Základy trestní odpovědnosti

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Základy trestní odpovědnosti Bakalářská práce Autor: Timotej Votruba Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr.Anežka Forstová Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací... V Holíči dne Timotej Votruba

3 Poděkování Rád bych poděkoval především vedoucí práce JUDr. Aneţce Forstové za pomoc a cenné rady, které mi poskytla v průběhu zpracování této bakalářské práce. Všem ostatním děkuji za pochopení a trpělivost.

4 Anotace práce Předmětem bakalářské práce,,základy trestní odpovědnosti je objasnění problematiky v oblasti trestního práva. První část je zaměřena na uvedení do trestního práva, na vymezení pramenů a norem upravujících trestní právo a definici trestního práva. Dále popisuje funkce a základní zásady trestního práva. Druhá část charakterizuje trestní odpovědnost, trestný čin, jaké jsou znaky trestného činu a dělení trestných činů. Dále charakterizuje pachatele trestného činu, co je pro pachatele typické a kdo můţe být pachatelem. Třetí část definuje důvody zániku trestnosti a trestu, mezi které patří účinná lítost, promlčení trestní odpovědnosti, zánik trestní odpovědnosti účastníka a další. Krom toho jsou tu rozebrány okolnosti vylučující protiprávnost činů, jako krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko, oprávněné pouţití zbraně a další. Poslední část definuje trestní řízení, jaké jsou základní zásady trestního řízení a kdo je subjektem trestního řízení. Klíčová slova: trestní právo, trestní odpovědnost, trestný čin, pachatel, zánik trestnosti a trestu, trestní řízení Annotation The subject of bachelor thesis,,principles of criminal lability is to clarify issues in the field of criminal law. The first part is focused on introducing the criminal law, the definition of sources and rules of law and the definition of criminal law. It also describes the functions and basic principles of criminal law. The second part describes the criminal liability, crime, characters of the crime, and crime structuring. Further there is characteristic of the offender, what is typical for him, and who may be the offender. The third section defines the reasons for dissolution of punishment and crime, which include repentance, limitation of criminal liability, termination of criminal responsibility of the participant and more. Moreover, there are analyzed the circumstances excluding illegality of acts, such as extreme emergency, selfdefense, consent of damaged person, acceptable risk, legitimate use of weapon and more. The last part defines criminal procedure, basic principles of criminal procedure and subjects of criminal proceedure. Key words: criminal law, criminal liability, crime, offender, dissolution of crime and punishment, criminal procudure

5 Obsah Úvod Trestní právo Prameny trestního práva Nejvýznamnější právní normy upravující trestní právo Vymezení pojmu trestního práva Trestní právo hmotné (materiální) Trestní právo procesní (formální) Funkce trestního práva Preventivní funkce trestního práva Ochranná funkce trestního práva Regulativní funkce trestního práva Represivní funkce trestního práva Zásady trestního práva Zásady z celkové koncepce a podle účelu trestního zákona Další zásady trestního práva Základy trestní odpovědnosti Trestní odpovědnost Trestní čin Formální znaky trestného činu Materiální znaky trestného činu Třídění trestných činů podle typové škodlivosti Třídění trestných činů podle dalších různých hledisek Třídění trestných činů podle zájmů chráněných trestním zákoníkem Pachatel trestného činu - obecně Věk pachatele Příčetnost pachatele Nepřímý pachatel Spolupachatel Účastník Zánik trestnosti a trestu Okolnosti vylučující protiprávnost činů Krajní nouze Nutná obrana Svolení poškozeného Přípustné riziko Oprávněné pouţití zbraně Další okolnosti vylučující protiprávnost činů Výkon povolání a jiné dovolené činnosti Lékařský zákrok

6 3.2.3 Výkon práv a plnění povinnosti Beztrestnost agenta Plnění závazného rozkazu Riziko ve sportu Zánik trestnosti a trestu Účinná lítost Promlčení trestní odpovědnosti Zánik trestní odpovědnosti účastníka Další zániky trestní odpovědnosti Zahlazení odsouzení Trestní řízení Pojem a předmět trestního řízení Základní zásady trestního řízení Zásady českého trestního řízení Subjekty trestního řízení Závěr Seznam pouţitých zdrojů Seznam tabulek Seznam pouţitých zkratek

7 Úvod Cílem této bakalářské práce je seznámit jak odbornou, tak i laickou veřejnost, popřípadě další zájemce s problematikou trestního práva hmotného, i procesního. V následujících kapitolách je vysvětlena problematika základů trestní odpovědnosti spíše všeobecně, ne příliš do hloubky. Daná problematika se snaţí čtenáře obeznámit se základy trestního práva, co znamená samotný pojem trestního práva, jaké prameny upravují trestní právo a co je vlastně podstatou tohoto práva. Krom toho, v sobě zahrnuje další důleţité informace související s trestní odpovědností, s pachatelem trestního činu, dále co si můţeme představit pod pojmem trestní řízení. Krom toho čitatele obeznamuje i s dalšími náleţitostmi, jako např. kdy můţe nastat zánik trestnosti a trestu a jaké jsou okolnosti vylučující protiprávnost činů. Jedná se tedy o získání nějaké základní orientace v oblasti trestního práva. Toto téma jsem si zvolil především z toho důvodu, ţe se zajímám o právnickou oblast. Dále očekávám, ţe zpracování tohoto tématu bude přínosné i pro mě osobně, jelikoţ se jedná o téma, které se nás neustále dotýká, či uţ přímo nebo nepřímo. Denně jsme zaplavovány informacemi z televize, novin, rádií o různých trestných činech a přestupcích, které se kolem nás dějí kaţdým dnem. Je to tedy téma, z kterého by měl mít kaţdý občan určité poznatky a znalosti, které se mu navíc mohou v průběhu ţivota hodit. Krom toho, v důsledku vývoje společnosti prochází trestní právo dynamickým vývojem a to co platilo v minulosti, nemusí úplně platit i dnes. Např. od je přijat nový trestní zákoník, který obsahuje řadu významných změn v části obecní, ale i v části zvláštní. Krom toho musím zmínit i další skutečnost, která spočívá v přijetí úpravy trestního práva právnických osob platné od Problematika daného tématu je kvalitně zpracována v mnoha odborných publikacích od mnohých renomovaných autorů. Dalšími důleţitými zdroji v této bakalářské práci jsou ústavní zákony, a trestní zákony. Nejvýznamnější je ovšem zákon č. 140/1961 Sb., který je základním pramenem trestního práva v České republice. Ponechávám tedy na čtenáři, aby posoudil, do jaké míry se mi podaří naplnit cíle, které jsem si v této bakalářské práci stanovil. 7

8 1 Trestní právo 1.1 Prameny trestního práva Prameny trestního práva můţeme dělit na prameny materiální a formální. Do materiálních pramenů, které do značné míry ovlivnily tvorbu práva, můţeme zařadit přírodní, geografické, demografické, sociální ekonomické, mravní a politické, technologické, ekologické, mezinárodněpolitické a jiné podmínky ţivota určité společnosti. Tyto důvody vedly zákonodárce k vytvoření různých právních norem. Tyto normy se povaţují za prameny formální. Prameny formální slouţí k nalezení a identifikování práva stanoveného státem a k domáhání se jeho uplatnění nebo splnění. 1 Článek 39, Hlava V. říká, ţe, jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. 1.2 Nejvýznamnější právní normy upravující trestní právo Základním pramenem trestního práva hmotného v České republice je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2 (dále jen trestní zákoník ). Trestní zákoník nabyl účinnosti a nahradil 50 let účinný trestní zákon č. 140/1961 Sb.Mezi další nejvýznamnější formální prameny upravující trestní právo hmotné můţeme zařadit: Ústavní zákony (Ústava České republiky zákon nejvyšší právní síly, Listina základních práv a svobod) mezinárodní smlouvy (má přednost před zákonem, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného neţ zákon, pouţije se mezinárodní smlouva) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád, ve znění pozdějších předpisů), Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), ve znění pozdějších předpisů. 3 1 IVOR J., a kol.: Trestné právo hmotné. Druhé, doplněné a přepracované vydání. 2010, 625 s. ISBN , s Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákonů č. 306/2009 Sb., 181/2011 Sb., 330/2011 Sb., 357/2011 Sb., 420/2011 Sb., 375/2011 Sb., 458/2011 Sb. 3 NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

9 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. Určitým neformálním pramenem trestního práva mohou být i etické zásady, právní obyčeje, nebo vědní obory jako jsou psychologie, kriminologie nebo sociologické poznatky. Etické zásady jsou významné např. při hodnocení spravedlivosti trestu, psychologie nás můţe informovat o psychickém stavu pachatele a můţe pomoct určit, které okolnosti jsou polehčující a které naopak přitěţující. Sociologie spolu s kriminologií je věda o zločinnosti, zaobírá se příčinami a prostředky, jak zločinům předcházet. Zákonodárcům pomáhá určit, která jednání postihnout a která naopak ne. 4 Dále bychom měli zmínit další vědní obory související s trestním právem - kriminalistiku, která se zaobírá taktikou, technikou odhalování a objasňování trestných činů, jejich pachatelů a příčin, které pachatelů k takému jednání vedly, nebo spáchání trestného činu umoţnily. Mezi další obory patří penologie (nauka o trestu a trestání), viktimologie (nauka o obětech trestné činnosti), psychiatrie, sexuologie, chemie, antropologie,soudníinţenýrství a lékařství Vymezení pojmu trestního práva Trestní právo se často označuje jako historicky nejstarší obor práva. Uţ v dávné minulosti se lidé proti útokům bránili osobní sebeobranou, ale také společenskou obranou, a ukládáním újmy prostřednictvím moci veřejné. To pak vedlo ke vzniku různých právních norem. V demokratických státech je trestní právo pojímáno jako krajní prostředek, tzv.,,ultima ratio. To znamená, ţe k aplikaci trestného práva dochází, kdyţ uţ není moţné ochranu společnosti dosahovat jinými mimo-trestními prostředky. Trestní právo je jedním z odvětví veřejného práva, a součástí systému sociální a státní kontroly. Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou, chrání základní hodnoty a vztahy upravené jinými právními odvětvími. Chrání práva a zájmy fyzických a právnických osob, ale i společnosti a samotné ústavní zřízení České republiky před společensky škodlivým 4 SOLNAŘ V., FENYK J., CÍSAŘOVÁ D., VANDUCHOVÁ M.: Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha, 2009, 283 s. ISBN s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

10 jednáním. Zákon stanovuje, co je trestným činem, a s ním spojené sankce, které jsou za trestné činy ukládány. 6 V současné době je v České republice, ale i ve většině evropských států trestní právo tvořeno trestním právem hmotným čili materiálním a trestním právem procesním, tedy formálním. Trestní právo hmotné se ještě dále člení na obecnou a zvláštní část Trestní právo hmotné (materiální) Trestní právo hmotné stanovuje, co je trestným činem, jaký trest lze za trestní čin uloţit. Obecní část krom toho popisuje podmínky trestní odpovědnosti, okolnosti vylučující protiprávnost, zánik trestní odpovědnosti, zahlazení odsouzení, zvláštní ustanovení o pachatelích a výkladová ustanovení.zvláštní část trestního práva poskytuje přehled jednotlivých trestných činů, a jejich znaky, jak níţe uvedeme. Trestní právo hmotné se realizuje prostřednictvím trestního práva procesního Trestní právo procesní (formální) Naopak trestní právo procesní upravuje procedurální postup trestních orgánů v trestních věcech. Jedná se o zjišťování trestných činů, prokazování jejich spáchaní konkrétním osobám, ukládaní a výkon trestů a ochranných opatření, dále upravuje práva a povinnosti osoby, proti které se vede trestní řízení nebo i jiných osob, které se trestního řízení účastní Funkce trestního práva Trestní právo kromě represivní funkce (individuální působení na pachatele trestného činu s cílem zabránit v páchání trestné činnosti, vytvářet podmínky pro jeho převýchovu a resocializaci), zajišťuje i funkci preventivní (individuální a generální prevenci), ochrannou (ochrana společnosti,,ultima ratio ) a regulativní (regulace společenských vztahů z hlediska trestní odpovědnosti). 9 Jednotlivé funkce si rozebereme podrobněji. 6 NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. yd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s Trestní právo. In: Wikipedia: the free encyclopedia[online]. St. Petersburg (Florida): WikipediaFoundation, , last modified on [cit ]. Dostupné z: 9 SOLNAŘ V., FENYK J., CÍSAŘOVÁ D., VANDUCHOVÁ M.: Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha, 2009, 283 s. ISBN s 16 10

11 1.4.1 Preventivní funkce trestního práva Preventivní úkol je hlavním úkolem trestního práva. Preventivní prostředky mají informovat jednotlivce o jednáních, které jsou trestné a které jsou zakázané, mají výchovný charakter. Trestní právo má tak hrozbou, ukládáním a výkonem újmy na konkrétního pachatele (individuální, speciální prevence) působit preventivně na potenciální pachatele a má předcházet páchání dalších trestných činů (generální prevence). Také samotné vydání trestního zákona zajišťuje prevenci Ochranná funkce trestního práva Ochranný úkol trestního práva spočívá především v ochraně společnosti před kriminalitou, před společensky nejvíce nebezpečnými činy fyzických osob. Trestní právo má slouţit jako krajní prostředek, tedy nastupuje tam, kde se ostatní právní prostředky ukáţou jako neúčinné Regulativní funkce trestního práva Regulativním úkolem trestního práva je zejména co nejpřesnější zákonné stanovení podmínek trestní odpovědnosti, ukládaní trestů a ochranných opatření pachatelům trestných činů, dále reguluje nejvyšší hodnoty, které jsou společností povaţovány za nejdůleţitější Represivní funkce trestního práva Represivní prostředky mají za cíl postihovat konkrétní protiprávní jednání, které jiţ nastaly, tedy ochranu zajišťuje individuálním působením na pachatele. Vyuţívá k tomu donucovací formy SOLNAŘ V., FENYK J., CÍSAŘOVÁ D., VANDUCHOVÁ M.: Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha, 2009, 283 s. ISBN s STUDENTI METROPOLITNÍ UNIVERZITY PRAHA. Pojem a prameny trestního práva, výklad trestních zákonů. [online]. [cit ]. Dostupné z: trestni-pravo-hmotne/143-trestni-pravo-z-pravnicke-fakulty-plze-ast-1 12 STUDENTI METROPOLITNÍ UNIVERZITY PRAHA. Pojem a prameny trestního práva, výklad trestních zákonů. [online]. [cit ]. Dostupné z: trestni-pravo-hmotne/143-trestni-pravo-z-pravnicke-fakulty-plze-ast-1 13 STUDENTI METROPOLITNÍ UNIVERZITY PRAHA. Pojem a prameny trestního práva, výklad trestních zákonů. [online]. [cit ]. Dostupné z: trestni-pravo-hmotne/143-trestni-pravo-z-pravnicke-fakulty-plze-ast-1 11

12 1.5 Zásady trestního práva Základní zásady trestního práva hmotného a procesního upravuje ústavní právo, které má základní postavení v systému právního řádu našeho státu. Krom toho upravuje státní zřízení a základní práva a svobodu občanů. Zásady trestního práva přímo navazují na účel trestního práva, kterým je ochrana společnosti. K základním zásadám trestního práva patří zásada,,nullumcrimen sine lege coţ v překladu znamená ţádný trestný čin bez zákona a,,nullapoena sine lege, tedy není trestu bez zákona. Základní třídění zásad trestního práva můţeme provést na základě jejich povahy: obecné dopadají na celý systém práva, zahrnují i právo trestní zvláštní, nebo meziodvětvové přesahují svým významem do několika právních odvětví, i do trestního práva specifické, nebo odvětvové jsou vlastní pouze trestnímu právu Zásady z celkové koncepce a podle účelu trestního zákona Zásada subsidiarity trestní represe podstata této zásady spočívá v myšlence trestního práva jako prostředku,,ultima ratio, coţ znamená, ţe trestní právo nastupuje k ochraně příslušných objektů aţ tehdy podpůrně kdyţ nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů (občanskoprávní, obchodněprávní, správně-právní atd.). Tyhle jiné právní prostředky tu selhávají nebo jsou neefektivní. Teda trestní právo se pouţije aţ v případě, ţe neexistuje jiné řešení. 14 Zásada zákaz retroaktivity(zpětné působnosti)anebo jinak,,nullumcrimen sine lege praevia ( 2 odst. 1 věta za středníkem) pozdějšího zákona v neprospěch pachatele - garantuje jistotu občanům, ţe nejprve musí být zákonodárcem stanoveny podmínky, aţ potom můţeme označit jednání za trestný čin. Pozdějšího zákona se můţe vyuţít tehdy, jestliţe to je pro pachatele příznivější. Zásada nepřípustnost analogie k tíţi pachatele analogií rozumíme mezery v právní úpravě výslovně neuvedeného pod podobný, nebo v zákoně uvedený. Znamená to, ţe nelze uţít analogie k tíţi pachatele. Analogií není moţné rozšiřovat podmínky trestní odpovědnosti, a ukládaní trestů nebo ochranných opatření je 14 ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY. Princip subsidiarity trestní represe. [online]. 2013[cit ]. Dostupné z: 12

13 moţné jen na základě zákona. Analogie se můţe vyuţít jen tehdy, jestliţe je to pro pachatele příznivější. 15 Zásada individuální trestní odpovědnosti ( 41 a 42) znamená, ţe pachatele je moţné trestat jen za jeho vlastní jednání. Trestní zákoník stanovuje polehčující a přitěţující okolnosti, ke kterým musí soud přihlédnout. Zásada trestní odpovědnost je zaloţena na zavinění nebo jinak,,nullumcrimen sine culpa - znamená, ţe bez zavinění nelze uplatnit trestní odpovědnost. Vinou rozumíme zaviněné naplnění zákonných znaků, které jsou obsaţeny ve skutkové podstatě trestného činu, k tomu přistupuje znak subjektivní stránky trestného činu zavinění. 16 Zásada přiměřenosti trestání ( 38) - ukládání a výkon sankcí - musí být vyjádřen ve vztahu k závaţnosti trestného činu a osobě pachatele. To znamená, ţe úměrnost trestu musí odpovídat povaze trestného činu, osobnosti jeho pachatele i dalším v zákoně uvedeným hlediskům. Je to z toho důvodu, ţe pouze přiměřený a spravedlivý trest je účelný. Zásada humanizmu ( 37 odst. 2) tahle zásada vyplývá z Ústavy ČR, ale i Listiny základních práv a svobod. Zahrnuje humanizmus vůči řádným občanům i vůči demokratickým a humanitním hodnotám společnosti, ale i humanizmus vůči pachateli. Orientuje se na ukládání a výkon trestních sankcí na pachatele. Jejím projevem je nepřípustnost trestu smrti, nebo mučení, či podrobení krutému, nelidskému a poniţujícímu zacházení nebo trestu. Nesmí být poníţena lidská důstojnost výkonem trestu. Zásada zákonnosti( 37 odst. 1)trestního práva podmiňuje obecný princip rovnosti před zákonem. Trestní právo můţe být čerpáno z Ústavy ČR, zákonů a obecně závazných předpisů, ale pouze trestní zákon vymezuje trestné činy a sankce za spáchání trestného činu a pouze soud rozhoduje o vině a trestu. Zásada pomocné úlohy trestní represe vyţaduje, aby trestání bylo omezeno jen v případech nezbytně nutných k ochraně společnosti. Represe je spojena s výchovou Analogie. In: Wikipedia: the free encyclopedia[online]. St. Petersburg (Florida): WikipediaFoundation, , last modified on [cit ]. Dostupné z: 16 NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

14 1.5.2 Další zásady trestního práva Mezi další zásady, které jsme neuvedly, mohou patřit i další: Zásada zákazu dvojího hodnocení, nebo-li zásada,,ne bis in idem, říká, ţe jedna a tatáţ skutečnost by neměla být přičítána v neprospěch pachatele dvakrát. 18 Zásada demokratismu tuhle zásadu vyjadřuje Ústava ČR. Podstatou zásady je to, ţe podle hlediska hierarchie hodnot demokratického státu platí, ţe trestní právo koncentruje svou pozornost v prvé řadě na ochranu osobnosti člověka, jeho důstojnosti, jeho práv a svobod. Jedná se o ochranu jak obětí kriminality, tak o ochranu samotných pachatelů před nadměrnou represí. Jedná se o ochranu většiny řádných občanů proti menšině kriminálních jedinců, ale i o ochranu menšiny ze strany většiny. 19 Zásada vyrovnanosti zájmů individuálních a zájmůcelku říká, ţe na prvním místě v hierarchii hodnot demokratického právního státu je člověk a občan. Z toho vyplývá, ţe individuální zájmy jsou prioritní, ovšem jsou postaveny do určité vyváţené relace k zájmům celku (společnosti, státu). Jinak řečeno, kaţdému co jeho jest z hlediska trestu, a kaţdému z hlediska viny stejně. 20 Zásada materiálního a formálního pojetí trestného činu,materiální pojetí znamená, zohlednění nebezpečnosti činu pro společnost, tedy nepostačuje pouze naplnění formálních znaků.formální pojetí trestného činu spočívá v přesném vymezení znaků skutkové podstaty a nebezpečnost skutku (materiální znak) slouţí pouze jako korektiv, k němuţ se přihlíţí v případě, kdy je skutek trestným činem po formální stránce. 21 Zásada personality trestu,,podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt. ( 6 trestného zákona) 18 EPRAVO. Podstata zásady ne bis in idem. Epravo.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 19 VICHORCOVÁ Zuzana. Správní trestání. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická Fakulta, Právní specializace Veřejná správa 20 VICHORCOVÁ Zuzana. Správní trestání. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická Fakulta, Právní specializace Veřejná správa 21 Trestný čin. In: Wikipedia: the free encyclopedia[online]. St. Petersburg (Florida): WikipediaFoundation, , last modified on [cit ]. Dostupné z: AD_pojet.C3.AD_trestn.C3.A9ho_.C4.8Dinu 14

15 2 Základy trestní odpovědnosti 2.1 Trestní odpovědnost Trestní zákon označuje základem trestní odpovědnosti souhrn podmínek, při jejichţ splnění vzniká trestní odpovědnost pachatele. Touhle trestní odpovědností se míní povinnost strpět za takto spáchaný trestný čin sankci, která je stanovována zákonem. Jen trestní zákon můţe vymezit trestné činy, ale i stanovit sankce, které lze uloţit za jejich spáchání. Trestní odpovědnost pachatele spolu se souvisejícími trestněprávními důsledky lze uplatňovat, jen pouze v takovém případě, které jsou škodlivé a nebezpečné pro společnost a nepostačuje odpovědnost uplatnit podle jiného právního předpisu.k trestní odpovědnosti je třeba úmyslného zavinění, v některých případech stanoví-li trestní zákon, i zavinění z nedbalosti. 22 Trestní zákon ke vzniku trestní odpovědnosti vyţaduje naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, tzv. dokonání trestného činu. Trestní zákoník připouští trestní odpovědnost i v případech, kde chybí jeden ze znaků a to následek. Trestní odpovědnost tak dopadá i na přípravu trestného činu, pokus o trestní čin, spolupachatelství nebo i účastenství na trestném činu, který můţe mít podobu organizátorství, návodu nebo pomoci Trestní čin Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Tím vzniká odpovědnost za strpění sankcí stanovených trestním zákonem. Trestním činem se rozumí protiprávní, nedovolený čin vykazující znaky podle tohoto zákona, na který je stanoven trest.,,jde o jednání, kterým pachatel zásadně poškozuje nebo ohrožuje státní moci chráněné zájmy a které proto stát trestá zpravidla vězením nebo jiným způsobem BUSINESS.CENTER.CZ. Trestní odpovědnost. [online] [cit ]. Dostupné z: tr. zákoníku. 24 Trestný čin. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): WikipediaFoundation, , last modified on [cit ]. Dostupné z: 15

16 Při posuzování, zda skutek je nebo není trestným činem, orgán činný v trestním řízení musí nejprve učinit potřebná zjištění týkající se rozhodných skutkových okolností. Dále je nutné učinit závěr, zda takto zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu, a pak se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje společenskou škodlivost nebo jinak řečeno nebezpečnost. Nebezpečnost pro společnost je materiální podmínkou trestnosti. Aby se jednalo o trestní čin, musí být oba uvedené znaky trestného činu naplněny Formální znaky trestného činu Za znaky trestného činu se povaţují tyto znaky: protiprávnost posuzujeme z hlediska celého právního řádu, znaky uvedené v trestním zákonězahrnují: o znaky obecné jedná se o znaky společné pro všechny trestné činy (např.: věk a příčetnost pachatele, rozumová a mravní vyspělost) o znaky typové znaky popisující jednotlivé typy trestných činů. Jejich souhrn se nazývá i skutková podstata trestného činu. Znaky můţeme dále dělit do skupin, podle toho co znaky charakterizují: objekt trestného činu, objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu, subjekt trestného činu, subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu. 26 Skutková podstata trestného činu Jak jsme výše uvedli, skutková podstata trestného činu má čtyři základní prvky. Hovoříme o prvcích, kterými jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka, tyto prvky mají své obligatorní a fakultativní znaky. Objektem trestného činu (zájem chráněný zákonem) jsou vlastnické vztahy, společenské vztahy, ţivot a zdraví, svoboda, důstojnost člověka, zájmy a hodnoty, nebo např. i měna. Trestní právo chrání zájmy jednotlivců, ale i společnosti. Trestní právo nechrání objekty všechny, chrání pouze ty, které z hlediska charakteru trestního práva tuto ochranu 25 GŘIVNA T. Trestní právo hmotné. Judikatura k obecné části. Praha: ASPI, a. s., 2007, s ISBN s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

17 vyţadují. 27 Některé skutkové podstaty trestných činů mají dva nebo i více objektů, které jsou zasaţeny současně, např. ochrana osobní svobody a zároveň majetek. Objekt trestného činu můţeme dělit podle stupně abstrakce na: obecný (rodový), druhový (skupinový)a individuální. obecný - objektem obecným rozumíme souhrn všech společenských vztahů, zájmů a hodnot, které jsou chráněny trestním zákonem. Rodový objekt dále konkretizuje objekt obecný. 28 druhový - objekt druhový je určen podle názvu hlav a jednotlivých dílů těchto hlav ve zvláštní části trestního zákona. individuální - objekt individuální vyjadřuje, které vztahy jsou chráněny jednotlivými ustanoveními uvedenými ve zvláštní části trestního zákoníku. Podle významu v rámci skutkové podstaty objekt trestného činu rozlišujeme na individuální primární a individuální sekundární. Primární objekt - vyjadřuje jaké společenské zájmy jsou primárně chráněny např. ochrana ţivota a zdraví, osobní svoboda. Sekundární objekt - znamená, ţe společenské zájmy jsou chráněny sekundárně, nepřímo. Sekundární objekt nemusí být obsaţen ve skutkové podstatě. Např. trestný čin loupeţe ( 173 trestního zákoníku), kde primárním objektem je osobní svoboda nebo zdraví poškozeného a sekundárním objektem majetek. 29 Objektivní stránka trestného činu charakterizuje způsob, jakým pachatel spáchal trestný čin a jeho následky. Zahrnuje tzv. obligatorní znaky a fakultativní znaky obligatorní znaky: o jednání je prvním předpokladem trestného činu. Hovoříme o dvou formách jednání, a to jednání tzv. komisivní nebo o konání omisivním, coţ je určitá forma opomenutí (např. neposkytnutí pomoci). Omisivní jednání můţe být přímé i nepřímé. o následek můţeme definovat jako porušení, ohroţení zákonem chráněného zájmu, které způsobí pachatel svým jednáním (např. porucha nebo ohroţení zdraví, škoda). Následek můţe být ohroţovací, poruchový, zvlášť těţký a těţko napravitelný nebo škodlivý. 27 KRATOCHVIL, V. a kol. autorů. Trestní právo hmotné, obecná část. Brno: MU v Brně s KRATOCHVIL, V. a kol. autorů. Trestní právo hmotné, obecná část. Brno: MU v Brně s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

18 o příčinný vztah mezi jednáním a následkem, tzv.,,kauzální nexus. Příčinný vztah musí být v kaţdé konkrétní věci prokázán. Pokud není dokazováním bezpečně prokázán, není naplněna objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu. 30 fakultativní: o místo, např. na bojišti, na obsazeném území, místo veřejnosti přístupné, o doba, např. za války, ozbrojeného konfliktu, za bojové situace nebo za stavu ohroţení státu, o způsob jednání, které můţe být zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, o účinek spáchání činu, např. ohroţení ţivota, smrt. Pokud je některý z těchto znaků ve skutkové podstatě trestného činu obsaţen, nebo vyţadován, na tento znak pohlíţíme jako na obligatorní a musí být naplněn. 31 Subjektem trestného činu je pachatel trestného činu. Subjekt můţe být konkrétní, nebo speciální. Speciální subjekt je taková osoba, která má zvláštní vlastnosti, způsobilost nebo postavení, např. úřední osoba můţe spáchat trestný čin zneuţití pravomoci úřední osoby podle 329 trestného zákoníku. Konkrétní subjekt zvláštní vlastnosti, způsobilost nebo postavení mít nemusí, např. matka můţe spáchat trestný čin vraţdy novorozeného dítěte matkou podle 142 trestného zákoníku. Zahrnuje obligatorní znaky, jako věk a příčetnost pachatele. Pokud jsou splněny obligatorní znaky, můţe většinu trestných činů spáchat kdokoliv. 32 Do z právní úpravy vyplývalo, ţe subjektem trestného činu mohla být pouze fyzická osoba. Pokud tedy v důsledku činnosti právnické osobydošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, bylo nutno zjistit konkrétní osobu, která jednala za právnickou osobu a ohrozila neboporušila objekt trestného činu. Od jiţ toto ale neplatí, neboť vstoupil v platnost zákon č. 418/2011 Sb. Z toho vyplývá, ţe od můţe 30 NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

19 být subjektem trestného činu nejen fyzická, ale i právnická osoba. 33 Ztrestní odpovědnosti podle zákona č. 418/2011 Sb., je vyloučena Česká republika a územní samosprávné celkypři výkonu veřejné moci. Subjektivní stránka trestného činu zahrnuje znaky, které se týkají pachatelově psychiky, zda se jednalo o zavinění ve formě úmyslu nebo z nedbalosti. Pokud nedojde k zavinění, nedochází k trestnímu činu ani trestu. Zaviněním lze rozumět,,vnitřní, psychický vztah pachatele trestného činu k porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu, který je vyvolaný způsobem uvedeným v trestním zákoně 34. Úmysl můţe být: přímý,,dolusdirectus, kdyţ pachatel svým jednáním chce způsobit následek, nepřímý,,dolus eventualit, kdyţ pachatel ví, ţe můţe svým jednáním způsobit následek, a pro případ, ţe ho způsobí, byl s tím srozuměn. Také nedbalost můţeme členit na vědomou a nevědomou. Vědomá nedbalost znamená, ţe pachatel ví, ţe můţe svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřeného důvodu spoléhá, ţe se tak nestane. Na rozdíl od vědomé nedbalosti, nedbalost nevědomá znamená, ţe pachatel neví, ţe můţe svým jednáním způsobit takové porušení nebo ohroţení, ale vědět by to měl a mohl vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům. 35 Fakultativním znakem je motiv (pohnutka), cíl (záměr) trestného činu.,,pohnutka (motiv) je vnitřní podnět, který vyvolal rozhodnutí pachatele spáchat trestný čin. 36 Pohnutkou můţe být hrozba, nátlak, závislost nebo podřízenost, vliv tíţivých osobních nebo rodinných poměrů, nebo ziskuchtivost, pomsta, národnostní, rasová, etnická, náboţenská, třídní, či jiná podobná nenávist. Podle motivu můţe soud rozlišovat okolnosti polehčující a přitěţující. 33 EŠPANDR, Jaroslav. Základy trestní odpovědnosti a správní odpovědnosti za přestupek. Brno, 2011/2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Veřejná správa 34 SOLNAŘ, V., FENYK J., CÍSAŘOVÁ, D. Systém československého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Orac, 2003, s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

20 2.2.2 Materiální znaky trestného činu Formální stránku, kterou tvoří skutková podstata trestného činu, koriguje materiální stránka, coţ je stupeň nebezpečnosti pro společnost.při řešení míry společenské škodlivosti a použití zásady subsidiarity trestní represe nelze opominout zejména význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení trestného činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění a jeho pohnutku, záměr nebo cíl. 37 S vyuţitím těchto hledisek zjišťujeme, zda a do jaké míry a jakým způsobem jsou znaky skutkové podstaty trestného činu naplněny. Aby byl trestní čin zároveň společensky škodlivým, musí být naplněna skutková podstata trestného činu. Pojmu společenská škodlivost předcházel pojem nebezpečnost činu pro společnost.,,máme za to, že společenskou škodlivostí, která je materiální stránkou trestního činu, lze rozumět způsobilost činu ohrozit či porušit chráněné zájmy 38.Škodlivost trestného činu pro společnost musí být u zletilých pachatelů vyšší neţ nepatrná, u mladistvých vyšší neţ malá. Škodlivost činu pro společnost vyjadřuje celkovou závaţnost trestného činu. Společenskou škodlivost určuje zejména: význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, např.: zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí, atd., okolnosti, za kterých byl čin spáchán, např.: za krizové situace, ţivelné pohromy, události váţně ohroţující ţivot, veřejný pořádek, majetek, nebo na území, na němţ byla provedena evakuace atd., osoba pachatele, např. zda jde o mladistvého, nebo ne; dále se berou v úvahu i faktory jako polehčující okolnosti, např. ţe pachatel vedl před spácháním trestného činu řádný ţivot, přičinil se k odstranění škody nebo nahradil způsobenou škodu, upřímně litoval trestný čin, nebo svůj trestní čin oznámil úřadům atd., míra jeho zavinění, zda se jedná o úmysl uváţený nebo náhle pojatý, nebo o vědomou a nevědomou nedbalost, 37 ŠÁMAL. P. a kol. Trestní zákoník I Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

21 pohnutka, např. spáchaní trestného činu ze soucitu, pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, pod vlivem tíţivých osobních nebo rodinných poměrů, ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky atd., krom toho by se měli brát do úvahy i jiné faktory, jako např. účast oběti na spáchaní trestného činu, ale i třeba důvod a podmínky, za kterých pachatel trestný čin spáchal Třídění trestných činů podle typové škodlivosti Podle typové škodlivosti můţeme jednání proti společnosti rozdělit do několika skupin: trestné činy ve smyslu trestního zákoníku, přestupky, jiné správní delikty, kázeňské přestupky, občanskoprávní delikty, porušení pracovní kázně dle zákoníku práce, jiné společensky neţádoucí jevy se škodlivými následky, které nelze kvalifikovat jako protiprávní Třídění trestných činů podle dalších různých hledisek Trestní zákoník rozlišuje trestné činy podle různých hledisek: Podle typové škodlivosti (závaţnosti): o Přečinem rozumíme nedbalostní a úmyslné trestní činy se zákonem stanoveným odnětím svobody s horní hranicí trestní sazby pět let. Je méně závaţným přečinem neţ zločin. o Zločinem jsou pak teda všechny ostatní trestné činy, které nejsou přečinem. Trestní zákon a trestní řád definuje dále zločin podle horní hranice trestní sazby na prostý, těţký a hrdelní. 41 Trestný čin spáchaný mladistvým nazýváme proviněním. Podle zájmů chráněných trestním zákoníkem (podle objektu trestného činu) jsou trestné činy rozděleny do 13 hlav podle tzv. skupinového objektu. Toto členění si podrobněji rozebereme v samostatné podkapitole. 39 NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s CÍSAŘOVÁ, D.; JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné obecná část. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, Právnická fakulta, 1993, 117 s. ISBN , s IURIDICTUM.PECINA.CZ Trestný čin. [online] [cit ]. Dostupné z: 21

22 Podle formy jednání: o trestné činy spáchané konáním komisivní trestný čin (krádeţ), o trestné činy spáchané opomenutím omisivnítrestný čin. pravé omisivní trestné činy (neposkytnutí pomoci), nepravé omisivní trestné činy (konání - zastřelení, zardoušení; opomenutí úmyslné nepodání potřebného léku nemocnému). Podle druhu následku: o ohroţovací stačí ohroţení chráněného zájmu (vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těţké újmy na zdraví, vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu), o poruchové jedná se o porušení chráněného zájmu (ublíţení na zdraví). materiální tzv. výsledečné (trestný čin vraţdy), formální tzv. čistě činností (trestný čin neoznámení trestného činu). Podle subjektu trestného činu: o trestný čin, kde subjekt je obecný - není třeba zvláštních vlastností, způsobilosti nebo postavení (trestný čin omezování osobní svobody), o trestný čin, kde subjekt je speciální/konkrétní je třeba zvláštních vlastností, způsobilosti, postavení (trestný čin úředních osob, zneuţívaní pravomocí, trestný čin vojenský atd.). Podle formy zavinění: o trestný čin úmyslný, trestný čin přímý, trestný čin nepřímý. o trestný čin zaviněný z nedbalosti trestný čin zaviněný z vědomé nedbalosti trestný čin zaviněný z nevědomé nedbalosti Třídění trestných činů podle zájmů chráněných trestním zákoníkem Součástí zvláštní části trestního práva je taxativní výpočet všech typů trestních činů. U kaţdého typu trestného činu je dále popsána jeho skutková podstata, coţ jsou jeho typické znaky. Tento výčet všech typů trestních činů je seřazen podle významu chráněných 42 NOVOTNÝ, F.; SOUČEK, J. et al. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. ISBN , s

23 druhových objektů. Jinak řečeno, hlavy jsou za sebou seřazeny podle celkové škodlivosti jednotlivých skupin trestných činů pro společnost. Ještě v roku 1950 se za nejnebezpečnější trestné činy povaţovaly činy, které se přímo dotýkaly zájmů celku, a zájmů celé společnosti. V socialistické společnosti se zájmy celku stavěly na první místo. A tak mezi prvními trestními činy byli činy proti republice, které se postihovaly nejpřísnějšími tresty. Hned za nimi se nacházely trestné činy hospodářské, trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných a trestné činy proti ţivotu a zdraví byly zakotveny aţ v hlavě VII trestního zákona. V současnosti hlavní prioritou trestního práva v demokratické České republice je ochrana osobnosti člověka, jeho práv a svobod a jeho důstojnost. Na prvním místě se tak nachází ustanovení o trestných činech proti ţivotu a zdraví. V platném českém zákoníku je zvláštní část rozčleněna na XIII hlav. Přehledné rozdělení můţeme vidět v tabulce č. 1. Tabulka č. 1 Přehled hlav zvláštní části trestního zákoníku Hlava Hlava I. Hlava II. Hlava III. Hlava IV. Hlava V. Název hlavy Trestné činy proti životu a zdraví Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovníhotajemství Trestné činy proti lidskédůstojnosti v sexuální oblasti Trestné činy proti rodině a dětem Trestné činy proti majetku Hlava VI. Trestné činy hospodářské Hlava VII. Trestné činy obecně nebezpečné Hlava VIII. Hlava IX. Trestné činy proti životnímuprostředí Trestné činy proti České republice, cizímustátu a 23

24 mezinárodníorganizaci Hlava X. Trestné činy proti pořádkuvevěcechveřejných Hlava XI. Trestné činy proti branné povinnosti Hlava XII. Trestné činy vojenské Hlava XIII. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy Pramen: Vlastní zpracování dle Sagit.cz. Trestní právo hmotné-zvláštní část. [online] [cit ]. Dostupné z WWW: Kaţdá hlava zvláštní části trestného zákoníku ještě obsahuje několik dílů. Pokusíme se je v této části stručně interpretovat. Hlava I.: Trestné činy proti ţivotu a zdraví Díl 1 Trestné činy proti životu do této skupiny můţeme zařadit trestné činy jako vraţda, zabití, vraţda nenarozeného dítěte matkou, usmrcení z nedbalosti a účast na sebevraţdě. Díl 2 Trestné činy proti zdraví tu zařazujeme ublíţení nebo těţké ublíţení na zdraví, ublíţení na zdraví z omluvitelné pohnutky nebo z nedbalosti. Díl 3 Trestné činy ohrožující život nebo zdraví sem patří mučení a jiné nelidské a kruté zacházení, neposkytnutí pomoci, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, šíření nakaţlivé lidské nemoci vědomě nebo z nedbalosti, ohroţení pohlavní nemocí, ohroţování zdraví závadnými potravinami, nebo jinými předměty z nedbalosti a rvačka. Díl 4 Trestné činy proti těhotenství ženy jedná se zejména o přerušení těhotenství bez souhlasu nebo se souhlasem těhotné ţeny, pomoc k umělému přerušení těhotenství, svádění těhotné ţeny k umělému přerušení těhotenství. Díl 5 24

25 Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem. 43 Hlava II: Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství Díl 1 Trestné činy proti svobodě sem můţeme zařadit obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, zbavení a omezování osobní svobody, zavlečení, loupeţ, braní rukojmí, vydíraní, omezování svobody vyznání, útisk, porušování domovní svobody nebo i porušování svobody sdruţování a shromaţďování. Díl 2 Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství jedná se o neoprávněné nakládání s osobními údaji, poškozování cizích práv, porušení tajemství dopravovaných zpráv, pomluva atd. 44 Hlava III: Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti Tato hlava trestního zákoníku popisuje trestné činy jako např.: znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneuţití, souloţ mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohroţující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, nebo výroba a jiné nakládaní s dětskou pornografií. 45 Hlava IV:Trestné činy proti rodině a dětem Do této skupiny jsou zařazeny trestní činy jako dvojí manţelství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výţivy, týrání svěřené osoby nebo osoby ţijící ve společném obydlí. 46 Hlava V: Trestné činy proti majetku Obsahem této části jsou trestné činy krádeţe, zpronevěry, neoprávněné uţívaní cizí věci, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, podvod, pojistný, úvěrový nebo dotační podvod, provozování nepoctivých her a sázek, podílnictví, tr. zákoníku tr. zákoníku tr. zákoníku tr. zákoníku. 25

26 podílnictví z nedbalosti, lichva, zatajení věci, poškození nebo zvýhodnění věřitele. Krom toho sem patří i poškození cizí věci, jako např. sprejerství. 47 Hlava VI: Trestné činy hospodářské Díl 1 Trestné činy proti měně a platebním prostředkům sem patří zejména padělání a pozměňování peněz, udávaní padělaných a pozměněných peněz, výroba a drţení padělatelského náčiní a neoprávněná výroba peněz. Díl 2 Trestné čin daňové, poplatkové a devizové sem zařazujeme zkrácení daně nebo neodvedení daně, poplatku a povinné dávky nejméně ve výši ,- Kč. Díl 3 Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou jedná se o trestné činy související s neoprávněným podnikáním, neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry a poškozování spotřebitele, nebo zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, zneuţití informace a postavení v obchodním styku atd. Díl 4 Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu jako např.: porušení práv k ochranné známce a jiným označením nebo porušení chráněných průmyslových práv, autorských práv. 48 Hlava VII: Trestné činyobecně nebezpečné Díl 1 Trestné činy obecné ohrožující znamenají obecné ohroţení, ohroţení pod vlivem návykové látky, nebo poškození a ohroţení provozu obecně prospěšného zařízení, nedovolené ozbrojování, nedovolená výroba a nakládaní s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přechovávaní těchto látek, šíření toxikomanie. Díl 2 Trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo a pevnou plošinu tr. zákoníku tr. zákoníku tr. zákoníku. 26

27 Hlava VIII: Trestné činy proti životnímu prostředí V této hlavě trestního zákoníku najdeme trestné činy související s poškozením a ohroţením ţivotního prostředí, poškozením lesa, týráním zvířat, zanedbáním péče o zvíře z nedbalosti, a pytláctví. 50 Hlava IX: Trestné činy proti ČR, cizímu státu a mezinárodní organizaci Jedná se o vlastizradu, rozvracení republiky, teroristický útok, sabotáţ, vyzvědačství, nebo spolupráci s nepřítelem. 51 Hlava X: Trestné činy protipořádku ve věcech veřejných. Díl 1 Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby jedná se o vyhroţování a násilí proti orgánu veřejné moci, vyhroţování a násilí proti úřední osobě. Díl 2 Trestné činy úředních osob tu jsou zařazeny trestné činy související se zneuţitím pravomoci úřední osoby nebo maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Díl 3 Úplatkářství jedná se o přijetí úplatku, podplácení, nebo i nepřímé úplatkářství. Díl 4 Jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci do této skupiny zařazujeme zasahování do nezávislosti soudu, pohrdání soudem, maření výkonu úředního rozhodnutí, násilné překročení státní hranice, vzpouru vězňů, křivé obvinění, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, dále křivé tlumočení, padělání a pozměnění veřejné listiny nebo nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu, ale i maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Díl 5 Trestné činy narušující soužití lidí jedná se o násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (nejméně 3 lidé), nebezpečné vyhroţování, pronásledování, hanobení národa, rasy nebo také omezování práv a svobod určité skupiny osob. Díl 6 Jiná rušení veřejného pořádku např. šíření poplašné zprávy, výtrţnictví, hanobení lidských ostatků, opilství atd. Díl tr. zákoníku tr. zákoníku. 27

28 Organizovaná zločinecká skupina Díl 8 Některé další formy trestné součinnosti jako např.: podněcování a schvalování trestného činu, nadrţování, nepřekaţení nebo neoznámení trestného činu. 52 Hlava XI: Trestné činy proti branné povinnosti Jedná se o trestní činy související s mařením způsobilosti k sluţbě, neplnění odvodní povinnosti, obcházení branné povinnosti nebo nenastoupení sluţby v ozbrojených silách. 53 Hlava XII: Trestné činy vojenské V této hlavě najdeme zejména trestné činy související s neuposlechnutím rozkazu, uráţka mezi vojáky, násilí proti nadřízenému, vyhýbaní sevýkonu sluţby, zběhnutí, svémocné odloučení, zbabělost před nepřítelem nebo vydání vojáků a vojenského materiálu nepříteli. 54 Hlava XIII: Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy Do této skupiny patří genocidium, útok proti lidskosti, příprava a podněcování útočné války, perzekuce obyvatelstva nebo plenění v prostoru válečných operací Pachatel trestného činu - obecně,,pachatelem je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. ( 22 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku).,,pachatelem je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl. ( 22 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku). Za pachatele trestného činu trestní zákoník povaţuje také spolupachatele ( 23 trestního zákoníku) a účastníka ( 24 trestního zákoníku. V teorii trestního práva hmotného, někdy dochází směšování pojmu,,pachatel a,,subjekt. Pojem subjekt je pouze teoretickým pojmem, který se pouţívá při vysvětlení skutkové podstaty trestného činu, dále např. v ustanovení 144 trestného zákoníku se rozebírá subjekt konkrétní a speciální tr. zákoníku tr. zákoníku tr. zákoníku tr. zákoníku. 28