Psychologické profilování pachatele

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Blanka Švarcová Psychologické profilování pachatele Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc.phdr. Ludmila Čírtková, CSc. Katedra trestního práva srpen 2009

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.

3 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucí mé diplomové práce doc. PhDr. Ludmile Čírtkové, CSc. za ochotu a účinnou pomoc při jejím zpracování, pplk. RNDr. Jiřině Hofmanové za objasnění činnosti policejních vyšetřovatelů a vysvětlení používání systému VICLAS, MUDr. Antonínu Brzkovi za laskavý přístup a seznámení s prací psychiatra sexuologa.

4 Obsah ÚVOD CHARAKTERISTIKA PROFILOVÁNÍ Podstata profilování Vývoj psychologického profilování Indikace pro použití psychologického profilování Profilující odborníci POSTUPY PSYCHOLOGICKÉHO PROFILOVÁNÍ Popis profilování Klasifikace deliktů Proaktivní využití psychologického profilu VICLAS (Violent Crime Linkage Analysis System) OFA (Operative Fallanalyse) Geografické profilování Forenzní psycholingvistika VRAŽDY SE SEXUÁLNÍ MOTIVACÍ Teorie vraždy se sexuální motivací Profilové charakteristiky pachatele sexuální vraždy Oběti sexuálně motivovaných vražd Ověření teoretických poznatků ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHA: TABULKA SEXUÁLNÍCH VRAHŮ SUMMARY KLÍČOVÁ SLOVA KEY WORDS... 59

5 Úvod Policejním vyšetřovatelům pomáhá při jejich práci mnoho metod, které se od svého historického vzniku stále zdokonalují. S rostoucím počtem závažných trestných činů je ale třeba volit při jejich objasňování nové vyšetřovací postupy, které využívají nových poznatků. Jedním z nich může být účast psychologa-konzultanta při odhalování a vyšetřování zvláště závažné trestné činnosti, např. při vytvoření psychologického profilu pachatele. Konzultační činnost psychologa však stále ještě není u odborníků pracujících v oblasti práva přijímána jako běžně využitelná metoda. Proto je psychologické profilování pachatele v současnosti jedním z nejvíce diskutovaných vyšetřovacích postupů u nás i v zahraničí. Velká část trestných činů se vyskytuje mezi lidmi, kteří se znají: posezení v baru s přáteli se může vyvinout ve rvačku; muž zbije svou ženu; děti v rodině mohou být sexuálně i psychicky zneužívány - v těchto případech je pachatel identifikován snadněji. Jsou zde však případy, kdy pouta mezi obětí a pachatelem chybí. Oběti znásilnění a vražd jsou většinou vybírány náhodně. Pokud se tyto případy objeví, často způsobují strach a nepokoj. Rozbíhá se rozsáhlé policejní vyšetřování, při kterém policie spolupracuje s dalšími odborníky. Psychologické služby, které se při vyšetřování trestných činů využívají, lze rozčlenit do tří hlavních oblastí 1 soudně znalecká psychologická činnost (též expertní činnost), kterou upravuje trestní řád a probíhá podle zákona o znalcích a tlumočnících 2, konzultační činnost při objasňování případu a v přípravném řízení, zaměřená obsahově na různé kriminalisticko-psychologické problémy spojené s taktikou vyšetřování, je prováděna podle ustanovení 105 trestního řádu a ústí zpravidla do odborného stanoviska, 1 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2004, s Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním a zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících 1

6 speciální psychologické postupy (služby), používané zejména v přípravném řízení, po procesní stránce probíhají jako konzultační činnost, výjimečně pak jako soudně znalecká činnost; do této třetí skupiny služeb, které jsou poskytovány na vyžádání vyšetřovací praxe, patří kromě jiného právě i psychologické profilování neznámého pachatele. Většina lidí má díky shlédnutí filmů (Mlčení jehňátek) a seriálů (Myšlenky zločince, Doktorka Hallifaxová) zkreslené představy o činnosti psychologů při vyšetřování. Z tohoto pohledu se může psychologické profilování zdát zázračnou metodou, která vede k vytvoření jasného profilu pachatele. Psychologické profilování je podle J. Záhorské sice jednou z nejznámějších částí psychologické konzultační činnosti, tvoří však pouze vrchol ledovce odvedené práce a je nutné na něj pohlížet realisticky. Tato činnost však může výrazně usnadňovat kriminalistům jejich práci v boji s trestnou činností 3. Protože mne v průběhu studia vždy zajímalo zejména trestní právo, zvolila jsem si za téma své diplomové práce právě Psychologické profilování pachatele. Na tomto tématu mne zaujala jeho různorodost, propojení na další vědecké obory a v neposlední řadě i otevřenost pro nové přístupy a metody. Svou práci jsem rozdělila do tří částí. V první části se zabývám základními informacemi o vývoji a možnostech použití psychologického profilování. Druhou část jsem věnovala samotnému procesu profilování, jednotlivým metodám a postupům. Ve třetí části jsem se zaměřila na aplikaci psychologického profilování při vyšetřování jedněch z nejzávažnějších trestných činů vražd se sexuální motivací. V této části jsem se pokusila porovnat předchozí informace s vlastními závěry získanými v průběhu studia materiálů. 3 ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s

7 1. Charakteristika profilování 1.1. Podstata profilování Profilování je proces užívající dostupné informace o trestném činu a místě činu k vytvoření psychologického portrétu neznámého pachatele 4. Podle L. Čírtkové 5 se psychologickým profilováním rozumí postup, při kterém se využívá odborných znalostí o chování a prožívání člověka k tomu, aby byl vymezen pravděpodobný obraz neznámého pachatele trestného činu. P. Vyhlídalová 6 uvádí, že psychologický profil je pokusem o novou interpretaci stop zanechaných pachatelem na místě činu, modu operandi, poznatků o oběti atd. v porovnání s dříve spáchanými a objasněnými trestnými činy, s perspektivou vytvoření typologie pachatelů vybraných násilných trestných činů. V. A. Polišenská 7 definuje termín profilování takto: Profilování je analýza vzorců chování, charakteristik místa činu a vztahujících se trestných činů, zejména pokud jde o čin sériový. Psychologickým profilováním se tedy rozumí postup, při němž profilující odborník (resp. tým specializovaných odborníků), na základě analýzy důkazů shromážděných vyšetřováním konkrétního trestného činu, dedukuje základní psychologické, sociální a demografické charakteristiky pachatele tohoto skutku 8. Psychologické profilování vychází z předpokladu, že člověk promítá do jakékoli činnosti a díla svou osobnost. I páchání trestného činu a výsledek trestné činnosti v sobě nesou znaky osobnosti jejich původce. Sleduje se vlastně jakýsi individuální rukopis pachatele trestného činu. Na jeho základě lze v určitých případech sestavit pravděpodobný profil osobnosti pachatele. Čím více informací týkajících se 4 MULLER, D. A. Criminal profiling. Real Science or Just Wishful Thinking? In Homicide Studies, Vol. 4 No. 3, 2000, s. 235 ( Autor používá proměnlivě pojmy criminal profiling, offender profiling a psychological profiling. 5 ČÍRTKOVÁ, L., ČERVINKA, F. Forenzní psychologie. Praha: Support, 1994, s VYHLÍDALOVÁ, P. K otázce psychologického profilování. Československá kriminalistika 1990, č. 1-2, s POLIŠENSKÁ, V. A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika 2008, č. 4 ( 8 GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s. 76 3

8 vyšetřovaného případu profilující expert získá, tím by měl být profil přesnější a přínosnější 9. Podstata věci spočívá v tom, že profilování a analýza místa činu je něco víc než prostě vložit někam nějaké údaje a nechat je projet strojem. Aby se člověk stal dobrým profilovačem, musí být schopen vyhodnocovat rozsáhlou paletu usvědčujících materiálů a údajů. Musí však být schopen také obléci se do cizí kůže, plně se vžít do pocitů jak pachatele, tak oběti. Musí být schopen si v duchu přehrát, jak zločin probíhal. K tomu se potřebuje dozvědět co nejvíce o oběti, aby si dokázal představit, jak mohla reagovat. Musí být schopen vžít se do její situace, když jí útočník vyhrožuje pistolí nebo dýkou, kamenem, pěstmi anebo něčím jiným. Musí být schopen prožívat její strach, když se k ní přibližuje. Musí být schopen pociťovat její bolest, když ji znásilňuje, mlátí nebo řeže. Musí být schopen si představit, co musí prožívat, když ji mučí, aby se sexuálně uspokojil. Musí pochopit, co to je sténat v hrůze a v agonii, když si uvědomí, že nic nepomůže a že ho to nezastaví. Musí poznat, jaké to všechno je 10. Profil pachatele či místa činu je pouze tak dobrý, jak dobře je shrnut veškerý materiál potřebný k vytvoření profilu. Profil nemůže napravit chyby ve vyšetřování a ani neslibuje přesnou identifikaci pachatele. Hlavní rolí výsledného profilu je nabídnutí pomoci při výběru možných podezřelých a při zaměření vyšetřovací strategie 11. Metoda psychologického profilování bývá bohužel často využívána až v okamžiku, kdy selhávají běžné vyšetřovací postupy. Její úspěšnost se odhaduje na 50%, není tedy univerzálním všelékem na nedostatky tradičních metod. Ke zvýšení úspěšnosti by přispělo, kdyby byly u závažných trestných činů, jichž se profilování týká, dodržovány všechny postupy a profilující expert by byl přibrán do vyšetřovacího týmu již od počátku ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s DOUGLAS, J., OLSHAKER, M. Lovec duší. Frýdek-Místek: Alpress, 1997, s POLIŠENSKÁ, V. A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika 2008, č. 4 ( 12 ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s

9 Jak uvádí L. Čírtková 13, na základě domácích zkušeností lze obecně konstatovat, že forenzně psychologické služby vyhledávají kriminalisté především: v následné fázi vyšetřování ve zvláště závažných případech s neznámým pachatelem (např. brutální násilný zločin, vydírající či vyhrožující neznámý pachatel) u sériových zločinů se stále neznámým pachatelem při absenci využitelných stop, při momentální nevyužitelnosti získaných stop a v situacích důkazní nouze v situaci, kdy se zdá, že pouze výslech a na jeho základě získaná výpověď může rozhýbat vyšetřování, které uvízlo na mrtvém bodě na základě pokynů státního zástupce, který vyžaduje odborné stanovisko ke konkrétní položené otázce (např. mechanismy dopadu pachatelova konání na oběť). Místo názvu psychologické profilování se v poslední době využívají pojmy operativní analýza případů v německé oblasti (Operative Fallanalyse OFA), v anglické jazykové oblasti kriminální investigativní analýza (Criminal Investigative Analysis CIA). Jako jeden z důvodů tohoto procesu se uvádí i nešťastná medializace psychologického profilování. Nejde však pouze o výměnu názvů, za tímto terminologickým posunem stojí změny a rozvoj v oblasti psychologického profilování 14. Jako víceméně synonyma psychologického profilování se používají i pojmy analýza zločinu (crime analysis) nebo analýza chování (behavioral analysis) 15. V naší starší odborné literatuře se někdy vyskytuje i pojem psychologický portrét. Žádné z těchto označení není zcela přesné, protože metoda nevyužívá pouze psychologické vlastnosti pachatele, ale také vlastnosti biologické a sociální. Z tohoto důvodu se v příslušném pracovním týmu uplatní nejen psycholog a kriminalista, ale též psychiatr, sexuolog, soudní lékař, eventuálně i další odborníci podle specifik daného případu ČÍRTKOVÁ, L. Současné trendy v kriminalistické psychologii. Kriminalistika 2007, č. 1 ( 14 Tamtéž 15 GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 62 5

10 1.2. Vývoj psychologického profilování Každá oblast lidské činnosti se vyvíjí v závislosti na zvyšování technických možností a prohlubování lidské vzdělanosti. Stejně je tomu i v oblasti kriminalistiky a kriminologie. Uvedení psychologického profilování do vyšetřovací praxe by se dalo přirovnat k vývoji daktyloskopie v 19. století. Oproti daktyloskopii má psychologické profilování tu možnost, že otisk více osobností (na rozdíl od otisků papilárních linií) může být téměř shodný. Má stejné charakteristiky, tudíž je na ně možno aplikovat mnoho dalších metod a postupů a jiných vědeckých oblastí, zejména výpočetní techniky, která současným vyšetřovatelům ulehčí mravenčí práci při vyhledávání shody dat. Při zpracování poznatků získaných v průběhu vyšetřování lze tedy použít víceméně všechny metody založené na databázích, evidenci a třídění dat. První psychologický profil pachatele zmiňovaný v odborné literatuře byl zřejmě portrét Adolfa Hitlera, který na sklonku 2. světové války vytvořili američtí experti, vedení psychiatrem W. C. Langerem, s cílem formulovat pravděpodobné reakce nacistického vůdce na vojenskou porážku a vhodnou výslechovou strategii pro případ jeho zadržení. Snad nejznámějším odborným profilem, který vstoupil do historie kvůli své přesnosti, je profil tzv. šíleného pumového atentátníka George Meteskeho, vytvořený newyorským psychiatrem J. A. Brusselem. Metesky páchal své činy v New Yorku v letech Když se policie dostala do slepé uličky, požádala o pomoc newyorského psychiatra dr. Brussela. Psychiatr vypracoval na základě dat, která mu byla poskytnuta, profil osobnosti, která by byla schopna tato pumová šílenství provést. Předpokládal, že pumový šílenec je 40 až 50letý jedinec (u tohoto údaje vycházel z faktu, že paranoia propuká ve věku kolem 35 let a profilovaná osoba jí trpí asi 16 let) východoevropského původu, že v té době žije v Connecticutu buď se svou sestrou, nebo tetou; v dětství byl jeho vztah k vlastnímu otci negativní, matku miloval a vycházel s ní dobře. Dr. Brussel diagnostikoval pachatele jako paranoidní osobnost, která je schopna věnovat velkou 6

11 pozornost detailům. Naznačil, že až bude tento člověk zatčen, nejen že bude oblečen v dvouřadový oblek, ale bude mít zapnuty všechny knoflíky. Ještě téhož roku, kdy byl psychologický profil dokončen, zatkla newyorská policie George Meteskeho, původem Slovana, v době zadržení padesátiletého, svobodného, žijícího v Connecticutu se svýma dvěma neprovdanými sestrami. Oblečen byl do dvouřadého obleku, prakticky se všemi knoflíky zapnutými 17. Psychologické profilování v dnešním pojetí bylo poprvé použito FBI v roce V roce 1986 soud v Kentucky připustil částečnou citaci profilu osoby jako součást svědectví. Za otce profilování se považuje Howard D. Teten. Jako evidenční důstojník San Leandru, policejního okrsku v Kalifornii začal zkoumat souvislost mezi tím, co viděl na místech činu a lidmi, kteří tyto zločiny spáchali. Došel k závěru, že zločinci nechávají na místech činu svůj podpis ve způsobu, jímž své zločiny páchají. Tyto vzorce jsou obecně zřetelnější u sexuálně motivovaných zločinů, což platí pro většinu sériových vražd. Pokud je vzorec jednou poznán, dá se srovnávat se vzorci z jiných případů a použít k zúžení okruhu podezřelých a nakonec k nalezení vraha. Po svém příchodu do FBI v roce 1962 začal Teten vyučovat řízení policie, v roce 1969 navrhl zřídit kurz toho, co on sám nazval aplikovanou kriminologií. Více se soustřeďoval na místo činu. Policisté se snažili analyzovat podobnosti a strategie, které se osvědčily v předešlých případech. Kolem roku 1972 přišel Teten na to, že Dr. James A. Brussel dělá totéž, co on. Teten Brussela požádal, aby dělal lektora FBI. Na Akademii FBI byl přeložen také Patrick J. Mullaney, newyorský agent s psychologickým vzděláním, aby společně s Tetenem mohli vyučovat a vést výzkum. Tak se rozvinula jejich intenzivní konzultační činnost. V letech měli více otázek než odpovědí: Jak získává zločinec vládu nad svou obětí? Jak s obětí manipuluje? Jak si udržuje kontrolu? Jak si svou oběť vybírá? Když zařadila Akademie FBI do výcviku více akademických kurzů, FBI sestavila v roce 1972 výzkumnou Jednotku behaviorálních věd (BSU Behavioral 17 Blíže se k tomuto profilu vrátím ještě v kapitole 2 7

12 Science Unit) v čele s Tetenem, která se zpočátku zaměřila na vytvoření základních předpokladů k tvorbě profilů, včetně využití počítačové databáze. Posléze se orientovala na vlastní tvorbu profilů a výuku profilujících expertů. V této době, vstoupili do Akademie John Douglas a Robert K. Ressler. Douglas a Ressler začali doplňovat údaje, které ostatní agenti shromáždili při výsleších zločinců vězněných za sériová znásilnění, vraždy a atentáty. Z obdobných výslechů sériových vrahů se vynořil jasný vzorec. Díky pochopení chování vrahů byli agenti schopni sestavit hlubší profily podezřelých, po kterých by měla policie pátrat. V roce 1977 zahájili John Douglas a Robert Roy Hazelwood výzkum u profilujících. Při sestavování profilů vrahů a násilníků přišli s jednodušším a objektivnějším způsobem kategorizace pachatelů. Rozdělili osobnost pachatelů na organizované a dezorganizované. Na Akademii FBI byla umístěna i Akční skupina pro závažné případy (Critical Incident Response Group - CIRG). Byla založena v květnu 1994 za účelem poskytnutí rychlé pomoci a asistence při incidentech krizového charakteru. Od 90. let 20. století je BSU zařazena pod Národní centrum analýzy násilných trestných činů (National Centre for Analysis of Violent Crime - NCAVC), které je jednou z nejdůležitějších složek Akční skupiny pro závažné případy. Centrum poskytuje služby ve federálním, státním, lokálním i mezinárodním měřítku. Profily se nejen v USA, ale i v Kanadě, Velké Británii, Německu atd. postupně staly regulérním a často užívaným kriminalistickým nástrojem, zejména v případech sériových vražd, žhářství, pumových atentátů a dalších. V roce 1999 vznikla mezinárodní Akademie behaviorálního profilování (Academy of Behavioral Profiling - ABP), která sdružuje profilující i neprofilující experty různého zaměření a různých oborů 18. V České republice jde o rozvíjející se metodu, která zatím není dostatečně využívána tam, kde by mohla a měla skutečně pomoci. 18 HOFMANOVÁ, J. Psychologické profilování. In Kriminalistický sborník, 2002, č. 3, s ; GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s. 77 8

13 Podle V. A. Polišenské 19 lze určité počátky profilování v České republice nalézt již ve 30. letech minulého století. Josef Šejnoha ve své knize Kriminální psychologie z r předpokládá, že vyšetřovatel musí dobře znát materiální stránky trestného činu, jako je místo, čas, fyzické důkazy a také, že musí rozumět psychologické stránce pachatele, jako je motiv k trestnému činu. Z důvodu politické situace se vývoj profilování pozastavuje a objevuje se až v letech šedesátých spolu s publikací Základy soudní psychologie z r Nový rozmach tohoto oboru z pohledu literatury a výzkumu lze zaznamenat v letech osmdesátých. Soustředí se na dílčí aspekty kriminálního chování pachatelů různých trestných činů. Na počátku 90. let se forenzní psychologie věnuje objevování nových témat a literatury. Jedním z nich bylo i profilování. Několik článků bylo publikováno o možnosti profilování v praxi. Články se v té době věnovaly přístupu FBI a její dichotomie organizovaného a neorganizovaného 21 pachatele. Profilování zmiňují také knihy týkající se forenzní psychologie nebo pachatelů trestné činnosti. Chybí však více studií zabývajících se dynamikou různé trestné činnosti a pachatelů, které čerpají z českého prostředí 22. Jedním z prvních využití psychologického profilování, ve východoevropských zemích vůbec, byl případ tzv. Slezského vampýra Zdislava Marchwického. Marchwický v letech 1964 až 1970 zavraždil ve Slezsku 14 žen a o dalších 5 vražd se pokusil. Zadržen byl v roce 1972 a k jeho vypátrání významně přispěla komplexní kriminalisticko-kriminologická expertýza, která na základě modu operandi (oběti byly ubity ranami kovovou tyčí do hlavy na osamělých místech po setmění) a z něj odvozené motivace (převážně sadistická, s výjimkou poslední vraždy, která byla na objednávku ), vyústila v psychologický profil pravděpodobného pachatele obsahující 485 znaků. Právě tento profil vedl k zúžení okruhu podezřelých z mužů na 180, mezi nimi byl i skutečný pachatel. Jeho sexuální útoky obvykle končící brutálním 19 POLIŠENSKÁ, V. A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika 2008, č. 4 ( 20 práce kolektivu psychologů a právníků, Praha: Právnický ústav Ministerstva spravedlnosti ČSR, V literatuře se používá také pojem dezorganizovaný (dle překladatele). 22 POLIŠENSKÁ, V. A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika 2008, č. 4 ( 9

14 zavražděním oběti souvisely s jeho manželskou situací (v době, kdy žil s manželkou, se nedopustil žádné vraždy). Byl vyšetřen znalci psychiatry a sexuology a jeho osobnost byla diagnostikována jako schizoidní a sadistická. Jedním z prvních známých případů u nás, kdy vyšetřovatel využil pomoc znalce při pátrání po neznámém pachateli, byla v roce 1978 vražda mladé stopařky na Plzeňsku 23. Za základní kámen dalšího rozvoje behaviorální analýzy u nás je možné považovat výsledky několika výzkumných šetření trestné činnosti, která byla uskutečněna v letech v rámci grantů ministerstva vnitra a v rámci činnosti skupiny specializovaných kriminalistických činností Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia České republiky. Grantový projekt Zvýšení efektivnosti ohledání místa činu u nejzávažnějších násilných deliktů mimo jiné analyzoval 60 sexuálních vrahů (59 mužů a 1 ženu), kteří zavraždili nebo se pokusili zavraždit 71 obětí (4 muže a 67 žen). Projekt se zabýval popisem pachatele (úrovní vzdělání, věkem v době činu, rodinným stavem, sociálním zázemím v době spáchání trestného činu, zaměstnáním, výchovou, kriminální recidivou, začátkem kriminální kariéry, typem kriminálního zaměření, životním stylem, posuzováním osobnosti pachatele (mentální úrovní, poruchami osobnosti, sexuálními deviacemi, PPG diagnostikou 24, EEG diagnostikou 25 ), popisem oběti (pohlaví a věkem, vzhledem, výškou, váhou, poměrem výšky a váhy, vzděláním, rodinným stavem a sociálním zázemím v době spáchání trestného činu, trestnou činností v minulosti oběti, pověstí oběti v místě bydliště, životním stylem oběti, vztahem pachatele k oběti, vztahem bydliště pachatele a oběti) NETÍK, K., NEUMANN, J. Metoda psychologického profilování pachatele příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika 1990, č. 1-2, s Falometrie (falopletysmografie, PPG) - pomocná, laboratorní vyšetřovací metoda, užívající k potvrzení nebo popření podezření ze sexuální deviace speciální přístroj falometr. Falometr registruje změny náplně pohlavního údu během předkládaných erotických stimulů. 25 Elektroencefalografie - neurofyziologická vyšetřovací metoda, při níž je snímána bioelektrická aktivita mozku pacienta povrchovými elektrodami umístěnými na povrchu lebky. Výsledný záznam je označován jako elektroencefalogram (EEG). 26 Údaje poskytnuty J. HOFMANOVOU z připravované publikace 10

15 1.3. Indikace pro použití psychologického profilování Ne každý trestný čin lze profilovat. V odborné literatuře se obvykle za případy vhodné k profilování považují některá úmyslná usmrcení, zpravidla sexuálně motivovaná nebo ta, v nichž pachatel užívá nadměrného množství násilí, např. mučení. Dále jsou vypracovávány profily v případech znásilnění, pohlavního zneužívání, žhářství, pumových útoků, únosů, vydírání, výhružných či obscénních telefonátů. Za vhodné k profilování lze považovat sériové trestné činy, které snadněji poskytnou typický pachatelův rukopis. Právě na jeho základě bývají sériové delikty propojeny a připsány jednomu pachateli 27. Předpokladem využití této metody je, že musí být k dispozici zobecněné informace z mnoha podobných, v minulosti objasněných případů, z nichž se vyvozují analogie ve vztahu k nyní vyšetřovanému případu 28. Rozhodování o eventuální tvorbě psychologického profilu je u řady případů poměrně snadné. Obvykle je zbytečné vytvářet profil tam, kde je pachatel po ruce, např. u partnerského či obecněji rodinného násilí, nebo tam, kde se podařilo získat tak málo důkazů, že profil nelze vůbec vytvořit. Dílčí poznatky, nikoli úplný profil, ovšem mohou poskytnout příslušní experti u řady jiných trestných činů, včetně činů majetkových Profilující odborníci Psychologické profilování je jedním z vyšetřovacích postupů, u nás ne zcela standardních, ale nikoli nových. Profilujícím expertem by měl být odborník znalý jak kriminalistiky, tak forenzní psychologie, včetně psychopatologie a kriminologie. To znamená vyšetřovatel vzdělaný v obou dalších oborech nebo forenzní psycholog či psychiatr se znalostmi kriminalistiky a kriminologie. V současné době je u nás speciálně školených odborníků pro problematiku psychologického profilování jen velmi málo. 27 GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s MUSIL, J., KONRÁD, Z., SUCHÁNEK, J. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s

16 Jako náhradní alternativa se pak jeví týmová spolupráce kriminalistů s příslušně zaměřeným psychologem nebo psychiatrem. Tým by měl ovšem zahrnout, zejména u násilných trestných činů, též soudního lékaře, který ohledává tělo, případně zpracovává soudně lékařský znalecký posudek 29. V zájmu profesionalizace je třeba dořešit některé otázky, které jsou mezi profilujícími odborníky předmětem kontroverzí. Jedná se zejména o doporučené vzdělání, vhodné termíny a definice, specifikaci základních informací, které má profil obsahovat, popis použité metodologie, shodu ohledně vhodnosti profilování při vyšetřování a soudním řízení, shodu ohledně kompetencí, etického a neetického chování a kvalifikovanosti profilu Postupy psychologického profilování V oblasti profilování neexistuje jednotná metodika postupu ani všeobecně závazná či platná teorie. Zpravidla se uplatňuje eklektický přístup, tj. podle okolností konkrétního případu se používá vše, co slibuje praktický úspěch. Profilovač zkouší různé koncepce, teorie i modely lidského chování a porovnává, zda se shodují s právě řešeným případem. Přitom pracuje zejména v oblasti kriminalistiky, kriminologie, psychologie, psychiatrie a také sociologie 31. Psycholog Zemské policejní školy Niedersachsen Uwe Füllgrabe se pokusil přiblížit práci profilujícího odborníka a přitom realisticky zhodnotit možnosti a hranice psychologického profilování pachatele na příkladu legendárního profilu pumového atentátníka George Meteskeho od dr. Brussela, resp. jeho vzniku, ve svém článku Psychologische Täterprofile 32. Pro svůj rozbor používá pasáže knihy, ve které Brussel sám popisuje svou práci. Přestože se zdá, že Brussel použil při vytvoření profilu nějakou novou zázračnou metodu, ve skutečnosti vydedukoval své závěry na základě 29 GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s TURVEY, B. E. Criminal Profiling. An Introduction to Behavioral Evidence Analysis. 3. vydání. Academic Press, 2008, Preface xviii 31 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2004, s FÜLLGRABE, U. Psychologische Täterprofile. Kriminalistik 1993, č. 5, s

17 známých faktů z míst činu, dopisů pachatele z tisku a svých odborných profesních zkušeností. Ze vzkazu u první bomby položené 16. listopadu 1944 na okně Consolidated Edinson Company usoudil, podle použitého slangového výrazu Con Edison, že se jedná pravděpodobně o některého zákazníka nebo bývalého zaměstnance. Po druhé bombě a vstupu USA do 2. světové války oznámil atentátník dopisem, že z vlasteneckého cítění nebude dělat dále bomby, dokud potrvá válka. Od roku 1950 (třetí bomba) do roku 1956 položil ještě dalších 6 bomb (teprve potom přizvala policie k radě Brussela). Z časového hlediska Brussel vyvodil závěr, že pachatel je již 16 let posedlý fixní ideou, že se mu stala nespravedlnost. Zaměřil se už nejen proti Con Edison. Zdálo se, že mu něco udělal celý svět. Z toho Brussel vypracoval diagnózu paranoia. Brussel se poté obrátil k dopisům. Ty byly napsány rukou čistě, hůlkovými písmeny. Žádné škrábání, žádný poukaz na to, že by měl pachatel naspěch, žádné gumování, žádná přeškrtnutá slova, žádné skvrny. Dopisy se zdály být prací člověka, který všechno pečlivě plánuje a má rád ve všem pořádek člověka, který byl obšírně přesný a pořádný. Tato formální hlediska dopisů odpovídala i odborné pečlivé výrobě bomb, takže Brusselova diagnóza pohotově zněla: Měli jsme zde jistě co dělat s velmi pořádným, korektním mužem. Byl pravděpodobně příkladným zaměstnancem, odevzdával stále nejlepší práci. Každé ráno se dostavil přesně, dobře oblečen a čistě oholen. Poté, co byla stanovena diagnóza paranoia, citoval Brussel výzkumy Ernsta Kretschmera, známého německého psychiatra, který u pacientů zpozoroval, že 85% paranoiků mělo atletickou postavu. Proto Brussel řekl policejním úředníkům, že pachatel není ani tlustý ani hubený. Z diagnózy paranoia dále vyplynulo, že se má jednat o muže středního věku. Paranoia se rozvíjí pomalu. Normálně se plně neprojeví před 35. rokem života. Tento muž pokládal své bomby již 16 let. Dále usoudil, že kladeči bomb se dostalo dobrého školního vzdělání a že má pravděpodobně zahraniční původ nebo prožil mládí v zahraničí. Toto vyšlo z následujícího: dopisy zněly poněkud strojeně, neobsahovaly slangové výrazy ani zvláštní americké řečnické obraty. Pachatel vícekrát použil podivný výraz strašný čin, což je pojem, který se nachází v románech o viktoriánské Anglii, ne ale v dopisech moderního Američana. Stále znovu používal pojem Con Edison. Rodilí newyorčané 13

18 nazývali tuto společnost již po léta krátce Con Ed. Je pravděpodobné, že mu tedy byla vlastní jiná jazyková struktura. Po prokazatelném výkladu těchto faktů začal Brussel doplňovat své předpoklady psychoanalytickým výkladem. Brussela napadlo, že všechna písmena abecedy byla napsána s nepředstavitelnou precizností, ale existovalo jedno písmeno, které se mnohdy zdálo podivně deformované písmeno W. Pachatel psal W jako dvojité U, postranní čáry nebyly přímé, ale zakřivené. Zde odpovídají Brusselovy vývody tezím německého grafologa Pophala, že psané písmo je písmem rozumu. Ostatně Brussel přehlédl jednu možnou příčinu pro mnohokrát deformované písmeno W. Protože kladeč bomb měl podle Brussela slovanský původ, mohlo to být také tak, že pachatel při psaní příležitostně spadl do dřívější psací zvyklosti, resp. staré a nové psací zvyklosti spolu promíchal. Mohl příležitostně nevědomky použít formu cyrilického B, které se dříve v dětství naučil. Smíchání tohoto druhu dvojích věcných poměrů jsou v paměťové psychologii známa pod pojmem asimilace. Sám Brussel říká: Začal jsem na zvláštně deformovaném W. Podobalo se ženským prsům, na které se díváme zepředu. Nějak se zdálo, že kladeč bomb má sexuální problémy. Brussel pak přenesl W do souvislosti se skutečností, že pachatel vícekrát bomby jednoduše nepoložil, ale rozpáral spodní stranu sedaček v kině a bombu nacpal do polstrování. Rozřezání sedadla bylo stejně jako deformované W faktorem, který nepasoval k jinak opatrnému a pořádnému pachateli. Představovalo to proto prolomení nějakého silného vnitřního pocitu. Moje domněnka proto byla, že se v obou případech jednalo o stejný pocit, který měl nějak co dělat se sexem. Bylo to sedadlo snad symbolem pro podbřišek lidského těla? Zde se odvolal Brussel na Freudovskou teorii Oidipovského komplexu. Podle ní odvíjí každý chlapec incestní pocity proti své matce a vidí ve svém otci rivala, kterého musí zničit. Podle Brusselova výkladu zatěžovaly pachatele problémy při psychosexuálním vývoji. Jiné vysvětlení pro deformované W nebo zničená sedadla neexistovalo. Tato skutečnost zapadla do jeho logické mozaiky. Další úvahy jen potvrzovaly, jak subjektivní byl profil pachatele a jak málo se opíral o fakta. Brussel usoudil, že pachatele trápí nějaká chronická nemoc, kterou si podle jeho názoru přivodil při práci, nebo si ji tam zhoršil. Zdálo se, že z toho vinil svou 14

19 práci. Mohlo se jednat čistě statisticky o nejvíce rozšířené nemoci srdeční choroby, rakovinu a tuberkulózu. Brussel tipoval srdce. Brussel dal popud k tomu, aby byly jeho teze zveřejněny v novinách. Tím měl být pachatel vyprovokován k reakci. Zveřejnění profilu ale nevedlo k žádnému úspěchu. Kladeč bomb nebyl vypátrán díky profilu pachatele, ale díky Alici Kelly, sekretářce z Con Ed, která se dvěma kolegyněmi prošla stará akta. V nich se jednalo o problematická odškodnění nehod, tj. případy v nichž došlo ke sporu mezi firmou a zaměstnanci. Když se Alice Kelly na akta Metesky, George podívala, všimla si, že se v jeho dopisech firmě objevil pojem strašný čin. Dopisy tohoto muže měly stejně strojený, evropsky zabarvený tón jako dopisy pachatele. U Meteského se jednalo o 54letého muže, narozeného v USA a římskokatolického vyznání. V roce 1931 byl zasažen při výbuchu horkého plynu. Ačkoli to bylo medicínsky neprokázáno, tvrdil, že má od nehody tuberkulózu. V roce 1934 podal žádost o rentu kvůli 100% neschopnosti vydělávat, která byla odmítnuta, protože byla medicínsky nedoložena a od nehody uplynulo příliš mnoho času. V následujících 3 letech psal Metesky řadu roztrpčených dopisů odmítajícímu úřadu, na Con Ed, na vládní místa a další. Úředník sdělil, že správné jméno Meteskeho zní George Milanskas. Učitelka ve škole nemohla jméno vyslovit, a tak ho přejmenovala na Metesky. Protože Georgovi školní kamarádi ho beztak nazývali Metesky, přijal prostě toto jméno. Jeho rodiče již nežili, žil s oběma staršími neprovdanými sestrami. Od roku 1931 nechodil do žádné práce a měl čistý policejní výpis. Byl cca 1,75 m vysoký, asi 80 kg těžký, dobře propracovaného těla. Metesky odpověděl všechny otázky policisty s velkou ochotou. Obecně lze říci, že se při profilování uplatňují dva principy uvažování 33 : 1. Celostní přístup Podle zásady dobrého celku musí každý zjištěný detail korespondovat s celkovým vyzněním či závěrem profilu. Je-li zjištěn nový dílčí poznatek, ověřuje se, zda zapadá do stávajícího profilu. Není-li tomu tak, musí být profil pozměněn či doladěn podle nových informací. 33 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2004, s

20 2. Pluralitní přístup Pluralitní uvažování znamená, že expert může volit mezi poměrně velkým množstvím různých teoretických koncepcí a modelů, které aplikuje jako schéma výkladu na konkrétní trestný čin. Pomocí zvolené teorie dává trestnému činu určitý smysl, pachatelovo konání činí pochopitelným pro vnější okolí. Teoretické modely vlastně pomáhají interpretovat fakta o případu a zvládnout jeho komplexitu. Třídí a vnáší řád a strukturu do získaných informací. Odborníci zabývající se profilováním používají dva na sebe nezávislé směry 34. První je reprezentován FBI, kde také tento obor vznikl. FBI využívá zkušeností ověřených profesionálů a jejich praxe. Druhý směr se vyvíjí v Evropě, ve Velké Británii, kde je zastoupen Centrem pro investigativní psychologii (Centre for Investigative Psychology) v Liverpoolu, které se hlavně soustřeďuje na výzkum trestné činnosti. Tyto školy používají koncepčně odlišné metody při vytvoření profilu. Rozlišnost vychází nejen z toho, že technika FBI byla první a že Liverpoolská škola vznikla částečně na základě studií kritizujících přístup FBI. Deduktivní metoda, používaná mimo jiné FBI, je proces interpretace forenzních důkazů a důkladné studium jednotlivého pachatele za účelem přesné rekonstrukce chování na místě činu. Během tohoto procesu rekonstrukce záleží na schopnostech odborníka, zda rozpozná vzorce chování daného pachatele. Tato technika tedy stojí na schopnostech psychologa, který se ve svém profilu nejvíce soustředí na motivaci činu. Zastánci této techniky publikují články a definují různé typologie pachatelů, ale většinou bez určení metodologického zázemí, a často se soustřeďují na aspekty vlivu fantasie a motivace pachatele. Tento druh profilování je založen na obecných pravidlech chování pachatele vytvořených za léta praxe odborníka. Hlavním přínosem školy FBI je rozdělení pachatelů trestného činu vraždy na organizované a neorganizované. Tato typologie byla později přenesena i na pachatele znásilnění, avšak její analýzou v několika kritických studiích, byly zjištěny nejen metodologické nedostatky, ale i omezená použitelnost v praxi. 34 POLIŠENSKÁ, V. A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika 2008, č. 4 ( 16

21 Cílem investigativní psychologie, aplikované Liverpoolskou školou, je vytvořit vědeckou disciplínu, která bude produkovat teorie, dále sloužící pro policejní vyšetřování. Tyto teorie jsou pevně zakotveny v empirické a vědecké psychologii. Liverpoolská škola se zajímá o výzkum trestných činů jako je vražda, znásilnění, vloupání či žhářství, ale také o proces rozhodování policie během vyšetřování. Profilování podle Liverpoolské školy je založeno na empirických výsledcích výzkumů obsahujících daný počet pachatelů určitého trestného činu. Na základě těchto výzkumů lze vytvořit inference týkající se chování pachatele určitého trestného činu. Vytvořený profil také poskytuje výzkumníkům možnost ověřit si jeho platnost a může stát na počátku dalšího výzkumu Popis profilování Aby bylo psychologické profilování skutečnou vědeckou metodou, musí mít vytváření psychologického profilu určitou posloupnost. Probíhá ve třech na sebe navazujících krocích, které odpovídají na některé ze základních kriminalistických otázek JAK, PROČ, KDO 36. Při získávání odpovědi na otázku JAK byl trestný čin spáchán jsou analyzována tzv. primární data, jako např. místo činu nebo nálezu oběti a jeho širší okolí, kriminalisticky zajištěné stopy, pitevní protokoly, podrobné informace o oběti, výpovědi osob vyslýchaných ve věci apod. V odborné terminologii se hovoří o tzv. behaviorální analýze místa činu. Tato analýza směřuje k vytvoření podrobné představy o tom, jak se událost odehrála, jak se pachatel choval, jak zřejmě reagovala oběť, jaké aktivity proběhly nejdříve a co následovalo potom. Jedná se vlastně o speciální psychologickou rekonstrukci jednání pachatele a oběti POLIŠENSKÁ, V. A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika 2008, č. 4 ( 36 ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2004, s

22 Anglosaská odborná literatura užívá širšího termínu scéna deliktu, který zahrnuje nejen místo nálezu oběti. Z hlediska průběhu trestného činu lze rozlišit tato místa činu 38 : - místo prvního kontaktu pachatele s obětí místo, kde si pachatel oběť vyhlédl nebo ji poprvé verbálně kontaktoval - místo útoku místo, kde pachatel oběť napadl - místo činu v úzkém slova smyslu místo, kde pachatel páchá většinu ze svého kriminálního chování, místo, kde pachatel zanechává mrtvolu oběti nebo oběť propouští - místo odložení či nálezu oběti pokud je odlišné od místa činu v úzkém slova smyslu Psychologické profilování proto znamená především důkladně prozkoumat scénu deliktu. Jestliže je důkladně prozkoumána scéna deliktu, lze stanovit určitá kritická, psychologicky významná fakta, která vypovídají o tom, proč a jaký člověk mohl čin spáchat. Pro psychologické profilování je podstatná otázka, jakým způsobem lze důkladně prozkoumat scénu deliktu. Každý závažný trestný čin je standardním způsobem ohledáván, zjišťován a dokumentován v podobě protokolů. Je srozumitelné, že profilující expert potřebuje k důkladné analýze scény deliktu veškeré informace získané k činu (výsledky ohledání místa činu, závěry pitvy, protokoly výslechů apod.). V počátcích psychologického profilování nakládal profilující odborník s těmito informacemi více či méně intuitivním způsobem. Posuzoval tyto materiály volně podle hledisek, která si sám stanovil, a fakta, která zvolil jako kritická a z nichž odvozoval psychologický profil pachatele, závisela na jeho individuálních znalostech, vnímavosti, pečlivosti, teoretické orientaci apod. Postupné získávání zkušeností ve věci umožnilo vytvořit určitá pravidla na důkladné prozkoumání scény deliktu. Tato pravidla si lze představit jako návod na důkladné prozkoumání scény deliktu speciálně pro účely profilování (FBI-model). Při posuzování scény deliktu doporučují experti FBI věnovat pozornost sedmi hlediskům 39 : 38 GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s

23 1. Druh vraždy a vražedný styl Každý druh vraždy má svá specifika napomáhající odhadu osobnosti pachatele Masové vraždy pachatel v průběhu jednoho trestného činu usmrtí více obětí najednou. Mezi typické masové vrahy patří např. Manson, v ČR Olga Hepnarová (10. července 1973 úmyslně najela na tramvajový ostrůvek nákladním automobilem). Vražedné šňůry pachatel vraždí více obětí v jednom sledu za sebou na různých místech. Mezi jednotlivými vraždami je jen malá časová prodleva. Sériové vraždy pachatel má za sebou také více obětí, ale mezi jednotlivými činy dochází k přestávce, která může trvat různě dlouhou dobu. Mezi spáchanými vraždami tedy existuje jakási latence. Latence se mezi jednotlivými činy zkracuje a skutky nabývají na brutalitě. Mezi známé sériové vrahy patří např. Jack Rozparovač, Albert Henry DeSalvo, David R. Berkowitz, u nás L. Hojer, V. Mrázek, J. Straka. 2. Primární motivace činu Při vyšetřování se zjišťuje primární motiv, pro který byl trestný čin spáchán zda bylo důvodem obohacení, sadistické motivy, jiné specifické emoce. 3. Riziko oběti Podíl oběti vraždy na vzniku kriminogenní situace je v mnoha případech značný. Rozlišují se tři stupně rizikovosti oběti nízká, průměrná a vysoká. Posuzují se podle věku oběti, způsobu života, bydliště, povolání, zdravotního stavu atd. Pachatelé vyhledávají především lehce dostupnou oběť, která se vyznačuje silně sycenými viktimogenními faktory. Typickou rizikovou skupinou obětí jsou prostitutky, ženy pracující v noci. 4. Riziko pachatele Riziko pachatele je hodnoceno podobně jako u oběti. Největší korelace s příští násilnou trestnou činností je rozeznávána u této skupiny znaků: věk let, mužské pohlaví, etnická menšina, nižší socioekonomický status, abúzus alkoholu a drog, svobodný stav a osamělost. 39 ČÍRTKOVÁ, L. Psychologické profilování. Mýtus a skutečnost. Kriminalistika 1995, č. 1, s ; ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál, 2007, s

24 5. Faktor eskalace Odhaduje se pravděpodobnost spáchání dalších činů podobné povahy. Sleduje se především stupňování agresivního jednání během páchání deliktu, prodlužování času, který pachatel tráví s napadeným, rafinovanější techniky týrání či zohavení oběti, pozornost, kterou pachatel věnuje zahlazování stop. Postupně dochází ke zkracování doby mezi jednotlivými skutky trestné činnosti. 6. Časové faktory Odborník zjišťuje, kolik potřeboval pachatel času k vytipování a výběru oběti, k naplánování spáchání činu, kolik času potřeboval, aby se k oběti přiblížil, aby oběť zabil. Důležité je zjištění, jak dlouho pachatel prováděl dodatečné úkony na mrtvole, jak mnoho času s obětí trávil, zda byla oběť usmrcena okamžitě nebo až po několika hodinách či dnech, kolik času poté potřeboval vrah k ukrytí mrtvoly. Díky těmto informacím lze vymezit, zda šlo o organizovaného či dezorganizovaného pachatele. 7. Místní faktory (faktory spojené s místem činu) Zde se zkoumá, kde se pachatel poprvé přiblížil k oběti, v jakém místě k činu došlo, v jakém časovém období, zda byla mrtvola přemístěna z místa činu a jakým způsobem apod. Mezi významné položky místa činu lze zařadit 40 : a) Polohu těla Je zásadní, aby byla písemně i fotograficky dokumentována poloha těla v době jeho nálezu. Při ohledání totiž dochází k manipulaci s mrtvým tělem, někdy je poloha měněna při resuscitačních pokusech, někdy také nálezcem těla. b) Stav těla Při úvaze o psychickém stavu a chování pachatele na místě činu je třeba znát stav oběti, zejména stav oblečení. Je nutné zjistit, zda byla oběť svlečená úplně, částečně nebo zda byla oblečená, jestli bylo oblečení nějak poškozeno, zda zranění na těle oběti odpovídají poškozením oblečení, např. při bodných nebo střelných poraněních. 40 GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s

25 Je nutné se věnovat i tomu, jestli pachatel v průběhu činu nebo po něm manipuloval se svršky oběti, odnesl-li z místa činu nějaké věci z majetku oběti. Významným dokladem např. u sexuálních vražd může být neobvyklé uspořádání oděvu, zvláštní poloha těla, přítomnost nezvyklých předmětů na místě činu. Zakrytí obličeje i celého těla může naznačovat, že pachatel svého činu lituje nebo měl k oběti blízký vztah. c) Množství a povaha zranění První představu o aktivitách poskytne fotodokumentace a zpráva o prvotním ohledání těla (soudním) lékařem. Tu je nutné doplnit o soudně lékařský posudek, který obsahuje soupis všech zranění, mechanismus jejich vzniku, odhad doby, kdy zranění vznikla (která byla způsobena zaživa a která po smrti), důkazy přítomnosti spermatu v těle, na těle či oděvu oběti, toxikologické závěry. Množství a směr zasazených ran naznačuje pachatelův psychický stav v době útoku. d) Přítomnost a lokalizace ostatních stop Pro profilování jsou významné zejména stopy trasologické (např. otisky bot, pneumatik). Ty mohou naznačit, jakým způsobem se pachatel na místo činu dostal, zda byl na místě dříve než oběť. Významné jsou i stopy biologické, zejména krevní, naznačující pohyby oběti a pachatele na místě činu, vzájemnou polohu pachatele a oběti při útoku, snahy zraněné oběti uniknout. Přítomnost spermatu vypovídá s vysokou pravděpodobností o sexuální motivaci činu, jeho nepřítomnost ale sexuální motivaci nevylučuje. Důležité jsou i stopy daktyloskopické, jejichž nepřítomnost naznačuje, že se pachatel na spáchání činu pečlivě připravoval. Balistické stopy přicházejí v úvahu u násilí spáchaných střelnou zbraní. e) Okolí místa činu Znalost okolí místa činu umožňuje posoudit míru rizika, které pachatel podstoupil zdržením se na místě činu, stanovit přístupové a únikové trasy pachatele, odhadnout míru pachatelových znalostí terénu. Dva základní pojmy, bez nichž se nelze v tomto okruhu otázek zorientovat, jsou modus operandi a signatura. Modus operandi je způsob, jakým je daný trestný čin spáchán. Výrazně se na něm podepisuje osobnost pachatele, proto je také u každého trestného činu rozdílný. Jde 21

26 v podstatě o to, co pachatel dělá pro spáchání zločinu. Může jím být výběr konkrétního typu oběti, volba smrtící zbraně, místa, kde bude čin spáchán, způsobu, jakým bude zbraň použita 41. Modus operandi zahrnuje ta jednání, která jsou nutná ke spáchání trestného činu. Jde o aspekty rozumové, cíleně orientované, strategie pachatele. Signatura na druhé straně jsou ta jednání, která nejsou nezbytná pro spáchání činu, ale pachatel je dělá k uspokojení svých emočních potřeb. Je to jedinečný styl, ve kterém pachatel páchá své zločiny 42. Mezi modem operandi a signaturou je v některých situacích velmi tenká hranice a lze je jen obtížně od sebe rozlišit. Atributy, jejichž souhrn tvoří v některých případech modus operandi, se u jiného trestného činu stávají signaturou, např. u způsobu páchání vraždy. Modus operandi se ukazuje dynamičtější, proměnlivější. V průběhu trestné činnosti se vyvíjí, pachatel jej obměňuje a zdokonaluje v závislosti na podmínkách odpovídajících situaci. Způsob vraždy se vyvíjí spolu s tím, jak pachatel pokračuje ve svém zločineckém vývoji a jak je schopen těžit ze zkušeností. Stejně tak se může vyvíjet i zahlazování stop v závislosti na pachatelově dosavadní praxi 43. Při hledání odpovědi na otázku PROČ byl čin spáchán přechází profilující expert od popisu vnějšího chování k úvahám o vnitřním prožívání neznámého pachatele. Snaží se odhalit podnět vedoucí ke spáchání trestného činu, pachatelovo prožívání a důvody jeho jednání. Vychází se zejména ze způsobu, kterým byl trestný čin spáchán. Tato etapa je nejvýznamnější a také nejobtížnější. V některých případech je motiv evidentní již od počátku, ale stále častěji se stává, že je zastřený. Někdy se kriminalistům zdá, že v konkrétním případě ani žádný motiv neexistuje. Každé jednání má sice svou příčinu, ale někdy je obtížné ji najít a zvláště pochopit ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s CRABBÉ, A., DECOENE, S., VERTOMMEN, H. Profiling hominide offenders: A rewiew of assumptions and theories. 2007, s ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007, s Tamtéž, s

27 Dalším krokem je zodpovězení otázky KDO čin spáchal. Sem patří utvoření samotného profilu pachatele, tj. sestavení pravděpodobných charakteristik osobnosti pachatele a shrnutí důležitých údajů k jeho osobě. Z poznatků o jeho chování a jeho prožívání vytváří profilující expert celkový obraz o jeho psychickém založení, tj. portrét osobnosti, který současně zahrnuje některé předpokládané sociodemografické charakteristiky, např. povolání, sociální příslušnost k určité vrstvě apod. 45 Podle K. Netíka a J. Neumanna 46 by se měl psychologický profil pachatele vyjadřovat: - k pravděpodobnému pohlaví pachatele - jeho přibližnému věku - rámcově i k zaměstnání - pravděpodobnému rodinnému stavu - předpokládané úrovni inteligence - úrovni vzdělání - kriminální minulosti - rámcově k charakteristikám vztahů v jeho orientační rodině - bydlišti, alespoň přibližně (ve vztahu k místu činu) - pravděpodobným charakteristikám osobnosti (jak se projevují v jeho chování) - stupni sexuální zralosti a eventuální sexuální deviaci - pravděpodobnosti opakování deliktu - event. přístupu vyšetřovatele k pachateli P. Vyhlídalová 47 kromě těchto údajů uvádí také - životní styl - sociální původ - sociální přizpůsobení - vzhled a úpravnost - emocionální přizpůsobení 45 ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2004, s NETÍK, K., NEUMANN, J. Metoda psychologického profilování pachatele příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika 1990, č. 1-2, s VYHLÍDALOVÁ, P. K otázce psychologického profilování. Československá kriminalistika 1990, č. 1-2, s