SMLOUVA ZAKLÁDAJÍCÍ ÚSTAVU PRO EVROPU Z HLEDISKA PŘEVODU KOMPETENCÍ Z ROVINY STÁTU NA ROVINU NADNÁRODNÍ. Kompetence podle evropské ústavy

Transkript

1 SMLOUVA ZAKLÁDAJÍCÍ ÚSTAVU PRO EVROPU Z HLEDISKA PŘEVODU KOMPETENCÍ Z ROVINY STÁTU NA ROVINU NADNÁRODNÍ Kompetence podle evropské ústavy Analýza Ondřej Krutílek, Petra Kuchyňková Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, leden 2005

2 Kompetence podle evropské ústavy 1 Obsah 1. VYMEZENÍ PROBLEMATIKY OBECNÉ HODNOCENÍ VÝZNAMU EVROPSKÉ ÚSTAVY PRO PŘESUN KOMPETENCÍ Z NÁRODNÍ NA NADNÁRODNÍ ROVINU SPECIFIKACE OBLASTÍ, V NICHŽ KE ZMĚNÁM V DĚLBĚ KOMPETENCÍ MEZI NÁRODNÍM STÁTEM A EU OPROTI NICE NEDOCHÁZÍ Hodnocení SPECIFIKACE OBLASTÍ V NICHŽ NAOPAK DOCHÁZÍ K NEJVÝZNAMNĚJŠÍM ZMĚNÁM POKUD JDE O PŘESUN KOMPETENCÍ Oblast svobody, bezpečnosti a práva Soudní spolupráce v trestních věcech Policejní spolupráce Soudní spolupráce v občanských věcech Hodnocení Společná zahraniční a bezpečnostní politika Hodnocení Inovace v ekonomické oblasti Hodnocení Nové pravomoci EU v oblasti tzv. podpůrných, doplňkových a koordinačních kompetencí Ochrana a zlepšování lidského zdraví Kultura Cestovní ruch Vzdělání, mládež, sport Civilní ochrana Hodnocení Zvláštní hypotetická kategorie pro případ, že by ČR přijala euro a současně platila Evropská ústava ZÁVĚR A SHRNUTÍ EVROPSKÁ ÚSTAVA COBY ZÁVAŽNÝ DOKUMENT Z HLEDISKA DALŠÍHO PŘESUNU KOMPETENCÍ POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHY Tabulka 1: Oblasti, ve kterých evropská ústava zavádí QMV (řazení podle definovaných kompetencí) Tabulka 2: Případy, ve kterých evropská ústava předpokládá použití klauzule passarelle... 23

3 Kompetence podle evropské ústavy 2 1. VYMEZENÍ PROBLEMATIKY Jedním z impulsů pro sepsání textu Evropské ústavy byla snaha jasně stanovit a definovat hranice kompetencí mezi nadnárodní úrovní a členskými státy. Následující analýza proto obsahuje: 1. Obecné hodnocení textu Evropské ústavy z hlediska přesunu kompetencí z úrovně členského státu na úroveň nadnárodní a změn, jež text přináší 2. Vymezení konkrétních oblastí, v nichž Ústava přesouvá kompetence v různém stupni na nadnárodní rovinu. 3. Konkrétní rozbor otázky, co by znamenal přesun kompetencí z roviny národního státu na nadnárodní úroveň v jednotlivých oblastech, kde je přesun dle textu Ústavy nejvýznamnější. Na konkrétních příkladech sekundární legislativy, která již často existuje v návrzích a která ke své realizaci přijetí Ústavy potřebuje, je pak demonstrováno, jak by se přesun kompetencí na nadnárodní rovinu mohl konkrétně projevovat a jaké možné dopady by mohl mít na menší členský stát EU (typu ČR). 2. OBECNÉ HODNOCENÍ VÝZNAMU EVROPSKÉ ÚSTAVY PRO PŘESUN KOMPETENCÍ Z NÁRODNÍ NA NADNÁRODNÍ ROVINU Suverénní stát bychom si mohli teoreticky představit jako vlastníka 100 % kompetencí na vymezeném území. Obecným způsobem výkon těchto kompetencí upravuje v rámci každého státu jeho ústava, která pak předpokládá vznik zákonů a dalších právních předpisů nižší právní síly. Ty musí být v souladu s ústavou daného státu a jejich vytváření a výkon pak znamená současně výkon kompetencí, jež byly ústavou daného státu svěřeny jeho jednotlivým orgánům. V okamžiku, kdy se ČR stala členem EU, ztratila již určité procento z těchto kompetencí, jejichž vlastníkem je suverénní stát (na základě platné smlouvy z Nice a Přístupové smlouvy především v oblasti celní politiky, vnějších obchodních vztahů, zemědělství, ochrany spotřebitele, dopravní politiky). Základním příznakem přesunu dané kompetence z roviny národního státu na rovinu nadnárodní je především změna režimu hlasování v Radě z jednomyslnosti na hlasování prostřednictvím QMV. Jednomyslnost dává danému státu možnost zablokovat hlasování o otázce, která mu nevyhovuje, bez jeho hlasu tedy nemůže být v dané oblasti rozhodnuto. Kvalifikovaná většina naopak dává kterémukoli jinému členu možnost nesouhlas s projednávanou normou přehlasovat. Členský stát tak ztrácí možnost autonomního rozhodování v dané oblasti a je de facto odkázán na koaliční vyjednávání s dalšími členskými státy a na hledání partnerů, s nimiž by byl schopen složit proti danému návrhu blokační menšinu. Problém Evropské ústavy v její současné podobě spočívá v tom, že přesně definuje další oblasti, v nichž bude kompetence přesunuta z členských států na nadnárodní úroveň. O těchto samotných kompetencích a jejich rozsahu potom často hovoří natolik obecným a širokým způsobem, že ve výsledku je možný vznik situace, v níž se podíl kompetencí, jež zůstanou v dané oblasti členskému státu, který podle počtu obyvatelstva náleží ke státům malým, bude

4 Kompetence podle evropské ústavy 3 blížit spíše 0, nežli původním 100 %. O textu Evropské ústavy je proto možné bez nadsázky hovořit jako o nejradikálnějším zásahu do smluvního práva EU od vzniku Maastrichtské smlouvy. Text Evropské ústavy zasahuje do kompetencí národního státu obecně těmito zásadními způsoby: 1. Evropská ústava ruší dosavadní trojpilířovou strukturu v systému tzv. primárního práva a zcela odstraňuje rozdíl mezi Evropským společenstvím a Evropskou unií. Toto rozlišení přitom dosud sloužilo jako základní orientační bod pro určení hranice, za níž končí výlučné kompetence národního státu (oblast, v níž se rozhodovalo převážně jednomyslností, Komise neměla legislativní monopol, ten zůstával převážně v rukou členských států, tedy Rady a Evropské rady) a začínají kompetence EU (hlasování pomocí QMV a legislativní monopol Komise). Dosavadní smluvní systém totiž tuto hranici nedefinoval zcela přesně. Ústava definuje nové kategorie kompetencí EU, které pokrývají daleko větší množství oblastí. 2. Dle článku I-11 sice kompetence, která není explicitně Ústavou svěřena Unii, zůstává členským státům, Ústava ale hovoří přímo o nadřazenosti Ústavy a právních aktů, které vydávají její instituce a které jsou přijaty v rámci svěřené působnosti, nad právními řády členských států. 3. Ústava významně rozšiřuje možnost hlasování QMV do oblastí, v nichž se dosud hlasovalo jednomyslností, což (jak bylo výše řečeno) již samo o sobě znamená ztrátu výlučné rozhodovací pravomoci národního státu v dané oblasti a její přesun na nadnárodní úroveň 4. Novým způsobem je definována a vypočtena QMV místo vážení hlasů, které mírně zvýhodňovalo menší státy je QMV definována jako procento z celkového počtu obyvatelstva všech států EU. To v praxi znamená, že jednoznačně větší rozhodovací váhu v EU budou mít lidnatější státy a že rozhodovací pravomoc ČR při hlasování QMV poklesne, což lze přesně percentuelně vypočítat. Populační váha ČR v EU činí v rámci nové většiny při současném počtu 25 členů 2,66 % (!). Jak se bude členská základna EU rozšiřovat, bude se toto procento zmenšovat až ke zcela zanedbatelnému zlomku. Bude pak mít pro ČR jakékoli hlasování v Radě (nebude-li jednomyslné a tomu Ústava možnost uplatnění silně oklešťuje) vůbec smysl? Ústava vymezuje několik kategorií kompetencí EU. Problém je v tom, že pokrývají prakticky veškeré oblasti působnosti běžných státních orgánů (i takové oblasti, které dosud ve smluvním právu prakticky nefigurovaly, např. cestovní ruch, sport, civilní ochrana, společná vesmírná politika EU, rozšiřování kompetencí EU v oblasti kultury). Členským státům tak zůstává pro samostatný výkon běžných kompetencí jen úzký prostor. Ústava hovoří o: 1. výlučných kompetencích EU (zde je k vytváření závazné legislativy oprávněna pouze Unie, členské státy mohou většinou jen provádět legislativu vytvořenou EU) Patří k nim: celní unie

5 Kompetence podle evropské ústavy 4 stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro společná obchodní politika 2. sdílených kompetencích nadnárodního celku a členských států (zde závaznou legislativu vytvářejí členské státy i Unie, členské státy ale mohou vykonávat danou kompetenci jen v tom rozsahu, v jakém ji EU nevykonala, nebo v jakém se sama rozhodla, že ji vykonávat nebude) Patří k nim: vnitřní trh sociální politika hospodářská, sociální a územní soudržnost zemědělství a rybolov životní prostředí ochrana spotřebitele doprava a transevropské sítě energetika oblast svobody, bezpečnosti a práva V oblasti sdílené kompetence se vyskytují některé výjimky: oblast výzkumu, technologického rozvoje a kosmu oblast rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Zvláštnímu režimu rozhodování podléhají: koordinace hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti (výlučná pravomoc EU se zde týká jen států eurozóny) společná zahraniční a bezpečnostní politika 3. podpůrných, doplňkových a koordinačních kompetencích Patří k nim: ochrana a zlepšování lidského zdraví kultura cestovní ruch vzdělání, mládež, sport civilní ochrana Ústava navíc přímo hovoří o tom, že kompetence EU mají sloužit k naplnění cílů jmenovaných v Ústavě. Tyto cíle jsou však natolik široké, že stanovit limity takových kompetencí EU bude zřejmě v praxi obtížné. Vzhledem k tomu, že řada kompetencí EU je definována takto široce, s odkazem na ještě širší a obecnější cíle Unie, lze si představit, že to bude evropským institucím (především Komisi) umožňovat, aby v dané oblasti prosadila téměř jakoukoli sekundární legislativu, a to jen proto, že by byla v souladu s tak široce

6 Kompetence podle evropské ústavy 5 definovanými kompetencemi a cíli EU. Nejde přitom jen o hypotézu. Již v současnosti totiž často vzniká sekundární legislativa v takové podobě a rozsahu, jako by Ústava již platila, nebo jako by se automaticky počítalo s tím, že platit bude. 3. SPECIFIKACE OBLASTÍ, V NICHŽ KE ZMĚNÁM V DĚLBĚ KOMPETENCÍ MEZI NÁRODNÍM STÁTEM A EU OPROTI NICE NEDOCHÁZÍ Oproti situaci, kterou popisuje smlouva z Nice nedochází k žádným dalším přesunům kompetencí z národní na nadnárodní úroveň v těchto oblastech: celní unie společná obchodní politika kohezní politika (hospodářská, sociální a územní soudržnost) zemědělství a rybolov ochrana spotřebitele doprava a transevropské sítě 3.1 Hodnocení Jedná se z velké většiny o oblasti, které téměř od počátku tvořily a měly tvořit jádrovou oblast politik, za účelem jejichž vykonávání nadstátní Evropská společenství vznikla (je to především oblast celní unie či společné obchodní politiky). V těchto oblastech tedy Ústava převážně konzervuje dosavadní stav. V oblasti celní unie či společné obchodní politiky již má EU de facto výlučné kompetence, režim hlasování v Radě je převážně QMV, v oblastech, kde přetrvává jednomyslnost, Ústava situaci nemění. Nemění se ani režim hlasování pokud jde o dopravní politiku, ochranu spotřebitele, zemědělství a rybolov (zde je pouze posílena možnost EP spolurozhodovat, to ale nemá na rozdělení kompetencí mezi státem a EU žádný vliv). Přesun hlasování o režimu fungování strukturálních fondů v oblasti kohezní politiky z jednomyslnosti na QMV předpokládá jak Nice, tak Ústava, i zde je tedy stav nezměněn. 4. SPECIFIKACE OBLASTÍ V NICHŽ NAOPAK DOCHÁZÍ K NEJVÝZNAMNĚJŠÍM ZMĚNÁM POKUD JDE O PŘESUN KOMPETENCÍ 4.1 Oblast svobody, bezpečnosti a práva Zde je oproti dosud platné Nice nejvíce inovací. V Ústavě je přímo vyslovená výrazná orientace ke sbližování vnitrostátních právních řádů v oblasti společné politiky azylu a přistěhovalectví, v oblasti koordinace a spolupráce soudních orgánů v trestních i občanských věcech (uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí v této oblasti), hovoří se i o vzájemném uznávání trestních rozhodnutí a sbližování trestního práva, pokud to bude nutné. Předvídá se vybudování operativní spolupráce policejních a dalších specializovaných útvarů členských států a jejich celní správy.

7 Kompetence podle evropské ústavy 6 Podle ústavy by se do kompetencí EU a režimu QMV měly automaticky (tedy bez toho, aby o tom nejprve jednomyslně rozhodly členské státy, zda si tuto situací přejí, jak to předvídalo dosavadní smluvní právo) přesouvat otázky: společné vízové politiky kontroly osob na vnějších hranicích a integrovaného systému řízení na vnějších hranicích podmínek svobody cestování v EU pro příslušníky třetích zemí zrušení kontroly osob na vnitřních hranicích azylu přistěhovalecké politiky EU má nově rozhodovat pomocí QMV o: jednotném azylovém statusu, systému jeho udělování i odnímání; jednotném statusu doplňkové ochrany; společném režimu dočasné ochrany vysídlených osob; kritériích pro určení členského státu odpovědného za projednání žádosti o azyl; normách pro přijímání žadatelů o azyl; partnerství a spolupráci se třetími zeměmi pro řízení toků žadatelů o azyl. podmínkách vstupu a pobytu, pravidlech pro udělování dlouhodobých víz a povolení k pobytu pravidlech pro slučování rodin; podmínkách svobody pohybu a pobytu přistěhovalců v dalších členských státech; nedovoleném přistěhovalectví, vykázání a vrácení osob s neoprávněným pobytem; normách pro boj proti obchodování s lidmi. Pomocí QMV může EU rozhodovat také o: dočasných opatřeních ve prospěch jednoho nebo více členských států, pokud by se dostal do nouzové situace v souvislosti s přílivem azylantů. Členským státům zůstává v jejich vlastní kompetenci (tedy bez rozhodování na úrovni EU): vydávání právních a správních předpisů pro začleňování osob s oprávněným pobytem (EU ale může rozhodovat o nespecifikovaných opatřeních pro povzbuzení a podporu takové legislativní a správní činnosti členských států). Samy stanovují v rámci společné přistěhovalecké politiky objem vstupu státních příslušníků třetích zemí na své území Ústava však předpokládá posilování spolupráce členských států také v dalších oblastech a toto posilování má podobu převodu rozhodování na nadnárodní úroveň tam, kde dosud převažovaly kompetence členských států Soudní spolupráce v trestních věcech Soudní spolupráce v trestních věcech, která je založená na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí. Přesun kompetencí na stranu EU je v této oblasti vyřešen

8 Kompetence podle evropské ústavy 7 především posilováním nadnárodní struktury Eurojustu. EU má rozhodovat o jeho uspořádání, fungování a oblastech působení. Eurojust má pak zahajovat a koordinovat trestní stíhání vedené vnitrostátními orgány ve věci trestných činů, které se dotýkají finančních zájmů EU, posilovat soudní spolupráci (vytváření Evropské soudní sítě) a urovnávat kompetenční spory. EU pomocí QMV má nově vytvářet pravidla a normy pro: uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí; předcházení a urovnávání kompetenčních sporů členských států; napomáhání vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců; usnadnění spolupráce soudních orgánů v rámci trestního stíhání i výkonu rozhodnutí (rozhoduje tak i o statutu Evropské prokuratury). Pomocí QMV může EU rozhodovat i o: pravidlech pro vzájemnou přípustnost důkazů; právech osob v trestním řízení; právech obětí trestné činnosti. Jednomyslně má EU rozhodovat o: zřízení Evropské prokuratury, která má: - vystupovat před soudy členských států jako veřejný žalobce; - vyhledávat a předat soudu pachatele a spolupachatele závažných trestných činů s mezinárodním prvkem a trestných činů dotýkajících se zájmů EU (především finančních) či zájmů více členských států. Její statut má být přijat již na základě QMV. Členským státům zůstává v jejich vlastní kompetenci: předcházení trestným činům (ale EU i zde může rozhodovat o nespecifikovaných stimulačních a podpůrných opatřeních). Mohou zavést či zachovat vyšší stupeň ochrany pro práva osob v trestním řízení. Vnitrostátní parlamenty hodnotí činnost Eurojustu. Mohou dát podnět k policejní a soudní spolupráci v trestních věcech. V jejich pravomoci zůstává vymezování trestných činů a sankcí v oblasti terorismu, obchodování s lidmi, obchodu s drogami, se zbraněmi, praní špinavých peněz, korupce, padělání měny, zločinnosti v oblasti výpočetní techniky a organizovaného zločinu. EU zde ale může rozhodovat QMV o stanovení minimálních pravidel pro vymezování trestné činnosti v těchto oblastech. Stejně tak může jednomyslností rozhodnout Rada (se souhlasem EP) o zahrnutí dalších oblastí trestné činnosti do této skupiny Policejní spolupráce Policejní spolupráce má spočívat v zapojení policejních a celních útvarů členských států do spolupráce s Europolem. Přesun kompetencí se tedy opět řeší posilováním nadnárodní struktury, Europolu. EU pak rozhoduje o jeho fungování, oblasti působení a úkolech, k nimž patří shromažďování, ukládání, zpracování a výměna informací, které mu předávají orgány

9 Kompetence podle evropské ústavy 8 členských států a třetích zemí. Europol má také koordinovat vedení vyšetřování a operativních akcí členských států, mají vznikat společné vyšetřovací týmy a úzká spolupráce s Eurojust. EU může nově pomocí QMV vydávat opatření pro: shromažďování, ukládání, zpracování a výměnu informací; podporu vzdělávání zaměstnanců policie a celních útvarů, výměnu zaměstnanců a zařízení vytváření a používání společných vyšetřovacích technických postupů v oblasti organizovaného zločinu. Jednomyslností v Radě může EU vydávat opatření pro: operativní spolupráci policejních a celních orgánů. Členským státům zůstává plná kompetence v oblasti: odpovědnosti za udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti. Používání donucovacích opatření je ve výlučné působnosti vnitrostátních orgánů. Členský stát musí nejprve vyjádřit souhlas s operativními akcemi Europolu, jejichž území se operace týkají. Vnitrostátní parlamenty jsou zapojeny do politické kontroly činnosti Europolu Soudní spolupráce v občanských věcech Jde o harmonizaci právních a správních předpisů v rámci soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem. Ústava zde zachovává jednomyslnost, důležité však je, že se do režimu jednomyslného rozhodování na úrovni EU dostávají i oblasti, které dříve patřily do výlučné kompetence členských států, EU tedy o nich nemohla rozhodovat vůbec, ani QMV, ani jednomyslností. EU má rozhodovat jednomyslností o: vzájemném uznávání soudních a mimosoudních rozhodnutí a jejich výkonu; přeshraničním doručování soudních a mimosoudních písemností; slučitelnosti pravidel v případě střetu právních předpisů a kompetenčních sporů členských států; slučitelnosti pravidel občanskoprávního řízení v případě potřeby; spolupráci při opatřování důkazů; zajištění dostupnosti soudních orgánů; alternativních metodách urovnávání sporů; podpoře vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců. Rada navíc může jednomyslně na návrh Komise a po konzultaci EP rozhodnout o převedení některých oblastí rodinného práva s mezinárodním prvkem a právních aktů přijímaných v jejich rámci pod hlasování QMV Hodnocení Důležitým mezníkem je to, že do sdílené kompetence (a tím pádem do režimu hlasování QMV) se automaticky (bez toho, že by se čekalo na jednomyslný souhlas či další revizi a evaluaci takového rozhodnutí ze strany členských států) dostává sbližování trestního práva

10 Kompetence podle evropské ústavy 9 členů či veškerá azylová a přistěhovalecká politika. V EU lze přitom již v současnosti zaznamenat horečnou aktivitu při vytváření sekundární legislativy, která bude vyžadovat pro svoji efektivní implementaci sbližování právních řádů i v dosud výsostných oblastech legislativní kompetence členského státu, jako je trestní a občanské právo. Celý tzv. Haagský program pro politiku EU v oblasti justice a vnitra věnovaný z velké části azylové, vízové a přistěhovalecké politice, byl díky Ústavě formulován tak, že v podstatě automaticky počítá s přesunem těchto oblastí na nadnárodní úroveň a počítá zde s unifikací. Součástí programu jsou jednotná azylová politika, jednotná víza, společný registr víz, což přímo směřuje např. k unifikovanému nadnárodnímu shromažďování údajů o občanech, a to nejen o přistěhovalcích, vezmeme-li v úvahu další opatření v oblasti spolupráce policie prostřednictvím Europolu. Pokud jde o azylovou politiku, Ústava sice zakotvuje právo členských států rozhodovat o objemu přistěhovalců, které hodlají přijmout, pomocí QMV však může EU rozhodnout o blíže nespecifikovaných opatřeních na pomoc jednomu či několika členským státům, které se staly terčem přistěhovalecké vlny. Již dnes se přitom diskutuje v Radě o možnosti čelit možnému vlivu přistěhovaleckých vln jakýmsi přerozdělováním přistěhovalců mezi členskými státy, kdyby o takových opatřeních bylo rozhodováno pomocí QMV, nemohl by se stát, kterému by byli přistěhovalci takto přiděleni v podstatě vůbec bránit. Ústava posiluje v oblasti justice a vnitra pozici nadnárodní úrovně prostřednictvím Europolu a Eurojust. Již v prosinci 2004 tak byly v Radě ministrů projednávány legislativní návrhy, které umožňují poskytování trestního rejstříku občanů jednoho státu do státu jiného na požádání, sdílení údajů např. o ztracených dokladech, monitorování a skladování dat zachycených při komunikaci prostřednictvím telekomunikačních prostředků (mobilních telefonů, u) a pak jejich poskytování na nadnárodní úroveň na vyžádání policejních útvarů kteréhokoli členského státu. Tzv. evidence warrant má zajistit to, že policie jednoho státu prostřednictvím Europolu může provádět v jiném státě šetření za účelem sběru důkazů včetně např. domovních prohlídek. Již nyní je zřejmé, že takový přesun rozhodování v těchto oblastech na nadnárodní úroveň si vyžádá harmonizaci trestních řádů členských států (jednotná definice trestných činů, adekvátních postupů při jejich vyšetřování a následně i adekvátních sankcí), což právě Ústava do značné míry umožní. Členské státy tak přijdou o významnou část vlastních pravomocí v kdysi výsostné oblasti jurisdikce. Spolupráce soudů a podpora vzdělávání soudců, uskutečňovaná prostřednictvím QMV, stejně jako fungování Evropské prokuratury, která má působit jako veřejný žalobce (o jejím zřízení má rozhodovat EU jednomyslně, o jejím fungování však pomocí QMV) mohou v budoucnu směřovat k tomu, že občané členských států nebudou souzeni před vlastními soudy, ale před jakýmisi soudy nadnárodními, podle unifikovaného právního řádu. 4.2 Společná zahraniční a bezpečnostní politika Přesun kompetencí z národní na nadnárodní úroveň v této citlivé oblasti Ústava uskutečňuje především: prostřednictvím vytvoření nových nadnárodních orgánů, které mají přebírat funkce orgánů státních (ministr zahraničí EU, Evropský útvar pro zahraniční činnost, Evropská agentura pro vyzbrojování, výzkum a vojenské kapacity); prostřednictvím nové agendy (obranná politika); prostřednictvím rozšiřování hlasování QMV do oblastí, které nyní náleží do režimu jednomyslnosti.

11 Kompetence podle evropské ústavy 10 EU: vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku; její pravomoc se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a na oblasti bezpečnosti, které se vztahují k Unii; postupně má vymezovat také společnou obrannou politiku (Ústava počítá postupně se společnou obranou). Evropská ústava zakotvuje právní subjektivitu EU, která jí zajišťuje novou pozici v oblasti vnějších a smluvních vztahů. (Právní subjektivita umožňuje uzavírat dohody s třetími zeměmi coby subjekt mezinárodního práva.) Klíčová role Evropské rady a Rady ministrů, kde mohou jednomyslně rozhodovat zástupci členských států zůstává zachována při: určování strategických zájmů a cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (Evropská rada); vypracovávání této politiky (Rada ministrů). Evropská rada: má jednomyslně rozhodnout o společné obraně; vymezuje její cíle; rozhoduje o zahajování vojenských misí. V oblasti SZBP nadále neplatí legislativní monopol Komise, přesun kompetencí na nadnárodní úroveň se ale uskutečňuje jiným způsobem, zřízením nadnárodních orgánů, které mají získat významné pravomoci. Evropský ministr zahraničí, Evropský útvar pro zahraniční činnost a Evropská agentura pro vyzbrojování, výzkum a vojenské kapacity: mají klíčovou odpovědnost za výkon SZBP. (O tuto odpovědnost za vykonávání společné zahraniční politiky se ministr a Evropský útvar blíže neurčeným způsobem dělí s členskými státy.) Unijní ministr zahraničí: je prostředníkem prosazování svébytných zájmů Unie na mezinárodní scéně; dává podněty k projednávání Radě a Evropské radě (včetně zahajování vojenských misí v rámci společné obrany). Evropská obranná agentura má: rozvíjet obranné kapacity, výzkum a vyzbrojování. Členským státům pak náleží v této oblasti vůči EU podle Ústavy převážně povinnosti. Členské státy musí: aktivně a bezvýhradně podporovat vymezení a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky ze strany Unie;

12 Kompetence podle evropské ústavy 11 dodržovat akty přijaté v Unii v této oblasti v duchu loajality a vzájemné solidarity; zdržet se jakéhokoliv jednání, které je v rozporu se zájmy Unie, nebo které snižuje účinnost jejího působení (což de facto po obsahové stránce znamená rezignaci na autonomní definici zahraniční politiky ze strany jednotlivých členských států, rezignaci i na odchylná dílčí stanoviska a praktické kroky); poradit se nejprve s ostatními státy na půdě Evropské rady či Rady ministrů, dříve než podniknou jakýkoli krok či přistoupí na jakýkoli smluvní závazek na mezinárodní scéně, který by mohl mít dopad na zájmy Unie; poskytovat vojenské a civilní kapacity pro společnou bezpečnostní a obrannou politiku; zdokonalovat své vojenské kapacity (hodnocení a určování potřeb v tomto směru má však náležet EU). Z pověření EU mohou některé státy provádět vojenské mise v rámci společné obrany. Členské státy mohou a mají: dávat podněty Evropské radě a Radě ministrů pro jednání; dělit se blíže neurčeným způsobem o výkon společné zahraniční politiky s unijním ministrem a Evropským útvarem pro zahraniční činnost; navázat v rámci EU strukturovanou spolupráci, pokud jejich vojenské kapacity splňují vyšší kritéria než u jiných států. Jsou uznány závazky některých členských států v NATO Hodnocení Oblast společné zahraniční a bezpečností politiky je sice formálně i strukturálně vyčleněna v rámci Ústavy jako oblast uplatňování zvláštních kompetencí, je ale třeba si uvědomit, že navzdory tomu, že zůstává zachován princip mezivládního rozhodování v Radě při určování strategických směrů, nadnárodní rovina je významně posílena prostřednictvím funkcí unijního ministra zahraničí a dalších dvou nadnárodních agentur či úřadů (Evropského útvaru pro zahraniční činnost a Evropské obranné agentury). Ministr zahraničí přitom nebude figurou, ale iniciátorem a vykonavatelem společné zahraniční politiky, členské státy mají aktivně, bezvýhradně a loajálně podporovat dodržování aktů přijatých EU, což je dosud bezprecedentní omezení zahraničněpolitické autonomie členských států, které nebylo definováno v žádné existující smluvní úpravě EU/ES. To vše by se v praxi kombinovalo s právní subjektivitou EU. Dosud měla právní subjektivitu pouze ES, nadnárodní úroveň tedy mohla jako celek uzavírat navenek pouze smluvní vztahy v oblasti vnějších obchodních vztahů či celní unie. Její přesun na celou EU znamená, že nadále bude EU jako jednotný celek a smluvní partner vystupovat ve všech sférách a oblastech zahraniční politiky. Za EU tak bude skutečně ve smluvních vztazích a navenek vystupovat unijní prezident (předseda Evropské rady) a ministr zahraničí, členské státy budou moci akty jimi vykonávané pouze bezvýhradně a loajálně podporovat. Bude to tak navzdory tomu, že řada příkladů nedávné minulosti ukázala, že společné zahraničněpolitické smýšlení členských států EU je mýtus. Nelze navíc zapomínat na to, že Ústava směřuje členské státy k vytvoření společné obrany. Většina z nich jsou členy NATO, ne však všechny, o závazcích k této organizaci hovoří Ústava jen velmi střídmě, i když je hodlá respektovat.

13 Kompetence podle evropské ústavy Inovace v ekonomické oblasti Ústava nově počítá s přesunem některých otázek do režimu hlasování QMV také při: stanovování pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu; v oblasti sociální politiky; v oblasti volného pohybu pracovníků a kapitálu; při koordinaci hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti. V těchto oblastech počítá také s konkrétním posilováním dohlížecích, kontrolních a v některých případech též sankčních možností Komise. EU nově prostřednictvím QMV v Radě: přijímá ustanovení ohledně zdanění firem pokud jde o boj proti daňové korupci (omezující podmínka: nesmí být narušeno fungování a rovnost vnitřního trhu); rozhoduje o opatřeních pro zajištění jednotné ochrany práv intelektuálního vlastnictví a zavedení centralizovaného režimu pro kontrolu a koordinaci v této oblasti (to se týká otázek tzv. evropského patentu; v tomto smyslu je tedy ochrana práv duševního vlastnictví převedena na evropskou úroveň); při předcházení a boji s organizovaným zločinem, terorismem a obchodováním s lidmi může rozhodnout o zmražení fondů, finančního jmění či výtěžků hospodářské činnosti, náležejících fyzickým či právnickým osobám i nestátním útvarům; zajišťuje spolupráci vnitrostátních úřadů práce; přijímá opatření v oblasti zlepšování pracovního prostředí za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti, v oblasti pracovních podmínek, informování a konzultací s pracovníky, zapojení osob vyloučených z trhu práce, v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení a modernizace sociální ochrany; rozhoduje o doporučení a výzvách státu, v němž hrozí stav nadměrného rozpočtového schodku, včetně stanovení lhůty, do kdy má tento stav napravit. (Hlasování QMV je bez účasti dotyčného státu. V případě, že se členský stát nepodřídí výzvě Rady, věnuje Komise zostřenou pozornost emisím jeho obligací a dalších cenných papírů. Komise vyzve EIB, aby přehodnotila svoji úvěrovou politiku vůči tomuto státu, žádá o dočasné složení neúročeného vkladu u Unie až do nápravy nadměrného schodku, případně udělí pokutu.) Prostřednictvím jednomyslnosti v Radě EU: vydává opatření ohledně daně z korporací, pokud jsou nezbytná pro zajištění fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže a pokud se týkají správní spolupráce, boje proti daňovým podvodům či protiprávním daňovým únikům (o převedení rozhodování do režimu QMV rozhoduje Rada jednomyslně); stanovuje pravidla pro používání jazyků v evropských listinách, které zajišťují jednotnou ochranu práv duševního vlastnictví (např. evropská patentová listina; EU tedy může jednomyslně rozhodnout např. o tom, že evropské patentové listiny budou psány v angličtině). EU může prostřednictvím Komise: přezkoumávat státní podpory existující v členských státech (Pokud Komise zjistí, že tato podpora není slučitelná s pravidly vnitřního trhu, stanoví dotčenému státu lhůtu na její zrušení, v případě jejího nedodržení předloží věc Soudnímu dvoru);

14 Kompetence podle evropské ústavy 13 rozhodovat o kategoriích státních podpor v případě veřejnoprávních podniků a podniků, kterým státy přiznávají zvláštní či výlučná práva. Komise má pravomoc tzv. mnohostranného dohledu. Dává výstrahu členskému státu, jehož hospodářská politika není v souladu s hlavními směry vypracovanými Radou. Rada pak může předat tomuto členskému státu doporučení, přičemž hlasuje QMV bez účasti dotčeného státu. Komise vydává opatření vůči nadměrnému schodku veřejných financí. Stanovisko o nebezpečí vzniku nadměrného schodku předává Komise nikoli Radě, ale přímo danému členskému státu. Členské státy musí nově: předem informovat Komisi, že chtějí poskytnout státní podporu podnikům (v případě podezření na porušení pravidel vnitřního trhu náleží konečné rozhodnutí o této podpoře Komisi); koordinovat svou hospodářskou politiku a politiku zaměstnanosti v souladu s hlavními směry, které ale stanovuje EU Hodnocení Za pozornost stojí rozšíření hlasování QMV do oblasti sociální politiky a též posílení úlohy Komise v koordinaci hospodářských politik a politik zaměstnanosti. Pozornosti by nemělo uniknout to, že Ústava umožňuje rozhodování o zdaňování firem (hlasování QMV i jednomyslností), i když jsou zde omezující podmínky (viz seznam výše). Proti nízkému zdanění firem v některých liberálnějších (především nových) státech EU přitom již delší dobu vystupují starší členské státy (podezřívají nové členy z daňového dumpingu) a hledají cesty, jak by na daňovou politiku v rámci členských států EU mohla Unie v této oblasti lépe dosáhnout. Evropská ústava by tomu mohla pootevřít dveře. Důležitá je snaha o rozšíření QMV do oblasti ochrany práv duševního vlastnictví. EU se pokouší prosadit jednotné evropské patenty např. v oblasti softwaru, což není pro menší výrobce výhodné a podstata takové úpravy by byla nelogická. Příliš přísná ochrana prostřednictvím patentu by vedla k inhibici a zakonzervování trhu v dané oblasti. Hlasování QMV o takových opatřeních by však opět zmenšilo možnost členského státu ovlivnit je. V oblasti sociální politiky a zaměstnanosti sice zůstává členským státům možnost upravovat konkrétní podmínky např. pro pobírání sociálních dávek, skutečností však je, že již nyní pod vlivem Ústavy v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti EU přijímá stále větší množství legislativních opatření, která významně zasahují do ekonomických podmínek členských států. Evropská ústava chce rozšířit QMV na oblasti týkající se spolupráce úřadů práce, boje proti sociálnímu vyloučení či na oblast kolektivního vyjednávání. To mimo jiné znamená, že by se do vzniku legislativy v těchto oblastech mnohem více zapojoval lobbying celoevropských odborářských organizací (ETUC). Již dnes vzniká na poli zaměstnanosti a sociální politiky legislativa, na jejíž podobě je patrný vliv lobbyingu ETUC a která není vždy výhodná pro některé členské státy z ekonomického hlediska. Šlo např. o kontroverzní direktivu o délce pracovní doby, proti níž se postavily liberálnější nové členské státy (Slovensko, pobaltské státy), protože by přísnější omezení délky pracovní doby mělo negativní vliv na konkurenceschopnost trhu práce těchto zemí. Direktiva v předkládané podobě v Radě neuspěla, za pozornost však stojí, že se za ni postavily spíše lidnatější státy EU (Francie), proti ní pak státy menší (s výjimkou Velké Británie). Bude-li QMV definována napříště podle podílu na celkovém počtu obyvatel EU, bude pro některé členské státy

15 Kompetence podle evropské ústavy 14 mnohem těžší dát dohromady blokační menšinu, která by direktivu, jež je poškozuje, shodila ze stolu. Rozšíření hlasování QMV a pravomocí Komise v oblasti sociální politiky a hospodářské koordinace je navíc třeba vidět opět v širších legislativních souvislostech v souvislosti s Lisabonskou agendou, která se zaměřuje na politiku zaměstnanosti a ekonomický růst. V těchto oblastech tak lze v příštích letech očekávat spíše nárůst nové legislativy a Evropská ústava má při jejím vytváření EU do značné míry uvolňovat ruce. 4.4 Nové pravomoci EU v oblasti tzv. podpůrných, doplňkových a koordinačních kompetencí Úskalí zde spočívá ve dvou skutečnostech: Ústava otvírá pro EU možnost angažovat se i v oblastech, které v dosavadním smluvním právu vůbec nefigurovaly. Jedná se o cestovní ruch a civilní ochranu. V dalších oblastech potom definuje pravomoci nadnárodní úrovně velmi vágně, široce a obecně. Kompetence EU nemají směřovat k závazné harmonizaci práva v členských státech, ale mají působit všude tam, kde je třeba naplňovat vyjmenované, velice široké cíle. Ve výsledku by tak mohla Komise navrhnout téměř jakoukoli sekundární normu a obhajovat ji tím, že jako evropská instituce pouze naplňuje cíle definované v Ústavě a tím plní svoji příslušnou úlohu v této oblasti Toto jsou tedy oblasti, o nichž smluvní systém EU buď dosud vůbec nehovořil jako o oblastech, v nichž by se měla EU angažovat (cestovní ruch, civilní ochrana), anebo nedával EU téměř žádné pravomoci (ostatní oblasti, v nichž je působení EU posíleno následujícím způsobem). EU nově: Ochrana a zlepšování lidského zdraví může rozhodovat o informačních a prevenčních opatřeních pokud jde o snižování škodlivých účinků drog. Pomocí QMV vydává opatření: k zajištění bezpečnosti lidských orgánů, krve, krevních derivátů a dalších látek organického původu; opatření ve veterinární a rostlinolékařské oblasti za účelem ochrany veřejného zdraví; k zajištění bezpečnosti léčiv a zdravotnických prostředků; k včasnému varování a boji proti vážným zdravotním přeshraničním hrozbám; k ochraně veřejného zdraví pokud jde o tabák a alkohol. Členské státy: mohou v oblasti bezpečnosti lidských orgánů a látek organické povahy přijímat přísnější opatření než EU; mají odpovědnost za organizaci svého zdravotnictví a zdravotní péče; vydávají vlastní předpisy pokud jde o dárcovství a lékařské využití orgánů a krve.

16 Kompetence podle evropské ústavy 15 Všechna opatření EU mají být pouze doplňková k legislativní činnosti členských států v této oblasti, nemají znamenat harmonizaci právních předpisů. EU nově pomocí QMV může: Kultura přijímat legislativní opatření za cílem podpory spolupráce při šíření kultury a dějin evropských národů; přijímat legislativní normy za účelem ochrany kulturního dědictví a šíření nekomerční kultury včetně audiovize. Tato legislativní opatření nemají znamenat harmonizaci právních řádů členských států v této oblasti. EU může nově pomocí QMV: Cestovní ruch vydávat opatření za účelem podpory příznivého podnikatelského prostředí v této oblasti a za účelem podpory spolupráce členských států. Opatření EU nemají znamenat harmonizaci právních a správních předpisů a mají mít doplňkový charakter Vzdělání, mládež, sport EU se nově prostřednictvím pobídkových opatření přijímaných QMV chce: zaměřovat na rozvoj evropského rozměru ve vzdělání výukou a šířením jazyků členských států; podporovat mobilitu studentů a učitelů, akademické uznávání diplomů a započítávání doby studia; podporovat spolupráci vzdělávacích institucí a rozvoj dálkového vzdělávání; provádět politiku odborného vzdělávání (např. v souvislosti s rekvalifikacemi), která by měla být doplňkovou k této politice ze strany členských států. Členské státy: mají odpovědnost za obsah výuky, organizaci vzdělávacích systémů, za jejich kulturní a jazykovou rozmanitost; mají odpovědnost za obsah a organizaci odborného vzdělávání. Legislativní opatření EU opět nemají znamenat harmonizaci právních řádů členských států v této oblasti EU má nově právo pomocí QMV: Civilní ochrana přijímat doplňková legislativní opatření k činnosti právních a správních orgánů na úrovni vnitrostátní, regionální a místní za účelem: - předcházení rizikům pohrom; - zásahů v případě pohrom;

17 Kompetence podle evropské ústavy 16 - podpory operativní spolupráce vnitrostátních orgánů CO a její koordinace. Členské státy: mají opět právo na to, aby se tato koordinace vyhnula harmonizaci právních řádů Hodnocení Další pravomoci pokrývají prakticky veškeré zbytkové kompetence státních orgánů (cestovní ruch, sport, civilní ochrana, kultura). O jejich rozsahu se hovoří široce. Mají naplňovat cíle Ústavy, formulované ještě obecněji (např. ekonomická prosperita či podpora evropské kultury a vzdělanosti). V rámci širokých cílů a nadnárodních kompetencí může vzniknout de facto jakákoli sekundární norma. EU již nyní v zájmu ochrany lidského zdraví připravuje velké množství směrnic, chce tak vychovávat spotřebitele ve vztahu k tabáku, alkoholu, ale i potravinám, pokud jde o označování škodlivých potravin z hlediska nutričního obsahu. Ústava její pozici v sekundární normotvorbě v této oblasti dále posílí. Je-li cílem EU také podpora šíření evropské kultury v audiovizuálních médiích, není zdaleka absurdní představit si např. direktivu určující jaké procento neevropských programů a produkce může vysílat veřejnoprávní televize. Pobídková opatření za účelem rozvoje evropského rozměru ve vzdělání to je též velmi vágní pojem, pod nějž se v sekundární normotvorbě může skrýt téměř cokoli. Nelze navíc zapomínat na to, že EU ve své legislativní činnosti bývá velmi maximalistická, snaží se o detailní úpravu pokud možno veškerých myslitelných dílčích problémů v rámci vznikající normy (viz např.nedávné nařízení o podmínkách transportu hospodářských zvířat, které velmi detailně až absurdně upravovalo snad všechny myslitelné podmínky transportu od instalace navigačních zařízení pro sledování transportu z evropských družic až po úpravu podle níž nesmí mláďata určitého stáří cestovat bez rodičů). Pokud by takové normy mohly být přijímány QMV i v jiných, doposud velmi privátních oblastech (z hlediska národního státu i jednotlivce), jako je kultura či ochrana zdraví, mohl by se stát život v EU obtížně snesitelný a doslova orwellovský. 4.5 Zvláštní hypotetická kategorie pro případ, že by ČR přijala euro a současně platila Evropská ústava Už v oblasti koordinace hospodářských politik je patrné posilování pravomocí Komise při určování směrů hospodářského vývoje, Komise má mít dokonce možnost ukázat na stát, který některé tyto směry nedodržuje (např. v oblasti rozpočtových schodků) a pak iniciovat hlasování v Radě o opatřeních vůči takovým jevům bez účasti dotčeného státu a pomocí QMV. Ještě přísnější opatření ale má v tomto směru platit pro státy eurozóny. Ty by měly v rámci EU tvořit specifickou skupinu, což v Ústavě naznačuje i přímé zařazení měnové politiky států eurozóny mezi výlučné kompetence EU a přiřazení zvláštního Protokolu o euroskupině k textu vlastní Ústavy. V případě, že by se ČR stala členem eurozóny a současně platila ústavní smlouva, pak by tedy EU mohla přímo vypracovávat pro ČR směry hospodářské politiky. V praxi by taková situace vypadala tak, že by EU pomocí jednomyslnosti mohla rozhodovat o jakýchkoli

18 Kompetence podle evropské ústavy 17 legislativních aktech, které by se týkaly hospodářské politiky ČR, pokud by tyto akty jednomyslnost vyžadovaly. Zde je Ústava jako v řadě dalších případů značně vágní ve formulaci a konkrétně nespecifikuje, které legislativní akty by EU považovala v oblasti hospodářských politik jednotlivých členských států za natolik závažné, aby vyžadovaly hlasování pomocí jednomyslnosti. Ústava totiž počítá u měnové politiky států eurozóny i s hlasováním pomocí QMV. Měla by tak hlasovat Rada složená jen ze členů eurozóny. Pomocí QMV by přijímala opatření (bez ohledu na závažnost tohoto bodu Ústava opět neuvádí bližší specifikaci, o jaká opatření by šlo) k posílení rozpočtové kázně členského státu a měla by pravomoc dohlížet nad dodržováním těchto opatření. ČR by navíc přišla o zastoupení v mezinárodních finančních orgánech a na mezinárodních finančních konferencích, nahradilo by je jednotné zastoupení eurozóny. Eurozóna by tak podle Ústavy získala charakter klubu států, o jejichž hospodářské a měnové politice se rozhoduje v podstatě zcela na nadnárodní úrovni, tato silná koordinace a dohled nad hospodářskými politikami se však má týkat též států, které euro dosud nepřijaly. Dle ústavy mají status států s výjimkou a spolu s Komisí mají věnovat veškeré úsilí tomu, aby podmínky přijetí společné měny splnily. 5. ZÁVĚR A SHRNUTÍ EVROPSKÁ ÚSTAVA COBY ZÁVAŽNÝ DOKUMENT Z HLEDISKA DALŠÍHO PŘESUNU KOMPETENCÍ Hovoříme li o Evropské ústavě z hlediska dalšího převodu kompetencí ze státní na nadnárodní úroveň, je především třeba zdůraznit, že tvrzení o tom, že Ústava v tomto směru nepřináší podstatné změny oproti platnému smluvnímu právu, je mýtus. Předchozí analýza ukázala, že Evropská ústava zasahuje do kompetencí členů hned několika způsoby a s různými důsledky: nově definuje kompetence EU a jejich kategorie; rozšiřuje oblast, v níž se namísto jednomyslnosti používá v Radě hlasování kvalifikovanou většinou (členský stát tedy nemá možnost rozhodování zablokovat); novým způsobem tuto většinu vypočítává (stát má v Radě váhu podle toho, jaký je jeho podíl na celkovém počtu obyvatelstva EU). Tyto nově definované kompetence pokrývají větší množství oblastí: Za pozornost stojí automatický přesun veškeré azylové a přistěhovalecké politiky a též policejní spolupráce do režimu QMV, stejně jako rozšíření QMV do oblasti spolupráce při sbližování trestního práva. V oblasti společné zahraniční a bezpečností politiky je nadnárodní rovina významně posílena prostřednictvím funkcí unijního ministra zahraničí a dalších dvou nadnárodních agentur či úřadů, jejichž funkce zdaleka není jen ceremoniální a to vše se pojí se zavedením právní subjektivity EU ve všech formách vnějších vztahů. Za pozornost stojí nahrazení hlasování jednomyslností hlasováním pomocí QMV v oblastech sociální či energetické politiky, koordinace politiky hospodářské a politiky zaměstnanosti. Další pravomoci pokrývají prakticky veškeré zbytkové kompetence státních orgánů (cestovní ruch, sport, civilní ochrana, kultura), EU zde má naplňovat cíle Ústavy bez

19 Kompetence podle evropské ústavy 18 bližší specifikace. V rámci takových širokých cílů a nadnárodních kompetencí může potom vzniknout de facto jakákoli sekundární norma. Evropská ústava je dokument záměrně složitý, komplikovaně vystavěný a v řadě bodů nevyvážený. V některých bodech zachází při definování kompetencí do detailů, ve většině případů však nedává žádnou jasnou odpověď na to, jaký bude výsledek toho kterého opatření a předpokládá vznik velkého množství sekundárních norem. Proto je tak obtížné vysvětlit praktické dopady její implementace, nelze ji totiž oddělit od sekundární legislativy, která bude na jejím základě vznikat. Její tvorbu má Evropská ústava umožňovat a upravuje podmínky rozhodování o této sekundární legislativě (QMV či jednomyslnost). Právě tato sekundární legislativa bude pak ovlivňovat i každodenní život v takové Unii. Ústava v jednotlivých oblastech jmenuje příliš široké a ambiciózní cíle, kterých má být dosaženo, je často nekonkrétní v odpovědi na to, jak jich má být dosaženo a dává EU významné pravomoci rozhodovat o opatřeních, která mají tyto cíle podle názoru institucí EU naplňovat (většinou prostřednictvím QMV, tedy bez možnosti jednotlivých členů legislativu vlastními silami zastavit, pokud není členský stát dostatečně lidnatý). Z těchto důvodů je třeba konstatovat závěrem, že Evropská ústava přesuny kompetencí na nadnárodní úroveň a oslabování členských států (zvláště některých!) skutečně přináší a její význam tak bude nemalý. POUŽITÉ ZDROJE Gerloch, A. Hřebejk, J. Zoubek, V. (2002): Ústavní systém České republiky, Prospektrum, Praha. Pavlíček, V. a kol. (2004): Ústavní právo a státověda. II. díl. Ústavní právo České republiky, Linde, Praha. Smlouva o Ústavě pro Evropu, Konference zástupců vlád členských států, Brusel, 29. října Smlouva o založení Evropského společenství, konsolidovaná Nice. PŘÍLOHY Tabulka 1: Oblasti, ve kterých evropská ústava zavádí QMV (řazení podle definovaných kompetencí) výlučné kompetence stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu otázka zdanění firem, pokud jde o boj proti daňové korupci otázka opatření pro zajištění jednotné ochrany práv intelektuálního vlastnictví a zavedení centralizovaného režimu pro kontrolu a koordinaci v této oblasti

20 Kompetence podle evropské ústavy 19 sdílené kompetence měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro vnitřní trh otázka opatření týkající se daně z korporací, pokud jsou nezbytná pro zajištění fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže a pokud se týkají správní spolupráce, boje proti daňovým podvodům či protiprávním daňovým únikům otázka opatření k posílení rozpočtové kázně členského státu otázka spolupráce vnitrostátních úřadů práce otázka odstranění administrativních postupů a lhůt pro přístup k volným pracovním místům, které brání liberalizaci pohybu otázka odstranění nerovnosti podmínek pro svobodnou volbu pracovního místa v rámci volného pohybu pracovních sil v EU otázka vytvoření mechanismu propojení nabídky a poptávky na trhu pracovních sil, který by měl zabránit snižování životní úrovně a zaměstnanosti v různých regionech a odvětvích průmyslu otázka opatření stanovující zvláštní režim pro cizí státní příslušníky z důvodu veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví otázka opatření v oblasti sociálního zabezpečení k podpoře volného pohybu pracovníků (systém pro výpočet a vyplácení dávek osobám s bydlištěm na území členského státu) otázka opatření ohledně vzájemného uznávání diplomů, osvědčení a kvalifikací a zlepšení přístupu k samostatně výdělečným činnostem otázka opatření ohledně svobody usazování v určitém oboru činnosti otázka zmražení fondů, finančního jmění či výtěžků hospodářské činnosti, náležejících fyzickým či právnickým osobám i nestátním útvarům, při předcházení a boji s organizovaným zločinem, terorismem a obchodováním s lidmi (jednomyslnost, passarelle převádí do QMV) QMV po užití passarelle

21 Kompetence podle evropské ústavy 20 sociální politika energetika oblast svobody, bezpečnosti a práva otázka zlepšování pracovního prostředí za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti otázka pracovních podmínek otázka informování a konzultací s pracovníky otázka zapojení osob vyloučených z trhu práce otázka rovných příležitostí a zacházení s muži a ženami otázka boje proti sociálnímu vyloučení otázka modernizace sociální ochrany otázka fungování energetického trhu otázka bezpečnosti dodávek energie v EU otázka podpory energetických úspor otázka rozvoje obnovitelných zdrojů energie otázka společné vízové politiky otázka kontroly osob na vnějších hranicích a integrovaného systému řízení na vnějších hranicích otázka podmínek svobody cestování v EU pro příslušníky třetích zemí otázka zrušení kontroly osob na vnitřních hranicích otázka azylu otázka přistěhovalecké politiky otázka jednotného azylového statusu, systému jeho udělování i odnímání otázka jednotného statusu doplňkové ochrany otázka společného režimu dočasné ochrany vysídlených osob otázka kritérií pro určení členského státu odpovědného za projednání žádosti o azyl otázka norem pro přijímání žadatelů o azyl otázka partnerství a spolupráce se třetími zeměmi pro řízení toků žadatelů o azyl otázka dočasných opatření ve prospěch jednoho nebo více členských států, pokud by se dostal do nouzové situace v souvislosti s přílivem azylantů otázka podmínek vstupu a pobytu otázka pravidel pro udělování dlouhodobých víz a povolení k pobytu otázka pravidel pro slučování rodin

22 Kompetence podle evropské ústavy 21 rozvojová spolupráce a humanitární pomoc otázka soudní spolupráce v trestních věcech otázka policejní spolupráce otázka soudní spolupráce v občanských věcech otázka právního základu pro ad hoc hospodářskou, finanční a technickou asistenci nerozvojovým třetím zemím otázka podmínek svobody pohybu a pobytu přistěhovalců v dalších členských státech otázka nedovoleného přistěhovalectví, vykázání a vrácení osob s neoprávněným pobytem otázka norem pro boj proti obchodování s lidmi otázka uznávání všech forem rozsudků a soudních rozhodnutí otázka předcházení a urovnávání kompetenčních sporů členských států otázka napomáhání vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců otázka usnadnění spolupráce soudních orgánů v rámci trestního stíhání i výkonu rozhodnutí otázka statutu Evropské prokuratury otázka pravidel pro vzájemnou přípustnost důkazů otázka práv osob v trestním řízení otázka práv obětí trestné činnosti otázka stanovení minimálních pravidel pro vymezení trestných činů a sankcí v oblasti terorismu, obchodování s lidmi, s drogami, se zbraněmi, v oblasti praní špinavých peněz, korupce, padělání měny, zločinnosti v oblasti výpočetní techniky a v oblasti organizovaného zločinu (jednomyslnost, passarelle převádí do QMV) otázka shromažďování, ukládání, zpracování a výměnu informací otázka podpory vzdělávání zaměstnanců policie a celních útvarů, výměnu zaměstnanců a zařízení (jednomyslnost, passarelle převádí do QMV) otázka vytváření a používání společných vyšetřovacích technických postupů v oblasti organizovaného zločinu (jednomyslnost,passarelle převádí do QMV) otázka některých oblastí rodinného práva s mezinárodním prvkem a právních aktů přijímaných v jejich rámci (jednomyslnost, passarelle převádí do QMV)