MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Bc. Kateřina Jégrová

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2014 Bc. Kateřina Jégrová

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Ochrana dřevin proti štítenkám v ekologické a integrované produkci Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Kateřina Jégrová Brno 2014

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Ochrana dřevin proti štítenkám v ekologické a integrované produkci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:.... podpis

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala paní doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. za odborné vedení, připomínky a trpělivost při vzniku této práce. Dále bych ráda poděkovala panu Ing. Václavu Psotovi, Ph.D. za rady k praktické části mé diplomové práce a firmě Biocont Laboratory, spol.s.r.o. za možnost spolupráce.

5 ABSTRAKT Ochrana dřevin proti štítenkám v ekologické a integrované produkci Výzkum byl prováděn ve vegetační sezóně roku 2013 v jabloňovém sadu (odrůda Golden delicious) u obce Nosislav (okres Břeclav 170 m. n. m.). Byla zjišťována účinnost čtyř přípravků šetrných k životnímu prostředí proti štítence zhoubné (Quadraspidiotus perniciosus). Nálet samců štítenky zhoubné do feromonových lapáků byl zjištěn 28. května. Podle sumy efektivních teplot byly vypočítány termíny rozlézání larev 1. a 2. generace pro zájmovou oblast na 20. června a 6. srpna. Nejvyšší účinnosti proti štítence zhoubné (59,6 60,9 %) vykazoval přípravek na bázi Beauveria bassiana. Účinnost přípravku na bázi oleje z Pongamia pinnata se pohybovala mezi 41,8 56,9 %. Účinnost preparátu na bázi pomerančového oleje byla nižší, a pohybovala se v rozmezí 32,8 39,6 %. Nejnižší účinnost byla zjištěna u přípravku s účinnou látkou spinosad, pouze 17 %. KLÍČOVÁ SLOVA: škůdci, ovocné stromy, integrovaná ochrana rostlin, červci

6 ABSTRACT Control of Diaspididae in ecological and integrated production in orchards The research was realized during the growing season in 2013 in an apple orchard of the cultivar Golden Delicious near the village Nosislav (district Břeclav, elevation 170m). The efficiency of four products against San José Scale (Quadraspidiotus perniciosus) was investigated. The first adult San José Scale males were found in pheromone traps on the 28th of May. Occurrences of the first and second generation of the first instar nymphs (crawlers) were calculated according to effective temperatures sum to be on the 20th of June and 6th of August. The highest efficiency against San José Scale (59.6 to 60.9%) was found in a product based on Beauveria bassiana. The efficiency of a product based on the oil of Pongamia pinnata was between 41.8 and 56.9%. The efficiency of a product based on orange oil was lower, between 32.8 and 39.6%. The lowest efficiency, only 17%, was detected in a product with the active substance spinosad. KEY WORDS: pests, fruit trees, IPM, Coccoidea

7 Obsah 1 ÚVOD 12 2 CÍL PRÁCE 13 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED Štítenkovití Diaspididae Taxonomie Morfologie Bionomie Výskyt Přehled jednotlivých druhů Štítenka čárkovitá Lepidosaphes ulmi (Linnaeus, 1758) Štítenka ústřicovitá Quadraspidiotus ostreaeformis (Curtis, 1843) Štítenka ovocná Quadraspidiotus marani (Zahradník, 1952) Štítenka hrušňová Quadraspidiotus pyri (Lichtenstein, 1881) Štítenka zhoubná Quadraspidiotus perniciosus (Comstock, 1881) Štítenka červená Epidiaspis leperii (Signoret, 1869) Štítenka bílá Chionaspis salicis (Linnaeus, 1758) Regulace štítenkovitých 26 4 MATERIÁL A METODIKA Materiál Charakteristika studijní plochy Přehled použitých přípravků SpinTor PREV-B Naturalis ROCK EFFECT Metodika 34 5 VÝSLEDKY A DISKUZE 36

8 3.4 První hodnocení Druhé hodnocení Třetí hodnocení Diskuze 37 6 ZÁVĚR 39 7 POUŽITÁ LITERATURA 40 8 PŘÍLOHY 45

9 1. ÚVOD Čeleď štítenkovití je největší a nejrůznorodější skupinou červcovitých, rozšířenou téměř do celého světa. Je známo přibližně 2400 zástupců štítenkovitých. Mnohé z těchto druhů jsou známy jako ekonomicky významní škůdci dřevin, okrasných rostlin, ovocných plodin i skleníkových kultur. Jsou jednou z nejčastěji nalézaných čeledí při importu rostlinných produktů. Mnoho druhů je vedeno jako karanténních (Evans, Dooley, 2013). Štítenky byly v České republice dlouho uváděny jako významní škůdci pouze ve špatně ošetřovaných sadech. Avšak v posledních letech se jejich význam zvětšuje zejména v teplejších oblastech v důsledku příznivějších podmínek během léta, především vyšších teplot. Tento problém souvisí i s ukončenou registrací některých přípravků na ochranu rostlin proti štítenkovitým (Litschmann a kol., 2007). Ochrana vůči zástupcům této čeledi je problematická, protože štítenkovití jsou dobře chráněni štítky a není u nás registrován žádný insekticid s dostatečnou účinností. V souvislosti s dodržováním zásad integrované ochrany rostlin se současný výzkum zaměřuje zejména na selektivní insekticidy či biologickou ochranu. Ve své praktické části jsem se proto věnovala zkoušením účinnosti různých přípravků na ochranu rostlin, které jsou vhodné do integrované produkce rostlin i do ekologického zemědělství. České názvy škůdců použité v mé práci jsou uvedené dle Seznamu škodlivých organismů rostlin (Kůdela, Kocourek, 2002). Vědecké názvy škůdců odpovídají webové databázi EPPO Plant Protection Thesaurus. 12

10 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo shromáždit informace o štítenkách škodících na ovocných dřevinách v obecné rovině a na území České republiky zpracovat možnosti regulace štítenkovitých vymezit a charakterizovat studijní plochu na jižní Moravě a ve vegetačním období roku 2013 na této ploše provést experimenty aplikace vybraných přípravků vhodných do ekologické a integrované produkce vyhodnotit získané údaje, vlastní zjištění porovnat s výsledky jiných autorů a vyvodit závěry a doporučení pro praxi 13

11 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Štítenkovití Diaspididae Taxonomie Řád: Podřád: Nadčeleď: Čeleď: Hemiptera polokřídlí Sternorrhyncha mšicosaví Coccoidea červci Diaspididae štítenkovití Morfologie Pro štítenkovité je typický výrazný pohlavní dimorfismus. Samci jsou štíhlí, mají jeden pár širokých křídel, případně jsou bezkřídlí. Tykadla jsou desetičlenná a nitkovitá. Na hlavě mají jednoduchá očka. Zadeček je bez voskových štětů (Bartoš, 1968). Postrádají ústní aparát, nohy jsou vyvinuty, vzhledem k velikosti těla mají poměrně velké genitálie (Watson, 2005). Samičky mají ploché tělo, segmentace není patrná. Hlava a hruď srůstají v celek, který se nazývá prosoma. Tykadla jsou zakrnělá v jednočlenný pahýlek a nebo zcela chybějí. Jsou beznohé (Watson, 2005). Mají jednoduchý krátký nosec, oči chybějí. Na hrudi jsou dva páry spirakul. Řitní vývod umístěn dorzálně. Čtvrtý až osmý zadečkový článek je srostlý a tvoří pygidium. Třetí až čtvrtý článek před pygidiem jsou takzvané praepygidiální články (Obenberger, 1957). Pygidium nese komplex specializovaných útvarů, které slouží k vytvoření štítku (Watson, 2005). Okraje pygidia vybíhají do několika sklerotizovaných laloků, zpravidla jsou čtyři. Laloky jsou lemovány zářezy a ostnitými hřebínky, žlázy mohou končit jednoduchými ostnitými vývody. Tyto útvary a stejně tak rozmístění žláz na pygidiu jsou charakteristické pro jednotlivé druhy štítenkovitých. Žlázy na dorsální straně na okraji pygidia jsou označovány jako makropóry, na straně ventrální jsou drobnější, ty jsou označovány jako mikropóry (Obenberger, 1957). Na ventrální straně pygidia ústí pohlavní vývod, který je obklopen 4 5 skupinami drobných terčíků s vývody žlázových buněk (Bartoš, 1968). Pygidium je na ventrální straně na obou stranách pohlavního vývodu silněji sklerotizováno = paragenitální nebo paravulvární apofysa. Na dorsální straně se nachází dorsopygidiální nebo laterobazální 14

12 apofysa. Na okraji pygidia se nacházejí i parafýzy sklerotizované ztlustliny čárkovitého nebo kyjovitého tvaru. Mikropóry a makropóry jsou vysoce specializované žlázy pro vytváření štítků a ostatní již zmíněné útvary hrají úlohu při uspořádání vypouštěných vláskovitých sekretů (Obenberger, 1957). Tato čeleď dostala svůj název dle typických štítků. Štítky je vytvářeny nedospělými jedinci obou pohlaví a u dospělých samiček. Každá následující etapa rozšiřuje a posiluje dřívější vrstvu a začleňuje exuvie z předchozí fáze (Watson, 2005). Ze spodní strany je tělo chráněno jemnějším pokryvem, který se podobá jemné blance (velum). Štítek je vytvářen činností již zmíněných žlázek, které jsou ze svrchní i spodní strany umístěny na pygidiu. Voskový sekret z těchto žlázek se od zadní části těla přesouvá dopředu a u některých druhů překrývá i první a druhou exuvii, která takto celý útvar vyztuží (Obenberger, 1957). Exuvie jsou situovány centrálně či slabě excentricky u okrouhlých štítků a u štítků protáhlých jsou na jejich tenkém konci (Bartoš, 1968). Tvar štítků může být okrouhlý, vejčitý, různě zaoblený a ke konci zahrocený, případně protáhlý až čárkovitý. Štítky samců jsou zpravidla drobnější, užší a protáhlejší. Struktura povrchu štítku se u různých druhů liší, může být hladká, drsná, s vrásčitým povrchem či klenutá nebo kuželovitá. Barva štítků je velmi rozmanitá dle druhů, může být bělavá, okrová, žlutavá, šedohnědá, tmavě hnědá, rezavá, hnědorudá nebo černá. U samců může být barva štítku světlejší (Obenberger, 1957). Vylíhlé nymfy obou pohlaví jsou drobné, mikroskopické, průhledné, velice pohyblivé. Tělo mají zřetelně členité, oválného tvaru, zadeček devítičlenný a na jeho konci jsou dva anální filamenty. Tykadla mají nejčastěji šest článků, mají dvě očka. Mají tři páry nohou. Druhý instar se morfologicky odlišuje od prvního. První exuvie kryje další instary (Obenberger, 1957). Vajíčka jsou různobarevná, od bílé, žluté až po oranžově červenou (Obenberger, 1957). Vajíčka nemají stopku (Watson, 2005) Bionomie Samice se vyvíjí paurometabolií, mají dvě larvální stadia. První stadium larvy je pohyblivé, larva si vyhledá vhodné místo, kde se usadí a začne si vytvářet štítek. Po dvojím svlečení se vyvíjí samička, podobná larvě (Bartoš, 1968). 15

13 Samci se vyvíjejí parametabolií, mají čtyři larvální stadia, první nebo i druhý instar bez základů křídel, přijímají potravu, další dva instary mají pahýly křídel a potravu nepřijímají (Šefrová, 2006). Samci žijí krátce (Watson, 2005). Štítenkovití se rozmnožují pohlavně, u některých druhů se může objevit i partenogeneze (oviparie nebo výjimečně viviparie; přičemž Watson (2005) uvádí i ovoviviparii). Samec nejprve vyhledá samičku, poté vsune penis pod štítek samičky a proběhne kopulace. Proto také penis samečků u této čeledi je poměrně dlouhý. Samička klade vajíčka pod štítek (Obenberger, 1957). Počet nakladených vajíček se liší, obvykle vajíček (Bartoš, 1968). Pod tímto štítkem vajíčka přezimují. Vylíhlé nymfy prvního instaru jsou pohyblivé a vyhledávají nové útočiště. Mortalita nymf prvního instaru je velmi vysoká, protože jsou drobné a nechráněné, avšak stejná charakteristika poskytuje výhodu při hledání nového útočiště. Pasivní přenos je tak mnohem jednodušší (přenos rouby, mladými stromky, nářadí, vítr). Nymfy se mohou usadit i blízko samičky a vnikají tak kolonie. Vypouštějí jen málo medovice. Štítenkovití jsou nejčastěji polyfágní, ale i oligofágní nebo monofágní. Některé druhy mají ve slinách přítomny toxiny, které poškozují rostlinu (např. štítenka zhoubná) (Obenberger, 1957; Kosztarab, Kozár, 1988). 16

14 Prunus spp. Malus spp. Pyrus Cydonia Juglans regia Ribes Rubus Evropa ČR Výskyt Čeleď štítenkovitých zahrnuje mnoho druhů vyskytujících se po celém světě. Velké množství těchto druhů je vysoce polyfágních, žijících v tropických či subtropických oblastech s preferencí zejména citrusů. V tabulce 1 uvádím druhy, jejichž výskyt byl zaznamenán na ovocných stromech a keřích (označeno tečkou, případně specifikováno slovně) a jejich současný výskyt v rámci Evropy a v České republice. Druhy vyskytující se v České republice a označené hvězdičkou (Aspidiotus nerii, Dynaspidiotus britannicus, Hemiberlesia lataniae, Hemiberlesia palmae, Hemiberlesia rapax, Chrysomphalus aonidum, Chrysomphalus dictyospermi, Ischnaspis longirostris, Parlatoria proteus, Pseudoparlatoria parlatorioides) jsou známy jen na skleníkových kulturách a nejsou schopné v našich podmínkách přezimovat (Zahradník, 1990; Watson, 2005; Šefrová, Laštůvka, 2005; Hlavjenková, Šefrová, 2012;). Druh Pseudaulacaspis pentagona byl nalezen pouze na volně rostoucích stromech Catalpa bignonioides, Sophora japonica a Paulownia tomentosa, nikoli však na rodu Prunus (Kapitola, Nováková, 2008). V příloze přikládám tabulku č. 1 rozšířenou o více informací týkajících se potravních preferencí štítenkovitých, ekonomickém významu a rozšíření ve světě. Informace jsou zpracovány z internetových databází (Watson, 2005; Burckhard, 2014; The Global Biodiversity Information Facility, 2014) a odborných článků a publikací (Hlavjenková, Šefrová, 2007; Masten Milek a kol., 2008; Culik a kol., 2008; EPPO/CABI 1997; Obenberger, 1957; Kůdela, Kocourek, 2002). Tab. 1: Přehled druhů čeledi štítenkovité, které byly zaznamenány na ovocných druzích zaznamenaný výskyt rozšíření Andaspis hawaiiensis (Fullaway, 1932) Aonidiella aurantii (Maskell, 1879) Aonidiella citrina (Craw, 1890) Aonidiella orientalis (Newstead, 1894) P.persica, Prunus spp. P. persica, Prunus spp., ne ne ano ne ano ne ne ne 17

15 Aspidiotus destructor (Signoret 1869) Aspidiotus nerii (Bouché, 1833) Aulacaspis rosae (Bouché, 1833) Duplaspidiotus claviger (Cockerell, 1901) Dynaspidiotus britannicus (Newstead, 1898) Epidiaspis leperii (Signoret, 1869) Hemiberlesia lataniae (Signoret, 1869) Hemiberlesia palmae (Cockerell, 1892) Hemiberlesia rapax(comstock, 1881) Howardia biclavis (Comstock, 1883) Chionaspis salicis (Linnaeus, 1758) Chlidaspis asiatica (Archangelskaya, 1930) Chrysomphalus aonidum (Linnaeus, 1758) Chrysomphalus bifasciculatus (Ferris, 1938) Chrysomphalus dictyospermi (Morgan, 1889) Chrysomphalus pinnulifer (Maskell, 1891) Ischnaspis longirostris (Signoret, 1882) Lepidosaphes beckii (Newman, 1869) Lepidosaphes malicola (Borchsenius, 1947) Lepidosaphes pistaciae (Archangelskaya, 1930) Lepidosaphes ulmi (Linnaeus, 1758) Lindingaspis rossi (Maskell, 1891) Lopholeucaspis japonica (Cockerell, 1897) P. persica ano ne M. sylvestris Pyrus communis ano ano* ano ne ne ne ano ano* M. sylvestris ano ano P. communis ano ano* ano ano* M. pumila, M.sylvestris M. sylvestris P. communis P. communis ano ano* ano ne ano ano ne ne M. domestica, M.sylvestris ano ano* ne ne ano ano* ano ne P. armeniaca ano ano* ano ne P. persica ano ne Prunus spp., P.armeniaca M. pumila ano ne P. communis ano ano ano ne ano ne 18

16 Melanaspis obscura (Comstock, 1881) Melanaspis paulista (Hempel, 1900) Morganella longispina (Fernald, 1903) Mycetaspis personata (Comstock, 1883) Nilotaspis halli (Ferris, 1941) Parlatoria cinerea (Hadden, 1909) Parlatoria oleae (Colvee, 1880) Parlatoria pergandii (Comstock, 1881) Parlatoria proteus (Curtis, 1843) Parlatoria theae (Cockerell, 1896) Pseudaonidia paeoniae (Cockerell, 1899) Pseudaonidia trilobitiformis (Green, 1896) Pseudaulacaspis cockerelli (Cooley, 1897) Pseudaulacaspis pentagona (Targioni Tozzetti, 1886) Pseudischnaspis bowreyi (Cockerell, 1901) Pseudoparlatoria parlatorioides (Comstock, 1883) Quadraspidiotus juglansregiae (Comstock, 1881) Quadraspidiotus marani (Zahradnik, 1952) Quadraspidiotus ostreaeformis (Curtis, 1843) Quadraspidiotus perniciosus (Comstock, 1881) Quadraspidiotus pyri (Lichtenstein, 1881) ne ne ne ne M.sylvestris ne ne P. communis ano ano ne M.sylvestris ano ne ano ne ano ne ano ano* ano ne Itálie ne P. communis ne ne ne ano ne M.sylvestris ano ano ne ne ano ano* ne ne ano ano ano ano ano ano ano ano Legenda: výskyt škůdce na daném rodu 19

17 3.2 Přehled jednotlivých druhů V této části se věnuji druhům čeledi štítenkovitých, které se vyskytují v České republice, mohou zde přezimovat a zároveň mohou způsobovat ekonomické ztráty (Miller, 1956) Štítenka čárkovitá Lepidosaphes ulmi (Linnaeus, 1758) Morfologie Samičí štítky měří 3 4 mm, jsou nesouměrné, kyjovité, na širokém konci měří 1,5 mm. Barva štítků je světlá nebo tmavě hnědá až černá, případně bělavá nebo žlutá. Na užším konci štítku jsou umístěny dvě oranžové exuvie. Tělo samičky má bílou barvu, je umístěno v přední části štítku, do zbývajícího prostoru klade vajíčka. Pygidium bez hřebínků, pouze s ostnitými vývody (Bartoš, 1968). Samčí štítek je hnědý, protáhlejší, ke konci okrouhlý, dlouhý 1 1,5 mm (Blattný a kol., 1956). Samci okřídlení (Watson, 2005). Vajíčka jsou oválného tvaru, barva je perleťová, mléčná, bílá (Blattný a kol., 1956). V průměru mají 0,3 mm. První nymfální instar 0,4 mm dlouhý, oválný, světle žlutohnědá barva (Alford, 2007). Bionomie Štítenka čárkovitá má dvě rasy, první, rozmnožující se pouze partenogeneticky, a druhá, rozmnožující se bisexuálně, přičemž u každé z nich existují jiné potravní preference. Vzhledem k tomuto faktu jsou v některých publikacích rozlišeny na dva různé druhy, avšak stále se je nepodařilo morfologicky odlišit (Watson, 2005). V ČR se vyskytují obě rasy. Partenogeneticky rozmnožující se štítenka čárkovitá se vyskytuje na růžovitých stromech, zejména jabloních. Druhá forma, oboupohlavně se rozmnožující, žije na ostatních dřevinách (Watson, 2005). Přezimují vajíčka skrytá pod štítkem samice. Nymfy se líhnou počátkem května, jsou velice pohyblivé, vyhledávají vhodné místo na větvích, kde se přisají (Bartoš, 1968). Dvakrát se svlékají a v červenci až srpnu se nymfy promění v dospělce (Hluchý, 2008). Samička klade koncem srpna až v září vajíček v průběhu týdnů, posléze uhyne (Bartoš, 1968). Uváděný počet kladených vajíček se u různých autorů liší, protože plodnost samičky závisí také na hostiteli, na kterém se vyvíjí. Během roku se vyvine jedna generace, v jižnějších a teplejších oblastech i dvě (Watson, 2005). 20

18 Příznaky Silněji napadené stromy chřadnou, větve prosychají, snižuje se výnos. Snížení vitality rostlin a odolnosti vůči mrazu. Žloutnutí a předčasný opad listů, případně plodů (Watson, 2005). Pokud štítenka čárkovitá saje na stopkách, může dojít k retardaci růstu plodů (Kloutvorová, 2011). Napadá kmeny a silnější větve, méně letorosty a listy a v případě silnějšího napadení i ovoce (Blattný a kol., 1956). Míra specializace Polyfág, z ovocných stromů napadá nejčastěji hrušeň a jabloň (Bartoš, 1968). Dále napadá švestky, rybízy, hlohy, vrby, jeřáby, lípy, břízy, jasany, byl zjištěn také na brusinkách, vřesu i jedlích (Blattný a kol., 1956). U středozemního moře napadá i olivovníky (Alford, 2007). Rozšířený v Evropě i v dalších světadílech, zavlečen pravděpodobně rouby a okrasnými dřevinami (Blattný a kol., 1956) Štítenka ústřicovitá Quadraspidiotus ostreaeformis (Curtis, 1843) Morfologie Tělo samičky je 1,1 mm široké, 1,3 mm dlouhé, barvy žluté, pygidium bývá tmavší. Štítek měří 1,5 mm, barva je popelavě šedá až šedočerná. Exuvie jsou žlutooranžové, a jsou umístěny excentricky. Na vnější straně třetího párů laloků nemá žádné hřebínky (Bartoš, 1968). Tvar štítku je kruhovitý. Samčí štítek je protáhlý, oválný, má menší rozměry než štítek samičky (Alford, 2007). Samečci dlouzí 0,5 mm, žijí jen několik dní (Hluchý, 2008). Bionomie Přezimují larvy druhého instaru, kryté šedým až šedočerným štítkem. Samičky kladou vajíček v červnu až červenci. Sají na dřevnatých částech stromů i na plodech (Bartoš, 1968). Jedna generace v roce (Blattný a kol., 1956). Dospělci se objevují od konce dubna, páří se v červnu a červenci. Larvy urazí většinou jen krátkou vzdálenost k místu, kde se přisají, proto se kolonie rozšiřují jen velmi pomalu a v místě napadení se vytváří silnější vrstva již odumřelých štítků většího počtu generací (Hluchý, 2008). Samci žijí 1 3 dny (Poole a kol., 2001). Samička může naklást až 200 vajíček (OEPP/EPPO, 1999). Nymfy se líhnou po cca třech dnech po nakladení, jedna generace ročně. Kolem každého jedince se vytváří tenká vrstva vosku, proto po odstranění tohoto jedince z hostitele zůstává na kůře bílá skvrna (Alford, 2007). 21

19 Příznaky Nejčastěji napadá slivoně, při silné hustotě oslabuje hostitelskou rostlinu. V pravidelně ošetřovaných sadech se vyskytuje pouze zřídka (Alford, 2007). Ekologické nároky V České republice hojná i v chladných oblastech. Míra specializace Polyfág, napadá ovocné stromy, především jabloně a hrušně (Bartoš, 1968), dále třešně, broskvoně, slivoně, rybízy, angrešty a mnoho dalších stromů i keřů (Alford, 2007). Žije i na dubech, břízách i dalších dřevinách (Hluchý, 2008). Rozšířen celosvětově, v Evropě velmi častý (Alford, 2007) Štítenka ovocná Quadraspidiotus marani (Zahradník, 1952) Morfologie Samičí štítek má 1,8 2,1 mm v průměru, je okrouhlý, vypouklý, zbarvený tmavě šedě. Tělo samičky je 1,5 mm dlouhé, široce hruškovité, tmavě žluté (Alford, 2007). Na okraji pygidia mají za vnějšími laloky 1 2 hřebínky. Na čtvrtém zadečkovém článku nejsou makropory (Bartoš, 1968). Samčí štítek je 1 mm dlouhý, protáhlý a šedý. Samec je 0,4 mm dlouhý, převážně oranžově žlutý, okřídlený. Vajíčka jsou nepatrné velikosti, oválná, nažloutlá. Tělo nymfy prvního instaru je ploché, oválné a nažloutlé (Alford, 2007). Bionomie Samičky kladou průměrně 100 vajíček v červnu a červenci, nymfy se líhnou v průběhu několika dní. Dospělci se objevují na podzim, páří se a přezimuje oplodněná samička. Jedna generace v roce. Příznaky Vyskytuje se na kmenech stromů a na větvích, silné napadení oslabuje hostitelské dřevbiny. Ekologické nároky Teplomilnější než štítenka ústřicovitá (Bartoš, 1968). Míra specializace Škůdce jabloní, hrušní a slivoní. Rozšířen v Evropě, v Turecku. Další hostitelé: hlohy, Fraxinus excelsior, dřeviny rodu Prunus a Sorbus (Alford, 2007). 22

20 3.2.4 Štítenka hrušňová Quadraspidiotus pyri (Lichtenstein, 1881) Morfologie Samička má zelenožlutou barvu, pygidium je tmavší, tělo hruškovité, v průměru 1,5 mm dlouhé. Štítek je okrouhlý, jeho velikost je 1,8 2,2 mm, barva je šedočerná až zelenočerná. Exuvie je oranžovožluté. Od ostatních druhů se liší počtem makropor ( ) (Bartoš, 1968). Sameček je menší než samička a má protáhlejší štítek (Alford, 2007). Bionomie Velmi podobná bionomii štítenky ústřicové (Quadraspidiotus ostreaformis), ale samičky kladou méně vajíček, přibližně 40 70, avšak někdy i výrazně více dle OEPP/EPPO (1999) až 150 vajíček. Doba kladení vajíček je delší a to od května to září. Proto se vyskytují zároveň různá vývojová stadia, přezimující stadia nemusí být vždy nymfy druhého instaru. Jedna generace ročně. Může se rozmnožovat i partenogeneticky (Alford, 2007). Příznaky Nejčastěji se vyskytuje na kmenech a větvích stromů, ale občas ji můžeme nalézt i na plodech, kde pak můžeme pozorovat červené skvrnky. Při silnějším napadení je hostitelský strom oslaben (Alford, 2007). Ekologické nároky Teplomilnější než štítenka ústřicovitá. Výskytuje se často v uzavřených, chráněných polohách, například na dřevinách v blízkosti vyhřátých zdí. Míra specializace Škůdce jabloní, broskvoní a hrušní. Výskyt i na dalších listnatých stromech. Rozšířen v Evropě, v Austrálii, na blízkém východě a v Severní Africe (Alford, 2007) Štítenka zhoubná Quadraspidiotus perniciosus (Comstock, 1881) Morfologie Samičí štítky jsou velké 1,5 2 mm, jsou kruhovité, tmavošedé s hnědými exuviemi (Bartoš, 1968). Na rubu jsou bílé (Blattný a kol., 1956) s žlutavým nebo bělavým vrcholem (Alford, 2007). Jsou plošší než štítky štítenky ústřicové. Tělo samiček je zbarveno citrónově žlutě až oranžově, pygidium je zahnědlé. Místo třetího páru laloku jsou vyvinuty krátké špičaté trny (Bartoš, 1968). Tělo samičky je dlouhé 1,0 1,2 mm a je široce hruškovité (Alford, 2007). Již odumřelé samičky jsou hnědé, seschlé v 23

21 šupinku. Samci jsou žlutí, štítek mají oválný, šedohnědý, 1,0 1,5 mm dlouhý. Mají jeden pár křídel, dvě složené a dvě jednoduchá očka, článkovaná tykadla, konec zadečku vybíhá do špičky. Larva prvního instaru má vyvinutá tykadla, 3 páry nohou, na konci zadečku dvě štětiny, tělo žlutozelené, oválné, mírně zploštělé (Blattný a kol., 1956). Bionomie Přezimují larvy prvního instaru, ve fázi černého kroužku. Všechna ostatní stadia uhynou (Alford, 2007). Larvy dokončují vývoj v dubnu a v květnu, krátce poté se dospělci páří. Samice jsou živorodé, za 4 8 týdnů po oplodnění rodí larev (Bartoš, 1968). V jižních zemích Evropy, například v Itálii, může mít až pět generací ročně a až 400 larev (OEPP/EPPO, 1999). V teplejších oblastech se vyvinou dvě generace, v chladnějších jedna (Bartoš, 1968). Druhá generace se objevuje většinou v druhé polovině srpna, ojediněle i třetí generace v říjnu. Pohyblivost larev je závislá na teplotě, při vyšší teplotě (27 C) je larva schopná urazit vzdálenost cm (Blattný a kol., 1956). Larvy vyhledávají vhodné místo pro sání, poté si vytvářejí štítek, procházejí fází bílého štítku až do fáze černého štítku (Kloutvorová, 2011). Samec je schopen oplodnit více samiček. Samci najdou samičky na základě vylučovaných pohlavních feromonů (Holecová, 2012). Partenogenezi uvádí Blattný a kol. (1956) i Alford (2007). Samička rodí nymfy v průběhu šesti týdnů (Kloutvorová, 2011). K šíření dochází především větrem, na napadeném ovoci, na roubech, lidmi pracujícími v sadu, případně i ptáky (Blattný a kol., 1956). Příznaky Saje zejména na dřevnatých částech rostlin, dále na plodech a listech. Může vytvářet početné kolonie. Na postižených místech se hromadí červené pigmenty, což způsobují toxické látky obsažené ve slinách těchto štítenek. Na plodech hrušní jsou skvrny spíše hnědozelené (Kužma, 2002). Podobné skvrny vyvolávají i štítenka ústřicová a š. hrušňová (Bartoš, 1968). Při dlouhodobém výskytu dochází k prosychání větví a v případě silného napadení odumírání stromů (Kloutvorová, 2011). Sáním dochází ke snížení kvality plodů (Hluchý, 2008). Ekologické nároky Velká přizpůsobivost na klimatické podmínky. Teplomilný druh. 24

22 Míra specializace Hlavními hostiteli jsou jabloně, hrušně, slivoně a rod Rubus. Polyfág, může napadat mnoho dalších druhů listnatých stromů a keřů, proto je také škůdcem okrasných výsadeb (EPPO/CABI, 1997), Původně z dálného východu, ale nyní rozšířený v teplejších oblastech, ve střední i jižní Evropě, v Americe (Alford, 2007) Štítenka červená Epidiaspis leperii (Signoret, 1869) Morfologie Tělo samiček je zbarveno červeně až vínově, tvar je okrouhlý, hruškovitý, dlouhé 0,7 1,0 mm. Na pygidiu jsou laloky výrazně redukovány na malé výstupky, vyvinut je jen střední pár laloků. Štítky jsou okrouhlé, barva šedobílá nebo šedohnědá, měří 1,2 1,5 mm. Exuvie jsou umístěny uprostřed a utváří hnědou skvrnu. Vajíčka jsou červenavá (Bartoš, 1968). Samčí štítek je protáhlý, bílý nebo světle šedý se žlutou exuvií. Tělo samce je oranžovožluté, samci jsou bezkřídlí (Watson, 2005). Bionomie Přezimují mladé samičky. Vajíčka kladou od června. Larvy sají na dřevnatých částech, vývoj dokončují na konci srpna a v září (Bartoš, 1968). Jedna generace za rok (Watson, 2005). Příznaky Zdeformované větve, prohloubeniny, podélné praskliny v kůře. Mladé stromy mohou hynout. U starších stromů mohou prosychat větve, snižuje se výnos. Ekologické nároky Teplomilný druh (Watson, 2005). Míra specializace Ovocné druhy, zejména hrušně, méně jabloně, slivoně, broskvoně, meruňky, třešně, mandloně (Bartoš, 1968). Mohou se vyskytnout i na jednoděložných rostlinách rostoucích pod napadenými stromy (Blattný a kol., 1956) a na rostlinách mnoha dalších rodů, například na moruších nebo ořešácích (Watson, 2005) Štítenka bílá Chionaspis salicis (Linnaeus, 1758) Morfologie Štítek samičky je dlouhý 2 3 mm, je široce oválný, vypouklý, bílý až šedobílý s nažloutlým vrcholkem. Tělo samičky je 1,3 1,7 mm dlouhé, protáhle oválné, oranžově 25

23 žluté až červené. Samčí štítek je 1,0 mm dlouhý, bílý, protáhlý a velmi úzký. Tělo samečka je dlouhé asi 1 mm, oranžové až světle načervenalé, nohy a tykadla jsou světle žluté. Samci mohou být okřídlení i bezkřídlí. Vajíčka jsou 0,3 mm dlouhá, oválná a červená. První nymfální instar je 0,4 mm dlouhý, oválný a tmavě červený (Alford, 2007). Bionomie Přezimují vajíčka, ukrytá pod samičím štítkem, líhnou se ke konci dubna nebo na začátku května. Nymfy pak sají přímo u mateřského štítku nebo se rozlézají po stromě i na listy. Dospělci se objevují od poloviny června do poloviny července (Alford, 2007). Vajíčka jsou kladena od konce srpna (Šafránková, Beránek, 2010). Plodnost je malá, každá samička klade pouze vajíček. Rozmnožují se pertenogenezí i bisexuálně. Jedna generace ročně (Alford, 2007). Příznaky Těžké napadení oslabí hostitele, ale v případě napadení ovocných stromů nevznikají závažné škody. Míra specializace Polyfág, napadá borůvky, brusinky i různé dřeviny vrby a další (Blattný a kol., 1956). Méně významný škůdce rybízu, napadány mohou být také jabloně a hrušně. Spojován spíše s volně rostoucími stromy a keři, zejména vrbami (Salix spp.). Rozšířen je v Evropě, převážně v severních a horských oblastech, vyskytuje se také v severní Africe a některých částech Asie (Alford, 2007). 3.3 Regulace štítenkovitých V ochraně rostlin vůči škůdcům se obecně mohou využívat metody přímé a nepřímé. Mezi nepřímé metody patří agrotechnické metody: výběr vhodného stanoviště pro pěstovaný ovocný druh, výběr odpovídající odrůdy do daných klimatických a podnebních podmínek, vyvážená výživa, odpovídající závlaha a vhodně zvolené pěstební metody. Dále například zajištění zdravého sadebního materiálu a legislativní opatření, například karanténní opatření (Kazda a kol., 2007). Těmito metodami zabezpečíme stromům vhodné podmínky pro růst a podpoříme jejich odolnost vůči nepříznivým abiotickým i biotickým vlivům (Kabíček, Kazda, 1997). Podstatná je také podpora užitečných organismů v sadu například preferencí selektivních insekticidů a 26

24 biologických přípravků i dalších nechemických metod ochrany. Někdy doporučované opatření zvýšení výskytu parazitoidů volbou šetrných přípravků a výsevem pásů kvetoucích bylin mívá jen omezený význam. Napadené stromy v přilehlém okolí sadů mohou být zdrojem škodlivých štítenek, proto je vhodné mít přehled o volně rostoucích ovocných stromech nebo sadech v okolí. Nepřímé metody tvoří velmi důležitou preventivní složku ochrany, avšak přímý vliv na regulaci štítenek tyto metody nemají (Hill, 2008; Lánský a kol., 2005; Rychlá, 2014). Přímé metody regulují populaci daného škůdce efektivněji, přímým způsobem. Řadíme do této skupiny metody mechanické, fyzikální či biotechnické. Proti štítenkovitým je možné použít mechanických metod, kdy kartáči nebo silným proudem vody odstraníme štítky z napadených částí rostlin, avšak tato činnost je velice pracná a časově náročná a aplikovatelná pouze na velmi malých plochách, proto nepřipadá v úvahu v běžných provozech. Další možností je u starších stromů napadené větve odřezat a spálit. U mladých dřevin je toto hůře proveditelné, navíc mohou po silném napadení štítenkami rychle uhynout. Mezi biotechnické metody můžeme zařadit i používání bílých lepových desek či feromonových lapáků při signalizaci výskytu štítenkovitých. Dále mezi přímé metody patří chemické a biologické metody, které přiblížím níže v textu (Kazda a kol., 2007). Chemická ochrana Většina druhů čeledi štítenkovitých je velmi odolná vůči postřikům insekticidy díky jejich voskovému štítku, který je chrání před nepříznivými vlivy. Tento fakt se týká i vajíček, které jsou kladeny pod štítek samičky. Proto jediným stadiem, které je u štítenek zranitelnější, je pohyblivé první nymfální stadium (Beránek, Šafránková, 2010; Hill, 2008). Jejich regulace může být ztížena rezistencí vůči syntetickým insekticidům. V ochraně proti štítenkovitým se doporučuje předjarní postřik (do fáze zeleného poupěte) proti přezimujícím štítenkám a vajíčkům a to přípravky na bázi olejů v kombinaci s insekticidy. Využít je možné také vedlejších účinků insekticidů, využívaných k ochraně jiných škůdců. Při vysokém stupni výskytu štítenky je nutné další ošetření v době vegetace vedeným proti prvnímu nymfálnímu instaru. Termíny ošetření je možné určovat podle sumy efektivních teplot, údajů z feromonových lapáků a také dle vizuální kontroly (podrobnosti níže v odstavci monitoring). 27

25 Užití pesticidů proti štítenkovitým je značně problematické. Ve výsledku je možné, že po aplikaci pesticidů zahubíme štítenky jen částečně a zároveň s nimi zničíme velkou část populace přirozených nepřátel štítenkovitých. Toto může vést k opětovnému nárůstu populace štítenek, avšak tato populace už bude v menší míře ovlivněna antagonisty. Pro omezení negativního vlivu na přirozené antagonisty štítenek a dosažení co nejlepšího účinku ochrany je nutné dbát standardních pokynů pro aplikaci přípravků jako doporučená doba postřiku, doporučená dávka, smáčedla, dále zvolení vhodného registrovaného přípravku a jeho včasná aplikace vzhledem k údajům zjištěným monitoringem. V souvislosti s možným výskytem rezistence štítenek vůči určitým účinným látkám je vhodné zařazovat přípravky s různým mechanismem účinku a minimalizovat jejich používání v rámci antirezistenční strategie (Hill, 2008; Lánský a kol., 2005). V roce 2013 lze proti štítence zhoubné a aplikovat přípravky s účinnou látkou thiacloprid (obchodní název Calypso). Přímo na štítenku zhoubnou na jabloních je zaregistrovaný acetamiprid (Mospilan 20 SP). Proti savým škůdcům na jádrovinách jsou určeny přípravky s účinnou látkou deltamethrin pod různým obchodním označením (Hluchý a kol., 2008; Kabíček, Kazda, 1997; Rychlá, 2014; STÁTNÍ ROSTLINOLÉKAŘSKÁ SPRÁVA, 2014). Monitoring V zimním období provádíme kontrolu 20 cm dlouhých 2-3 letých větviček s plodonoši. U štítenky zhoubné se provádí odpočet nymf ve fázi černého kroužku a pod lupou se určuje procento živých nymf. Podobným způsobem provádíme letní kontrolu, kdy v době rozlézání nymf zaznamenáváme štítky dospělců, procentuální počet živých jedinců a počty nymf ve všech třech fázích vývoje. Monitoring se také provádí použitím feromonových lapáků, kdy sledujeme letovou aktivitu samců. Lapáky se vyvěšují v období od dubna do srpna. Termín zásahu můžeme také upřesnit pomocí sumy efektivních teplot. Dále můžeme provádět vizuální kontrolu, k tomuto účelu se používá oboustranně lepící páska nalepená kolem větve v blízkosti samiččích štítků. K vývoji první generace štítenek, která nepřezimuje, je zapotřebí SET 770 C nad SPV 7,3 C. Tento údaj byl naměřen z rozdílu SET mezi výskytem prvních samců přezimující a letní generace. Dle měření v laboratorních podmínkách je pro vývoj první 28

26 generace zapotřebí SET 881 C nad SPV 7,3 C. Z této sumy je zapotřebí 200 C pro vývoj nymf prvního instaru a stejný počet i pro nymfy druhého instaru. Pro určení prahu škodlivosti se kontrolují štítky s nymfami na 2-3leté větvičkách s plodonoši nebo 140 pupenů ze dvouletých větviček. Práh škodlivosti pro štítenku zhoubnou je 10ks/m pro výpočet z odebraných větviček a 40ks/vzorek v případě kontrolu pupenů. Pro štítenku čárkovitou to je 25ks/m a 100ks/vzorek (Lánský a kol., 2005). Biologická a biotechnická ochrana Značný význam v ochraně ovocných plodin vůči štítence zhoubné mají parazitoidi a predátoři. Lánský a kol. (2005) uvádí, že pro jejich podporu je možné použít dřevo, které bylo napadené štítenkou a z těchto důvodů následně odřezáno - není nutné jej spalovat, ale naopak ponechat na okraji sadu. Na odřezaném dřevě totiž štítenka hyne, ale antagonisté přežívají. Štítenkovité jsou velmi často parazitovány chalcidkami, parazitickými vosičkami. Významným parazitoidem štítenky zhoubné je pukličník štítenkový (Prospaltella perniciosi). Je možné ho introdukovat do sadů, Kloutvorová a kol. (2011) uvádí, že může parazitovat až 65% larev štítenky zhoubné. Tento blanokřídlý druh hmyzu je specializovaný na štítenku zhoubnou. Přezimují larvy prvního instaru v larvě štítenky, z ní v polovině května vylétnou samičky. Samičky pukličníka štítenkového kladou vajíček pod štítky všech vývojových stádií štítenky. Zakuklí se pouze ve třetím instaru štítenky a jeho vývoj trvá přibližně 35 dní za teploty 25 C. Výskyt zjistíme použitím feromonového lapače (Holman, 2002; Rychlá, 2014). Významnými ektoparazity jsou také vosičky rodu Aphitis. Štítenku čárkovitou napadá například pukličník žlutý (Aphytis proclia) (Kloutvorová, 2011). Pukličník žlutý je polyfágní, má dvě generace za rok. Přezimují larvy, avšak během zimy se početnost populace většinou výrazně sníží. V polovině června se objevuje první generace, v polovině září druhá generace. Pukličník žlutý se šíří do okolí ve výrazně kratší vzdálenosti a to maximálně v rámci jednoho stromu, pukličníkem štítenkovým se zato šíří i na vzdálenost jednoho kilometru. Je známo mnoho dalších parazitoidů z řádu blanokřídlých, avšak ti mají pouze malý význam v regulaci štítenek. 29

27 Mezi predátory patří například dravé ploštice, některé druhy brouků, například ze slunéček: slunéčko dvoutečné (Coccinella bipunctata), slunéčko dvojskvrnné (Chilocorus bipustulatus), slunéčka Chilocorus kuwanae, Ch. renipustulatus a Ch. similis. Ze síťokřídlích síťokřídlí např. zlatoočka (Chrysopa) (Holman, 2002; Rychlá, 2014). V regulaci štítenek je také možné použít entomofágních hub, například Beauveria bassiana, avšak v České republice není v současné době registrován žádný přípravek s touto účinnou látkou. Nezávisle na opatřeních prováděných člověkem je populace štítenek ovlivněna také klimatickými faktory, které mohou jejich počty výrazně redukovat. Například se jedná o extrémně nízké teploty v zimním období a na jaře nebo dlouhodobější sucha v létě. V období líhnutí larev může populaci výrazně ovlivnit silné deště a vítr (Holman, 2002). V souvislosti s dodržováním zásad integrované ochrany rostlin a k dosažení lepšího výsledku ochrany je vhodné kombinovat metody přímé i nepřímé, využívat signalizace a prognózy (OEPP/EPPO, 2004a). 30

28 4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 Materiál Charakteristika studijní plochy Výzkum byl prováděn ve vegetační sezóně roku 2013, v sadu nacházejícím se v blízkosti obce Nosislav (okres Břeclav). Sad spadá do kukuřičné výrobní oblasti, je situován v nadmořské výšce 170 m. Číslo BPEJ je 05800, z toho vyplývá, že klimatický region je velmi teplý, suchý, v místě jsou nivní půdy glejové, středně těžké, jedná se o rovinu, půda je hluboká bezskeletovitá. V roce 2013 byla průměrná roční teplota vzduchu 9,2 C a roční úhrn srážek 601 mm. Pěstovaným ovocným druhem byly jabloně odrůdy Golden delicious vysázených ve sponu 1,2 3,5 m. Jednalo se o maloparcelový polní pokus. Obr. 1: Jabloňový sad u obce Nosislav s vyznačenou studijní plochou 31

29 4.1.2 Přehled použitých přípravků Tab. 2: Použité přípravky na ochranu rostlin obchodní název zařazení účinná látka způsob účinku určeno pro EZ kontaktním SpinTor insekticid spinosad způsobem ano pasivní zvýšení Rock pomocný olej z Pongamia pinnata odolnosti Effect prostředek (Pongamia pinnata oil) rostlin ano fyzikální PREV-B2 bórové hnojivo pomerančový olej vysušení těla ano kontaktním Naturalis insekticid Beauveria bassiana způsobem ano SpinTor Řadí se mezi kontaktní insekticidy, účinná látka je spinosad (směs spinosynu A a spinosynu D), přírodní produkt získaný činností bakterie Saccharopolyspora spinosa ze skupiny aktinomycet. Tato bakterie se běžně vyskytuje v půdě. Přípravek je šetrný k životnímu prostředí, je možné jej použít v integrované nebo ekologické produkci. Účinek nastává již po několika hodinách po aplikaci, kdy dojde k úhynu škůdců. Je účinný proti hmyzím škůdcům z různých řádů. Je určen pro použití proti třásněnkám a housenkám motýlů (Vondráčková, 2007) PREV-B2 PREV-B2 je přípravek tvořený dvěma složkami, pomerančovým olejem doplněný o bór, který zlepšuje výživu rostlin. Pomerančový olej působí na škůdce insekticidně, po kontaktu s povrchem těla dochází k jeho vysušení. Přípravek je vhodný proti mšicím zejména na jabloních. Bylo ověřeno, že 0,4% koncentrace tohoto přípravku sníží četnost mšic o 50 % a případně více. Se stejnou koncentrací působí také velice dobře proti merám na hrušních. Výhodou tohoto přípravku je, že na mnohé antagonisty nemá tento přípravek negativní dopad, například na larvy slunéček. Přípravek může fyzikálním působením také vysoušet mycelium nežádoucích patogenů. Přípravek lze využít i v ochraně proti sviluškám a štítenkám (Psota, 2012). 32

30 Naturalis Naturalis je bioinsekticid, který lze použít vůči širokému spektru škůdců, například proti molicím, mšicím, plošticím, třásněnkám, smutnicím, nosatcům, drátovcům i červcům. Zároveň je možné jej použít do porostů polních plodin, zeleniny, okrasných rostlin, ale také révy vinné a do výsadeb ovocných stromů. Aktivní složkou je entomopatogenní houba Beauveria bassiana, kmen (ATCC 74040). Přípravek je suspenze oleje a konidiospor, koncentrace přibližně 2, spor/ml. Olej zlepšuje klíčení spor a zároveň je chrání před UV, čímž zlepšuje účinnosti tohoto antagonisty. Aplikuje se po zředění vodou (Hromas, 2012; Koubová, 2009). V současné době není v České republice tento přípravek registrován (Státní rostlinolékařská správa, 2014) ROCK EFFECT Jedná se o pasivní pomocný prostředek, který primárně zvyšuje odolnost rostlin. Účinnou látkou je olej z Pongamia pinnata (Pongamia pinnata oil) s koncentrací 868,5 g/l. Přípravek je určen i pro používání v ekologickém zemědělství. Lze jej využít pro okrasné rostliny, ovocné stromy, zeleninu a révu vinnou (Státní rostlinolékařská správa, 2014). Je registrován jako pomocný prostředek, protože proti škůdcům má spíše preventivní účinek, kurativní účinek při vyšší koncentraci (1 2 %) má proti mšicím, sviluškám, molicím a některým larvám a housenkám. Přípravek jeví dobrý synergický účinek, kdy při použití s přírodními i syntetickými biologickými látkami zvyšuje jejich účinnost (Pavela, 2011). 33

31 4.2 Metodika K monitoringu samců štítenky zhoubné (Diaspidiotus perniciosus) byly využity feromonové lapáky. Aplikace insekticidu proti štítence zhoubné by měla být provedena na počátku rozlézání larev první. Tento termín byl vypočítán pomocí sumy efektivních teplot (SET). Aplikace přípravků by měla být provedena do čtyř dnů od zjištění pohyblivých larev a je třeba ji opakovat po dnech kvůli dlouhému období plodnosti samiček a překrývání generací. Bylo vyhodnocováno pět variant, čtyři varianty byly ošetřeny přípravky na ochranu rostlin, pátá byla ponechána jako kontrola. Každá varianta měla čtyři opakování, jedno opakování zahrnovalo tři stromy. Aplikační dávka kapaliny byla 500 litrů na hektar, v případě varianty PREV-B litrů na hektar. V níže uvedené tabulce 3 je uveden přepočet na objem 5 litrů postřiku. Aplikační dávka přípravku Naturalis byla vždy 20 minut před aplikací rozmíchána ve vodě. Dochází tak k aktivaci spor Beauveria bassiana. Postřik byl proveden zádovým postřikovačem, celkem bylo provedeno pět aplikací. Dle metodiky EPPO PP 1/131(3) Quadraspidiotus perniciosus byly dne 3. července odebrány vzorky (větévky o délce 20 cm, 5 kusů z každého opakování) a vyhodnocovány. Dále byly odebrány ve dnech 3. července, 12. července a 26. srpna vzorky plodů. přípravek Tab. 3: Dávkování použitých přípravků dávkování přepočet přípravek [ml] voda [l] SpinTor 0,6 l/ha 5,04 4,2 Rock Effect 3% koncentrace 126,00 4,074 PREV-B2 0,4% koncentrace 33,60 8,3364 Naturalis 2 l/ha 16,80 4,2 Tab. 4: Datum a čas aplikace přípravků datum aplikace čas aplikace generace :40 10: :30 20:15 1. generace :00 19: :00 7:30 2. generace :45 8:15 34

32 Pro zpracování výsledků byl použit systém STATISTICA, pro samotné vyhodnocení byla použita analýza variance (ANOVA) a pro určení statisticky významných rozdílů mezi variantami Tukeyův test a Fischerův LSD test. Účinnost byla spočítána dle Abbota (Abbott, 1925). (Abbott, 1925). 35

33 5 VÝSLEDKY A DISKUZE Výskyt samců štítenky zhoubné (Diaspidiotus perniciosus) byl zjištěn pomocí feromonových lapáků K upřesnění optimálního termínu aplikace insekticidů (začátek rozlézání larev) byl použit výpočet sumy efektivních teplot (SET). Začátek rozlézání larev první generace larev byl stanoven dle SET na Počátek rozlézání larev druhé generace byl stanoven na První hodnocení První hodnocení proběhlo dne Dle zmíněné metodiky EPPO byly hodnoceny odebrané větévky. Rozdíl mezi variantami nebyl statisticky průkazný (F = 0,49039, p = 0,742760). Dne byl hodnocen počet nově vytvořených štítků na 20 náhodně vybraných plodech v rámci každého opakování. Celkem tedy bylo vyhodnoceno 400 plodů. Účinnost jednotlivých přípravků byla: Naturalis 60,87 %, RockEffect 43,47 %, PREV-B2 39,13 % a SpinTor 34,78 %. Vliv varianty na úroveň napadení byl na této lokalitě statisticky průkazný (F = 3,7590, p = 0,05169). Po provedení Tukeyova testu byl potvrzen statisticky významný rozdíl na hladině významnosti 0,05 i 0,01 u přípravku Naturalis. 3.5 Druhé hodnocení Druhá aplikace přípravků proběhla dne , po ní následovalo hodnocení dne Byl hodnocen výskyt štítků na plodech, na 40 plodech v každém opakování, celkem 800 plodů. Účinnost jednotlivých přípravků vyhodnocená dle Abbotta vyšla následovně: Naturalis 59,6 %, SpinTor 46,8 %, RockEffect 41,8 %, PREV-B2 32,8 %. Rozdíl mezi variantami byl statisticky průkazný (F = 5,0314, p = 0,000524). Tukeyův test na hladině významnosti 0,01 potvrdil statistickou významnost u přípravku Naturalis a SpinTor. 36

34 3.6 Třetí hodnocení Dne byl hodnocen výskyt štítků na 20 plodech v každém opakování, celkem tedy 400 plodů. Účinnost jednotlivých přípravků byla následující: Rock Effect 56,90 %, Naturalis 39,70 %, PREV-B2 39,63 %, SpinTor 17 %. Dle Fisherova LSD testu a Tukeyova testu se varianta s přípravkem Spintor neliší od neošetřené kontroly. Statisticky významný rozdíl byl dle Tukeyova testu na hladině významnosti 0,05 u variant s přípravky Rock Effect a Naturalis, na hladině významnosti 0,01 vyšel statisticky průkazný rozdíl pouze u varianty s přípravkem Rock Effect. 3.7 Diskuze Největším problémem regulace štítenky zhoubné na ovocných dřevinách je přesné určení termínu aplikace insekticidů. Proto je nutné prověřit různé typy feromonových lapačů, vypočítat teplotní modely pro konkrétní lokality. Dále je nutné brát v úvahu možnou rezistenci vůči syntetickým insekticidům. Štítenka zhoubná byla prvním druhem hmyzu, u kterého byla zjištěna rezistence v roce 1908 k polysulfidu vápenatému. Některé populace štítenky zhoubné mohou být rezistentní k některým organofosfátům, diazinonu a chlorpyrifosu. V Kalifornii v letech byl zkoumán vztah mezi počtem samců ulovených ve feromonovém lapáku a počtem lezoucích larev zachycených na lepových pásech. Zjednodušeně lze říci, že při náletu méně než deseti samečků bude výskyt lezoucích larev nízký. Pokud je hustota vyšší, můžeme očekávat vysokou početnost lezoucích larev (Rychlá, 2014). Z našich výsledků je patrné, že nejúčinnějším přípravkem proti štítenkám vykazovala varianta s přípravkem Naturalis (na bázi Beauveria bassiana), účinnost dosáhla při prvním hodnocení 60,87 % a při druhém hodnocení 59,60 %. Na obrázku 2 je patrné, že varianty s přípravky Naturalis, RockEffect i PREV-B2 měly v průběhu všech tří hodnocení poměrně vyrovnané výsledky ve všech třech variantách oproti přípravku SpinTor, který měl v třetím hodnocení nejnižší účinnost pouze 17 %. Účinnost přípravku RockEffect (na bázi oleje z Pongamia pinnata) se pohybovala mezi 41,8 56,9 %. Účinnost dalšího olejového preparátu PREV-B2 (na bázi pomerančového oleje) byla nižší, a pohybovala se v rozmezí 32,8 39,6 %. Nejnižší účinnost byla zjištěna u přípravku s účinnou látkou spinosad (SpinTor) pouze 17 46,8 %. 37

35 Obr. 2: Porovnání účinnosti použitých přípravků během všech tří hodnocení 38

36 6 ZÁVĚR Ve vegetační sezóně roku 2013 v jabloňovém sadu (odrůda Golden delicious) u obce Nosislav (okres Břeclav 170 m n. m.) byla zjišťována účinnost čtyř přípravků proti štítence zhoubné (Diaspidiotus perniciosus). Ke studiu byly použity čtyři přípravky šetrné k životnímu prostředí. Z výsledků lze vyvodit tyto závěry: Nálet samců štítenky zhoubné lze zjistit pomocí feromonových lapáků, při našem výzkumu byl zjištěn 28. května. K upřesnění termínu aplikace lze využít výpočet sumy efektivních teplot (SET) rozlézání larev. Pro oblast v okolí Břeclavi byly vypočítány termíny 20. června a 6. srpna. Nejvyšší účinnosti proti štítence zhoubné (59,6 60,9 %) vykazoval přípravek na bázi Beauveria bassiana (Naturalis). Účinnost přípravku na bázi oleje z Pongamia pinnata (RockEffect) se pohybovala mezi 41,8 56,9 %. Účinnost dalšího olejového preparátu na bázi pomerančového oleje (PREV-B2) byla nižší, a pohybovala se v rozmezí 32,8 39,6 %. Nejnižší účinnost byla zjištěna u přípravku s účinnou látkou spinosad (SpinTor) pouze 17 %. 39

37 7 POUŽITÁ LITERATURA ABBOTT W. S., 1925: A method of computing the effectiveness of an insecticide. Journal of Economic Entomology, 18: ALFORD D. V., 2007: Pest of fruit crops. A colour handbook. Academia Press, Boston, 461 s. BARTOŠ J., 1968: Ochrana rostlin. 2.vyd., SZN, Praha, 599 s. BLATTNÝ C., NEDOMLEL J., STARÝ B., 1956: Choroby a škůdci ovocných rostlin. Československá akademie věd, Praha, 534 s. BURCKHARD D., 2014: Fauna Europaea: Diaspididae. In: Fauna Europaea version 2.6. [cit ], dostupné na: CULIK M. P., MARTINS D. S., VENTURA J. A., WOLFF V. S., 2008: Diaspididae (Hemiptera: Coccoidea) of Espírito Santo, Brazil. Journal of Insect Science, 8 (17): 1 6. EPPO/CABI 1997: Aonidiella citrina. Quarantine Pests for Europe. 2nd edition. Edited by Smith IM, McNamara DG, Scott PR, Holderness M. CABI International, Wallingford, UK, 1425 s., [cit ], dostupné na: EPPO/CABI 1997: Quadraspidiotus perniciosus. Quarantine Pests for Europe. 2nd edition. Edited by Smith IM, McNamara DG, Scott PR, Holderness M. CABI International, Wallingford, UK, 1425 s., [cit ], dostupné na: E_ds.pdf EVANS G. A., DOOLEY J. W., 2013: 18 Potential Invasive Species of Scale Insects for the USA and Caribbean Basin, in Peña J. (ed.): CAB International Potential Invasive Pests of Agricultural Crops, 341 s. HÄSELI A., 2013: Ochrana jádrovin v ekologickém zemědělství. Bioinstitut, Olomouc, 32 s. 40