hospodařilo s rozpočtovým provizoriem. Zasedání zahájil sedlčanský starosta Jiří Burian (ODS). Při kontrole usnesení, jež patří mezi nezbytné úkony, provázející úvodní část zasedání se vyjádřil k požadavku zastupitelky Stanislavy Jelenové (KDU- -ČSL), která žádala radu města, aby zpracovala programové prohlášení rady města pro volební období Pokračování na straně 4 Pokračování na straně MAŠKARNÍ JOSEFOVSKÁ ZÁBAVA sobota v Krásné Hoře nad Vltavou hraje Static Okamžitá půjčka Kč Tel.: Půlku života jsem strávil vydáváním Sedlčanského kraje SEDLČANY Podzim Dynamický čas konce roku přinášel změny každý den. Nejen ve společnosti jako celku, ale i v životních osudech obyčejných lidí. Jako i v mém... Téměř dva roky trvalo, než jsem získal povolení jako novinář sfárat do nejhlubší uranové šachty a dostal se zhruba jeden a půl kilometru pod zem s chlapy, kteří si tam za velké peníze ničili své zdraví, abychom mohli dodávat vzácný uran Sovětskému svazu. Půl roku trvalo, než jsem se dostal do helikoptéry bývalého vojenského pilota, který pracoval pro zemědělce. A díky tomu jsem zažil řízený volný pád helikoptéry na dobříšský zámek. Reportáž s veterinářem Františkem Klauserem, s nímž jsem strávil v začátcích své novinářské praxe noční pohotovost na veterině a nakonec s ním v jednom kravíně na Sedlčansku rodil tele, pro změnu nevyšla. Na záchytce jsem strávil noc (jako novinář samozřejmě) téměř zbytečně, tenkrát se nikdo neopil. Okresního prokurátora jsem, nevím jak přesvědčil, že pod pseudonymem začal pro náš týdeník psát odvážné soudničky. Psala se druhá půlka osmdesátých let. Pracoval jsem jako redaktor v týdeníku Nové Příbramsko. Díky Gorbačovovi ledy postupně tály, ale čeští soudruzi se drželi... Josefa Krejču jsem až do listopadu 1989 neznal. Neměl díky svým protikomunistickým postojům snadný život, a tak nebylo Pokračování na straně 2

2 2 strana SLOVO VYDAVATELE Půlku života jsem strávil vydáváním Sedlčanského kraje Dokončení ze strany 1 divu, že se stal hned zpočátku součástí mozkového trustu sedlčanského Občanského fóra. Spřátelili jsme se a musím říct, že se ke mně choval spíš jako otec. Také to byl on, komu jsem se jako prvnímu svěřil, že chci začít v Sedlča- Vydavatel Sedlčanského kraje Zdeněk Kolář nech vydávat nezávislé soukromé noviny. Jako velký patriot tím byl nadšen. V prosinci jsem dával v redakci Příbramska výpověď. Doba nejistá, doma žena a dvě malé děti. Ale byl jsem mladý a nabitý energií... Byl to právě Pepa, který mi při setkáváních na sedlčanském náměstí představil Miloše Jezberu, jestli bych ho nechtěl do spolku. Promluvili jsme si a dohodli se. Ostatně kdysi jsme s Milošem byli sousedé, ovšem já byl tehdy malý kluk a Miloš už dospělý muž. Velké charisma mu pomáhalo nejen u žen, ale i ve společenské angažovanosti v revolučních časech. Začátkem roku 1990 jsem odmítl návrh vyjednávačů Občanského fóra z Příbrami, abych převzal otěže šéfredaktora v Příbramsku. Měl jsem k tomu tři dobré důvody. Tím prvním byl fakt, že jsem nechtěl jít proti mé tehdejší šéfredaktorce Aleně Vondrákové, čestné a vzdělané ženě, jíž jsem si velmi vážil. Druhým důvodem byla touha po svobodném podnikání. Když v osmdesátých letech v rámci uvolňování komunistické drezůry byly povoleny některé živnosti, udělal jsem si hned fotografickou oficiálně. A třetí důvod byl z dnešního pohledu značně nemoderní vlastenectví, patriotismus, chuť udělat něco pro region, kde žiji. V Příbramsku jsem stihl ještě pár zajímavých textů. Uvízla mi v paměti reportáž z věznice na Bytízu krátce po listopadových změnách, či reportáž ze života řádu na Svaté Hoře v Příbrami. Ale to už se po dlouhých přípravách přiřítil 8. březen 1990 a s ním první číslo Sedlčanských listů. Byly u toho tři sudičky: Maruška Břeňová, která tehdy pracovala v sedlčanském KDS (měla za sebou praxi ve vydávání podnikového časopisu a léta spolupráce se mnou v týdeníku Příbramsko), Miloš Jezbera (s nímž je Portrét v dnešním vydání) a já. A čas plynul velmi rychle... Maruška setrvávala v podniku (nemohla opustit ty svoje ovečky a také zde měla sociální jistoty) a my se s Milošem protloukali. Nebylo tehdy v Sedlčanech mnoho lidí, kteří by dobrovolně opustili svá teplá místa a vrhli se zkraje devadesátého roku do vlastního podnikání. Po pár měsících vydávání ale bylo jisté jedno. Dlouho to takto nepůjde. Byť jsem měl Miloše rád (a mám stále), čím dál víc se ukazovalo, že nemá v oboru žádnou praxi. Hodně reprezentoval, chodil po schůzích, mítincích ale ta každodenní novinářská rutina, bez níž vydávat noviny nelze, mu unikala. V redakční práci byla víc vidět Maruška (stále zaměstnaná v KDS), než Miloš, který společně se mnou žil z toho, co Listy vydělávaly. A tak logicky přišel jeden příjemný večer, kdy jsme zašli na pivo to rozlousknout. Šel jsem tam s jasným cílem. Miloš dostane dvě třetiny společných peněz, které jsme měli na účtu, a buď začne znovu, nebo bude dělat něco jiného (dle mého soudu by mu nejlépe seděla role profesionálního politika). Já pak dostanu třetinu a budu pokračovat dál ve vydávání Sedlčanských listů. Ostatně bylo to moje dítě, takže mne ani jiná možnost nenapadla. Ovšem nebyl by to ani Miloš se svým kouzlem osobnosti, aby mne nepřesvědčil, že je starý na nový začátek, a tak jsme šli z hospody a bylo to přesně opačně... Opět pomohla Maruška Podivný čas. Postavit něco nového a jít proti tomu, co člověk vybudoval. Ale byl jsem mladý a nabitý energií... Náročnému začátku opět pomohla Maruška. Kromě své práce věnovala na konto vznikajících novin tři tisíce korun (tehdy zhruba průměrný měsíční plat), které jí vyplatil Miloš ze své třetiny jako její podíl. Asi je zbytečně poznamenávat, že ode mne podíl vyplatit nechtěla. A tak 8. listopadu 1990 vychází první číslo Sedlčanského kraje. Miloš poměrně v krátkém čase vydávání Listů zabalil a Sedlčanský kraj rostl. Během několika měsíců jsme vydávali dramaticky vyšší počet výtisků, než v Listech. A pořád jsme měli velké výrobní komplikace. Tiskli jsme technologií ofsetového tisku, která byla daleko časově pružnější než klasický knihtisk, kterým se dříve tisklo třeba Nové Příbramsko. Ovšem každé vydání jsme fyzicky lepili, abychom vytvořili maketu čísla, která se fotila, a z filmů už se mohly dělat tiskové desky pro ofsetový tisk. To se samozřejmě podepisovalo na podobě novin a grafických možnostech. V roce 1991 jsem hledal lepší řešení. Zdálo se rozumné najít společnost, která má počítačovou sazbu (DTP) a získat u ní pronájem techniky na sazbu Kraje. Objednal jsem se tehdy u majitele Annonce, která jako jedna z mála redakcí v zemi měla už vlastní DTP. Ještě předtím jsem se ovšem setkal s člověkem, kterého mi kdosi doporučil a na jehož jméno už si dnes nevzpomenu. Při jednání v kavárničce na Václavském náměstí v Praze jsem záhy pochopil, že to není člověk, který by měl zájem dělat počítačovou sazbu. Byl nesmírně chytrý, ovšem pramálo se zajímající o praktický život. Jak se záhy ukázalo, byl to pojem mezi tehdejšími programátory. Následně jsem jednal s majitelem Annonce a bylo evidentní, že finanční přínos toho, že nám umožní sázet Sedlčanský kraj na jejich DTP, je pro něj nezajímavý. Vypadalo to na konec jednání, až do okamžiku, kdy jsem se nějakou náhodou zmínil, že jsem se setkal s oním programátorem. Cože? Vy ho znáte? Když mi ho přivedete, aby pro mne pracoval, můžete si tady sázet, co chcete! Programátora jsem nelanařil, připadalo mi to nemorální. To jsem ještě netušil, že z lovu mozků se časem i v Čechách stane velice lukrativní podnikání... Začátek Sedlčanského kraje byl zatížený úvěrem I přes další pokusy nezbývalo než investovat do vlastního vybavení. Vysoký úvěr nebyl snadné rozhodnutí. Šlo o sumu, za níž se tehdy dal pořídit v Sedlčanech menší rodinný domek. Navíc jsem neměl bance čím ručit. Ale byl jsem mladý a nabitý energií... Zdeněk Kolář při prvních slavnostech Rosa, pořádaných v roce 1990 pod hlavičkou Sedlčanských listů. Sehnal jsem ručitele, banku a o rok později přidal vydávání reklamního měsíčníku Fata morgána, aby se nám dařilo úvěr lépe splácet a Kraj mohl dál vycházet. To je jen pár letmých vzpomínek na první roky. Najednou je těch let pětadvacet. Byly to časy krásné, ale i doby zoufalé s desítkami špatných rozhodnutí. Také stovky krásných lidských setkání. Bylo by to hodně dlouhé vyprávění. Upřímně nikdy by mne nenapadlo, že dokážeme noviny pro Sedlčansko a Sedlecko vydávat tak dlouho. Je za tím tvrdá práce spousty úžasných lidí, jsou za tím i trpce získávané zkušenosti s těmi méně úžasnými. Děkuji všem. Děkuji také bývalé ženě Pavle, která to se mnou nikdy neměla snadné, ale ty začátky byly obzvláště náročné. Děkuji všem přátelům a rodičům za podporu v těžkých chvílích. A děkuji vám všem, kteří ty své noviny kupujete, čtete, či v nich inzerujete. Bez vás bychom nikdy nemohli pětadvacet let vydávání slavit. Ve skutečnosti to výročí patří vám. Zdeněk Kolář

3 ZPRAVODAJSTVÍ Zastupitelé schválili rozpočet Dokončení ze strany až Dospěli jsme v radě k závěru, že toto programové prohlášení by bylo nadbytečné, vzhledem k průniku volebních programů stran ODS a Sdružení nezávislých kandidátů, uvedl starosta. Místostarosta Miroslav Hölzel (ODS) seznámil přítomné s jednáními rady, kterých se od posledního zasedání zastupitelstva uskutečnilo celkem pět. Předseda finančního výboru František Hodys (ODS) zrekapituloval výsledky hospodaření města za uplynulý rok. Doplnila jej vedoucí ekonomického odboru ekonomického Jitka Kadlecová. Stejně tak tomu bylo i u rozpočtu. Sestavovali jsme jej prakticky stejným způsobem jako v uplynulých letech. Zachována byla struktura městského rozpočtu, vyrovnané příjmy a výdaje, přihlíželo se k reálným příjmům v jednotlivých kapitolách, dodržen byl vztah ke krajskému a státnímu rozpočtu a potřeby města a závazky vůči jeho organizacím, vysvětlil na začátku schvalování rozpočtu starosta a neopomněl zdůraznit, že i letos rozpočet navyšuje dokončení stavby přivaděče. Do diskuse se nejvíce zapojoval Pavel Švagr (ČSSD) a Rostislav Hefka (KSČM). Ten nadnesl také další možnosti úspor, spočívající v elektronických aukcí, a to nejen v oblasti energií Zastupitel Pavel Švagr (ČSSD) měl výhrady k navrženému rozpočtovému výhledu na roky 2015 až Vedle něho sedí Radovan Faktor (SNK). nebo pojištění majetku, ale třeba i ve stavebnictví nebo ve snížení nákladů souvisejících s pořádáním městských slavností Rosa. Zastupitelka Stanislava Jelenová připomněla dluh, který má město vůči sportovišti na Tavernách. Starosta ji ubezpečil, že stav sportoviště je řešen a že toto volební období bude na sportoviště a sport vůbec pamatováno více. Zastupitelé návrh rozpočtu schválili všemi hlasy. Tomu už tak nebylo při hlasování o rozpočtovém výhledu na roky 2015 až Zákon pouze doporučuje přijetí těchto výhledů, nenařizuje jej, na druhou stranu ale města, jenž je mají, mohou být zvýhodňována v dotačních řízeních, uvedl Jiří Burian. Tento paradox se nelíbil Rostislavu Hefkovi. S tím já bohužel nic neudělám, také mám názor, že sestavovat rozpočtový výhled bez příjmů nelze a rozporo- strana 3 Vedoucí ekonomického odboru MěÚ Sedlčany Jitka Kadlecová odpovídala na dotazy ohledně rozpočtu a rozpočtového výhledu. vali jsme to na Svazu měst a obcí ČR před úředníky ministerstva financí, ale tak to bohužel je, vysvětlil Jiří Burian. Pavlu Švagrovi přišel rozpočtový výhled příliš podrobný a svazující pro město. Sedmnáct zastupitelů nakonec zvedlo ruku pro navržený rozpočtový výhled, tři se hlasování zdrželi. Debatu rozvířilo výběrové řízení obálkovou metodou na prodej bytu v č. p. 622 ulici 28. října (nad Českou spořitelnou). Z pěti nabídek, které do výběrového řízení došly, čtyři jejich předkladatelé odstoupili a jelikož uchazeč s nejnižší nabídkou podmínky výběrového řízení splnil, byt mu bude odprodán za 557 tisíc korun. Vadí mi toto odstupování od soutěže a předávání pořadí. Zaráží mě také, že jedním z těch, kteří od nabídky odstoupili, byl i sedlčanský zastupitel. Jsem pro, aby bylo vyhlášeno nové výběrové řízení, opět obálkovou metodou, řekl Rostislav Hefka. Zastupitel Pavel Švagr uvedl, že pokud z pěti nabídek zůstane pouze jedna za minimální cenu, dává to prostor ke spekulacím. Přítomný vedoucí odboru majetku městského úřadu Petr Kuthan vysvětlil, že někteří zájemci od účasti ve výběrovém řízení upustili vzhledem k tomu, že například nezískali hypotéku nebo až po prohlídce bytu zjistili, že jim nevyhovuje. Sedmnáct zastupitelů nakonec hlasovalo pro návrh rady prodat byt za nejnižší podanou nabídku. V závěrečné diskusi Rostislav Hefka upozornil, že by bylo vhodné omezit podomní prodej obecně závaznou vyhláškou. Zabezpečovací zařízení, kamerové systémy, přístupové systémy. info@nes.cz, tel.: ČERNÁ KRONIKA DRÁŽKOV Řidičský průkaz zadrželi policisté ve středu 4. března v odpoledních hodinách 36letému řidiči, kterého zastavili v Drážkově. Dechová zkouška u něj byla pozitivní, přístroj vykázal hodnotu 0,61 promile alkoholu. Navíc hlídka zjistila, že vozidlo má od června roku 2013 propadlou technickou kontrolu. VYSOKÝ CHLUMEC Škodu ve výši 20 tisíc korun způsobil zatím neznámý zloděj, který ze 4. na 5. března odcizil devět pozinkovaných zábran. Ty se nacházely u výkopu na travnatém pozemku. SEDLČANY Dosud nezjištěný nenechavec zavítal začátkem března do sauny na Městském stadionu Tatran a za použití násilí zde odcizil z příručního trezoru několik set korun. Poškozením způsobil navíc škodu přesahující dva tisíce korun. Informace v této rubrice pocházejí ze svodek příbramské policejní mluvčí Moniky Schindlové. Hledáme vhodného kandidáta na HPP - pozice STAVEBNÍ MISTR POŽADUJEME: vzdělání stavebního směru, praxe v silničním, dopravním stavitelství, ŘP skupiny B, schopnost práce v týmu, komunikativnost, samostatnost Nástup 4/2015 V případě zájmu zasílejte strukturovaný životopis na blehova@besbn.cz Nabízím výuku anglického jazyka individ., skupinové kurzy, doučování k maturitě Tel.: Základní škola, Příbram VIII, Školní 75 přijme od učitele/ku pro 1. stupeň ZŠ Info na tel.: (pí. řed. D. Křápková) 7zs@pbm.czn.cz, popř.

4 4 strana ZPRAVODAJSTVÍ Je kamerový systém nepostradatelný? Dokončení ze strany 1 však nemůžeme rozhodnout my, ale rada města. V jakém stavu kamery jsou? Kamerový systém města byl tvořen postupně v uplynulých zhruba devíti letech. Jejich životnost je omezená, z toho je zřejmé, že některé z nich jsou už zastaralé. Proto je jejich servis finančně náročný. Jsou lokality, které by si kameru zasloužily? Za úvahu by stálo umístění kamerových bodů k zimnímu stadionu a do jižní části města. Prostor u kruhového objezdu a supermarketů by určitě bylo vhodné sledovat za pomoci kamerového systému. Také by stálo za úvahu doplnění kamer před školní budovy a školky, hlavně v souvislosti s loňským útokem na školu ve Žďáru. Míst máme vytipovaných více, i na základě žádostí občanů, kteří chtějí chránit svůj majetek a okolí svých nemovitostí. Jak často využíváte záznam kamerového systému? Kamerový záznam je využíván a kontrolován denně. Důkazní materiál je využíván zhruba v pěti až osmi případech měsíčně. Buďto pro naše účely, nebo jej na vyžádání předáváme státní policii, či v souvislosti s řešením přestupku přestupkové komisi při městském úřadu. Může si záznam vyžádat občan, jemuž vykradli automobil? To je častá a nesprávná domněnka, s níž se na nás občané obrací. Ze zákona Dne 15. března uplyne již 30 let od smrti mého bratra pana Jana Anderleho a dne 14. června uplyne rovněž 30 let od smrti mého tatínka pana Františka Anderleho mohou do záznamů kamerového systému nahlížet pouze k tomu oprávněné osoby policejní složky. Takže je třeba toto řešit přes státní policii. Ta si od nás záznam vyžádá. Upozorňuji, že je třeba to učinit okamžitě, jakmile k nějaké události dojde, protože trvání záznamu je časově omezené. Po určité době se nahraný záznam automaticky smazává. Z vašeho pohledu tedy kamerový systém pomáhá? Stoprocentně. V oblasti prevence jde o nedocenitelnou věc. Z našeho pohledu ze Sedlčan, v oblastech, kde Tato kamera hlídá bezpečnost občanů v Nádražní ulici. Za tichou vzpomínku děkuje MUDr. Ludmila Vondáčková, rozená Anderlová s rodinou. kamery jsou, zmizely případy vykrádání motorových vozidel. Díky kamerám jsme schopni reagovat například na podomní prodejce, vandaly nebo třeba ty, kteří znečišťují veřejná prostranství. Jako příklad mohu zmínit kdysi chalupáři oblíbené místo odkládání odpadků mimo místo k tomu určené na sídlišti Za Nemocnicí. To se nám za pomoci kamer a pracovníků Sedlčanských technických služeb podařilo eliminovat. Je třeba si uvědomit, že kamerový systém do určité míry nahrazuje lidský potenciál. Je otázkou, pokud by v Sedlčanech nebyl kamerový systém, jak by to ve městě vypadalo? Kolik by bylo potřeba nákladů na další strážníky, policisty a prevenci? Pokud v této souvislosti spočítáme výdaje související se mzdou a dalšími výlohami na městského strážníka, nejeví se roční částka za servis kamerového systému zas tak závratně. Určitě bylo moudrým rozhodnutím zastupitelů věnovat se otázce kamerového systému, promyšleně ho rozvíjet. Tento systém nejenže vede ke snižování kriminality v Sedlčanech, ale také přispívá ke spokojenosti občanů. Někteří občané se ke kamerovému systému staví negativně. Prý omezuje jejich osobní svobodu Myslím, že slušní občané se nemusejí kamerového systému obávat. Mylná je představa, že strážníci mají čas vytipovat si nějakou osobu a sledovat ji například na zahradě. K tomu skutečně kamerový systém neslouží. Vzpomínám si, že před lety, když byly instalovány první kamery, jsme na základě požadavku vyňali ze sledování jeden z domů. Pak byl tento dům vykraden a jeho majitelé si přišli pro záznam. Už zapomněli, že si přáli svůj dům zamaskovat. Tenkrát mohl kamerový záznam pomoci odhalit zloděje Zažili jste v souvislosti s kamerovým systémem nějakou humornou historku? Kamerový systém má stejně jako policisté pomáhat a chránit. Je však pravda, že někdy kamery zaznamenají i to, co mělo zůstat tajemstvím. Asi před třemi roky jsme na kamerách zpozorovali dvě nahá děvčata, která v nočních hodinách běžela po náměstí ve směru od obchodního domu k Limě. Strážníci je na nevhodnost tohoto počínání upozornili ve chvíli, kdy se už oblékaly. Vyšlo najevo, že děvčata uzavřela jakousi sázku, že poběží přes náměstí ve spodním prádle... Alkohol nehrál při únorových nehodách roli REGION V únoru letošního roku řešili dopravní policisté na Příbramsku sedmasedmdesát dopravních nehod. Nestala se žádná smrtelná havárie, těžce zraněni byli čtyři lidé a osmnáct osob utrpělo lehká poranění. Nejčastější příčinou nehod byl nesprávný způsob jízdy a následně přílišná rychlost, a to v jedenácti Dopravní nehoda u Petrovic. Řidič se chtěl vyhnout lesní zvěři. Foto: PČR Příbram případech. U deseti havárií nedali motoristé přednost v jízdě. Dalších deset nehod způsobila zvěř. Na automobilech vznikla škoda ve výši téměř čtyř milionů korun, uvedla příbramská policejní mluvčí Monika Schindlová. -js- Únorová statistika dopravních nehod na Příbramsku Únor Rok 2015 Rok 2014 Dopravní nehody celkem Usmrceno 0 1 Těžce zraněno 4 3 Lehce zraněno Příčina nesprávný způsob jízdy Příčina rychlost Příčina nedání přednosti Příčina předjíždění 1 1 Pod vlivem alkoholu 0 4 Zaviněná chodcem 0 1 Zaviněná lesní či domácí zvěří Uděleno na blokových pokutách Způsobená škoda na vozidlech KVĚTINY POD NEMOCNICÍ Sedlčany, Tyršova 140 Nabízíme: - květiny hrnkové a řezané - produkty z rakytníku - jarní osiva a cibuloviny - květináče keramické a plastové - hnojiva a substráty - svíčky - cibuli sazečku V sobotu 14. března uplyne 90 let od narození pana Antonína Kadocha ze Zvěstovic S láskou vzpomínají syn a dcery s rodinami.

5 Prodám staveb. parcelu v Sedlčanech, lokalita za mlékárnou, m 2, vše připravené ke stavbě. Cena dohodou. Tel: /15 Pronajmu dlouhodobě byt 3+kk v Sedlčanech - novostavba, 85 m 2, parkování na pozemku vč. užívání zahrady. Topení krbová kamna plus přímotopy. Cena doho- Pronajmu nebytové prostory 20 m 2, včetně sociálního zařízení, kuchyňky a Wi-Fi Tel.: Šafaříkova 353, Sedlčany Hledám ELEKTRIKÁŘE NA ŽL Nástup ihned Tel.: dou. Tel.: /15 Koupím palivové dřevo (metry nebo kulatinu) množství m 3. Tel.: /15 Vyměním 3+1, státní panel, 3. patro, výtah, lodžie, Praha 5 - Stodůlky, za podobný v Sedlčanech. Tel.: /15 Koupím malotraktor VARI-TERA, i v horším stavu, předem děkuji za nabídku. Tel.: /15 Koupím byt v Sedlčanech, 1+1 nebo 2+1 v os. vlastnictví. Tel: /15 Prodám byt 2+1, 70 m od centra Sedlčan. Cena dohodou. Tel: /15 Prodám štěňata Německého ovčáka - CUKRÁRNA Kosova Hora Otevřena ÚT - SO hod. Tel.: Info: fenky. Převaha černá barva, odběr koncem března. Tel.: /15 Pronajmu byt 2+1 v Petrovicích. Tel: /15 Vdova 57 let s rod. domkem hledá přítele. Tel.: /15 Prodám zahrádku v Sedlčanech, 380 m 2, domeček, pergola, elektřina, voda. Tel.: /15 Prodám čtyřkolku EAGLE LYDA 203E 250 ccm, 11.5 kw, platná STK do 9/2016, Přijmu obsluhu stavebních strojů - bagry, jeřáby Tel: Tiskárna Macík, s.r.o. Církvičská 290, Sedlčany man. řazení, homolog. pro dvě osoby. Cena Kč. Při rychlém jednání sleva. Helma a bunda zdarma. Info: , lukas.spacek@centrum.cz 134/15 Pronajmu zařízený byt I. kategorie v RD 8 km od Sedlčan, směr Příbram. Pěkné prostředí. Nastěhování možné ihned. Podrobnosti na tel.: , /15 Prodám prase na zabití, králíky, vajíčka a selata. Tel: /15 Dvořák - elektro přijme ELEKTRIKÁŘE na HPP Tel.: info@dvorak-elektro.com přijme OBCHODNÍHO ZÁSTUPCE Požadujeme: samostatnost, spolehlivost, dobré obchodní, organizační a komunikační schopnosti, ŘP skupiny B. Znalost AJ nebo NJ a praxe v polygrafii výhodou. V případě zájmu zasílejte své životopisy na adresu: lenka@tiskarnamacik.cz informace na tel: (pí. Švecová). Říha REALIZACE VAŠICH STŘECH Hejsek revast@post.cz Kopecký Restaurace Na Růžku Sedlčany zve na DEN ASIJSKÉ KUCHYNĚ pátek 20. března od 11:00 hodin - rezervace na tel.: Krevetová polévka se zeleným chřestem - ostrá Čínská polévka s kuřecím masem - Mramorové vejce s pikantní omáčkou - China jarní rolky s hovězím masem - Japonské sushi - Kung-Pao z vepřového masa - ostré Thajské kuřecí nudličky se sladkou chilli - Maso tří barev - Indické nudličky na kari z kuřecího masa - ostrá Pestrá vepřová pánev Jednotná cena hlavního pokrmu 70 Kč, sushi 90 Kč Obuv Jana Slabá DĚTSKÁ A SPORTOVNÍ OBUV Nám. 7. května, Sedlec tel.: , obuv.js@seznam.cz Podporujeme české výrobce - tesařské práce - klempířské práce - pokrývačské práce - altány, pergoly - střešní okna - palubky Nedroplast s.r.o. tel.: , fax: , nedroplast@nedroplast.cz PLASTOVÁ OKNA Objednejte přímo u výrobce značkové 5 a 6komorové profily tepelně-izolační dvojsklo a trojsklo odborné montáže na klíč VOLEJTE ZDARMA VCHODOVÉ DVEŘE 40 % SLEVA 40!! NOVÁ VZORKOVÁ PRODEJNA V SEDLČANECH!! ulice Sedlecká 327, bosakova@nedroplast.cz INTERIÉROVÉ DVEŘE 15 % SLEVA 15 tel.: ; dvorakova@nedroplast.cz

6 6 strana ZPRAVODAJSTVÍ Za dva miliony obec hostinec nechce NECHVALICE Na svém posledním zasedání se zastupitelé zabývali záměrem koupě hostince v Nechvalicích. Jde o budovu č. p. 48, postavenou v roce 1982 v Akci Z. Její majitel Miroslav Kotalík ji nabídl obci ke koupi, a to za dva miliony korun. Nechvalický hostinec nabízí jeho majitel obci ke koupi za dva miliony korun. Foto: Vladimír Stibor Budova byla po svém postavení zdarma převedena tehdejším Místním národním výborem Jednotě, která ji za 1,2 milionu korun prodala v roce 1994 panu Kotalíkovi. Ten ji teď nabízí obci za cenu dva miliony korun, říká nechvalický starosta Jiří Hejhal s tím, že Rok za rokem ubíhá, čas prý rány hojí, vzpomínky na Tebe však stále stejně bolí. Dne 17. března uplynou tři smutné roky, kdy bez slůvka rozloučení navždy odešel náš tatínek, dědeček, bratr a syn pan Jan Hrubý S láskou a úctou stále vzpomínají dcera Jana, Janinka, Jan a ostatní příbuzní. Kdo jste ho znali a měli ho rádi, vzpomeňte s námi. na objektu nebyly od jeho dokončení provedeny žádné zásadní opravy. Nefunguje splašková kanalizace, okna, kotle a ústřední topení si také říkají o výměnu. S cenou navrženou majitelem hostince zastupitelé nesouhlasili a pověřili starostou jednáním o jejím snížení. S ohledem na to, že si naši občané hostinec téměř zadarmo sami postavili, by pro obec byla akceptovatelná původní cena, za kterou Jednota panu Kotalíkovi budovu prodala, tedy 1,2 milionu korun, ale to bude předmětem dalšího jednání, říká k důvodu hovořícímu pro snížení ceny starosta. Pokud by obec budovu koupila, měli bychom představu provozovat v části hostince přísálí a kuchyň školní kuchyň s jídelnou pro děti ze Základní a Mateřské školy Nechvalice. Znamenalo by to větší investici do zařízení kuchyně a samozřejmě také úpravy přísálí, dodává. POČEPICE Na Valné hromadě Sdružení obcí Sedlčanska, která se konala v pátek 27. února, se neprojednával pouze záměr výstavby větrných elektráren u Vysoké a Mezného. První letošní jednání starostů obcí Sdružení se točilo kolem výsledků hospodaření organizace za uplynulý rok a rozpočtu na rok letošní. Rozpočet zkreslují ještě dobíhající projekty. V příjmové části je schválená částka čtyři miliony šest set deset tisíc korun, ve výdajové čtyři miliony dvě stě čtyřicet šest tisíc korun, řekla tajemnice Sdružení obcí Sedlčanska Štěpánka Barešová. Stejně jako loni půjde jeden milion tři sta tisíc korun do zajištění dopravní obslužnosti v regionu. Na této částce se podílejí členské obce, a to podle složitého propočtu, který dělá starosta Sedlčan Jiří Burian, vysvětlila Barešová. Valná hromada také schválila podání žádostí o dotace ze Středočeského kraje. Budeme žádat o dotační peníze do Fondu hejtmana na podporu Sdružení obcí Sedlčanska, dále na akci Krčínovo řezbování v Obděnicích a naučnou stezku Jakuba Krčína. Žádosti o dotace sice musí být podány do poloviny dubna, ale zda budou Sdružení obcí dotační peníze přiklepnuty, se bude vědět až po zúřadování žádostí, někdy mezi červencem a říjnem. Pozitivní je jen pětiprocentní spoluúčast k přidělené dotaci, a to že na realizaci projektu je rok čas, dodává Štěpánka Barešová. Řezbování se přestěhuje Krčínovo řezbování je úplně nová regionální akce, která je inspirována Petrovickým řezbováním. Vzhledem k tomu, že petrovický park je revitalizován, přesune se do Obděnic, kde se uskuteční mezi 24. a 26. červencem. Řezbáři vytvoří sochy Jakuba Krčína, které pak budou rozmístěny do obcí, které se k projektu přihlásí. Rozhodnout o tom ještě musí zastupitelstva, ale přislíbená je účast Křepenic, Dublovic, Sedlčan, Petrovic, Nedrahovic, Kňovic, Vysokého Chlumce, ale třeba i Solenic, Kosovy Hory nebo Kamýka nad Vltavou. Pokud bychom dotaci na tento projekt nezískali, řezbování se stejně uskuteční a obce poskytnou na výrobu sochy příspěvek ve výši pět tisíc korun, dodala tajemnice Sdružení obcí. Jednotlivé po regionu rozmístěné sochy by pak propojila již zmíněná naučná stezka. Nejbližší akcí, kterou budou pracovníci kanceláře Sdružení pořádat, se stanou Dobrovolné odchody nehrozí strážníci maturitu mají Všichni strážníci musí mít maturitu. Takto nekompromisně zní povinnost, kterou musí městští policisté splnit. Pokud do konce roku nebudou v rukách držet Velitel sedlčanských strážníků Petr Krch velikonoční farmářské trhy. Uskuteční se za měsíc, v sobotu 4. dubna. Na 24. května je pak naplánováno tradiční Otvírání cyklistické sezóny aneb Vzhůru do pedálů. Pak už turistická sezóna na Sedlčansku může skutečně naplno začít. A mohla by být úspěšná. Alespoň to lze předpokládat ze zájmu o letošní vysvědčení ze čtyřletého středoškolského studia, budou muset z městské policie dobrovolně odejít. Na novelu zákona o obecní policii, která platí od ledna 2009, tedy už šest let, doplatí v celé republice asi osm set strážníků, což je deset procent všech příslušníků městské policie. Nařízení se vyhne strážníkům nad pětačtyřicet let, kteří třikrát úspěšně absolvovali zkoušku z odborné způsobilosti před komisí ministerstva vnitra. Kolektiv sedlčanských městských strážníků kvůli nařízení neprořídne. Všech sedm policistů se maturitním vysvědčením může pochlubit. Jeden z kolegů si vzdělání doplnil před třemi lety, upřesnil velitel Petr Krch. Novelu zákona samozřejmě respektuji, jen myslím, že by bylo smysluplnější pravidla nastavovat do budoucna, než je pak zpětně uplatňovat. Je třeba si uvědomit, že obce, které se budou muset se strážníky, kteří nemají požadované vzdělání, rozloučit a tím přicházejí o finance. Než se z uchazeče stane samostatný strážník, trvá to tři až pět let jsou třeba odborné zkoušky a školení, dodal. Paradoxní také je, že novela zákona nestanovuje, jaký obor by měli městští policisté vystudovat. Maturitní zkoušku tak mohou složit třeba i v oboru kuchař nebo zahradník. -js- Plánují farmářské trhy, otvírání cyklistické sezóny nebo řezbování Veletrh cestovního ruchu Holiday Word, kde nechyběla ani propagace Sedlčanska. Velká účast lidí na veletrhu mě skutečně příjemně překvapila a musím říci, že tento pražský veletrh byl na vyšší Tajemnice Sdružení obcí Sedlčanska Štěpánka Barešová úrovni než lednový brněnský, jehož jsme se také účastnili, doplnila Štěpánka Barešová.

7 DOŠLO DO REDAKCE O životě indiánů v Peru vyprávěla Olga Vilímková JESENICE U SEDLČAN Když se řekne indián, představíme si kladného hrdinu z románu Karla Maye a jeho napínavá dobrodružství. Román z přelomu 19. a 20. století ukazoval život indiánů jako idylický, narušený pouze bílými tvářemi, které si dělaly nárok na jejich domovinu. Ale jak se žije indiánským kmenům v 21. století? O svých zážitcích z ročního pobytu mezi indiány v Peru nám přišla vyprávět Olga Vilímková, která vyučuje na VŠE v Praze a hovoří několika cizími jazyky. Zároveň je spolupracovnicí nadace Inka, jež kromě jiného podporuje rozvoj vzdělávání ve vysokohorských školičkách. Olga Vilímková žila ve vesnici v nadmořské výšce metrů nad mořem, kde vyučovala místní děti. Popsala nám své soužití s indiány a promítla spoustu zajímavých fotografií. Seznámila nás s přírodními zajímavostmi, Přednáška o indiánech děti z jesenické školy nadchla. JAZYKOVÁ ŠKOLA J. S. AGENCY živočichy, kteří zde žijí, s mentalitou lidí a odlišnostmi ve způsobu jejich života oproti civilizovaným krajinám. Dověděli jsme se, že kluci v deseti letech umí postavit dům z hliněných cihel, dívky mají na starost ošacení umí ostříhat lamu a z její vlny uplést svetry, pěstují bavlnu a zpracovávají ji na látku. Živí se bramborami, prosem, místo králíků jedí morčata, žvýkají koku, která pro ně není drogou, ale dodává tělu energii, aby vydrželo drsné podmínky života ve vysokých horách. Inkové neřeší věk, dívky rodí už velmi mladé, miminka často umírají kvůli špatné hygieně a na podchlazení, k lékaři se nechodí, léčí je šamani. I když jejich život není v daných podmínkách vůbec jednoduchý, jsou šťastní. Lenka Holanová, učitelka ZŠ Jesenice u Sedlčan AJ - RJ - NJ - FJ - ŠJ zápisy na kurzy v průběhu roku večerní kurzy od 61 Kč/hod., cca 5 lidí ve skupině individuální výuka pomaturitní výuka firemní výuka konverzace s rodilým mluvčím AJ/RJ příprava k maturitě/certifikátu ZÁPIS: Út a Čt hodin Sedlecká 327, Sedlčany, ve dvoře bývalé Večerky (Samba Servisu) Tel.: ; majerova@jazykovaskola.cz ZPRAVODAJSTVÍ Zahájí jarní svoz nebezpečného odpadu a vysloužilých spotřebičů REGION Sedlčanské technické služby, s.r.o. ve spolupráci s obecními úřady místních obcí připravily svozy nebezpečných odpadů a starých spotřebičů. Svozy začínají v sobotu 14. března v Kňovicích, Příčovech, Nalžovicích a Křepenicích. Pokračovat budou vždy v sobotu až do 25. dubna. Svozy nebudou v osadách Sedlčan, jejichž obyvatelé mohou vozit odpady do sběrného dvora po celý rok. Občané mohou odevzdávat jakékoli vyřazené elektrospotřebiče, pneumatiky, oleje, barvy, ředidla, tonery, monočlánky a autobaterie, zářivky, výbojky a úsporné žárovky. Dále lze obsluze svozového vozidla odevzdat tkaniny znečištěné od olejů, nafty nebo barev, chladící a brzdové kapaliny nebo například použitý jedlý olej. Podrobné rozpisy časů, ve kterých bude v daný den svozové auto zastavovat v obcích, se občané dozvědí z úřední desky své obce nebo na stránkách Sedlčanských technických služeb. Občané mají svoz v rámci své obce zdarma. Veškeré náklady spojené se svozem hradí příslušná obec, vysvětlil odpadový hospodář Daniel Kolář. Od letošního roku mohou občané při svozu odevzdávat i použitý textil určený prostřednictvím Diakonie Broumov pro charitu. Textil či obuv Odpadový hospodář Daniel Kolář musí být vyprané a složené v taškách nebo pytlích. Odebírán bude pouze využitelný textil určený k dalšímu použití. Zničené oděvy patří do běžné popelnice. Harmonogram svozů: Kňovice, Příčovy, Nalžovice, Křepenice Kosova Hora Počepice, Nechvalice Štětkovice, Prosenická Lhota, Osečany, Radíč Jesenice, Nedrahovice Svatý Jan, Vysoký Chlumec -red- Výbor SRPŠ a ředitelství školy děkují sponzorům, kteří přispěli cenou do koutku štěstí na 15. ples SRPŠ při 2. ZŠ Propojení Sedlčany: Kosmetika a solárium Ing. Pavel Bulan, Řeznictví Jaromír Dvořák, RIS Sedlčany, Keramika Vanya, Elektro Hošek, Kovodružstvo Sedlčany, AutoVero Sedlčany, Kosmetické studio v Pasáži - Novotná, Drogerie Mrázkovi, Autolakovna Novotný Pavel, Jatky Sedlčany, S-B s.r.o., Nožířství Zamrazil Bedřich Vysoký Chlumec, Perníkářství Hejhal Počepice, Sportovní areály Sedlčany, Fotoateliér Josef Lesák, Toner RL, Aerobik sudio Dvojka, AV Technik Josef Čihák, Finanční poradenství Martina Štemberková, Masáže Hana Čiháková, Hobbycentrum Modelář Aleš Vinař, Pedikúra Sůsová Pasáž 7, Lobkowiczké pivovary, Jindrák s.r.o., Smilkov a.s., Pekařství Bejšovec, Lahůdky Třešňák Vojkov, Restaurace Krčín, Instalatérství Čejda, Drogerie Říha, Biopekárna Zemanka, Kosmetika Rengerová, Kadeřnictví Janská, Unis-N výroba nábytku Sedlčany, Pekárna Kramešovi Křepenice, Cukrárna Janský, Chovatelské potřeby Sirotek, Atlantik Produkt Třešňák, T.P.K. mlékárna Sedlčany s.r.o., Ovoce zelenina Kinczer, Bramborář Pešek, Bobo Kabát, Sport Duo Hračky, Ajax Sedlčany. Dále srdečně děkujeme 160 rodinám žáků a učitelům za další dary. Těšíme se na PLES ŠKOLY 2016! Jiří Sůsa, předseda SRPŠ a Jaroslav Nádvorník, ředitel školy strana MAKLÉŘ RADÍ Jak si pronajmout byt? 7 U lidí převládá pocit, že pronájem je něco přechodného, podřadného, něco, do čeho není třeba vkládat energii ani peníze. Je to ale naopak. Z hlediska kvality bydlení je jedno, jestli jste vlastníkem, nebo nájemníkem. Bydlení ovlivňuje vaši osobnost a výběru místa, kde hodláte strávit část života, je třeba věnovat velkou pozornost. Udělejte si jasno v tom, jaké jsou vaše potřeby a finanční možnosti. Chodit od bytu k bytu bez jasné představy je ztráta času. Máte-li představu, může vám být dobrým pomocníkem realitní makléř, který se dobře orientuje na trhu s nemovitostmi a díky svým zkušenostem a vhodně kladeným otázkám vám pomůže uvědomit si důležité detaily, které by vás nenapadly. Jistě, můžete si byt najít sami a ušetřit tak peníze za provizi. Nechám na každém, jestli mu stojí za to ztrácet čas něčím, co by za poměrně nízkou odměnu zvládl odborník, který navíc umí vyjednat lepší podmínky, cenu, atd. Ať už hledáte s makléřem, nebo bez, dbejte na svůj pocit z bytu. Umíte si představit, že tam strávíte x let svého života? Pokud ne, tak hledejte dál. Dobře si spočítejte, kolik peněz můžete měsíčně investovat do bydlení. Samotný nájem je jedna věc, ale co náklady s bydlením spojené? Ptejte se na výši záloh na energie, fond oprav, na kauci. Počítejte i se zhoršením finanční situace a mějte nějakou rezervu s náklady na bydlení byste neměli jít takzvaně na doraz. Všechny podmínky si vyjednejte předem. A stejně jako u jakéhokoliv jiného obchodu platí: aby to byl dobrý obchod, musí být vítězové všichni zúčastnění. Jiří Dráb, realitní makléř RE/MAX jiri.drab@re-max.cz -PR-

8 8 strana REPORTÁŽ VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY Jednání Ostwindu s občany o větrných elektrárnách připomínalo boj s větrnými mlýny Kosova Hora obecní úřad, 17:00 Zasedání obecního zastupitelstva je asi po čtvrt hodině nezbytných úkonů zpestřeno bodem 5 - Informace o možnosti výstavby větrných elektráren v katastru obce. Kromě Věry Kopřivové a Marka Pokorného z firmy Ostwind a Lucie Peterkové a Martiny Fialové ze společnosti Ecological Consulting je v zasedací přítomno třináct z patnácti zvolených zastupitelů, osm občanů, redaktorka Českého rozhlasu a Sedlčanského kraje. Asi hodinovou prezentaci záměru spojenou s krátkou diskusí řídí Věra Kopřivová. Rozdala materiály a snaží se získat zastupitele v čele se starostou Martinem Kramešem k dalšímu jednání, spočívajícím ve vydání souhlasného stanoviska ke Středočeskému kraji a změně územního plánu, který by umožnil větráky ve vytipovaných lokalitách postavit. Přijeli jsme se záměrem postavit nikoli čtyři, což bylo původním záměrem, ale dvě větrné elektrárny, a to vzhledem k doporučením souvisejícím s hnízdištěm čápa černého, uvedeným v Oznámení k EIA. Pojďme tedy debatovat o možnosti výstavby jedné elektrárny v katastru Vysoká, druhé v katastru Mezné. Obě lokality jsme na základě měření a odborných posudků, jež jsme si nechali vypracovat, shledali jako velmi vhodné pro náš záměr výstavbu nových moderních větrných elektráren s maximální výškou dvě stě metrů, maximální šířkou rotoru sto třicet jedna metrů, instalovaným výkonem tři až tři a půl megawathodin, záborem půdy o rozměrech maximálně sedm tisíc dvě stě metrů čtverečních, z toho jen tisíc osm set metrů čtverečních po dobu pětadvaceti let, uvedla. Stručně vysvětlila průběh schvalovacího řízení: V současné době jsme zhruba v polovině povolovacího procesu. Nechali jsme si zpracovat Oznámení EIA, oslovili majitele pozemků, který se záměrem souhlasí, prostřednictvím Krajského úřadu Středočeského kraje jsou do 10. března shromažďována stanoviska dotčených samospráv, dalších orgánů a veřejnosti. Pokud krajský úřad vysloví se záměrem souhlas, budou obce osloveny s konkrétní nabídkou, pokud ji přijmou, pomohli bychom obci se změnou územního plánu. Pokud by došlo ke změně územního plánu a bylo by Na kraj zašleme nesouhlasné stanovisko, rozhodli kosohorští zastupitelé. vydáno stavební povolení, byla by společnost schopna postavit elektrárnu za tři měsíce většinu tohoto času by se pracovalo na zpevnění přístupové komunikace, stavba tubusu a rotoru trvá jen několik dnů. Po vyslechnutí těchto informací si bere slovo starosta Kosovy Hory Martin Krameš: Dnes jsem od Františka Musila z Lovčic obdržel petici s podpisy místních občanů, která ukazuje, že jsou proti záměru. Taktéž po valné hromadě Sdružení obcí Sedlčanska, která se sešla koncem února, vám musím sdělit, že není jediný ze starostů třiadvaceti členských obcí, který by byl pro umístění větrných elektráren v regionu. Dvě desetiletí tu Sdružení obcí buduje příhodné podmínky pro turistický ruch a cítíme, že tato koncepce se s výstavbou elektráren vylučuje. Vyslechl jsem v posledních dnech názory mnoha občanů, které mě utvrdily, že lidé si tu větrné elektrárny nepřejí. Naše Starosta Kosovy Hory Martin Krameš vysvětluje redaktorce Českého rozhlasu Věře Hájkové důvody k nesouhlasnému stanovisku obecního úřadu. EIA = z anglického Environmental Impact Assessment, česky: Vyhodnocení vlivů na životní prostředí, je označení pro proces (respektive studii), jehož cílem je získat představu o výsledném vlivu stavby na životní prostředí a vyhodnocení, zda je z tohoto ohledu vhodné ji realizovat, respektive za jakých podmínek je realizace akceptovatelná. Proces nepodléhá správnímu řádu (a nelze se proti němu odvolat) a jeho výstup má pouze doporučující charakter (byť je většinou správními úřady akceptován). krajina je pro místní lidi tak cenná, že není na prodej, vysvětlil zástupcům společnosti Ostwind. Ti vyslovili názor, že větrné elektrárny nejsou nic proti turistickému ruchu. S tím nelze souhlasit, Sedlčansko je historicky rekreační oblastí, lidé si sem jezdí odpočinout, právě proto, protože je tu klid a neporušená příroda, shodly se místostarostka obce Lenka Havlíčková a zastupitelka Ivana Procházková. Navíc je toto území až po Příbram v dlouhodobé uzávěře, co se připojení k síti ČEZu týče, takže připojení větrných elektráren k síti je nejisté, zdůraznil Martin Krameš, který v distribuční společnosti dlouhé roky pracoval v souvislosti s Ostwindem nabízenými výhodami procentem ze zisku, který by šel ročně do obecní pokladny, možností vytvoření komunálního nebo občanského větrného parku (kdy by obec či sdružení obcí mohlo odkoupit elektrárnu od investora a veškeré zisky by byly jejími příjmy) nebo levnější elektřiny pro občany. V následném hlasování nebyl nikdo z přítomných zastupitelů pro záměr výstavby větrných elektráren. Krajskému úřadu Středočeského kraje jsme 5. března odeslali stanovisko, že obec nesouhlasí s výstavbou větrné elektrárny ve vytipovaném území a důrazně žádá investora o ukončení tohoto záměru v dané lokalitě. Pokud investor bude natolik solidní, jak přislíbil před zastupiteli, měl by na základě nesouhlasných stanovisek od svého záměru upustit již v této fázi, kdy do schvalovacího procesu ještě neinvestoval tolik prostředků, uvedl Krameš. Snažíme se myslet proekologicky, nikoli projaderně a prouhelně, tvrdí redaktorce Českého rozhlasu Věře Hájkové developerka projektů společnosti Ostwind Věra Kopřivová.

9 REPORTÁŽ VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY strana 9 Jesenice jídelna základní školy, 19:30 Zatímco kosohorští zastupitelé projednávají další body dle programu zasedání zastupitelstva, přesouváme se na chodbě, do místnosti se nevejdou. Zatímco čtveřice mladých lidí zástupce investora Věra Kopřivová a Marek Pokorný a zpracovatele Oznámení EIA Lucie Peterková a Martina Fialová má za sebou poklidné jednání v Kosově Hoře, tady si musí připadat jako v kdysi televizními diváky oblíbeném Jako v Kotli Míši Jílkové si musela připadat developerka projektů společnosti Ostwind Věra Kopřivová (zcela vpravo) před publikem v Jesenici. František Musil strávil zajišťováním podpisů na petiční archy čtrnáct dnů. Byl s nimi na jednání jak v Kosově Hoře, tak v Jesenici. do Jesenice. Veřejná schůze se koná v jídelně místní základní školy. Na parkovišti mezi kostelem a budovou stojí desítky aut. Sjeli se sem lidé z celého okolí Mezného, Nedrahovic, Lovčic, Hulína, Dolců Nechybí jeseničtí zastupitelé v čele se starostou Miloslavem Hrazánkem. Podpořit je přijel i sousední nedrahovický starosta Čestmír Sosnovec. Na chodbě sbírá František Musil z Lovčic další podpisy na petiční archy proti výstavbě elektrárny. Už jich mám celkem dvě stě šedesát a další lidé se ještě podepsat chtějí, žádám proto, aby zastupitelé respektovali stanovisko místních občanů. Zdůrazňuji, že v petici jsou podepsáni hlavně právě místní, žijící v dotčených osadách, vystupuje během jednání. Na prezenční listině je podepsáno sto jedna přítomných občanů, další stojí Kotli moderátorky Míši Jílkové. Prosím, vyposlechněte si kolegyni, prostor k diskusi bude hned poté, snaží se asi Pavel Bursík z Doubloviček (zcela vlevo) zpracoval pro zastupitele posudek, v němž shrnul negativa větrných elektráren. po čtvrt hodině zjednat klid Lucie Peterková ze společnosti Ecological Consulting. Informace, které se Věra Kopřivová snaží k záměru velice negativně naladěnému publiku předat, jsou podobné, jako ty, které před dvěma hodinami zazněly v Kosově Hoře. V diskusi střídá jeden dotaz druhý. Proč jste si vybrali právě toto místo? zní jídelnou. Protože když jsme překryli mapu větrnou, civilního letectví a ochrany přírody a provedli měření, vyšla nám právě tato lokalita jako vhodná k výstavbě větrných elektráren. A také majiteli pozemků se záměr líbil, odpovídá Kopřivová. A proč tu majitel pozemků dnes není? ozve se z davu. Na to vám nedokážu odpovědět, přiznává developerka projektů. Do úzkých ji dostávají hlavně odborné dotazy Pavla Jesenická jídelna byla plná k prasknutí. Na veřejnou schůzi přišlo kolem sto třiceti lidí. Bursíka z Doubloviček. Ten se opře i do zpracovatelky Oznámení EIA, když vysloví: Nemyslím, že je zpracováno dostatečně kvalitně, s místní znalostí. To samozřejmě nezůstane bez odezvy. Je zpracováno velice kvalitně, dle metodiky a troufám si tvrdit, že fundovaněji a obsáhleji než mnohá jiná zpracování podobných záměrů, vyvrací názor Pavla Bursíka Věra Kopřivová. Další dotazy směřují k viditelnosti elektráren, narušení krajinného rázu, problematice fauny a flóry. Věra Kopřivová a Lucie Peterková se marně snaží vymýtit obavy z případného hluku, pulzního hluku, tónových komponent, nízkofrekvenčního hluku a infrazvuku, doprovázejících provoz elektráren, rušení televizního signálu a signálu mobilních operátorů, vibrací a flickerefektu. Čím více diskuse postupuje, tím více její snažení připomíná boj s větrnými mlýny. Náladu v publiku rozvíří také společností nabízené výhody. Jedno procento ze zisku, nějakých sto až dvě stě tisíc korun? Směšná částka za zohyzdění krajiny, nese se jídelnou. O tom, že by občané přemýšleli o vytvoření komunálního nebo občanského větrného parku, nemůže být snad ani řeč. My tu prostě žádnou větrnou elektrárnu nechceme. Peníze do obecního rozpočtu si umíme sehnat jinak, máme šikovného starostu, říká zastupitel František Vávra a připomíná, že v Doublovičkách obec v současné době prodává parcely. Kdo by si je s výhledem na větrné elektrárny asi za v současné době nabízenou cenu zakoupil? ptá se a jeho řečnická otázka je odměněna potleskem publika. Tento názor zastává i Čestmír Sosnovec. Starostovi Nedrahovic vadí přístup firmy. Průzkum lokality jste dělali podle vašich slov od začátku roku 2013 do konce roku Mrzí mě, že jste nepovažovali za nutné o tom obecní úřady informovat. Pohybovali jste se s určitým záměrem v katastru naší obce a já bych pokládal za solidní, pokud bychom to věděli dopředu, vytknul zástupcům investora. A občané opět tleskají. Poslední slovo má starosta Jesenice Miloslav Hrazánek, který stejně jako Martin Krameš předtím v Kosově Hoře poděkoval zástupcům obou společností za představení záměru. Já osobně jsem už dříve uvedl, že proti větrným elektrárnám nic nemám, ale jejich umístění do této krajiny považuji stejně jako občané za nevhodné. Nerad bych předjímal stanovisko zastupitelstva, ale jsem si jist, že se k vašemu záměru vyjádří negativně, stejně jako občané, kteří ho zvolili a kteří jsou zde také přítomni a podepsáni na petičních arších. Po ukončení schůzky, zhruba ve 21:15 se desítka jesenických zastupitelů sešla k rychlému jednání v budově obecního úřadu. Na programu máme jediný bod. Je třeba k němu přistoupit zodpovědně. Proto vás prosím, abyste se k záměru výstavby větrných elektráren vyjádřili, obrátil se starosta na zastupitele. Ti se po krátké debatě usnesli na tom, zaslat 5. března Krajskému úřadu Středočeského kraje zamítavé stanovisko, podobné tomu, které kraj obdrží z Kosovy Hory. Zároveň obě obce upozornily, že vzhledem k umístění záměru, významnému dopadu na zdraví zdejších obyvatel, okolním územně správním celkům nepovolí změnu územního plánu z hlediska tohoto záměru pro dlouhodobý horizont let. -js- Materiály, týkající se záměru výstavby větrných elektráren a fotogalerii ze zasedání a schůze najdete na

10 10 strana SPOLEČNOST Velká Kobra slavila na dětském karnevalu třicetiny SEDLČANY Již podvaadvacáté uspořádala v sobotu 7. března Velká Kobra v kulturním domě Velký dětský karneval, který se nesl ve znamení třicátého výročí založení klubu. Vzhledem k tomu, že se akce koná již více než dvě desetiletí, společně s dětmi se karnevalového veselí a v loterii nazvané Címrovo štěstí opět vyhrával úplně každý. A tradičně nechybělo ani vyhlášení nejhezčích masek. Tentokrát to vyhrál Ferda mravenec v podání Nelly Magdy, kominík Tadeáše Husky a pirátka Elly Vogelové. Malá pirátka se při vyhlašování snažila zůstat v utajení a usilovně se Dětský karneval navštívili piráti i víly nebo třeba něco sladkého na zub. Náhodně zvolení návštěvníci vybírali nejpovedenější masky. Z mladších dětí byl zvolen Einstein, z těch starších Dědeček hříbeček z pohádky Mrazík. Cenu za vůbec nejlepší masku si odnesl Sultán. Lucie Sůsová Vodník Franta si našel na karnevalu několik kamarádek. zúčastnili i jejich rodiče, z nichž někteří pamatují jako aktivní účastníci jeho první ročníky. Doprovodný program celé akce se po celá léta většinou nemění, ale pořadatelé se každý rok snaží zařadit alespoň jednu novinku. Letos se jednalo o shazování kostek míčkem, které bylo určeno pro malé i velké účastníky karnevalu. Přestože se pořadatelům tenčí zásoby, nechybělo ani letos malování na papírové role schovávala v náručí své maminky, ale nakonec pořadatelé její jméno přece jenom zjistili. Cenu za originální masku získal Ondra Budil, který se proměnil v mašinku. Žádné velké oslavy k našemu jubileu nechystáme, uvedl vedoucí a spoluzakladatel Velké Kobry Jaroslav Repetný. V kulturním domě se ale 15. května uskuteční vernisáž výstavy, která bude mapovat průřez celé naší činnosti od roku Nejmenší masky dorazily většinou v doprovodu maminek. natažené přes celý sál, vodník ve vestibulu znovu popracovníky a kamarády po Pozveme naše spolumáhal dětem chytat ryby, dílející se na akcích klubu. probíhala malířská soutěž David Myslikovjan Mumie si karneval užila, ačkoli soutěž o nejhezčí masku nevyhrála. Příběh paní Jany a její super průběžné výsledky Poradnu Svět zdraví PROLINIE v Benešově jsem si našla na internetu. Mělo to několik důvodů. Při preventivní návštěvě u lékaře jsem se dozvěděla, že mám vysoký cholesterol a vysoký krevní tlak. To mě donutilo se zamyslet nad tím, jak žiji a začala jsem držet dietu podle sebe. V té době jsem vážila 115 kilo, šlo to rychle dolů a během měsíce jsem zhubla 8 kilo. Omezovala jsem se v jídle, nesnídala, byla jsem unavená, ospalá, nic mě nebavilo. V té době jsem měla za sebou rozchod s přítelem a chtěla jsem začít nový život se vším všudy. Chtěla jsem se začít hezky oblékat a ne se závistivě dívat do regálů s oblečením, které neobléknu. Já jsem se oblékala podle toho, co jsem sehnala. Džíny, triko a dlouhý široký svetr, abych zamaskovala svoji postavu. Měla jsem ráda hodně sladké, nesnídala jsem, ráno jsem pila pouze kávu. Až problémy, které se dostavily, mě přinutily se zamyslet. Snažila jsem se o diety již několikrát, ale vždy po týdnu jsem se vrátila zpět. Zhubla jsem dvě tři kila a dalších pět nabrala. Problém s pálením žáhy mě trápil pomalu pět let. Rozhodla jsem se přihlásit do Světa zdraví PROLINIE v Benešově, nechtěla jsem dojíždět daleko a tak mi pobočka v místě vyhovovala, a nechat si poradit v dietě, abych hubla zdravě. Při první návštěvě byly pro mne váha a metabolický věk doslova šokem. Okamžitě jsem se rozhodla pro navrhovanou terapii. Na základě rozboru krve mi byl stanoven jídelníček s pokyny jak mám pokračovat v dietě, pardon ve zdravé redukční stravě, já mám zakořeněno slovo dieta prostě všude. Chyb bylo mnoho, kterých jsem se dopouštěla při dietě, kterou jsem začala sama. A vidíte, už zase, ta dieta :-) Změnila jsem jídelníček a snažila se i hodně pít. Za pět měsíců jsem zhubla o 12 kilo a moje konfekční velikost se změnila z 52 na 42. Můj životní styl je jiný, jsem plná energie a mám radost ze života. A slovo specialistky na závěr: Paní Jana je velmi šikovná a její průběžný výsledek mluví za vše. Myslím, že hodně žen má své životní strasti, starosti a nikdy nebude správná chvíle pro začátek čehokoliv. Jsem moc ráda, že ve svém životě našla chvíli a zamyslela se, došla ke správnému závěru a cestě, jak změnit a obrátit svůj život o 100 % jiným směrem. Moc gratuluji. Ráda bych ji touto cestou pochválila, že je tak moc šikovná a věřím, že to zvládneme i ve druhé fázi hubnutí, které jsme nově nastavily a upravily. Svět zdraví PROLINIE Benešov Hráského 531, Benešov prolinie@svet-zdravi.cz KŇOVICE I přes pěkné počasí venku se dětského maškarního karnevalu, který se konal v neděli 8. března, zúčastnilo přes padesát dětí. Dorazili piráti, mumie, kominík, princezny nebo třeba víly. Odpoledne jim zpestřila skupina Axiom. Sál byl vyzdoben balónky, které si děti mohly vzít i u vstupu. Nechyběla ani tombola, kde snad každé dítě našlo něco, co mu udělalo radost. Ať už to bylo pexeso, švihadlo, kasička, blok, hrníček, Slender life Sedlčany Anicelulitidní masáže (manuální, baňky) Cvičení na stolech, SOLÁRIUM, lymfodrenáže KPZ 10% Sleva pro členy klubu více na Rodina Kremličkova děkuje organizacím a jednotlivcům za květinové dary a účast na posledním rozloučení s panem Vladimírem Kremličkou. Tel.: , info@slender-sedlcany.cz (náměstí T.G.M 166, LIMA) Svět zdraví KONDICE Příbram nám. Arnošta z Pardubic 166, Příbram kondice@svet-zdravi.cz tel.: Při objednání přímo na uvedené tel. číslo, vstupní konzultace za akční cenu 150 Kč po předložení tohoto inzerátu. Slender life Sedl any

11 Tatran Sedlčany Sokol Hostouň 1:1 (1:1) SEDLČANY Fotbalistům Tatranu Sedlčany začala v neděli 8. března mistrovská sezóna. V šestnáctém kole krajského přeboru mužů se na domácím hřišti utkali s týmem Sokol Hostouň. Na soupeře Tatran nemá dobré vzpomínky, neboť podzim s ním prohrál vysoko 0:6. V prvním poločase si Tatran vytvořil tři větší šance. Hosté se do šancí nedostávali, ale přesto jako první skórovali. Ve 32. minutě zahrávali rohový kop. Balón se dostal k dobře postavenému hráči Hostouně, který hlavou rozvlnil síť domácích 0:1. Vypadalo to, že se stav do konce prvního poločasu nezmění, nicméně brankář hostů udělal ve vápně chybu a fauloval. K penaltě se postavil Petr Pešek, který prudkou střelou po zemi srovnal na 1:1. Druhá půle příliš fotbalového umění nepřinesla. Hra Tatran Sedlčany Cvočkaři Hořovice 5:6 po nájezdech (1:2, 2:1, 2:2) SEDLČANY Hokejisté Tatranu Sedlčany mají za sebou poslední utkání krajské hokejové soutěže mužů. V sobotu 7. března na domácím stadionu hráli proti mužstvu z Hořovic, s týmem, se kterým na podzim prohráli 2:1. Podstatné události klání se odehrály SPORT Fotbalisté v prvním jarním utkání remizovali Tatran Sedlčany FK Poděbrady 4:3 (2:1) SEDLČANY V prvním jarním a celkově šestnáctém kole fotbalového krajského přeboru mladších žáků nastoupil pátý Tatran proti dvanáctému celku tabulky. Do utkání vstupoval s odhodláním zabojovat a zhruba padesátce diváků ukázat, že i v této věkové kategorii jsou k vidění pěkné fotbalové akce. Michael Dvořák (vpravo) se snaží sebrat soupeřovi míč. se kouskovala, rozhodčí Žáková udělila několik žlutých karet. Sedlčany sice několikrát dostaly soupeře pod mírný tlak, ovšem do výsledkové listiny se už žádný střelec nezapsal. Zápas tak skončil plichtou 1:1. Remíza je asi spravedlivá, i když na začátku utkání jsme se dostali do třech tutových šancí, takže jsme měli vést 3:0. Nakonec jsme byli rádi, že jsme z penalty vyrovnali. Jinak se jednalo se o klasický první jarní zápas, kdy terén není dobrý. My jsme kvůli tomu nemohli pořádně kombinovat, takže to na hřišti vypadalo více jako boj než fotbal, zhodnotil zápas sedlčanský trenér Ladislav Šach. Sestava Sedlčan: Capouch Pešek, Brotánek, Lípa, Řehák, Dvořák (Sirotek), Senft (Bartoš), Matoušek, Haas, Němec, Soldát Jiří Prášek Mladší žáci vydřeli vítězství V posledním utkání prohráli hokejisté na nájezdy Po úvodním oťukávání se v 5. minutě střelou z dálky parádně trefil Novotný a v dalším průběhu zápasu se střídaly akce na obou stranách, uvedl trenér a vedoucí týmu Josef Hrma. V 16. minutě přesně mířil aktivně hrající Habart, ale soupeř se našeho dvougólového náskoku nezalekl a po dvou minutách snížil. Také druhý poločas nabídl vyrovnanou partii. Ve 40. minutě zvýšil Pech na 3:1, ale prakticky z první akce po rozehrání hosté dali opět kontaktní gól. Ani tento stav ale dlouho nevydržel a ve 43. minutě to byl opět Pech, který zvýšil na 4:2. Dvě minuty před koncem Poděbrady sice daly svůj třetí gól, avšak domácí si už svoje vítězství pohlídali. Sestava: Svoboda (45. Šťovíček) Bartoš, Habart, Jenčík, Krejza, L. Macháč, P. Macháč, Macháček, Novotný, Pech, Procházka, Sosnovec. David Myslikovjan minutu před koncem. Tatran vedl 5:3, hosté však v posledních padesáti sekundách dokázali vyrovnat. Zápas tak dospěl k nájezdům, ve kterých byli úspěšnější hráči Hořovic. Tatran, i přes porážku, svými předešlými výkony v závěru sezóny zachránil svou čest a v tabulce krajské soutěže se ze dna posunul o několik míst výše. Podrobnější rozbor hokejové sezóny naleznete v příštím čísle. Jiří Prášek Tatran Sedlčany SK Poděbrady 1:1 (0:0) SEDLČANY Po podzimní části krajského fotbalového přeboru skončili starší žáci Tatranu v šestnáctičlenné tabulce na jedenáctém místě. V úvodním jarním kole v sobotu přivítali na svém hřišti tým Poděbrad, který přezimoval na čtrnácté příčce. Kádr sedlčanských starších žáků je v této sezóně poměrně úzký, a tak na hřiště vyběhli i čtyři fotbalisté z kategorie žáků mladších. Není divu, že soupeř měl proto výraznou výškovou převahu a vytvořil si v průběhu hry SEDLČANY V dlouhodobém pohárovém turnaji amatérských hokejistů se minulý týden utkaly oba vedoucí prvoligové celky s třetím a čtvrtým týmem tabulky. A neměly to vůbec jednoduché. Druzí Genemusic po první třetině prohrávali s příčovskými Kačery již o dvě branky a nakonec byli rádi, že vybojovali alespoň remízu. V podobném duchu se neslo i utkání prvních Zvírotic s Rožmitálem. Dosavadní suverén soutěže musel o vítězství tvrdě bojovat a nakonec vyhrál o jediný gól. Ve druhé a třetí lize se navzájem utkaly celky z prvních a druhých míst tabulky. Zatímco druholigový lídr, tým Štětkovic, druhé Křepenice rozdrtil, třetiligové vedoucí Domino s druhými Dublovicemi prohrálo. Přesto svoji pozici neztratilo. Na své dosud poslední schůzce pohárová komise v pondělí 2. března projednávala porušení pravidel turnaje mužstvem HC Rybníkáři. Namátkovou kontrolou bylo zjištěno, že na soupisce týmu jeden z hráčů nesplňuje podmínky startu v turnaji. Pohárová komise proto kontumovala všechny dosavadní výsledky mužstva ve 4. lize s výjimkou zápasu z 27. února strana 11 Fotbalové jaro začalo i pro starší žáky Tatranu celou řadu brankových příležitostí. Výborně ale zachytal Jirásek a na postu stopera si velmi jistě počínal Machovský. Tatran se ujal vedení po deseti minutách odehraných ve druhém poločase, kdy skóroval středopolař Bláha. Hosté srovnali zhruba patnáct minut před koncem zápasu. Díky vybojovanému bodu zůstali starší žáci sedlčanského Tatranu na jedenáctém místě tabulky. Sestava: Jirásek Vítězslav Procházka, Machovský, Bartoš, Vilém Procházka Hrbek, Bláha, Čipera, Bareš Mondek, Sosnovec. Trenéři: Josef Matoušek a František Hofman. -dav- Pohárová komise anulovala část zápasů Rybníkářů Rybníkáři Kosova Hora. Výsledky 1. liga: Příčovy Genemusic 3:3, Rožmitál Zvírotice 3:4. První Zvírotice mají na svém kontě už jednačtyřicet bodů, o osm bodíků zpět jsou druzí Genemusic. 2. liga: Štětkovice Křepenice 11:2, Solopysky SK Votice 1:3, Vršovice STROS 3:2. Vedou Štětkovice se šestadvaceti body, druhé Křepenice jich mají na svém kontě o pět méně, ale mají jedno utkání k dobru. 3. liga: Dublovice Domino 3:1, Drásov AHC Nový Knín 5:2, Miličín Štětkovice B 2:2. I přes porážku vede s třiadvaceti body Domino, o dva body zpět jsou Dublovice, které odehrály o jeden zápas více než první tým tabulky. 4. liga: Draci Rybníkáři 6:4, Kosova Hora Hrádek 8:4, Medvědi Rumola 4:6. Na čele tabulky jsou s dvaadvaceti body Draci. O bod zpět jsou sedlčanští Medvědi, kteří mají odehrán o jeden zápas více než první tým. -dav- IHAHÁČEK 2015 dětský tábor Bučovice u Votic koníci, zvířátka, stará řemesla Tel.:

12 12 strana KALENDÁŘ KONCERTY Sedlčany kult. dům Spirituály dle Budweiserové sólový koncert Ireny Budweiserové, za doprovodu hudební skupiny Blue soul; 19: La Traviata operu Giuseppe Verdiho nastudoval soubor Severočeského divadla Ústí nad Labem; 19:00 Příčovy Skalingrad United a The Beautifuls 20:00 PLESY A ZÁBAVY Sedlčany kult. dům Ples TK SLIMKA Sedlčany hrají The Beautifuls; 19:00 VÝSTAVY Sedlčany kult. dům Výstava pražského výtvarníka Pavla Hlavatého výstava potrvá do 20. března Brdská zákoutí a motýli výstava výtvarnice Věry Mačkové vernisáž se koná 21. března od 15:00 Sedlčany muzeum Velká válka Češi na bojištích Evropy výstava připomínající 100. výročí vypuknutí 1. světové války potrvá do 20. března PŘEDNÁŠKY Jesenice u Sedlčan zákl. škola Chorvatsko II. Kvarnerský záliv a Istrie přednáška Jindřicha Částky; 13:30 DIVADLO Sedlčany kult. dům Noční skřítek pohádka pro děti a rodiče; 15:00 KINA Sedlčany Kukuřičný ostrov gruzínský film, promítání Filmového klubu; 20: Vetřelec (režisérský sestřih) americké sci-fi; 20: (Ne)zadaní SEDLČANY Plánujete s příchodem jara změnit šatník? A nevíte kam s použitým, ale stále pěkným oblečením nebo obuví? Sbor Církve adventistů sedmého dne pořádá ve dnech 22. až 25. března dobročinnou burzu. Letos už pátým rokem. Na podrobnosti jsme se ptali sedlčanského kazatele Pavla Smolky. Jaký je smysl dobročinné burzy? Smyslem burzy je dvojí pomoc. První je možnost ušetřit rodinný rozpočet a nakoupit za symbolické ceny pět až deset korun. Druhou je pomoc některé neziskové organizaci zpravidla v regionu přestože se jedná o malé částky, celkový součet bývá ve výši kolem pěti tisíc korun. Od té doby, co jsou v Sedlčanech kontejnery, je výtěžek o něco menší, ale příjemci pomoci jsou jistě i tak rádi za to, co se vybere. Těší nás také ekologický aspekt celé akce, že místo na skládce najdou věci své uplatnění v nové rodině. Na jakém principu burza funguje? Burza se uskuteční tradičně v prostorách Společenského centra, Komenského náměstí 70 v Sedlčanech. V neděli 22. března od patnácti do osmnácti hodin a v pondělí 23. března od deseti do osmnácti hodin je možné donést věci, které chcete věnovat na burzu. Přinést můžete oblečení, lůžkoviny, utěrky, ručníky, deky, spací pytle, boty, hračky a další. Prosíme o donesení pouze čistých a nepoškozených věcí. Dobrovolnice věci americká romantická komedie; 20: Fénix německé drama; 20: Velká noc český film; 20:00 SPORT Sedčany sauna pod tribunou TJ Tatran Saunování každý ČT, PÁ a SO čtvrtek muži, pátek ženy, sobota společné saunování; 16:00 21:00 Sedlčany Kopce kolem Sedlčan pochod turistického oddílu při TJ Tatran Sedlčany, 1. etapa sraz v 7:50 na aut. nádraží v Sedlčanech, start v 8:15 od aut. zastávky v Kňovičkách pochod je dlouhý 18 km Sedlčany zimní stadion , Veřejné bruslení 14:00 16:00 OSTATNÍ Sedlčany knihovna roztřídí podle jednotlivých druhů a v úterý 24. března od deseti do osmnácti hodin a ve středu 25. března od deseti do třinácti hodin je možné si přijít nakoupit. Neprodané věci jsme v minulosti dodávali na Ukrajinu, ale doprava byla nákladná, proto nyní to, co zbude, předáváme Charitě Broumov. Není potřeba tedy se vracet pro neprodané věci, o to bude postaráno. Kam poputuje výdělek z burzy? V letošním roce to bude , Hajánek 17: Návštěva pohádkové babičky 15: Táta čtenář vyhlášení čtenáře roku 2015; 15: Jaro je tu! program pro rodiče s dětmi; 10: Na sever od slunce promítání dokumentu; 18:00 Sedlčany hvězdárna , , Pozorovací program 19:00 22:00 Sedlčany kult. dům Výroční členská schůze ÚO Svazu diabetiků v Sedlčanech 13:00 Sedlec-Prčice pro Melu, o.p.s. Sedlčany jako příspěvek na vybudování bezbariérového přístupu. Osobně bych si moc přál, aby byl výtěžek pro Melu co největší, a tak bych rád pozval všechny čtenáře k hojné účasti. Zúčastní se akce přímo i zástupci Mely? Ano, na burze bude stoleček s produkty Mela, o.p.s., takže i ten, kdo zrovna nic nekupuje ani neprodává, může přijít a zvýšit výtěžek akce zakoupením výrobků Mely. Jaké další akce chystáte? Akcí organizujeme spoustu. Z duchovních aktivit se například pravidelně scházíme k modlitebním setkáním. Pokud by někdo potřeboval, abychom se za něho nebo jeho blízké modlili, může přijít, je srdečně vítán. Z neduchovních aktivit to jsou všechno pravidelné akce, na které jsou Čertova podkova pochod po trasách 7, 15, 23 a 35 km start: Ateliér Prčice 7:00 10:00 Chlum Hulín Krajem sedlčanských hospod start 8:00-9:30 Chlum, cíl: do 20:00 Hulín Sedlčany sbor CASD Dobročinná burza oblečení, bot a hraček příjem věcí: (15:00 18:00), (10:00 18:00) Výdej věcí: (10:00 18:00), (10:00 13:00) Osečany Drahoušek Otevření rozhledny Drahoušek s vystoupením country kapely; 13:00 Adventisté chystají dobročinnou burzu Sedlčanský kazatel Církve adventistů sedmého dne Pavel Smolka Dne 7. března uplynul rok, co nás navždy opustila naše drahá maminka, babička a prababička, paní Marie Sirotková ze Solopysk Stále vzpomínají syn Vladimír a dcera s rodinami. čtenáři už zvyklí chodit. Každé pondělí od 15 do 17:30 je otevřena knihovna specializovaná na tituly o zdraví, výchově dětí atd. Nyní je březen, měsíc knihy, a tak chceme připomenout tuto knihovnu obesláním letáčků. Každé první úterý v měsíci organizujeme pro zájemce ve Společenském centru od 17 hodin Kluby zdraví. Členové Klubu Pathfinder jedou v březnu na Tvoříka, v dubnu na Jarní nádech, v květnu na Robinzonádu a přidat se mohou samozřejmě i nečlenové. Klub Pathfinder je takový skautský oddíl pro děti od 6 do 14 let. V neděli 31. května chystáme dětský den ve Štětkovicích, ve spolupráci s Klubem Pathfinder v termínu 19. až 26. července dětský tábor na Šumavě a další akce. Novinkou je příměstský tábor v Sedlčanech, který bude třetí týden v srpnu 16. až 21. srpna.

13 SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ SEDLČANY Tyto noviny, které posledních pětadvacet let týden co týden (kromě vánoční a letní dovolené) nacházíte na pultech obchodů (dříve také v rukou kamelotů) mají historii delší než jen již zmíněné čtvrt století. Za dobu, co jsou vydávány, jste si na jejich stranách, jejichž počet se měnil, až dosáhl dnešního čísla šestnáct, mohli přečíst tisíce příspěvků, které doplnily stovky fotografií. Dnes, kdy nám s každým číslem pomáhají moderní technologie počítač, internet, mobil, ale třeba i digitální foťák, si už možná ani neuvědomujeme, jak se noviny dělaly dřív a kolik úsilí stálo za tím, aby se s nimi v daný den a zhruba stejný čas mohli potěšit čtenáři. Přijměte pozvání do pravěku Sedlčanského kraje. Noviny za kačku, tiskárna za pihu Dne 1. března 1990 vyšlo v Sedlčanech nulté číslo Sedlčanských listů, jakýsi leták tohoto znění:,vážení přátelé, již příští týden vám nabídneme nezávislé noviny pod názvem Sedlčanské listy. Chtějí být zdrojem a zprostředkovatelem vašich informací o dění na Sedlčansku. Budete se s nimi setkávat zatím nepravidelně prostřednictvím našich kamelotů, později, podaří-li se naše záměry, v týdenních intervalech a nové úpravě. A 8. března 1990 vyšlo skutečně první číslo Sedlčanských listů, zaznamenala počátek svobodných sedlčanských novin v kronice města Miluše Pávová. V prohlášení redakce ve složení odpovědný redaktor Zdeněk Kolář a redaktoři Miloš Jezbera a Marie Břeňová stálo, že půjde o periodikum v ceně 1 Kčs přinášející původní regionální informace, zpravodajství z dění politického, společenského, kulturního a sportovního, publicistické a rozborové materiály věnované místním problémům, polemiky, záznamy tiskových besed, rozhovory, reportáže, úvahy a komentáře výrazných osobností. Jak málo se za těch pětadvacet let změnilo! Na éru Sedlčanských listů vzpomíná ve své knize Novinářská ohlédnutí aneb Střípky a klípky (nejen) ze Sedlčanska Marie Břeňová. A také na to, že necelý rok vydávané noviny, respektive tříčlenný redakční kroužek, stál za obnovení slavností Rosa. V Praze, kam se trojice vydala tisknout další číslo Sedlčanských listů, se v březnu 1990 upekla podoba slavností, které se ve městě naposledy konaly před dvěma sty jedním rokem. Od slov tehdy nebylo tak dalece k činům, jako je tomu v dnešní době 5. května 1990 se v kostýmovaném průvodu na Cihelák vydalo několik stovek lidí. Myslím, že takový zájem o prohlídku jako 5. května 1990 sedlčanská hvězdárna nikdy nezažila. Jako by tu celá desetiletí před tím nestála. Každý chtěl pohlédnout vzhůru ke hvězdám. A hned u stavby s kopulí se hrálo a zpívalo. Lidé ztratili ostych a my ze Sedlčanských listů jsme žasli nad tím, jaká vládne po sametové revoluci euforie, vzpomíná Marie Břeňová. Mimochodem odstranění pigmentového znaménka z krku Marie Břeňové bylo podmínkou Jožky Horáka, který pomohl najít tiskaře, ochotného Sedlčanské listy vytisknout. Rok po revoluci si mohli Sedlčaňáci na chvíli vybrat mezi dvojími novinami Bylo to právě před rokem. Poprvé vyšly Sedlčanské listy. Když dnes vzpomínám na výrobu prvního čísla, vybavuje se mi otupělý, skoro rezignovaný výraz kolegy Miloše Jezbery, když jsme nedlouho před východem slunce dokončovali zoufalé množení Listů na xeroxu, vyrovnanost Marušky Břeňové, která snad jako jediná z nás tří neztratila ani na okamžik víru, že se nám to podaří. Xerox jsme pro výrobu novin použili ještě jednou a myslím, že nás to nadosmrti vyléčilo. Kohouti kokrhali, kameloti čekali na první výtisky, aby je nakonec v příslovečných za pět minut dvanáct rozdali Je tomu rok a je to strašně dávno. Listy se svých prvních narozenin nedožily, napsal na titulní straně Sedlčanského kraje 7. března 1991 vydavatel a majitel novin Zdeněk Kolář. Pětadvacetiny, které letos v březnu Sedlčanský kraj slaví, jsou narozeniny prvních nezávislých porevolučních sedlčanských novin Sedlčanských listů a jejich pokračovatele Sedlčanského kraje, byť na krátkou dobu v listopadu a v prosinci roku 1990 strana 13 O tom, jak jedny noviny nepřežily svoje první narozeniny a přesto stály u zrodu tradice Titulní strana prvních Sedlčanských listů. Foto: Archiv Muzea Sedlčany Miloš Jezbera (vlevo) a Zdeněk Kolář v roce Foto: Archiv Marie Břeňové Jiří Pavel Slaba na svatební fotografii. Foto: Archiv Muzea Sedlčany vycházela tato periodika současně. Když Zdeněk Kolář založil Sedlčanský kraj Miloš Jezbera ještě chvíli držel Sedlčanské listy, v posledním čísle udělal rozhovor sám se sebou, kde si kladl otázky typu: Miloši, proč vlastně končíš a se ctí, trochou smutku i humoru si na ně odpověděl, popsala situaci rozpadu trojlístku kolem původních Sedlčanských listů Marie Břeňová. Když se Sedlčanský kraj coby Nezávislý týdeník hájící zájmy Sedlčanska objevil 8. listopadu 1990 na pultech obchodů a v rukou kamelotů, nebyla to jeho premiéra, nýbrž znovuzrození, a to po více než půl století. Sedlčanský kraj vycházel jako měsíčník pro Sedlčansko, Sedlecko a Voticko v letech 1934 až Jeho odpovědným redaktorem a vydavatelem byl ani ne třicetiletý Jiří Pavel Slaba. Narodil se v roce 1908 v Červeném mlýně u Krašovic toto místo bylo udávané jako oficiální adresa redakce. První šestistranné číslo jeho měsíčníku vyšlo 10. srpna 1937, bylo finančně nezávislé a kromě toho, že v něm Slaba hájil zájmy a potřeby regionu, razil na tehdejší dobu průkopnickou myšlenku za pomoci kvalitních příspěvků z kulturního, společenského a hospodářského dění chtěl napomoci zvýšení cizineckého ruchu. V roce 1937 se uvolnilo místo v tehdy velice oblíbeném táborském listu Český Jih. To byla příležitost pro Slabu. Poslední číslo Sedlčanského kraje vydal 31. prosince 1937 Číslo o osmi stranách a ceně 2,90 Kčs, které vyšlo 8. listopadu 1990, se hlásilo k tradici původního nezávislého periodika a na čtenáře zaútočilo snad nejaktuálnějším z tehdejších témat přípravou prvních svobodných komunálních voleb v Sedlčanech.

14 14 strana SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ Sedlčanský kraj vážně nevážně aneb Postřehy z let devadesátých Posledních pětadvacet let je Sedlčanský kraj nejen periodikem, přinášejícím aktuální informace, ale pokud se prolistujete více než jeho čísly, zjistíte, že je také vůbec nejpodrobnější kronikou nejen Sedlčan, ale celého regionu. A to, co se týče událostí, které se objevují v městských, obecních a spolkových kronikách, ale i těch, které nikde jinde nenajdete. Sedlčanský kraj přinášel zprávy, založené na střízlivých faktech, ale i takové, kterými jeho redaktoři glosovali tehdejší společnost. Pojďme si připomenout hlavně texty, které nadzvedaly čtenáře ze židle, vyvolávaly úsměv na rtech, těšily a vybízely k aktivitě nebo reakci. A že jich v devadesátých letech, v době, kdy padla řada nařízení, směrnic, lidé se oklepali a přestali se bát, nebylo zrovna málo Na titulní straně prvního čísla Sedlčanského kraje v roce 1991 přál čtenářům Sedlčanského kraje statečnost při nastávajícím ekonomickém řezu doktor Řehořovský alias Roman Skamene. Sedlčanský kraj z Nové periodikum si rychle získalo přízeň čtenářů díky pohotovosti svých redaktorů. Ti se zabývali aktuálními tématy v roce 1991 například rozvojem podnikání, ale nebáli se ptát i na otázky, které pálily a na něž se těžko hledaly odpovědi. Třeba na rozvod v sedlčanském Občanském fóru. Prestiž týdeníku zvyšoval i fakt, že třetí stranu si zamluvily a také zaplatily (nejen) sedlčanské podniky, které na ní propagovaly svoji činnost a výrobky. Dne 7. listopadu informoval vydavatel Sedlčanského kraje čtenáře, že zítra to bude rok, co vyšlo první číslo Sedlčanského kraje. Během něj vyšel Kraj celkem jedenačtyřicetkrát v rozsahu osmi až šestnácti stran. Velmi hrubým odhadem jsme pro vás zpracovali asi stran strojopisu informací, což představuje kolem 3,25 miliónů vysázených písmen Od dnešního dne bude Sedlčanský kraj vycházet s novou hlavičkou, jejímž autorem je pražský výtvarník a grafik Martin Dyrynk. Ta hlavička Sedlčanského kraje oslavila loni v listopadu svoje třiadvacátiny 1992 Sedlčanský kraj začátkem roku vážně nevážně informoval o kupónové privatizaci a malé privatizaci na Sedlčansku. V Kulturním domě Josefa Suka se tuto sobotu 11. ledna uskuteční poslední aukce v rámci malé privatizace na Sedlčansku. Do dražby je opět navržena restaurace v kulturním domě s vyvolávací cenou přes 14 miliónů Kč! Bude dražena bez pozemku se zásobami za Kč, roční tržby zde byly 3,5 miliónu Kč V další části ztratí sedlčanská aukce na rozloučenou svou vážnost miliónů a přejde v zábavnou show, kterou pro návštěvníky aukce připravuje sedlčanské sdružení podnikatelů společně s redakcí Sedlčanského kraje. Dražit se bude i nadále, ovšem nepůjde už o nemovitosti, ale o symboly doby komunistické totality. Výtěžek z této aukce bude určen na podporu sedlčanského zdravotnictví. Do dražby mohou být zařazeny i komunistické relikvie, které přinesou návštěvníci aukce. V úplném závěru bude vydraženo kladívko licitátora opatřené podpisem. Akce proběhne pod patronací Městského úřadu Sedlčany. Srdečně zveme všechny příznivce napětí a dobré zábavy. Kromě toho, že 8. ledna navštívil Sedlčany tehdejší federální ministr finan- Václav Klaus a jeho družina 8. ledna 1992 při besedě v kulturním domě v Sedlčanech podle autora fotografie a reportáže Zdeňka Koláře nevynechal žádnou příležitost získat volební body, ale nutno podotknout, že tak činili sympaticky. Sedlčanský kraj z cí, místopředseda vlády a předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus, baron Mladota se stal čestným občanem města a v kempu Jankov mezi Županovicemi a Cholínem údajně stáhl sumec zabiják do hlubin jedenadvacetiletého studenta Petra Záviše (fejeton, který vyšel v Sedlčanském kraji přebrala celostátní média a udělala z něho zprávu. Ten sumec byl samozřejmě velkou novinářskou kachnou, ale vysvětlujte to investigativním novinářům, lačnících v době prázdnin po jakékoli senzaci), psal Sedlčanský kraj pod titulkem Hop! A je tu sex shop! také o prvním sex- -shopu, který v Sedlčanech založil Pražák Hynek Jícha. Zájem o dříve zakázané zboží hodnotil jako solidní. Podnikatel plánoval, že pokud sežene pořádný mančaft, rozjede i natáčení pornofilmů Dvacátého února pořádal v Kulturním domě Josefa Suka týdeník Sedlčanský kraj svůj první ples. Noviny o tom informovaly reportáží s všeříkajícím titulkem Tanec až do rána. V těchto hodinách vlastně vrcholí práce všech členů redakce Sedlčanského kraje, kteří ples připravovali, a nyní, ač si to nechtějí přiznat, jsou nervózní, protože dobře znají jeden z Murphyho zákonů, který říká:,pokud jde něco moc dobře, v nejbližším okamžiku se to pokazí. Od vstupu nám hlásí, že je beznadějně vyprodáno Nepokazilo se tehdy nic. Naopak, pro redakci to znamenalo další výzvu. Jednou z těchto výzev byla i reportáž Zdeňka Koláře, který s nasazením vlastního života napsal o fenoménu tehdejší doby bungee jumpingu z mostu u Zvíkovského Podhradí. Šéf klubu skokanů Karel Malimánek to tehdy glosoval: To ste teprve druhej novinář, kterej si chce skočit. Většinou o tom všichni píšou, ale neskáčou Město Sedlčany slavilo v červnu 700 let a redaktoři Sedlčanského kraje byli u toho. Reklamu na oslavy nezajišťoval jen regionální týdeník a plakáty na vývěskách, ale i letadlo s vlečkou, které před vypuknutím oslav létalo nad krajem. Hlavním tématem roku byly volby, při nichž redakční kolektiv opět ukázal smysl pro humor. Pod titulkem Burianova játra místo volebního guláše se v čísle z 24. listopadu 1994 skrýval fejeton, podepsaný zkratkou -plk-:

15 SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ strana 15 Velké haló minulý čtvrtek způsobila zvěst, že ve Zlaté koruně figuruje na jídelníčku specialita Starostova játra. Mnozí místní politici se rozhodli, že cesta k vítězství ve volbách vede přes Zlatou korunu. Našli se jedinci, kteří v restauraci vydrželi až do zavírací doby a stejně je pak museli vyvést násilím. Politici si opakovaně dávali pikantní, akorátně kořeněná Starostova játra, která zapíjeli dobrým pivem. Největší odpůrce starosty Ing. Buriana tvrdil, že,on sází na jistotu a specialitu si objednal dvanáctkrát. Měl v úmyslu ještě vícekrát, ale játra došla. Tento politik pak ztropil jedinou výtržnost, k níž ve městě při volbách došlo: když ve volební místnosti zjistil, že Ing. Burian neodstoupil, těší se dobrému zdraví (což bez zdravých jater nelze), že si tedy předešlého dne pochutnával na játrech někoho jiného, fyzicky napadl členy volební komise. Již v doprovodu policie vykřikoval, že bude žalovat majitele Zlaté koruny pro podvod, protože není játro jako játro 1995 Nový rok začal Sedlčanský kraj s vtipným nadpisem otvíráku na titulní straně: Trumf krav Sedlčanska. Šlo o reportáž z vyhodnocení soutěže Středočeského chovatelského sdružení a.s. o nejlepší krávu, v níž uspěli chovatelé ze Sedlčanska. Za každou oceněnou krávu obdrželi na úrovni okresní sto, na úrovni regionální dvě stě korun. V čísle z 24. srpna se tehdejší (a stále současný) starosta Chotilska Jiří Šťástka svěřil Sedlčanskému kraji s obavami o osud krajiny kolem své obce: Zlato není pouze drahý kov, zlato je i nebezpečný vir, vyvolávající zlatou horečku. Horečku, při které člověk zapomíná, že některé věci nelze koupit, napravit, a to ani zlatem Inu, některé myšlenky ani po dvaceti letech neztratily nic na své aktuálnosti. Sedlčanský kraj informoval i o těžko uvěřitelných případech, které se však skutečně staly. Jedním z nich je zpráva z 21. září, která byla otištěna pod titulkem Utonula při mytí nádobí: Přespříliš vysokou daň zaplatila minulé pondělí v klučenické zátoce šestasedmdesátiletá žena z Příbrami za to, že myla nádobí ve vltavské vodě. Při mytí nádobí totiž uklouzla a spadla do Orlické přehrady, kde utonula. Devadesátý pátý rok znamenal stavební boom v ulici 28. října. Vedle domu s pečovatelskou službou začal růst finanční úřad. A jak hlásaly noviny, při jeho stavbě byly objeveny sedlčanské Ruch na nalezišti sedlčanských Pompejí v místě, kde dnes stojí budova finančního úřadu, zachytila tehdejší odpovědná redaktorka Sedlčanského kraje Alena Vondráková. Sedlčanský kraj z Pompeje, neboli spáleniště domu z druhé poloviny 15. století Oči redaktorů Sedlčanského kraje se v devadesátých letech často obracely k sedlčanskému hotelu Vltavan. I následující zpráva, otištěná 22. února 1996 ukazuje, že byť jde vývoj dopředu, něco zůstává při starém. Živnou půdou pro vznik báchorek a pověstí odjakživa představovaly různé nepochopitelné a nevysvětlitelné úkazy. Ani dnes tomu není jinak. Řada lidí například nemůže pochopit, proč již několik let na náměstí chátrá nevyužitý hotel Vltavan. Vysvětlení je přitom zcela prosté. Vlastník objektu Jednota za ta léta nesehnala kupce, který by nabídl tolik, aby to odpovídalo jejím představám. Nutno podotknout, že prodej Vltavanu se Jednotě nepovedl ani následujících osmnáct let Redaktorka Anna Čiperová se v září 1996 (oprávněně) pozastavovala nad tím, proč se budovalo sedlčanské koupaliště, když k němu nebyl zajištěný dostatečný přísun vody. Někdy je holt pozdě na otázky 1997 Anna Čiperová přiblížila v únoru čtenářům redakční peripetie ve sloupku s názvem Stává se : Stává se, že si občas zařádí novinářský šotek. Stává se to v každých novinách. Když se nám u sčítání labutí objevila fotka čápů, tak jsme se zasmáli. Smích nás už přecházel nad titulkem,dvacetinami se rozjeli sedmdesátiny. A když jsem otevřela minulé číslo Sedlčanského kraje, tak na mě šly mdloby. Je sice pravda, že se šotek občas vytáhne, ale nemohou se chyby, které měly být rozloženy na celý rok, objevit v jednom čísle. Mám ráda fejetony Davida Myslikovjana, ale přesto se domnívám, že je zbytečné, aby se stejný fejeton objevil za sebou hned ve dvou číslech. Myslím, že je zbytečné mást čtenáře a pod letecký pohled na Kamenici dát popisek o zasněžených Sedlčanech. Stačí, když vypadne jedna nula, takové hloupé nic, a místo toho, že Bor letos oslaví 500 let, se v tisku objeví 50. Dál jsem radši nečetla, protože mi hrozil infarkt Kromě toho, že osada Bor oslavila již zmíněných pět set let a neplatiči nájemného dlužili Městskému bytovému podniku Sedlčany bezmála půl milionu korun, zavítal v červenci do Sedlčan tehdejší předseda poslaneckého klubu a poslanec Parlamentu ČR Stanislav Gross. Na besedu přišlo jen šestadvacet lidí. Jaký rozdíl oproti dýchánkům s politiky, o kterých Sedlčanský kraj psal jen před několika málo lety Koncem roku se Sedlčany objevily v televizi. A to v souvislosti se zemljankou, kterou u Chalup budoval (a nedobudoval) Miloslav Finke z Vrchotových Janovic V březnu si vzal Sedlčanský kraj na paškál orientační plán města, ceduli, která se objevila před Rozvojem. Při jejím podrobnějším zkoumání jsem nestačila žasnout. Zjistila jsem, že naše redakce nesídlí na náměstí TGM, ale na náměstí Míru, že Novoměstské náměstí neexistuje a místo něho je náměstí Armády. Dosud jsem netušila, že Sedlčany jsou vlastně raritou. Skoro deset let od listopadové revoluce je ve městě ulice Budovatelů, Gottwaldova ulice, ale zato vůbec neexistuje ulice Západní. Tyto,skvělé Titulní strana Sedlčanského kraje ze 7. května 1997 informovala o výstavbě domu s pečovatelskou službou. mapy jsou v Sedlčanech hned čtyři, napsala Anna Čiperová. Firma, která mapy městu dodala, je musela předělat. Rok 1998 byl v rokem plynofikace Sedlčan a také komunálních voleb. V Sedlčanech šlo o souboj osobností, nikoli ideologií a redaktoři v komentářích vyzývali občany k bedlivému sledování práce (staro)nových zastupitelů: Velikášské řeči v hospodě a kritika zpoza půllitru občanům města lepší zítřky nepřinesou 1999 Policisté rozlouskávali začátkem roku pěkně tvrdý oříšek. V Sedlčanech řádil fantom, který, když na město padla tma, kradl kryty lamp veřejného osvětlení. Z takřka stovky krytů jich část našli pracovníci Technických služeb, které za veřejné osvětlení zodpovídaly, ve sběrných surovinách, po zbylých jako by se slehla zem. Veselé smyšlené historky psal v rubrice Kachna týdne pro čtenáře redaktor Jan Kuthan. Tyto příběhy získaly knižní podobu a od počátku nového milénia byly k dostání bez fronty a bez stání.

16 16 strana Miloši, jsi netrpělivý idealista, říkávala maminka Miloš Jezbera společně se Zdeňkem Kolářem a Marií Břeňovou vydali 8. března před pětadvaceti lety první číslo Sedlčanských listů předchůdce tohoto týdeníku. Zatímco Zdeněk Kolář i Marie Břeňová na Sedlčansku pracují a žijí, Miloše Jezberu životní peripetie odvedly mimo region. Miloš Jezbera se narodil v lednu 1949 v Děčíně, tři roky poté se rodina přestěhovala do Kamýku nad Vltavou. Místní základní školu ukončil ve dvaašedesátém roce. Šel jsem na Průmyslovou školu strojní do Kutné Hory. Byla to tehdy dobře vybavená škola. Byla i kvalitní, jenže já nebyl tak kvalitním studentem. Do druhého ročníku jsem přestoupil do Prahy. Tam jsem se ale seznámil se spolužáky ze Žižkova a věnoval se více jim než školní docházce. Když jsme u pratety v bytě, kde jsem přes týden pobýval, uspořádali mejdan, byl jsem vyhoštěn. Navíc se zjistilo, že moje klasifikace je natolik bídná, že mi nezbylo nic jiného než školu opustit. Do třetice všeho dobrého druhý ročník jsem opakoval, tentokrát na průmyslovce v Příbrami. Tu jsem ukončil sice maturitou, ale svojí neposednosti jsem se nezbavil, přibližuje středoškolská léta Miloš Jezbera. Po maturitě začal pracovat v Sedlčanských strojírnách na místě zásobovače. Asi po dvou letech ho uchvátil automobilový sport. Rok a půl jsem ještě pracoval u Státních lesů jako mechanizátor na lesním závodě Vysoký Chlumec, potom jsem nastoupil jako přejímací technik do autoservisu, který stával na místě dnešní Billy. Seznámil jsem se s Antonínem Dolejšem, který tehdy jezdil rally a zamiloval jsem se do závodů. Jezdili jsme s bratrem, který pilotoval, já byl hodně emotivní, a tak na mě zbylo místo spolujezdce. Závodili jsme až do roku 1983, pak komunisté zakázali reklamu a nám došly finance. Láska k automobilovým soutěžím dala zabrat i Milošově manželství. Žena se o mě bála. Čtyři roky jsme svépomocí stavěli družstevní dům, a když jsme se konečně přestěhovali, rozešli jsme se. Miloš Jezbera SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ Dcery zůstaly u matky a mně bylo v garsonce samotnému smutno padaly na mě chmury, a tak jsem se ze Sedlčan vzdálil. Vylezl na kašnu a začal číst Rok před revolucí začal pracovat na výstavbě jaderné elektrárny Temelín. Stále ve mně hlodal červ nespokojenosti, jednak se svým životem, ale také se společností. Proto si moc dobře pamatuji, jak jsem tehdy v pátek 17. listopadu jel domů na víkend a dozvěděl se o zásahu policistů proti studenům na Národní třídě. Napsal jsem si řeč a v neděli 19. vystoupil na kašnu na sedlčanském náměstí. Kromě mě tam vystoupil i Karel Kříž. Semkla se skupina asi dvaceti lidí a ve Vltavanu jsme pak založili Občanské fórum. Ve dnech sametové revoluce napadlo Miloše Jezberu, že by sedlčanské Občanské fórum mohlo mít vlastní tiskovou platformu, jakousi hlásnou troubu, otevřenou všem názorům. Chtěl jsem dát zdejším lidem prostor, aby se mohli svobodně vyjádřit. Hledal jsem spolupracovníky a věděl, že Zdeněk Kolář pracuje v Příbramsku. Oslovil jsem ho a Zdeněk ke spolupráci svolil, ale s podmínkou, že půjde o nezávislé periodikum, nikoli o noviny Občanského fóra. Když si dnes vzpomenu na to, jak jsme první číslo Sedlčanských listů tiskli na kopírce v KDS u Marušky Břeňové, a jak to číslo bylo uplácané a jednoduché, je úsměvné, že se tak dobře prodávalo. Spolupráce Miloše Jezbery, Zdeňka Koláře a Marie Břeňové trvala osm měsíců. Zdeněk tenkrát dobře odhadl situaci na základě poptávky, chtěl vytvořit nový typ regionálních novin a také noviny čistě inzertní Fatu Morgánu. Přivezl si prý ze zahraničí počítač a já zůstal v Sedlčanských listech sám, s občasnou pomocí Marie Břeňové. Doba porevoluční euforie už pominula, příspěvky od lidí, kteří měli co říci, byly skromnější. Noviny už jsem sám psát nezvládal, a tak jsem koncem roku 1990 vydal poslední číslo a se čtenáři se rozloučil rozhovorem se sebou samým. Chvilku jsem cítil smutek a možná i zlost, ale s koncem Sedlčanských listů přišla i úleva, už jsem neměl tu strašnou zodpovědnost vydat číslo každý týden a strachovat se, že do něj nebudu mít co dát. Novinařina je o znalostech, drilu, kontaktech a talentu V roce 1990, když se zrodila ODS, přijal Miloš Jezbera funkci volebního manažera jakéhosi mluvčího, který měl až do voleb pomáhat propagaci strany v okrese Příbram. Byly to dva a půl roku práce, která mě zcela pohltila, pohyboval jsem se ve světě veřejných shromáždění a kontaktů. To však po volbách v roce 1992 ustalo a já začal pociťovat prázdnotu. V té době mu začalo chybět psaní. Pomáhal jsem vydat odbornou chovatelskou knihu, vydělal nějaké peníze a začal vydávat týdeník okresního formátu Plátek Plátek který vycházel v Příbrami. V redakci jsem platil pět lidí a noviny jsme prodávali v Příbrami, Březnici, Dobříši, Sedlčanech a v Rožmitále. Dnes už vím, že to byl přehmat. V té době měli lidé hlad po nově vznikajících bulvárních plátcích, ne po našem kultivovaném časopisu. Skočil jsem do toho po hlavě a nějak mi unikalo řízení redakce, kde tak trochu vládl chaos. Za tři měsíce došly peníze a týdeník skončil. U novinařiny ale Miloš Jezbera zůstal nastoupil do pražské redakce Práva lidu. Byl to deník ČSSD, což mi ne zcela vyhovovalo, a tak jsem zanedlouho přešel o dům dál na Florenc k Občanskému deníku. Po roce jsem se však utvrdil v tom, že novinařina je o znalostech, drilu, kontaktech a talentu. A možná to poslední mi chybělo nejvíc. Kámen úrazu je také v mém přístupu k životu stavím se s despektem vůči politice, médiím a byznysu, ačkoli jsem si vyzkoušel všechny jmenované oblasti. Ale zažil jsem posledních pětadvacet let vývoj ve společnosti od euforie k deziluzi až ke smíření, tak se snad není čemu divit. Od pojišťovnictví přes Španělsko k zakládání zahrad Družka, s níž potom bydlel u Příbrami, zastávala názor, že volná noha je dosti nejistým způsobem obživy. Miloš Jezbera se nechal zaměstnat jako pojišťovák. Po sedmi letech dal zaměstnání vale a začal se živit opět na volné noze jako pojišťovací makléř. Jenže znovu cítil tu nespokojenost s vývojem zdejší společnosti a svého života a rozhodl se odjet žít do Španělska. Byl rok 2003 a já si to maloval růžově. Koupil jsem si ve Španělsku pozemek, že začnu stavět a pracovat, jenže jsem neměl rezidentství, díky němuž by mě někde zaměstnali. O Vánocích roku 2004 jsem se vrátil zpět do republiky, pobyl nějaký čas v Řevnicích a pak se přesunul do Příbrami. Tehdy se seznámil se svou nynější manželkou, s níž nyní žije v Divišově. Uchvátila mě zahradničina. Udělal jsem si vysokoškolský kurz na zakládání zahrad a pracoval v tomto oboru napřed soukromě a pak u jedné pražské firmy jako vedoucí zahradník. Tahle práce mě asi bavila nejvíc je hodně tvůrčí, zapojíte u ní představivost, a pokud ji děláte dobře, brzy vidíte výsledky. Poslední čtyři roky je Miloš Jezbera v důchodu. Rád fotí, medituje, kouří dýmku a říká, že domov je Miloš Jezbera (uprostřed) ukazuje Václavu Havlovi Sedlčanské listy. Vlevo Josef Krejča. Fotografie z návštěvy V. Havla v Sedlčanech v roce Foto: V. Petrášek tam, kde na něj někdo blízký čeká. Mohl bych se sice se svými zkušenostmi uplatnit jako ekonomický poradce v byrokracii Evropské unie, dodává s úsměvem. Viděl jsem v jižním Španělsku orat buldozerem jeden hektar celý týden marně; ježící se jeřáby na mořském pobřeží při budování objektů pro turismus dnes z poloviny prázdné; zavlažovací kanál do vyprahlé půdy dlouhý tři sta kilometrů vyschl; luxusní sídla a auta tamních farmářů již zastaralá a ojetá, a to vše z dotací Evropské unie. Jsem ale dnes mnohem smířlivější, vyrovnanější a umírněnější. Až před časem jsem pochopil slova mojí maminky, která k té mojí věčné nespokojenosti říkávala:,miloši, jsi netrpělivý idealista. Lidé se přece nemohou ve svém myšlení a přístupu k životu změnit hned, to bude trvat generace. Měla pravdu, uzavírá Miloš Jezbera.

17 SEDLČANY Během čtvrtstoletí působily v Sedlčanském kraji desítky redaktorů, někteří z nich na pozicích šéfredaktorů, další jako externí spolupracovníci, stálí dopisovatelé nebo redaktoři, kteří měli na starost naplnit některou z rubrik. Byli mezi nimi tací, kteří Sedlčanským krajem pouze na chvilku proběhli, ale i takoví, kteří s ním spojili podstatnou část života. Jak vzpomínají na své někdejší zaměstnání a náplň práce? Marie Břeňová, dnes redaktorka Příbramského deníku, žije v Sedlčanech SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ Kdy jste působila v redakci Sedlčanského kraje? V Sedlčanském kraji jsem působila jako šéfredaktorka oficiálně od 1. září 2007 do 1. ledna Mojí hlavní oporou a spolupracovníkem, na kterého bylo možné se vždy spolehnout, byl David Myslikovjan, dobrým informačním zdrojem ze Sedlecka-Prčicka byla Alice Valsová. Nebyla to moje první spolupráce s vydavatelem tohoto týdeníku Zdeňkem Kolářem. Spolu s ním a Milošem Jezberou jsme vydali 8. března 1990 první číslo Sedlčanských listů, což byl jakýsi předchůdce Sedlčanského kraje. Přípravě Sedlčanských listů jsme se věnovali ve volném čase, a z pohledu dnešních technických možností jsou první výtisky víceméně úsměvné. Byla to tvorba novin takzvaně na koleně. Ale to by bylo dlouhé povídání. Ještě po jedno období byl Zdeněk Kolář mým regulérním zaměstnavatelem. Když jsem po téměř dvaceti letech ukončila pracovní poměr v nožířském výrobním družstvu KDS Sedlčany, zajišťovala jsem pro něho inzerci do benešovské verze Faty morgány. Bylo to finančně požehnaných a zajímavých devět měsíců práce až do léta 1993, odkdy jsem se novinařině profesně věnovala v Příbramském deníku až do zmíněného roku Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu, která souvisí s redakční prací nebo s děním na Sedlčansku, kterou jste čtenářům přinesla v novinách? Veselých příhod jsem zažila vrchovatě. Třeba i díky tomu, že Sedlčanský kraj spolupracoval, po dobu kdy jsem v něm působila, také se sedlčanskou knihovnou při pokusech o české rekordy, stála jsem v roce 2008 asi po pětačtyřicetileté pauze na ledě zimního stadionu na bruslích. Nejvíc svatých Mikulášů na bruslích to byla kategorie, kterou jsme si s ředitelkou knihovny Blankou Tauberovou vymyslely. Musely jsme jít pochopitelně příkladem. Ještě že s námi byl David Myslikovjan, který nám galantně nabídl rámě, jinak bychom sčítací branou samy možná ani neprojely Co přejete Sedlčanskému kraji k pětadvacátým narozeninám? Poctivost, objektivitu, odvahu, zájem o lidské osudy. Stručně řečeno, aby si rozuměl se svými čtenáři. Jiří Šibrava starší, dnes v důchodu, žije v Sedlčanech Začátkem devadesátých let jste byl odpovědným redaktorem Sedlčanského kraje. Jak na toto období vzpomínáte? Určitě na toto období vzpomínám rád, novinařina mě bavila a svým způsobem mě práce pro tento regionální týdeník nahrazovala nesplněný sen, kdy jsem se chtěl žurnalistice věnovat v mládí profesionálně. Noviny se tvořily někdy s potížemi, reportáže a rozhovory vznikaly třeba o víkendech nebo po pracovní době, ale to vše nahrazoval dobrý pocit, že je o ně mezi čtenáři zájem. Redakční práci jsem se věnoval celkem dvanáct let. Vzpomenete si na nějakou veselou historku související s redakční prací? Vybavuje se mi jedna příhoda, kdy jsem na diktafon natočil dlouhý rozhovor s panem starostou Burianem a v momentě, kdy jsem jej chtěl začít zpracovávat, jsem s hrůzou zjistil, že je páska v diktafonu úplně prázdná... Nezbývalo nic jiného, než se za panem starostou vydat znovu a vše si zopakovat. Ale pro mne to k popukání nebylo. Využil jste někde zkušenosti získané v redakci? Od roku 1991 až do roku 2011 jsem pracoval v Kulturním domě Josefa Suka jako dramaturg a posledních dvanáct let i jako ředitel. Zkušenosti z novinářské práce v Sedlčanském kraji jsem mohl využít při psaní do městského měsíčníku Radnice a při vydávání Kulturního kalendáře KDJS. Co byste popřál Sedlčanskému kraji k pětadvacátým narozeninám? Zřejmě nebudu originální, ale určitě neutuchající zájem čtenářů a redaktorům pak hodně dobrých nápadů a inspirací pro jejich články a aby jej jejich práce nikdy nepřestala bavit. Týdeník by se mohl ještě oživit větším množstvím fotografií. Jiří Šibrava mladší, učitel 2. ZŠ Sedlčany, žije v Sedlčanech V letech 1991 až 1993 jste psal do Sedlčanského kraje. Jak tehdy noviny vznikaly? Počátky vydávání novin byly určitě velmi náročné hlavně pro Zdeňka Koláře, který se nemohl opřít o žádného opravdu zkušeného novináře. Zpětně musím docenit jeho energii i trpělivost. V redakční místnosti byl jeden počítač, u kterého jsme se museli všichni vystřídat. Vzpomínám, že jednou na mě přišla řada asi ve čtvrt na dvě ráno... Ale bavilo nás to a byla to zajímavá zkušenost. Vzpomenete si na nějakou veselou historku související s redakční prací? Jedna z mých prvních reportáží byla zaměřená na kvalitu obsluhy a míru piva v sedlčanských restauracích. Protože jsem na splnění úkolu měl jen páteční večer, pracoval jsem dost intenzivně. Přesto jsem všechny hospody obejít nestihl a jedna mi zbyla na sobotní dopoledne. A protože míra byla většinou poctivá, úkol jsem čestně dokončil jen s velkým sebezapřením, ale veselo mi moc nebylo, takže to vlastně žádná veselá historka není... Kam vás pak osud zavál? Osud nefoukal zrovna jako hurikán, takže mě zavál od redakce asi jen o ulici dál do sborovny základní školy. Ale zkušenost to byla dobrá, regionální žurnalistika je specifická, víc se dotýká lidí strana 17 Někteří jenom proběhli, jiné Sedlčanský kraj poznamenal. Vydali jsme se po stopách bývalých redaktorů z vašeho okolí. Zatímco rozhovory pro týdeník Gól, kde jsem v té době externě pracoval, třeba Josef Bican nebo Karel Brückner autorizovat nechtěli, v Sedlčanském kraji autorizaci pochopitelně vyžadoval skoro každý. Co byste popřál Sedlčanskému kraji k pětadvacátým narozeninám? Aby mu hlavně vydržela odvaha otevřeně a objektivně psát o kontroverzních tématech, jak tomu je v současné době, a aby pokud možno odolal bulvárním tendencím, ke kterým sklouzává spousta periodik. Alena Vondráková, dnes v důchodu, žije v Příbrami Jak vzpomínáte na své působení v Sedlčanském kraji? V Sedlčanském kraji jsem působila od podzimu 1994 do jara Nebylo to dlouhé životní období, ale vzpomínám na ně ráda. Díky této práci se mi naskytla příležitost poznat blíže Sedlčansko, které je moc půvabné, a řadu zajímavých lidí. Co tehdy obnášela redakční práce a jaké byly povinnosti odpovědného redaktora? Redakce tehdy sídlila na náměstí. Já jsem se vždycky dva dny v týdnu toulala v terénu, realizovala rozhovory, návštěvy radnic a podobně. Dva dny jsem nasbírané podklady doma v Příbrami zpracovávala a v pátek opět přijížděla do Sedlčan vše kompletizovat a předat korektorce. Týdeník lámal Zdenek Kolář, v době jeho nepřítomnosti některý z jeho kamarádů. Co byste týdeníku popřála k jeho pětadvacetinám?

18 18 SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ strana Pětadvacet let to už je pěkně dlouhá doba! Popřát Sedlčanskému kraji hodně čtenářů je dost obligátní, i když důležité. Tak ještě, aby mezi nimi bylo hodně těch, kteří se na den, kdy vyjde, vyloženě těší. Anna Čiperová, dnes zástupkyně ředitele Divadla A. Dvořáka Příbram, žije v Příbrami Od května 1996 do května 1998 jste byla odpovědnou redaktorkou Sedlčanského kraje. Co vaše práce obnášela? Vzhledem k dnešním možnostem to byly doby prehistorické. Internet jsme nepoužívali. Noviny jsme lámali ručním předkreslováním. Žádný program, kdy text dáte do počítače a program ho sám naláme do sloupců. Žádné mobily. Neexistovalo nahrát si rozhovor z telefonu do diktafonu, žádné stahování fotografií do počítače... Když tak vzpomínám, tak vůbec nevím, jak jsme mohli existovat?! Jak na to období vzpomínáte? Strašně ráda. Když mi Zdeněk Kolář zavolal, zda bych nechtěla jít do Sedlčanského kraje, právě jsem skončila v ČTA a plánovala jsem si několik měsíců odpočinek. Navíc přiznám, že se mi opravdu nechtělo. Nakonec jsem mu kývla na dva měsíce, než si někoho sežene. Zůstala jsem dva roky a vůbec jich nelituji. Našla jsem v Sedlčanech spoustu spřízněných duší. Dodnes se jezdím dívat na sedlčanské ochotníky, kteří jsou naprosto úžasní. V redakci jsem tehdy pracovala s Mirkou Jeřábkovou a vznikl mezi námi naprosto skvělý vztah. Stýkáme se dodnes, a troufnu si říct i za ní, že jsme životní kámošky. Od doby svého působení v tomto týdeníku nedám na Sedlčansko dopustit. Kam vás pak osud zavál? Dal vám Sedlčanský kraj nějaké zkušenosti? Osud mě protáhl dalšími médii. Jako novinářka jsem pracovala až do poloviny roku 2007, kdy jsem po delším odmítání kývla na nabídku ředitele příbramského divadla, kde jsem dosud. Jak je vidět, u mě opravdu platí Odříkaného chleba, největší krajíc. A co mi práce v Sedlčankách dala? Nejen v Sedlčanském kraji, ale práce ve všech médiích mi dala rozhled. Rozhled ve většině oborů. Nemůžu říct, že bych nějaký obor lidské činnosti znala do hloubky, ale všeobecný přehled mám. Dnes mi to hodně usnadňuje práci. Co přejete Sedlčanskému kraji k pětadvacátým narozeninám? Pětadvacet let je krásný věk. Charakter už by měl být zformován, teď už jen nabírat další zkušenosti. A k tomu jsou potřeba čtenáři. Nejhorší stav nastává, pokud čtenář otočí poslední list a povzdechne si: Tak jsem se zase nic nedozvěděl... Přeji proto Sedlčanskému kraji spoustu čtenářů, ve kterých budou redaktoři svými články vyvolávat smích, dojetí, udivení nebo naštvání. Když čtenář prožívá emoce (jakékoliv), tak budou noviny nadále žít. A to Sedlčankám přeji. Doopravdy, i z jakési nostalgie, která je ve mně hluboce usídlena. Miroslava Jeřábková, dnes starostka Sedlce-Prčice, žije v Sedlci-Prčici V redakci pracují i lidé, kteří sice nepíšou, pro chod Sedlčanského kraje jsou ale nepostradatelní. Jedním z nich je Petra Kozáková, která má pod palcem nejen účetnictví týdeníku už osmnáct let. Od začátku června 1998 do konce ledna 2001 jste působila na pozici odpovědné redaktorky Sedlčanského kraje. Jak na to vzpomínáte? V redakci jsem sice byla již několik let předtím, ale moje náplň práce byla zcela jiná jednak jsem původně řešila inzerci v Sedlčanském kraji a v tehdejších inzertních novinách Fata morgána, pak následovala pozice grafika a jakési administrativní síly. To v redakci jako redaktorka působila Anička Čiperová, na kterou si mnozí čtenáři určitě vzpomenou. Po jejím odchodu jsem svým způsobem zaplnila uvolněné místo, aby noviny vycházely dál. Byla to doba, kdy jsem se musela hodně učit, ono je něco jiného pomáhat redaktorovi a něco jiného sám dělat jeho práci. Zároveň to ale byla doba, která mi přinesla hodně; ne snad životních zkušeností, ale nových informací a znalost regionu, náhledů na problémy obcí i lidí v této oblasti. A také to byla doba setkávání s mnoha zajímavými lidmi, se kterými bych se na jiné pozici nepotkala. Od května 2000 do ledna 2001 byl Sedlčanský kraj vydáván dvakrát týdně. Bylo to náročné? Víte, že si ani pořádně nevybavuji, jak jsme to zvládali. Vždyť je to už patnáct let a s odstupem času člověk na problémy zapomene. Navíc bylo v redakci více redaktorů, takže informací bylo dost. Nakonec ale převládl zdravý názor, že oblast Sedlčanska (a okolních regionů) není tak velká, aby aktuální informace zaplnily dvě vydání v týdnu. Od listopadu roku 2000 mohli lidé do redakce Sedlčanského kraje mailovat Přineslo vám to tehdy ulehčení? Nevím, zda se dá říci, že to přineslo ulehčení. Určitě to bylo zrychlení práce, protože určité informace se mohly rychleji dostat do novin, komunikace byla zjednodušená. Na druhou stranu si asi každý vzpomene na začátky nejen s em, ale s technikou obecně, která nás občas vypekla a pak nastávaly nejrůznější problémy. Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu z natáčení? Příhod z doby mého působení v Sedlčanském kraji je hodně. Některé jsou veselé, ale až z delšího časového odstupu. Když jsem v roce 1989 odcházela na mateřskou dovolenou, nebyly zrovna rozšířené počítače (a když už někde byly, měly speciální prostor, byly obrovské a strkaly se do nich děrné štítky), faxy No, a když jsem po mateřské nastoupila do redakce Sedlčanského kraje, najednou tu byly a já si s nimi neuměla moc poradit. Možná se ještě dneska Zdeněk Kolář směje, když si vzpomene, jak jsem si poprvé marně lámala hlavu se zapnutím počítače v domnění, že ta obrazovka přede mnou je právě počítač, nebo když jsem měla odeslat fax a přemýšlela, jak ten papír může tím sluchátkem projít Prostě jsem byla zaostalá, což se naštěstí (alespoň doufám) trochu změnilo. Další příhody nebyly, když se staly, taky k popukání pokud celý rozhovor oslovujete pana starostu jménem Nevlida, on odpovídá a pak vás při loučení upozorní, že není Nevlida, ale Nemastil, není vám moc do smíchu... Co přejete Sedlčanskému kraji k pětadvacátým narozeninám? Pro mě byl Sedlčanský kraj prvním pracovním působištěm po mateřské dovolené. Bylo to něco úplně nového a já jsem velice ráda, že jsem měla možnost si nejen práci redaktora, ale grafika, řidiče, fotografa vyzkoušet. A s tím souvisí i první moje přání. Ať je Sedlčanský kraj místem, kde bude každý zaměstnanec získávat mnoho nových zkušeností, znalostí a hlavně ho bude práce bavit. Co se týká samotných novin přeji pracovníkům redakce hodně úspěchů, ať je Kraj důležitou součástí informačních kanálů v našem regionu a vydrží dalších pětadvacet let. A nám, čtenářům, přeji, abychom alespoň v Sedlčanském kraji nacházeli hodně pozitivních a dobrých zpráv, které v médiích obecně chybí. Ladislav Jerie, redaktor Benešovského deníku, žije ve Štětkovicích Jak vzpomínáte na vaše působení v Sedlčanském kraji? Do redakce Sedlčanského kraje, která tehdy sídlila v budově bývalého internátu zemědělské školy na náměstí (dnes kanceláře městského úřadu), jsem poslal první příspěvek o výletu mladých hasičů do Prahy v březnu A pak další aprílové. Potom mi z redakce vzkázali, zda bych nechtěl externě pro týdeník psát. Poslal jsem pár zpráviček a nakonec začal pro Sedlčanský kraj psát pravidelně. Účinkování jsem ukončil v létě 2003 a přešel do Příbramského deníku. Co tehdy obnášela profese novináře regionálního týdeníku? Pracovní rytmus v regio-

19 SEDLČANSKÝ KRAJ SLAVÍ ČTVRTSTOLETÍ strana 19 nálním týdeníku byl, na rozdíl od deníku, kde aktuální článek napsaný odpoledne je večer na rotačce a ráno v trafikách, velmi volný. Během týdne a o víkendu jsem navštěvoval obce, jejich představitele, firmy, spolky a kulturní akce na Sedlčansku. V kontaktu jsem byl se sedlčanskou radnicí, která pořádala pravidelné tiskovky, s organizacemi v regionu, městskou i republikovou policií, hasiči. Články jsem psával v neděli a v pondělí, zpravidla v noci, někdy až do ranních hodin. Texty putovaly do redakce y. Zpravidla pozdě, samozřejmě k nelibosti editorky a korektorky, protože termíny tiskárny v Havlíčkově ulici byly neúprosné. Vzpomenete si na nějakou veselou příhodu z doby, kdy jste působil v redakci Kraje? Při Pohádkovém lese v parku Červeného Hrádku kolegyně Marie Břeňová, tehdejší redaktorka Příbramského deníku, spatřila Jana Rumla s rodinou. Bývalého disidenta, někdejšího ministra vnitra a v té době senátora, proti němuž byla v Poslanecké sněmovně i v médiích zrovna vedená kampaň kvůli nějakému údajnému pochybení v ministerské funkci. Marie Břeňová ho hned diktafonem zatkla. Já neměl pocit, že bych ho měl o víkendu, když je na výletě s rodinou, otravovat. Ale kolegyně mě po skončení rozhovoru vyzvala, abych se také senátora něco zeptal. Já se chvilku ošíval. Jan Ruml mě pobídl, abych se ptal. Věděl jsem, že se pravidelně účastní pochodu Praha Prčice, tak jsem vypálil průzkumnou otázku: Pane senátore, vy jste šel minulý týden do Prčice? Ano, šel, odvětil Jan Ruml. Když mi to pracovní povinnosti dovolí, chodím pravidelně, dodal. A to mi nabil na další otázku: A kdo vás tam poslal? Jan Ruml se na vteřinku zarazil, pak hlasitě rozchechtal a poplácal mě po rameni: To jsou otázky na politiky. I když mám pocit, že v poslední době už asi všichni! A se slzami v očích šel ke stánkům hledat manželku s dětmi. Co vám osobně práce kolem Sedlčanského kraje přinesla? Byl to odrazový můstek k práci novináře v dalších médiích, o níž jsem nikdy předtím vážně neuvažoval, protože jsem působil ve zcela jiných sférách. Poznal jsem spousty zajímavých lidí a také přišel o některé iluze. Co byste přál Sedlčanskému kraji k pětadvacátým narozeninám? Aby si i nadále udržel lokální čtenáře a mohl přinášet ze Sedlčanska jen samé dobré zprávy o úspěších místních lidí. Jan Kuthan, dnes majitel obchodu Hubatá černoška, žije v Rovini Od roku 2004 do března 2006 jste byl šéfredaktorem Sedlčanského kraje. Bylo vám tehdy šestadvacet. Dívali se na vás jako na novináře tehdy někde kvůli věku nedůvěřivě? Takový pocit jsem nikdy neměl, snad proto, že v šestadvaceti jsem za sebou měl už sedm let novinářských zkušeností, absolvovanou novinářskou školu a čtyři napsané knížky, které se všechny týkaly Sedlčanska. Takže už jsem tak docela mladý neokoukaný zajíc nebyl. Navíc už před tím jsem do Sedlčanského kraje dopisoval a dokonce z mé pravidelné rubriky Kachna týdne vznikla v listopadu 1999 knížka Jedna kachna za druhou. Nepodařilo se nám kontaktovat a ani nebylo v našich silách spojit se se všemi redaktory, přispěvateli a spolupracovníky Sedlčanského kraje. Tímto je zdravím a děkuji jim za spolupráci každý z nich má svůj podíl na pětadvacetiletém vydávání regionálního periodika. Zdeněk Kolář, vydavatel Takže mé působení v Sedlčanském kraji je podstatně delší, než samotné šéfredaktorské období. Jak vzpomínáte na práci odpovědného redaktora? Já jsem v roce 2002 absolvoval novinářskou školu a nastoupil do sedlčanského muzea na civilní službu, která se posléze změnila na pracovní úvazek. Psal jsem tedy nejprve spíše zprávy z muzea a posléze svůj záběr rozšiřoval. Nakonec jsem si v muzeu nechal úvazek zkrátit a Sedlčanskému kraji věnoval víkendy a pondělky, kdy se dané číslo uzavíralo. Tudíž mým úkolem ani nemohlo být napsat většinu příspěvků sám, ale za vydání jsem odpovídal a musel koordinovat náš tým dopisovatelů, aby číslo bylo pestré, zajímavé a zaplněné. Měli jste někdy problém naplnit některé rubriky? No, byl to boj, protože jsem byl mladý vystudovaný žurnalista plný elánu a čerstvě nabytých znalostí - moji spolužáci pracovali snad ve všech velkých médiích, vídal jsem je v televizi, slýchával v rádiu, četl jejich články v největších tiskovinách u nás - a teď jsem měl kolegy, kteří žádné zkušenosti s psaním neměli a měli jen chuť to zkusit a často jim to zoufale nešlo. Nevěděli, o čem psát, jak psát, fotky dodávali rozmazané nebo špatné, neplnili sliby a termíny a korektorka nestačila kupovat červené propisky. Když už z nich něco vypadlo, tak tématu, které zajímá pár lidí, věnovali dvě strany a naprosto zajímavou zprávu, kterou se jim náhodou podařilo zachytit, shrnuli dvěma větami. Ale v malých novinách musíte být rádi téměř za každého, kdo má alespoň tu chuť to zkusit, protože není z čeho vybírat. Bohužel většina redaktorů brzy zjistí, že něco napsat není tak docela snadné, jak si zprvu mysleli a že nemají chuť na sobě pracovat a zlepšovat se. Takže to byla neustálá nejistota, jak vlastně dané číslo dopadne. Velmi pozitivní ale bylo, že minimálně na jednoho člověka bylo spolehnutí vždycky a za všech okolností, a to na Davida Myslikovjana. David Myslikovjan, dnes pracovník ve velkoobchodu, žije v Sedlčanech V příštím roce to bude dvacet let, co do Sedlčanského kraje přispíváte Jak jste začínal s novinařinou? Do Sedlčanského kraje jsem začal přispívat v roce Na redakční práci v té době vzpomínám moc rád. Jednalo se pro mě o něco zcela nového. Předtím jsem posílal fejetony a sportovní povídky do různých celostátních novin a byl jsem rád, že můžu být platný i v regionálním periodiku. Reportáže, s nimiž jsem neměl zkušenosti, jsem dostával pod kůži postupně. Brzy jsem poznal, že je to něco jiného než napsat fejeton. Jak se od roku 1996 týdeník z vašeho pohledu změnil? Periodikum se za bezmála dvacet let změnilo hodně, a hlavně práce v něm. V roce 1996 určitě už internet v České republice existoval, ale já jsem o něm ještě nevěděl. Týden co týden jsem články nosil do redakce, která sídlila na náměstí, pečlivě nahrané na disketě a internet vůbec nevyužíval. Během vašeho působení v Kraji jste asi zažil spoustu veselých příhod. Můžete nějakou z nich zmínit? Rád vzpomínám na zpívajícího právníka Ivo Jahelku, kterého jsem se zeptal, jestli by čtenářům Sedlčanského kraje řekl některou z dosud nepublikovaných soudniček. Právník mi řekl hned dvě. Vyprávěl o jedoucím motocyklistovi, jehož policisté zastavili na mol opilého. U soudu se hájil se slovy: Když jsem vyšel z hospody, chtěl jsem motorku domů tlačit. Byl jsem ale tak opilý, že jsem toho nebyl schopen. A tak jsem na ní raději jel. Druhá soudnička byla snad ještě lepší a jednalo se v ní o výpověď svědka, který policii popsal postřelení myslivce na honu. Myslivecká leč nebyla vlastně kruh, ale spíše čtverec se zaoblenými rohy. Byl ale protažen jakoby do elipsy, takže střelci kráčeli vlastně v trojúhelníku. Vtom vyšla rána, a to diagonálně. Co byste Sedlčanskému kraji popřál do dalších let? Co nejvíce čtenářů, protože bez nich by žádné noviny nemohly existovat. U regionálních novin platí to samé jako u divadelních ochotníků. Zkoušejí měsíce a divák v hledišti vidí dvouhodinový výsledek jejich práce. Také redaktor píše svůj článek mnohdy i několik hodin a čtenář si jej přečte za pět minut, aniž ví, kolik za touto prací stálo úsilí. Pozn. red.: Pokud se nepodařilo sehnat fotografii redaktora z doby, kdy působil v Sedlčanském kraji, poskytl tento fotografii novodobou nebo dle svého uvážení.

20 20 strana PUBLICISTIKA KOMENTÁŘ Diskuse, která (ne)byla Příjemným překvapením byl počet veřejnosti přítomné na posledním (letošním prvním, chcete-li) zasedání sedlčanského zastupitelstva. Přesáhl totiž polovinu počtu zvolených zastupitelů. Výjimečná situace dávala mému novinářskému nosánku tušit, že čtyři muži, sedící v jedné řadě, které jsem posléze identifikovala jako místní dobráky, nepřišli jen tak. Když starosta vyzval zastupitele k podání námětů v diskusi a poté se zeptal, zda má ještě někdo jiný něco dalšího do diskuse, pochopila jsem to tak, že stále vyzývá k reakci zastupitele. Jenže ouha. Najednou už se četlo usnesení a závěrečným poděkováním za účast dospěla schůze ke svému závěru. Ve svém omylu jsem zřejmě nebyla sama. Mluvčí čtveřice se zvedl a jal se zastupitelům, zvedajícím se k odchodu, vysvětlovat, proč přišel. Teď už jednání otvírat znovu nebudeme, dostalo se mu odpovědi a následoval rozhovor vedení města se zástupci dobrovolných hasičů, vedený mimo moje uši. A to je ten S prvními jarními dny opět otevíráme od 13. března výčep Sedlčanského pivovaru Krčín od pátku do neděle, pro uzavřenou společnost kdykoli pátek hodin, sobota hodin a neděle hodin pivo přímo ze sklepa a sebou v lahvích prodejna masa na Farmě na Červeném Hrádku PRODEJNÍ AKCE AKCE - kohout mražený 33 Kč/kg a kachna mražená 79 Kč/kg platí do vyprodání zásob moment, kdy nastává prostor pro spekulace. Co se ve sboru děje?a jak to tedy pak je s tou diskusí, která (ne)byla? Možná by stálo zato příště vyzvat k diskusi občany, zvlášť když je patrné, že mají zřejmě něco na srdci. Je to přesně ten moment, o němž na jednání zastupitelstva hovořil Pavel Švagr: Někomu může být divné, pokud od výběrového řízení čtyři uchazeči odstoupí a zbude ten, jenž podal nejnižší nabídku. Nechci spekulovat, ale oba tyto postřehy stojí za zamyšlení. Dostali jsme dárek k pětadvacátým narozeninám SEDLČANY Že Sedlčanský kraj slaví pětadvacet let, se zřejmě rozkřiklo. Dozvěděl se to asi i spoluobčan, který přesně na den výročí našich novin v neděli 8. března před redakci nadělil. Místo na jarní kvítí máme teď z redakce výhled na... Foto: Pětadvacet let. Jedna třetina lidského života, doba, za níž se vymění generace. V pětadvaceti už člověk není žádný puberťák, ale život má před sebou, může na sobě pracovat, růst a vyvíjet se. U tiskovin tomu tak není. Tisk stále hledá, vyvíjí se a se zpožděním menším (u deníků) či větším (u měsíčníků) kopíruje současné události. Nemůže si jako ten puberťák dovolit žádné výstřelky nebo přešlapy. Čtenáři by mu to neodpustili. Za sebou mám několik týdnů, během nichž jsem obrátila archiv Sedlčanského kraje naruby. S tím, co bylo, jsem strávila více času, než bylo v plánu. A i když Sedlčanský kraj začal vycházet v době, kdy jsem po dvoře tahala kačenu na kolečkách, zprávy staré pětadvacet let mě bavilo číst. Narození Sedlčanského kraje provázela obrovská vlna nadšení, euforie ze svobody a hlad čtenářů po nezávislých informacích. Také proto jednu dobu vycházel dvakrát týdně a byl distribuován kameloty. Představa, že se dnes na náš týdeník stojí fronta, je sice pěkná, ale nereálná. Lidé mají mnohem více možností, co se přístupu k informacím týče, zprávy, kauzy, reportáže, bulvár valí se to na nás ze všech stran. Jsme rádi, že mezi barevnými časopisy a internetovým zpravodajstvím, schopným informovat online, se najdou takřka dvě tisícovky čtenářů, mířících každou středu do trafik a obchodů v regionu koupit si náš týdeník. A tito GLOSA Králík mazaný jako liška Jistý pan Králík docela znepříjemnil stavbu přivaděče pitné vody jak městu Sedlčany, tak zhotovitelské firmě. Rozhodl se totiž na tom, že trubky povedou pod jeho pozemkem, vydělat. Pozemek v loňském roce zakoupil od původních majitelů tedy těch, kteří souhlasili s věcným břemenem. Vzhledem k tomu, že vyzjistil, že životnost potrubí přivaděče je uváděna jako sto čtyřicet let, požadoval po městu za každý tento rok, kdy bude potrubí umístěno pod jeho pozemkem tisícikorunu, celkem tedy sto čtyřicet tisíc korun. Sedlčanské radnici se nakonec podařilo pana Králíka přesvědčit, že záruka na potrubí je padesát let a tak snížil požadovanou částku na padesát tisíc korun. Zřejmě mu to ale lidé si jej odnesou domů, kde se dostává do rukou jejich blízkých. Vést periodikum s pětadvacetiletou historií je pro mě velký závazek. Z představy, že dokázalo přežít čtvrtstoletí a teď by se mohlo nedejbože položit za nějaké Spálenkové, jdou na mě mdloby. A tak jen doufám, že za dalších pětadvacet let se moje fotka a krátký rozhovor objeví v půlstoletém čísle nestačilo a za vstup zhotovitelské firmy na svůj pozemek požadoval dalších sto šedesát tisíc korun. Ty už nakonec (naštěstí pro město) bude hradit zhotovitelská firma. Smutné? Nikoli, zcela reálné. Pokud by město šlo do soudního sporu, mohl by se protáhnout na několik let. A ohrozil by termín dokončení přivaděče a tím také dotaci. Nebylo jiné řešení, než se dohodnout HLEDÁM pracovitého spolupracovníka na ŽL - zednické práce. Tel.: PODČÁRNÍK Sedlčanský kraj slaví pětadvacet let Tímto jubilejním speciálem k pětadvacetinám Sedlčanského kraje jsme si tak trochu načechrali peří a podívali se zpátky do minulosti. Věříme, že i pro vás to byla zajímavá sonda do dění v redakci a retro modrá barva zpestřením a třeba i vzpomínkou na inzertní noviny Fata Morgána, které redakce vydávala v letech 1992 až Týdeník vychází ve středu, uzávěrka v pondělí v 11 hodin Šéfredaktorka:, tel.: (tisk@sedlcansky-kraj.cz) Redaktoři: David Myslikovjan (společnost, kultura, sport), tel.: (david.myslikovjan@sedlcansky-kraj.cz); Jiří Prášek (sport, kultura), tel.: (jiri.prasek@sedlcansky-kraj.cz); Inzerce: tel.: (reklama@sedlcansky-kraj.cz) Adresa redakce: Havlíčkova 514, Sedlčany Návštěvní hodiny v redakci: pondělí až pátek 8-12 hodin Korektura: Jana Stejskalová. Sazba: redakce. Tisk: Van druck Sedlčany. Vydavatel: Zdeněk Kolář. Registrační číslo: MK ČR E Internet: