MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sportovních studií. Katedra společenských věd a managementu sportu. Analýza financování Českého olympijského výboru

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu Analýza financování Českého olympijského výboru Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jan Mach Vypracovala: Kristýna Loudová Managemet sportu Brno, 2014

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě použité literatury a pramenů uvedených v použité literatuře.. V Brně dne Kristýna Loudová

3 Poděkování Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce Mgr. Janu Machovi za pomoc, odborné vedení, cenné rady a informace při vypracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat, i přes velmi obtížnou komunikaci, mluvčímu Českého olympijského výboru Alexandrovi Klimentovi za poskytnutí informací a materiálů.

4 Obsah Úvod Historie ČOV Počátky olympismu ČSOV po vzniku 1. republiky Komunismus a jeho zásah do olympijského dění Novodobá historie Financování tělesné kultury v ČR Struktura sportu v ČR Česká unie sportu Financování z veřejného a soukromého sektoru Veřejný sektor Soukromý sektor Financování Českého olympijského výboru Finanční analýza teorie Vznik finanční analýzy Dělení finanční analýzy Externí analýza Interní analýza Český olympijský výbor Stanovy ČOV Olympijská charta Světový antidopingový kodex Orgány a složky ČOV Plénum ČOV Výkonný výbor ČOV Revizní komise ČOV Rozhodčí komise ČOV Ombudsman ČOV Právní postavení a majetek ČOV Symbolika ČOV Partneři Plány financování ČOV Finanční plány na rok

5 Skutečnost roku Finanční plány na rok Skutečnost roku Finanční plány na rok Skutečnost roku Finanční plány na rok Skutečnost roku Diskuze Závěr Seznam použité literatury Internetové zdroje a elektronické dokumenty Seznam obrázků a tabulek Resumé... 51

6 Úvod Sport, stále frekventovanější pojem v našem každodenním životě i v odborné literatuře, označuje nikoli pouze jedinečnou pohybovou aktivitu a herní situaci, nýbrž je zároveň i významným sociálním jevem. Jeho význam je dnes umocňován svým nesporným dopadem v rovině sociální, ekonomické i kulturní. (Sekot, 2006, str. 7) Sport v České republice je zastupován především Českým olympijským výborem a právě olympijský výbor se na našem území stará o největší propagaci sportu. Snaží se o celkové zlepšení stavu sportovních center a snaží se sport zpřístupnit všem, bez ohledu na věk, handicap či jiné omezení. Vždy se při konání olympijských her, jak letních tak i zimních, snaží spojit celý národ a společnými silami dohnat naše reprezentanty k co nejlepším výkonům. Každý člověk, který má alespoň trochu zájem o sport, se do činnosti samotného výboru může zapojit pomocí dobrovolnictví, které Český olympijský výbor plně podporuje. Právě díky takovým lidem a pomoci ČOV se rodí takové projekty, jako olympijské parky a české domy. Toto téma Analýza financování Českého olympijského výboru, pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala z důvodu, protože každoročně sleduji každou naší sportovní reprezentaci na různých akcích, ať už olympijské hry, nebo světové či evropské šampionáty. Ale za každou takovou reprezentací stojí nejen tvrdá práce samotných sportovců, ale také množství financí. Cílem mojí bakalářské práce je přiblížit vznik a financování Českého olympijského výboru a samotné hospodaření výboru s financemi. Období obsahuje dva olympijské roky a tak dalším z cílů mé práce je zjistit, jak Český olympijský výbor finančně podporuje přípravu sportovců a celkovou podporu talentované mládeže u nás. V první části je rozebrána historie a vznik Českého olympijského výboru, celkové financování sportu v České republice a poodhalení části zdrojů financí 6

7 ČOV, které jsou potom podrobněji rozebrány v následující kapitole. Teoretické vysvětlení pojmu finanční analýza a její základní dělení. V této části jsem čerpala především z odborné literatury. V další části je rozebrána samotná struktura Českého olympijského výboru a jeho jednotlivé orgány, symbolika a partneři. Zde mi byly největším zdrojem informací Stanovy ČOV a veřejně přístupný materiál poskytnutý na oficiálních stránkách výboru. V poslední části jsou potom rozebrány plány na financování v jednotlivých letech a skutečnost, kolik financí bylo reálně a na jakou činnost poskytnuto, kde stěžejním bodem byl poskytnutý materiál od Českého olympijského výboru. 7

8 1. Historie ČOV 1.1. Počátky olympismu Počátek olympismu na našem území se datuje již ke konci 19. století. Češi se stabilně zajímali o utváření a šíření olympismu všeobecně. Stáli u zrodu Mezinárodního olympijského výboru a více než století patřili k pevným článkům olympijského hnutí. Za celou existenci novodobých olympijských her, se nezúčastnili pouze třikrát a často byli velice úspěšní. Většina sportovců medailistů se stali legendami jak v národním tak mezinárodním měřítku. (ČOV, 2012, ) Gymnaziální profesor Jiří Guth byl mezi prvními jmenovanými členy nově zakládaného Mezinárodního olympijského výboru na kongresu v Paříži v roce Guth měl zastupovat MOV v zemi svého původu. Po návratu začal s organizací výboru českého. První pokus v roce 1896 se ale nezdařil a tak Český olympijský výbor vznikl oficiálně až o 3 roky později, tedy 18. května Vznikl návrhem České amatérské atletické unie, která vznikla roku 1897, v souvislosti s nadcházejícími II. olympijskými hrami v roce Byla svolána schůze, na které byl jmenován Český výbor pro olympické hry v Paříži Tento výbor, byl jmenován jako dočasný a měl zajistit účast českých sportovců a i jinak reprezentovat český sport na hrách. Ve výboru bylo každé sportovní odvětví - atletika lehká i těžká, bruslení, cyklistika, fotbal, jachtink, lyžování, plavání, střelectví, šerm, tenis, turistika a veslování, vždy v zastoupení dvou delegátů. V čele výboru stanuli Jiří Guth, Václav Rudl a Josef Rössler-Ořovský. V březnu roku 1900 se jako první stal Český olympijský výbor z dočasného trvalým orgánem. (ČOV, 2012, ) Jelikož byly české země součástí Rakouska Uherska a vídeňské úřady měli snahy ČOV zakázat, neměl výbor schválené stanovy a teprve v listopadu roku 1913 přijal interní jednací řád. Českému olympijskému výboru se ale přes všechny komplikace dařilo prosadit samostatnou účast českých sportovců na olympijských hrách. To mělo obrovský mezinárodně- politický význam a zároveň docházelo k dalšímu rozvoji sportu na českém území. Až na olympijském kongresu v roce 1914 v Paříži se podařilo vídeňské vládě s pomocí německými 8

9 spojenci vyloučit Čechy jako samostatnou organizaci z mezinárodního olympijského hnutí a dále se mohli účastnit jen pod vlajkou habsburské monarchie. Zanedlouho ale vypukla 1. světová válka a na podzim roku 1916 byla činnost ČOV úředně zastavena. (ČOV, 2012, ) 1.2. ČSOV po vzniku 1. republiky Po vzniku republiky výbor zahájil svou činnost již 31. října 1918, ale oficiálně byl ustanoven až 13. června 1919 jako Československý a jako představitel všech sportovců Československé republiky. Přestože v letech dostával výbor určitou finanční podporu od státu, jeho hlavním úkolem bylo hledání finančních zdrojů. Hodně pomáhala i veřejnost. (ČOV, 2012, ) Zejména díky osobě Jiřího Gutha (od roku 1920 Jiřího Stanislava Guth Jarkovského) se Československý olympijský výbor těšil značnému uznání ze strany výboru mezinárodního. Projevilo se to nejen jeho jmenováním do funkce generálního sekretáře MOV a později člena exekutivy, ale především pověřením zorganizovat VIII. mezinárodní olympijský kongres, který se konal v květnu 1925 v Praze. Bylo zde přijato mnoho zásadních změn pro budoucnosti olympijského hnutí a olympijských her. Jedním z nejvýznamnějších bylo odstoupení Pierre de Coubertina z funkce předsedy MOV a schválení zimních olympijských her. V březnu 1929 podal Jiří Stanislav Guth Jarkovský demisi na funkci předsedy ČSOV a na jeho místo nastoupil Josef Gruss. (ČOV, 2012, ) Roku 1933 byly přijaty nové stanovy, které jasněji vymezily podobu i kompetence Československého olympijského výboru. Vlastní sportovní příprava byla na jednotlivých svazích, ale v úzké spolupráci s Československým všesportovním výborem, který byl založen v roce 1928 a společně s ním ČSOV tvořil instituci sportovních dohlížitelů, kteří kontrolovali přípravu sportovců nebo kolektivů a rozhodovali o jeho zařazení do olympijské výpravy. V tomto desetiletí potkala ČSOV řada komplikací jak z důvodu hospodářské krize, tak i z řad funkcionářů německých sportovních svazů v Československu, kteří požadovali oddělený start na OH a nakonec rozhodnutí MOV pořádat v roce 1936 Olympijské hry v Německu. (ČOV, 2012, ) 9

10 Po rozbití Československa v roce 1939 se z ČSOV oddělili Slováci, kteří 18. června 1939 vytvořili Národní olympijský výbor Slovenska, Češi figurovali jako Národní olympijský výbor Čech a Moravy. V roce 1943 však došlo k dobrovolnému rozpuštění kvůli rostoucímu nátlaku nacistů a veškerý majetek byl předán Českému všesportovnímu výboru. (ČOV, 2012, ) Po konci druhé světové války zahájil Československý olympijský výbor svou činnost již 15. května 1945 a do jeho čela se opět vrátil Josef Gruss, který se zároveň stal v roce 1946 druhým zástupcem Československa v MOV. Jedním z problémů, se kterým se musel výbor v těchto letech vypořádat, bylo zastoupení Slováků. Ačkoliv se stal ČSOV v roce 1945 celostátním orgánem, teprve až o 2 roky později, kdy byl zrušen Slovenský olympijský výbor, se stal fakticky jediným představitelem olympismu na našem území. (ČOV, 2012, ) 1.3. Komunismus a jeho zásah do olympijského dění Při uchopení moci ve státu komunisty, roku 1948, bylo prosazováno sjednocení československé tělesné výchovy a sportu do Československé obce sokolské. Ta byla vyhlášena 31. března 1948 a v červenci 1949 potvrzena zákonem O státní péči o tělesnou výchovu a sport a veškeré pravomoci a rozhodování spadalo pod Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport. V roce 1950 však ČSOV podal návrh o osamostatnění a působení jako zvláštní komise jednotné tělovýchovné organizace. Návrh byl přijat, avšak podmínkou bylo sesazení Josefa Grusse z čela ČSOV a nasazení na jeho místo Viléma Muchy. (ČOV, 2012, ) V roce 1952 se konaly XV. Olympijské hry v Helsinkách, kde českoslovenští sportovci zaznamenali obrovský úspěch. Například Emil Zátopek získal tři zlaté medaile, všechny ve vytrvaleckých běžeckých tratích a jeho žena Dana v hodu oštěpem. Zároveň se tyto olympijské hry staly úspěšnými i pro Sovětský svaz a tato skutečnost vedla k tomu, že se olympijské hry staly vhodným nástrojem k propagaci komunistického hnutí. I díky této skutečnosti byl ustanoven Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport a roku 1955 byl zvolen nový předseda 10

11 ČSOV Václav Pleskot, který byl zároveň předsedou Státního výboru, a tato propojenost obou pozic trvala řadu let. (ČOV, 2012, ) V roce 1957 byl ČSOV znovu přebudován. Měl nadále zařizovat věci, související s Olympijskými hrami a olympismem celkově. Nově zvoleným předsedou se stal František Vodsloň, generálním tajemníkem se stal František Kroutil, který byl od roku 1965 i členem MOV pro Československo. V období tzv. Pražského jara se snaha o demokratizaci promítla i do sportu. Nově vedení ČSTV a ČSOV, zvolené v prosinci 1967, kdy se předsedou stal Emanuel Bosák, rozhodlo podat kandidaturu na uspořádání XXII. Olympijských her v Praze. Tento návrh vyvolal u veřejnosti obrovské ohlasy, byla zahájena příprava podkladů a vznikl přípravný výbor a zájem o olympijské hnutí nebývale vzrostl. Okupace Československa však všechny politické i sportovní plány zmařila a ČSOV uvažovalo nad bojkotem OH v Mexiku, nakonec se ale československá výprava her zúčastnila. (ČOV, 2012, ) V roce 1969 se z nepsaného pravidla, kdy vždy jedno místo v ČSOV bylo vyhrazeno pro zástupce Slovenského národa stalo pravidlo psané a bylo zachováno až do rozpadu Československé republiky v roce S úkolem nastolit normalizační řád přišel nově zvolený předseda Richard Nejezchleb v červenci 1970, avšak tento úkol se podařilo prosadit až jeho nástupci Antonínu Himlovi, který byl na tuto pozici zvolen v březnu Za jeho předsednictví byly staženy kandidatury na pořádání Olympijských her v Praze a ve Vysokých Tatrách, kde se měli konat zimní olympijské hry v roce Za jeho řízení ČSOV byl také roku 1973 schválen systém vrcholového sportu a přijato rozhodnutí o využívání moderních poznatků vědy a aplikací moderních tréninkových metod. S tímto rozhodnutím bylo úzce spojováno podávání dopingových látek sportovcům, ačkoliv byl již doping formálně zakázán a jeho užívání bylo odsuzováno. (ČOV, 2012, ) V létě roku 1977 uspořádal Československý olympijský výbor 79. zasedání výboru mezinárodního a v této souvislosti byl Antonín Himl zvolen místopředsedou Asociace národních olympijských výborů a zastával předního člena komise MOV Sport pro všechny. Za předsednictví A. Himla došlo v roce 1984 po vzoru SSSR a dalších států ze sovětského bloku k bojkotu XXIII. 11

12 Olympijských her v Los Angeles, o 4 roky později ale Himl náhle zemřel a na jeho pozici ho vystřídal Jindřich Poledník, který se tvrdě postavil, proti jakémukoliv užívání dopingu ve sportu a jako jeden z prvních podpořil osamostatnění ČSOV od Československého svazu tělesné výchovy a sportu, se kterým byl olympijský výbor spojován od roku (ČOV, 2012, ) Největší změny přišly až v období tzv. Sametové revoluce. Již ke konci roku 1989 byl vypracován návrh na právní a organizační osamostatnění olympijského výboru, Jindřich Poledník rezignoval na pozici předsedy, a na jeho místo byla 25. dubna 1990 dosazena historicky první žena v čele ČSOV, sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská. (ČOV, 2012, ) 1.4. Novodobá historie Naposledy spolu ještě jako československá výprava reprezentovali Československo sportovci na zimních hrách v Alberville a v roce 1992 na hrách v Barceloně. V průběhu roku 1992 došlo k dohodě o rozdělení a následného vzniku dvou samostatných států českého a slovenského. Zanikl Československý olympijský výbor a práva byla přenesena na dva samostatné subjekty. Český olympijský výbor, který vznikl 21. prosince 1992 a Slovenský olympijský výbor, ustanoven 19. prosince roku Následující rok byly oba výbory uznány za členy mezinárodního olympijského hnutí. Za Slovenskou republiku se zástupcem v MOV stal Vladimír Černušák, roku 1995 byla za Českou republiku uznána jako člen MOV Věra Čáslavská. (ČOV, 2012, ) Za předsednictví Věry Čáslavské navázal ČOV jak po stránce personální tak i právní na práci ČSOV. V prosinci roku 1996 byl nově zvoleným předsedou Milan Jirásek, který tuto pozici udržel až do roku V těchto podmínkách výbor úspěšně pokračoval ve stávající aktivitě. Úspěšné získávání finančních prostředků pro přípravu a účast na olympijských hrách. ČOV se začal postupně zajímat o činnost v jiných oblastech a díky tomuto zájmu vznikly komise Žena a sport, Sport a ekologie, Sport pro všechny a v roce 1996 vzniklo Olympijské studijní centrum, které dokumentuje činnost českého a částečně i mezinárodního 12

13 olympijského výboru, sbírá archivní a jiné dokumentační materiály a zpracovává statistické údaje. Veškeré získané informace využívá k propagaci olympismu a olympijských ideí. (ČOV, 2012, ) V červenci roku 2003 se konalo v Praze 115. zasedání Mezinárodního olympijského výboru. Právě na tomto zasedání byl zvolen Vancouver jako pořadatelské město XXI. zimních olympijských her v roce 2010 a Praha oficiálně oznámila svůj zájem o kandidaturu k pořádání olympijských her v nejbližší době. (ČOV, 2012, ) Od roku 2004 vznikla činnost komise Praha olympijská, která spadá pod ČOV. Jejím úkolem bylo nejen monitorování situací v mezinárodním olympijském hnutí a naděje Prahy na konání olympijských her v roce 2016, ale také připravovala potřebné dokumenty pro komisi Rady hlavního města Prahy. Ke konci roku 2007 byl MOV informován, že se Praha společně s Baku, Dauhá, Madridem, Rio de Janeirem, Chicagem a Tokiem uchází o pořádání těchto her. Při zasedání exekutivy v roce 2008 v Aténách byla Praha z dalšího řízení vyřazena. Jedním z důvodů pro vyřazení byla označena nedostatečná politická podpora ze strany státních orgánů a nevalná přízeň ze strany veřejného mínění. (ČOV, 2012, ) Důležitým bodem, kterým se v novém tisíciletí ČOV zabývá je ovšem působení v oblasti Sportu pro všechny. Velmi specifickým projektem v této oblasti je pořádání Olympiády dětí a mládeže. Hry jsou určeny pro děti kategorií mladšího a staršího žactva a účastníci na ní prožívají atmosféru velkých olympijských her. Součástí principu her je získávání zkušeností, respektu k soupeřům a ctění pravidel fair play. Od roku 2003 se pravidelně konají v rozmezí 2 let jak letní tak i zimní Olympiády dětí a mládeže. Do současné doby tyto hry hostily kraje Pardubický, Středočeský, Jihomoravský, Královehradecký, Ústecký, Jihočeský a Zlínský. (ČOV, 2012, ) Na následujícím obrázku si můžete přehledně prohlédnout veškerá jména a roky působnosti všech předsedů ČSOV a ČOV. 13

14 Tabulka 1 Přehled bývalých předsedů ČOV (ČOV, 2012) Jiří Stanislav Guth - Jarkovský Josef Gruss Vilém Mucha Václav Pleskot František Vodsloň Emanuel Bosák Richard Nejezchleb Antonín Himl Jiří Poledník Věra Čáslavská Milan Jirásek

15 2. Financování tělesné kultury v ČR Finance, které do tělesné kultury a sportu v České Republice plynou, dosáhly historického minima. V předchozích letech byl tento fakt vyrovnán sníženou porodností a tím i sníženým počtem talentované mládeže. Od roku 2009 ale porodnost stále roste a její předpokládaný nárůst do roku 2014 byl odhadnut na 28%. Vzhledem k snížení veřejných financí je proto potřeba financování sportu a tělesné kultury zajistit i z jiných zdrojů Struktura sportu v ČR Hlavním orgánem státní správy v oblasti sportu je v ČR Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Odvětví sportu u MŠMT je rozděleno na dvě hlavní sekce první, odpovídající za rozvoj sportu ve školách a druhé, spolupracující se sportovními organizacemi a odpovídající za reprezentaci země. MŠMT spolupracuje s dvěma poradními orgány, jejichž hlavním úkolem je rozdělování finančních prostředků pro sport. Těmi orgány jsou Rada tělesné výchovy a sportu a Rada sportovní reprezentace. (Hobza, Rektořík a kol. 2006) Obrázek 1 Struktury sportu v České republice (Hobza, Rektořík a kol. 2006, str. 162) 15

16 Vznik sportovních organizací je na území České republiky dobrovolný a organizace jsou utvářeny na základě Zákona o svobodě sdružování. Značná část sportovních organizací je právní formou Občanské sdružení a jejich stanovy jsou registrované u Ministerstva vnitra České republiky. Tyto organizace a sportovní federace se sdružují ve vrcholných organizacích, z nichž nejvýznamnější je v ČR Česká unie sportu (ČUS), která byla ještě do dubna roku 2013 vedena pod názvem Český svaz tělesné výchovy (ČSTV). (Hobza, Rektořík a kol. 2006) V jednotlivých krajích České republiky působí krajské sportovní federace, které slouží k udržování kontaktu mezi jednotlivými sportovními kluby a vrcholnou organizaci (ČUS). Působí jako informační centrum pro jednotlivé kraje a společně s kluby tvoří páteř sportovního hnutí. Vlastní zhruba 90% sportovních zařízení po celé zemi a organizují jednotlivé soutěže a rekreační sport. (Hobza, Rektořík a kol. 2006) Česká unie sportu Organizace sdružující sportovní svazy s celostátní působností, sportovní kluby a tělovýchovné jednoty. Vznikla formou transformace a změny názvu z Českého svazu tělesné výchovy 27. dubna 2013 a je největší střešní a servisní sportovní organizace na našem území. (ČUS, 2013, ) Jejím nejvyšším orgánem je valná hromada tvořena zástupci národních sportovních svazů a zástupci sportovních klubů a tělovýchovných jednot. (ČUS, 2013, ) ČUS je organizací občansky otevřenou, demokratickou, nezávislou a nepolitickou. Je členem Českého olympijského výboru a členem Evropského sdružení nevládních sportovních organizací. (ČUS, 2013, ) Posláním ČUS je vytváření optimálních podmínek k provozování sportovní činnosti, která se realizuje v jejích základních organizačních článcích, tj. sportovních klubech, tělovýchovných jednotách a národních sportovních svazech. (Stanovy ČUS, 2013, , str. 1) ČUS plní funkci organizace, která poskytuje služby svým základním organizačním článkům, případně i dalším organizacím a institucím v rámci sportovního prostředí České republiky (Stanovy ČUS, 2013, , str. 1) 16

17 ČUS respektuje principy olympismu a v rámci členství v Českém olympijském výboru prezentuje zájmy svých členů (Stanovy ČUS, 2013, , str. 1) ČUS pomáhá komplexně zabezpečovat financování sportovní činnosti svých základních organizačních článků na všech výkonnostních, rekreačních, věkových či územních úrovní (Stanovy ČUS, 2013, , str. 2) ČUS ve svých základních organizačních článcích organizuje, podporuje a provozuje veškeré formy sportovních aktivit (Stanovy ČUS, 2013, , str. 2) K plnění uvedeného poslání má právo se sdružovat s jinými právnickými osobami (Stanovy ČUS, 2013, , str. 2) Zdrojem financování ČUS je především stát. Aktuálním úkolem ČUS je aktivně prosazovat legislativní a rozpočtová opatření, která mají pomoci k trvalému financování sportu v České republice Financování z veřejného a soukromého sektoru Financování tělesné kultury je z nejširšího metodického členění zabezpečováno ze dvou zdrojů - z veřejných a soukromých. Každá oblast zdrojů má svoje ekonomické opodstatnění. V mnohých případech dochází k prolínání financování z obou zdrojových oblastí, často je v této souvislosti připomínáno vícezdrojové financování tělesné kultury, které člení financování z hlediska zdrojů podrobněji. (Hodáň, Hobza, 2010, str. 89) Ačkoliv jsou všechny složky tělesné kultury výrazně podporovány dotacemi z veřejných rozpočtů, jsou vzhledem k vzrůstu popularity pohybové rekreace největším zdrojem financí tělesné kultury domácnosti. Zjednodušeně ukazuje vícezdrojové financování následující obrázek. 17

18 Obrázek 2 Vícezdrojové financování tělesné kultury (Hobza, Rektořík a kol., 2006, str. 52) Finance do tělesné kultury a sportu v České republice plynou ze dvou hlavních sektorů - veřejného a soukromého. Do veřejného sektoru, který tvoří podstatně nižší část (zhruba 18,5%) patří výdaje státního rozpočtu, výdaje okresů a městských samospráv a poplatky televize a medií. Do soukromého sektoru, který tvoří většinu financí v tělesné kultuře u nás (81,5%) spadají výnosy z vlastní činnosti, výdaje domácností, které tvoří největší část z celkových zdrojů (59,3%), výnosy z reklam a podpora podniků a institucí. Procentuální údaje o poměru jednotlivých zdrojů financí z veřejného i soukromého sektoru plynoucích do tělesné kultury v ČR ukazuje následující tabulka. Tabulka 2 Hlavní zdroje financování tělesné kultury (Hodáň, Hobza, 2010 str 94) Do roku 2011 patřilo ještě do soukromého sektoru financování od loterijních společností, které tvořili zhruba 2,3% z celkového financování tělesné 18

19 kultury. Od roku 2011 se již odvody z hazardu neodvádějí do sportu, kde tvořily dlouhodobě největší podíl (pravidelně více než 50%), ale byly přiděleny do rozpočtu obcí, které si tak polepšili zhruba o 4,3 miliardy korun v ročním rozpočtu a je jen na zastupitelstvech jednotlivých obcí, zdali použije nově získané finance na sport mládeže. V následující tabulce si můžete prohlédnout, kolik financí odváděli loterijní společnosti na jednotlivé veřejně prospěšné účely v roce Tabulka 3 Odvod na veřejně prospěšné účely za rok 2003 podle sázkových her (v tis. Kč) (Hobza, Rektořík a kol. 2006, str. 58) Od vešel opět v platnost novelizovaný takzvaný loterijní zákon. Provozovatelé kurzových a loterijních sázek mají ze zákona dílčí odvody ve výši 20%. Podle novely mají od ledna možnost snížit tyto odvody na 15% a sníženou částku poskytnout jako peněžitý dar Českému olympijskému výboru. Na sport mládeže tak poputuje zhruba o 400 milionů ročně více peněz. První příjem peněz mohou sportovci očekávat již v polovině letošního roku. (ČOV, 2012, ) Veřejný sektor Velmi podstatnou složkou zdrojů z veřejného sektoru do tělesné kultury v České republice je státní rozpočet. V tělesné kultuře je celospolečensky akceptována převládající úroveň pozitivních externalit nad negativními, důsledkem tohoto faktoru je nedostatečná produkce služeb tělesné kultury v tržní ekonomice. Z tohoto důsledku je produkce podporována přímou finanční podporou z veřejných prostředků a státního rozpočtu. Tato podpora má vést 19

20 k ochotě příslušného subjektu k poskytování veřejně prospěšných služeb. (Hodáň, Hobza, 2010) Financování tělesné kultury z tzv. fondu veřejných prostředků (včetně podpory školní tělesné výchovy) zahrnuje podle Novotného (2000) tři hlavní oblasti - Dotace ze státního rozpočtu - Dotace z krajských a místních rozpočtů (z městských a obecních rozpočtů) - Financování školní tělesné výchovy Následující obrázek ukazuje, na co je Fond veřejných prostředků na podporu sportu a tělovýchovy ČR z jednotlivých oblastí financován. Oblast dotací ze státního rozpočtu tvoří dotace na veřejně prospěšné programy, dotace na zabezpečení sportovní reprezentace, financování sportovních a rezortních středisek a financování sportovního výzkumu. V obrázku není zobrazena ještě jedna část dotací ze státního rozpočtu a tou je financování sportovních soutěží škol. Obrázek 3 Podpora tělesné kultury (Hodáň, Hobza, 2010, str 91) Finanční prostředky plynoucí ze státního rozpočtu určené na programovou podporu sportu a tělovýchovy jsou rozdělovány na veřejně prospěšné programy, podporu státní reprezentace a na investice (Hodáň, Hobza, 2010, str. 91) 20

21 Přesné rozdělování zdrojů ze státního rozpočtu se od roku 2000 děje podle následujícího schématu. Obrázek 4 Schéma rozdělování státních zdrojů na podporu tělesné kultury (Hobza, Rektořík a kol., 2006, str. 54) upraveno autorem Z obrázku vyplývá, že rozdělování státních prostředků posuzuje Rada pro tělovýchovu a sport (Rada TVS), která svůj návrh předkládá k rozhodnutí Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy. Po schválení se předává do tzv. programové dotační politiky, která je ústředním bodem financování sportu a vybraných veřejně prospěšných programů. Tato politika má vytyčené tři hlavní cíle v oblasti sportu a tělovýchovy a to jsou již výše zmiňované oblasti statní reprezentace, na kterou je kladen největší důraz, veřejně prospěšné programy a investice. Jednotlivé oblasti si je dále dělí do dalších oblastí financování. Podrobněji je toto schéma zobrazeno na následujícím obrázku, který také znázorňuje dominantní politický vliv na rozhodování o finančních tocích, který je 21

22 ale značně ovlivňován názory jednotlivých poradních komisí a experty z řad Rozpočtových výborů, Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a Podvýbor pro sport a TV. Z obou předchozích schémat vyplývá, že financování sportu a tělovýchovy je ovlivňováno i Ministerstvem financí. Obrázek 5 Finanční toky ve sportu a tělovýchově (Hodáň, Hobza, 2010, str. 103) Společnost KPMG Česká republika s. r. o. prováděla výzkum v letech a zjistila, že průměrná částka, která plyne do sportu ze státního a veřejného rozpočtu je zhruba 16,7 miliardy Kč. Největší podíl v této sumě tvoří příspěvky z regionálních zdrojů, od obcí, a tvoří zhruba 69% (11,5 miliardy Kč). Mezi roky 2010 a 2011 však objem prostředků, které se vnesly do oblasti sportu, klesl o 3,2 miliardy Kč. Tato skutečnost byla především způsobena i tím, že se odvody za provozování hazardní činnosti přesunuly do rozpočtu obcí. 22

23 Soukromý sektor Nejpodstatnějším zdrojem financí ze soukromého sektoru jsou samotné domácnosti. Tvoří zhruba 59% z celkového příjmu do sportu a tělesné kultury. To je způsobeno především stále narůstajícím zájmem o rekreační sport. Jednotlivé soukromé zdroje financování ukazuje následující obrázek. Obrázek 6 Disponibilní fond sportu a tělovýchovy (Hobza, Rektořík a kol. 2006, str. 57) V obrázku jsou ještě stále uvedeny výnosy sportovních loterií a sázek. Tuto problematiku jsem rozebírala již v kapitole

24 3. Financování Českého olympijského výboru Z historie jsou nejznámějšími zdroji financování olympijských výprav především osobní výdaje samotných účastníků. Záhy se ovšem ukázalo, že toto řešení není vhodné a olympijské hry by se staly přístupnými pouze pro lidi z velmi dobře zajištěných rodin a to nebylo principem her, které měli být přístupné všem, bez rozdílu. Naše první olympijská výprava na II. Olympijské hry v Paříži 1900 byla financována pouze z výdajů samotných členů a všem bylo jasné, že je nutné hledat další zdroje. (Novotný a kol., 2011) Veřejná sbírka byla dalším zdrojem financování a jejich orientace byla především na účast na hrách, ale také na zajištění organizačních podmínek v místě konání olympijských her. Veřejná sbírka se uskutečnila už při konání vůbec prvních olympijských her, kde překvapivě vynesla téměř o 50% více, než se předpokládalo. Jako příklad jak moc dokázala být veřejná sbírka k financování prospěšná, uvádím VII. Olympijské hry v Antverpách roku 1920, kdy příspěvky od Vlády ČR činily Kčs, Ministerstvo zahraničí přispělo částkou Kčs a finance z veřejné sbírky se vyšplhaly na částku ,20 Kčs. (Novotný a kol., 2011) Dalším zdrojem, který je znám až do dnešních let jsou finance z loterie. V našich podmínkách se začala využívat za první republiky a od roku 1957 převedlo ministerstvo financí na ČSTV sázkový podnik Sazka. Pro ČOV byly výnosy z loterie značným příjmem, v roce 2011 však byl zrušen loterijní zákon a financování z hazardu šlo do rozpočtu obcí. V roce 2014 však došlo opět k novelizaci a tak by si mohl ČOV každoročně polepšit až o 400 milionů Kč ročně. (Novotný a kol., 2011) Ze zdrojů financování ČOV se nesmí opomenout státní dotace. Financování od státu se u nás objevuje až v roce 1920 a posléze mizí z důvodu hospodářské krize. Znovu nabývá významu až po roce 1948 a později. Dalším mezníkem ve financování ze státního rozpočtu bylo členění dotací na přípravu reprezentantů pro hry a na vlastní účast. Vládní dotace byla do současnosti druhým nejvýznamnějším zdrojem ČOV. Například na XIV. Olympijské hry 24

25 v Londýně 1948 převzala vláda plně zajištění olympijské výpravy a to sumou Kčs. (Novotný a kol., 2011) Využívání státních dotací mělo ale především v minulém století negativní vliv na olympijské hnutí u nás. Jistým kladem jistě bylo potřebné zajištění pro vlastní přípravu a i účast na hrách, ale záporem, především za období totalitního režimu, uplatňovala vláda zásady kdo platí, ten řídí a dokázala prosazovat své mocenské zájmy a docházelo tak k narušování autonomie olympijského hnutí. (Novotný a kol., 2011) Od 50. let díky tomuto faktu taky klesl význam ČOV a stal se pouze formálním představitelem olympijského hnutí a veškeré finanční zajištění olympijských výprav zajištovala ČSTV a Svazarm. (Novotný a kol., 2011) V současné době jsou kromě tradičních zdrojů financování využívány například zdroje za poplatky z televizních přenosů a finance od sponzorů a partnerů. U ČOV jsou finance získávány z více zdrojů, mezi nejvýznamnější patří stát, kdy výše příspěvku závisí na momentální hospodářské situaci, do roku 2008 dále dividendy z akciové společnosti Sazka. Dalším zdrojem jsou i příspěvky od MOV, který pravidelně přispívá na účast na OH i na ZOH, příspěvky od sportovních svazů jednotlivých olympijských sportů a v neposlední řadě partneři a sponzoři. 25

26 4. Finanční analýza teorie Pojmem finanční analýza, nebo také bilanční analýza se rozumí analýza činností, v nichž hlavní roli hrají finance, nebo peníze a čas. Úspěšnost finanční analýzy závisí na kvalitě zdrojů. Jejich dělení je především na zdroje finančních informací, kam spadají především výkazy finančních a vnitropodnikových účetnictví. Kromě těchto vnitřních zdrojů sem spadají také zdroje vnější, kam patří prospekty cenných papírů nebo burzovní zpravodajství. Dalším zdrojem kvalitních informací jsou takzvané kvantifikované nefinanční informace, které jsou hlavně oficiální ekonomickou a podnikovou statistikou a různé kalkulace a evidence. Posledním zdrojem informací, jsou nekvantifikované informace, jako zprávy vedoucích pracovníků, auditorů a manažerů. Cílem takové finanční analýzy je určit slabé a silné stránky podniku nebo společnosti, zjistit její výkonnost. Sesbíraná data se třídí, seskupují a poměřují mezi sebou. Výsledky finanční analýzy potom slouží, jako jeden z nástrojů k úspěšnému řízení podniku a pomáhají dospět k určitým závěrům o celkovém hospodaření a finanční situaci podniku. (Holečková, 2008) Finanční analýza představuje ohodnocení minulosti, současnosti a předpokládané budoucnosti finančního hospodaření firmy. Jejím cílem je poznat finanční zdraví, identifikovat slabiny, které by mohly v budoucnosti vést k problémům, a determinovat silné stránky, na kterých by firma mohla stavět. (Bláha, Jindřichovská, 2006, str. 12) 4.1. Vznik finanční analýzy Finanční analýza vznikla prakticky hned po vzniku peněz, protože bylo nezbytné provádět rozvahy, jak se s penězi hospodařilo a jak je potřeba hospodařit. Podrobněji se však tímto výzkumem začali zabývat až ke konci 19. století ve Spojených státech Amerických, ale stále se jednalo jen o zobrazení absolutních rozdílů mezi příjmy a výdaji čistě v penězích. 26

27 Po 1. světové válce se do finanční analýzy začaly promítat účetní výkazy, které měly vykazovat schopnost splácet úvěry a to zejména u velkých společností. Teprve až v průběhu Velké hospodářské krize začal systematický rozvoj, jelikož začala být velmi důležitá problematika likvidity, tedy schopnost majetkové složky proměnit se rychle a bez větších ztrát v peněžní prostředky. K dalšímu vývoji došlo po 2. světové válce, kdy se ve finanční analýze začala zohledňovat výkonnost firmy a k tomuto rozvoji došlo především s využíváním prvních počítačů Dělení finanční analýzy Základní dělení finanční analýzy je na interní a externí. Z hlediska zaměření potom na statickou, dynamickou a poměrovou Externí analýza Externí analýza je taková, ve které čerpáme pouze z veřejně známých informací, jako například údaje z finančních trhů, relevantní prognózy hospodářského vývoje, nebo odhady daného vývoje v oboru. Další skupinou údajů zveřejňovaných v externích analýzách jsou očekávané změny a to zejména měnových kurzů a vstupních produktů, které udávají makroekonomické prognózy nebo burzy. Externí analýzy se může provádět bez vědomí sledované společnosti a taky může být bez jejího vědomí zveřejněna. Je vytvářena především pro potřeby investorů a bank či strategických a jinak významných partnerů pro společnost. Tento typ analýzy ale můžou také využívat konkurenti, nebo třeba stát. Pro investory, kteří jsou primárními uživateli externí finanční analýzy, má význam především investiční, nebo kontrolní. Investiční představuje využití informací k rozhodování o budoucích investicích. Kontrolní hledisko využívají akcionáři vůči manažerům podniku, u kterého vlastní akcie. Zde se nejvíce zajímají o stabilitu a likviditu podniku. (Holečková, 2008) Konkurenti ji využívají k porovnání a to především ve velikost tržeb, rentability, platební schopnosti či výší a dobou obratu zásob. Stát je využívá 27

28 zejména pro statistické účely a pro potřebu kontroly v oblasti daní, čerpání dotací a podniků s majetkovou účastí státu Interní analýza Interní finanční analýza je naopak tvořena uvnitř společnosti a tak jsou k dispozici veškeré účetní a jiné finanční dokumenty, jako finanční, manažerské a vnitropodnikové účetnictví nebo strategický plán. Je prováděna útvary uvnitř podniku nebo auditory. V závěru takové analýzy se pak promítne veškerý chod firmy a tyto informace slouží především managementu společnosti. Dalšími uživateli jsou i samotní zaměstnanci, kteří mají přirozený zájem na prosperitě podniku a to především u důvodu zachování pracovního místa a mzdových podmínek. Výsledky z interní finanční analýzy vedou k zvolení správného rozhodnutí ohledně výše a struktury majetku a zdrojů. Dále při rozdělování zisků nebo alokování volných prostředku. Do budoucnosti je využívána například v rozhodování o podnikatelských záměrech. (Peřan, 2009) 28

29 5. Český olympijský výbor Český olympijský výbor je pokračovatelem výboru založeného v roce 1899 PhDr. Jiřím Stanislavem Guth Jarkovským a dle Olympijské charty má rozvíjet a šířit olympijské ideály a starat se o účast České republiky na Olympijských hrách. (ČOV, 2012, ) Český olympijský výbor je občanským sdružením ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Je jediným subjektem oprávněným řídit olympijské hnutí na území České republiky na základě uznání Mezinárodním olympijským výborem. Výbor zastupuje ČR v mezinárodním olympijském hnutí a zabezpečuje státní reprezentaci na Olympijských hrách a dalších akcích pořádaných pod záštitou MOV. Sdružuje sportovní svazy, federace, unie a další obdobné subjekty působící v oblasti sportu a tělovýchovy na našem území, které jsou členy mezinárodních sportovních federací a jejichž disciplíny jsou začleněné do programu olympijských her, nebo členy mezinárodních sportovních federací uznaných MOV. Dále sdružuje občany ČR, včetně právnických osob a organizačních složek státu se sídlem na území České republiky, které podporují olympijské hnutí. (Stanovy ČOV, 2013, ) 5.1. Stanovy ČOV Posláním ČOV je rozvíjet a šířit olympijské ideály, a tím přispívat k tělesné a duchovní výchově občanů a zejména mládeže v duchu olympismu. (Stanovy ČOV, 2013, str. 1) Posláním a povinností ČOV je zastupování a zabezpečení účasti České republiky na olympijských hrách. ČOV podporuje svou účastí i další akce organizované MOV a národními olympijskými výbory. (Stanovy ČOV, 2013, str. 2) K naplnění svých poslání ČOV především zabezpečuje dodržování Olympijské charty a informuje Mezinárodní olympijský výbor o změnách ve svých stanovách a ve svých řídících orgánech, včetně volebních výsledků. 29

30 Podporuje a šíří rozvoj a chrání olympijské hnutí a olympijskou myšlenku. Podílí se na rozvoji mezinárodního olympijského hnutí, spolupracuje s MOV a jeho orgány a organizacemi. Ostře se staví proti diskriminaci ve sportu jak z rasových, etnických, pohlavních či náboženských důvodů, ale i z důvodu odlišné sexuální orientace. Zapojuje se do začlenění žen do sportu a to ve všech úrovních. Včetně výkonných orgánů v domácích i mezinárodních organizací. Je autonomní a odolává jakýmkoliv tlakům včetně politických, právních nebo náboženských, který by mohl bránit v dodržování Olympijské charty. Spolupracuje při výchově mládeže v oblasti olympijské myšlenky, především čestného sportovního soutěžení a úcty k soupeři. Pomáhá při výchově a přípravě sportovních funkcionářů, trenérů a rozhodčích a dbá na šíření základních myšlenek olympismu. Zapojuje se do aktivit, podporující ochranu životního prostředí a vytváří k tomu potřebné organizační podmínky. Spolupracuje se sportovními subjekty a podporuje rozvoj sportu na našem území. Jedná s nejvyššími orgány ČR (zákonodárnými i výkonnými) a jedná s nimi o otázkách programového ale i ekonomického zajištění. Zajišťuje specifické úkoly související s přípravami a účastí výpravy reprezentující Českou republiku na olympijských hrách a akcích pořádaných MOV nebo pod jeho patronací. Rozhoduje o složení výpravy a má výlučné právo určit město, které se bude ucházet o pořádání olympijských her. ČOV se neztotožňuje s žádnou činností, která by byla v rozporu s Olympijskou chartou. Přijímá a naplňuje Světový antidopingový kodex a to tím, že se zaručuje, že veškerá antidopingová politika, pravidla ČOV, členství v ČOV, systém řízení a požadavky na financování jsou v souladu s kodexem a zároveň dodržuje veškeré role a odpovědnosti, které jsou v kodexu uvedeny. Je zodpovědný za ochranu olympijských symbolů (vlajky, ohně, hesla) na našem území a jménem MOV zajišťuje ochranu symboliky. Podporuje rozvoj hnutí Sport pro všechny, sport zdravotně handicapovaných a organizuje olympijské dny. Pečuje o rozvoj kultury a umění v oblasti sportu a olympismu. Je povinen předkládat návrhy na zdokonalení Olympijské charty a na rozvoji olympijského hnutí a olympijských her. Pořádá sportovní, kulturní, výchovné či tělovýchovné akce a provozuje podnikatelskou činnost pro zajištění vlastních aktivit. Pronajímá vlastní subjekty a 30

31 propůjčuje emblém ČOV na výrobky a služby podporující rozvoj olympijského hnutí. (Stanovy ČOV, 2013, ) Olympijská charta Olympijská charta je kodifikací základních principů olympismu. Obsahuje pravidla a ustanovení schválená Mezinárodním olympijským výborem a řídí organizaci, činnosti a fungování olympijského hnutí a stanovuje podmínky pro konání olympijských her. (ČOV, 2012, ) Slouží jako dokument ústavního charakteru definující vzájemná práva a povinnosti třech hlavních složek olympijského hnutí. Mezi tři hlavní složky řadíme Mezinárodní olympijský výbor, Mezinárodní federace a Národní olympijské výbory. Zároveň slouží i jako stanovy MOV. (Olympijská charta, 2013, ) Světový antidopingový kodex Kodex je základním a celosvětovým dokumentem, který je podkladem Světového antidopingového programu. Smyslem je především boj proti dopingu. Je dostatečně konkrétní, aby napomohl k úplné harmonizaci v otázkách, kde je potřeba jednotný postoj a zároveň je dostatečně obecný v ostatních oblastech. (Antidopingový výbor, 2013, ) Poprvé byl přijat v roce 2003 a po novelizaci byl schválený v roce Další novelizace byla naplánována na rok 2013, kdy nabude platnosti v roce (Antidopingový výbor, 2013, ) Účelem Světového antidopingového kodexu a Světového antidopingového programu, který jej podporuje je chránit základní právo sportovců na účast ve sportu bez dopingu. Propagovat zdraví, spravedlivost a rovnoprávnost pro všechny sportovce. Má zajistit harmonizaci a koordinaci mezinárodních i národních antidopingových programů s ohledem na kontrolu a prevenci dopingu. (Antidopingový výbor, 2013, ) 31

32 5.2. Orgány a složky ČOV Mezi orgány Českého olympijského výboru patří Plénum ČOV, Výkonný výbor ČOV, Revizní komise ČOV, Rozhodčí komise ČOV a Ombudsman ČOV. Mezi složky výboru patří Česká olympijská akademie (ČOA), Český klub olympioniků (ČKO), Český klub fair play (ČKFP), Český klub sportovních svazů, organizací a institucí (ČKSOI), Český klub regionálních zástupců (ČKRZ) a Český klub paralympiků (ČKP). Činnost jednotlivých složek se řídí podle samostatných statutů, které musí schválit Výkonný výbor ČOV. Zástupce do Pléna volí každá složka a zároveň je jeden člen ze složek volen Výkonným výborem. Jedinou výjimkou je ČKSOI, která volí dva členy do Výkonného výboru ČOV. Z řad sportovců je do Pléna ČOV voleno 5 členů a z vybraných zástupců je jeden volen i do Výkonného výboru Plénum ČOV Nejvyšším orgánem ČOV je takzvané plénum. Pro volební období má plénum 83 členů zastupující olympijské i neolympijské sporty a tělovýchovné organizace. Je složeno ze zástupců sportovních organizací, které jsou členy mezinárodních sportovních federací. Dalšími členy jsou samotní sportovci, kteří se účastnili olympijských her, člena Mezinárodního olympijského výboru, zástupci jednotlivých složek ČOV a osoby prokazující význačné služby sportu v České republice. (Stanovy ČOV, 2013, ) Plénum se svolává minimálně jednou za rok a mimořádné plénum svolává předseda ČOV na žádost minimálně poloviny členů, nebo na základě usnesení Výkonného olympijského výboru. Plénum rozhoduje usnesením a usnesení může dojít, pokud je přítomna nadpoloviční většina členů včetně členů Výkonného výboru. O změnách ve stanovách, případných změnách v organizaci ČOV, sloučení s jinou společností, nebo zániku ČOV rozhoduje pouze nadpoloviční většina členů Pléna včetně Výkonného výboru. Každý člen Pléna i Výkonného výboru má jeden hlas a jedná li se o otázkách souvisejících s olympijskými 32

33 hrami, rozhodují pouze hlasy Výkonného výboru ČOV a stálých zástupců sportovních svazů, jejichž disciplíny jsou zařazeny v programu OH. (Stanovy ČOV, 2013, ) Mezi hlavní úkoly Pléna patří stanovení programu a hlavních úkolů pro Český olympijský výbor. Zvolení předsedy a místopředsedy ze svého středu. Volební období je čtyřleté a končí volebním plénem pro nový olympijský cyklus. Volební období pro ombudsmana je šest let. (Stanovy ČOV, 2013, ) Od roku 2012 je předsedou ČOV Jiří Kejval, bývalý špičkový veslař a v ČOV se pohybuje od roku 2009, kdy byl jedním z místopředsedů. Místopředsedy jsou Miroslav Jansta, bývalý basketbalista, který je zároveň i předsedou České unie sportu, Libor Varhaník, absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu a zároveň předseda Českého atletického svazu, František Kolář, který je od roku 1993 členem České olympijské akademie. Posledním místopředsedou je Filip Šuman, prezident České florbalové unie, kdy za jeho vedení se z florbalu stal druhý nejmasovější sport v České republice. (Stanovy ČOV, 2013, ) Dalším úkolem Pléna ČOV je schvalování stanov ČOV a jejich úpravy. Schvaluje plán činností a rozpočet pro jednotlivá období. Rozhoduje o složení výprav na olympijské hry. Oceňuje a vyznamenává osobnosti, které se mimořádně zasloužili o rozvoj olympijského hnutí. V neposlední řadě rozhoduje o zániku ČOV a využití jeho zbylého majetku. (Stanovy ČOV, 2013, ) Výkonný výbor ČOV Počet členů ve Výkonném výboru je maximálně dvacet pět a je složek z předsedy ČOV, čtyř místopředsedů, ze člena MOV, občana České republiky, ze zástupců jednotlivých složek ČOV, zástupce Komise sportovců ČOV. Do Výkonného výboru mohou být navrhováni a mohou kandidovat členové ČOV. Počet zástupců ze sportovních subjektů, kteří jsou členy mezinárodních sportovních federací, jejichž disciplíny jsou zařazeny v programu olympijských her, musí tvořit nadpoloviční většinu ve Výkonném výboru. (Stanovy ČOV, 2013, ) 33

34 Výkonný výbor svolává předseda ČOV minimálně čtyřikrát za rok a mimořádné jednání je povinen sjednat na žádost nejméně poloviny členů nebo na základě svého vlastního rozhodnutí. (Stanovy ČOV, 2013, ) Rozhoduje usnesením a je oprávněn přijímat usnesení, pokud je přítomna a hlasuje nadpoloviční většina členů. (Stanovy ČOV, 2013, ) Jeho hlavním úkolem je řídit činnost ČOV, podává zprávy o svých činnostech Plénu ČOV a jmenuje generálního sekretáře, který řídí sekretariát ČOV. Úlohou sekretariátu je zajišťování ekonomických, organizačních a administrativních podkladů pro činnost jednotlivých orgánů a složek výboru. Je oprávněn zřizovat stálé nebo dočasné komise, rady a pracovní skupiny, jejichž úkolem je řešit dílčí problémy a jejich členové mohou být odborníci, kteří nejsou z řad ČOV. (Stanovy ČOV, 2013, ) Rozhoduje o pozbývání, nabývání či převodech movitého majetku a mimorozpočtových výdajích v rámci dostupných zdrojů. Členství ve Výkonném výboru ČOV zaniká po uplynutí volebního období, nebo po rozhodnutí Pléna ČOV, vlastním odstoupením či úmrtím. (Stanovy ČOV, 2013, ) Revizní komise ČOV Revizní komisi tvoří předseda Českého olympijského výboru a dva další členové. Je volena Plénem, které schvaluje její statut. Jejím úkolem je provádět kontrolu činností a hospodaření Výkonného výboru, Sekretariátu a samotného ČOV. Výsledky svých kontrol spolu s návrhem na jednotlivá opatření předává Výkonnému výboru, který je povinen přijmout navrhovaná opatřená k odstranění závadného stavu, nebo k jeho opakování. Komise je povinna ve své činnosti postupovat podle Stanov ČOV a obecně platných právních předpisů. Musí také respektovat společné zájmy přidružených subjektů při efektivním využívání zdrojů ČOV. (Stanovy ČOV, 2013, ) 34

35 Rozhodčí komise ČOV Rozhodčí komise je složena z pěti členů a dvou náhradníků a je zřízené Plénem ČOV. K jejich působnosti patří především rozhodování o dovoláních proti rozhodnutí sportovních subjektů o porušení antidopingových pravidel. (Stanovy ČOV, 2013, ) Ombudsman ČOV Mezi činnosti, které vykonává ombudsman ČOV patří působit v oblasti ochrany práv jednotlivých členů ČOV a chránit je například i před jejich nečinností. Je volen Plénem ČOV a jeho postavení a působnost upravuje Statut ombudsmana. Je povinen předkládat zprávu o své činnosti. (Stanovy ČOV, 2013, ) 5.3. Právní postavení a majetek ČOV Český olympijský výbor je právnickou osobou a jejím jménem mohou jednat a činit právní úkony předseda, místopředsedové a generální sekretář výboru dle schváleného Organizačního řádu ČOV. Hlavním zástupcem je jeho předseda. (Stanovy ČOV, ) Majetek ČOV tvoří především finanční fondy, nehmotný i hmotný majetek, pohledávky a další majetková práva. Zdrojem majetku jsou především příspěvky a dotace od státu, dary a příspěvky od Mezinárodního olympijského výboru a Olympijské solidarity. Dalším zdrojem financí jsou příspěvky, dary a dotace od fyzických a právnických osob a sportovních subjektů, nebo příjmy z vlastní činnosti, jako například tělovýchovné, sportovní, kulturní či společenské. (Stanovy ČOV, 2013, ) 35

36 5.4. Symbolika ČOV Mezi symboly Českého olympijského výboru patří vlajka, emblém a hymna. Emblém tvoří kombinace olympijských kruhů společně se státní vlajkou České republiky a dvěma lipovými listy. Jejich poskládání ukazuje následující obrázek. (Stanovy ČOV, 2013, ) Obrázek 7 Emblém ČOV (Stanovy ČOV, 2013, str. 10) Vlajku ČOV tvoří uprostřed umístěný emblém na bílém podkladu bez lemu. Všechny tyto symboly ČOV musí být schváleny Mezinárodním olympijským výborem. (Stanovy ČOV, 2013, ) 5.5. Partneři Partnery Českého olympijského výboru dělíme do čtyř základních skupin generální, oficiální, hlavní mediální a mediální partneři. Mezi generální partnery ČOV patří Pilsner Urquell, který i ve svých reklamách používá olympijskou symboliku. Toto je možné provádět pouze za přísně stanovených podmínek ČOV. V roce 2005 tak došlo k soudnímu sporu se společností Budějovický Budvar, který neoprávněně použil do svých reklam olympijskou symboliku, bez přechozího projednání s ČOV. Český olympijský výbor tento spor v roce 2011 po šesti letech vyhrál. Dalšími generálními partnery jsou Škoda auto, Skupina ČEZ a Česká spořitelna. Mezi oficiální partnery patří například Alpine Pro, které již několik olympijských období zásobuje naše sportovce oficiálním sportovním oblečením na jednotlivé olympijské hry. Jak na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru 36