Eleusina se nachází 20 km západně od Atén. Z Atén k posvátnému okrsku v Eleusině vedla Svatá cesta (od Svaté brány na Kerameiku).

Transkript

1 Eleusis Attika Eleusina se nachází 20 km západně od Atén. Z Atén k posvátnému okrsku v Eleusině vedla Svatá cesta (od Svaté brány na Kerameiku). - Za nejstarší pozůstatky posvátného okrsku jsou v Eleusíně pokládány zbytky mykénské kultovní stavby ze století (podle tradice to byl Démétřin chrám, který dal postavit mýtický král Keleos) - - Hlavní rozkvět Démétřina kultu však nastal, když se někdy v století Eleusis stala součástí athénského státu a místní slavnosti na počest Démétér nabyly celořeckého významu. - Poslední období rozkvětu dosahuje Elusína za vlády římských císařů-filhelénů Hadriána, Antonina Pia a Marca Aurelia, po rozšíření křesťanství začal okrsek upadat a nakonec byl vydrancován Vizigóty roku 395 n. l. - V průběhu bojů za osvobození Řecka na počátku 19. Století bylo místo užíváno jako vojenský tábor, po vítězství nad osmanskými Turky bylo poblíž zbudováno osídlení za pomoci stavebního materiálu z okrsku. Posvátný okrsek - do objektu se vcházelo tzv. Velkými propylajemi - Ještě před nimi se nacházel dvůr, kde můžeme najít pozůstatky staveb z římského období: malý Artemidin chrám, Velká stoa, 2 triumfální oblouky - Posvátný okrsek byl oddělen zdí ve tvaru pětiúhelníku, vstupovalo se do něj tzv. Velkými propylajemi 2. století n. l. - Servisní budovy po obou stranách za Velkými propylajemi, začaly být budovány již v 6. století př. n. l. sloužily jako administrativní prostory a skladiště, patřilo sem i sídlo prytanů, a sídlo kněžích - Následovaly tzv. Malé propylaje, které sloužily jako vchod do hlavní části posvátného okrsku, 1. století n. l. - Od Malých propylejí vedla Svatá cesta do budovy zvané Telestérion, na cestě k němu se nacházely ještě další budovy, např. tzv. Plutoneion jedná se o malý chrám typu in-antis zasvěcený Plutonovi, římskému bohu podsvětí,zde snad mohli zasvěcovaní sledovat

2 představení zobrazující Persefónin návrat do Eleusiny, pozůstatky dalších chrámů např. chrám zasvěcený Hekaté (č. 7) nebo chrám zasvěcený Kóré (č. 9 nebo Démétér) - Nejvýznamější budovou celého okrsku však bylo tzv. Telestérion, zde se odehrávala hlavní část mystérií, které byly veřejnosti nepřístupné, 5. století př. n. l. Měla dvě podlaží o půdorysu 54 x 52 m, bez oken, pojala na 3000 lidí. Sem směřoval slavnostní průvod z Atén, uskutečňovalo se zde samo zasvěcení. Telestérion prošlo mnoha stavebními fázemi, naposledy v římském období. - V okrsku se nachází také pozůstatky mykénského megaronu (č. 12 vedle terasy). - Na jihu v rohu jsou pozůstatky dalších budov jedna z nich byla identifikována jako buleutérion ze 4. století př. n. l., dále lázně a ubytovnypro návštěvníky ad. Střední Řecko - Boiótie obývaná Aioly, kteří se sem přesunuli na konci 2. tis. z Thessálie Théby - Za zakladatele Théby je v řecké mytologii pokládán Kadmos - Nejznámější je cyklus o Oidipovi. - Mykénské Théby zničeny již v pol. 13. st. př. n. l. - Théby byly hlavním městem tzv. boiótského spolku, v průběhu řecko-perských válek se postavily na stranu Peršanů. - Peloponéská válka, bitva u Leukter r. 371 př. n. l., thébská hegemonie, Makedonie, Římané, v 1. st. př. n. l. Théby opuštěny. - Později významné byzantské obchodní centrum. Archeologický výzkum - Dnes je možné v Thébách spatřit pozůstatky mykénského osídlení a pevnosti (kyklópské hradby), tzv. Kadmeia, zbytky paláce, tabulky popsané lineárním písmem B a šachtové hroby. - v husté zástavbě dnešních Théb byly nedávno nalezeny pozůstatky zřejmě soukromého sídla vládce. - Archeologický výzkum probíhá v posledních letech velmi intenzivně a podílejí se na něm řečtí, američtí, francouzští i ruští archeologové.

3 - Orchomenos - Athamas, Frixos, Hellé, zlatý beran, Hellespont, Kolchida zlaté rouno - Orchomenos byl sídlem mytický řeckého kmene Minyů, významné naleziště mynijské keramiky. - mykénská pevnost - zbytky freskové výzdoby, tzv. Minyova pokladnice - kupolová hrobka ze 14. st. př. n. l., nádoba s nápisem v lineárním písmu B. - Ze 4. st. př. n. l. pocházejí zbytky divadla. - Ve 4. st. př. n. l.byl Orchomenos dvakrát zničen Thébany, r. 86 př. n. l Sullovými vojsky, byl však znovu obnoven. Plataje na hranicích s Attikou, poblíž se roku 479 odehrála závěrečná bitva řecko-perských válek, spojenec Athén a rival Théb Údolí Múz posvátný háj poblíž Thespijí, k největšímu rozkvětu oblasti dochází od 3. st. př. n. l., kdy zde Thespijští začínají každých pět let organizovat tzv. Museia, slavnosti k poctě devíti Múz. Součástí byl např. přednes poezie, soutěž trubačů, herecké soutěže. Účastnili se umělci z celého Řecka. V římském období přesáhl věhlas slavností hranice Řecka. - Ze 3. st. př. n. l. pochází pozůstatky chrámu zasvěceného múzám, divadlo (konaly se zde hudební a divadelní soutěže) a iónská stoa, nalezeno bylo také 9 podstavců, stály na nich sochy Múz, na 5 z nich se dochovaly nápisy se jmény Múz. V Boiótii (u Údolí Múz) se nachází také Askra, rodiště Hésioda. Aulida Ifigénie Chaironeia 338 př. n. l. Filip II.

4 Fókis oblast obývaná Dóry Delfy Nejslavnější a jedna z nejstarších věštíren antického Řecka se nacházela na úpatí Parnasu, posvátné hory zasvěcené Múzám, v oblasti zvané v antice Fokis. Nachází se v nadmořské výšce asi 600 m na několika terasách. Po mnoho staletí představovaly Delfy jedno z nejvýznamnějších duchovních a náboženských center Řecka, které spojovalo řecký svět stejně jako např. Olympie nebo Délos místa posvátná pro všechny Řeky. Věhlas Delf však sahal i za hranice řeckého světa, štědré dary posílala do svatyně Apollóna i řada barbarských vládců. Oblast byla zasvěcená původně zřejmě bohyni Gaie Pythón, později Apollónovi, střed světa omfalos. - Svatyně byla centrem tzv. amfiktionie, V 6. století př. n. l. se věštírna stala autonomním územím a její politický vliv se rozšířil po celém Řecku. V této době zde byly také ustanoveny tzv. pýthijské hry, druhé nejvýznamnější v antickém Řecku. Je vystavěna řada nových budov st. př. n. l. je obdobím největšího rozkvětu věštírny. Ve 3. století př. n. l. si Delfy podmanila aitolská liga, kterou později roku 191 vystřídali Římané. Na příkaz císaře TheodosiaI II. byla činnost věštírny v 1. pol. 5. st. ukončena, stejně jako konání pýthijských her. - Archeologický výzkum byl zahájen Němci r. 1860, poté je převzal výzkum Francouzský archeologický institut (1891). Přesun vesnice Kastri. - Během dlouhodobého výzkumu, který pokračuje dodnes, bylo nalezeno velké množství objektů, předmětů vysoké umělecké hodnoty, asi 3000 nápisů, které poskytují významné informace o starověkém veřejném životě. Apollónův okrsek dnes - Rozkládal se na třech terasách spojených tzv. svatou cestou. - Do okrsku vedlo 9 bran, hlavní byla ta nejnižší na východní straně, odtud vedla tzv. svatá cesta směrem k Apollónovu chrámu. - Za vchodem do okrsku, který byl zdí, byly vystavěny památníky věnované městskými státy u příležitostí jejich vojenských vítězství. - Dál podél svaté cesty OBR by rozmístěny pokladnice jednotlivých měst, kde byly uloženy trofeje z bitev a další dary měst pro Apollóna. Byly to malé stavby, většinou typu in-antis,

5 navzdory malým rozměrům se některé z těchto staveb řadí k nejkrásnějším ukázkám řecké architektury. - Pokladnice Atéňanů téměř zcela rekonstruovaná dórská stavba typu in antis se dvěma sloupy v průčelí, parský mramor, konec 6. st. nebopočátrk 5. st. př. n. l. Dórský vlys metopy: činy Hérakla a Thésea (Delfské muzeum). Na zdech pokladnice (zvenku) se našla řada nápisů, které poskytují informace o zvycích, které se dodržovaly během různých aténských slavností. Byly zde vyryty i dva hymny na Apollóna ze 2. st. př. n. l., jsou to jediné starořecké texty doplněné hudebním záznamem. - Pokladnice Sifnijských dochovány jen základy, elegantní budova v iónském slohu byla zbudována z parského mramoru, kolem r. 525 př. n. l. V průčelí stály dvě karyatidy. Ve vlysu byla znázorněna např. gigantomachie (lev, který veze vůz s bohyní Kybelé), či např. shromáždění bohů, kteří sledují trójskou válku. Ve štítu byl znázorněn souboj Apollóna s Héraklem o trojnožku. Zbytky výzdoby v delfském muzeu. - V posvátném okrsku byly také schraňovány veškeré votivní dary, které sem přicházely z celého Středomoří jednalo se např. o různé zlaté a stříbrné nádoby, sochy ad. - K nejznámějším z dochovaných patří sochy dvou kúrů, snad Kleobis a Bitón, argejská sochařská škola, asi 2 m vysoké, doklad peloponéského archaického umění (vznikly na přelomu 7. a 6. st.), Delfské muzeum. - Sfinga z Naxu, 6. st. př. n. l., Delf muzeum. - Delfský vozataj, bronzová socha věnovaná Polyzalem, tyranem sicilského města Gela. Socha vznikla zřejmě v 70. letech 5. st., je asi 1,80 vysoká a byla součástí velkého sousoší, je krásným dokladem tzv. přísného stylu. Delf muzeum. - Svatá cesta končila u Apollónova chrámu, nejvýznamnější stavby celého okrsku. V chrámu se prováděly kultovní obřady, věštilo se zde, nacházely se zde sochy a další dary věnované Apollónovi a také jakýsi archiv věšteb, který však byl zničen při zemětřesení r. 373 př. n. l. Řada stavebních fází, zbytky chrámu dochované bv okrsku a částečně rekonstruované: postaven ve 4. st. př. n. l., dórský peripterální xexastylos s 15 sloupy po stranách. Uvnitř dvojitý in antis. Cella byla rozdělena 2 řadami iónských sloupů na 3 lodě. V nejzazší části chrámu se nacházelo adyton přístupné jen kněžím a Pýthii zde probíhalo věštění. Nacházela se zde také socha Apollóna a tzv. omfalos. Štíty, parský mramor, V Apollón s Múzami, Z Dionýsos s Mainadami, Delf muzeum. Zdi chrámu uvnitř byly vyzdobeny vyrytými výroky (zásady) sedmi mudrců. - V adytu sedávala Pýthie na trojnožce, když vypila vodu z pramene Kastalia (či se v něm vykoupala), odpovídala na kladené otázky.

6 - Pro věštbu si posílali i významné vlivné osobnosti své doby a je tedy zřejmé, že se v Delfách soustředila značná politická moc. Prameny mluví také o případech podplacení Pýthie nebo kněžích. - V nejvyšším bodě okrsku se nalézalo divadlo vyhloubené ve svahu, 4. st. př. n. l., několikrát přestavěnoé, užívalo se hl. v rámci pýthijských slavností, 35 řad pro 5000 diváků. - Dále stadion, kde se každé 4 roky odehrávaly pýthijské hry, kterén byly charakteristické spojením umění a sportu, umělecké soutěže však měly převahu. Mimo tento posvátný okrsek se nacházel ještě okrsek zasvěcený Athéně s přízviskem Pronaia: - archaický chrám, dvě pokladnice - tholos kruhová stavba ze 4. st. (kolem 380 př. n. l.), pentelský mramor, peristyl tvořený dvaceti dórskými sloupy (3 znovu postavené r. 1938), které nesly architráv s dórským vlysem, na metopách byla znázorněna Amazonomachie a Kentauromachie, stěny kruhové celly opět nesly dórský vlys s reliéfně zdobenými metopami. Zbytky výzdoby se nacházejí v Delf muzeu. Uvnitř se pak nacházelo 10 korintských polosloupů. - Stavba je považována za skvělé dílo klasické architektury, neznámý je však její účel. Připomíná podobnou stavbu v Epidauru, mohlo se jednat o héróon či chrám zasvěcení podsvětním božstvům, Pausanias při svém popisu stavby se však nezmiňuje, že by se jednalo o chrám. - Thermopyly úžina mezi pohořím Kallidromos a Malijským zálivem. Po celý starověk měla velký strategický význam, neboť představovala jediný způsob, jak po pevnině projít z jižního Řecka do severního a naopak. Nacházely se zde léčivé prameny zasvěcené Héraklovi, héróova svatyně a oltář. Thermopyly proslavila bitva, ke které zde došlo r. 480 př. n. l. mezi Řeky a Peršany, kdy se Sparťané společně s thespijskými a fókajskými bojovníky postavili obrovské přesile Peršanů. - V současnosti poblíž místa bitvy stojí v současnosti novodobé pomníky věnované Leonidovi a Řekům padlým v bitvě. - Thermopyly byly i v následujících staletích místem mnoha bitev, bojovali zde Alexandrovi diadochové o nadvládu nad Řeckem i Řekové s Římany.

7 Thessálie Thessálie leží v centrálním Řecku, je tvořena úrodnou nížinou obklopenou prstencem hor. Na severovýchodě to je pohoří Olymp, na severozápadě tvoří hranici mezi Thessálií a Epirem největší řecké pohoří Pindos. Přesto, že východní Thessálie patří k oblastem s nálezy nejstarších osídlení v Řecku, a to zejména z mladší doby kamenné, v dobách pozdějších stála poněkud stranou hlavního dění kulturního i politického. Většího významu nabyla thesalská města a osady až v době helénistické. K nejvýznamnějším dokladům osídlení této oblasti v neolitu patří sídliště s názvy Sesklo a Dimini. Jedná se o dvě nejsystematičtěji prozkoumané neolitické lokality v Thessálii, které poskytují významné informace o architektuře a hospodářství prehistorických sídlišť v Řecku. Sesklo - Kopec Kastraki a jeho okolí, poblíž současné vesnice Sesklo bylo odkryto nejstarší nalezené neolitické sídliště v Řecku, podle kterého byla nazvána celá kultura středního neolitu v Thessálii. Osídlení je doložené už od 7. tisíciletí, ale k největšímu rozkvětu dochází právě ve středním neolitu, tedy v 5. tisíciletí. - Umístění sídliště zahrnuje všechny důležité prvky, podle kterých si lidé v této době vybírali místa k usazení: zdroj vody nachází se mezi vodními toky, nížina možnost obdělávání polí, blízkost moře. Právě dobře zvolenému místu zřejmě vděčí toto neolitické sídliště za to, že zde přetrvalo od 7. tis. až do konce 5. tis. Poté navázala kultura Dimini. - K největšímu rozkvětu neolitického sídliště Sesklo dochází právě ve středním neolitu v 5. tis. Sídliště zahrnovalo asi domů, bylo tedy hustě osídlené, mělo řadu uliček a náměstí. Domy měly kamenné základy, vrchní část byla obvykle postavená z nepálených cihel. Domy zahrnovaly čtverhrannou místnost se sloupy uvnitř předchůdce pozdějšího megara. - Charakteristická je keramika zdobená červenou barvou na bílém podkladě nebo celá červeně zbarvená, vyráběná bez hrnčířského kruhu. - Užívání obsidiánu poukazuje na obchodní styky s egejskými ostrovy (obsidián se vyskytoval zejména na ostrově Mélos). - Vývoj této neolitické fáze byl přerušen ke konci 5. tis. - První stopy osídlení byly objeveny ke konci 19. st., K prvnímu výzkumu došlo na zač. 20. st., neolitické sídliště z 5. tis. bylo objeveno pod kopcem Kastraki až v 70. letech. Dimini

8 - Na kulturu Sesklo navazuje na počátku pozdního neolitu kultura Dimini, nazvaná podle sídliště objeveného poblíž vesnice Dimini, asi 5 km od od Volosu. - Osada se nacházela na nízkém kopci, byla také rozlehlá a dobře organizovaná. Zahrnovala domů, kde žilo asi obyvatel. Zvlášnost: nahoře rozlehlý dvůr s velkým megarem, obklopený 6-7 prstenci kamenných zdí širokých od půl metru do 1,5 m, vysokých až 3 m. Mezi nimi se nacházela další obydlí. - Keramika označovaná jako keramika Dimini je světlá s tmavě znázorněnými geometrickými motivy po celém povrchu, nebo se objevuje keramika s rytou výzdobou (bez kruhu). - Opět byl používán obsidián. - Lokalita opět dala název celé kultuře rozšířené již po celé Thessálii. Sídliště byla opevněná, centrem obydlí bylo megaron (dvě místnosti předsín a hlavní místnost se sloupy a krbem). Osídlení oblasti Dimini pokračovalo i v době bronzové, ale přesunuje se pod kopec, na kopci pak bylo pohřebiště. Osídlení z 15. st. na JV od kopce bylo označeno za mykénský Iolkos, který je zmiňován již Homérem. Iólkos - Iólkos se nachází v Magnésii, na úpatí hory Pelion (kentauři). Argonauté. - Iólkos byl hlavním centrem Thessalie v době mykénské, mykénské sídliště vzniklo v 15. st. a k jeho rozkvětu došlo zejména ve 14 a 13, st. Byly zde nalezeny také dva kupolové hroby, kde byli zřejmě pohřbeni místní vládci a pozůstatky paláce zřejmě z počátků 13. st. První archeologický výzkum v lokalitě Dimini proběhl na začátku 20. st. a v 50. a 70. letech neolitické sídliště. R začal průzkum mykénského osídlení, pokračuje dodnes. Bibliografie Andronicos, M.: Delphi (Archeological Guides). Ekdotiki Athinon, Cosmopoulos, M.: Greek Mysteries: The Archaeology of Ancient Greek Secret Cults. Routledge, Curnow, T.: The Oracles of the Ancient World. Duckworth, Parke, H. W.: Greek Oracles. Hutchinson University Library, Pedley, J.: Sanctuaries and the Sacred in the Ancient Greek World. Cambridge University Press, Preka-Alexandri, K.: Eleusis. Ministry of Culture, 1991.

9 Batziu-Efsthatiu, A.: Dimitrias. Athina, 2001.