UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií Bakalářská práce Marta Pavoni Problematika financování neziskových organizací Olomouc 2014 vedoucí práce: Ing. Alena Opletalová, Ph.D.

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené zdroje. V Olomouci dne 22. dubna Marta Pavoni

3 Poděkování Děkuji Ing. Aleně Opletalové, Ph.D. za odborné vedení práce a poskytnutí cenných rad, které přispěly k vytvoření této bakalářské práce. Zároveň děkuji panu řediteli Pavlu Soukupovi, za poskytnutí potřebných informací a dokumentů k vypracování praktické části této práce.

4 OBSAH ÚVOD... 6 TEORETICKÁ ČÁST Základní vymezení neziskových organizací Definice neziskových organizací Vymezení NO v oblasti národního hospodářství Strukturálně operacionální definice Podstata a cíle neziskových organizací Opodstatnění svobody sdružování Historie neziskového sektoru v ČR Dělení neziskových organizací v ČR Dělení dle kritéria veřejného prospěchu Mezinárodní klasifikace neziskových organizací (ICPNO) Sektorové vymezení neziskových organizací Organizace ve veřejném sektoru Nestátní neziskové organizace v ČR Zdroje financování nestátních neziskových organizací Veřejné zdroje financování Přímá podpora Nepřímá podpora Individuální zdroje Podniky a podnikatelé Individuální dárci Soukromé zdroje Fundraising Definice fundraisingu Příklady fundraisingu Strategická fundraisingová analýza PRAKTICKÁ ČÁST Analýza financování NNO Jsme tady, o.p.s Zvolená metoda empirického výzkumu Analýza zdrojů financování Jsme tady, o.p.s Metody fundraisingu využívané organizací Analýza výsledků empirického šetření ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ VYSVĚTLIVKY ZKRATEK... 54

5 SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK ANOTACE... 57

6 ÚVOD Už samotná definice slova organizace, která organizace definuje jako sdružení osob; účelné uspořádání, správa, organizování; způsob uspořádání 1, nám jasně napovídá, že i v případě neziskových organizací (dále jen NO) se tato práce bude zabývat tématem, na kterém se velkou částí podílí samotní občané s přáním sdružovat se za předem stanoveným účelem. Cílem této bakalářské práce je prozkoumat oblast neziskového sektoru, tj. místo, kde se NO nachází v oblasti národního hospodářství, stručně popsat historii neziskového sektoru a v hlavní řadě definovat organizace, které v tomto sektoru působí. Rozsah této práce neumožňuje současně se věnovat celému spektru NO, další kapitoly charakterizují pouze nestátní neziskové organizace (dále jen NNO) se zaměřením na jejich zdroje financování. Dílčím cílem práce je poukázat na možnosti využívání vlastního zabezpečování financování NNO se zaměřením na využívání fundraisingu (hledání zdrojů financování), který bude podrobně popsán v kapitole 4. Motivací k výběru tématu Problematika financování neziskových organizací, byl pro mě jednoznačně blízký vztah k oblasti sociálních služeb. Proto jsem si vybrala pro praktickou část organizaci, která poskytuje sociální služby lidem s kombinovaným postižením. Celkově si myslím, že podpora lidí, kteří jsou jakýmkoliv způsobem postižení, ať už fyzicky nebo psychicky, je velmi důležitá a neměla by být přehlížená. Proto i samotné poskytování darů, příspěvků, grantů aj. zdrojů financování je potřebné vnímat hlavně z morálního hlediska za velmi důležité a nezbytné pro chod veřejně prospěšným organizacím a zabezpečení péče o postižené osoby. Práce je členěna do pěti kapitol. V první kapitole jsou charakterizovány NO se zaměřením na vymezení oblasti, ve které působí. Dále je zde vymezena podstata existence a cíle neziskových organizací a s tím související podstata svobody sdružování. Je zde také podkapitola, která stručně shrnuje historii neziskového sektoru. V druhé kapitole je vymezeno dělení NO dle různých kritérií, přičemž první dělení je dělení dle kritéria veřejného prospěchu, které dělí neziskové organizace na veřejně prospěšné a vzájemně prospěšné. Další dělení je Mezinárodní klasifikace neziskových organizací, která člení NO do dvanácti skupin, dle oblastí, ve kterých působí. Poslední dělení je sektorové 1 Slovník cizích slov [online]. Dostupné z: [ ]. 6

7 dělení NO, které dělí NO na organizace ve veřejném sektoru a nestátní neziskové organizace, které stojí mimo dosah veřejné správy. Třetí kapitola se zabývá konkrétními zdroji financování NNO se zaměřením na veřejné zdroje, individuální zdroje a soukromé zdroje. Poslední kapitola teoretické části práce pojednává o procesu fundraisingu, který začíná být pro NNO jediným záchranným bodem, pomocí kterého se můžou udržet na trhu. Fundraising je na začátku kapitoly definován, dále jsou zde popsány zdroje, které lze pomocí fundraisingu získat, příklady využití fundraisingu v praxi a na závěr typy analýz interního a externího okolí organizace, pomocí kterých lze najít nejvhodnější způsob, jak si udržet stávající nebo najít nové zdroje financování. Praktická část práce je zaměřena na využití teoretických poznatků vymezených v teoretické části se zaměřením na problematiku financování vybrané NNO. Pro svou praktickou část v bakalářské práci jsem si vybrala obecně prospěšnou společnost, s názvem Jsme tady, která sídlí v Přerově. Tato NNO v roce 2013 prošla změnou právní formy organizace, když z původního občanského sdružení transformovala na obecně prospěšnou společnost. Hlavním důvodem nastalé změny byl zjištěný fakt, že současné příjmy organizace nestačí pokrýt náklady, proto musí začít podnikat a tímto získávat vlastní zdroje financování, které by potřebné náklady financovaly. Jedná se konkrétně o prodej vlastních výrobků, který by u občanského sdružení nebyl možný. Pomocí studia odborné literatury a materiálů poskytnutých vybranou organizací, které se týkají jejího finančního hospodaření, jsem vyvodila závěry, které odpovídají na výzkumnou otázku, jestli jsou současné zdroje financování dostačující k zabezpečení chodu organizace. Další část praktické části prezentuje využívání fundraisingu ze strany organizace, se zaměřením na efektivitu tohoto procesu. 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 8

9 1. Základní vymezení neziskových organizací 1.1 Definice neziskových organizací V české odborné literatuře bychom těžko hledali jednotnou definici neziskových organizací. Ani terminologie není doposud ustálená, což s sebou přináší řadu problémů. Vymezení NO existuje celá řada. Často je využíváno tzv. sektorové vymezení, které stanovuje, že každá organizace v národním hospodářství spadá do určitého sektoru. Další často využívaná charakteristika je komplexní a mezinárodně uznávaná charakteristika, která pochází od Salomona a Anheiera. Jedná se o strukturálně-operacionální definici, která udává charakteristické body nestátních neziskových organizací. Podrobnějším vymezením NNO se budu zabývat v Kapitole Vymezení NO v oblasti národního hospodářství Nejvíce propracované sektorové vymezení NO popsal švédský ekonom Viktor A. Pestoff. Pestoff je autorem čtyřsektorového trojúhelníkového modelu národního hospodářství, který vychází z interakcí a vazeb mezi ziskovým a neziskovým sektorem (viz. Obrázek č. 1).Pestoff chtěl tímto modelem rozdělit ekonomiku na sektory na základě uplatnění ekonomické racionality fungování institucí v ní působících. Základem modelu je plocha trojúhelníku znázorňující národní hospodářství, která se čtyřmi kroky dělí na různé sektory. Jde o uplatnění kritérií, které charakterizují jednotlivé organizace, které uvnitř jednotlivých sektorů působí. Zmíněnými kritérii jsou: kritéria financování provozu a rozvoje na sektor ziskový a neziskový, kritéria vlastnictví na sektor soukromý a veřejný, míry formalizace na sektor formální a neformální. 2 2 STEJSKAL, J.; KUVÍKOVÁ, H.; MAŤÁKOVÁ, K. Neziskové organizace- vybrané problémy ekonomiky. Wolters Kluwer ČR, a.s, Praha: 2012, s ISBN

10 Obrázek 1: Trojúhelníkový model národního hospodářství dle Pestoffa 3 Na základě obrázku č. 1, lze snadno rozeznat čtyři sektory i základní charakteristiky organizací, které v těchto sektorech působí. Soukromý ziskový sektor, kde patří instituce, které jsou charakteristické ziskovostí, formálností a soukromou podobou. Cílem soukromých ziskových organizací je dosahovat zisku a fungují na základě pravidel daných tržní ekonomikou. Ve společnosti plní funkci hnacího motoru a tento sektor je základem pro formování bohatství ve společnosti. Jedná se o instituce, které upravuje soukromé právo a jejich právní formy jsou dané příslušnými zákony. Typickým příkladem jsou akciová společnost, s.r.o., podnikatelé, aj. Veřejný neziskový sektor, charakterizovaný jako sektor formálních institucionalizovaných organizací s jasně vymezenými kompetencemi a povinnostmi, které fungují na principu co není povolené, je zakázané. Příkladem jsou obce, kraje, organizační složky státu, příspěvkové organizace. Soukromý neziskový sektor, kde patří organizace, které jsou institucionalizované, fungují na základně soukromého práva a z ekonomického pohledu fungují neziskově. Souhrnně jsou všechny organizace působící v tomto sektoru nazývány nestátní neziskové organizace. Stručně lze jejich fungování popsat principem co není zakázané, je povolené, to je dáno tím, že 3 REKTOŘÍK, J. a KOL. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3.aktualiz. vyd. Praha: Ekopress, 2010, ISBN

11 oproti státním neziskovým organizacím mají NNO větší volnost a svou vlastní samosprávu. Jejich právní formy určuje právní řád (typicky jde o sdružení, hnutí, odbory kluby, politické strany, cechy apod.), ale také sdružení majetku (nadace, nadační fondy) a ostatní neziskové organizace. neziskový sektor domácností. Zde můžeme uvést jako typický příklad rodinu, která se stará o nemocného (nemají institucionalizovanou podobu, jsou neziskové a je možné je vnímat jako soukromé poskytovatele služeb.) Strukturálně operacionální definice Strukturálně-operacionální definice se zabývá charakteristikou výše vymezených NNO, které jak již bylo uvedeno v předchozím textu, působí v oblasti soukromého neziskového sektoru. Tato definice pochází od L.M. Salamona a H.K.Anheiera a byla publikována roku Podle ní je NNO ta organizace, která je: 5 organizovaná (organized) Tento bod stanovuje, že u NNO musí být přítomná určitá formální organizovanost. Aby byla organizace považovaná za NNO musí být založena na základě zakládací smlouvy či zřizovací listiny, má stanovenou organizační strukturu, náplň činnosti, atd. Zjednodušeně za NNO nepovažujeme skupinu společně smýšlejících lidí, kteří se sejdou na výstavě a stanou se přáteli, ale nezformují žádnou formální strukturu; soukromá (priváte) Tedy institucionálně oddělená od vlády. Tento bod však neznamená oddělení NNO od zdrojů z veřejných financí. Znamená to pouze to, že NNO musí být na státu nezávislá, je svobodná ve výběru svých cílů a forem jejich naplňování; nerozdělující zisk mezi své vlastníky (non-profit-distributing) 4 BOUKAL, P., VÁVROVÁ, H. Ekonomika a financování neziskových organizací. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 89, s ISBN SALAMON, L.M.; ANHEIER; SOKOLOWSKI,W. and Associates, The Emerging Sector- The Johns Hopkins University Institute for Polici Studies, USA: Baltimore

12 to neznamená, že by nemohla organizace dosahovat zisku, neměla by jej však rozdělovat mezi své vlastníky. Pokud organizace zisku dosáhne, měly by jej dále použít pro naplnění cílů, které si stanovila při svém vzniku; samosprávná, autonomní (self-governing) má jasně stanovenou vnitřní strukturu vymezující své řídící a kontrolní kompetence; dobrovolná (voluntary)= s účastí dobrovolníků aby byla organizace nezisková, je potřeba, aby se v ní vyskytoval jakýkoliv prvek dobrovolnictví. To může být využito jak při výkonu vlastních činností organizace nebo pří řízení organizace. To ovšem neznamená, že většina příjmů plyne od dobrovolných dárců. 1.2 Podstata a cíle neziskových organizací V předchozí kapitole jsme si tedy uvedli, že lze členit národní hospodářství na čtyři sektory, přičemž se dále v práci budu zabývat pouze dvěma zásadními pro tuto práci a to veřejným neziskovým sektorem a soukromým neziskovým sektorem. Zásadním rozdílem mezi těmito dvěma sektory je fakt, že organizace působící ve veřejném neziskovém sektoru zabezpečují převážně realizaci výkonu veřejné správy (organizační složky státu a územních celků a některé příspěvkové organizace), zatímco neziskové organizace působící v soukromém sektoru stojí mimo dosah veřejné správy. Opodstatnění prvního uvedeného typu je dáno jejich posláním, tj. podílením se na výkonu veřejné správy na úrovni státu, regionu či obce. Zatímco důvod existence těch druhých vychází z principu sebeřízení společnosti, což je ukázka schopnosti určitého společenství lidí žit a spolupracovat ve vymezeném prostoru, organizovat a vzájemně usměrňovat své jednání. Jedná se tedy o podílení se na veřejné správě v rámci občanské společnosti. Mezi aktivity NNO nepatří jen poskytování služeb svým členům či široké veřejnosti, ale důležitá je zde jejich participační funkce, tzn., že dává občanům možnost se podílet na rozhodování a řešení problémů, které se dotýkají jejich zájmů. Mezi nejdůležitější cíle NNO patří snaha o vyplnění prostoru, o který se stát ani tržní subjekty nezajímají. Jde tedy o snahu pomoci lidem se posunout dále a dát jim možnost užívat 12

13 svobodu sdružování v praxi. Cíle NO musí být jasně a srozumitelně definovány, zároveň musí být také jasně zaměřeny na konkrétní skupinu klientů. Míra dosažitelnosti cílů, které si NO stanoví, velmi úzce souvisí s tím, jak dobře zná své zákazníky. Účel každé NO je jasně daný už při založení a to stanovením svého poslání. Právě poslání je nejdůležitějším cílem NO, za kterým se skrývá spousta svazků cílů, které by měl být postupně naplňovány. Tento svazek cílů musí být podřízen právě danému poslání organizace, poslání tedy stojí v rámci NO na nejvyšším pomyslném stupni důležitosti. Je tedy zřejmé, že všechny aktivity, které NO provozuje, musí být zaměřeny na toto poslání. Co se týče naplňování poslání každé organizace, je potřeba aby si NO stanovily strategické plány, pomocí kterých si vymezí své dlouhodobé cíle organizace a pomocí kterých je možné v konečném důsledku také stanovit efektivitu dosažení těchto cílů. Pod pojmem dlouhodobé cíle nebo také strategické cíle organizace je možné si představit efektivní proces, vedoucí k zajištění dlouhodobé udržitelnosti NO. Aby byly cíle naplněny a bylo možné je vyhodnotit, je výhodné, když je přitom využita metoda SMART. Dle ní, musí splňovat dlouhodobé cíle pět základních pravidel. Specifičnost- mělo by být jasně definováno, čeho chceme dosáhnout a jak ho dosáhneme. Měřitelnost- spočívá v možnosti ověření, zda bylo navrhovaného cíle dosaženo. Akceptovatelnost- s tímto cílem musí souhlasit ten, který se ho bude snažit dosáhnout Reálnost- stanovený cíl by mělo být dosažitelné, neměl by být ani příliš ambiciózní ani příliš nízký. Termínovanost- která spočívá ve stanovení časového úseku, během kterého by mělo být cíle dosaženo. 6 Existence neziskového sektoru je ve všech zemích světa úzce spjatá s možností svobody sdružování. Svobodu sdružování je potřeba vnímat jako základní prvek pro existenci demokratického státu. Na ideologické úrovni se v každém typu státního uspořádání vyskytují silné brzdy rozvoje sdružování, proto si každý stát musel projít svou vlastní cestou za svobodou sdružování, tedy za vývojem svého neziskového sektoru. 6 Strategické plány: metoda SMART [online]. Dostupné z: [ ]. 13

14 1.2.1 Opodstatnění svobody sdružování Opodstatnění svobody sdružování lze shrnout do následujících šesti bodů: 7 Svoboda sdružování je vyrovnávacím závažím principu demokracie. Bez vyrovnávacího závaží by existence demokracie nebyla možná. V demokratickém státu působí sdružení jako obrana proti zneužívání moci, neboť v demokratických státech je poznání významu sdružování poznáním základním. Svoboda sdružování jako forma účasti na moci. Možnost státní manipulace je v posledních letech tak častým jevem, že je nutné najít způsoby jak zapojit občany na podílení se moci i jinými cestami než je volební právo. Soukromé neziskové organizace mohou v tomto rámci lépe pomáhat státu naplňovat jako vlastní poslání. Svěřením výkonu určité části státní moci soukromým sdružením dává státní administrativa řídit určitou činnost svými nejbližšími adresáty (princip subsidiarity). Například profesní komory, myslivecká či rybářská sdružení. Svoboda sdružování jako podpora většiny ostatních svobod. Většina občanských svobod by právě bez svobody sdružování nemohla existovat. Zde můžeme například zmínit svobodu tisku, která by bez svobody sdružování občanů za účelem vydávání časopisu byla těžko realizovatelná. Svoboda sdružování jako faktor společenských novot. Reakce státu na potřeby společnosti jsou ve většině případů zpožděné, proto je velmi pozitivní existence soukromých neziskových organizací, které aktivně reagují na aktuální potřeby občanů. Je také v praxi velmi časté, že reakce na tyto nové potřeby občanů ze strany soukromých neziskových organizací je daleko více raná, než ze strany veřejné správy. Soukromé neziskové organizace tedy plní ve společnosti hlavní faktor inovace. Svoboda sdružování jako faktor výchovy občanů. Dobrovolné neziskové organizace plní prostor, ve kterém dochází k vychovávání občanů, ke vzájemnému motivování pro společné, ale i veřejně prospěšné cíle. Plní také funkci tzv. škol občanské uvědomělosti, kde se lidé učí způsoby komunikace s veřejnou správou. Svoboda sdružování jako prostředek obrany a podpory. 7 Debasch, Ch., Bourdon, J.: Neziskové organizace, Victoria publishing, Praha,

15 Svoboda sdružování jako taková nemá za hlavní cíl pěstování altruismu, ale v prvé řadě řeší problémy, které se většinou týkají jejich členů. Mohou v organizaci hledat podporu i pro svoje osobní a skupinové záležitosti pro svoji profesi. Současný neziskový sektor je úzce spjatý s pojmem filantropie. Slovo filantropie pochází z řečtiny a znamená lásku k lidem. Na tomto základu vznikly všechny nestátní neziskové organizace, které jsou vyjádřením postojů vybrané komunity lidí. Nevznikly tedy jako přání vlády, ale proto, že je založili občané. Podle E.Blake Bromleyho (Bromley, E.B.From religions to renaissance filantropy.) lze filantropii chápat spíše jako komplex společenských vztahů založených na dobrovolných aktivitách jednotlivců, které jsou podporovány státem. V dnešní době se snaží stát motivovat subjekty k filantropickému dotování formou daňových i jiných pobídek, stává se tedy, že pro donátorské subjekty se stává dotování NO výhodné. 1.3 Historie neziskového sektoru v ČR Historie neziskového sektoru v ČR je velmi bohatá. Lidé se přirozeně od pradávna sdružovali do skupin, celků nebo stavů. Je historicky podložena existence různých církevních organizací, jako jsou kláštery, náboženská bratrstva, mariánské družiny atd., dále také například regionálních svazů šlechty, řemeslnických cechů aj. Důležité bylo, že členy těchto organizací k sobě pojila společná činnost, resp. příslušnost k určitému řemeslu a sdružování bylo obvykle povinné (korporativní). 8 Významnou roli v oblasti sociální, zdravotní péče a vzdělávání hrály až do 18. století církevní organizace. Sociální péče byla zajišťována v hospitálech, sirotčincích a nalezincích. Ve vzdělávání hrál významnou roli řád jezuitů. Od 18. století významně ovlivnil neziskový sektor vliv Josefínských reforem, který měl za důsledek to, že veřejně prospěšné organizace nebyly výhradně církevní organizace, ale začal zde nabývat na významu stát. V tomto období začíná prudký rozvoj společenských aktivit, které můžeme v období od století vidět pod názvy beseda, korporace, klub, jednota, společenstvo, obec, grémium, asociace, hromada, sbor, kolegium, aliance, akciová 8 BOUKAL, P., a VÁVROVÁ, H. Ekonomika a financování neziskových organizací. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 89, s ISBN

16 společnost, syndikát, pořádek, koalice a mnohé další. Je tedy jasné, že 2. polovina 18. a 19. století je období, které je pro rozvoj spolkové činnosti nejbohatší. Bohužel následovalo období černé a to konkrétně v letech a , kdy byla spolková činnost násilně utlačena a zrušena. Teprve 27. březen 1990 přinesl pozitivní změny pro demokratizaci státu, kdy Federální shromáždění přijalo zákon č.83/1990 Sb. O sdružování občanů a zákon č. 84/1990 O právu shromažďovacím. První ze zmíněných zákonů nahradil používaný termín spolek pojmem sdružení. Tento zmíněný zákon sdružení definuje jako spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace. V 19. století prodělávají značný vývoj spolky turistické jako např. spolek Pohorská jednota Radhošť ve Frenštátě na Moravě (1886), Klub českých turistů (1888). V roce 1930 bylo u nás 15 velkých turistických organizací, přibližně se členy. V roce 1882 se koná první Všesokolský slet na Střeleckém ostrově, kde se představilo 750 cvičenců. K hnutí sportovnímu je třeba připočíst ještě Dělnické tělocvičné jednoty, Jednoty orelské, tělocvičné odbory hasičské a střelecké, národně sociální, Selské jízdy, Federované dělnické tělocvičné jednoty, Německé tělocvičné spolky, Židovské tělocvičné spolky a další drobné organizace. V roce 1911 se začíná v Čechách rozvíjet skauting, v roce 1914 je založen první samostatný spolek Junák český skaut. V roce 1930 má Svaz Junáků skautů členů. Výrazným rysem občanské uvědomělosti byla práce dobrovolnická. To dokladuje i to, že znak dobrovolnosti byl vždy hlavním charakteristickým znakem všech založených spolků ať už v oblasti kultury, vědy, umění či sportu. Dobrovolnictvím se také vyznačovaly organizace, které se zabývaly péčí o zdraví občanů. Zde měla velmi silné postavení Společnost Československého Červeného kříže - v roce 1930 v ní pracovalo přes samaritánů a samaritánek. Pracovalo zde značné množství spolků, charitativních organizací, vytvořeno bylo i Ústředí dobrovolných sociálních a sociálně zdravotních spolků. V něm byly sdruženy stovky zdravotnických a sociálních organizací. Již v roce 1859 zakládá J. E. Purkyně Spolek českých lékařů, od roku 1888 pracuje Ústřední jednota československých lékařů, která měla v roce 1930 celkem 35 žup (odboček). 9 9 ANDERLE, Petr. Útržky z historie občanské společnosti.[online]. Dostupné z: [ ]. 16

17 2. Dělení neziskových organizací v ČR Neziskové organizace jsou jasným projevem rozvinuté občanské a demokratické společnosti v praxi. Mohou působit na poli neziskového veřejného sektoru, kde jsou zakladateli veřejné subjekty nebo působit na poli neziskového soukromého sektoru, kde jsou zakladateli soukromé subjekty. Není možné, aby si vytvořený zisk rozdělovaly mezi své vlastníky nebo členy, ale vzniklý zisk musí použít dál k rozvoji a naplňování svých cílů a tím se přibližovat ke svému poslání, které mají vymezeno ve svých stanovách. 10 Dělení NO existuje celá řada, důležité je připomenout, že NO lze dělit z mnoha hledisek. Ta nejvýznamnější jsou uvedena v následujícím textu. Nicméně uvedená a dále rozebíraná dělení nejsou celým výčtem všech dělení, jsou vybraná jako zásadní pouze pro tuto práci. Dělení dle kritéria veřejného prospěchu (viz. kapitola 2.1), dělení dle oblastí, ve kterých NO působí (viz. kapitola 2.2), dělení dle sektorového vymezení (viz. kapitola 2.3). 2.1 Dělení dle kritéria veřejného prospěchu Jednou z nejznámějších typologií NO je typologie, která dělí NO podle kritéria veřejného prospěchu. Ta dělí NO na dva typy organizací: organizace vzájemně prospěšné, jejichž cílem je působit tak, aby zajišťovala zájmy svých členů. Tyto organizace mohou sloužit i veřejnému prospěchu, ale v tomto případě není hlavním cílem zabezpečování zájmů svých členů. Příkladem jsou skupiny, které vznikly na základě společných zájmů členů, koníčků, profese, věku (např. tělovýchovná jednota), 10 STEJSKAL, J.; KUVÍKOVÁ, H.; MAŤÁKOVÁ, K. Neziskové organizace- vybrané problémy ekonomiky. Wolters Kluwer ČR, a.s, Praha: 2012, s ISBN

18 organizace veřejně prospěšné, jejichž podstatou existence je poskytování veřejně prospěšných služeb a služba obecným zájmům. Tyto organizace slouží všem občanům, které jejich pomoc potřebují. Veřejně prospěšnou organizací může být např. organizace zajišťující sociální péči o staré lidi, tělesně postižené (např. Český červený kříž) Mezinárodní klasifikace neziskových organizací (ICPNO) Mezinárodní dělení organizací dle oblastí, ve kterých působí, bylo sestaveno týmem společenských vědců, kteří svým projektem Johns Hopkins Comparative Nonprofit Sector Project, tzv. Mezinárodní klasifikaci neziskových organizací (ICNPO), vytvořili typologii organizací, která rozděluje NO do následujících dvanácti oblastí. Klasifikace ICNPO 1. Kultura, sport a volný čas 2. Vzdělávání a výzkum 3. Zdravotnictví 4. Sociální služby 5. Přírodní a životní prostředí 6. Komunitní rozvoj bydlení 7. Občanskoprávní osvěta a politické organizace 8. Dobročinnost 9. Mezinárodní nadační aktivity 10. Náboženství a církve 11. Odbory a profesní spolky 12. Nespecifikované, ostatní Tabulka 1: Mezinárodní klasifikace neziskových organizací 12 Podrobnějším vymezením konkrétních organizací, které ve zmíněných dvanácti oblastech působí, se věnuji v následujícím textu. 11 FRIČ, P. ŠILHÁNOVÁ, H. Neziskový sektor v ČR. s Praha: Eurolex Bohemia, ISBN FRIČ, P. ŠILHÁNOVÁ, H. Neziskový sektor v ČR. s Praha: Eurolex Bohemia, ISBN

19 1) Oblast kultury a umění a oblast sportu a rekreace - zde patří například muzea, divadla, akvária, časopisy, knihovny, orchestry, umělecká představení a jiné historické a kulturní společnosti; - tělovýchovné organizace, sportovní kluby, myslivecké společnosti, společenské kluby, dětské tábory, kluby přátel, apod.; 2) oblast vzdělání a výzkumu - do této oblasti spadá předškolní výchova, základní a středoškolské vzdělávání, vysoké školy, odborné školství, vzdělávání dospělých, výzkumné ústavy a také sdružení přátel a školy; 3) oblast zdraví - zde řadíme například nemocnice, rehabilitační zařízení, domácí ošetření, instituce duševního zdraví, preventivní zdravotní péče, lékařská pohotovost a ambulantní dobrovolníci; 4) oblast sociálních služeb - péče o děti a mládež, denní péče, péče o rodinu, služby handicapovaným, služby pro starší občany, pomoc uprchlíkům a lidem bez domova, útulky, jídelny; 5) oblast ekologie - ochrana životního prostředí, zachování čistoty okolí a životních krás, ochrana živočichů, zvířat a divoké přírody, veterinární služby; 6) rozvoj obce a bydlení - včetně sousedských aktivit, hasičů, organizací podporující zaměstnanost, hospodářských a společenských aktivit, bytových družstev a bytové výpomoci; 7) ochrana práv a obhajoba zájmů - včetně právního poradenství, organizací hájící lidská práva a práva menšin, sdružení měst a obcí, občanských iniciativ, prevence kriminality; politiky - včetně politických stran, politických hnutí a organizací na podporu politických stran a hnutí; 8) organizování dobročinnosti - nadace, charitativní organizace, sdružení na podporu dobročinnosti, centra pro dobrovolníky, církevní charitativní zařízení; 9) náboženství - včetně kostelů, synagog, mešit a ostatních míst pro bohoslužby a jiné náboženské obřady; 19

20 10) mezinárodní aktivity - tady můžeme zmínit výměny přátelských a kulturních programů, mezinárodní podporu v neštěstí, mírovou podporu lidských práv, rozvojovou pomoc; 11) profesní a pracovní vztahy - jedná se především o profesní komory a odborové organizace; 12) jiná oblast. 2.3 Sektorové vymezení neziskových organizací V této práci se budu dále podrobněji zabývat jen sektorovým vymezením NO, které dělí NO na organizace ve veřejném sektoru a nestátní neziskové organizace. Mezi organizace ve veřejném sektoru, patří rozpočtové a příspěvkové organizace, státní fondy, veřejnoprávní instituce aj. Co se týče nestátních neziskových organizací, jedná se především o nově vzniklé typy nestátních neziskových organizací po roce 1989, které vznikly podle nových právních předpisů. Jejich vznik nebyl iniciován ze strany státu, ale převážně ze strany občanů, kteří tímto chtěli dát najevo svou silnou vůli organizovat se a zasahovat do věcí veřejných. NNO většinou nevlastnily žádný majetek, který by jim sloužil jako základní kámen po sametové revoluci, musely tedy začít od nuly. Obrázek 2: Příklady NO ve veřejném sektoru a nestátním sektoru Zdroj: obrázek vytvořen autorkou 20

21 Dle obrázku č. 2, lze vyčíst dva typy neziskových organizací. Patří mezi ně organizace ve veřejném sektoru a nestátní neziskové organizace. Konkrétními vybranými typy organizací, které jsou pro tuto práci zásadní a jejich právními úpravami, se budu zabývat v textu dále Organizace ve veřejném sektoru Rozpočtové a příspěvkové organizace a fondy Podmínky pro zakládání, fungování a hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací a fondů (včetně financování) jsou stanoveny zákonem č. 576/1990 Sb. a vyhláškou č. 205/1991 MF ČR. Zákon tedy jasně stanovuje, že zřizovatelem těchto organizací nebo fondů mohou být ústřední či okresní úřady a obce. Svými příjmy či výdaji jsou napojeny na rozpočet zřizovatele, zatímco rozpočtové organizace jsou napojeny plně, tj. svými celkovými příjmy a výdaji, příspěvkové organizace jsou napojeny pouze částečně a mohou vytvářet vlastní fondy, které se odvíjí od způsobu hospodaření při plnění svých cílů. Specifickými institucemi jsou státní fondy, které jsou většinou zřízené zvláštním zákonem (např. Státní fond kultury ČR, Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, ) Další skupinu tvoří tzv. veřejnoprávní subjekty, jako jsou např. zdravotní pojišťovny, Český rozhlas, nebo Česká televize. Tyto instituce jsou sice veřejné, ale nejsou státní. Proto můžeme říci, že takové veřejnoprávní subjekty tvoří jakýsi mezistupeň mezi veřejným (státním a municipálním) a nestátním (non-profit) sektorem Nestátní neziskové organizace v ČR Podle Českého statistického úřadu bylo v České republice k 1. lednu 2011 registrováno občanských sdružení, organizačních jednotek a sdružení, obecně prospěšných společností, 455 nadací, 1224 nadačních fondů a církevních 14 HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém nestátním sektoru. s Praha: Eurolex Bohemia, ISBN

22 právnických osob. 15 Tyto organizace obecně označujeme jako nestátní neziskové organizace, které vyplňují prostor mezi trhem a státem. Mezi základní typy nestátních neziskových organizací, které působí v oblasti nestátního neziskového sektoru v ČR, patří: spolky (do občanská sdružení), obecně prospěšné společnosti, ústavy, nadace, nadační fondy, evidované právnické osoby (církevní). 16 Dále se ve své práci budu podrobněji zabývat pouze vybranými typy NNO a to nadacemi a nadačními fondy, spolky, OPS a ústavy. Nadace a nadační fondy Definici, toho co jsou to nadace a nadační fondy nám stanovuje zákon č. 89/2012, který vstoupil v platnost Novým občanským zákoníkem a jehož rekodifikace velmi výrazně ovlivnila právě neziskové organizace. 17 Nadace a nadační fondy se staly pododdílem tzv. fundací. Podle něj jsou nadace a nadační fondy definovány jako účelová sdružení majetku zřízená a vzniklá pro dosahování obecně prospěšných cílů. Tím je myšleno zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu. Při zřízení je potřeba přihlížet k zákonu, který demonstrativně stanovuje cíle, k nimž je možné nadaci nebo nadační fond založit. Nadace musí obsahovat ve svém názvu slovo nadace u nadačního fondu nadační fond. Zřizovatelem může být jak fyzická, tak právnická osoba. Návrh na zřízení nadace se podává u Krajského soudu, který sídlí ve stejném obvodu, ve kterém má mít nadace své budoucí sídlo,(krajský obchodní soud v Brně, Krajský soud České Budějovice, Krajský soud Hradec Králové, Krajský soud Plzeň, Krajský obchodní soud v Praze, Krajský obchodní soud v Ostravě, Krajský soud v Ústí nad Labem). 15 STEJSKAL, J.; KUVÍKOVÁ, H.; MAŤÁKOVÁ, K. Neziskové organizace- vybrané problémy ekonomiky. Wolters Kluwer ČR, a.s, Praha: 2012, s ISBN DEVEROVÁ, L. Společenský a legislativní rámec neziskového sektoru. s Praha: Agnes, ISBN Zákon č.98/2012. Nový občanský zákoník 2014, s , ISBN

23 Nejvýraznějším rozdílem mezi nadací a nadačním fondem je fakt, že vznik nadace je podmíněn tím, že musí vlastnit nadační jmění, které musí být po celou dobu existence minimálně Kč. Kdežto vznik nadačního fondu není podmíněn žádným nadačním jměním. Zakládací listina, zákonem stanovená nadační listina musí obsahovat název a sídlo nadace nebo nadačního fondu, identifikaci zřizovatele (zřizovatelů). Hlavní činností nadací a nadačních fondů je poskytování nadačních příspěvků (grantů). Tím může být myšlena jak peněžitá, tak nepeněžitá pomoc. Poskytnutí těchto příspěvků může spočívat jak v převedení majetku do vlastnictví, v zapůjčení, v poskytnutí práva na volný vstup na akce organizace. Podmínky pro poskytování nadačních příspěvků jsou jasně stanoveny v nadační listině. 18 Významným podílem na financování nadací se zasluhuje státem zřízený Nadační investiční fond (dále jen NIF), který pomohl navýšit nadační jmění celkem 73 vybraným českým nadacím o 2,5 mld. Kč. 19 NIF byl založen v roce 1991 na základně zákona č.171/1991 Sb. pro účely nadací určených Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR na návrh vlády". Dále byl také konstituován návrh na přerozdělení finančních prostředků, který připravila Rada vlády pro neziskové organizace v roce Nejdůležitějšími body, které v rozdělování hrály důležitou roli, byly tyto následující. Příspěvky dostanou ty organizace, které uspějí ve výběrovém řízení a osvědčily se poskytováním grantů v minulosti. Další zásadou, která hraje svou roli při výběru nadací, které dostanou příspěvky z NIF, je fakt, že poskytnuté příspěvky musí být vloženy do nadačního jmění, nejsou určeny pro poskytování grantů, na ty jsou určeny každoroční výnosy nadace. Příspěvky z NIF znamenaly pro příjemce výrazné posílení nadačního jmění a přispěly tak k zajišťování dlouhodobé finanční stability českých nadací Spolky Právní úprava, která vešla v platnost Novým občanským zákoníkem , zrušila termín občanské sdružení (přestal tedy platit zákon 83/1990 Sb. o sdružování občanů) a nahradila ho novým právním termínem zapsaný spolek. Současná občanská sdružení mají lhůtu 3 let, do které musí uvést své základní dokumenty i zásady fungování do souladu s novou právní úpravou. Pokud to pro ně nebude reálné, mají možnost se přeměnit na jakoukoliv novou formu, ústav nebo sociální družstvo. 18 BOUKAL, Petr. Fundraising pro neziskové organizace. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 260 s. ISBN Nadace a nadační fondy [online]. Dostupné z: [cit ]. 23

24 Dle něj je spolek sdružení alespoň 3 fyzických nebo právnických osob vedené společným zájmem, které mají právo založit spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm. Název spolku musí obsahovat slovo spolek nebo zapsaný spolek, stačí i zkratka z.s.. Tento typ NNO je u nás v ČR nejpočetnější, dle Statistiky počtu neziskových organizací v letech jich u nás bylo registrováno Jako příklady spolků bychom mohli uvést odborové organizace, spolky žen, tělovýchovné jednoty, rybářské spolky, Český červený kříž, myslivecká sdružení a Český myslivecký svaz, Asociace muzeí a galerií, Amatérské kulturní spolky, Rada státních galerií, aj.) Při zakládání spolku se musí jeho zakladatelé shodnout na obsahu stanov (název a sídlo spolku, účel spolku, práva a povinnosti členů vůči spolku, určení statutárního orgánu) a tyto stanovy předloží Ministerstvu vnitra ČR s podáním návrhu na registraci a zapsání do veřejného rejstříku. 21 Základním poznávacím znakem spolku je členství. Zákon č.89/2012 Sb. stanovuje, že ke členství nesmí být nikdo nucen, člen může ze své vůle kdykoliv vystoupit ze spolku a členství člena spolku nepřechází na jeho právního nástupce. Rozlišujeme 3 typy členství a) Řádné- čestné, tj. společensky významná osoba v oboru působnosti sdružení b) Řádné- přidružené, rozdíl přidruženého členství je především v tom, že přidružený člen ztrácí volební právo ve sdružení a v omezení jeho povinností, např. při placení členských příspěvků c) Individuální- kolektivní, individuálním členem je jedna osoba, kdežto kolektivním členstvím je míněno členství skupiny jednotlivců, např. rodina. : 22 Orgány spolku Dle 243 nového občanského zákoníku jsou orgány spolku: Statutární orgán a nejvyšší orgán, případně kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li to klamný dojem o jejich povaze Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech [online]. Dostupné z [cit ]. 21 REKTOŘÍK, Jaroslav. Organizace neziskového sektoru: základy ekonomiky, teorie a řízení. 3., aktualiz. vyd. Praha: Ekopress, 2010, s.49. ISBN DEVEROVÁ, Lenka. Společenský a legislativní rámec neziskového sektoru. s.34-35, Praha: Agnes, Zákon č. 89 ze dne 26. března 2012 nový občanský zákoník. In: Nový občanský zákoník. Ostrava: Sagit, ÚZ: úplné znění. ISBN

25 Nejčastější názvy používané pro orgány spolků, které mají spolky určené ve svých stanovách, jsou: Valná hromada- rozhoduje o základních věcech sdružení (např. schvaluje změnu stanov, schvaluje rozpočet a roční účetní závěrku, volí členy do výkonného výboru, aj.) Výkonný výbor- řídí spolek v období mezi zasedáními valné hromady Revizní komise- funguje ve spolku jako interní kontrolní orgán Statutární orgán- orgán, který je už ve stanovách spolku určen jako orgán, oprávněný jednat jménem celého spolku, zastupovat ho. Mohou to být všichni členové výkonného výboru, předseda výkonného výboru, ředitel. Obecně prospěšné společnosti Obecně prospěšné společnosti (dále jen OPS), jsou dalším typem NNO, který jak jasně vyplívá z jejich názvu, má za cíl poskytovat veřejně prospěšné služby a slouží společnosti v oblasti kultury, sportu, umění, sociální péče, humanity, ochrany zdraví, zvířat a životního prostředí. 24 Výčet služeb, které by byly jednoznačně obecně prospěšné, není zákonem určen. Úloha při rozhodování o obecně prospěšnosti je přenechána do rukou soudce, který při rozhodování o zápisu ústavu do veřejného rejstříku tuto prospěšnost posuzuje a schvaluje. Mohou vytvářet doplňkovou činnost, ale vzniklý zisk si nesmí rozdělit mezi své členy nebo zakladatele, ale musí ho použít k naplnění svého stanoveného poslání. Z předešlého textu, lze shrnout obecnou charakteristiku OPS do následujících dvou bodů: poskytují veřejnosti obecně prospěšné služby a předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek, nesmí využívat hospodářský výsledek (zisk) ve prospěch zakladatelů nebo ostatních členů, ale musí vzniklý zisk použít na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla OPS založena. OPS se řídily a fungovaly až do zákonem č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů. Nicméně nabyl své účinnosti zákon č.89/2012, který zrušil zákon o obecně prospěšných společnostech z roku STEJSKAL, J. Ekonomika neziskové organizace. 1. Vyd. Praha: TDC, 2010, s

26 Stávající obecně prospěšné společnosti se však transformovat nemusí a mohou i nadále fungovat podle zmíněného zrušeného zákona, není však možné zakládat nové OPS. Nicméně i možnost transformace je pro ně otevřena, kromě ústavu se nabízí ještě možnost, aby se staly sociálními družstvy. 25 Ústavy Posledním typem NNO, kterým se ve své práci budu podrobněji zabývat, jsou ústavy. V souvislosti se vznikem ústavů je potřeba zmínit fakt, že ústavy jako nově vzniklý typ NNO, ve své podstatě nahradily do té doby existující obecně prospěšné společnosti. Definici ústavu nám podává 402 nového občanského zákoníku, který stanovuje, že: ústav je právnická osoba, založená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky a provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné. 26 Podle znění tohoto zákona lze jednoznačně říci, že ústavy jako typ NNO, mají mnoho společného s OPS. I přesto, že byl novým občanským zákoníkem zrušen zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, mohou ústavy vytvářet vedlejší doplňkovou činnost, ale její zisk musí využít k podpoře činnosti, pro niž byly založeny a k úhradě nákladů na vlastní správu. 27 Ústav se zakládá zakládací smlouvou, kterou musí podepsat všichni zakladatelé, dále je zapsán do veřejného rejstříku u příslušného rejstříkového soudu. Mezi obligatorní náležitosti, které musí být v zakládací listině obsaženy, jsou sídlo, název, účel založení, vymezení předmětu činnosti, údaj o výši vkladu, počet členů správní rady i jejich jména a bydliště podrobnosti o vnitřní organizaci ústavu. 25 Co se stalo s obecně prospěšnými společnostmi? [online]. Dostupné z: [cit ]. 26 Zákon č. 89 ze dne 26. března 2012 nový občanský zákoník. In: Nový občanský zákoník. Ostrava: Sagit, ÚZ: úplné znění. ISBN DEVEROVÁ, Lenka. Společenský a legislativní rámec neziskového sektoru. s , Praha: Agnes, ISBN

27 3. Zdroje financování nestátních neziskových organizací Aby mohla každá organizace ať už zisková nebo nezisková pracovat dobře a profesionálně, je potřeba zabezpečit její činnost hlavně i finančně. Právě problematika financování, spjatá s hledáním a získáváním více zdrojů financování pro NNO, je i dnes velmi obtížná a obsáhlá činnost pro všechny NNO, proto tuto problematiku většina z nich předává do rukou profesionálů. Společně s rozvojem společnosti přišly i NNO právě k zjištění, že rozvoj jejich organizace je podmíněn odpoutáním se od využívání pouze jednoho zdroje financování, a že je potřeba zajistit vícezdrojové financování, které jim napomůže při realizaci všech projektů. Financování NNO je svým způsobem velmi specifické a jedinečné, spojuje v sobě kombinaci prvků z různých oborů. Jsou to prvky ekonomické, sociální, společenské i marketingové. 28 Mezi principy financování nestátní neziskové organizace i celého neziskového sektoru patří čtyři základní. Jsou to tyto čtyři následující: 1) vícezdrojovost, která spočívá v získávání a využívání více zdrojů financování, s cílem zabezpečit nezávislost na jednom zdroji a vyhnout se tak nepříjemnostem, které můžou vzniknout při jeho neočekávaném selhání. 2) samofinancování a fundraising, kde je třeba zmínit, že samofinancování je definováno jako schopnost organizace si generovat příjmy z vlastní činnosti (např. prodejem vlastních výrobků, služeb, podnikáním nebo členskými příspěvky od svých členů), čím vyšší je míra samofinancování organizace, tím se stává více nezávislá. Většina NO je v rámci snahy o samofinancování odkázána na získávání externích zdrojů a právě v souvislosti hledáním externích zdrojů hovoříme o fundraisingu. Ten bude podrobně vymezen v kapitole 5. 3) Neziskové rozdělování zdrojů, které striktně zakazuje využívání zisku z vlastní činnosti organizace použít na obohacení vlastníků organizace nebo jejich členů. Tento princip je u NNO ten nejzásadnější, platí jako základní kámen jak pro fungování, tak pro financování všech NNO. 28 ŠEBO, J. Teoretické aspekty financovania neziskových organizacií. In: STEJSKAL, J.; KUVÍKOVÁ, H.; MAŤÁKOVÁ, K. Neziskové organizace- vybrané problémy ekonomiky. Wolters Kluwer ČR, a.s, Praha: 2012, s. 94. ISBN

28 4) Osvobození od daní, které je příkladem nepřímé podpory financování neziskových organizací ze strany státu. V praxi se jedná o osvobození NO od daní, úlevy na daních NO a také úlevy na daních přispěvatelům (donátorům), které v dnešní době vede k většímu zájmu fyzických a právnických osob o poskytování příspěvků (darů). Právě první princip financování, konkrétně vícezdrojovost je charakteristický využíváním a kombinováním různých zdrojů financování. Zdroje financování NO můžeme dělit dle různých kritérií a klasifikací: Dle charakteru zdroje: finanční prostředky, nefinanční prostředky (dary, věci, čas, informace, apod.). Dle geografického původu může NO čerpat ze zdrojů: domácích, zahraničních. Dále můžeme dělit zdroje financování NO podle původu prostředků, kdy jeden druh zdrojů pochází z interních zdrojů organizace, tj. z vlastní činnosti, z externích zdrojů organizace, kde hrají hlavní roli: veřejné zdroje (dotace, fondy, granty, příspěvky na zaměstnávání zdravotně postižených občanů), individuální zdroje (podniky a podnikatelé, individuální dárci), soukromé zdroje (členské příspěvky, přednášky, prodej z vlastních výrobků, veřejné sbírky). Těmito třemi typy financování (veřejné zdroje, individuální zdroje, soukromé zdroje) se budu v práci zabývat dále podobněji v následující kapitole. 3.1 Veřejné zdroje financování Podpora ze strany veřejné správy je velmi významně ovlivněna legislativními normami a jejich úpravami, které daly za vznik dvou typů podpory NO ze strany státu a to 28

29 přímou a nepřímou. Do přímé podpory řadíme financování institucí z veřejných rozpočtů, poskytování dotací a grantů, programové financování v rámci veřejných výdajových programů. Nepřímá podpora je dána především daňovým zvýhodněním institucí (daňová úleva, úlevy od poplatků) Přímá podpora Z veřejných zdrojů (státního rozpočtu, z rozpočtů krajů, obcích a státních fondů) NO mohou získat finanční prostředky formou dotací, pokud tedy projdou úspěšných dotačním řízením. S postupem času a s rozvojem demokracie se u nás v ČR začíná i silně uplatňovat právě podpora NNO ze strany státu a tím i upevňovat Státní dotační politika vůči NNO. Důležitou roli při získávání dotací na vlastní činnost či provoz hraje také možnost získání dotací z fondů EU. I přesto, že neziskový sektor jako takový je v prvé zásadě nezávislý na veřejné správě, neznamená to, že by byl zcela nezávislý na podpoře neziskového sektoru ze státního rozpočtu v rámci Státní dotační politiky vůči NNO. Právě tento zdroj příjmů je stále nejhlavnějším zdrojem příjmů pro všechny NNO. Prostřednictvím Státní dotační politiky mohou organizace získat dotace na vlastní činnost a provoz nebo poskytování veřejných a veřejně poskytovaných služeb. Důležitým a velmi významných zdrojem financování mohou být také získané dotace z fondů Evropské unie. V České republice bylo k 1. lednu 2010 registrováno nestátních neziskových organizací. Největší část (92,55 %) tj , tvoří občanská sdružení a jejich organizační jednotky. Zbytek NNO tvoří církevní právnické osoby (4,27 % ), obecně prospěšné společnosti (1,63 % ), nadace (1,08 % ) a nadační fondy (0,47 % - 464). Ze církevních právnických osob je okolo 5 % účelových zařízení. Z rozpočtů státu a krajů, včetně rozpočtu hl. m. Prahy bylo v roce 2010 podpořeno NNO, což činí 7,9 % z NNO registrovaných k V rámci státního rozpočtu bylo podpořeno NNO a z rozpočtů krajů, včetně rozpočtu hl. m. Prahy 6 239NNO. Z rozpočtů státu a krajů, včetně rozpočtu hl. m. Prahy bylo podpořeno 83 nadačních subjektů, tedy téměř 5 % nadačních subjektů a 7 006občanských sdružení, tedy téměř 8 % všech občanských sdružení. V případě obecně prospěšných společností byla v roce

30 podpořena ze státního a krajských rozpočtů, včetně hl. m. Prahy každá třetí obecně prospěšná společnost (tj. 534 obecně prospěšných společností) a téměř skoro každé účelové zařízení církve (tj. 189 účelových zařízení církve). 29 a) Granty a dotace z rozpočtů veřejné správy Granty mohou být poskytovány vládou nebo místními správními organizacemi. Jedná se tedy o přímou podporu projektů, které jsou v zájmu poskytovatele. Český nadační sektor je velmi rozšířený, je také aktivní v mnoha oblastech. NO mohou tyto nadace (nadace s příspěvkem NIF, firemní nadace, nadační subjekty při školách, sociálních či zdravotních zařízeních, nadace známých osobností, zahraniční nadace) požádat o finanční pomoc, či předložit žádost o grant, který bude zpracován na základě předloženého vypracovaného projektu. NNO mohou získat finanční prostředky také formou dotací, které mohou být poskytnuté ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, z Národního fondu, ze státních fondů, z rozpočtů územních samosprávných celků na předem vymezený konkrétní účel. Dalším poskytovatelem dotací může být i Evropské společenství nebo veřejné rozpočty poskytnuté ze zahraničí. Je tedy zřejmé, že získání dotací je možné pouze tehdy, když je předem jasně stanovené, na co konkrétně má být dotace použita a je poskytnuta na základě rozhodnutí. Dotace jsou tedy účelově určené prostředky, které musí být využity pouze za tím účelem, za kterým byly poskytnuty. V rozhodnutí je vymezena účelovost, podmínky čerpání a časové omezení dotace. Proto je kladen velký důraz na dodržování praživel při čerpání dotací s možnými následnými sankcemi za jejich potencionální nedodržení. Proto je příjemce dotace povinen vést účetnictví v souladu se zákonem č.563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů a vést poskytnutou dotaci zvlášť ve svém účetnictví, aby byla zajištěna transparentnost využívání dotačních prostředků. Podmínkou pro získání dotací je skutečnost, že nemá NNO závazky vůči orgánům státní správy, samosprávy a vůči zdravotním pojišťovnám. Dotace je poskytována bezhotovostně na účet žadatele. U žadatelů, kteří jako právnické osoby nebyly založeny za účelem podnikání, nejsou dotace předmětem daně. b) Státní fondy Státní fondy jsou státem dotované právnické osoby založené za účelem poskytování finanční podpory konkrétním NNO, pro které byl fond založen. Tato podpora bývá většinou 29 Rozbor financování NNO z veřejných rozpočtů v roce 2010 [online]. Dostupné z [cit ]. 30