8. REKREACE A CESTOVNÍ RUCH Úvod Charakteristika rekreačních oblastí Kulturně historické atraktivity

Transkript

1 OBSAH: A. ÚVOD ZÁKLADNÍ INFORMACE METODICKÝ POSTUP 1. ETAPY Cíle a úkoly 1. etapy Obsahová náplň a pracovní postup Forma prezentace výstupů 1. etapy...5 B. PODKLADY PRO ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Geomorfologie, geologické a hydrogeologické poměry Nerostné suroviny VODNÍ REŽIM, HOSPODAŘENÍ S VODOU Úvod Vodní bohatství kraje, povrchové a podzemní vody Ochrana vod jako složky životního prostředí Ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod HYGIENA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Ovzduší Hluková zátěž Odpadové hospodářství PŘÍRODA A KRAJINA Biodiverzita a ekosystémy Krajina ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND A POZEMKY URČENÉ K PLNĚNÍ FUNKCÍ LESA Zemědělský půdní fond Pozemky určené k plnění funkcí lesa SOCIODEMOGRAFICKÉ CHARAKTERISTIKY Obyvatelstvo Bytový fond, bydlení, bytová výstavba Občanská vybavenost Osídlení HOSPODÁŘSKÉ CHARAKTERISTIKY...97

2 8. REKREACE A CESTOVNÍ RUCH Úvod Charakteristika rekreačních oblastí Kulturně historické atraktivity VEŘEJNÁ DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURA Širší přepravní vztahy a souvislosti Silniční doprava Železniční doprava Letecká doprava Vodní doprava Kombinovaná doprava - logistika Cyklistická doprava Souhrnný přehled záměrů Vyhodnocení dostupnosti VEŘEJNÁ ENERGETICKÁ INFRASTRUKTURA A SPOJE Zásobování elektrickou energií Zásobování plynem Produktovody Zásobování teplem Spoje VEŘEJNÁ VODOHOSPODÁŘSKÁ INFRASTRUKTURA Úvod Zásobování pitnou vodou Kanalizace a čištění odpadních vod C. ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ SWOT ANALÝZY HLAVNÍCH TÉMATICKÝCH OKRUHŮ Horninové prostředí Vodní režim Hygiena životního prostředí Příroda a krajina Zemědělská půda a PUPFL Sociodemografické podmínky Hospodářské podmínky Rekreace a cestovní ruch...211

3 1.9. Veřejná dopravní infrastruktura Energetická infrastruktura Veřejná vodohospodářská infrastruktura SWOT ANALÝZY HLAVNÍCH PILÍŘŮ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE A SOUHRNNÁ SWOT ANALÝZA SWOT analýzy hlavních pilířů udržitelného rozvoje Souhrnná SWOT analýza UR území VYHODNOCENÍ VYVÁŽENOSTI ÚZEMNÍCH PODMÍNEK V HLAVNÍCH PROBLÉMOVÝCH OBLASTECH MS KRAJE Rozvojové osy a oblasti republikového významu Rozvojové oblasti a osy nadmístního významu Specifické oblasti republikového významu Specifické oblasti nadmístního významu PROBLÉMY ZJIŠTĚNÉ V RÁMCI PRŮZKUMŮ A ROZBORŮ...243

4

5 A. ÚVOD 1. ZÁKLADNÍ INFORMACE Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu 1 (stavební zákon), který nabyl účinnosti dne , ukládá 187 odst. 3 krajským úřadům do pořídit územně plánovací dokumentaci kraje - zásady územního rozvoje. Zhotovením Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje 2 byla v otevřeném zadávacím řízení dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách rozhodnutím Rady Moravskoslezského kraje dne o výběru nejlepší nabídky na zpracování ZÚR MSK pověřena firma Ateliér T-plan, s.r.o., Praha. Pořizovatelem ZÚR je Odbor územního plánování, stavebního řádu a památkové péče Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Pořízení ZÚR MSK je v souladu s požadavky Stavebního zákona a Zadávací dokumentace objednatele veřejné zakázky rozděleno do následujících etap: 1.etapa: Zpracování průzkumů a rozborů v rozsahu územně analytických podkladů 2. etapa: Zpracování návrhu ZÚR MSK, včetně vyhodnocení vlivů koncepce na udržitelný rozvoj území 3.A etapa: Úprava návrhu ZÚR MSK dle pokynů zpracovaných na základě vyhodnocení projednání návrhu ZÚR MSK dle 37 a 38 stavebního zákona 3.B etapa: Zpracování úprav pro opakované veřejné jednání, bude-li v souladu s ust. 39 odst. 5 stavebního zákona vyvoláno a včetně pokynů zpracovaných na základě vyhodnocení veřejného projednání pro dopracování čistopisu ZÚR MSK 4.etapa: Zpracování čistopisu návrhu ZÚR MSK v souladu s vyhodnocením ve-veřejného projednání návrhu ZÚR. Předkládaná dokumentace představuje textový a grafický výstup 1. etapy prací tj. průzkumů a rozborů v rozsahu územně analytických podkladů. Řešeným územím ZÚR MSK je celý administrativní obvod Moravskoslezského kraje. Základní charakteristiky jsou uvedeny v následujícím přehledu: Rozloha (km 2 ): Počet obyvatel k Počet obcí: 299 z toho: počet obcí s rozšířenou působností 22 počet obcí s pověřeným obecním úřadem 30 Administrativně správní členění Moravskoslezského kraje je patrné z kartogramu č. 1. Přehled obcí v řešeném území a jejich základní charakteristiky jsou uvedeny v oddílu tabulkových příloh. 1 Dále jen stavební zákon nebo SZ 2 Dále jen ZÚR MSK 1

6 Území Moravskoslezského kraje je po dobu zpracování ZÚR zcela pokryto schválenou územně plánovací dokumentací - územními plány velkých územních celků 3, které pozbudou platnosti vydáním Zásad územního rozvoje Zastupitelstvem kraje tj. nejpozději do ( 187, odst. 3 SZ). Název etapa (měřítko hl. výkresu) ÚPN VÚC Ostrava Karviná schválený návrh (1:25 000) ÚPN VÚC okr. Opava schválený návrh (1:25 000) ÚPN VÚC Beskydy schválený návrh 4 (1:50 000) Změna č. 1 ÚPN VÚC Beskydy schválený návrh (1:50 000) Změna č. 2 ÚPN VÚC Beskydy schválený návrh (1:50 000) ÚPN VÚC Jeseníky schválený návrh 5 (1:50 000) ÚPN VÚC Jeseníky - 1. změna schválený návrh (1:50 000) Zpracovatel Schváleno Vyhlášení závazné části Urbanistické středisko Ostrava, s.r.o., Ing.arch. Petr Gajdušek a kol. (06/2006) Ing. arch. Jiří Haluza a kol., Ostrava (11/2002) Atelier T-plan, s.r.o. Praha, RNDr. Libor Krajíček 11/2001) Atelier T-plan, s.r.o. Praha, RNDr. Libor Krajíček a kol. (06/2006) Atelier T-plan, s.r.o. Praha, RNDr. Libor Krajíček a kol. (03/2006) Terplan a.s. Praha, Ing. Frant. Kačírek a kol. (1994) Ing. arch. Jiří Haloun a kol. Praha (06/2002) Usnesení zastupitelstva MS kraje č. 15/1322/1 ze dne Usnesení zastupitelstva MS kraje ze dne ; Usnesení vlády ČR č. 298 ze dne Usnesení zastupitelstva MS kraje č. 15/1321/1 ze dne Usnesení zastupitelstva MS kraje č. 13/1144/1 ze dne Usnesení vlády ČR č. 613 ze dne Usnesení vlády ČR č zde dne Obecně závazná vyhláška MS kraje č. 5/2006 ze dne Obecně závazná vyhláška MS kraje ze dne Sdělení MMR č. 143/2002 Sb. ze dne Obecně závazná vyhláška MS kraje č. 6/2006 ze dne Obecně závazná vyhláška MS kraje č. 2/2006 ze dne Nařízení vlády ČR č. 233/1994 ze dne Sdělení MMR č. 490/2002 Sb. ze dne METODICKÝ POSTUP 1. ETAPY Pro území Moravskoslezského kraje zatím nejsou zpracovány územně analytické podklady 6 ve smyslu 26 stavebního zákona. Za této situace zahrnuje pořízení územně plánovací dokumentace zpracování průzkumů a rozborů v rozsahu odpovídajícímu územně analytickým podkladům ( 185, odst. 3 SZ). Metodický postup proto vychází z 4, vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti Cíle a úkoly 1. etapy Zpracování průzkumů a rozborů v rozsahu ÚAP je zaměřeno na splnění následujících cílů a úkolů: 3 ÚPN VÚC 4 Součástí MS kraje pouze okresy Nový Jičín a Frýdek-Místek. 5 Součástí MS kraje pouze okres Bruntál s výjimkou obcí Huzová, Moravský Beroun a Norberčany, které k přešly do správního obvodu Olomouckého kraje. 6 Dále jen ÚAP 7 Dále jen Vyhláška č. 500/2006 Sb. 2

7 příprava podkladů pro zadání ZÚR MSK ve smyslu 187 odst. 4 zák. č. 183/2006 Sb., tj. formulace cílů a požadavků na řešení problémů v rámci ZÚR, které vyplývají: z urbanistických, hygienických, dopravních nebo jiných územně technických závad ze záměrů na změny v území z jejich vzájemných střetů nebo střetů s limity využití území rozbor udržitelného rozvoje 8 území - tj. posoudit současný stav vyváženosti územních podmínek pro: 9 příznivé životní prostředí hospodářský rozvoj soudržnost společenství obyvatel s cílem identifikovat, popsat a navrhnout k vymezení oblasti s oslabenou funkcí některého ze základních pilířů UR a vyhodnotit vzájemné vazby mezi nimi Obsahová náplň a pracovní postup Obsahové členění průzkumů a rozborů vychází ze třech základních pilířů udržitelného rozvoje a z hlavních tématických okruhů (HTO) vymezených 4 vyhl. č. 500/2006 Sb. Tyto hlavní tématické okruhy jsou dále rozděleny do dílčích témat (DT). Č. Hlavní tematický okruh Dílčí téma 1 Horninové prostředí 2 Vodní režim 3 Hygiena životního prostředí 4 Příroda a krajina 5 Zemědělská půda a PUPFL 6 Sociodemografické podmínky Geomorfologie, geologické a hydrogeologické poměry Nerostné suroviny Povrchové vody Podzemní vody Ovzduší Hluková zátěž Odpady Biodiverzita a ekosystémy Krajina ZPF PUPFL a lesní porosty Obyvatelstvo a osídlení Bydlení Občanská vybavenost 8 Dál jen UR 9 18, odst. 1 SZ 3

8 Č. Hlavní tematický okruh Dílčí téma 7 Hospodářské podmínky 8 Rekreace a cestovní ruch 9 Veřejná dopravní infrastruktura 10 Veřejná technická infrastruktura energetika a spoje 11 Vodohospodářská infrastruktura Pracovní příležitosti, vyjížďka a dojížďka za prací Ekonomická aktivita dle odvětví Podnikatelská aktivita Rekreační oblasti a střediska CR Kulturní a historické památky Silniční doprava Železniční doprava Letecká doprava Cyklodoprava Zásobování elektrickou energií Zásobování plynem Zásobování teplem (CZT) Spoje Zásobování pitnou vodou Odvádění a zneškodňování odpadních vod Obsahová náplň jednotlivých dílčích témat je rámcově vymezena Seznamem sledovaných jevů dle částí A a B přílohy č. 1 k vyhl. č. 500/2006 Sb. se zaměřením na jevy nadmístního významu, relevantní měřítku tiskových výstupů výkresové části (1: ). V rámci HTO hygiena prostředí, sociodemografické podmínky a hospodářské podmínky byly nad rámec uvedeného seznamu sledovány některé další jevy a ukazatele důležité pro popis a analýzu vlastností dotčeného území. Základní územní jednotkou, pro kterou jsou jevy sledovány je obec, resp. její administrativní území. Také pracovní postup 1. etapy byl odvozen z 4 vyhlášky č. 500/2006 Sb. a proběhl tedy ve dvou fázích. FÁZE 1: PODKLADY PRO ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ V souladu s ustanovením 4,odst. 1, písm. a) vyhl. č. 500/2006 Sb. byla tato fáze zaměřena na: Zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limitů využití území tj. popis současného stavu, vlastností a problémů území, vyhodnocení dosavadního vývoje v závislosti na dostupnosti dat pro období , se snahou o zachycení dynamiky změn 2001/1991 a 2006/2001 a identifikace dílčích oblastí kraje: s významnými hodnotami nebo vysokým standardem vlastností a jevů v území (kladná odchylka) nebo s významným narušením těchto hodnot nebo výrazně nižším standardem (záporná odchylka). 4

9 Referenční hladinou byly zpravidla kvantifikované cíle nebo standardy pro danou veličinu (vyplývající ze strategických dokumentů nebo stanovené zákonem). Tam kde tyto standardy nejsou stanoveny zmíněným způsobem, byl jako referenční údaj použit kontext hodnot řešeného území (průměr / medián). Zjištění a vyhodnocení záměrů na provedení změn v území (s výhradní orientací záměry nadmístního významu 10 ) a s tím související střety a problémy. Hlavním podkladem byly jednak výše citované schválené ÚPN VÚC, prověřené z hlediska aktuálnosti v rámci Vyhodnocení ÚPN VÚC na území Moravskoslezského kraje dle 187, odst a jednak nové požadavky na změny v území, shromážděné pořizovatelem do FÁZE 2: ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ Obsahem této fáze je vyhodnocení udržitelného rozvoje území formou SWOT analýz ve třech na sebe navazujících krocích: v rámci jednotlivých HTO v rámci jednotlivých pilířů UR vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území. Všechny SWOT analýzy jsou doplněny důvodovou zprávu se stručným komentářem k vysvětlení a zdůvodnění jednotlivých výroků obsažených ve SWOT analýze Forma prezentace výstupů 1. etapy TEXTOVÁ ČÁST Ve vazbě na popsaný pracovní postup je svazek textové části rozdělen do dvou základních částí Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území a Rozbor udržitelného území. Jejich vnitřní struktura odpovídá členění dle jednotlivých HTO. Rozbor udržitelného rozvoje území je doplněn vyhodnocením vyváženosti územních podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost obyvatel území život v hlavních problémových oblastech MS kraje a přehledem problémů zjištěných v rámci průzkumů a rozborů. Doplňkovou, částí jsou tabulkové a ostatní faktografické přílohy, prezentované společně s grafickými přílohami (viz níže) v samostatném svazku. GRAFICKÁ ČÁST Veškeré grafické výstupy jsou zpracovány v prostředí ArcGIS 9.2. V obou pracovních fázích 1. etapy byly zpracovány jednak ve formě výkresů nad státním mapovým dílem 10 Defiinice nadmístního významu - viz 2, písm. h), zák. č. 183/2006 Sb. 11 Atelier T-plan, s..r.o., 12/2006 5

10 RZM 50 v měřítku tiskového výstupu 1: ( velká grafika ) a jednak ve formě kartogramů a schémat formátu A3 ( malá grafika ). Jako podklad pro rozbor UR území byly pro většinu jednotlivých HTO zpracovány monotematické výkresy 1: se zobrazením jevů s konkrétním územním průmětem v tomto členění: Horninové prostředí Vodní režim Příroda a krajina Zemědělská půda a PUPFL Rekreace a cestovní ruch Veřejná dopravní infrastruktura Veřejná technická infrastruktura - energetika a spoje Veřejná technická infrastruktura - vodní hospodářství Kulturní a historické hodnoty území Uvedené mapové kompozice byly předány pouze v pracovní podobě a jsou uloženy v archivu pořizovatele ÚPD. Pracovní fáze 2 je dokumentována výkresy, které představují oficiální grafické výstupy 1. etapy prací ve smyslu 4, odst. 4, vyhl. č. 500/2006 Sb. Z důvodů čitelnosti je obsah některých výkresů rozdělen do dvou částí: Výkres urbanistických, architektonických, kulturně historických a ostatních civilizačních hodnot Výkres přírodních hodnot I. Příroda a krajina (kromě ÚSES) II. Půda a horninové prostředí, povrchové a podzemní vody, ÚSES Výkres limitů využití území (zobrazuje omezení změn v území z důvodů ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů nebo vyplývajících z vlastností území ( 26, odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb.) I. Limity vyplývající z civilizačních hodnot a vlastností území a z jejich zákonné ochrany II. Limity vyplývající z přírodních hodnot a vlastností území a z jejich zákonné ochrany Výkres záměrů na provedení změn v území (s rozlišením nových požadavků na změny v území a záměrů nadmístního významu obsažených ve schválených ÚPN VÚC s předpokladem převzetí do ZÚR dle 187, odst. 2 zák. č. 183/2006 Sb.) Problémový výkres (se zobrazením nových požadavků na změny v území a identifikací významných střetů s limity využité území) Obě pracovní fáze 1. etapy jsou dále dokumentovány řadou kartogramů, kartodiagramů a grafických schémat, zobrazujících v rámci jednotlivých HTO nebo DT jednak jevy, které nemají konkrétní územní průmět (ovzduší, hluková zátěž, sociodemografické a hospodářské 6

11 podmínky) a jednak výsledky geografických analýz sledovaných jevů a vlastností území. Tyto grafické přílohy jsou předávány ve formě samostatného svazku formátu A3. 7

12 B. PODKLADY PRO ROZBOR UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ÚZEMÍ 1. HORNINOVÉ PROSTŘEDÍ Jevy a vlastnosti území popisované v této kapitole jsou zobrazeny ve Výkresu přírodních hodnot II., Výkresu limitů využití území II. a v kartogramech č. 2 až Geomorfologie, geologické a hydrogeologické poměry GEOMORFOLOGIE Územní Moravskoslezského kraje představuje prostor, ve kterém se setkávají tři orografické provincie: Česká vysočina, Západní Karpaty a Středoevropská nížina. V území jsou zastoupeny všechny typy reliéfu od hornatin přes vysočiny a pahorkatiny až po nížiny. Osou kraje je Oderská brána jako část čelní karpatské prohlubně, která prochází středem území ve směru jihozápad severovýchod. Je to původem zlomová propadlina, na její modelaci se dále podílel pevninský ledovec a eroze řeky Odry, která zde vytvořila širokou nivu s četnými meandry. Na severovýchodě přechází Oderská brána do Ostravské pánve a na západ od Odry při česko-polských hranicích do nížin a pahorkatin na obou březích Opavy, které jsou již součástí Slezské nížiny. Geograficky sem spadá i Osoblažská nížina na severozápadním okraji území. Jádro Ostravské pánve tvoří plošina mezi údolím Odry a Olše. Tabule je vysoká průměrně 290 m a mírně zalesněná. Přírodní charakter reliéfu je značně pozměněn hospodářskou činností hlušinové haldy a haldy strusky z hutnických provozů, poklesy terénu jako důsledek hlubinné těžby uhlí, často zaplavované srážkovou i podzemní vodou. Oderská brána je rozhraním mezi orografickými provinciemi České vysočiny na severozápadě a Západních Karpat na jihovýchodě území. Česká vysočina je na území kraje zastoupena pásmy Nízkého a Hrubého Jeseníku. Omezení Nízkého Jeseníku proti Oderské bráně i proti Hrubému Jeseníku a Opavské pahorkatině je tektonicky podmíněné a morfologicky výrazné. Členitější reliéf je následek erozní činnosti Moravice, Opavy a Odry. Horské pásmo Hrubého Jeseníku se vyznačuje úzkými hřbety, které prudce spadají do hlubokých koryt horských říček. Ze Západních Karpat zasahují na území kraje Beskydy a jejich podhůří Podbeskydská pahorkatina. Povrch pahorkatiny je mírně zvlněný, členitější je pouze Štramberská vrchovina s četnými pahorky a hřbety mladých vyvřelin a vrchy vápencového bradla. Hornatinu Beskyd tvoří málo členěné ve vrcholu ploché hřbety dosahující výšky přes m. Převážnou část tohoto pohoří v Moravskoslezském kraji zabírají Moravskoslezské 8

13 Beskydy, které jsou Jablunkovskou brázdou odděleny od Slezských Beskyd. Jablunkovská vrchovina na jihovýchodním okraji území je již součástí Slovenských Beskyd. GEOLOGICKÉ POMĚRY Na území Moravskoslezského kraje se stýkají dvě regionálně geologické jednotky prvého řádu Český masiv a karpatská soustava. Okraj karpatských příkrovů probíhá přibližně na linii Jeseník nad Odrou Havířov. Území mezi čely karpatských příkrovů a výchozy Českého masivu kryjí sedimenty miocenní karpatské předhlubně. Český masiv zasahuje na území kraje moravskoslezskou zónou, která se od západu k východu dále člení na krystalinikum, synklinorium metamorfovaných svrchnodevonských a spodnokarbonských sedimentů (oblast kulmu) a karbonské sedimenty ostravsko-karvinské části hornoslezské pánve. V krystaliniku Hrubého Jeseníku tvoří jádro desenské klenby metamorfované krystalinické břidlice. Jejich obal i vrstvy vrbenského pásma tvoří bylity, kvarcity, různé druhy eruptiv. Okrajově zasahují do území výběžky jesenického amfibolitového masivu. Oblast kulmu Nízkého Jeseníku tvoří několik pruhů stratigraficky i litologicky odlišných souvrství, které se vyznačují flyšoidním střídáním pelitů, drob, pískovců a slepenců. Podíl jílovitých a písčitých sedimetů v jednotlivých souvrstvích je proměnlivý. Výrazně petrograficky odlišné jsou moravické vrstvy, kde převažují černé jílovité břidlice. V oblasti hornoslezské pánve pokračovala sedimentace až do svrchního uhlonosného karbonu. Pánev je vyplněna zvrásněnými sedimenty ostravského a karvinského souvrství převážně pískovci, prachovci a jílovci se slojemi uhlí. Celková mocnost sedimentů dosahuje až asi m. Hlavními strukturními směry jsou linie SSV JJZ směru (michálkovická a orlovská porucha) a přibližně východo-západní hřbety (ostravsko-karvinský a příborsko-těšínský) a deprese tzv. vymýtiny (dětmarovická, bludovická, oprechtická). Karbon je překryt z větší části neogenními sedimenty, které vyplňují i Oderskou bránu a Poopavskou nížinu. Na bázi spodního badenu jsou v nejhlubších místech sedimentačního prostoru polohy bazálních klastik, většinou hrubozrnných písků a štěrků. V jejich nadloží převažují v neogénním souvrství jílovité horniny, nejčastěji vápnité jíly s polohami jemnozrnných až středně zrnitých písků. V osoblažském výběžku jsou písky a pískovce cenomanského stáří (křída). Neogénní sedimenty vycházejí na povrch jen ojediněle, většinou jsou překryty sedimenty pleistocenního zalednění, které zasáhlo čelem ledovce až do Třinecké brázdy i do části horských údolí Moravskoslezských Beskyd a v okolí vodních toků jejich fluviálními nánosy. Karpatská soustava se dělí na oblast příkrovů a karpatskou předhlubeň a dále na jednotku podslezsko-ždánickou, slezskou a magurskou. Ve flyšovém vývoji se střídají jílovce, prachovce a křemité, křemito-vápenité a jílovité pískovce. Ve slezské jednotce se kromě toho vyskytují vyvřeliny těšinitové formace a v okolí Štramberka vápence. 9

14 HYDROGEOLOGICKÉ POMĚRY Charakteristika hydrogeologických poměrů Moravskoslezského kraje vychází z Hydrogeologické rajonizace České republiky 12 a v dalším dodržuje tedy toto členění. Kvartér Opavy (rajon 1520) Pro oběh a akumulaci mělké podzemní vody jsou rozhodující kvartérní fluviální uloženiny údolních vliv Opavy, Opavice a Moravice a nejnižších stupňů údolních teras. Ty tvoří hlavní kolektor s hladinou podzemní vody volnou nebo mírně napjatou, vždy průlinově propustnou. Podzemní voda hlavního kolektoru je zranitelná zvláště při spojitosti podzemních vod s vodami povrchových toků. Kvartér opavské pahorkatiny (rajon 1550) Kvartérní sedimenty, především glacigenní a glacifluviální, mají v rajonu rozhodující význam. Je pro ně charakteristické střídání průlinových kolektorů (písky, štěrky) s izolátory (slinité jíly, souvkové hlíny). V tomto území nevzniká jednotný zvodnělý systém. Propustnost je proměnlivá. Zranitelnost je způsobena většinou porušením nadložní vrstvy spraší a sprašových hlín. Kvartér Odry (rajon 1510) Pro oběh a akumulaci mělké podzemní vody jsou významné fluviální a glacigenní sedimenty. Kromě štěrkopísků a povodňových hlin údolní nivy Odry v Oderské bráně jsou součástí rajonu rozšířené kvartérní sedimenty při úpatí Nízkého Jeseníku. Hydrogeologický průlinový kolektor tvoří v rajonu převážně fluviální a glacifluviální písky a lokálně i písčité štěrky. Kolektor je lokálně zranitelný vzhledem k proměnlivému charakteru a mocnosti pokryvných útvarů a v důsledku spojitosti podzemních vod s vodou v otevřených tocích. Kvartér Horní Bečvy (rajon 1631) Kvartérní fluviální uloženiny řeky Bečvy tvoří štěrky vysokých terasových úrovní v denundačních zbytcích, štěrky a štěrkopísky hlavní (radslavické) terasy a plošně největší terasy údolního dna. Pro oběh a akumulaci podzemních vod jsou významné průlinově propustné nesoudržné uloženiny údolní terasy, které tvoří jednotný hydrogeologický celek, odvodňovaný tokem Bečvy. Oderská brána (rajon 2212) Tento vyčleněný podcelek Moravské brány přechází na SV plynule do Ostravské pánve. Tvoří ho neogenní sedimentární horniny. Nejvíce zvodněné jsou průlinově propustné bazální sedimenty, překryté pak převážně pelitickými izolátory. Směr proudění podzemní vody je od SZ k JV, tj. do Moravské brány. Infiltrace atmosférických srážek děje se z oblasti sousedního rajonu kulmu Nízkého Jeseníku. 12 Česká geologická služba, 2006, Sborník geologických věd Sv. 23, řada HIG 10

15 Kulm Nízkého Jeseníku a povodí Odry (rajon 6611) Oběh podzemních vod je charakterizován pravou puklinovou propustností s hustotou sítí puklin v břidlicích s mělkým oběhem podzemních vod v zóně zvětrávání a pásmu podpovrchového rozpojení puklin. Výjimečně se zde vyskytují intenzivně zvodnělá směsná tektonická pásma zejména v karbonátových horninách a v zóně tektonického styku devonských hornin a hornin šternbersko-hornobenešovského pruhu, tj. břidlic a drob. Vydatnosti pramenů z devonských hornin jsou značné, zranitelnost je vysoká. Analogicky je hodnocen kulm v povodí Odry. Ostravská pánev ostravská část (rajon 2261) a karvinská část (rajon 2262) Rozdělení rajónů tvoří tzv. orlovská porucha probíhající skoro S-J směrem od Orlové přes Frýdek na Frýdlant n. Ostravicí. V obou částech jsou uloženy uhlonosné karbonské horniny, které byly a v karvinské části dosud jsou předmětem dobývání. Nad karbonskými horninami jsou uloženy neogenní sedimenty. Jejich usazování začalo bazálními klastiky, pokračovalo dále vápnitými jíly (šlíry). Hloubkovou erozí vznikla koryta tzv. vymýtiny. Výplně vymýtin i bazální klastika jsou silně zvodněny a způsobily v minulosti značné těžební obtíže. Režim podzemních vod je výrazně ovlivněn důlní činností. Na povrchu jsou neogenní sedimenty z větší části překryty glaciálními sedimenty ve facii z části hlinitých písků a štěrkovitých písků s průlinovou propustností, která je v přehloubených subglaciálních depresích obvykle velmi dobrá. Hladina podzemní vody je volná nebo mírně napjatá. V soutokové oblasti Olše a Stonávky je údolní niva vyplněna štěrky a písky s překryvem fluviálních hlin s průlinovou propustností. Podzemní voda je v hydraoulické spojitosti s povrchovým tokem. Zranitelnost neogenních výplní obou částí ostravské pánve je odvislá od lokálních poměrů. V rajonu ostravské části se nacházejí přírodní léčivé zdroje jodobromových vod u Polanky nad Odrou se stanovenými ochrannými pásmy. V rajonu karvinské části se nacházejí přírodní léčivé zdroje jodobromových vod v Karviné a Darkově s ochranou stanovenou Režimem dočasné důlní ochrany. Flyš v povodí Olše (rajon 3211) Flyš v povodí Ostravice (Rajon 3212) Flyš v povodí mezipovodí Odry (Rajon 3213) Tyto rajóny se nacházejí v západním úseku vnějšího flyšového pásma. Jsou zde paleogenní a křídové sedimenty. Členitý terén podmiňuje vznik dílčích hydrogeologických struktur. Vzhledem k různé propustnosti i různé infiltraci se hydrogeologické struktury místy překrývají s hranicemi hydrologických povodí. Kritériem pro rozdělení rajonů je proto především hydrologie. V celku lze flyšové rajony označit jako málo propustné. 11

16 Krystalinikum severní části Východních Sudet (Rajon 6431) Hydrogeologické poměry rajonu jsou charakterizovány příznivějšími podmínkami v zóně zvětrávání, v pásmu podpovrchového rozpojení hornin a v tektonicky porušených úsecích. Propustnost hornin krystalinika je relativně nízké. Podzemní odtok se projevuje převážně jen v místech tektonické predispozice a v případě výskytu krystalických vápenců v krystaliniku, zejména jsou-li zkrasovatělé. Zranitelnost podzemních vod je lokálně značná, nelze však předpokládat plošné kontaminace. V rajonu se nacházejí přírodní léčivé zdroje uhličitých kyselek v Karlově Studánce se stanovenými ochrannými pásmy. SVAHOVÉ DEFORMACE Moravskoslezský kraj, zejména jeho jihovýchodní část, představuje území, které se vyznačuje značným výskytem různých druhů sesuvů v různém stadiu vývoje. Geologická informační služba Geofond eviduje v tomto regionu sesuvná území aktivní nebo potenciální ve všech geologických formacích s výjimkou rovinatých území na štěrkopískových terasách a sedimentech kontinentálního zalednění. Narušená stabilita svahu představuje omezující faktor využití území, který podstatně ovlivňuje inženýrsko-geologické podmínky výstavby. Kromě toho mohou sesuvné pohyby většího rozsahu působit i výrazné ztráty v zemědělské a zvláště lesní produkci při obnažení skalního podkladu na svazích může být obnova lesních porostů i trvale znemožněna. Abnormální množství srážek s následnými povodněmi, které postihly Moravskoslezský kraj v roce 1997, vedly k iniciaci svahových pohybů ve velkém rozsahu. To potvrzují i výsledky výzkumných prací Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, které využívají ke sledování poškození půdního povrchu leteckých a družicových snímků. Jednotlivé regionálně-geologické jednotky lze z hlediska náchylnosti k svážným pohybům a jejich výskytu charakterizovány níže. Oblast karpatského flyše v beskydských hornatinách Flyšové horniny jsou v důsledku intenzivního zvětrávání pokryty většinou mocnými deluvii. Soliflukční procesy nahromadily na úpatích a v lokálních depresích svahové hlíny v mocnosti 5-10 m. Tyto sedimenty jsou většinou silně jílovité a málo uhelné a mohou být dlouhodobě v pomalém pohybu po svahu. Z geodymanických procesů má na svahové pohyby největší vliv svahová eroze, která je spolu s náhlými změnami nasycení vodou příčinou intenzivního rozvoje sesuvů plošného a proudového typu. Podle mapy sesuvů GIS Geofondu Praha jsou aktivní sesuvy evidovány zejména v údolí Čeladénky, v soutokové oblasti Bílé a Černé Ostravice, v údolí Mohelnice, Tyry, při soutoku Lomné s Rusňokem. Potenciální sesuvy jsou registrovány v rozsáhlých plochách po celém území Moravskoslezských Beskyd, nejvíce jsou soustředěny v širokém pruhu mezi vrchem Noříčí na západě a Lysou horou na východě. 12

17 Oblast karpatského flyše v podbeskydských pahorkatinách Při méně dynamické modelaci povrchu a menším mocnostem deluviálního pokryvu je příčinou vzniku sesuvů v tomto území často boční eroze vodních toků nebo podmáčení svahových hlín. V mapě sesuvů jsou aktivní a potenciální sesuvy registrovány zejména v údolí Lubé a na svazích Blahutovského vrchu, v údolí Jičínky a Zrzávky, v okolí Lichnova, v údolí Tichávky v okolí Tiché, v údolí Ostravice mezi Frýdkem-Místkem a Vratimovem, v údolí Ondřejnice mezi Kozlovicemi a Hukvaldy a v Brušperku, v Jablunkovské brázdě a v širším okolí Nýdku. Oblast ostravské pánve Sesouvání bývá způsobeno erozní činností toků nebo podzemní vodou akumulovanou nad méně propustnými vložkami kvartérních a neogénních jílů. Často je spojeno s poklesy terénu způsobenými poddolováním. Nejvíce je postiženo území v pruhu jihovýchodně od Petřvaldu a v okolí Orlové a Doubravy, mezi Michálkovicemi a Radvanicemi a jihovýchodě od Bohumína. Oblast Hrubého a Nízkého Jeseníku Sesuvy se v tomto území vyskytují jen ve velmi omezením rozsahu. Zmenšenou stabilitu vykazují svahy s nepříznivým sklonem vrstev, kde dochází k vyvlečení navětralých výchozů hornin skalního podkladu pohybující se vrstvou suti. Při bázi svahů sjíždějí mocnější polohy deluviálních hlín v důsledku boční eroze vodních toků. Výskyt sesuvů je evidován v údolí Opavy a jejich zdrojnic v okolí Vrbna pod Pradědem, v Jakubčovicích nad Odrou, Fulneku a Bílovci Nerostné suroviny OCHRANA VÝHRADNÍCH LOŽISEK Ochrana výhradních ložisek je legislativně zajištěna stanovením chráněných ložiskových území ( 17 zákona č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) v platném znění). V chráněných ložiskových územích je možné veškeré stavby nebo zařízení, které by mohly využití ložiska ztížit nebo znemožnit, zřizovat pouze se souhlasem Ministerstva životního prostředí vydaném po projednání s příslušným Obvodním báňským úřadem a po splnění podmínek stanovených právnickou nebo fyzickou osobou, která z pověření MŽP ČR ochranu výhradního ložiska zajišťuje. 13

18 Podle ustanovení 15 uvedeného zákona jsou rovněž zpracovatelé všech stupňů územně - plánovací dokumentace povinni hranice příslušných chráněných ložiskových území do této dokumentace zakreslit a navrhovat řešení, které je pro ochranu výhradních ložisek nejvýhodnější. V případě dobývacích prostorů stanovených před účinností výše uvedeného zákona (v původním znění, tj. před rokem 1988) pak jsou hranice chráněného ložiskového území totožné s hranicemi dobývacího prostoru. Zvláštním případem jsou na území Moravskoslezského kraje výhradní ložiska černého uhlí, které jsou pokryty jedním velkým chráněným ložiskovým územím. Podmínky ochrany těchto ložisek pak stanoví dokument stanovený MŽP s názvem Nové podmínky ochrany ložisek černého uhlí v CHLÚ české části Hornoslezské pánve v okrese Karviná, Frýdek Místek, Nový Jičín, Vsetín, Opava a jižní části okresu Ostrava město ( poslední změna rozhodnutí pod č.j.: 580/485/22/A-10/04 ze dne ). V grafické části dokumentu jsou vyznačeny jednotlivé plochy rozčleněné podle rozsahu podmínek ochrany ložiska (které de facto představují omezení pro výstavbu), v textové části jsou tyto podmínky konkretizovány. Úplný přehled výhradních ložisek a prognózních zdrojů nerostných surovin je uveden v oddílu tabulkových příloh. PALIVA Černé uhlí Ložiska černého uhlí v okresech Opava, Ostrava-město, Karviná, Frýdek-Místek a Nový Jičín jsou součástí hornoslezské černouhelné pánve, zasahující na území ČR svým jižním okrajem a dosud dobývaném v prostoru zvaném jako ostravsko - karvinský revír (OKR). Jsou na území okresů Opava, Ostrava - město, Frýdek - Místek, Nový Jičín a Karviná tvořena ostravským souvrstvím, charakteristickým velkým množstvím slojí s uhlím sice vysoce kvalitním, ale malých mocností (do 1,5 m), což vedlo k ekonomicky odůvodněnému zastavení těžby v ostravské části OKR v 1.polovině 90.let a následné likvidaci zdejších dolů. Tato likvidace, prováděná zasypáváním důlních jam popílkem a cemento-popílkovou směsí, je již fakticky ukončena. V důlním provozu zůstává dosud Důl Staříč a Důl Jeremenko, který pak zajišťuje čerpání důlních vod z ostravské části OKR a zabraňující přelivu vystouplé hladiny těchto vod do části karvinské. V okresech Karviná, Frýdek-Místek a Nový Jičín, jsou na podložním ostravském souvrství uloženy ještě různě mocné vrstvy mladšího souvrství karvinského, odlišné petrografické a ložiskové charakteristiky. Vrstvy jsou uloženy na rozdíl od podložního komplikovaně zvrásněného ostravského souvrství subhorizontálně, s jednoduchými tektonickými deformacemi charakteru zlomů, sloje jsou zejména v pásmu sedlových vrstev velmi mocné. Mocnost vrstev karvinského souvrství narůstá od okrajů ke středům sedimentačních pánví v prostoru j. až jz. města Karviná, mezi obcemi Čeladná a Krásná a jv. města Frenštát pod Radhoštěm. Pro existenci sídelních a ekonomických aktivit bez rušivých a devastujících vlivů těžby (poddolování) je významné územní rozšíření ložisek černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru, vázané na tzv. ostravsko-karvinský hřbet pohřbeného paleoreliéfu, probíhající od Z k V mezi oběma městy, kde karbonské horniny místy vystupují až na dnešní povrch. 14

19 Tento hřbet je na S a J lemován geologickými strukturami, nazývanými dětmarovický výmol a jižní bludovický výmol, kde se ložiska černého uhlí nevyskytují a nedochází a nebude zde proto docházet k dobývání a souvisejícím jevům (poklesové kotliny, apod.). V současnosti je dotěžováno ložisko v působnosti Dolu Staříč v okrese Frýdek-Místek. Těžba černého uhlí se koncentruje na území okresu Karviná, zejména jeho východní části. Zde se do území mezi obcí Stonava a městy Orlová a Karviná soustřeďují nejzávažnější negativní vlivy těžby - vznik poklesových kotlin, přetváření krajiny, poškozování a odstraňování vegetace a půd, existence rozsáhlých odvalů a odkališť, průmyslové plochy těžebních a úpravárenských závodů. Toto území bude nadále předmětem doznívajících, ale i pokračujících důlních vlivů, neboť výhradně v této části Ostravsko - karvinského revíru lze očekávat další rozvoj těžby černého uhlí. Zároveň zde budou pokračovat intenzivní práce na sanaci a rekultivaci těžbou dotčeného území a snahy o jeho revitalizaci a využití pro běžné funkční využití (plchy zemědělské, lesní, průmyslové, plochy pro sport a rekreaci). Likvidovaná důlní díla dotěžených ložisek jsou spravovány odštěpným závodem s.p. DI AMO, těžená ložiska jsou součástí a.s. Ostravsko karvinské doly. Netěžená výhradní ložiska černého uhlí se rozkládají na velké části výše uvedených okresů (z výjimkou okresu Opava, zde pouze sporadicky), možnost jejich těžby je ovšem ve většině případů pouze hypotetická, a to s ohledem na ložiskové charakteristiky, mocnosti slojí, stupeň prouhelnění, hloubku uložení a další faktory (ochrana životního prostředí na povrchu, apod. ). Surovinovou rezervu v okrese Karviná představuje ložisko Dětmarovice Petrovice. Perspektiva projektu otvírky tohoto ložiska, připravovaného ve 2. polovině 80. let, s jámami v prostoru Závady, Prstné a Karviné-Borku, je však nejasná s ohledem na ekonomickou návratnost, územní náročnost a vlivy na životní prostředí. Případná realizace by s největší pravděpodobností vyžadovala zásadní revizi rozsahu a způsobu dobývání a souvisejících a doprovodných činností. Připravena k otvírce zůstávají ložiska Frenštát-západ a Frenštát-východ v dobývacím prostoru Trojanovice. V minulosti byly snahy o jakoukoliv činnost v tomto dobývacím prostoru (včetně např. povolení průzkumu ložiska zemního plynu) blokovány rozhodným nesouhlasem ze strany části veřejnosti a orgánů dotčeného města. Je evidentní, že jakýkoliv další postup ve věci tohoto projektu bude mimořádně složitý a bude vyžadovat jednak formulaci jasnější pozice státu k případnému využití ložiska (v rámci Surovinové, resp. Energetické politiky ČR) a jednak složitá jednání mezi těžební organizací, státními orgány a samosprávnými orgány MS kraje a dotčených měst a obcí. Významné omezení situování sídelních aktivit v území a konkrétní výstavby představují poddolovaná území. Obojí je nutno hodnotit postupem stanoveným 19 horního zákona, na základě stanovených podmínek ochrany ložisek černého uhlí (Změna podmínek ochrany ložisek černého uhlí v CHLÚ české části hornoslezské černouhelné pánve, MŽP ČR, únor 1998, změna rozhodnutí č.j.: 580/485/22/A-10/04 ze dne ), ve speciálních případech je nutné vyjádření odboru ochrany ložiska OKD, a.s. IMGE, zajišťujícího zákonnou povinnost těžaře. V prostoru města Karviné je nutné respektovat nepřekročitelné hranice těžby (nařízení vlády ČR č. 143/1998 Sb., kterým se vyhlašuje změna a doplněk ÚP VÚC ostravské aglomerace.) 15

20 Zemní plyn Zemní plyn tvoří na území Moravskoslezského kraje ložiska jednak v kolektorech tvořených horninami pokryvných útvarů Českého masivu a zejména karpatských příkrovů a jednak je přítomný jako sorbovaný na stěnách pórů ve slojích černého uhlí (tzv. slojový metan CBM). Množství CBM závisí na stupni prouhelnění slojí a kolísá mezi 8 15 m 3 metanu na 1 tunu uhlí. Potenciálně využitelné zásoby se vyskytují zejména v mocných slojích sedlových vrstev v nejvýchodnější části okresu Karviná. Průzkum těchto zdrojů a úvahy o jejich využití však delší dobu stagnují. Důvodem je skutečnost, že přestože se jedná o ve světě vyzkoušenou a provozovanou technologii a navíc se plyn z uhelných slojí, zejména otevřených těžbou také samovolně uvolňuje a stoupá k povrchu (tento jev, známý z oblasti výchozů karbonských uhlonosných hornin odedávna, se zvýraznil v souvislosti s ukončením dobývání v ostravské části pánve počátkem 90. let.), v podmínkách hornoslezské černouhelné pánve se dosud nepodařilo plyn sorbovaný ve slojích aktivně uvolnit a těžit. Průmyslová těžba metanu z povrchu terénu navíc vyžaduje poměrně rozsáhlá ochranná pásma těžebních vrtů a je proto územně náročná, zejména v podmínkách rozptýlené slezské zástavby v okrese Karviná, kde jsou prognózovány nejnadějnější zásoby zemního plynu. Při současném stavu průzkumu není navíc ve větším rozsahu představitelná. Těžba metanu se tak v současnosti omezuje na využití plynu z degazovaných důlních děl, která zahrnuje taktéž bezpečnostní aspekt. A to jak jeho jímáním přímo v těžených slojích, tak ze starých jam uzavřených dolů, kde je plyn navíc jímán těžebními vrty z povrchu. Tento způsob se bude do budoucna uplatňovat ve stále větším měřítku a představuje v podmínkách kraje nezanedbatelný zdroj paliva pro místní teplárny, kotelny a kogenerační jednotky. Pro těžbu metanu jsou stanovovány tzv. zvláštní dobývací prostory, ve vymezení dobývacích prostorů černého uhlí, a tedy s nimi místy územně identické. Metan se také uvolňuje vzestupem hladiny důlních vod v opuštěných a zaplavených šachtách, které metan vytlačují k povrchu. Tento aspekt významně ovlivňujícím sídelní aktivity zejména v částech města Ostravy s karbonskými horninami vystupujícími na povrch, kde dochází k migraci a vzestupu metanu, prostupujícího starými důlními díly na povrch. Takových důlních děl, vzniklých zejména na přelomu 19. a 20. století východně Ostravice je v oblasti města Ostravy několik stovek. Stoupající metan se hromadí v dutinách (sklepy, staré studny, aj.), což je urychlováno ve dnech s klesajícím a nízkým atmosférickým tlakem. Při určitých koncentracích v ovzduší vytváří silně výbušnou plynnou směs s ničivými účinky na okolí. Problém je v místních podmínkách řešen cestou spolupráce správců důlních děl (Ministerstvo životního prostředí ČR, OKD a.s.) s orgány územního plánování a místně příslušnými stavebními úřady, detailním vymezováním lokálních rizikových zón a jejich soustavným ověřováním a sledováním, terénním atmogeochemickým průzkumem a dlouhodobým odplynováním pomocí vrtů. Tento faktor je v současnosti omezen na nepříliš rozsáhlá území pravobřežní Ostravy a částí Karvinska (Petřvald, Orlová, Doubrava), ovšem s hustou zástavbou a značným počtem obyvatel. Těžba ložisek zemního plynu vázaných na kolektory karpatských příkrovů probíhá jednak jižně Ostravy (Krmelín, Bruzovice, Lískovec) jednak na úpatí a úbočí Beskyd (Janovi 16

21 ce, Komorní Lhotka, Tichá, Krásná p. Lysou horou, Pstruží, Morávka). Těžba je realizována z vrtu s omezenými územními nároky. Přesto je její další perspektiva především na území CHKO Beskydy limitována střety zájmů s ochranou přírody a krajiny. Některá v minulosti vytěžená ložiska plynu Příbor - jih (Štramberk) a Žukov (Třanovice) slouží jako podzemní zásobníky, kdy plyn je do vtlačován do kolektorů tvořených pórovitými horninami. Ropa Ložisko ropy Krásná pod Lysou horou je těženo spolu se zemním plynem z vrtu situovaného v prostředí Beskyd. S ohledem na striktní pravidla ochrany přírody a krajiny na území CHKO nelze vyloučit, že i přes pozitivní prognózy existence dalších ekonomicky využitelných ložiskových zdrojů v oblasti Beskyd nedojde uvedená činnost většího rozšíření. RUDY Zlatonosná ruda Na území kraje zasahují okrajové partie ložiska Zlaté hory-východ ze zlatohorského rudního revíru. Zde již delší dobu probíhají likvidační práce, s možnost obnovení těžby ukončené v první polovině 90. let se neuvažuje. Ložisko Suchá Rudná-střed bylo kutacími podzemními pracemi i povrchově rýžováním těženo v minulosti. Předpoklad jeho ekonomického využití v současnosti neexistuje. Železné rudy Ložiska Horní Město a Horní Benešov jsou již od počátku 90. let nevyužívaná a jejich povrchové vlivy jsou sanovány. S jejich dalším využitím nelze počítat. Polymetalické rudy Ložiska v prostoru Zlatých Hor a Horního Města jsou od počátku 90. let netěžená, likvidace důlních děl je ukončena, důlní díla spravuje s.p. DIAMO Stráž pod Ralskem. Další využití, stejně jako využití dosud netěženého ložiska Ruda u Rýmařova-sever není reálné a neuvažuje se s ním. Měděná ruda Ložiska v prostoru Zlatých Hor jsou od počátku 90. let netěžená, likvidace důlních děl je ukončena, důlní díla spravuje s.p. DIAMO Stráž pod Ralskem. Další využití není reálné a neuvažuje se s ním. 17

22 Pyrit Ložisko v prostoru Zlatých Hor je od počátku 90. let netěžené, likvidace důlních děl v prostoru zlatohorského rudního revíru je ukončena, důlní díla spravuje s.p. DIAMO Stráž pod Ralskem. Další využití není reálné a neuvažuje se s ním. NERUDY Vápenec Významný zdroj přestavuje ložisko Štramberk v okrese Nový Jičín. Zde je vápenec těžen v dobývacím prostoru Štramberk 1 jako surovina pro výrobu vápna. Osud další výroby cementu, ukončené v 90. letech a znovu plánované v současnost, po odložení projektu výstavby cementárny samotným investorem zůstává nejasný. Drobný výskyt v okrese Bruntál - ložisko Heřmanovice - je sporadicky těžen stěnovým lomem pro místní účely. Sádrovec Významná ložiska sádrovce jsou situována na Hlučínsku v samotné blízkosti hranic s Polskou republikou. Z nich ložisko Kobeřice-jih je dobýváno velkým jámovým lomem, v rezervě zůstávají ložiska Kobeřice-sever a Sudice se stanovenými dobývacími prostory Kobeřice I a Sudice. Spotřeba sádrovce v ekonomice ovšem značně poklesla v důsledku produkce energosádrovce odsiřovacími jednotkami velkých elektráren. Proto se s otevřením nového lomu v dohledné době nedá počítat. Ložiska Rohov - Strahovice a Třebom pak lze do budoucna hodnotit jako ložiskové výskyty bez možnosti jejich ekonomického využití. STAVEBNÍ SUROVINY Štěrkopísky Území Moravskoslezského kraje je výrazně chudé na využitelné zdroje štěrkopísků. Stávající těžená ložiska jsou koncentrována do blízkého okolí Ostravy (které však představuje jejich hlavní odbytiště) v prostoru niv toků střední Opavy dolní Odry a Olše. Většina území kraje je odkázána výhradně na dovoz z okolí, zejména z přilehlých částí Olomouckého a Zlínského kraje (Náklo, Tovačov, Grygov, Hulín), potenciálně i z Polska, čemuž však dosud brání vyšší ceny štěrkopísku v Polsku, takže vývoz do ČR není pro tamní producenty zajímavý. Dovoz ke krytí rostoucích potřeb stavebnictví je nutný i v samotné Ostravě, zejména v hrubších frakcích. Ložisko Starý Bohumín je v současnosti výhradně přetěžováno (prohlubování jezera) v dobývacím prostoru Bohumín bez dalších významnějších nároků na územní rozšíření a vzhledem ke značným zásobám zasahujícím do velkých hloubek (cca 50 m) je důvodný předpoklad dlouholeté další existence těžební činnosti zde. Z územního hlediska je nutno dále počítat se snahou těžební společnosti o částečné plošné rozšíření těžby vně dobývacího prostoru (v jeho j. části). V daném případě by se jednalo o dobývání nevýhradního ložiska s nutnou změnou územního plánu města Bohumína. 18

23 Na terasy Odry je vázáno pravobřežní nevýhradní ložisko štěrkopísku Pudlov. Ložisko navazující svou jižní částí na dotěžený dobývací prostor Vrbice je již delší dobu uvažováno k těžbě s perspektivou doby exploatace až 15 let. Nevyjasněny však zůstávají způsob a místo úpravy vytěženého štěrkopísku a dopravní trasy z ložiska do úpravny a jeho expedice, nedořešeny jsou také majetkoprávní záležitosti. Projekt dobývání tohoto ložiska tak již prakticky 10 let stagnuje a jeho další perspektivy jsou značně nejasné. Významných objemů dosahovaly v minulosti těžby štěrkopísků v nivě řeky Opavy na ložisku Dolní Benešov, těženém v dobývacích prostorech Dolní Benešov a Dolní Benešov I. V současnosti je dříve povolená těžba ukončena a probíhají jednání mezi těžební organizací a městem Dolní Benešov o jejím pokračování jednak v rámci stávajícího dobývacího prostoru Dolní Benešov na ploše malého rozsahu, kde se dosud s těžbou neuvažovalo, a také mimo dobývací prostor a plochu výhradního ložiska. Výsledky jednání dosud nejsou známy, i v kladném případě by se jednalo pouze o řešení krátkodobé, neřešící dlouhodobou poptávku po surovině v regionu. Takovýmto zdrojem mělo být ložisko Kravaře - Kouty s dobývacím prostorem Kravaře stanoveným již v r. 1989, považované za surovinovou rezervu za dotěžené ložisko Dolní Benešov. Značné střety zájmů však vedly k tomu, že těžba malého rozsahu na max. 10 ha byla povolena na ložisku až po téměř 10 letech, přičemž nebyly vyřešeny otázky způsobu a místa úpravy vytěžené suroviny a její dopravy na silnici II/56. Následný vývoj v území (pokračující výstavba na okrajích města Kravaře, vyhlášení přírodní památky Koutské a zábřežské louky) vedly ke stavu, kdy již existující střety zájmů se ještě komplikovaly a znesnadnily řešení situace. V tuto chvíli již těžební organizace obdržela výjimku pro možnost zásahu do přírodní památky pro vybudování příjezdové komunikace, uvedený způsob řešení však s nově uvažovaným umístěním úpravny je však v rozporu s platným územním plánem města Kravaře. Možnosti otevření ložiska a jeho těžby tak nadále zůstávají nejasné. Značného plošného rozsahu dosahuje ložisko maltařských písků Bohuslavice - Závada, které je těženo jámovým lomem suchým způsobem v dobývacím prostoru Bohuslavice. I přes značné poklesy objemů těžeb v 90. letech je těžba v současnosti stabilizovaná a v horizontu let perspektivní. Nadále se však neuvažuje s dříve předpokládanou těžbou písků z vody na části výhradního ložiska. Postupnou náhradu za tento zdroj přestavuje ložisko Bělá - Chuchelná obdobného charakteru. V západní části ložiska je stanoven dobývací prostor Bělá - Chuchelná, v němž dosud těžba pro střety zájmů s dotčenou obcí Bělá povolena nebyla, ze stejných důvodů se již 7 let s nejasným výsledkem vleče proces stanovení dalšího dobývacího prostoru ve východní části ložiska. Výhradní ložisko Ludgeřovice lze s ohledem na výrazné střety zájmů (existence plynovodu napříč ložiskem, nemožnost příjezdu k ložisku jinak než přes hustou zástavbu obce) považovat dlouhodobě za nevyužitelné. Naprosto stejnou charakteristiku lze použít v případě ložiska Palhanec - Vávrovice s přítomností také slévárenských písků a již dříve stanoveným a netěženým dobývacím prostorem Palhanec na malé části ložiska. Jeho možné využití je blokováno nemožností vyvážet surovinu jinak než přes hustou zástavbu nevyhovující sítí místních komunikací. Snad by o něm mohlo být uvažováno v případě vybudování severní varianty obchvatu města Opavy, na který by se mohla připojit nově vybudovaná příjezdová komunikace k ložisku. 19

24 Ložisko Darkovice je charakterizována velmi nízkou kvalitou suroviny a obtížnými báňsko - technickými podmínkami případného dobývání (nepřítomnost vody k praní suroviny). Snahy o jeho využití těžbou kombinovanou s ukládáním odpadů do vytěžené jámy v nedávné minulosti narazily na rozhodný odpor veřejnosti v přilehlé místní části města Hlučína, Darkovičkách. Ložisko slévárenských a maltařských písků v Polance nad Odrou v okrese Ostrava město s podružným výskytem štěrkopísků má pro zásobování kraje zanedbatelný význam a možnosti jeho využití jako zdroje pro stavební výrobu jsou omezené, realizovaný projekt částečného dotěžení se soustředí na získání prostoru pro ukládání stavebních odpadů. Využití výhradních ložisek Nový Jičín - Šenov a Mankovice v okrese Nový Jičín není pravděpodobné s ohledem na příkré střety zájmů a fakt, že ložisko Šenov je již ze značné části zastavěno. Ložisko Dolní Lutyně Nerad s proměnlivý výskytem štěrkopísků různých frakcí, maltařských písků a písků slévárenských je znovu dobýváno. Těžba probíhá z vody v hlubokém jezeře, které bude postupně rozšiřováno na nové plochy. V posledních letech nabývá na významu těžba štěrkopísku z nevýhradních ložisek. S ohledem na skutečnost, že počet výhradních ložisek štěrkopísku je omezený a nová nemohou být s ohledem na odlišnou legislativní situaci vymezována a stávající jsou postupně dotěžována, bude podíl těžeb nevýhradních ložisek neustále narůstat. Malé ložiskové výskyty jsou známy v okrese Karviná v prostoru Stonavy, Albrechtic, Prstné, Marklovic a Louk n.olší. Jsou místního významu, nevhodná pro průmyslovou těžbu. Využití nevýhradního ložiska Kopytov - Šunychl v meandru Odry u Bohumína je prakticky znemožněno vážnými střety zájmů - existencí biokoridorů nadregionálních a regionálních ÚSES, případně nutností přepravy vytěžené a upravené suroviny napříč hustě osídleným územím (Šunychl, Nový Bohumín). Nově jsou a budou otvírána ložiska v nivě Olše v prostoru mezi obcemi Dětmarovice a Dolní Lutyně (lokality Velké Lány a Bezdínek), která budou exploatována průmyslovým způsobem a dlouhodobě. Existují zde rovněž rezervy dalšího plošného rozvoje těžeb na okolní pozemky. Dochází tak zde (spolu s výhradním ložiskem Dolní Lutyně - Nerad) k významné koncentraci těžební činnosti, přičemž vlivy samotné těžební nemají zásadnější negativní vlivy, nicméně zvýšené dopravní zatížení může potenciálně (v případě současné těžby na všech lokalitách) znamenat komplikující faktor pro dotčené obce. Ve značném stavu rozpracovanosti se nachází projekt otvírky nevýhradního ložiska v Kylešovicích u Opavy. V posledních letech však v tomto projektu není pokračováno, pravděpodobně z důvodu složité technologie úpravy těžené suroviny. Stavební kámen Významná (i z hlediska nadregionálního) výhradní ložiska stavebního kamene jsou soustředěna v západní a jihozápadní části kraje, což je podmíněno geologickou stavbou. Zdejší vrchovina Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů je geologicky tvořena karbonskými drobami vhodných technologických vlastností. 20

25 Ložisko Jakubčovice nad Odrou, těžené v současnosti v dobývacím prostoru Heřmanovice u Oder představuje nejvýznamnější zdroj stavebních surovin v kraji, přičemž svým významem jeho hranice překonává. Současná roční produkce kameniva činí až 2 mil. tun, používaných zejména na významné dopravní stavby (dálnice, vysokorychlostní železniční koridory). I při předpokládaném částečném poklesu lze roční objemy ve výši kolem 1,5 mil. tun považovat do budoucna za stabilizované. Lom je přitom vybaven technologiemi ať stávajícími (mokré praní jemných frakcí) či plánovanými (snižování produkce kalů z praní použitím flokulačních jednotek), které významně snižují negativní vlivy těžby na životní prostředí. I při vysoké produkci tak lom nepředstavuje významnější zátěž pro své okolí. Pro zásobování v rozsahu celého kraje jsou dále významná ložiska Valšov 1, Bílčice a Bohučovice, první dvě vzhledem ke své poloze také významná jako zdroj kameniva pro přilehlá okrajová území Olomouckého kraje. Ve všech případech jsou dobývána lomy vybavenými moderní technologií s roční kapacitou výroby do tun, s vytěžitelnými zásobami kamene postačujícími na dlouholetou těžbu. Nepředstavují významnější zdroj negativních vlivů pro své okolí. Pouze místní význam má ložisko Krásné Loučky - Kobylí, otevřené dobývacím prostorem Krásné Loučky. V surovinové rezervě zůstává ložisko Valšov 3, které představuje náhradu za odtěžované sousední ložisko Valšov s perspektivou těžby max. 3-5 let, přičemž je připravováno stanovení dobývacího prostoru. V případě jeho otevření však představuje kumulace dvou těžeben v daném místě potenciálně rizikový faktor s ohledem na vlivy dopravy, hluku a prašných emisí. Možnou rezervu za ložisko Bílčice představuje ložisko Razová - Zadní vrch na protějším břehu Moravice v prostoru vodní nádrže Slezská Harta, náhradou ložiska Krásné Loučky - Kobylí by mohlo být blízké ložisko Hošťálkovy, náhradou ložiska Bohučovice pak ložisko Deštné - Kamenný vrch. Ve všech případech však otevření ložisek brání výrazné střety zájmů, nehledě na to, že dotěžení stávajících uvedených ložisek nelze v dohledné době očekávat. Pro účely spotřeby převážně v blízkém okolí dostačuje produkce lomu Kajlovec, těžící surovinu nevýhradního ložiska úsporným způsobem technologií nenáročnou na zábor území a šetrnou ke svému okolí. Cihlářská surovina Výhradní ložiska jílů jsou rozmístěna po celém území Moravskoslezského kraje. Řada z nich je dobývána a slouží jako zdroje pro výrobu cihel různých druhů, v závislosti na kvalitě vstupní suroviny a vyspělosti a úrovni technologie. Nejvýznamnější jsou ložiska Kunín se stejnojmenným dobývacím prostorem a ložisko Hlučín se stanoveným dobývacím prostorem Markvartovice. Zde je k dispozici další surovinová rezerva v podobě ložiska Hlučín-západ. Menší těžené ložisko je v Polomi v okrese Nový Jičín. Všechna uvedená ložiska představují zdroje s perspektivou dlouhodobé činnosti. Řada dřívějších těžeb byla naopak ukončena, staré vytěžené dobývací prostory často slouží jako místa pro výstavbu skládek odpadů různých druhů. 21

26 Další ložiska bez přítomnosti existující navazující výroby, jako Řepiště-sever, zůstávají s ohledem na nutnost značné investice pro její zřízení, dosud bez možnosti využití. Ložisko Havířov-západ, s ohledem na značné střety zájmů (zástavba, ochranná pásma), lze považovat i do budoucna za nevyužitelné. Kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu Pro část území Moravskoslezského kraje (západní část okresu Opava, východní část okresu Bruntál) v prostoru Nízkého Jeseníku byla v minulosti charakteristická těžba břidlic. V současné době těžba pod tlakem zahraniční konkurence na trhu buď stagnuje (ložisko Nové Těchanovice - Lhotka u Vítkova) nebo byla, vzhledem k dotěžení zásob, zastavena (ložiska Nové Oldřůvky, Svatoňovice - Staré Oldřůvky a Svobodné Heřmanice). V dohledné době nelze s významnějším rozvojem této komodity počítat. Ve východní části Beskyd se nalézá výhradní ložisko Řeka tvořené nazelenalými pískovci godulských vrstev používanými zejména jako dekorační kámen a dobývané velkým stěnovým lomem. Stejné pískovce, avšak nevýhradního ložiska, jsou dobývány v protější stěně údolí menším stěnovým lomem. Těžba a využití kamene zdejších zdrojů má dlouhodobou perspektivu. NEGATIVNÍ VLIVY TĚŽBY NEROSTNÝCH SUROVIN Všechny způsoby těžby se určitým způsobem a různou měrou projevují negativními vlivy na jednotlivých složkách životního prostředí, také na krajině. Povrchová těžba stavebních surovin znamená zásah do původní krajiny s přetvořením reliéfu a často také vegetačního krytu. Průvodním jevem tzv.. suchých těžeb je zvýšená prašnost s vlivy na blízké okolí. Při mokré těžbě je navíc obnažena hladina podzemní vody a může být ovlivněna hydrogeologická bilance lokality a kvalita podzemních vod. Je nutno sledovat a hodnotit vlivy na složky krajiny spjaté s ložiskovými výskyty v nivách vodních toků, kde výhradně mokré těžby připadají v úvahu (ekotopy slepých ramen, břehů, mokřadů, nivních luk). Na straně druhé je nutno vzít v úvahu možné zvýšení rozmanitosti krajiny při vhodně zvoleném a precizně provedeném způsobu rekultivace postiženého území po těžbě. Povrchové vlivy hlubinné těžby černého uhlí metodou stěnování na řízený zával spočívající v komplexním ovlivnění krajiny, reliéfu, spádových a odtokových poměrů a vzniku rozsáhlých poklesových kotlin. Náprava těchto vlivů je technicky složitá a spočívá v realizaci tzv. komplexního řešení krajiny po těžbě, zajišťovaného těžebními organizacemi, případně z jejich finančních prostředků specializovanými společnostmi. Tzv. komplexní řešení krajiny představuje provázaný systém organizačních, projekčních a technických opatření v časovém úseku před těžbou, při ní a po těžbě, zpracovávaný s cílem postižení všech faktorů ovlivňujících řešené území a minimalizující vlivy těžby uhlí na ně. Povrchové projevy intenzivního dobývání rud na ložiskách v prostoru Horního Města, Horního Benešova a Zlatých Hor z druhé poloviny 20. století, ukončeného v důsledku společenských a následně i ekonomických změn na přelomu 80. a 90. let, již doznívají a nepředstavují v tuto chvíli závažnější územní problém. Další obnovení těžby, už z důvodu provedené nevratné likvidace důlních děl, není reálné, stejně jako její započetí na ložiskách dosud netěžených. Rudy na ložiskách jsou vesměs chudé na obsahy kovů v nich obsažených, 22

27 nutné investice na těžbu vysoce překračují možné výnosy, i v případě úvah o možném obnovení těžby v centrálním zlatém sloupu v prostoru zlatohorského rudního revíru. 23

28 2. VODNÍ REŽIM, HOSPODAŘENÍ S VODOU Jevy a vlastnosti území popisované v této kapitole jsou zobrazeny ve Výkresu přírodních hodnot II., Výkresu limitů využití území II., Výkresu záměrů na změny využití území a v kartogramech č. 5 a Úvod Stav vodních poměrů Moravskoslezského kraje je dán výrazně rozdílným přírodním charakterem a ekonomickou exploatací jednotlivých oblastí. Oblast Jeseníků na severozápadě kraje a Beskyd na jihovýchodě představují výrazné zdrojové oblasti, vymezené jako chráněné oblasti přirozené akumulace vod, s vybudovanou soustavou vodních nádrží, především vodárenských. Naopak ve střední a severovýchodní části kraje (Ostravsko, Karvinsko, Třinecko) se koncentrují problémy narušení vodního režimu průmyslovou činností. V důsledku velkoplošných důlních poklesů vznikají i bezodtoká území, devastována jsou koryta toků, zejména Olše. Povrchové i podzemní vody jsou znečisťovány vypouštěním odpadních vod včetně slaných důlních vod. Desítky malých vodních nádrží zde vznikly zatopením poddolovaných poklesových kotlin nebo prostorů po těžbě štěrkopísků. Po roce 1990 vstoupilo vodní hospodářství České republiky do nové etapy, kdy se dlouhodobě snižuje extenzivní využívání vodních zdrojů, dochází k výrazným poklesům odběrů vody i vypouštěného znečištění jak komunálního, tak průmyslového. Zároveň se však zvyšují nároky na jakost vody, zabezpečenost jejích dodávek a nezastupitelnou funkci vody v krajině a v ekosystémech. Státní politika v oblasti vod je zakotvena v Plánu hlavních povodí České republiky, schváleném Usnesením vlády ČR ze dne 23. května 2007 č Dokument byl zpracován podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů a v souladu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, která stanovuje rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (dále jen Rámcová smlouva). Tento dokument představuje dlouhodobou koncepci pro činnost v oblasti vod, zároveň je však zaměřen na šestileté období Plán hlavních povodí ČR vytváří podmínky pro dlouhodobě udržitelné hospodaření s omezeným vodním bohatstvím České republiky. Stanovuje rámcové cíle státní politiky v oblasti vod, které představují ochrana vod jako složky životního prostředí, ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod a udržitelné užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodou. Schválená závazná část Plánu hlavních povodí ČR stanovuje také požadavky na zpracování Plánů oblastí povodí. Území Moravskoslezského kraje spadá z 95 % do povodí Odry, zbytek pak do povodí Moravy. Plán oblasti povodí Odry je rozpracován s dokončením ke konci roku Dosavadní analytické podklady však představují nové pojetí přístupů k hospodaření s vodou a pro zpracování Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje budou zohledněny. 24

29 2.2. Vodní bohatství kraje, povrchové a podzemní vody Vodní bohatství Moravskoslezského kraje v relativním srovnání významně převyšuje ostatní kraje ČR. Tvoří jej především vodní zdroje, které jsou dnes využívány a mohou být využívány i v budoucnosti při respektování zájmů životního prostředí. Výskyt vody na území MS kraje je závislý výhradně na atmosférických srážkách. Využitelné zdroje podzemních i povrchových vod jsou proto silně rozkolísané v průběhu let i měsíců. Za období posledních desíti let celkový objem srážek ČR kolísal mezi minimem 40,695 mil. m 3 v suchém roce 2003 a maximem 71,298 mil. m 3 v r Využitelné zdroje povrchových vod (stanovené jako průtok v hlavních povodích s 95% zabezpečeností) obdobně kolísaly ve stejných letech mezi 3,758 a 6,506 mil. m 3. Srovnatelných výkyvů dosahovaly i celkové vodní zdroje v MS kraji. Z území MS kraje tedy spadá cca 97,4 % do povodí Odry a tedy úmoří Baltského moře. Zbývající část pak náleží do úmoří Černého moře, především v povodí Moravy (cca 2,4 % rozlohy kraje) a nepatrná část v povodí Váhu (cca 0,2 % rozlohy). Průměrná nadmořská výška povodí Odry je 443 m n.m., průměrný roční úhrn srážek 808 mm, specifický odtok zde činí 10,8 l.s. -1.km -2. Úhrn srážek povodí Odry převyšuje obdobný ukazatel povodí Moravy cca o 40 %, specifický odtok je pak více než dvojnásobný. Nejvýznamnější podíl na vodním bohatství kraje mají Beskydy a Jeseníky, kde v centrálních oblastech dosahují roční srážky až cca mm. Zároveň však jsou územími s nejčastějším výskytem extrémních srážek (první a třetí místo v rámci ČR) a tedy i extrémních povodňových odtoků. Pro hodnocený rok 2005 je charakteristika malých průtoků a průměrného ročního průtoku (v porovnání s dlouhodobou padesátiletou řadou) na hlavních tocích MS kraje obsažena v tabulce níže. Charakteristické hydrologické údaje ve vybraných vodoměrných stanicích v r Tok Vodoměrná stanice Plocha povodí km 2 m 3 /s Průměrné průtoky Q 30 Q 180 Q 355 Q r Qa m 3 /s Q r/q a Odra Svinov ,2 5,25 2,31 9,7 13,7 0,71 Opava Děhylov ,3 7,36 3,81 11,5 17,6 0,65 Ostravice Ostrava ,6 8,23 3,79 13,6 15,5 0,88 Odra Bohumín ,4 24,7 11,60 37,1 48,1 0,77 Olše Věřňovice ,1 8,61 4,03 15,7 13,7 1,15 Zdroj: Hydrologická ročenka ČHMÚ

30 VODNÍ ÚTVARY Vodním útvarem se podle zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) míní vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí, charakterizované společnou formou výskytu, vlastnostmi a znaky hydrologického režimu. Článek 8 a příloha č. V. směrnice č. 2000/60/ES požadují, aby členský stát Evropského společenství zajistil souvislý a souhrnný přehled o stavu vod v každé oblasti povodí, využitelný pro veřejnou správu. K tomu bylo provedeno vymezení vodních útvarů a postupně bude vypracován systém hodnotící stav a ekologický potenciál vodních útvarů. Vodní útvary povrchových vod se dělí na tekoucí a stojaté. Základem systému jejich vymezení je model říční sítě a evidence stojatých vod. Nejmenší samostatnou jednotkou pro vodní útvar byl zvolen tok řádu 4 s odpovídajícím povodím minimálně 10 km 2. Toky vyšších řádů včetně jejich mezipovodí jsou samostatnými, průtočnými vodními útvary. Samostatný vodní útvar pro stojaté vody je dán minimální plochou nádrže 0,5 km 2 a dobou zdržení v nádrži minimálně 5 dnů. Vymezení vodních útvarů je postupně zpřesňováno. Původní vymezení provedl v rámci Implementace rámcové směrnice pro vodní politiku Evropských společenství Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. Praha. Podle výsledků analýz a monitoringu vod jsou vodní útvary dále zpřesňovány v rámci prací na Plánech oblastí povodí. V rámci ČR bylo vymezeno vodních útvarů povrchových vod. V oblasti povodí Odry je vymezeno 110 vodních útvarů, z nichž 8 je označeno jako stojaté vody. Vedle 7 vodních nádrží je zde jako výjimka zahrnut i Heřmanický rybník na Stružce (dávkovací nádrž slaných důlních vod nemá vymezen odpovídající útvar tekoucí vody). Přehled útvarů povrchových vod a jejich kvantitativního ovlivnění, resp. rizikovosti z hlediska splnění stanovených environmentálních cílů (chemický a biologický stav) je prezentován v kartogramu č. 5. Mezi morfologické změny patří např. napřimování úseků toků, úprava břehů a koryt toků, zakrytí toku a vzdutí v jezových zdržích. Významné odběry vody pro veřejné vodovody, průmysl, energetiku a zemědělství vymezují kritéria: odběr jednotlivý větší než 50 l/s nebo 10 % Q355 nebo celkové odběry větší než 50 % Q355. V MS kraji je takových odběrů 68 s celkovým odebíraným množstvím cca 182 mil.m 3 /r. Vodní útvary podzemních vod jsou prozatím vymezeny podle současné hydrogeologické rajonizace ČR. Aby bylo možno kromě kvantitativního hlediska zhodnotit i jakost vod v těchto útvarech, probíhá nová rajonizace, která rovněž zpřesní hranice hydrogeologických rajonů do měřítka 1: Zatím je v ČR vymezeno 137 útvarů podzemních vod. V povodí Odry je těchto útvarů 15, většinou v kvartérních sedimentech o mocnosti m s průlinovou propustností a volnou hladinou (podrobněji viz kap. 1.1.). Přehled útvarů podzemních vod a jejich rizikovosti z hlediska splnění stanovených environmentálních cílů (kvantitativní stav a chemický stav) je zobrazen v kartogramu č. 6. VODNÍ TOKY A VODNÍ NÁDRŽE Vodní toky Hlavním recipientem území MS kraje je Odra. Nejvýznamnější levostranný přítok tvoří Opava s Moravicí, hlavními pravostrannými přítoky jsou Lubina, Ostravice s Morávkou a Olše. 26

31 Do povodí Moravy jsou povrchové vody odváděny Oslavou a sítí jejích přítoků; část z nich je odváděna do Oskavy. Z celkové délky toků v kraji km je Povodím Odry, s.p. spravováno km toků, Povodím Moravy, s.p. je spravováno 28 km toků, 54 km toků pak spadá do povodí Váhu. Vedle státních podniků Povodí spravují hustou síť drobných vodních toků Zemědělská vodohospodářská správa (celkem na území MS kraje km) a Lesy ČR, s.p. (celkem km). Podle vyhlášky č. 267/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků, je na území MS kraje celkem 63 toků této kategorie v celkové délce km. Pro správce těchto vodních toků jsou stanoveny jejich povinnosti při provozu a údržbě koryt toků a vodních děl včetně podmínek pro umožnění nakládání s vodami. Z celkové délky významných a drobných vodních toků v povodí Odry je cca 20 % toků upravených. K nejvýznamnějším negativním antropogenním změnám patří zkrácení a zkapacitnění sítě významných vodních toků, odvodnění a meliorační úpravy drobných vodních toků. Nepříznivé změny vodního režimu v krajině se pak projevují zejména rozkolísáním velikosti povrchového odtoku se změnami splaveninového režimu, zrychlením odtoku velkých vod, zmenšením zásob podzemní vody, snížením samočisticí schopnosti toků a snížením migrace vodních živočichů. Vodní nádrže Vodní nádrže jsou zásadními stavebními kameny systémů zásobování vodou Moravskoslezského kraje. Enormní nároky na zásobování průmyslu a osídlení užitkovou a pitnou vodou bylo možno pokrýt pouze postupným budováním centrálních vodních zdrojů. Na území MS kraje je dnes vybudováno celkem 8 vodních nádrží s celkovým objemem 386 mil. m 3, zásobním objemem 304 mil. m 3 a ovladatelným ochranným objemem 38 mil. m 3. Tyto nádrže tak mohou plně zajišťovat dodávky pitné vody pro obyvatelstvo, užitkové vody pro průmysl (v požadovaném množství i kvalitě i v suchých obdobích za nízkých vodních stavů). Zároveň zajišťují dostatečné průtoky v tocích pod nádržemi a tím i požadované množství vody v tocích pro vodní živočichy. Jako vodárenské nádrže s odběrem pitné vody byly vybudovány nádrže Kružberk na Moravici (1958), Morávka na řece Morávce (1964), Šance na Ostravici (1970) a Slezská Harta na Moravici (2001). Pro odběry užitkové vody slouží nádrže Žermanice na Lučině (1962), Těrlicko na řece Stonávce (1963), Baška na řece Baštici (1963) a Olešná na řece Olešná (1964). Čtyři nevodárenské nádrže jsou využívány k intenzivní rekreaci u vody a k vodním sportům. Zásadní význam má protipovodňová ochrana vodních nádrží pro níže položená území, zejména pro města a obce. Snížení povodňových vln zabraňuje přelití ochranných hrází a tím podstatně sníží povodňové škody. Retenční účinek vodních nádrží má významně vyšší efekt, pokud se podaří včas ve vodní nádrži vytvořit větší ochranný prostor. Základní charakteristické údaje o stávajících vodních nádržích jsou uvedeny v rámci tabulkových příloh (Příloha 3). 27

32 Vodohospodářská soustava povodí Odry Vodohospodářskou soustavu tvoří celý komplex vodních nádrží, odběrů vody z toků, převodů vody a dopravy vody pitné a užitkové do spotřebišť. Priority a pravidla řízení této soustavy stanovuje manipulační řád, který člení nakládání s vodou do 5 tříd významnosti. Především jsou zajišťovány odběry pitné vody a minimální průtoky pod nádržemi, dále průmyslové odběry, rekreace na nevodárenských nádržích Žermanice, Těrlicko, Olešná a Slezská Harta a až v poslední řadě výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách. Nároky na vodu jsou uspokojovány postupně podle zařazení do výše uvedených tříd. Součástí manipulačního řádu je také povodňové řízení, které zajišťují obsluhy vodních děl a především vodohospodářský dispečink. Využitím srážkoodtokových modelů je dosahováno optimalizace povodňové manipulace tak, aby byly eliminovány největší škody. Nejvýznamnější převody vody v rámci vodohospodářské soustavy představují: gravitační převod z řeky Morávky do nádrže Žermanice na Lučině odběr z řeky Olše a přečerpávání z nádrže Těrlicko do Třince pro potřeby průmyslu převod z Ostravice do nádrže Olešná převod povodňových průtoků z Olešné do Ostravice (ochrana průmyslového areálu a obcí) čerpání z toku Lubina do nádrže Tatra Kopřivnice. Komplikovanost hospodaření s vodou v povodí s omezenými vodními zdroji a vysokými nároky na odběry vody vyjadřuje míra užití vody v území. Je to jeden z indikátorů hodnocení životního prostředí zemí OECD, vyjádřený poměrem celkových odběrů vody a odtoku z území. Podle Plánu hlavních povodí ČR činí míra užití vody v ČR cca 10 %. V povodí Odry je tento ukazatel cca 13 %. Ochrana území výhledových vodních nádrží Do roku 2009, kdy budou schváleny nové Plány oblastí povodí, jsou v platnosti návrhy Směrného vodohospodářského plánu z r (publikace SVP č. 34), které v povodí Odry představují v Moravskoslezském kraji v úhrnu 21 hájených vodních nádrží. Jejich přehled je uveden v části tabulkových příloh (Příloha 4). Do záplavového území nádrží se nedoporučuje umisťovat nové stavby nadlokálního významu s dlouhodobou životností (komunikace, inženýrské sítě), případně další obtížně odstranitelná zařízení jako skládky odpadů. V rámci rozpracovaného Plánu oblasti povodí Odry vybralo Povodí Odry, s.p. předběžně 10 nádrží, doporučených jako budoucí akumulace povrchových vod. Z nich pak nádrž Nové Heřmanovy je k výstavbě uvažována v rámci ochrany horního toku Opavy před povodněmi, ostatních 9 nádrží tvoří územní rezervy. Předpokládá se, že tyto vodní nádrže budou součástí novelizovaných chráněných oblastí přirozené akumulace vod. 12 zbývajících nádrží ze souboru SVP, které po schválení Plánu oblasti povodí Odry nebudou, pravděpodobně, dále hájeny. Vodní nádrž Dlouhá Loučka v povodí Moravy je navržena k ochraně jako územní rezerva v rámci navrhovaných ZÚR Olomouckého kraje. 28

33 Vládou schválený Plán hlavních povodí ČR konkrétní územní ochranu výhledových vodních nádrží nespecifikoval. Potřeba respektovat lokality, které jediné umožňují významně akumulovat vodu v povodí však vyplývá z dlouhodobé strategie hospodaření s vodou. Do ní je nutno vzít v úvahu možnost klimatických změn, které mohou zásadně již v tomto století podle pesimistických scénářů způsobit výrazný pokles průměrných průtoků ve vodních tocích, snížení úrovně hladiny podzemních vod, zvýšení výparu a častější výskyt suchých období. K takto drastickým změnám sice nemusí dojít, ale je rozumné pro dlouhodobý výhled uplatňovat zásadu předběžné opatrnosti a mít tedy možnost v území zadržení vody podstatně zvýšit Ochrana vod jako složky životního prostředí Pro ochranu vod platí sjednocující pravidla v rámci celého evropského procesu vycházející ze směrnice č. 2000/60/ES. Koordinovaný postup ochrany a využívání povrchových i podzemních vod je stanoven až do r Zásadní je dosáhnout zlepšování stavu vod i vodních ekosystémů integrovanou ochranou množství a jakosti povrchových i podzemních vod. Ochranná opatření budou realizována v hydrologických povodích a hydrogeologických rajonech, přesněji specifikovaných vymezenými útvary povrchových a podzemních vod. K vyhodnocení ovlivnění vodního režimu na území MS kraje kvalitativního stavu povrchových a podzemních vod byl zvolen jako souhrnný hodnotící ukazatel rizikovost vodních útvarů z hlediska jejich chemického a ekologického stavu. U povrchových vod byly pro specifikaci chemického stavu vybrány relevantní znečišťující látky, které jsou součástí standardního monitorování v ČR. Ukazatelé a limity byly stanoveny jen pro koncentraci látek ve vodě. Pro vyhodnocení ekologického stavu je situace složitější, především pro nedostatek dat týkajících se jednotlivých biotických složek (fytoplankton, fytobentos, makrofyta, pentos a ryb). Proto byl pro hodnocení rizikovosti ekologického stavu zvoleno použití vesměs abiotických ukazatelů podle přílohy č. V. Rámcové směrnice. Hodnocení rizikovosti vodních útvarů bylo provedeno jednak přímým hodnocením (data z monitoringu, reprezentativní pro jednotlivé útvary, zvlášť pro chemický a ekologický stav), jednak nepřímým hodnocením (ve všech útvarech byl hodnocen významný zdroj bodového nebo plošného znečištění). Kombinace přímého a nepřímého hodnocení byla pro ekologický stav provedena pro BSK5 a celkový fosfor. Ve výsledku byly útvary povrchových vod zařazeny do tříd nerizikové, nejisté a rizikové. Při vyhodnocení rizikovosti podzemních vod byly jako velmi významné stanoveny vlivy plošných zdrojů ze zemědělství (dusík, pesticidy, speciálně atrazin), dále bodových zdrojů znečištění (staré zátěže) a odběry vody pro pitné účely. Hodnocení bylo provedeno z hlediska kvantitativního stavu (vztah odběrů k základnímu odtoku z vodního útvaru) a z hlediska chemického stavu (vstup látek z plošných zdrojů, mo 29

34 nitoring jakosti podzemních vod, dopady bodových zdrojů znečištění). Výsledkem bylo zařazení útvarů podzemních vod do dvou tříd - rizikové a nerizikové. Vodní útvary vymezené jako rizikové jsou ty, které pravděpodobně nedosáhnou dobrého stavu do r. 2015, pokud nebudou přijata příslušná opatření. V povodí Odry bylo z celkových 110 vodních útvarů vymezeno jako rizikové 77 útvarů. V povodí Moravy je ze 184 vodních útvarů vymezeno jako rizikové 123 útvarů. Na území MS kraje z nich leží 4 útvary (MO 46, 47, 48, 52), žádný z nich však není silně ovlivněný ani rizikový. Výše uvedené hodnocení rizikovosti vodních útvarů povrchových i podzemních vod zpracoval VÚV T.G.M. Praha v r Hodnocení je dále zpřesňováno a prohlubováno v Plánu oblasti povodí Odry. Relevantní výstupy mají být vyhotoveny počátkem roku Specifikovány budou mimo jiné významné problémy v nakládání s vodami a návrhy správných postupů v oblastech ochrany vod jako složky životního prostředí, ochrany před povodněmi a ve vodohospodářských službách. Významné problémy nakládání s vodami, které zpracovalo Povodí Odry, s.p. v roce 2007, ovlivňují konkrétní vodní útvary. Problémy, které budou mít výrazný dopad do využití území, musí být promítnuty do Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje. JAKOST POVRCHOVÝCH A PODZEMNÍCH VOD Jakost povrchové vody v tocích MS kraje se v posledním období výrazně zlepšila. Při porovnání jakosti v letech s jakostí vody v tocích v letech (hodnocení podle ČSN , základní klasifikace do tříd I. V.) je zřejmý markantní posun celého jádra Ostravské aglomerace z velmi znečištěné vody v V. třídě (toky Odra, Opava, Olše, Ostravice) do tříd II. a III. K obdobnému posunu došlo i na horních úsecích toků. Graficky je tento pozitivní vývoj vyjádřen v kartogramech v příloze. V r bylo hodnocení znečištění vodních toků provedeno podle ČSN na profilech státní sítě sledování jakosti povrchových vod, kterých je v povodí Odry 37. Sledovány jsou toky Odra, Opava, Moravice, Ostravice, Olše, Lučina, Jičínka, Zlatá Opavice, Olešná, Stonávka, Hvězdnice, Podolský a Černý potok. Celkem byly sledovány 4 skupiny ukazatelů (nejčastěji obecné, fyzikální a chemické ukazatele) v 5 třídách jakosti (neznečistěná až velmi znečistěná voda). Nejméně zatíženými toky jsou horní úseky řek Ostravice, Morávka, Odra a Morava. Řádově více znečistěné jsou dolní toky řek protékající průmyslovou aglomerací Ostravska. Bakteriální znečistění se výrazně projevuje na Odře, Olši, Opavě i Ostravici (imisní standardy hodnoty koliformních bakterií jsou překračovány cca ve ⅔ sledovaných profilů. Obdobně byly ve většině profilů hodnoceny AOX a celkový fosfor III. a vyšší třídou. Suma PAU dosahuje III. třídy na Olši, na Ostravici v Ostravě a na dolním toku Odry. Dlouhodobě jsou nebezpečnými látkami nejvíce zatížené profily Odra v Bohumíně, Ostravice v Ostravě a Olše pod Třincem. Na Odře byly výrazně zvýšené koncentrace rtuti, hliníku a železa, mírněji pak kadmia a olova. 30

35 I v r docházelo k eutrofizaci vody ve vodních nádržích vlivem nadbytku minerálních živin, především sloučenin fosforu. U amoniakálního dusíku a dusičnanového dusíku je vývoj pozitivnější, ve většině profilů jsou tyto ukazatele hodnoceny I. a II. třídou. Problémy se vyskytly na vodárenské nádrži Kružberk. Z nevodárenských nádrží byla méně vhodná voda pro rekreaci na nádržích Baška a Slezská Harta. Jakost podzemních vod je sledována u mělkých vrtů v aluviích řek Odry a Opavy. Jde o vody s vysokým koeficientem filtrace a tedy snadno zranitelné a s rychlým rozšiřováním znečistění. Sledováno je 150 ukazatelů 2x za rok (jaro, podzim). Aluvia řek jsou antropogenní činností ovlivněny nejvíce. Nejvýraznějšími původci znečištění podzemních vod jsou dusíkaté látky, chloridy a kovy (zejména hliník). Výskyt PAU byl ve vyšší koncentraci zjištěn v lokalitě Krnov. CHRÁNĚNÉ OBLASTI PŘIROZENÉ AKUMULACE VOD Jsou to oblasti s příznivými přírodními podmínkami pro přirozenou akumulaci podzemních i povrchových vod. Je v nich zakázáno významně zmenšovat rozsah lesních pozemků, rozsáhle odvodňovat a provádět zemní práce, těžit radioaktivní suroviny a ukládat odpady. Na území MS kraje byly Nařízením vlády ČSR č. 40/1978 Sb. vyhlášeny CHOPAV Beskydy (celková plocha oblasti km 2, na území kraje 576 km 2 ) a CHOPAV Jeseníky (rozloha 740 km 2, na území kraje 277 km 2 ). Dalším Nařízením vlády ČSR č. 10/1979 Sb. byla vyhlášena CHOPAV Jablunkovsko o rozloze 147 km 2, která leží celá v MS kraji. Úhrnná výměra CHOPAV představuje cca 18,4 % z plochy kraje. Jedním z úkolů schváleného Plánu hlavních povodí ČR je do r novelizovat institut vodního zákona, chráněné oblasti přirozené akumulace vod. Nově budou rozšířeny o oblasti vhodné pro umělou akumulaci povrchových vod včetně stanovení regulativů územní ochrany. Vyhlášeny budou rovněž nařízením vlády. OCHRANNÁ PÁSMA VODNÍCH ZDROJŮ Vodoprávní úřad je stanovuje k ochraně vydatnosti a jakosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod, využívaných pro zásobování pitnou vodou. Dělí se na ochranná pásma I. a II. stupně. Stanovení ochranných pásem vodního zdroje je veřejným zájmem. V současné době jsou ochranná pásma vodních zdrojů nově vymezována ve smyslu ustanovení zákona o vodách č. 254/2001 Sb., v platném znění. Pro dokončení revize ochranných pásem není dosud stanoven časový termín. Ve výkresu limitů využití území jsou ochranná pásma vodních zdrojů zakreslena podle podkladů provozovatelů vodovodů a Povodí Odry, s.p. CÍLE A OPATŘENÍ V OCHRANĚ VOD JAKO SLOŽKY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Plán hlavních povodí ČR a obdobně rozpracovaný Plán oblasti povodí stanovují pro území MS kraje následující zásadní cíle a správné postupy v ochraně vod: 31

36 u všech vodních útvarů dosáhnout jejich dobrého stavu (s výjimkou umělých a silně ovlivněných vodních útvarů, kde půjde o dosažení dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu) omezení vstupů znečištění do podzemních vod a zlepšení stavu všech vodních útvarů těchto vod i při jejich dlouhodobé exploataci zlepšování retenční schopnosti krajiny a stavu vodních ekosystémů včetně změn zemědělského hospodaření (snížení eroze) snižovat znečištění vod zvláště nebezpečnými látkami, dosáhnout snížení emisí znečisťujících látek podle požadavků národních právních předpisů a směrnic EU. K dosažení stanovených cílů bude nutno realizovat v MS kraji zejména tato opatření: systematicky sledovat stav vod s vyhodnocením antropogenních vlivů jako podklad pro hodnocení stavu vodních útvarů realizovat mechanicko-biologické čištění odpadních vod ve všech obcích nad ekvivalentních obyvatel zajistit přiměřené čistění odpadních vod v sídlech pod ekvivalentních obyvatel podle aktualizovaného Programu rozvoje vodovodů a kanalizací identifikovat prioritní obnovy poruchových a zastaralých kanalizačních sítí specifikovat čistírny odpadních vod a kanalizační systémy průmyslových zdrojů znečištění, které nesplňují požadavky národních právních předpisů Ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod Vznik povodní na území MS kraje je vyvoláván meteorologickými jevy, především kritickými srážkami (letní povodně způsobené regionálními srážkami o velké intenzitě) v oblastech Beskyd a Jeseníků. V zimním a jarním období jsou obdobné povodně způsobené táním sněhu zejména v kombinaci s deštěm. Z vlivů mimo území ČR vznikají povodňové situace na Olši a Stěnavě přítoky povrchových vod z Polska. Povodňové katastrofy z let 1997 a1998 vyvolaly vypracování dokumentu Strategie ochrany před povodněmi pro území ČR, který byl v dubnu 2000 přijat vládou ČR. Další kritické povodně v letech 2002 a 2006 vyvolaly potřebu zaktualizovat Strategii a dále zlepšovat všechny směry povodňové ochrany. Tato opatření jsou podrobně rozpracována v Plánu hlavních povodí ČR a v plánech oblasti povodí Odry a Moravy. Rozsah největších známých povodní na tocích Moravskoslezského kraje podle podkladů Povodí Odry, s.p. je ve výkresu limitů využité území vyznačen jako inundační území. Svou rozlohou představuje maximální rozsah záplavy na jednotlivých tocích, který zpravidla nenastane souběžně ale v dílčích povodích. 32

37 Klíčová opatření v ochraně před povodněmi představují svými retenčními prostory vodní nádrže ve správě Povodí Odry, s.p. Soustava nádrží Slezská Harta a Kružberk na řece Moravici sníží svým retenčním prostorem (v úhrnu 36 mil.m 3 ) kulminaci povodňové vlny z cca 250 m 3 /s na 50 m 3 /s, tj. na 20 % původního průtoku. Vodní nádrž Šance na řece Ostravici sníží svým retenčním prostorem 16,21 mil.m 3 kulminaci povodňové vlny z 313 m 3 /s na 70 m 3 /s, tj. na 22 % původního průtoku. Podobně i další vodní nádrže kritické povodňové průtoky zásadně snižují: vodní nádrž Morávka na řece Morávce na 27 %, vodní nádrž Žermanice na řece Lučině na 25 %, vodní nádrž Těrlicko na řece Stonávce na 43 % původního průtoku. Realizace technických protipovodňových opatření na vodních tocích je zajišťována prostřednictvím Programu prevence před povodněmi v gesci Ministerstva zemědělství. První etapa programu v rozsahu 48 staveb byla realizována v letech Druhá etapa schválená vládou v r na období zahrnuje v MS kraji celkem 54 akcí na 27 vodních tocích, které ochrání obyvatel ohrožených povodní. Celkem bude v programu Prevence před povodněmi realizována protipovodňová ochrana 77 sídel na 36 vodních tocích Moravskoslezského kraje. Ze schválených ÚPN VÚC na území MS kraje jsou převzaty navrhované záměry a územní rezervy na úseku protipovodňové ochrany uvedené v v Příloze 5 (viz část textové a tabulkové přílohy) a zobrazené ve Výkresu záměrů na využití území. Další formou ochrany před povodněmi jsou preventivní opatření v krajině, která zvyšují přirozenou akumulaci vody v území a zpomalují povodňové odtoky. Pro zajištění obnovy a stabilizace vodního režimu krajiny je realizován v gesci Ministerstva životního prostředí Program revitalizace říčních systémů. V říjnu 2006 schválila vláda ČR Operační program Životní prostředí, který zahrnuje dotační tituly Omezování rizika povodní a Optimalizace vodního režimu krajiny. Pro území MS kraje stanovil schválený Plán hlavních povodí ČR vypracovat v r koncepci přírodě blízkých povodňových opatření v povodí Opavy. Do konce r pak v působnosti MZe a MŽP vymezit návrh konkrétních protipovodňových opatření k ochraně obcí na horní Opavě. Podle vyhodnocení Povodí Odry, s.p. je situace na horní Opavě nejzávažnějším problémem v ochraně před povodněmi v kraji, při stoleté velké vodě je zde přímo ohroženo cca obyvatel. Stanovená záplavová území Součástí Programu prevence před povodněmi II. je podprogram Vymezování záplavových území a studie odtokových poměrů. V územním plánování představují stanovená záplavová území podél významných vodních toků zásadní územní limit, který je nutno při umisťování aktivit v území respektovat. Rozsah záplavového území je dán rozlivem Q 100, stoleté velké vody s pravděpodobností výskytu jednou za 100 let. Na návrh správce vodního toku ho stanovuje vodoprávní úřad. Uvnitř záplavového území je vymezována jeho aktivní zóna, místo soustředění průtoku s velkou rychlostí a unášecí silou. Omezení staveb a činností v záplavových územích stanovuje vodní zákon a rozpracovány jsou dále v plánech oblastí povodí. Ve výkresu limitů využití území jsou zakreslena všechna stanovená záplavová území v MS kraji podle podkla 33

38 dů OŽPZe Krajského úřadu, Povodí Odry, s.p. a Povodí Moravy, s.p. Zákres zahrnuje i tzv. aktivní zónu záplavového území, kterou není možné v měřítku podrobnosti tiskového výstupu (1: ) zobrazit. Schválený Plán hlavních povodí ČR požaduje dokončit vymezení záplavových území do konce roku 2008 a promítnout je do Plánů oblastí povodí. Následně budou součástí limitů využití území v ZÚR MS kraje. Zvláštní povodně Kromě povodní přirozených, způsobených přírodními jevy, může vzniknout povodeň i jinými vlivy, zejména poruchou vodního díla (v krajním případě až jeho protržením) nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle. Takto vzniklá zvláštní povodeň má v řadě míst podstatně větší rozsah potenciální záplavy pod vodním dílem než stanovená záplavová území. Proto je ve výkresu limitů využití území zvláštní povodeň liniově zachycena podle podkladu Povodí Odry, s.p. Opatření v ochraně před povodněmi, vyplývající z Plánů povodí, jsou uvedena výše. Trvale je však budou muset doplňovat další činnosti, zejména v oblasti prevence před povodněmi. V Moravskoslezském kraji k nim patří: v záplavových územích omezovat veškeré aktivity, zhoršující odtokové poměry realizovat efektivní návrhy preventivních protipovodňových opatření při kombinaci technických zásahů ovlivňujících velikost povodňového průtoku a opatření v krajině, zvyšujících přirozenou akumulaci vody v území upřesňovat podklady o rozsahu povodněmi ohrožených území a intenzivnější komunikací s veřejností dosáhnout širšího povědomí o povodňovém nebezpečí koordinovat plány ochrany před povodněmi s orgány Polské republiky. 34

39 3. HYGIENA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Jevy a vlastnosti území popisované v této kapitole jsou zobrazeny v kartogramech a grafických schématech vložených do textu této kapitoly a ve svazku Přílohy (kartogramy č. 7 až 9) Ovzduší CELKOVÁ EMISNÍ BILANCE Následující tabulka uvádí přehled o produkci emisí na území Moravskoslezského kraje podle kategorií zdrojů, pro jednotlivé znečišťující látky a pro období 5 let (samostatně pro roky ). Vývoj produkce emisí na území MS kraje dle kategorií zdrojů ( ) Látka TZL Oxid siřičitý Oxidy dusíku Oxid uhelnatý Rok REZZO 1 REZZO 2 REZZO 3 REZZO 4 (t/rok) % (t/rok) % (t/rok) % (t/rok) % Celkem ,5 59,2 595,4 8, ,1 23,3 698,3 9, , ,8 56,7 636,8 5, ,3 26,1 792,4 9, , ,2 53,4 429,7 4, ,2 21, ,0 21, , ,3 52,2 498,0 6, ,6 19, ,1 23, , ,7 47,7 547,5 10, ,9 15, ,1 30, , ,9 87,5 839,3 2, ,0 8,0 522,4 1, , ,9 90,6 647,0 1, ,7 5,2 596,0 2, , ,8 91,1 548,6 2, ,1 5,4 500,0 1, , ,6 90,6 626,4 2, ,9 5,6 458,8 1, , ,4 91,6 647,7 1, ,4 5,8 143,5 0, , ,9 62,1 440,9 1,1 994,1 2, ,4 34, , ,4 60,5 404,7 1,1 924,1 2, ,5 35, , ,5 57,6 400,8 0, ,8 2, ,0 38, , ,6 58,8 194,0 1,4 930,2 2, ,9 38, , ,1 70,0 545,3 4,6 870,5 2, ,8 25, , ,0 78, ,2 0, ,5 6, ,9 14, , ,5 78,0 972,3 0, ,5 3, ,2 17, , ,8 85,6 905,5 0, ,2 4, ,0 9, , ,9 80,3 787,0 0, ,0 3, ,9 15, , ,4 82,3 708,5 0, ,2 3, ,6 13, ,7 Z uvedené tabulky je patrné, že: v kategorii REZZO 1 došlo ve sledovaném období k mírnému poklesu emisí u tuhých látek, zatímco u ostatních škodlivin byl zaznamenán mírný nárůst v kategorii REZZO 2 byl zaznamenán v období let pokles v případě tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého, pouze u oxidů dusíku se množství emisí celkově zvýšilo 35

40 kategorie zdrojů REZZO 3 vykazuje celkový pokles u všech sledovaných látek, nejvýrazněji se projeví v případě CO pokles na zhruba 55 % v případě dopravy (REZZO 4) došlo k poklesu zejména u oxidu siřičitého, dále pak u oxidů dusíku a oxidu uhelnatého. V případě tuhých látek došlo k nárůstu, v tomto případě se však projevuje změna metodiky v emisním hodnocení. Celkové emise tuhých látek měly v letech rostoucí tendenci, poté začaly mírně klesat. V případě oxidu siřičitého se emise po celé sledované období pohybují na přibližně stejné úrovni. Celkové emise oxidu dusíku rostly do roku 2003, poté došlo k poklesu, který byl nejvýraznější v roce Emise oxidu uhelnatého se s výjimkou roku 2004 mírně snižují, v posledním roce byl zaznamenán pokles výraznější. Z hlediska podílů jednotlivých kategorií zdrojů na celkové produkci emisí je zřejmé, že: v případě tuhých látek se největší měrou podílí stacionární zdroje kategorie REZZO 1, dále pak doprava. Kategorie REZZO 3 a REZZO 2 mají podíl výrazně nižší. u emisí oxidu siřičitého mají naprosto dominantní podíl zdroje v kategorii REZZO 1, ostatní skupiny zdrojů přispívají nejvýše v řádech procent také v případě oxidů dusíku jsou nejvýznamnějším producentem stacionární zdroje REZZO 1, následuje doprava, REZZO 2 a REZZO 3 nejvyšší podíl emisí CO vykazují stacionární zdroje REZZO 1, následuje doprava REZZO 3 a podíl REZZO 2 je prakticky nulový. Následující tabulka uvádí porovnání celkové produkce emisí na území Moravskoslezského kraje s hodnotami doporučených emisních stropů u oxidu siřičitého a oxidů dusíku. Látka Porovnání produkce emisí SO 2 a NO x v období s doporučenými emisními stropy dle NV č. 417/2003 Sb. Rok Doporučený emisní strop (t/rok) (t/rok) Emise MSK celkem % emisního stropu Oxid siřičitý ,6 101, ,6 99, ,5 101, ,7 98, ,0 99,6 Oxidy dusíku ,3 109, ,7 109, ,1 116, ,7 112, ,7 99,2 Jak je patrné z tabulky, pohybují se celkové emise oxidu siřičitého a oxidů dusíku v roce 2005 těsně pod hranicí doporučeného imisního stropu pro rok V předešlých letech byla však hodnota stropu zejména u oxidů dusíku překročena. 36

41 VYHODNOCENÍ PRODUKCE EMISÍ V OBCÍCH MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE Podklady o produkci emisí umožňují vyhodnotit současnou situaci a její prostorové rozmístění na úrovni obcí. Samostatně byly vyhodnoceny emise ze zdrojů kategorie REZZO 1-3. Jak je patrné z kartogramů za touto stránkou: Nejvyšší emise tuhých látek jsou produkovány na území Ostravy. Zdroje REZZO 1 mají nejvyšší emise dále v obcích Třinec, Dětmarovice a Krnov, v kategorii REZZO 2 je nejvýznamnější producent Březová. Z hlediska emisí SO 2 je největším producentem opět Ostrava, zdroje zařazené v kategorii REZZO 1 jsou dále velmi významné v Třinci, Karviné a Dětmarovicích, REZZO 2 pak v Opavě. Nejvyšší emise oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů byly vykázány v Ostravě. V kategorii REZZO 1 jsou dále významnými producenty Třinec, Karviná a Dětmarovice, v kategorii REZZO 2 je pak nejvýznamnější Opava. Pro potřeby porovnání množství emisí po jednotlivých obcích s celokrajským průměrem byly stanoveny celkové měrné emise na jednotku plochy (t/rok/km 2 ). Následně byly vypočteny hodnoty průměrných emisí v t/rok/km 2 pro celé území Moravskoslezského kraje: TZL: 1,042 t/rok/km 2 SO 2 : 5,397 t/rok/km 2 NO X : 4,560 t/rok/km 2 Údaje pro jednotlivé obce pak byly přepočteny na procento celokrajského průměru (tj. např. u NO x je průměr 4,560 t/rok/km 2, pak obec s 3 t/rok/km 2 je vyjádřena jo 67 % krajského průměru). Jak je zřejmé z kartogramů dokumentujících měrné emise (viz následující stránka): v případě tuhých látek patří mezi nejvýznamnější z hlediska zdrojů REZZO 1 Krnov, Bohumín a Kopřivnice. V kategorii REZZO 2 jsou to obce Jakubčovice nad Odrou, Malá Štáhle a Valšov a v kategorii REZZO 3 pak Písečná, Petřvald a Orlová. měrné emise SO 2 jsou v kategorii REZZO 1 nejvyšší na území Třince, Karviné a Stonavy. Kategorie REZZO 2 má nejvyšší měrné emise v obcích Opava, Bruntál a Velká Štáhle, kategorie REZZO 3 pak Písečná, Petřvald, Orlová. z hlediska emisí NO x jsou v kategorii REZZO 1 výrazně nadprůměrné obce Stonava, Třinec, Karviná a Štramberk. Kategorie REZZO 2 má nejvyšší hodnoty v obcích Karlova Studánka, Opava, Frenštát pod Radhoštěm a Bohumín. V kategorii REZZO 3 jsou vysoce nadprůměrné obce Petřvald, Frenštát pod Radhoštěm a Karlova Studánka. 37

42 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ZDROJE EMISÍ Stacionární bodové zdroje Tabulka udává přehled o nejvýznamnějších stacionárních zdrojích znečišťování ovzduší z hlediska celkového objemu tuhých látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku. Prostorové rozmístění nejvýznamnějších zdrojů je zachyceno v grafických schématech za touto stránkou. Zdroje uvedené níže v tabulce tvoří: 75 % emisí TZL v kategorii REZZO 1 a 35 celkových emisí TZL v kraji 84 % emisí SO 2 v kategorii REZZO 1 a 77 % celkových emisí SO 2 v kraji 79 % emisí NO x v kategorii REZZO 1 a 55 % celkových emisí NO x v kraji Nejvýznamnější zdroje kategorie REZZO 1 na území MSK (2005) Látka Zdroj (t.rok -1 ) Třinecké železárny, a.s. - Výroba surového železa 787,5 Vysoké pece Ostrava, a.s. 777,0 Mittal Steel Ostrava a.s. - závod 10 - koksovna 397,1 Dalkia Česká republika - Elektrárna Třebovice 169,8 TZL Třinecké železárny, a.s. - Ocelárenská výroba 160,2 Mittal Steel Ostrava, a.s. - závod 4 - energetika 154,4 Mittal Steel Ostrava a.s. - závod 13 - ocelárna 132,7 ČEZ a.s., Elektrárna Dětmarovice 120,6 Třinecké železárny, a.s. - Koksochemická výroba 111,1 Energetika Vítkovice, a. s. 104,9 Mittal Steel Ostrava, a.s. - závod 4 - energetika 6 477,8 Dalkia Česká republika - Elektrárna Třebovice 4 072,3 Vysoké pece Ostrava, a.s ,6 Energetika Vítkovice, a.s ,7 SO 2 Energetika Třinec a.s. - provozy teplárny a tepelná energ ,4 Třinecké železárny, a.s. - Výroba surového železa 1 580,1 Dalkia Česká republika - Teplárna Karviná 1 459,6 ČEZ a.s., Elektrárna Dětmarovice 1 077,2 Dalkia Česká republika Teplárna Československé armády 798,9 Biocel Paskov, a. s. 626,5 Mittal Steel Ostrava, a.s. - závod 4 - energetika 3 718,0 ČEZ a.s., Elektrárna Dětmarovice 3 698,2 Dalkia Česká republika - Elektrárna Třebovice 3 644,5 Vysoké pece Ostrava, a.s ,5 NO x Energetika Vítkovice, a.s ,5 Třinecké železárny, a. s. Výroba surového železa 865,0 Biocel Paskov, a. s. 836,0 Dalkia Česká republika Teplárna Karviná 769,1 Energetika Třinec, a. s. 663,5 Mittal Steel Ostrava, a.s. - závod 13 - ocelárna 641,2 38

43 Doprava Silniční síť na území Moravskoslezského kraje s rozlišením komunikací podle intenzit dopravy je zobrazena v grafické příloze. Samostatně jsou prezentovány celkové intenzity a intenzity nákladní automobilové dopravy. Následující tabulky uvádí přehled nejvíce zatížených úseků z hlediska celého dopravního proudu a nákladních automobilů. Komunikac e Celková denní intenzita automobilové dopravy Úsek Číslo sčít. úseku Počet všech vozidel I/11 Havířov II/479 Svinov Nová Ves u Ostravy I/56 Vítkovice I/11 Vítkovice Kunčice nad Ostravicí I/11 Zábřeh nad Odrou I/11 Svinov Zábřeh nad Odrou I/58 Nová Ves u Ostravy Mariánské Hory II/479 Poruba - Svinov I/56 Vítkovice I/11 Zábřeh nad Odrou - Vítkovice I/58 Zábřeh nad Odrou I/48 Příbor - Rybí I/11 Opava-předměstí I/48 Místek I/58 Moravská Ostrava I/56 Vítkovice Moravská Ostrava I/11 Kunčice nad Ostravicí - Radvanice I/48 Místek I/58 Ostrava Mariánské Hory I/48 Šenov u Nového Jičína Celková denní intenzita nákladní automobilové dopravy rok 2005 Komunikace Úsek Číslo SÚ Počet nákladních vozidel I/11 Havířov I/48 Příbor - Rybí I/48 Místek I/48 Šenov u Nového Jičína I/11 Opava-předměstí I/11 Vítkovice Kunčice nad Ostravicí I/48 Starý Jičín Šenov u Nového Jičína I/48 Šenov u Nového Jičína

44 Komunikace Úsek Číslo SÚ Počet nákladních vozidel I/48 Příbor I/48 Heřmanice u Polomi - Starojická Lhota I/48 Frýdek Místek I/11 Zábřeh nad Odrou - Vítkovice I/48 Starojická Lhota Starý Jičín I/58 Nová Ves u Ostravy Mariánské Hory I/56 Vítkovice I/48 Místek I/48 Rychaltice - Místek I/11 Návsí - Jablunkov I/56 Vítkovice - Hrabůvka I/48 Místek Celkový objem emisí produkovaných automobilovou dopravou na území Moravskoslezského kraje je uveden v tabulce celkové emisní bilance. Shrnutí Jak je patrné z tabulky emisní bilance na území Moravskoslezského kraje, v případě všech sledovaných látek je hlavním zdrojem znečišťování ovzduší kategorie zdrojů REZZO 1. Přitom naprostá většina z celkové produkce emisí v kategorii REZZO 1 je tvořena malým počtem emisně velmi významných zdrojů. Druhou emisně nejvýznamnější skupinou REZZO je doprava. Střední a malé stacionární zdroje mají na celkové produkci emisí velmi nízký podíl (do 10 %), výjimkou je podíl REZZO 3 na emisích TZL (cca % v jednotlivých letech). Z hlediska rozložení produkce emisí ze stacionárních zdrojů po obcích je nejvýznamnějším producentem Ostrava, z dalších je možné zmínit Třinec, Karvinou, Dětmarovice, Opavu, Krnov a Březovou. Z hlediska dopravy patří mezi nejvíce zatížené komunikace na území Moravskoslezského kraje silnice I/11, I/48, I/56 a I/58, nejvíce zatíženým úsekem je silnice I/11 v Havířově, a to jak z hlediska celkové intenzity dopravy, tak i podle počtu nákladních vozidel. IMISNÍ SITUACE Imisní limity Imisní limity udávají maximální přípustné koncentrace znečišťujících látek v ovzduší. V současné době platí imisní limity stanovené Nařízením vlády č. 597/2006 o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší. Rozlišují se: imisní limity pro ochranu zdraví lidí jsou zavedeny s ohledem na působení jednotlivých škodlivin na lidský organismus 40

45 imisní limity pro ochranu ekosystémů a vegetace platí pro CHKO a oblasti v nadmořské výšce nad 800 m n.m. cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle jsou stanoveny k určitému datu, ke kterému by měly být všemi dostupnými prostředky splněny. Jsou stanoveny opět samostatně pro ochranu zdraví lidí a pro ochranu ekosystémů a vegetace. V případě vybraných polutantů jsou dále stanoveny tzv. meze tolerance, které uvádí v jakém rozsahu je možné v daném roce tolerovat nadlimitní hodnoty znečištění ovzduší. U limitů, které mají dobu průměrování kratší než 1 rok, je dále stanoven přípustný počet překročení limitu během roku. Předkládané vyhodnocení je zaměřeno na problematiku překračování imisních limitů a cílových limitů pro ochranu zdraví lidí, jako hlavní hygienický problém z hlediska kvality ovzduší. Následující tabulky uvádí přehled limitů pro ochranu zdraví lidí, přípustných četností překročení a meze tolerance. Imisní limity pro ochranu zdraví lidí Znečišťující látka Doba průměrování Imisní limit Přípustná četnost překročení za kalendářní rok Oxid dusičitý 1 hodina 200 µg.m Oxid dusičitý kalendářní rok 40 µg.m -3 - Benzen kalendářní rok 5 µg.m -3 - Oxid siřičitý 1 hodina 350 µg.m Oxid siřičitý 24 hodin 125 µg.m -3 3 Oxid uhelnatý maximální denní 8hodinový průměr 10 mg.m -3 - PM hodin 50 µg.m PM 10 kalendářní rok 40 µg.m -3 - Olovo kalendářní rok 0,5 µg.m -3 - Meze tolerance imisních limitů oxidu dusičitého a benzenu Znečišťující látka Doba průměrování Oxid dusičitý 1 hodina 40 µg.m µg.m µg.m µg.m -3 Oxid dusičitý kalendářní rok 8 µg.m -3 6 µg.m -3 4 µg.m -3 2 µg.m -3 Benzen kalendářní rok 4 µg.m -3 3 µg.m -3 2 µg.m -3 1 µg.m -3 41

46 Cílové imisní limity pro ochranu zdraví lidí Znečišťující látka Doba průměrování Imisní limit Datum splnění Arsen kalendářní rok 6 ng.m Kadmium kalendářní rok 5 ng.m Nikl kalendářní rok 20 ng.m Benzo(a)pyren kalendářní rok 1 ng.m troposférický ozón maximální denní 8hodinový průměr 120 µg.m Poznámka: Ve všech následujících vyhodnoceních, vztažených k limitům pro hodnoty kratší než 1 rok (tj. maximální 1-hodinové koncentrace, maximální 24-hodinové koncentrace, maximální 8-hodinové koncentrace) je pro vyhodnocení uvažována vždy první hodnota, která již musí dle legislativy limit splňovat. Tj. např. u denních koncentrací PM 10 je překročení limitu uvažováno pouze tam, kde tento limit překračuje 36. nejvyšší koncentrace naměřená během daného roku. Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší Na přiložených kartogramech jsou zachyceny výsledky analýzy ČHMÚ, která mapuje rozsah překročení imisních limitů pro ochranu zdraví obyvatel z hlediska jednotlivých imisních veličin, jako podklad pro připravované vyhlášení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší (v souladu s postupy ČHMÚ je uvažován cílový limit pro ozón, který je překročen prakticky celoplošně). V roce 2006 bylo překročení limitu zmapováno v těchto oblastech (řazení dle plošného rozsahu překročení limitu): suspendované částice PM 10 překročení limitu pro denní koncentrace je mapováno na celém území okresů Ostrava a Karviná, na téměř celém území okresu Nový Jičín, na většině území okresů Frýdek-Místek a Opava a také na severním okraji okresu Bruntál. Celkově zabírá OZKO okolo 67 % rozlohy kraje. benzo(a)pyren překročení cílového limitu bylo vykázáno na celém území okresu Ostrava, prakticky na celém území okresu Karviná, dále pak na značné části území okresů Frýdek-Místek, Nový Jičín a Opava. Lokálně také v okrese Bruntál. suspendované částice PM 10 limit pro průměrné roční koncentrace byl překročen na celém území okresu Ostrava a Karviná a v přilehlých částech okresů Opava, Nový Jičín a Frýdek-Místek. arsen překročení cílového limitu bylo vykázáno v oblasti jihovýchodní části Ostravy a přilehlých částí okresů Karviná a Frýdek-Místek. benzen nadlimitní hodnoty byly zaznamenány prakticky jen na části území Ostravy. oxid dusičitý průměrné roční koncentrace překračovaly dle ČHMÚ imisní limit ve 3 obcích (Ostrava, Havířov, Třinec), z toho v Ostravě se jedná o překročení imisního limitu i s mezí tolerance. 42

47 oxid siřičitý překročení limitu je uvedeno pouze na části území obce Petrovice u Karviné v případě maximálních hodinových koncentrací SO 2. Limit pro max. hodinové koncentrace nebyl překročen. Rozsah překročení imisních limitů a cílových imisních limitů pro ochranu zdraví lidí rok 2006 Znečišťující látka Doba průměrování Imisní limit Rozsah překročení (km2) Oxid dusičitý 1 hodina 200 µg.m -3 (19.MV) - Oxid dusičitý kalendářní rok 40 µg.m -3 7 Benzen kalendářní rok 5 µg.m Oxid siřičitý 1 hodina 350 µg.m -3 (25 MV) - Oxid siřičitý 24 hodin 125 µg.m -3 (4 MV) 2 Oxid uhelnatý max. denní 8hodinový průměr 10 mg.m -3 - PM hodin 50 µg.m -3 (36 MV) PM 10 kalendářní rok 40 µg.m Olovo kalendářní rok 0,5 µg.m -3 - Arsen kalendářní rok 6 ng.m Kadmium kalendářní rok 5 ng.m -3 - Nikl kalendářní rok 20 ng.m -3 - Benzo(a)pyren kalendářní rok 1 ng.m MV maximální koncentrace v roce, tj. např. 19 MV znamená devatenáctá nejvyšší hodnota Z porovnání překročení limitů pro ochranu zdraví obyvatel (pro srovnání jsou použity pouze imisní limity bez cílových limitů) dále vyplývá, že oproti rokům 2004 a 2005 se výrazně zvětšila plocha se zhoršenou kvalitou ovzduší. Nově patří mezi takto zasažené oblasti zejména střední a severní část okresu Opava a také severní část okresu Bruntál. Zatímco v roce 2004 byl podíl území s překročením některého z imisních limitů pro ochranu zdraví 30 %, v roce 2005 to bylo 46 % a v roce 2006 již 67 % plochy Moravskoslezského kraje. Vývoj imisní zátěže v období Grafy na konci kap ukazují vývoj měřených hodnot koncentrací znečišťujících látek na stanicích imisního monitoringu v Moravskoslezském kraji. Na základě dat imisního monitoringu je možné charakterizovat vývoj v posuzovaném období následovně: IH r NO 2 v průběhu let byly hodnoty poměrně vyrovnané, zvýšené koncentrace byly zaznamenány zejména v letech 1996, 2002 a Nikdy nebyly koncentrace na žádné ze stanic nad hranicí imisního limitu. IH k NO 2 nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v roce 1997, pak došlo k výraznějšímu poklesu a od roku 2001 dochází k víceméně trvalému mírnému nárůstu (s výjimkou roku 2004). Na žádné ze stanic však nebyly naměřeny koncentrace nad hranicí imisního limitu. IH r NO x průběh ve sledovaném období je relativně vyrovnaný, výraznější pokles nastal v letech , v letech se pak koncentrace s výjimkou roku 2004 velmi mírně zvyšovaly. Limit pro ochranu zdraví není stanoven. 43

48 IH r SO 2 nejvyšší koncentrace byly měřeny na stanicích v Moravskoslezském kraji v roce Do roku 1995 docházelo k poměrně významnému poklesu. V roce 1996 byl zaznamenán ojedinělý nárůst. Od roku 1997 do roku 2000 došlo k dalšímu poklesu. Od té doby až do současnosti jsou měřené hodnoty již ustálené, s drobnými výkyvy na obě strany. Imisní limit není stanoven. IH d SO 2 naměřené hodnoty byly nejvyšší v letech 1991 a 1993, pak došlo k velmi výraznému poklesu, další (ovšem významně nižší) vrchol byl zaznamenán v roce V období 1998 a 1999 hodnoty opět výrazně klesly. Mírný nárůst pak byl zaznamenán v roce Do současnosti je trend setrvalý, s drobnými výchylkami na obě strany. V letech docházelo k překračování imisního limitu na větším počtu stanic, od roku 1998 nebylo překročení zaznamenáno na žádné stanici. IH k SO 2 nejvyšší hodnoty byly naměřeny v roce 1993, kdy byla na stanici Slezská Ostrava - Kamenec naměřena jediná nadlimitní hodnota za celé sledované období. Další významnější vrchol hodnot byl dosažen v roce Až do roku 1999 hodnoty velmi výrazně klesaly. V letech 2001 a 2002 došlo k mírnému nárůstu a od té doby do současnosti je setrvalý trend s drobnými odchylkami na obě strany. IH r SPM v období let byl zaznamenán setrvalý pokles měřených hodnot, roky 1995 a 1996 pak znamenaly rostoucí tendenci. Od roku 1997 do 2000 došlo k dalšímu poklesu, a od této doby až do roku 2004, kdy bylo ukončeno sledování, se hodnoty udržovaly na rovnocenné úrovni. Imisní limit není stanoven. IH r PM 10 v roce 1996 byly s jednou výjimkou na všech stanicích měřeny nadlimitní hodnoty. Poté došlo k výraznému poklesu, v roce 1998 nebyly nadlimitní hodnoty naměřeny na žádné stanici. V dalším období se měřené koncentrace opět začaly zvyšovat a od roku 2001 do současnosti jsou vykazovány nadlimitní hodnoty na většině stanic na území kraje. IH d PM 10 v letech byly s výjimku stanice Bílý Kříž zaznamenány ve všech měřicích místech nadlimitní hodnoty, přičemž nejvyšší hodnoty byly měřeny v roce Až do roku 1999 docházelo k poklesu měřených koncentrací, od té doby se hodnoty prakticky každoročně mírně zvyšují. V posledním sledovaném roce byly nadlimitní hodnoty naměřeny již opět na všech monitorovacích místech. IH r CO v letech 1995 a 1996 docházelo k nárůstu hodnot, poté se prakticky každoročně měřené koncentrace mírně snižují. Imisní limit není stanoven. IH 8h CO v období docházelo k nárůstu hodnot, poté až do roku 2000 k trvalému poklesu. Od té doby jsou koncentrace na přibližně stejné úrovni. Imisní limit nebyl v průběhu sledovaného období překročen na žádné měřicí stanici. IH r O 3 v celém průběhu se hodnoty pohybovaly na rovnocenné úrovni, na žádné stanici nedocházelo k významnějším změnám v imisní zátěži. Imisní limit není stanoven. IH 8h O 3 výrazněji nadlimitní hodnoty (vztaženo k cílovému imisnímu limitu) byly vykázány v letech 1994 a 1995, poté až do současnosti již nedocházelo k výraznějším změnám a hodnoty se vždy pohybovaly v rozmezí blízko imisního limitu. 44

49 IH r BZN nejvyšší hodnoty byly naměřeny v roce 2000, kdy stanice Přívoz vykázala koncentrace více než dvojnásobné ve srovnání s imisním limitem. V období let se koncentrace pohybovaly v rozmezí 1,5 2 násobku imisního limitu, v roce 2006 došlo opět k výraznějšímu nárůstu. Všechny ostatní stanice, které vykazují měřené hodnoty v posledních 3 letech, dosahují koncentrací pod úrovní limitu. IH r B(a)P - v posledních dvou letech byly zaznamenány mírně rostoucí hodnoty, na všech stanicích nad úrovní cílového imisního limitu. IH r As hodnoty jsou na všech stanicích ve sledovaném období vyrovnané, nikdy nebylo dosaženo úrovně cílového imisního limitu. IH r Cd od roku 1992 do roku 1994 byl zaznamenán pokles, v dalších letech mírný nárůst. V období po roce 2001 pak hodnoty mírně klesají. S výjimkou stanice Ostrava Slezská Ostrava/ZOO v roce 1996 byly všechny hodnoty hluboko pod úrovní cílového imisního limitu. IH r Ni v roce 1995 a s jednou výjimkou i v roce 1996 byl zaznamenám nárůst koncentrací, na stanicích Ostrava Slezská Ostrava/ZOO a Oldřichovice byly naměřeny hodnoty několikanásobně vyšší, než je cílový imisní limit. V období let nejsou měřené hodnoty vykazovány a od roku 2004 do současnosti je tendence setrvalá, hluboko pod úrovní cílového imisního limitu na všech stanicích. IH r Pb nejvyšší hodnoty byly naměřeny v období let , okolo roku 2000 již došlo k poklesu, tento trend trvá i v současnosti. V celém období se na všech stanicích hodnoty pohybovaly hluboko pod úrovní imisního limitu. Shrnutí Z hlediska plnění imisních limitů jsou na území Moravskoslezského kraje problematické následující látky: Suspendované částice PM 10 limit pro průměrné roční koncentrace byl v roce 2006 překročen na stanicích: Český Těšín, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Návsí u Jablunkova, Ostrava- Českobratrská, Ostrava-Fifejdy, Ostrava-Přívoz, Orlová, Opava-Kateřinky, Ostrava-Zábřeh, Studénka, Třinec-Kosmos, Věřňovice limit pro maximální denní koncentrace byl v roce 2006 překročen na všech stanicích. Přízemní ozón - maximální denní 8hodinový průměr byl překročen v roce 2006 na stanicích: Bílý Kříž, Karviná, Ostrava-Fifejdy, Studénka, Třinec-Kosmos Benzen průměrné roční koncentrace benzenu byly v roce 2006 překročeny na stanici: Ostrava-Přívoz 45

50 Benzo(a)pyren cílový imisní limit pro průměrné roční koncentrace byl v roce 2006 překročen na všech stanicích: Český Těšín, Ostrava-Poruba, Ostrava-Přívoz. Nepříznivý vývoj v posledních letech pak dokumentuje rozšiřování oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší a jejich aktuální rozsah. V roce 2006 již území s překročením některého z limitů na ochranu zdraví zaujímalo ⅔ území kraje (viz kartogram č. 7). 46

51 3.2. Hluková zátěž HLUKOVÉ LIMITY Ochrana před vnějším hlukem je zakotvena v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Limitován je hluk ve vyjmenovaném (chráněném) prostoru a v oblasti do 2 m od vyjmenovaných typů staveb (chráněný venkovní prostor staveb). Chráněným venkovním prostorem se rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť. Chráněný venkovní prostor je definován u bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Hlukové limity pro vnější hluk stanovuje Nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Limit ekvivalentní hladiny akustického tlaku A LAeq,T pro hluk ve vnějším chráněném prostoru budov a ostatních chráněných venkovních prostorech se stanoví jako součet základní hladiny LAeq,T = 50 db a korekce uvedené v následující tabulce. Pro noční dobu se připočítává další korekce -10 db s výjimkou ochranného pásma dráhy, kde se připočítává korekce -5 db. Stanovení hlukových limitů korekce dle druhu chráněného prostoru Způsob využití území Chráněný venkovní prostor staveb lůžkových zdravotnických zařízení včetně lázní Chráněný venkovní prostor lůžkových zdravotnických zařízení včetně lázní Chráněné venkovní prostor ostatních staveb a chráněné ostatní venkovní prostory Korekce (db) 1) 2) 3) 4) ) Použije se pro hluk z veřejné produkce hudby, hluk z provozoven služeb a dalších zdrojů hluku, s výjimkou letišť, pozemních komunikací, nejde-li o účelové komunikace, a dále s výjimkou drah, nejde-li o železniční stanice zajišťující vlakotvorné práce, zejména rozřaďování a sestavu nákladních vlaků, prohlídku vlaků a opravy vozů. 2) Použije se pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích, s výjimkou účelových komunikací, a drahách. 3) Použije se pro hluk z dopravy v okolí dálnic, silnic I. a II. třídy a místních komunikací I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích. Použije se pro hluk z dopravy na dráhách v ochranném pásmu dráhy. 4) Použije se v případě staré hlukové zátěže z dopravy na pozemních komunikacích a drahách, kdy starou hlukovou zátěží se rozumí stav hlučnosti působený dopravou na pozemních komunikacích a drahách, který v chráněných venkovních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru vznikl do 31. prosince Tato korekce zůstává zachována i po položení nového povrchu vozovky, výměně kolejového svršku, popřípadě rozšíření vozovek při zachování směrového nebo výškového vedení pozemní komunikace nebo dráhy, při které nesmí dojít ke zhoršení stávající hlučnosti v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném venkovním prostoru a pro krátkodobé objízdné trasy. ZDROJE HLUKU Hlavním zdrojem hluku v území obecně je doprava, především doprava automobilová. Komunikace působí jako liniový zdroj hluku. Úroveň hladiny hluku emitované automobilem je závislá zejména na rychlosti vozidla zatímco u nižších rychlostí je rozhodujícím zdrojem hluku motor, se stoupající rychlostí se zvyšuje význam hluku emitovaného z převodové soustavy. Ve vyšších rychlostech začíná převažovat hluk ze styku pneumatika vozovka a u vel 47

52 mi vysokých rychlostí je rozhodující aerodynamický hluk. Mezi další faktory, které ovlivňují hluk z automobilové dopravy, patří zejména stáří vozidel, jejich technický stav a způsob jízdy. Díky technickému vývoji se na komunikacích pohybuje stále větší podíl automobilů s příznivějšími hlukovými charakteristikami, avšak pro vysoké rychlosti je omezování hluku z automobilové dopravy zlepšováním technické úrovně vozidel problematické. Pro území Moravskoslezského kraje bylo provedeno vyhodnocení hlavních zdrojů hluku způsobovaného automobilovou dopravou. Obdobně jako v případě ovzduší byla jako podklad využita data Celostátního sčítání dopravy ŘSD z roku Sčítání probíhá na nejvýznamnějších komunikacích, u kterých je zároveň nutné očekávat, že hluk z dopravy bude představovat problém z hlediska limitů. U komunikací nepokrytých sčítáním, tedy s poměrně nízkou intenzitou, je možné na základě zkušeností z provedených hodnoceních hluku předpokládat hladiny akustického tlaku výrazně pod limitem. Na základě známých intenzit dopravy v členění dle ŘSD (tj. osobní, tři kategorie nákladních automobilů, návěsové soupravy, autobusy, motocykly a traktory) byla vypočtena hluková emise pro všechny sčítané komunikace na území kraje. Pro stanovení typických hladin hluku byla využita metodika výpočtu hluku z automobilové dopravy vydaná MŽP ČR v roce Podle této metodiky se stanoví rozdělení 24hodinových intenzit na denní a noční, hluková emise z úseku i typická hluková imise v určeném prostoru. Rozložení hlukové emise na jednotlivých komunikacích ve dne a v noci je zobrazeno v kartogramech č. 8 a 9. Na základě toho výpočtu byly identifikovány nejvýznamnější komunikace z hlediska hlukové emise. Na území Moravskoslezského kraje to jsou: silnice I/11 v Ostravě ulice Rudná silnice I/11 v Havířově ulice Ostravská silnice II/479 v Ostravě ulice Opavská silnice I/58 v Ostravě ulice Plzeňská, Mariánskohorská, Bohumínská silnice I/56 v Ostravě ulice Místecká sinice R/56 mezi Ostravou a Frýdkem Místkem silnice I/48 ve Frýdku-Místku ulice Janáčkova a Hlavní třída silnice I/48 v úseku mezi Starým Jičínem, Novým Jičínem a Příborem. Hluková zátěž v okolí silničních komunikací Na základě vypočtené hlukové emise jednotlivých úseků silnic byla vypočtena vzdálenost, do níž zasahuje limitní izofona pro denní a pro noční hluk. Vzdálenosti byly vypočteny pro následující případy: překročení limitů pro starou zátěž ve dne, tj. 70 db ve dne překročení limitů pro starou zátěž v noci, tj. 60 db v noci překročení limitů pro hluk v okolí hlavních komunikací ve dne, tj. 60 db ve dne 48

53 překročení limitů pro hluk v okolí hlavních komunikací v noci, tj. 50 db v noci. Při výpočtu vzdálenosti bylo uvažováno s útlumem zvuku vlivem šíření v prostoru (snížení plošné energie zvuku vlivem propagace vlnění směrem od komunikace). Hodnocení nezahrnovalo vliv zástavby, terénu, parametrů komunikace apod. Izofony byly vyneseny pouze pro vzdálenost větší než je šířka dané komunikace. Zobrazení izofon v okolí komunikací pro největší města v Moravskoslezském kraji je uvedeno v grafických schematech na konci této kapitoly. Jako nejzatíženější zástavbu je možné identifikovat: okolí páteřních komunikací v Ostravě okolí průtahu Frýdkem-Místkem okolí průtahu Havířovem okolí průtahu Opavou. Pro identifikaci problémových lokalit byla provedena syntéza získaných údajů tak, že pro kategorie 2 (nejzávažnější) byly stanoveny místa, kde je překračován limit pro starou zátěž z automobilové dopravy, tj. 70 db ve dne a/nebo 60 db v noci. Do kategorie 1 (menší závažnost, ale stále hygienický problém) byly zařazeny lokality, kde se očekává překročení limitů pro hluk v okolí hlavních komunikací, tj. 60 db ve dne a/nebo 50 db v noci. Hluk z železniční dopravy Dalším liniovým zdrojem hluku je železniční doprava. Vzhledem k relativně vyšším rychlostem, větším objemům vozidel a kontaktu kovových kol s kovovou kolejnicí je železniční doprava velmi významným zdrojem hluku, zejména v úsecích tzv. koridorů, kde se velké dopravní zatížení spojuje s rychlostmi vlaků až 160 km/h. Hluk z železniční dopravy je méně vyrovnaný než hluk z dopravy automobilové, průjezdy vlaku mají menší frekvenci, o to však vyšší špičkové hladiny hluku. Kromě hluku působí železniční doprava i významnější vibrace. V oblasti železniční dopravy je podkladem pro hodnocení hluku strategická hluková mapa železniční dopravy, kterou pro MZd ČR vypracoval Zdravotní ústav Ostrava. Toto mapování se ale zabývalo pouze nejvíce zatíženými úseky tratí (nad 60 tisíc vlaků za rok). V případě MS kraje se jedná pouze o trať Ostrava Přerov. Mapa ukazuje oblasti, kde dochází vlivem železniční dopravy k zatížení území hlukem o hladinách od 35 do 85 a více decibelů v členění pásem po 5 db. Jak je uvedeno výše, platí v okolí železniční dráhy limit hluku 60 db pro den a 55 db pro noc. Podle uvedeného podkladu je limit 60 db pro denní hluk překračován v zástavbě obcí Jeseník nad Odrou, Suchdol nad Odrou, Pustějov, Studénka, Jistebník, Polanka nad Odrou a Svinov. U všech lokalit se však jedná o zasažení velmi malého počtu domů (řádově jednotky) v těsné blízkosti dráhy. Na značné části trati jsou vybudovány protihlukové ochrany tak, aby chráněná zástavba nebyla zasažena nadlimitními hladinami akustického tlaku. 49

54 3.3. Odpadové hospodářství ÚVOD Odpadové hospodářství Moravskoslezského kraje je v současné době komplexně popsáno ve strategických dokumentech jako je Koncepce odpadového hospodářství MS kraje a Plán odpadového hospodářství 13 MS kraje. Závazná část POH kraje definuje povinnosti a cíle převzaté z POH ČR a některé kvantifikuje na podmínky Moravskoslezského kraje a stanovuje povinnosti v odpadovém hospodářství kraje na 5 let. Z hlediska plnění úkolů daných POH je možno koncepčně řešit především odpady skupiny 20 komunální odpady, které jsou v kompetenci obcí. Odpady, které jsou produkovány podnikatelskou sférou jsou řešeny většinou nezávisle na bázi komerčního zájmu a jsou z tohoto pohledu obtížně regulovatelné. Je nutno ovšem konstatovat, že situace s nakládáním s odpady z podnikatelské sféry je v Moravskoslezském kraji z hlediska plnění cílů daných POH uspokojivá. Převažujícím trendem v objemově významných skupinách průmyslových odpadů je snaha o jejich maximální využívání jako náhrada primárních surovin. Prakticky je tato snaha naplňována několika způsoby, přičemž jedním z těchto způsobů je využívání daných komodit mimo režim zákona o odpadech a tím také dochází k celkovému poklesu množství produkovaných odpadů. PRODUKCE ODPADŮ V MORAVSKOSLEZSKÉM KRAJI Moravskoslezský kraj patří mezi nejvýznamnější producenty odpadů v rámci České republiky. Je to dáno především strukturou průmyslu, který je nejvýznamnějším producentem, což je patrné také z tabulky č. 6 v tabulkové části Příloh. Tabulka č. 7 (tamtéž) uvádí 5 největších producentů odpadů pro každou jednotlivou skupinu odpadů. Z hlediska vývoje celkové produkce (viz tabulka níže) je patrný pozitivní trend sestupného vývoje produkce odpadů mezi léty Nárůst objemu mezi roky je dán především opětovným zařazením odpadů skupiny 17 jako je odpad zemina a vytěžená hlušina do evidence. Vývoj produkce odpadů v MS kraji Odpady v MSk Rok Množství (t) , , , , ,65 VÝZNAMNÁ ZAŘÍZENÍ PRO NAKLÁDÁNÍ S ODPADY V MS KRAJI V Moravskoslezském kraji pracuje celá řada zařízení na využívání a odstraňování odpadů, které jsou většinou specializovaná a jednodruhová a spojená s určitým typem výroby nebo zpracováním určitého typu odpadu. 13 Díle jen POH. 50

55 Z hlediska územního zatížení jsou nejvýznamnějšími zařízeními na odstraňování odpadů skládky odpadů, jejichž kapacita je dostatečná nejen pro současnou produkci odpadů v kraji, ale je dostatečná také výhledově na období do roku 2020, kdy se předpokládá další významný pokles skládkování. Uvedené platí pro všechny kategorie odpadu. Tabulka č. 8 v tabulkové části Příloh se zaměřuje na skládkové kapacity, které jsou nejdůležitějším zařízením na odstraňování odpadů v kraji, vzhledem k současnému převažujícímu způsobu nakládání. Skládky na území MS kraje jsou zakresleny v grafickém schématu na následující stránce. V dalším výhledu POH MS kraje výstavbu nových lokalit skládek prakticky vylučuje, počítá se pouze s intenzifikací a rozšiřováním stávajících skládkových areálů. Dalším významným zařízením nadmístního významu je spalovna nebezpečných odpadů SPOVO v Ostravě Mariánských Horách v areálu Borsodchem. Aktuální kapacita je cca 17 kt vstupních odpadů. Ostatní zařízení na využívání odpadů jako jsou dotřiďovací linky separovaně sbíraných komodit, kompostárny apod. Jsou uvedeny v tabulkových přílohách č. 9 a 10 (viz část Přílohy) a v grafickém schématu na konci této kapitoly. PLÁNOVANÉ PROJEKTY V ODPADOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ POH Moravskoslezského kraje definoval a kvantifikoval plnění stanovených cílů v oblasti komunálních odpadů a navrhl také způsoby jejich plnění až do fáze návrhu projektů včetně jejich variantních řešení. Tyto projekty se týkají výhradně komunálních odpadů, popř. jsou na tyto odpady navázány. Odpady z průmyslové a podnikatelské sféry jsou řešeny v rámci standardních komerčních vztahů, proto se tyto projekty neobjevují v návrzích POH. Krajské integrované centrum využívání KO (KIC) Jedná se o projekt na využívání komunálních odpadů v kraji. Projekt je nastaven tak, aby jeho realizací byly dlouhodobě plněny cíle stanovené v POH, především cíl na pokles skládkování BRKO na skládky na rok 2010 a 2013, dále pak požadavek na 50% materiálové využívání KO do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 a některé další požadavky, které jsou už zahrnuty v předchozích požadavcích. Součástí KIC je plánovaná energetická jednotka na využívání zbytkových směsných KO. Alternativně je navržena také jednotka mechanicko-biologické úpravy, která je ale závislá na výsledcích ověření této technologie v rámci řešení úkolu vědy a výzkumu zadané MŽP ČR. Energetická jednotka je navržena na využívání t směsných komunálních odpadů. V návrhu zatím není definován typ technologie, jsou stanoveny pouze podmínky, které by daný zdroj měl splňovat. Jedná se zejména o tyto parametry: energetická jednotka by měla pracovat v kogeneračním cyklu (společná výroba tepla a elektrické energie), musí být tedy napojena na CZT, popř. jiného odběratele tepla musí plnit veškeré platné emisní hodnoty musí být umístěna v lokalitě dopravně dostupné pro plánovanou kapacitu odpadů. 51

56 Výběr lokality pro umístění daného projektu je teprve v počáteční fázi. V současné době jsou orientačně prověřovány tyto prostory a lokality: lokalita Ostrava - zde bylo identifikováno několik potenciálně vhodných lokalit (Ostrava-Mariánské Hory - lokalita Dalkia Výtopna Mariánské Hora, lokalita Elektrárny Třebovice, popř. areál OZO v Ostravě-Kunčicích) lokalita bývalého dolu Barbora na Karvinsku ve vlastnictví OKD, dnes RPG group. Jednotlivé lokality se postupně vyhodnocují a současný stav znalostí není na úrovni, která by umožňovala jednoznačnou identifikaci záměru na změnu využití území. Společnou nevýhodou celé centrální oblasti MS kraje je značné imisní zatížení, které omezuje případnou realizaci nových energetických zdrojů. Projekty zaměřené na využívání separovaně sbíraných BRKO Jednou z problematických oblastí nakládání s KO je oblast nakládání s biologicky rozložitelnými odpady 14, která je v současnosti řešena nedostatečně. V současnosti pracuje v kraji několik zařízení, které umožňují nakládání s BRKO. Jedná se především o kompostárny, jejichž zásadním problémem je odbyt výstupního produktu kompostu, což má zásadní vliv na ekonomiku daných zařízení. Ve stadiu příprav je v kraji několik projektů na moderní zařízení aerobního typu, které jsou schopny zpracovat širokou škálu biologicky rozložitelných odpadů včetně odpadní biomasy ze zemědělství. Výstupem daného zařízení jsou alternativně kompost k užívání na půdě nebo kompost k energetickému využívání. Jedná se oblast Opavy, Krnova nebo ve stadiu studie Kopřivnice. Linka v Opavě je ve stadiu územního rozhodnutí. Jedná se konkrétně o lokalitu Opava-Vávrovice. 14 Dále jen BRKO. 52

57 4. PŘÍRODA A KRAJINA Jevy a vlastnosti území popisované v této kapitole jsou zobrazeny ve Výkresu přírodních hodnot I. a II., ve Výkresu limitů využití území II. a v kartogramech č. 10. až Biodiverzita a ekosystémy Obsahem této kapitoly jsou textové a tabelární informace, jež blíže charakterizují a doplňují mapovou část - Výkres přírodních hodnot Moravskoslezského kraje. Tento výkres v sobě agreguje informace o přírodně nejcennějších územích v Moravskoslezském kraji na úrovni obecné i zvláštní ochrany přírody včetně druhů a typů přírodních stanovišť významných z hlediska Evropského společenství (viz zákon č. 114/1992 Sb., v platném znění). Konkrétně byly do mapy přírodních hodnot zahrnuty následující kategorie přírodně cenných lokalit: prvky územního systému ekologické stability (nadregionální a regionální biocentra a biokoridory) zvláště chráněná území (chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky) lokality soustavy Natura 2000 (evropsky významné lokality a ptačí oblasti) přírodní parky ostatní biologicky cenné lokality. Významné krajinné prvky (VKP) ze zákona (lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy), VKP registrované dle 6 ZOPK, památné stromy, lokální biocentra a biokoridory a další kategorie ochrany přírody výše neuvedené nejsou v rámci Pr+Ro samostatně sledovány. Důvodem je jednak malá rozloha některých přírodně cenných území (typicky např. památných stromů), jež prakticky eliminuje možnost jejich zobrazení v mapovém výkresu zvoleného měřítka, případně jejich relativně nižší biologicko-ochranářská hodnota. Pro zpracování této kapitoly posloužily jako podklad nejaktuálnější dostupné podklady týkající se ochrany přírody Moravskoslezského kraje, zejména: původní a aktualizovaná koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje (Ekotoxa, s.r.o., 2004, 2006), Syntéza územních plánů VÚC na území Moravskoslezského kraje (Atelier T-plan, s.r.o., 2003), Generel nadregionálního a regionálního ÚSES na území Moravskoslezského kraje (Ageris, 2007), mapové podklady datového skladu Krajského úřadu MS kraje. Souhrnně jsou výše uvedené jevy, tvořící základ přírodního potenciálu krajiny zobrazeny v kartogramu č

58 ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ Na území Moravskoslezského kraje se nachází celkem 143 zvláště chráněných území (ZCHÚ), z toho 3 velkoplošná chráněná území - chráněné krajinné oblasti (CHKO): Beskydy, Jeseníky, Poodří a 140 maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ), z nichž je 78 ve správě Krajského úřadu MS kraje. Zvláště chráněná území jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP), který vede AOPK ČR. Zvláště chráněná území v Moravskoslezském kraji zahrnují širokou škálu přírodních biotopů, druhů rostlin, živočichů a jejich společenstev. CHKO Poodří CHKO Poodří byla vyhlášeno v březnu roku Je vymezeno v severní části Moravské brány mezi obcemi Mankovice a Vražným nedaleko Oder a jižním okrajem Ostravy. Plošná výměra činí ha. Oblast je tvořena nivou řeky Odry s přilehlými terasami. Plochou krajinu s poli, podmáčenými loukami, převážně listnatými lesy a rybníky protínají oboustranné přítoky Odry, kanály a mlýnské náhony. Tok řeky v převážné části přirozeně meandruje a vytváří slepá ramena. Louky a lesy v blízkosti řeky jsou pravidelně zaplavovány. Lužní lesy s vrbami, topoly, osikami přecházejí na říčních terasách v dubohabrové háje a lipové javořiny. Louky jsou typické množstvím rozptýlené zeleně a spolu se solitérně rostoucími stromy dávají krajině parkový vzhled. Hlavní hospodářskou činností je zemědělství. Rybníky jsou využívány k chovu ryb. V rámci územního systému ekologické stability je severní část CHKO nadregionálním biocentrem a jižní nadregionálním biokoridorem. Díky zachovalosti nivních mokřadních ekosystémů a poloze na evropsky významné tahové cestě ptactva byla CHKO Poodří zařazena do seznamu mokřadů mezinárodního významu v rámci Ramsarské úmluvy (Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotop vodního ptactva). Dále je Poodří začleněno do sítě evropsky významných ptačích území (IBA) a součástí soustavy NATURA 2000 jako území SPA (ptačí oblast) Poodří podle směrnice Evropské unie č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. Území je významné především pro vodní a bažinné ptáky jak v době hnízdění, tak i při tahu. Na několika místech se vyskytuje bukáč velký (Botaurus stellaris), hnízdí zde hohol severní (Bucefala clangula) a další vzácné kachny. Od konce 90. let 20. století hnízdí husa velká (Anser anser) a kormorán velký (Phalacrocorax carbo), od roku 2000 pak zrzohlávka rudozobá (Netta rufina). Existuje tu hnízdní kolonie racka chechtavého (Larus ridibindus). Z bahňáků je nejhojnějším hnízdním druhem čejka chocholatá (Vanellus vanellus), z méně častých břehouš černoocasý (Limosa limosa) a vodouš rudonohý (Tringa totanus). CHKO Poodří je také součástí evropsky významné lokality Poodří vyhlášené podle směrnice EU č. 92/43/EEC o stanovištích, jež je součástí tzv. Národního seznamu (viz ZOPK). CHKO Beskydy CHKO Beskydy byla vyhlášeno v roce 1973 na ploše ha. Území zahrnuje Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy a Javorníky. Pásemné uspořádání jednotlivých horských hřebenů je orientované většinou ve směru SZ JV. Území je členěno hluboce za 54

59 říznutými údolími, o hloubce až 700 metrů, svahy hor jsou velmi strmé, hřbety zaoblené. Řídce se nacházejí povrchové a podpovrchové pseudokrasové jevy. Lesy zaujímají asi 70 % rozlohy. Většinou se jedná o druhotné smrkové monokultury. Přírodní lesy se zachovaly jen místy. Jsou to především květnaté bučiny i zbytky suťových lesů. Na nejvyšších beskydských vrcholech a jejich svazích zůstaly přírodní horské smrčiny. Většina významných pralesů a část dalších typických beskydských porostů je chráněná v rezervacích. Zemědělská půda, hlavně louky a pastviny, zaujímají asi 25 % plochy. Významným fenoménem jsou květnaté louky s výskytem vstavačovitých rostlin. Na zbytek plochy připadají četné vodní toky s rozkolísanou vodnatostí, čtyři údolní nádrže a lidská sídla. CHKO Beskydy je začleněna na celé své ploše do sítě evropsky významných ptačích území (IBA). Oblast je významná především pro hnízdění ptačích druhů vázaných na přírodní pralesovité lesy s významným podílem buku. Vyskytuje se tu jediná původní populace puštíka bělavého (Strix uralensis) v ČR, hnízdí také sýc rousný (Aegolius funereus) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Plochy bezlesí hostí např. početnou populaci chřástala polního (Crex crex) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). Největší populace v ČR zde tvoří strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) a lejsek malý (Ficedula parva). V rámci soustavy NATURA 2000 se na území CHKO nachází 2 oblasti ochrany ptáků (SPA, ptačí oblasti) podle směrnice Evropské unie č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. Na území Moravskoslezského kraje leží SPA Beskydy o rozloze ha a částečně zde zasahuje SPA Horní Vsacko o rozloze ha. CHKO Beskydy je dále součástí evropsky významné lokality Beskydy vyhlášené podle směrnice EU č. 92/43/EEC o stanovištích, jež je součástí tzv. Národního seznamu (viz ZOPK). CHKO Beskydy plní důležitou funkci z hlediska tzv. Bernské úmluvy (Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť) z hlediska výskytu velkých šelem vlka (Canis lupus), rysa ostrovida (Lynx lynx) a medvěda hnědého (Ursus arctos). CHKO Jeseníky CHKO Jeseníky byla vyhlášeno v roce 1969 na ploše ha. Území je tvořeno masívem Hrubého Jeseníku s nejvyšším vrcholem Pradědem (1 492 m n.m.). Reliéf oblasti má charakter členité hornatiny s hluboce zaříznutými údolími. Geologicky je území tvořeno převážně kyselými horninami s nízkým obsahem živin. Téměř 80 % oblasti je pokryto lesem. Převažují smrkové monokultury a jen místy zůstaly zachovány původní jedlobučiny a přirozené smrčiny. Horní hranice lesa probíhá v nadmořské výšce m, nad ní je rozsahem nevelké, ale přírodovědecky velmi hodnotné přirozené bezlesí horské hole, které jsou dokladem zalednění (kryoplanační terasy, mrazové sruby, polygonální půdy, thufury aj.). Kleč je zde nepůvodní dřevinou a její nepřítomnost v původní vegetaci je jedním z důvodů velkého druhového bohatství některých lokalit v alpínském pásmu. Např. z Velké kotliny se uvádí na 450 druhů vyšších rostlin, jde o nejbohatší botanickou lokalitu v ČR. Ve vrcholových partiích jsou četná vrchoviště, rašeliniště, prameniště a prudce tekoucí bystřiny lemované porosty olší. CHKO Jeseníky je začleněna na celé své ploše do sítě evropsky významných ptačích území (IBA). Oblast je významná především pro lesní druhy ptáků a druhy horských luk včetně druhů zasahujících do oblasti údolních niv. Vyskytuje se zde pěvuška podhorní (Prunella collaris) a linduška horská (Anthus spinoletta), jejichž rozšíření je v ČR značně ome 55

60 zené. Kritická situace nastala u tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) přežívá pravděpodobně několik jedinců, došlo také k rychlému snížení počtu tetřívka obecného (Tetrao tetrix). Očekává se návrat a hnízdění sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Zvláštní pozornost zasluhuje ojedinělý výskyt kulíka hnědého (Charadrius morinellus) a slavíka modráčka tundrového (Luscinia svecica svecica). V rámci soustavy NATURA 2000 byla na území CHKO vyhlášena ptačí oblast (SPA) Jeseníky podle směrnice Evropské unie č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. SPA Jeseníky zasahuje částečně na území Moravskoslezského kraje a její rozloha činí ha. Na území CHKO Jeseníky se dále nachází evropsky významné lokality vyhlášené podle směrnice EU č. 92/43/EEC o stanovištích, jež jsou součástí tzv. Národního seznamu. Maloplošná zvláště chráněná území Na území MS kraje se nachází 6 národních přírodních památek (NPP), 10 národních přírodních rezervací (NPR), 55 přírodních památek (PP), 69 přírodních rezervací (PR) (stav k listopadu 2006, viz Ekotoxa 2006). Mezi nejcennější chráněná území patří ZCHÚ v kategorii národní, konkrétně: národní přírodní rezervace (NPR): Čantoria, Kaluža, Kněhyně - Čertův mlýn, Mazák, Mionší, Polanská niva, Praděd, Radhošť, Rašeliniště Skřítek, Salajka, národní přírodní památky (NPP): Landek, Odkryv v Kravařích, Ptačí hora, Rešovské vodopády, Šipka, Velký Roudný. Úplný přehled MZCHÚ a jejich základní charakteristiky jsou uvedeny v Příloze 11. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY Na území Moravskoslezského kraje je k dispozici několik různých dokumentací, které se zabývají vymezením nadregionálního a regionálního ÚSES. Těmito dokumentacemi jsou: Územně technický podklad regionálních a nadregionálních ÚSES ČR, zpracovaný jednotně pro celou republiku Základní dokumentace místního ÚSES, jež jsou k dispozici v některých okresech MS kraje Dokumentace komplexních pozemkových úprav Územně plánovací dokumentace Územní plány velkých územních celků Územní plány obcí a sídelních útvarů. Pro legislativní ochranu nadregionální a regionální úrovně ÚSES mají podstatný význam územní plány velkých územních celků (VÚC), jež byly využity také pro zpracování mapy přírodních hodnot MS kraje. Konkrétně byly využity podklady ze čtyř územních plánů VÚC: Územní plán VÚC Jeseníky ve znění 1. změny z roku 2002, na území Moravskoslezského kraje platný pro území okresu Bruntál a k. ú. Sosnová 56

61 Územní plán VÚC okresu Opava z roku 2002 (a schválený 2003), platný pro území okresu Opava (bez k. ú. Sosnová) a část dnešního území okresu Ostrava-město, původně patřící do okresu Opava Územní plán VÚC Ostrava - Karviná z roku 2006, platný pro území statutárního města Ostravy a okresu Karviná Územní plán VÚC Beskydy ve znění změn č. 1 a 2 z roku 2006, platných pro území okresů Frýdek-Místek a Nový Jičín a pro části dnešního území okresu Ostrava-město, původně patřící do okresů Frýdek-Místek a Nový Jičín. Kromě jednotlivých VÚC byl pro mapu přírodních hodnot dále využit Územně technický podklad (ÚTP) regionálních a nadregionálních ÚSES ČR (Společnost pro životní prostředí, 1996). V případě kolize umístění jednotlivých biocenter a biokoridorů dle VÚC a ÚTP byly za rozhodující podklad považovány VÚC. Ostatní dokumentace ÚSES nebyly využity při tvorbě mapy přírodních hodnot vzhledem k jejich dílčímu pokrytí území MS kraje. Dle výše uvedených podkladů je na území MS kraje vymezeno 7 nadregionálních biocenter (NRBc) a 16 nadregionálních biokoridorů (NRBk). Jejich přehled je uveden v části tabulkových a textových příloh (Příloha 12). Přehled skladebných částí regionálního ÚSES je uveden v Příloze 13. LOKALITY SOUSTAVY NATURA 2000 Na území Moravskoslezského kraje se nachází celkem 44 evropsky významných lokalit (EVL), jež byly vyhlášeny Nařízením vlády ČR č. 132/2005 Sb. na základě Směrnice EU č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, resp. ZOPK. Dále se zde nachází čtyři ptačí oblasti: Beskydy, Poodří, Jeseníky, Heřmanský stav Odra Poolší, které byly vyhlášeny Nařízeními vlády ČR č. 687/2004 Sb., č. 599/2004 Sb., č. 25/2005 Sb., č. 165/2007 Sb. na základě Směrnice EU č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, resp. ZOPK. Ptačí oblasti Ptačí oblast Beskydy (CZ ) byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 687/2004 Sb. na ploše ha. Ptačí oblast pokrývá zhruba jednu třetinu severní části plochy CHKO Beskydy. Předmětem ochrany této ptačí oblasti jsou populace následujících druhů ptáků: čáp černý (Ciconia nigra), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), puštík bělavý (Strix uralensis), žluna šedá (Picus canus), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a lejsek malý (Ficedula parva) a jejich biotop ( 1 Nařízení vlády ČR). Všech deset druhů přílohy I. Směrnice o stanovištích, pro které byla ptačí oblast vyhlášena, jsou lesní druhy, z nichž některé vyžadují pralesovitý charakter porostů. Ptačí oblast Jeseníky (CZ ) byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 599/2004 Sb. na ploše ha. Území ptačí oblasti zčásti sleduje hranice CHKO Jeseníky, celkově je však její rozloha nižší než rozloha CHKO Jeseníky. Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou 57

62 populace těchto druhů ptáků: jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a chřástal polní (Crex crex) a jejich biotopy ( 1 Nařízení vlády ČR). Ptačí oblast Poodří (CZ ) byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 25/2005 Sb. na ploše ha. Hranice ptačí oblasti jsou totožné s hranicemi CHKO Poodří a území tvoří úzký pruh podél řeky Odry. Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace těchto druhů ptáků: bukač velký (Botaurus stellaris), kopřivka obecná (Anas streperaa), ledňáček říční (Alcedo atthis), moták pochop (Circus aeruginosus ) a jejich biotop ( 1 Nařízení vlády ČR). Ptačí oblast Heřmanský stav Odra Poolší: byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 165/2007 Sb. na ploše ha. Ptačí oblast zasahuje do oblasti Ostravska, Bohumínska a Karvinska, přičemž zahrnuje toky řek Odry a Olše, nivní louky a celou řadu rybníků i nádrží vzniklých těžbou štěrkopísku. Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace bukáčka malého (Ixobrychus minutus), ledňáčka říčního (Alcedo atthis) a slavíka modráčka (Luscinia svecica) a jejich biotopy ( 1 Nařízení vlády ČR). Evropsky významné lokality Nejpočetnější kategorií evropsky významných lokalit na území kraje jsou území, jejichž předmětem ochrany jsou konkrétní evropsky významné druhy (tzv. druhové lokality, celkem 43 EVL), zejména evropsky významné druhy živočichů. Evropsky významné druhy rostlin jsou předmětem ochrany pouze ve třech EVL (Praděd, Beskydy, Skalské rašeliniště). Z druhových lokalit je největší část tvořena lokalitami, v nichž jsou předmětem ochrany obojživelníci, konkrétně se jedná celkem o 18 EVL (nejčastěji: čolek velký, kuňka žlutobřichá a ohnivá). Ve 14 EVL jsou předmětem ochrany lesní a luční druhy hmyzu (páchník hnědý, lesák rumělkový, střevlík hrbolatý, modrásek bahenní, ohniváček černočárý aj.). Dále jsou na území Moravskoslezského kraje významně zastoupeny druhové evropsky významné lokality (celkem 10 EVL), jejichž předmětem ochrany jsou kolonie netopýrů v domech či v bývalých důlních dílech. V 10 EVL jsou předmětem ochrany vodní druhy živočichů (ryby, mihule, měkkýši). Ve třech EVL jsou předmětem ochrany větší druhy savců (vydra říční 3 EVL, rys, vlk, medvěd 1 EVL). Typy evropských stanovišť jsou předmětem ochrany v sedmi EVL, jedná se však o plošně nejrozsáhlejší lokality. Nejčastěji zastoupeným typem stanoviště jsou shodně luční, lesní, mokřadní a lužní stanoviště (po pěti EVL), dále jsou zastoupeny stanoviště sutí a skal (ve dvou EVL) a na závěr shodně po jedné EVL jeskyně, křoviny, horská (alpínská) stanoviště. Tabelární přehled EVL, jež se nachází na území MS kraje je uveden v Příloze 14. Kromě EVL, které jsou součástí tzv. Národního seznamu (vyhlášeny Nařízením vlády ČR č. 132/2005 Sb.), se na území MS kraje nachází také 20 lokalit, které jsou v současnosti projednávány z důvodu jejich doplnění do národního seznamu (seznam vychází ze zápisu z projednání nově navrhovaných EVL ze dne ). Konkrétně se jedná o následující lokality: CZ Červený kámen (nový návrh) CZ Libotín (nový návrh) CZ Skalka (nový návrh) CZ Palkovické hůrky (nový návrh) 58

63 CZ Ptačí hora (nový návrh) CZ Kojetínské vrchy (nový návrh) CZ Štramberk (nový návrh) CZ Hněvošický háj (nový návrh) CZ Kamenec u Dobré (nový návrh) CZ Horní Suchá - Barbora (nový návrh) CZ Pstruží potok (nový návrh) CZ Sovinec (bez plošných změn, úpravy předmětu ochrany) CZ Děhylovský potok - Štěpán (bez plošných změn, rozšíření předmětu ochrany) CZ Moravice (plošně beze změn, rozšíření předmětu ochrany) CZ Libavá (úprava rozlohy, rozšíření předmětu ochrany) CZ Řeka Ostravice (nový návrh v jižní části, plošná úprava ve střední části, úprava předmětu ochrany v severní části) CZ Olše (nový návrh v severní části Třinec, v jižní části plošné úpravy, úprava předmětu ochrany) CZ Hraniční meandry Odry (drobné plošné úpravy v hraniční oblasti - upřesnění hranice ve vazbě na státní hranici, rozšíření předmětu ochrany) CZ Poodří (bez plošných změn, úpravy předmětu ochrany) CZ Beskydy (bez plošných změn, úpravy předmětu ochrany). OSTATNÍ BIOLOGICKY CENNÉ LOKALITY Na území Moravskoslezského kraje se nachází další biologicky cenné lokality, u nichž lze předpokládat v dalších letech jejich zákonnou ochranu, nejčastěji prostřednictvím MZ CHÚ. Vhodným podkladem pro vymezení takových lokalit se jeví výstupy projektu VaV/620/20/03 Ministerstva životního prostředí ČR Optimalizace sítě maloplošných zvláště chráněných území v ČR (tzv. Česká NATURA). Výstupy projektu přinesly upřesňující poznatky o skutečném rozšíření a aktuálním stavu některých vzácných a řídce se vyskytujících biotopů v rámci Moravskoslezského kraje. V rámci projektu bylo vytipováno celkem 21 nových lokalit významných pro ochranu stávajících nedostatečně chráněných, vzácných a významných biotopů z hlediska druhové ochrany. Celková rozloha navržených lokalit činí 1 463,84 ha, tj. 0,26 % rozlohy Moravskoslezského kraje. V Příloze 15 je uveden přehled všech navržených lokalit včetně předmětů ochrany (dle katalogu biotopů ČR Chytrý et al. 2001), významných druhů rostlin a předpokládané kategorie ochrany dle ZOPK. PŘÍRODNÍ PARKY Na území MS kraje se nachází 5 přírodních parků: přírodní park Sovinecko, Údolí Bystřice, Oderské vrchy, Podbeskydí, Moravice. 59

64 Přírodní park Sovinecko Vyhlášen byl v roce 1994 okresními úřady v Bruntále, Olomouci a Šumperku (obecně závazná vyhláška č. 8/94 ze dne ). Jedná se o rozsáhlý přírodní park, který zaujímá celkovou rozlohu ha, z toho v okrese Olomouc ha, v okrese Šumperk ha a v okrese Bruntál ha. Podstatná část území patří ke geomorfologickému celku Nízkého Jeseníku, jihozápadním okrajem prochází zlomová linie, která tvoří rozhraní s Hornomoravským úvalem a severozápadní okraj zahrnuje výběžek Hanušovické vrchoviny. Posláním přírodního parku je zachovat typický ráz krajiny a lesní porosty s dochovanou strukturou a dřevinnou skladbou blízkou původním porostům, na které je vázána řada zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Přírodní park Údolí Bystřice Vyhlášen v roce 1995 okresními úřady v Olomouci a Bruntále (nařízení č. 3/1995 ze dne ). Celková rozloha přírodního parku je ha, z toho v okrese Bruntál je to ha. Přírodní park leží na severním pomezí okresu Olomouc při hranici s okresem Bruntál. Osu území vytváří řeka Bystřice a její údolní niva. V sevřeném údolí Bystřice se zachovaly lesy, které mají často přirozenou druhovou skladbu, místy i rozsáhlé porosty měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Západní a severní část území dnešního přírodního parku byla odlesněna a přeměněna na pastviny a louky. Z těch zbyly po nesmyslném odvodnění a rozorání jen fragmenty. I na nich se však zachovaly některé vzácné druhy, mj. kosatec sibiřský (Iris sibirica). Přírodní park Oderské vrchy Byl vyhlášen okresním úřadem v Novém Jičíně v roce Výměra území není ve vyhlášce uvedena. Přírodní park Oderské vrchy leží v jižní části fytogeografického okresu Jesenické podhůří a jen částečně zasahuje do fytochorionu Moravská brána. Typickým rysem krajinného rázu přírodního parku jsou náhorní plošiny (paroviny) a hluboce zaklesnutá údolí vodních toků, především řeky Odry, do podkladu prvohorních kulmských hornin s převládajícími drobami a břidlicemi. Přírodní park Podbeskydí Přírodní park Podbeskydí byl zřízen vyhláškou okresního úřadu v Novém Jičíně v roce 1994 (vyhláška č. 5/94 ze dne ). Výměra území není ve vyhlášce uvedena. Přírodní park vznikl přehlášením oblastí klidu Červený kámen a Kojetín. Krajina přírodního parku má mírně zvlněný reliéf s roztroušenými květnatými lesíky. Přírodní park Moravice Vyhlášen v roce 1994 okresním úřadem Opava (vyhláška čj.: 3/94 ze dne ). Přírodní park leží v údolí řeky Moravice. Zaujímá ha. Údolí řeky Moravice je největším a nejdelším údolím, které protíná Nízký Jeseník. V nižších polohách, zvláště v 60

65 údolích, se projevuje výrazná inverze. Zahloubená údolí a členitý reliéf podmiňují pestrost vegetačního krytu a na něj navazující fauny Krajina TYPOLOGIE KRAJINY Přesto, že na území Moravskoslezského kraje lze vymezit bohatou škálu typů krajiny nejrůznějších fyzických, kulturních i estetických vlastností, je pro potřebu návrhu obecných doporučení nezbytná určitá generalizace. Použitá typologie vychází z klasifikace autorů Stanislava Muranského a Pavla Naumana 15, která má dvě roviny: přísně objektivní typologickou (hodnotí soubor ekosystémů podle struktury využívání půdy) intersubjektivně hodnotící (podle hodnot životního prostředí, zřejmých ve vzhledu krajiny). Hodnocení začínalo stanovením příslušnosti území ke třem typům krajiny podle vzájemné relace přírodních a člověkem vytvořených prvků dle údajů evidence kultur. Na tuto typizaci pak navázalo vlastní krajinářské hodnocení v užším smyslu, které se skládá z hodnocení ekologického a estetického. Základním kritériem pro typologii krajiny byl zvolen koeficient ekologické stability (KES) podle vzorce: KES = lesní půda + louky + pastviny + zahrady + ovocné sady+ vinice+ rybníky + ost. vodoteče orná půda + chmelnice + zastavěné plochy + ostatní plochy Vzorec schematicky vyjadřuje poměr ploch s trvalými ekosystémy k plochám zbavovaným vegetace trvale nebo v každoročních cyklech, tedy ploch ekologicky stabilních a nestabilních. Při hodnotě KES Převažuje na katastrálním území pod 0,39 krajina plně antropogenizovaná (typ A) 0,4 0,89 přechodové pásmo A/H 0,90 2,89 krajina harmonická (typ H) 2,9 6,19 přechodové pásmo H/P nad 6,20 krajina relativně přírodní (typ P) Krajinná typologie byla ověřovaná terénními průzkumy a následně ještě korigována nad ortofotomapami kraje. Terénní šetření probíhalo v období červenec září Koeficient ekologické stability pro jednotlivá katastrální území MS kraje je zobrazen v kartogramu č. 11. Krajinný potenciál katastrálních území, vyjádřený podílem krajinářsky 15 Územní průmět významných prvků krajiny (Terplan 1977). 61

66 nejhodnotnějších kategorií (přírodní, harmonická, zvýšená estetická hodnota) v rámci k.ú. je vyjádřen v kartogramu č. 12. Krajina plně antropogenizovaná (antropická) Zahrnuje geograficky zpravidla roviny a plošiny v nadmořské výšce přibližně do 350 m n.m. s malou energií reliéfu. Typ této krajiny se přibližně kryje s rozsahem původní obydlené části země, krajiny pozměněné člověkem, tzv. ekumenou. Tak, jako v dávné minulosti, i na dnešním stupni civilizačních prostředků, klade jen nepatrné překážky rozvoji intenzivního zemědělství, průmyslu a osídlení. Je charakterizována menší rozlohou lesní i rozptýlené zeleně (porosty dřevinné vegetace). Z hlediska estetického hodnocení představuje krajinu, jež si pokud nebyla devastována dochovala základní stupeň estetické hodnoty. Lze ji charakterizovat jako životní prostředí, jež splňuje alespoň základní nároky člověka. K tomu, aby se stala plně vyhovujícím životním prostředím, vyžaduje rekonstrukci záměrným urbanistickým zásahem. Pro tento typ krajiny je zároveň charakteristické, že se v ní uchovaly přirozené enklávy vyššího hodnotového stupně tam, kde je to podmíněno místní povahou krajinného reliéfu (zahloubená údolí, pahorky, zbytky břehových porostů apod.). Často bývají tyto enklávy v dosahu sídlištních aglomerací. Z pohledu ochrany krajinného rázu se jedná o území s nejvyšší dynamikou vývojových proměn, tj. území s nižším výskytem historicky cenných krajinných prvků a struktur. Z hlediska měřítka krajiny se jedná o území s typickými makrostrukturami (polí, industriálních zón a zástavby), tj. o území velkého měřítka. Typickým zástupcem antropické krajiny jsou především regiony s koncentrací velkých měst, ve kterých převládá průmyslová činnost, např. Ostrava, Opava, Třinec, Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice. Krajina harmonická Do tohoto typu lze zahrnout lokality a krajinné celky, v nichž se zachovala rovnováha mezi přírodními prvky a zásahy člověka na utváření krajiny, projevující se vyváženým podílem přírodních tvarů a porostů a prolínajícími se tvary historického osídlení a zemědělské výroby. Zahrnuje některé zvláště významné části původní ekumeny, zvláště hojně je však zastoupena v oblasti ekumeny kolonizační, pozdního středověku a raného novověku. Vyskytuje se od nížin až po horské polohy, nejčastěji však v nižší a vyšší pahorkatině, zhruba od 350 do 800 m n.m. Přirozená povaha zvlněného reliéfu, jež byla a mnohde zůstává překážkou velkoplošných pozemkových úprav. Jedná se o krajinu, která v zásadě optimálně odpovídá požadavkům kladeným na zdravé a kulturně hodnotné přírodní prostředí. Poměrně hojně se v tomto krajinném typu uchoval větší rozsah území, jimž lze přiznat vysokou estetickou hodnotu. Hojně se zde vyskytují historické úpravy, v nichž se uchovaly soubory cenné lidové architektury a zbytky původního historického rozdělení polních tratí, ať již dominikálního nebo rustikálního původu. Uvedený typ krajiny se vyznačuje drobnějším měřítkem, daným vysokou diverzitou krajinné matrice. Krajina harmonická je zastoupena často v podhůří Hrubého Jeseníku (velmi výrazně Bruntálsko, oblast Brantické vrchoviny, Hynčické hornatiny, Jindřichovské pahorkatiny, jižního Krnovska, Budišovska, jihovýchodního Opavska) a celého podhůří Beskyd 62

67 Krajina přírodní Tento typ zahrnuje okrajové oblasti pravěké ekumeny (starý sídelní prostor), v níž přírodní podmínky v historické době omezovaly a dosud omezují zemědělské využívání a souvislé osídlení. Jde hlavně o horská území, hlavně v pohraničním pásmu. Řadí se k němu však i oblasti s vysokým stupněm zalesnění, které je nástupní formací po někdejším pohraničním nebo vnitrozemském hvozdu a kde obdobně i povaha krajinného reliéfu či půdních podmínek omezuje intenzitu osídlení a výroby. Charakteristickým znakem tohoto typu z hlediska životního prostředí je skutečnost, že dnešnímu člověku poskytuje příležitost k bezprostřední konfrontaci s přírodou, i když v naprosté většině jde o přírodu člověkem ovládnutou, kde někdejší nepřístupný hvozd je nahrazen hospodářským lesem, nanejvýše s omezenými enklávami skal nebo rašelinišť. Přesto má tento typ vysokou estetickou hodnotu, neboť v podmínkách naší krajiny představuje poměrně vzácné prostředí, kde člověk může realizovat svůj citový vztah k přírodě v její výrazné podobě. Krajina přírodní je zastoupena především na území CHKO Beskydy a Jeseníky, dále pak v údolí Moravice, části Podbeskydí aj. Historické krajinné struktury Jedná se o pojem s širším výkladovým rámcem, který označuje všechny objekty v krajině vytvořené člověkem nebo způsoby využití země (land use) se zvýšenou historickou (archeologickou) hodnotou. Mezi historické krajinné struktury (z pohledu ochrany krajinného rázu) jsou řazeny zejména ty, které mají výrazný percepční projev a jsou součástí význačných charakteristických znaků nebo rysů krajiny. Tyto objekty a krajinné struktury lze považovat za kulturní památky i v případě, že dosud nemají potvrzený ochranný režim (z hlediska zákona o památkové péči). Na jejich ochranu se vztahuje 12, zákona č. 114/1992 Sb. a znění Evropské úmluvy o krajině. Mezi historické krajinné struktury uvedeného významu patří zejména: zbytky historické plužiny (historické formy parcelace půdy doprovázené zvýšeným výskytem kamenic nebo vegetačních prvků na mezních liniích) kamenice a kamenné zídky pinky a sejpy odvaly, mělké propadliny s obvaly po historické těžbě extenzivní sady starých nebo krajových ovocných odrůd, lesní paseky, mozaiky záhumenic s bohatě strukturovaným zpravidla zemědělským využitím historické vodní kanály a regulace, mlýnské náhony, plavební kanály, rybníky stopy archeologických staveb ostatní historické objekty a technická díla. Historické krajinné struktury nebyly vymezovány na území CHKO. Mimo CHKO se vyskytují především v oblasti Nízkého Jeseníku, v Oderských vrších, Podbeskydí. 63

68 Estetická hodnota krajiny Charakteristiky krajiny jsou zprostředkovávány smyslovými vjemy člověka a prostřednictvím jeho estetických hodnot jsou promítány jako estetická hodnota krajiny. Ta se tedy vytváří v průběhu estetického zážitku jednotlivce. Nejedná se ale pouze o subjektivní zážitek nebo názor jednotlivce. Estetické hodnoty (normy) jedince jsou silně ovlivněny estetickými normami společnosti, proto lze ve vymezení estetické hodnoty krajiny stanovit i objektivní úroveň posuzování. Posuzování estetické hodnoty krajiny je náročné, protože vyžaduje širší spolupráci (participaci) veřejnosti. Výchozím podkladem byla klasifikace území se zvýšenou estetickou hodnotou krajiny 16 dle autorů Stanislava Muranského a Pavla Naumana (Územní průmět významných prvků krajiny 1978). Digitalizovaný podklad byl dále ověřován terénními průzkumy a následně ještě korigován nad ortofotomapami kraje. Při této korekci byl kladen důraz na oblasti s vyšší koncentrací historických krajinných struktur, s výrazným projevem kulturních dominant a sakrálních staveb, se zvýšenou koncentrací rozptýlené zeleně apod. Pohledové horizonty Pohledové horizonty uzavírají vůči obloze (obzor) nebo krajinnému pozadí krajinnou scénu. Pohledový horizont je prostorovou jednotkou a je územím pohledově významně exponovaným a na změny citlivým. Stavby, činnosti a záměry lokalizované na horizontu budou s vysokou pravděpodobností vnímané jako dominantní. Tvar horizontu (zejména obzoru) patří k významným identifikačním znakům krajiny. Z uvedeného důvodu je jejich ochrana nutnou součástí ochrany krajinného rázu. Historicky byly na horizonty umisťované stavby, které měly vysokou kulturní hodnotu. Z hlediska kulturního kontinua v ČR je proto možné na horizonty lokalizovat stavby výjimečných kvalit nebo symbolického významu. Ve Výkresu přírodních hodnot I. jsou vymezeny nejvýznamnější pohledové horizonty vázané na vrcholové partie Jeseníků a Beskyd. Vizuální citlivost krajiny Vizuální citlivost krajiny (dále jen VCK) indikuje schopnost krajiny odolávat změnám bez ztráty své kvality. VCK, která je funkcí především charakteru terénu a vegetačního krytu, je zpracovávána v prostředí geografických informačních systémů, kde dochází ke kombinaci mapových vrstev vzniklých na základě analýzy expozice, sklonitosti a viditelnosti digitálního modelu terénu MS kraje. Přitom vizuálně méně citlivá území jsou taková, která mají schopnost lépe odolat umístění navrhovaného záměru či změny ve využití území bez ztráty své kvality a naopak. Schematicky je vizuální citlivost území MS kraje znázorněna v kartogramu č Územní průmět významných prvků krajiny (Terplan 1977). 64

69 5. ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND A POZEMKY URČENÉ K PLNĚNÍ FUNKCÍ LESA Jevy a vlastnosti území popisované v této kapitole jsou zobrazeny ve Výkresu přírodních hodnot II., Výkresu limitů využití území II. a v kartogramech č. 14 až Zemědělský půdní fond Zemědělskou půdu tvoří orná půda, zahrady, ovocné sady, chmelnice, vinice a trvalé travní porosty. Kraj má ha zemědělské půdy (ČSÚ, k ), což představuje 51,1 % z celkové rozlohy. Jedná se o mírně podprůměrný podíl (v ČR 53,9 %), který řadí Moravskoslezský kraj na 8. místo mezi kraji v ČR. Hlavním důvodem jsou přírodní podmínky na území kraje velké zastoupení podhorských a horských území s nepříznivým klimatem a méně úrodnými, k zemědělství špatně využitelnými půdami (hnědé půdy, podzoly), často ve svazích s vysokou sklonitostí. V určitém rozsahu se projevuje též nemožnost zemědělsky využívat půdy, které by k tomu byly z hlediska svých vlastností velmi vhodné, z důvodů jiného funkčního využití předmětných ploch (okresy Karviná, Ostrava město, částečně Frýdek- Místek). Rozložení zemědělské půdy v rámci kraje je celkově velmi nerovnoměrné. V okresním srovnání mají největší podíl zemědělské půdy (ZPF) okresy Nový Jičín (65,1 %) a Opava (62,1 %), nejmenší Frýdek Místek (39,2 %) a Ostrava město (39,8 %). Mezi ORP má největší % zastoupení ZPF (přes 70 %) území ve správních obvodech obcí Kravaře a Bílovec, u poloviny ORP na území Moravskoslezského kraje je zastoupení zemědělské půdy nižší než 50 %. Nejedná se přitom pouze o převážně lesnatá území ORP v horách a vrchovinách (např. ORP Frýdlant n.o., Jablunkov), ale i území v průmyslové oblasti Ostravska (ORP Ostrava, Karviná). Méně než 10 % ZPF na celkové výměře mají obce Staré Hamry, Karlova Studánka, Malá Morávka, Bílá, Ludvíkov (absolutní minimum), naopak největší podíl, přes 90 %, představuje ZPF v obcích Rohov, Oldřišov, Sudice, Třebom (absolutní maximum). PEDOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA Území Moravskoslezského kraje se vyznačuje rozmanitým povrchem od rovin a nížinných pahorkatin až po hornatiny Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd. Západní a východní část území se od sebe podstatně liší geologicky (odlišným horninovým podložím), georeliéfem a geomorfologickým vývojem. Tyto rozdíly měly a mají vliv na ráz půdního pokryvu. Území kraje je tedy pedologicky velmi různorodé. Zastoupení ZPF na celkové rozloze obcí je znázorněno v kartogramu č. 14. Kromě činitelů přírodních (matečná hornina, povrch, podnebí, vodní režim, vegetace aj.) je půda v tomto průmyslem a těžbou silně ovlivněném regionu utvářena a modifikována pů 65

70 sobením přímých lidských zásahů (zejména Ostravská pánev) a imisní zátěží. V důsledku těžební činnosti a aktivit s ní souvisejících vznikly na významné části území kraje půdy antropogenního původu, s přemísenými půdními horizonty (kultizemě). Acidifikace kyselými dešti změnila chemismus půd, půdy jsou na mnoha místech kontaminovány těžkými kovy (kadmium, zinek, olovo aj.) z průmyslových provozů na Ostravsku (hutě, elektrárny, koksovny, velké chemické závody) a v polském Horním Slezsku. Půda, jak zemědělská, tak lesní, je poškozována také mechanicky, především vodní erozí, v Moravské bráně zčásti také erozí větrnou. Ke zvýšenému odnosu půdy a živin (humusu) dochází často rovněž v důsledku užívání těžké zemědělské techniky a nevhodných agrotechnických postupů. Tyto destrukční jevy se projevují zvláště výrazně v době mimořádných hydrometeorologických situací a mnohdy jsou spojeny s gravitačními procesy na svazích (tvorba nových nebo obnovování starých sesuvů). Půdní typy Půdní typ je souhrn půd stejného vývojového stupně, jejichž půdotvorné procesy byly vyvolány a řízeny obdobnými půdotvornými faktory a které tudíž mají souhlasné znaky a tím i půdní horizonty. K hlavním typům půd ve vrcholových oblastech Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských i Slezských Beskyd náležejí horské podzoly. V nižších polohách na ně navazují přechodné typy kryptopodzoly (rezivé půdy). V územích silně ovlivněných podzemní vodou - podél vodních toků, u řek Odry a Opavy se soustavami rybníků, v okolí pramenišť - se nacházejí glejové půdy a fluvizemě. Ve středohorských oblastech a vyšších polohách vrchovin (celá východní část Bruntálska, jih Opavska a Novojičínska) jsou vytvořeny především kyselé až silně kyselé kambizemě (hnědé půdy). Nejúrodnější půdy, zařaditelné do přechodného půdního typu mezi černozeměmi a luvizeměmi, se vyskytují na severu Opavska a v severním cípu Bruntálska (Osoblažský výběžek). Na Novojičínsku (Moravská brána) a též Ostravsku a Karvinsku (Ostravská pánev) se nacházejí především úrodné luvizemě. Dle genetické klasifikace se na území ČR vyskytuje 12 hlavních půdních typů. V Moravskoslezském kraji z nich mají největší zastoupení: kambizemě KM (hnědá půda) patří do skupiny půd hnědých, nejrozšířenější půdní typ v ČR, kvalita půd a základní fyzikální, chemické a biologické vlastnosti jsou velmi rozdílné, v závislosti na substrátu pseudogleje PG patří do skupiny půd hydromorfních, vyskytují se na rovinách, plošinách, mírně skloněných úpatích svahů, převažují sušší půdní stavy, proschnutí půdy bývá spojeno s jejím zatvrdnutím luvizemě LM patří do skupiny půd illimerických, jsou to půdy kyselé až mírně kyselé, dobře zásobené živinami, hůře vodou, mají méně příznivé fyzikální vlastnosti (jsou uléhavé) fluvizemě FM (nivní půda) patří do skupiny půd nivních, jsou v blízkosti vodních toků, mají velmi příznivý vodní režim, obecně jsou dobře obdělavatelné, ale v případě glejových procesů je obdělavatelnost podstatně zhoršená 66

71 hnědozemě HM patří do skupiny půd illimerických, obvykle jde o hluboké půdy, mírně až středně humózní, jde o nejlepší obilnářskou půdu s vysokou agronomickou hodnotou podzoly PZ patří do skupiny půd podzolových, vyvinuly se v nejvyšších horských polohách ve vlhkém a chladném klimatu. Půdní druhy Charakter podložních hornin a jejich zvětralin (především zrnitost) vedly ke vzniku různých půdních druhů. Ve vrcholových horských oblastech západní části území na metamorfovaných horninách (Hrubý Jeseník) a ve východní části na flyši (Moravskoslezské a Slezské Beskydy) převládají hlinitopísčité a písčitohlinité půdy s obsahem skeletu v rozmezí %. Ve vrchovinách (Nízký Jeseník a území severně od něj až po hranici s Polskem Zlatohorská vrchovina) mají půdy zrnitost převážně jílovitohlinitou. V níže položených územích (Moravská brána, Ostravská pánev, vnitrohorské kotliny a široká údolí) převládají půdy hlinité. OCHRANA ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU Zemědělská půda je klasifikována prostřednictvím bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ). Podrobnosti stanovuje vyhláška MZe č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika BPEJ a postup pro jejich vedení a aktualizaci. BPEJ vyjadřuje pětimístným číselným kódem hlavní půdní a klimatické podmínky, které mají vliv na produkční schopnost zemědělské půdy a její ekonomické ohodnocení. První číslice kódu BPEJ značí příslušnost ke klimatickému regionu (0-9), druhá a třetí číslice vymezuje příslušnost k hlavní půdní jednotce (HPJ, 01-78), což je základní taxonomická jednotka. Charakteristika HPJ je obsahem přílohy č. 2 k vyhlášce MZe č. 327/1998 Sb. Dohromady první tři číslice kódu zařazují příslušný zemědělský pozemek k hlavní půdně-klimatické jednotce (HPKJ). Čtvrtá číslice charakterizuje kombinaci svažitosti a expozice pozemku ke světovým stranám a pátá číslice vyjadřuje kombinaci hloubky půdního profilu a jeho skeletovitosti. Příslušnost zemědělské půdy ke konkrétní BPEJ znamená, na základě Metodického pokynu Odboru ochrany lesa a půdy MŽP ČR k odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu (č.j. OOLP/1067/96 ze dne , s platností od ), příslušnost k jedné z pěti tříd ochrany ZPF. Třída ochrany I. zahrnuje bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, třída ochrany V. půdy s velmi nízkou produkční schopností, většinou pro zemědělské účely postradatelné. Pro půdy zařazené do I. a II. třídy ochrany je Metodickým pokynem definován vysoký stupeň ochrany. Jejich výskyt v jednotlivých částech MS kraje, vyjádřený podílem na celkové rozloze obce, je schematicky znázorněn v kartogramu č. 15. Nejkvalitnější zemědělské půdy se na území Moravskoslezského kraje vyskytují v nížinných a pahorkatinných polohách v širším okolí řek Odry (Moravská brána, Ostravská pánev), Olše (Ostravská pánev) a Opavy (Středopolské nížiny). Z hlediska okresního členění se jedná o významné části okresů Opava, Nový Jičín, Ostrava město, Karviná, z hlediska členění na správní obvody ORP o Opavu, Kravaře, Hlučín, Bílovec, Nový Jičín, Kopřivnici, Ostravu, Bohumín, Orlovou, Karvinou, Havířov. Pro území okresů Ostrava město a Karviná (a příslušná území správních obvodů ORP) platí, že kvalitní zemědělské půdy se zde vysky 67

72 tovaly především v minulosti, v současnosti tvoří skutečný zemědělský půdní fond (převážně řazený do tříd ochrany I. a II.) méně než 50 % z celkové výměry území. Z obcí vesnického charakteru, kde lze hodnoty ukazatele považovat za blízké skutečnosti, existují na území kraje obce, v nichž je celý zemědělský půdní fond tvořen půdami I. a II. třídy ochrany (podíl na celkové výměře obce přesahuje 90 %) Velké Hoštice (absolutní maximum dle výpočtu 97,0 %), Otice, Holasovice, Chlebičov (vše okres Opava), Bravantice, Mankovice, Velké Albrechtice (vše okres Nový Jičín). V kraji se nachází celkem 17 obcí, které na svém území nemají zemědělskou půdu třídy ochrany I. a II., dalších 30 obcí má zemědělskou půdu této kvality pouze v rozsahu do 5 % území. STRUKTURA ZEMĚDĚLSKÉHO PŮDNÍHO FONDU Celková bilance využití ZPF na území MS kraje je uvedena v následujících dvou tabulkách. Struktura půdního fondu okresů MS kraje v ha (k ) zemědělská půda (ha) z toho (ha) orná půda ovocné sady zahrady TTP Bruntál Frýdek-Místek Karviná Nový Jičín Opava Ostrava-město Moravskoslezský kraj Zdroj: ČSÚ 2007 Struktura půdního fondu okresů MS kraje v % (k ) zemědělská půda z toho % ha % orná půda ov. sady a zahrady TTP nezemědělská půda (ha) Bruntál ,2 43,4 2,8 53, Frýdek-Místek ,2 48,7 9,8 41, Karviná ,3 68,3 17,3 14, Nový Jičín ,1 74,5 6,4 19, Opava ,1 81,8 3,9 14, Ostrava-město ,8 62,3 21,3 16, Moravskoslezský kraj ,1 62,9 6,6 30, ČR ,9 71,4 4,9 22, Zdroj: ČSÚ 2007, dopočet Atelier T-plan, s.r.o. Pozn.: V Moravskoslezském kraji se nevyskytují druhy pozemku vinice, chmelnice. V rámci ČR je podíl těchto druhů pozemků na celkové výměře zemědělské půdy 0,7 %. Komentář k oběma tabulkám: Od roku 2003 mají zemědělci povinnost registrovat užívanou půdu v Evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS). Tato evidence je povinná pro všechny 68

73 žadatele o dotace a legislativně je obsažena v novele zákona o zemědělství (č. 128/2003 Sb.). Ústřední evidence je vedena na MZe v digitální formě v členění na půdní bloky a díly půdních bloků na podkladě ortofotomap. Půda neregistrovaná v půdních blocích je zemědělská půda užívaná pro hobby produkci nebo samozásobení. Velké rozdíly mezi údaji z registru půdních bloků (RPB) a Katastru nemovitostí jsou však způsobeny tím, že registrována v RPB není půda opuštěná a neobdělávaná. V roce 2002 byl pro MZe za území Moravskoslezského kraje zhotoven RPB jako nástroj pro kontrolu dotací z EU (Ekotoxa Opava, s.r.o.). V Koncepci strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje (Ekotoxa Opava, s.r.o., 2004, aktualizace 2006) je např. uvedeno, že dle RPB tvoří zemědělská půda 41,7 % výměry kraje, zornění je 58,5 %. Údaje o struktuře ZPF vyjadřují způsob a míru zemědělsky využívané půdy. Jedná se o relativní údaje v územním členění dle jednotlivých obcí kraje, vztažené k celkové výměře obce. V části grafických příloh jsou tedy vyjádřeny formou kartogramů č. 16 až 18, vždy ve dvou formách: podílem na celkové rozloze obce podílem na celkové rozloze ZPF v obci. Orná půda (kartogramy 16.1 a 16.2) Orná půda jsou pozemky, na nichž se pravidelně pěstují obiloviny, okopaniny, pícniny, technické plodiny, zelenina a jiné zahradní plodiny, nebo které jsou dočasně zatravňovány (víceleté plodiny na orné půdě, event. dočasné louky). Patří sem i pařeniště, skleníky a japany, pokud jsou zřízeny na orné půdě. Kraj má ha orné půdy (ČSÚ, k ), což představuje 32,1 % z celkové výměry. Procento zornění ZPF (62,9 %) je vzhledem k průměru za Česko (71,4 %) mírně podprůměrné. Hlavním důvodem nižšího než průměrného (vzhledem k ČR) zastoupení orné půdy na území Moravskoslezského kraje jsou přírodní podmínky na území kraje velký rozsah podhorských a horských území s nepříznivým klimatem a méně úrodnými, k zemědělství špatně využitelnými půdami (hnědé půdy, podzoly), často ve svazích s vysokou sklonitostí. Tradičně podstatnou část ze zemědělské půdy v těchto polohách představují louky a pastviny (trvalé travní porosty), zatravňování zemědělské půdy je v poslední době silně dotováno ze strany státu a EU. 69

74 Intenzita zemědělského hospodaření je do značné míry charakterizována procentem zornění ZPF. V okresech Opava a Nový Jičín přesahuje procento zornění celostátní průměr (81,8 %, resp. 74,5 %), naopak výrazně nižší je v okresech Bruntál a Frýdek Místek (43,4 %, resp. 48,7 %). Mezi ORP mají největší % zornění (přes 80 %) území ve správních obvodech obcí Kravaře, Opava a Hlučín. Jedná se zároveň o území, v nichž je i celkové zastoupení zemědělské půdy vysoké. Nejnižší podíl orné půdy na celkové půdě zemědělské mají území ve správních obvodech ORP v horách a vrchovinách. Je možno je rozlišit na území, která mají celkově nízké zastoupení zemědělské půdy (ORP Frýdlant n.o., Jablunkov) a na území, v nichž je zemědělská půda zastoupena poměrně významně, ale je z velké části trvale zatravněna (ORP Rýmařov, Bruntál). Trvalé travní porosty (kartogramy 17.1 a 17.2) Trvalé travní porosty - ukazatel se skládá z dřívějšího ukazatele louky, což jsou pozemky porostlé travinami, u nichž hlavním výtěžkem je seno (tráva), i když se nahodile spásají, a z ukazatele pastviny, což jsou pozemky porostlé travinami, které jsou určeny k trvalému spásání, i když se nahodile sečou. Patří sem též pastevní výběhy pro skot, vepřový dobytek a drůbež. Kraj má velkou celkovou rozlohu trvalých travních porostů (TTP) ha (k ), což představuje 15,6 % z celkové výměry. Procento zatravnění ZPF (30,5 %) je vzhledem k průměru za Česko (23 %) vysoké. Hlavním důvodem jsou přírodní podmínky na území kraje, kde v horských a podhorských polohách tradičně podstatnou část ze zemědělské půdy představují louky a pastviny (trvalé travní porosty). V posledních letech dochází k podstatnému nárůstu zastoupení TTP, důvodem je zejména výrazná státní podpora a orientace některých zemědělců na extenzivnější, ekologicky příznivější formy hospodaření. Největší výměry TTP má okres Bruntál ( ha 24,9 % výměry okresu, 53,8 % zatravnění ZPF), zejména obce v Nízkém Jeseníku (ORP Rýmařov, jihozápad ORP Bruntál), vysoké procento zatravnění mají i některá další území, v nichž je výměra zemědělské půdy celkově nižší (z okresu Bruntál ještě západ ORP Krnov, z okresu Frýdek Místek ORP Jablunkov, jih ORP Frýdek Místek, ORP Frýdlant n.o.). Nižší podíl TTP než 5 % z celkové výměry území má celkem 56 obcí kraje, nejnižší je tento ukazatel u obcí Oldřišov (absolutní minimum), Otice, Jezdkovice, Šenov u Nového Jičína, vyšší než 40 % je u celkem 18 obcí, z toho u obcí Malá Šťáhle (absolutní maximum), Velká Šťáhle, Dolní Moravice, Písečná, Oborná, Horní Město, Břidličná přesahuje 50 %. Město Rýmařov, jako správní centrum obvodu ORP, má na svém území podíl TTP na celkové výměře 49,9 %, město Bruntál 36,8 %. Specielní zemědělské kultury (kartogramy 18.1 a 18.2) Specielní zemědělské kultury zahrnují ovocné sady, zahrady, vinice, chmelnice. V Moravskoslezském kraji se plochy chmelnic a vinic nevyskytují. Ukazatel se tedy shoduje s ukazatelem: podíl druhu pozemku ovocné sady a zahrady z celkové výměry obce. 70

75 Kraj má celkovou rozlohu ovocných sadů a zahrad ha (k ), což představuje 3,4 % z celkové výměry. Podíl na výměře zemědělské půdy (6,6 %) je, vzhledem k průměru za Česko (4,9 %), relativně vysoký. Je dán celkově nadprůměrným stupněm urbanizace území kraje, zejména v prostoru Ostravské pánve. Zahrady zde tvoří část zastavěného území. Na celkové výměře položky ovocné sady a zahrady se zahrady podílejí z 96,1 % ( ha), ovocné sady pouze z 3,9 % (705 ha). Největší absolutní výměry zahrad a ovocných sadů má okres Frýdek Místek (4 909 ha 3,9 % výměry okresu, 9,8 % výměry ZPF), zastoupení z hlediska podílu na celkové ploše či ploše ZPF je však výrazně vyšší u okresů Ostrava město (8,5 %, resp. 21,3 % ha) a Karviná (8,7 %, resp. 17,3 % ha). Nejnižší je tento podíl v okrese Bruntál (1,3 %, resp. 2,8 % ha). Ukazatel podílu speciálních kultur, v tomto případě ovocných sadů a zahrad, na celkové výměře obce má mezi obcemi Moravskoslezského kraje rozptyl hodnot 0,1 % - 17,1 %. U celkem 45 obcí je nižší než 1 %, nejnižší je u obcí Bílá (absolutní minimum), Horní Lomná, Dětřichov nad Bystřicí, Staré Hamry. Vyšší než 5 % je celkem u 75 obcí, vyšší než 10 % u celkem 11 obcí, z toho u obcí Orlová (absolutní maximum), Petřvald, Frenštát pod Radhoštěm, Doubrava a Rychvald přesahuje 12 %. Ve městě Havířov tvoří podíl zahrad a ovocných sadů na celkové výměře území 11,4 %, v Českém Těšíně 10,5 %, v Ostravě 8,5 % a Frýdku Místku 8,0 %. INVESTICE DO PŮDY ZA ÚČELEM ZLEPŠENÍ PŮDNÍ ÚRODNOSTI Dle Metodického návodu MMR k vyhlášce č. 500/2006 Sb. se jedná o stavby a zařízení pro protierozní ochranu, optimalizaci vodního režimu a revitalizaci krajiny a drobných vodních toků. Na území Moravskoslezského kraje bylo v minulosti za účelem zlepšení půdní úrodnosti provedeno odvodnění a následné rekultivace na 83,4 tis. ha, tj. na 29 % zemědělské půdy. Rozsah vybudovaných závlah činil pouze 680 ha, tj. 0,2 % zemědělské půdy. Všechny projekty a stavby po roce 1990 byly zastaveny. Rozsah odvodnění a závlah se tedy od roku 1990 nezměnil, reálně však poklesl. Značná část odvodněných a rekultivovaných ploch se vlivem špatné nebo žádné údržby drenážních systémů v současnosti pozvolna vrací ke svému původnímu stavu. Ztracená investice je zčásti dána nevhodným výběrem území v období socialistického zemědělství (tzv. náhradní rekultivace), zčásti nekvalitním provedením odvodnění, zčásti nedostatkem finančních prostředků na straně vlastníků či nájemců pozemků. Stav odvodnění a závlah v okresech k odvodněno (ha) tj. % ze zemědělské půdy zavlaženo (ha) tj. % ze zemědělské půdy Bruntál ,34 23,58 45,00 0,06 Frýdek-Místek ,16 34,74 80,90 0,16 Karviná 4 555,24 25,63 0,00 0,00 Nový Jičín ,17 38,91 0,00 0,00 Opava ,32 26,00 438,76 0,62 Ostrava-město 1 142,61 13,14 120,00 1,38 71

76 odvodněno (ha) tj. % ze zemědělské půdy zavlaženo (ha) tj. % ze zemědělské půdy Moravskoslezský kraj ,84 29,18 684,66 0,24 ČR ,89 25, ,61 3,63 Zdroj: Ekotoxa Opava, s.r.o., 2005 NÁROKY NA ZPF V OBDOBÍ V Moravskoslezském kraji, obdobně jako na území celé ČR, v posledních 15 letech dochází ke stálému poklesu rozlohy zemědělské půdy. Vyhodnocení tohoto trendu ve formě změny podílu zemědělské půdy na celkové výměře obcí v letech (index 2006/1996) a (index 2006/2001) je prezentován v kartogramech 19.1 a V obcích MS kraje došlo v období v průměru k úbytku cca 1 % zemědělské půdy. K úbytku ZPF došlo v celkem 207 z 299 obcí kraje. Naopak přírůstek zastoupení ZPF na celkové výměře zaznamenalo 92 obcí kraje. Zcela největší byl v obci Malenovice (na 110,1 %), u ostatních nepřesáhl 3 % (např. Chlebišov, Hlinka, Hradec nad Moravicí aj.). U obce Malenovice došlo k nárůstu o 35 ha mezi lety 1996 a 2001 a o další 2 ha do roku 2006, prakticky celý nárůst je evidován u TTP. Některé z úbytků/přírůstků, zejména v případě, že se pohybují v těsné blízkosti 100 %, lze připsat spíše drobným úpravám v evidenci, než reálným změnám ve výměře ZPF. Jednou z hlavních příčin úbytku ZPF je pokračující urbanizace území 17 především: výstavba dopravní infrastruktury dálnice D47 (obce v levobřežní části Oderského úvalu) rychlostní silnice R48 a průmyslové zóny Nošovice (centrální a východní část obvodu ORP Frýdek-Místek) průmyslových zón a skladových areálů, obchodně-komerčních center Ostrava (komerční občanská vybavenost) Frýdecko-Místecko (v souvislosti s realizací průmyslové zóny Nošovice) výstavba nových obytných a rekreačních zón podhůří a úpatí Beskyd (mj. Palkovice, Malenovice, Lhotka, Pstruží Trojanovice, Kunčice p.o., Čeladná, Ostravice) sídla při západním okraji Ostravy (Vřesina, Čavišov, Velká Polom, Horní Lhota, Budišovice, Mokré Lazce) sídla při jižním okraji Opavy (Otice, Uhřínov, Branka u Opavy) důsledky těžební činnosti koncentrace těžby uhlí do prostrou Karvinska. Další významnou příčinou úbytku zemědělské půdy je její zalesňování, které je ze strany státu dotováno (Nařízení vlády č. 239/2007 Sb., o stanovení podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy). Tento trend je významný především v podhorských a horských polohách (Beskydy, Bruntálsko, Krnovsko, Jablunkovsko jv. část). V tomto pří 17 Viz kartogram č. 20 Přírůstek/úbytek zastavěných ploch v obcích MS kraje

77 padě nedochází k definitivní ztrátě půdy, ovšem rezignace na zemědělské hospodaření v širším měřítku přináší postupnou změnu rázu krajiny a omezení možnosti zaměstnání ve venkovských oblastech. 73

78 5.2. Pozemky určené k plnění funkcí lesa PŘÍRODNÍ LESNÍ OBLASTI Lesní fond MS kraje náleží do 7 přírodních lesních oblastí (PLO). Charakteristiky lesů jsou dány příslušností k jednotlivým PLO a jejich rozčleněním dle geomorfologie na: nížinné PLO 32 pahorkatinné až vrchovinné PLO 28, 29, 39 a 41 hornatinné PLO 27, 40. Odlišnosti mezi těmito přírodními lesními oblastmi jsou velmi výrazné a ovlivňují převážnou většinu krajinných a lesnických charakteristik. Základní parametry uvedených PLO jsou uvedeny níže v tabulce. Katastrální výměra přírodních lesních oblastí na území Moravskoslezského kraje Přírodní lesní oblast (PLO) katastrální výměra (ha) číslo název celkem z toho MSK 27 Hrubý Jeseník Předhoří Hrubého Jeseníku Nízký Jeseník Slezská nížina Podbeskydská pahorkatina Moravskoslezské Beskydy Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky celkem Zdroj: Kupčák a kol., 2007 Přírodních lesní oblasti na území Moravskoslezského kraje. (Zdroj: Brhelová a kol., 2006) 74

79 PLO: 27 Hrubý Jeseník, 28 Předhoří Hrubého Jeseníku, 29 Nízký Jeseník, 32 Slezská nížina, 39 Podbeskydská pahorkatina, 40 Moravskoslezské Beskydy, 41 Hostýnsko-vsetínská vrchovina a Javorníky Lesní fond kraje náleží do 7 přírodních lesních oblastí (PLO). Charakteristiky lesů jsou dány příslušností k jednotlivým PLO a jejich rozčleněním dle geomorfologie na nížinné PLO 32, pahorkatinné až vrchovinné PLO 28, 29, 39 a 41 a hornatinné PLO 27, 40. Na tomto principu (geomorfologické charakteristice) je postaveno i jejich vymezení. Odlišnosti mezi těmito přírodními lesními oblastmi (32 x 28, 29, 39 x 40) jsou velmi výrazné a ovlivňují převážnou většinu krajinných a lesnických charakteristik. Mezi ně patří zejména lesnatost území, která se pohybuje od velmi nízké v rámci PLO 32 a 39 až po vysokou lesnatost v hornatinných PLO 27 a 40. Stejně tak se liší ve vegetační stupňovitosti a potažmo přirozené druhové skladbě (nížiny - dub střední a vyšší polohy - buk horské polohy - smrk). LESNATOST Rozloha lesních pozemků v Moravskoslezském kraji činila k ha, což při celkové katastrální výměře Moravskoslezského kraje ha znamená lesnatost 35,5 %, která odpovídá průměrné lesnatosti České republiky. Na jednoho obyvatele tak připadá 0,15 ha lesa (průměr za Českou republiku je 0,25 ha). Lesnatost je na území kraje velmi nerovnoměrně rozložena. Nejvyšší lesnatost je v horských oblastech Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd a v některých katastrech Nízkého Jeseníku. V 26 katastrech s nejvyšší lesnatostí (> 75 %, průměrná lesnatost 85,7 %), které zaujímají přibližně 13 % rozlohy Moravskoslezského kraje, je soustředěna bezmála ⅓ lesů (31,9 %, tj ,52 ha lesů) a v 74 katastrech s vysokou lesnatostí (50-75 %, průměrná lesnatost 61,8 %), které zaujímají 14 % rozlohy Moravskoslezského kraje, ¼ lesů (49 257,38 ha) 18. Obecné údaje o výměrách a lesnatosti Moravskoslezského kraje Plocha (ha) Lesnatost (%) Celková výměra z celkové výměry ne-lesní půda PUPFL ,57 z PUPFL porostní půda ,35 bezlesí, jiné a ostatní pozemky procento porostní půdy z PUPFL 96,57 Zdroj: Kupčák a kol., 2007 Výměra lesů v katastrech podle lesnatosti (Zdroj: Brhelová a kol., 2006) 18 Brhelová a kol.,

80 REKONSTRUKCE POTENCIÁLNÍ PŘIROZENÉ DŘEVINNÉ SKLADBY Potenciální přirozenou vegetaci v Moravskoslezském kraji tvoří téměř výlučně lesní společenstva. Mapa potenciální přírodní vegetace (Zdroj: Brhelová a kol., 2006) JLJSDB nížinné luhy, OL olšiny, JDDBBK jedlo-dubové bučiny až jedlo-bukové doubravy, DBBK dubové bučiny, JSJV suťové lesy, BK bučiny, DBSMJD dubové jedliny a smrkové jedliny, JDBK jedlové bučiny, SMJDBK smrko-jedlové bučiny, BKSM bukové smrčiny, SM smrčiny, ALP subalpínská bezlesí a alpínské hole VĚKOVÁ STRUKTURA LESŮ Vysoká rozloha 5. věkového stupně je způsobena zalesňováním zemědělských půd v padesátých letech minulého století. Výrazně nadnormální rozloha 1. věkového stupně (tedy porostů, které k datu počátku platnosti LHP dosahovaly věku 1 10 let) je způsobena kalamitami, které od první poloviny 90. let opakovaně postihují některé oblasti Moravskoslezského kraje. Nahodilé těžby velkého rozsahu, které zasahují i do mladých porostů tak ještě posilují nadnormální zastoupení starých porostů (nad 90 let), protože při velkém rozsahu nahodilých těžeb jsou úmyslné těžby včetně obnovních odkládány. Všechny věkové stupně počínaje desátým a výše mají nadnormální rozlohu. 76

81 Graf plošného rozložení věkových stupňů DRUHOVÁ SKLADBA LESŮ - POROVNÁNÍ S PŘIROZENOU DŘEVINNOU SKLADBOU Současná dřevinná skladba v Moravskoslezském kraji je výsledkem dlouhodobého ovlivňování lesů člověkem. Původní přírodní lesy byly již před několika tisíci lety káceny, klučeny, žďářeny a vypásány, což vedlo kromě výrazného snížení rozlohy lesů také k významným změnám v jejich dřevinné skladbě. Od novověku byly při obnově zdevastovaných lesů užívány hospodářské dřeviny především smrk, jehož osivo a sadební materiál byl dostupný a který dával výborné hospodářské výsledky. Použitím smrku byly sice zachráněny lesy na našem území a lesnatost dokonce až do současnosti mírně stoupá, ale v důsledku lidské činnosti tak došlo k mnohonásobnému nárůstu zastoupení smrku na současných více než 67 %. Vzrostlo rovněž zastoupení borovice (asi 32x), modřínu (7x), olší (2x), topolů a vrb (10x). V souvislosti s převládajícím pasečným hospodařením vzrostlo také zastoupení břízy (25x). Naopak výrazně pokleslo zastoupení buku (více než 5x), dubů (1,6x) a v důsledku epidemie grafiózy také jilmů (20x), které se tak staly ohroženým druhem. V důsledku ústupu jedle, která by byla v přirozených lesích nejběžnější jehličnatou dřevinou a druhou nejběžnější dřevinou (po buku) vůbec, z dosud ne zcela objasněných příčin ve druhé polovině minulého století prudce kleslo její zastoupení (více než 21x). Cílová dřevinná skladba odráží obrat v pohledu na hospodaření v lesích, ke kterému došlo na konci minulého století. Od čistě hospodářského významu a zajišťování mimoprodukčních funkcí úplavem přešlo lesnictví ke zvýšenému důrazu na ekologické, hydrické, rekreační a další funkce lesa. Pro nízkou ekologickou stabilitu smrkových porostů je ve 3. LVS smrk z obnovního cíle zcela vyloučen, ve 4. LVS je jeho pěstování výrazně omezeno. Naopak zastoupení jedle by se mělo zvyšovat (pěstební cíl 9,6 %). Rovněž buk s dubem po 77

82 stupně nahrazují smrk na svých přirozených stanovištích. Stále je v cílové druhové skladbě počítáno se zvýšeným podílem modřínu. Graf přirozené současné a cílové dřevinné skladby HOSPODÁŘSKÉ SOUBORY CÍLOVÁ HOSPODÁŘSTVÍ Na území Moravskoslezského kraje převažují živná stanoviště středních poloh hospodářský soubor (HS) 45 35,31 % a živná stanoviště vyšších poloh HS 55 29,13 % a exponovaná stanoviště vyšších poloh HS 51 10,54 %. Ostatní hospodářské soubory nedosahují 5 %. Zastoupení hospodářských souborů (cílových hospodářství) na území Moravskoslezského kraje (Zdroj: Kupčák a kol., 2007) 78

83 SPOLEČENSKÉ POŽADAVKY NA FUNKCE LESŮ Z níže uvedené tabulky, prezentující zvýšený společenský zájem či požadavek na lesní porosty je zřejmé, že lesy na území Moravskoslezského kraje mají zásadní význam zejména z hlediska funkce hydricko-vodohospodářské (OP vodních zdrojů, CHOPAV) a ekologickostabilizační (CHKO, MZCHU, ÚSES). K významnosti funkce hydricko-vodohospodářské přispívá poloha Moravskoslezského kraje převážně na horních či středních částech povodí. Význam funkce ekologicko-stabilizační bude dále akcentován implementací soustavy NATURA Deklarování zvýšených společenských požadavků na lesy je postaveno na dvou odlišných přístupech první reflektuje kvalitu a předpoklad, že schopnosti lesních porostů plnit funkce lesů odpovídají společenským požadavkům typicky maloplošná zvláště chráněná území či genové základny. Druhý je postaven právě na společenském požadavku a lokalizaci lesů bez ohledu na jejich funkční schopnosti např. lesy městské a rekreační. Plošná bilance mimoprodukčních funkcí lesa je uvedena v následující tabulce. Funkce Plošný podíl celospolečenských požadavků na PUPFL vrstva OPRL Moravskoslezský kraj ČR ha z PUPFL % z PUPFL % z PUPFL Chráněná oblast přirozené akumulace vod CHOPAV , 63 49, 64 3,66 PHO vodních zdrojů stupeň 1 PHO1 1390, 08 0,71 0,05 PHO vodních zdrojů všech stupňů PHO vše ,53 37,27 2,75 Pásma léčivých zdrojů PALZ 3 876,52 1,99 0,15 Národní parky VCHU 0,00 0,00 0,00 Chráněné krajinné oblasti VCHU ,68 36,47 2,69 Maloplošná zvláště chráněná území PP, NPP, PR, NPR MZCHU 4 489,96 2,30 0,17 Přírodní parky VCHU ,75 14,12 1,04 Ley městské a lázeňské LAZN-MEST 3 043, 28 1,56 0,11 Lesy pro potřebu výuky SKOL 0,00 0,00 0,00 Genové základny GENO ,80 6,18 0,46 Biocentra ÚSES USES ,51 15,30 1,13 Obory a bažantnice MYSL 2 078,34 1,06 0,08 Lesy ovlivněné rekreací REKR 4 907,76 2,51 0,19 Pásmo ohrožení imisemi A POM-A 0,00 0,00 0,00 Pásmo ohrožení imisemi B POM-B 7 804,61 4,00 0,29 Pásmo ohrožení imisemi C POM-C ,12 25,77 1,90 Pásmo ohrožení imisemi D POM-D ,80 70,24 5,18 Poškození zvěří (loupání) plošné ZVER-P 3 244,22 1,66 0,12 Poškození zvěří (loupání) rozptýlené ZVER-R ,02 17,64 1,30 Zdroj: Kupčák a kol., 2007 Vzhledem k častému překryvu a synergii funkční schopností lesních porostů i společenských požadavků je plocha lesů zvláštního určení výrazně menší než lesů se zvýšeným funkčním významem. Obecně lze říct, že je v rámci Moravskoslezského kraje významný prostor (potenciál) pro další vymezení lesů zvláštního určení (viz tab. níže). Kategorizace lesů Kategorie lesa hospodářské ochranné zvl. určení celkem 79

84 porostní půda (ha) % 84,8 1,1 14,1 100,0 zásoba m 3 bez kůry (b.k.) m 3 /ha* 293,3 166,6 304,5 293,5 m 3 /ha (včetně holin) 290,2 165,1 302,9 290,6 obmýtí v letech 109,2 148,3 128,7 112,4 obnovní doba 33,9 48,0 39,0 34,7 průměrný věk* 58,9 120,3 65,6 60,5 průměrné zakmenění* 9,1 7,5 9,3 9,1 * bez holin (dle OPRL a Kupčáka a kol., 2007) Subkategorie lesů v Moravskoslezském kraji Subkategorie porostní půda (ha) % celk. 10 lesy hospodářské ,8 21a mimořádně nepříznivá stanoviště 313 0,2 21b vysokohorské lesy ,8 21c lesy v klečovém lesním vegetačním stupni 262 0,1 31a pásma ochrany vodních zdrojů I. stupně ,7 31b ochranná pásma zdrojů léčivých a minerálních vod ,2 31c území národních parků a národních přírodních rezervací 747 0,4 32a 1. zóny CHKO, přírodní rezervace a přírodní památky ,8 32b lázeňské lesy 60 0,0 32c příměstské a rekreační lesy ,2 32d lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce 386 0,2 32e lesy se zvýšenou ochrannou funkcí ,8 32f lesy významné pro uchováni biodiverzity ,7 32g uznané obory a samostatné bažantnice ,7 32h jiný veřejný zájem ,3 Celkem ,0 STRUKTURA VLASTNICTVÍ Většina lesů v Moravskoslezském kraji je v majetku státu: státní podnik Lesy České republiky obhospodařuje cca 141 tis. ha lesů, tj. 75 % výměry lesů v Moravskoslezském kraji. Další 2,07 % výměry lesů (bezmála 4 tis. ha) spravují organizace zřízené Ministerstvem obrany ČR. Více než 10 % výměry lesů (18,8 tis. ha) je v majetku měst a obcí. Skoro 11 % lesů v Moravskoslezském kraji (20 tis. ha) patří soukromým vlastníkům. Porovnání druhů vlastnictví v ČR a Moravskoslezském kraji Vlastnické kategorie Česká republika % por. půdy por. půda (ha) ČR Moravskoslezský kraj % por. půdy por. půda (ha) MSK Státní lesy , ,82 78,23 z toho LČR, s.p , ,53 75,80 vojenské lesy a statky , ,49 2,07 lesy MŽP (NP) , krajské lesy (střední školy ap.) ,15 0,06 0 ostatní ,86 17,93 0,01 lesy MŽP (AOPK) 360 0, původní státní ,81 647,81 0,35 Právnické osoby ,19 979,73 0,53 80

85 Vlastnické kategorie Česká republika % por. půdy por. půda (ha) ČR Moravskoslezský kraj % por. půdy por. půda (ha) MSK Státní lesy , ,82 78,23 Obce a městské lesy , ,61 10,07 Lesy církevní a náboženské spol ,08 76,47 0,04 Lesní družstva a společnosti ,27 741,06 0,4 Lesy ve vlastnictví fyzických osob , ,09 10,73 Ostatní (nezařazené) lesy CELKEM , PÁSMA OHROŽENÍ IMISEMI Pásma ohrožení imisemi (POIM) jsou definována vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 78/96 Sb. Plošné zastoupení lesních porostů v pásmech ohrožení imisemi v Moravskoslezském kraji (Zdroj: Brhelová a kol., 2006) ZMĚNY V LESNATOSTI ÚZEMÍ Z hlediska statistického, nebo přesněji srovnáním aktuálního stavu s údaji katastru nemovitostí, dochází k nepřesnostem několika mechanismy jednak tím, že jako lesní porosty jsou zařízeny i části lesů na jiných druzích pozemků a naopak na parcele vedené 81