LIDOVÉ LÉČITELSTVÍ NA CHRUDIMSKU

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie Bc. Jaromír Uchytil LIDOVÉ LÉČITELSTVÍ NA CHRUDIMSKU Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Roman Doušek, Ph.D. 2014

2 Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci LIDOVÉ LÉČITELSTVÍ NA CHRUDIMSKU vypracoval sám pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. V Brně Bc. Jaromír Uchytil

3 Děkuji PhDr. Romanu Douškovi, Ph.D. za cenné rady a vstřícný přístup při vedení mé magisterské diplomové práce. Velký dík patří Lence Vodvárkové, Evě Vyšínské, Luboši Řehákovi, PhDr. Ivaně Verner, MUDr. Janu Voženílkovi a všem ostatním respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření a přispěli tak ke vzniku této práce.

4 Obsah Úvod Cíl výzkumu a výzkumné otázky Metoda získávání dat Výzkumný vzorek Způsob vyhodnocení Výzkum lidového léčitelství v české etnologii První zmínky o léčitelství v české literatuře Zrod badatelského zájmu o léčitelství Období po 2. světové válce Období 60. let 20. století Období 70. a 80. let 20. století Období od roku 1990 až doposud Historicko-kulturní kontext lidového léčitelství z použité literatury Definice pojmů Klasická medicína Alternativní medicína Metody alternativní medicíny Fenomén léčitelství Výzkum léčitelství na Chrudimsku Chrudimsko Léčitelé na Chrudimsku Léčitelka Lenka Vodvárková Osobnost léčitelky Motivace léčení Počátky léčitelské praxe Diagnostika Léčebná terapie Léčitelka Eva Vyšínská Osobnost léčitelky Motivace léčení Počátky léčitelské praxe Diagnostika... 61

5 4.4.5 Léčebná terapie Léčitel Luboš Řehák Osobnost léčitele Motivace léčení Počátky léčitelské praxe Diagnostika Léčebná terapie Léčitelka Ivana Verner Osobnost léčitelky Motivace léčení Počátky léčitelské praxe Diagnostika Léčebná terapie Léčitel Jan Voženílek Osobnost léčitele Motivace léčení Počátky léčitelské praxe Diagnostika Léčebná terapie Výsledky výzkumu Výsledky dotazníkového šetření Shrnutí výsledků dotazníkového šetření Závěr Anotace Soupis zdrojů Seznam příloh Přílohy

6 Úvod Lidové léčitelství je možné nazvat transkulturálním fenoménem, který provází lidstvo od jeho počátku do přítomnosti a s velkou pravděpodobností jej bude provázet i v budoucnosti. Téma diplomové práce jsem zvolil na základě osobního zájmu o tuto problematiku, která je v současnosti poměrně diskutovaná. Domnívám se, že dosud byla léčitelství ze strany badatelů věnována menší pozornost, než by si, vzhledem ke svému významu, zasloužilo, a proto si v předkládané magisterské diplomové práci si kladu za cíl zmapovat a zanalyzovat současný stav léčitelství ve vybrané oblasti a svým výzkumem tak přispět k etnologickému bádání v této problematice. Medicínský vývoj v jednotlivých specializacích postupuje značně rychle kupředu. Téměř každým dnem se ve všech oborech medicíny objevují nová léčiva i nové diagnostické a terapeutické metody. Lékař je schopen číst genetické informace člověka, může pozorovat změny v buňkách na molekulární úrovni, provádí s milimetrovou přesností operace nejrůznějšího charakteru. Zabývá se epicentrem nemoci její fyziologií, patofyziologií resp. patologií i metodami její léčby, pacient však zůstává v různorodosti svých obtíží stále stejný, a bohužel často nezapadá do kategorií, které jsou pro něho vytvořeny. Mnohdy je tak léčen pouze důsledek a ne příčina, případně příčina zcela unikne pozornosti, neboť je od místa manifestace problému fyzicky vzdálená. Pacienti si uvědomují důležitost léčby a bezesporu mají úctu k moderní vědě, ale co když konvenční medicína selže? Může se člověk vyléčit sám? Co znamená víra tvá tě uzdraví? Když jde o zdraví a v krajním případě i o život, člověk moc nepřemýšlí o tom, jestli je lék nebo léčebný postup legální. V tu chvíli jde rozum stranou a nastupuje pud sebezáchovy: zbavit se nemoci co nejrychleji a pokud možno bezbolestně. Zdraví druhé poloviny 20. století kladlo důraz na naturalismus. Během 2. poloviny 20. století v době železné opony ovládané materialismem bylo vše nevysvětlitelné a neprůkazné včetně lidového léčitelství neakceptováno a zavrhováno. Z toho jednoznačně vyplývá, že ačkoliv došlo v minulosti k nashromáždění množství materiálů týkajících se léčitelství, činnosti léčitelů a úspěšnosti jejich péče nebyla v pramenné ani odborné literatuře věnována dostatečná pozornost a tento fenomén byl sledován pouze v úzkém vymezení. Po roce 1989 nastal léčitelský boom, a léčitelská činnost začala být více uznávána veřejností a reprezentována již v poměrně větším 6

7 množství literatury odborné, která se léčitelstvím zabývala a rovněž i komerční, která se podřizuje zákonitostem trhu. V současné době existuje mnoho jedinců, kteří mají údajně výjimečné schopnosti, dokáží pohledem, dotykem zjistit, co nás trápí a bolí a přenosem energie nás zdravotních problémů zbavit. Jsou nazýváni léčitelé. V názoru na účinnost takové léčby se společnost polarizuje. Stoupenci léčitelství s největší pravděpodobností hluboce věří v její účinnost, ale oproti tomu skeptici zastávají názor, že působení léčitelů je založeno na sugesci a placebo efektu nebo jde pouze o nový a poměrně výhodný druh byznysu. Pojem lidové léčitelství v sobě nese určité vymezení. Vymezení proti hlavnímu proudu v léčení, kterým je v současnosti medicína alopatická, vědecká, materialistická, technikou prodchnutá. Léčitelství mělo a má nespočetně podob a odlišností. Všechny léčitelské postupy a zkušenosti se předávaly formou tradic a z nadhledu současných znalostí zjišťujeme podivuhodnou logičnost lidového léčitelství. Lidové léčitelství lze obtížně vymezit. V současné době v České republice není předmětem přímé regulace a dosud nebylo explicitně upraveno žádnou legislativou. Pro úkony léčitelů neexistují tabulky a normy a za zákroky, kterými léčí, nesmějí léčitelé ve většině případů brát odměnu jen proto, že tato léčba oficiálně neexistuje. Není přehled o tom, zda léčitelé pracují jako živnostníci pod rouškou legální poradenské činnosti nebo jako nezávislé osoby, které poskytují služby v rámci sousedské pomoci. Z pohledu moderní medicíny založené na důkazech jde mnohdy o velmi nevědecké metody. Přitom právě na ně se mnoho jedinců upíná, když klasická léčba selže. V současné době se lékaři dostávají stále častěji do konfliktu v případech, kdy do jejich péče zasahují lidoví léčitelé a jiní více či méně poučení laici. Nicméně medicína mlčení, jak se někdy označuje doba spjatá s praxí vrcholného paternalismu, je pro mnohé nenávratně pryč. Přestože došlo k určitému posunu v postoji lékařů k léčitelům, rivalita trvá, a bohužel ke škodě pacientů je averze obousměrná. Obě strany hájí svou pravdu. Pochopitelně vždy se objeví jedinci, kteří budou svou pomoc nabízet, a na druhé straně vždy budou lidé, kteří takovou pomoc hledají a přijímají. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. Po úvodu následuje kapitola, ve které jsou stanoveny hlavní cíle diplomové práce formou představení výzkumných otázek. Následná kapitola popisuje výzkumné techniky sběru dat, vymezení zvoleného vzorku respondentů včetně etických aspektů výzkumu. 7

8 V následující kapitole přehledem vybrané odborné literatury, pramenů a periodik stručně shrnuji dosavadní stav bádání o lidovém léčitelství od první poloviny 19. století až do současnosti. V další kapitole se zaměřuji a pokusím se objasnit základní pojmy a definice vážící se k tématu. Praktickou část diplomové práce tvoří výsledky terénního výzkumu realizovaného v geografickém prostoru Chrudimska, jehož hlavním účelem bylo získat informace o současném lidovém léčitelství na základě rozhovoru s léčiteli, kdy pozornost byla věnována především jejich osobnosti a léčebným praktikám, jež používá léčitel při své činnosti. Druhá část výzkumu byla provedena za pomocí dotazníkového šetření mezi obyvateli dané oblasti, z jehož výsledků zjišťuji postoj k lidovému léčitelství a zkušenosti s tímto fenoménem. Výsledky výzkumu v závěrečné části práce interpretuji a hodnotím z hlediska hlavního výzkumného cíle a odpovídám na výchozí výzkumné otázky. 1. Cíl výzkumu a výzkumné otázky Hlavním cílem praktické části diplomové práce je zmapovat současný fenomén lidového léčitelství na Chrudimsku tak, jak jej vnímají léčitelé se zřetelem na individualitu jejich osobnosti a zaměřením na metodu diagnostiky a popis praktik, které využívají při své činnosti. Dílčím cílem je zjistit genezi jejich zájmu, včetně motivace a přesvědčení věnovat se léčitelské činnosti. Orientuji se rovněž na počátky jejich léčitelské praxe, včetně sociálního statusu ve společnosti. Zaměřím se i na otázku subjektivního názoru na osobnost léčitele v souvislosti s jejich životní filozofií. Na základě zjištění výzkumu v závěru diplomové práce odpovídám na výchozí hlavní výzkumné otázky a pokouším se o celkové pochopení kontextu, ale i samotného jevu léčitelství z pohledu léčitelů i tak, jak jej vnímají dotazovaní respondenti z oblasti Chrudimska. Cílem předložené diplomové práce je odpovědět na první základní výzkumnou otázku: Jaká je podoba a reálný stav fenoménu lidového léčitelství na Chrudimsku? V průběhu výzkumu jsem si stanovil šest dílčích výzkumných podotázek, na které se pokusím objektivním podáním odpovědět. - První výzkumná podotázka se zabývá vztahem původní profese se současnou léčitelskou činností respondentů. 8

9 - Druhá se snaží odhalit počátek zájmu o esoteriku a motivaci se profesně zabývat léčitelstvím. - Třetí obrací pozornost na konceptualizaci léčitelských schopností léčitelů, zda lze léčitelské schopnosti získat nebo probudit u každého jedince. - Čtvrtá mapuje techniku diagnostiky. - Pátá se snaží zachytit, jak probíhá léčebná terapie. - Šestá se ptá po konceptualizaci léčitele. Druhá část výzkumu provedená dotazníkovou metodou má za cíl odpovědět na druhou základní výzkumnou otázku: Jaká je informovanost a zkušenost s lidovým léčitelstvím včetně alternativní medicíny u vzorku obyvatel na Chrudimsku? 1.1 Metoda získávání dat K dosažení výše zmiňovaných cílů byly použity kvalitativní i kvantitativní metody výzkumu. Pro realizaci výzkumu jsem oslovil všechny obecní úřady obcí v okrese Chrudim elektronicky prostřednictvím u za účelem hledání vhodných respondentů. Cílem průzkumu bylo zjistit, kolik léčitelů žije a působí v regionu Chrudimska. Výsledný počet potencionálních respondentů jsem následně kontaktoval. Sběr dat jsem provedl od července roku 2013 do srpna Výzkum jsem uskutečnil s pěti léčiteli, kteří byli ochotni se mnou spolupracovat a odpovědět mi na dané otázky. Z toho byli dva muži a tři ženy žijící v oblasti Chrudimska. Pro daný záměr práce jsem zvolil metodu kvalitativního výzkumu, a to řízený rozhovor s předem připraveným okruhem otázek, které nemají pevně danou strukturu a v průběhu rozhovoru byl respondentovi ponechán i určitý prostor pro jeho vyjádření. Další sběr dat probíhal formou dotazníku, který byl anonymní, pro všechny respondenty totožný a obsahoval dvacet tematických uzavřených otázek, kde si respondenti vybírali z více variant předem stanovených odpovědí. Dotazníky byly vytvořeny na základě zadaného tématu přímo pro účely výzkumu a rozdávány osobně nebo posílány elektronicky em jako příloha. V dotazníku byly zjišťovány základní údaje s obvykle sledovanými identifikačními znaky pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání, ekonomická aktivita, bydliště. Další skupina otázek se již týká zvoleného tématu postoj a 9

10 zkušenosti respondentů s léčitelstvím a alternativními metodami obecně, úspěšnost léčby i stanoviska ohledně zdravotní péče včetně názorů na spolupráci lékaře s léčitelem. Struktura dotazníku, je uvedena ve výzkumné části diplomové práce. 1.2 Výzkumný vzorek Respondenty pro první část výzkumu jsem zvolil na základě vlastních zkušeností a informací zprostředkovaných od klientů zkoumaných léčitelů. Zaměřil jsem se tedy na léčitele, kteří jsou uznávaní okruhem svých klientů, což by měla potvrzovat existence širší klientely toho kterého léčitele. Respondenti byli telefonicky, elektronicky a osobně kontaktováni. Několik oslovených odmítlo žádost o rozhovor s tím, že nestojí o propagaci, z důvodu nedostatku času, ale i z obavy osobních nedostatečných znalostí vzhledem k náročnosti výzkumu. S respondenty, kteří souhlasili s rozhovorem, byla domluvena schůzka. Na úvod rozhovoru byl představen cíl výzkumu a respondenti byli požádáni o vyjádření písemného souhlasu k nahrávání a využití nahrávky jako zdroje informací pro účel výzkumu. Respondentům byly pokládány předem připravené otázky. Podle toho, jak se rozhovor vyvíjel, byly pokládány i doplňující otázky. Pro druhou část výzkumu uskutečněnou formou dotazníkového šetření byli osloveni obyvatelé z chrudimského regionu. Respondenti byli vybírání náhodně, bez jakéhokoli pravidla při návštěvě měst a obcí ve zkoumané lokalitě. Reakce respondentů na dotazník byly různorodé, ačkoliv byl záměr výzkumu vysvětlen a zaručena anonymita. Mnozí dotazovaní odmítli bez udání důvodu. Řadu z nich odradily jednak obavy ze zneužití dat, nedůvěra s ohledem na častý pouliční prodej a v nemalé míře účast odmítli i vzhledem k tématu výzkumu. Respondenti byli následně osloveni i elektronicky na ové adresy obecních úřadů ve zkoumaném regionu. 1.3 Způsob vyhodnocení Rozhovory s léčiteli byly nahrávány na diktafon, a jejich délka byla v rozmezí třiceti až šedesáti minut. Přepsané nahrávky jsem roztřídil do tematicky sledovaných okruhů, přičemž jsem použil jednak doslovnou transkripci a jednak shrnující protokol. Místo rozhovoru vyplynulo z toho, s jakým respondentem jsem zrovna spolupracoval, a to buď 10

11 v místě bydliště, nebo přímo v jeho působišti. Citace z rozhovorů jsou uvedeny, pokud to je možné, v neupravené podobě. Celkem bylo distribuováno 108 dotazníků. Z toho 40 osobně předaných a 68 prostřednictvím u. Návratnost dotazníků byla 51 %. Dotazníkového šetření se tedy zúčastnilo 55 respondentů. Vyplněné dotazníky byly zpracovány ručně, prostou čárkovací metodou. Standardizované otázky budou sumarizovány a získané číselné údaje graficky zpracovány do geometrických obrazců. Na základě odpovědí z dotazníků byla provedena analýza, v níž odpovídám na druhou hlavní výzkumnou otázku a pokouším se i mimo jiné objasnit, zda lidové léčitelství a alternativní metody obecně můžou ovlivnit jednání lidí, aby jim zcela podléhali a řídili se pouze jimi bez ohledu na vědeckou medicínu, či racionální uvažování. 2. Výzkum lidového léčitelství v české etnologii Lidové léčitelství je možné označit za transkulturální fenomén, který provází lidstvo od jeho počátku do přítomnosti a s velkou pravděpodobností jej bude provázet i v budoucnosti. Téma lidového léčitelství bylo reflektováno od začátku širšího zájmu o lidovou kulturu u nás, tj. od poloviny 19. století. V souladu s rozvojem zájmu o zachování lidových tradic a zvyků věnovali čeští badatelé pozornost i lidovému léčitelství, které bylo silně spojeno především s vírou a modlitbami při léčebných procesech se směsicí pověrečných magických praktik. S jistým omezením zpracované badatelské téma nabízí dostatek prostoru pro invenční chronologické a tematické začlenění. 2.1 První zmínky o léčitelství v české literatuře Odbornému publikačnímu zpracovaní tématiky léčitelství, předcházelo množství drobných nicméně cenných statí se zmínkami o lidovém léčení a praktikách s nimi spojených, které byly rozptýleny po všech společenských časopisech již od poloviny 19. století. Ať už jsou to stati souhrnné anebo jsou věnovány jen jednotlivým lidovým obyčejům, lidové víře v magickou moc, tematicky úzce souvisí a navzájem se hluboce ovlivňují. Mnohé důležité údaje pro získání základního přehledu o dosavadním bádání nalézáme již od 40. do 60. let 19. století. Pozornost týkající se uchování zdraví s eventuálními návody na léčení nemocí v podobě sbírek lidových pohádek, pověstí, zvyků, obřadů a pověr se věnovalo četné 11

12 množství badatelů: Matěj Čermák, Božena Němcová, František Ladislav Čelakovský, Josef Vojtěch Houška, Karel Jaromír Erben, a další. 1 Do časopisu Kwěty přispěl menší sbírkou pověr Matěj Čermák s názvem Národní pověry v Čechách (1846 2, ). České pověry a zvyky sesbírané autorem, reflektují různé představy nejen venkovského obyvatelstva, způsob myšlení, snahu vysvětlit si nevysvětlitelné, zbavit se strachu, dělat či nedělat určité věci, prospět či uškodit. Prvním příspěvkem v časopise Kwěty, který se vymykal v té době uceleným národopisným obrázkům, a cyklům a který se zaměřil na tématiku lidového léčitelství, byly statě Boženy Němcové Zaříkací formule mezi lidem českým, a jak se od nemoci pomáhá (1847) 4. B. Němcová vysvětluje několik lidových zvyků týkajících nemocí a jejich léčení. Zachycena jsou zde i zaříkávání, pověrečná proroctví a rady proti nemocem, obsahující magické praktiky. Z pohledu dnešní doby naivní až průhledné ve svém záměru s jednoduchými návody lidového léčení v případě nemoci i velmi precizní rituální úkony, kouzla či zaklínání, která byla prováděna s úmyslem zajistit zdraví nemocného, bez nichž by léčebný úkon neměl valného smyslu: Zaklínám tebe ráno bolestná, ráno neřádná abys přestala růsti, jako kamení od Krista narození, abysi se tratila a w nic obrátila [ ]. 5 Často jsou to postupy velmi kuriózní, například proti zimnici údajně pomohlo když se nemocnému we spaní hrnec hodně studené vody na hlavu vylije. 6 Několik desetiletí připravoval obrozenecký básník a folklorista František Ladislav Čelakovský sbírku slovanských přísloví a pořekadel, které vydal knižně pod názvem Mudrosloví národu slovanského v příslovích (1852) 7. Léčebné pověry vycházely z mysli lidových léčitelů i nemocných, a to vždy z odvěké představy, že nemoc je důsledkem vlivu působení nadpřirozených sil nebo jako boží trest. Autor se zde zmiňuje o lidovém léčení s jistou skepsí a používané léčitelské praktiky považuje za objektivně nedokazatelné, na straně druhé však akceptuje jeden stupeň její důvěryhodnosti: Zaklínání nemocí, hledání 1 Motyčková, Dana: Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie. Praha, Disertační práce. ČSAV, Ústav pro etnografii a folkloristiku, s Čermák, Matěj: Národní pověry v Čechách. Kwěty 13, 1846, s. 195, 216, 507, 510, Čermák, Matěj: Národní pověry v Čechách. Kwěty 14, 1847, s. 10, 331, Němcová, Božena: Zaříkávací formule mezi lidem českým a jak se od nemoci pomáhá. Kwěty 14, 1847, s , Němcová, Božena: Zaříkávací formule mezi lidem českým a jak se od nemoci pomáhá. Kwěty 14, 1847, s Tamtéž, s Čelakovský, František Ladislav: Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Praha: Nakladatelství V kommissí u Františka Řivnáče,

13 u bab a rasův pomoci, nošení jistých amuletův, požírání zvláště v zimnicích cedulek, neb kůrek tajemnými písmeny popsaných a mnoho jiných sympatických a pověrečných prostředkův čím dál tím více i u nejprostších osob přichází naštěstí v nevážnost a zapomenutí. Nakuřování však posud a mnohdy s prospěchem se koná. 8 Josef Vojtěch Houška do Časopisu českého muzea přispěl přehlednou sbírkou pověr a zvyků Pověry národní v Čechách ( ). 9 Materiály o zaříkacích formulích doplnil Karel Jaromír Erben v periodiku Časopis Musea království Českého přehlednou sbírkou Česká zaříkadla v nemocech (1860) 10, jejichž hlavním znakem je dle autora zázračný léčebný návod. Autor zde upozorňuje i na jeho původ v čase pohanských zakládajíce se na starém domnění, že slovo v úmyslu buď dobročinném, buď zločinném pronešené působí mocí neodolatelnou. 11 Za badatelsky přínosné lze považovat i knižní vydání vzácných památek, o něž se na vlně obrozeneckého zájmu o historickou literaturu zasloužil K. J. Erben v roce 1864 a Vydal dva chirurgické spisy tzv. rané lékařství Rhazesovo 12 a Saličetovo 13 což jsou překlady latinských originálů, obsahující množství předpisů z 15. století. Od 70. let 19. století přispívali autoři rozličnými statěmi o problematice lidového léčitelství ve formě dobového publicistického i odborného stylu do časopisů společensko-kulturního i odborného zaměření: Časopis Matice moravské, Světozor, Zora, Časopis musejního spolku olomouckého, Časopis Společnosti přátel starožitností českých a dalších. Autoři pojednávali o lidovém léčitelství zpravidla způsobem prostého referování o sebraném materiálu, avšak svými příspěvky i vědeckými studiemi se stále více dotýkali dílčí problematiky lidového léčitelství a obohatili je pro nás dnes hodnotnými a spolehlivými historickými texty, byli jimi: František Bartoš, Josef Čižmář, Beneš Method Kulda, F. Stránecká, Primus Sobotka, Matouš Václavek, František Jaroslav Rypáček, Tomáš Šimbera, Josef František Hruška, Josef Košťál a další. Moravský spisovatel, sběratel lidové slovesnosti a kněz Beneš Method Kulda v rámci širší studie pro odborný Časopis Matice moravské zveřejnil popisy lidových pověr a obřadů 8 Čelakovský, František Ladislav: Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Praha: Nakladatelství V kommissí u Františka Řivnáče, 1852, s Houška, Josef Vojtěch: Pověry národní v Čechách. Časopis Českého musea 27, 1853, s Erben, Karel Jaromír: Česká zaříkávadla v nemocech. Časopis Musea Království českého 34, 1860, s Tamtéž, s Erben, Karel Jaromír (ed.): Rhazesovo ranné lékařství. Praha, Erben, Karel Jaromír (ed.): Saličetova ranná lékařství. Praha,

14 s názvem Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě (1870) 14 a (1871). 15 Autor je nasbíral na Rožnovsku a snažil se o co jejich nejvěrnější zachycení, nepřikrašloval je ani nebeletrizoval a reprodukoval je dle svých slov věrně, jak je slyšel z úst lidových vypravěčů. Ve sbírce nalezneme doklady lidového léčení založené na magickopověrečných léčebných praktikách, které se dělo prostřednictvím osob, jimž byla přisuzována moc manipulovat s nadpřirozenými silami. Problematika léčitelství je úzce spojena především s otázkou společenské přijatelnosti. Činnost léčitelů byla ovlivňována a vytlačována sílící a stále se zdokonalující lékařskou vědou. Například v roce 1872 v časopise Světozor 16 se v příspěvku o léčiteli od neznámého autora píše: Je to jedna z oněch bytostí, jichžto působení se zakládá na zaslepené víře a bažení lidí po neobyčejném. Jest již lidem vrozen jakýsi pud po neobyčejném. Arci takový extra-ordiuární léčitel musí být něco zvláštního. 17 Proti praxi neodborného léčení byly zaměřeny i příspěvky anonymního lékaře uveřejněné v časopise Našinec ve třech statích O šarlatanerii (1875) 18. Kéž podaří se mi, abych své spoluobčany o nicotě methody jich léčení a o šibalství jejich náležitě přesvědčiti mohl. 19 Autor upozorňoval na neodborné léčení scankařských 20 doktorů, které označoval za koukaly. Uvedl příklady špatně diagnostikovaných nemocných, kteří následkem toho zemřeli, nebo se léčili nepřiměřeně dlouho. Mnozí, kteří šibalu takovému důvěřujíce k němu spěchají, shledají, že léky žádný nemají účinek tu hledají pak teprve pomoci u lékaře pořádného. 21 Zmiňuje i skutečnost, že obvykle používali jednotné léky na různé nemoci, které tedy nemohly být účinné a kromě toho byly za nepřiměřeně vysokou cenu. Autor se domníval, že víra prostých lidí v léčebné schopnosti neodborného léčení měla příčiny v jejich neznalosti, neboť dosud nebyli nikým poučeni. Naléhavě proto vyzýval zástupce vzdělané společnosti (učitele, kněží aj.), aby šířili informace o jejich podvodném jednání: 14 Kulda, Beneš Method: Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě. Časopis Matice moravské 2, 1870, s , Kulda, Beneš Method: Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě. Časopis Matice moravské 3, 1871, s , , Lékařství. Světozor 5, 1871, s Tamtéž, s O šarlatanerii. Našinec 7, 1875, č. 50, s Tamtéž, s Lidově bývali tito doktoři nazýváni scankaři. Charakteristickým znakem těchto lékařů bylo, že určovali diagnózu na základě moči nemocného, aniž by tento musel být přítomen lékařského vyšetření. Lepiková, Kateřina: Jak se u nás kdysi léčilo?. Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku Místku 2, 2000, s O šarlatanerii. Našinec 7, 1875, č. 51, s

15 Vás pak drasí kolegové, kteří čtete tyto řádky, prosím, byste nošem ostrým nemilosrdně se zmáhající se pseudoplasma stavu našeho vyřesali [ ]. 22 Františka Stránecká se dostala do povědomí čtenářů jako sběratelka moravských pohádek a zasloužila se o písemné uchování lidových tradic a zvyků. V Časopise Matice moravské v článku O léčení prostonárodním (1879) 23 se F. Stránecká kromě léčebných metod zmiňuje i o pravděpodobné příčině nevelkého vlivu medicíny mezi venkovským lidem: Lidu našemu, zvláště v horách, v potu tváři dobývati jest kousek toho chlebíčka, nezbývá mu tedy hrubě ani času postonávati, tj. šetřiti se a hověti si, když ochablosť ústrojí tělesného toho požaduje. U nás postonávají neb i pokašlávají toliko lidé velmi staří, děti nemohou dlouho postonávati, neboť rodiče majíce plné ruce práce doma nebo na poli, nemohou se s nimi ošetřovati, tudíž poroučejí je do vůle boží a tak ty, které, jsoucí k světu brzo se pozdraví, a o ty slabé Pánbůh se postará. Lidé pak dospělí, hospodář nebo hospodyně, jak by ti sobě dopřáti mohli nebo směli oddechu? Kdož by za ně zastal práci? Pracují tedy, i churaví jsouce, až do úpadku [ ]. 24 F. Stránecká poskytla další statě do časopisu Zora v souvislosti s lidovým léčením v příspěvku Oční léky našeho lidu druhdy a nyní (1883) 25 a pro časopis Komenský články Některé zvyky a pověry (1879) 26 a Národní pověry moravské (1880). 27 Léčení založené na zákonu styku nebo doteku tzv. kontaktní magii se zabýval v časopise Světozor etnograf Primus Sobotka. V článku Dotýkací praktika (1879) 28 se autor zamyslel nad jejím původem, uvedl konkrétní příklady lidových obyčejů, jejichž prvky považuje souhrnně za účinné magické praktiky úzce propojené s lidovým léčitelstvím: Dotýkací praktika hraje zvláště v prostonárodním léčení značnou úlohu. Jako snadno se může druh od druha nakaziti, tak převádějí nemoci neduh svůj rádi na jiné předměty, ať živé či neživé. 29 O magickém působení bylin napsal článek regionální historik a národopisec Matouš Václavek pro Časopis musejního spolku olomouckého s názvem O čarodějnické moci 22 O šarlatanerii. Našinec 7, 1875, č. 52, s Stránecká, Františka: O léčení prostonárodním. Časopis Matice moravské 11, 1879, s Tamtéž, s Stránecká, Františka: Oční léky našeho lidu druhdy a nyní. Zora 2, 1883, s Stránecká, Františka: Některé zvyky a pověry. Komenský 7, 1879, s Stránecká, Františka: Národní pověry moravské. Komenský 8, 1880, s , Sobotka, Primus: Dotýkací praktika. Světozor 13, 1879, s Tamtéž, s

16 některých rostlin (1882), 30 v němž představuje etymologickou motivaci názvů rostlin, která vychází jednak z jejich vnější podoby, jednak podle jejich účinků na člověka, ať už skutečných (u rostlin léčivých a jedovatých) či domnělých (u rostlin, užívaných k čarám). František Bartoš pro již zmíněný Časopis Matice moravské ve studii O domácím lékařství lidu moravského (1891) 31 přehlednou formou poskytl roztřídění a zpřístupnil hojné doklady léčení rozličných nemocí na základě domácích prostředků, pověr, zaříkávání a okultních praktik, často založených na černé magii. Podle F. Bartoše je každému člověku vyměřena doba života na sedmdesát let, žije li déle, Bůh mu přidává za jeho dobré skutky, zemře-li dříve, jeho duše vejde do jiného tvora a tam život dokoná. Prevence zdraví podle autora spočívá v rozumné správě života: Plíce krm větrem, žaludek zemí, kůži vodou, srdce ohněm a dobře ti bude. Miluj čerstvý vzduch; živ se tím, co ti tvá země dává, zvláště rostlinstvem; myj se často a buď veselé, laskavé a nábožné mysli. 32 Na základě výzkumu a dosažených výsledků F. Bartoše v etnografickém bádání v rámci vymezeného tématu pokračoval Josef Čižmář. V Časopise Matice moravské (1893) 33 k dané problematice uvedl: Povzbuzen byv příkladem Frant. Bartoše, kterýž v tomto časopisu r uveřejnil článek O domácím lékařství lidu moravského, počal jsem též v rodišti svém, ve Vizovicích, lidové lékařství sbírati. Jeť ono zajímavé pro kulturní historii našeho lidu, mnohdy pak skrývá se i v radě na prvý pohled naprosto pověrečné skutečně dobrý lék. 34 V odborném periodiku Časopisu Společnosti přátel starožitností českých publikoval výsledky svého výzkumu Jan Václav Svoboda pod názvem Některé lékařské prostředky na Skutečsku (1895). 35 Studie pojednává o lidové léčbě z okolí Skutčeska a místních snadno dostupných léčebných prostředcích především zvířecích s včetně jejich využití. Na začátku své stati J. V. Svoboda hodnotí mnohaleté sledování vývoje lidového léčitelství ve zkoumané oblasti a konstatuje: Mohu směle říci, že neznám druhého koutu ve východních Čechách nad tento, jež má i dědičné své kurýrky, které kurýrují lid náš ode všech nemocí, uměním svým se tají a jen svým dětem je svěřují. Znám baby zažehnávačky, 30 Václavek, Matouš: O čarodějnické moci některých rostlin. Časopis muzejního spolku olomouckého 1, 1882, s Bartoš, František: O domácím lékařství lidu moravského. Časopis Matice moravské 15, 1891, s , , Tamtéž, s Čižmář, Josef: O lidovém lékařství na Moravě. Časopis Matice moravské 27, 1893, s Tamtéž, s Svoboda, Jan Václav: Některé lékařské prostředky na Skutečsku. Časopis Společnosti přátel starožitností českých 3, 1895, s

17 kořenářky, hadačky, [ ] muže pomahače při různých chorobách lidských i nemocí domácích zvířat Zrod badatelského zájmu o léčitelství Studium kultury se v českých zemích v období počínající specializace a institucionalizace vědeckého bádání v 80. a 90. letech 19. století stalo doménou nového oboru národopisu. Široký zájem badatelů o život lidu, dějiny a kulturu, především lidovou, se rozvíjel zejména v posledním desetiletí 19. století, které přineslo šířeji koncipované národopisné hnutí. To se zakládalo především na aktivitách spějících k pořádání krajských výstav, jako přípravy na majestátní Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze roku Na pozadí dějinných událostí, jako důkaz i projev mimořádného sebevědomí mladé generace tehdejších vědců, které v té době již úzce souvisely s národním uvědomováním, a vlastenectvím českého národa vznikl nový časopis Český lid. Vznik nového periodika přivítali s výjimečným nadšením především moravští národopisci, kteří tu začali publikovat výsledky svých národopisných výzkumů. 38 U zrodu národopisného časopisu stáli dva představitelé českého intelektuálního života přelomu 19. a 20. století: etnograf a kulturní historik Čeněk Zíbrt a archeolog Lubor Niederle. Časopis věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku vyšel poprvé v roce 1892 a stal se centrálním a respektovaným orgánem českého národopisu, v němž vycházely především texty, zprávy a recenze s výsledky etnografického a historického studia české minulosti. 39 V Českém lidu lze nalézt bohatý zdroj článků popisující lidové léčebné praktiky, protkané velkým množstvím zvyků, obyčejů a pověr venkovského lidu. Národopisné studie jsou kvalitou i rozsahem odlišné, se specifickými rysy autorů, avšak tematicky velmi bohatého obsahu. Metodické náměty jsou rozlišeny podle průřezových témat v jednotlivých příspěvcích, které pojednávají o historii středověkého léčení, zaklínacích knihách, herbářích i knihách svědomí. Další texty se zaměřují na rozličné léčebné prostředky a jejich využití, včetně názvů bylin. Nemalé množství příspěvků je věnováno zvykům a popisům pověr při léčení lidí i hospodářských zvířat udržujících se jako mem lidovou 36 Svoboda, Jan Václav: Některé lékařské prostředky na Skutečsku. Časopis Společnosti přátel starožitností českých 3, 1895, s Altman, Karel: Úvod do studia dějin národopisu na Moravě. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s Tamtéž, s Tamtéž, s

18 tradicí. 40 Všechny zveřejněné studie vědeckého bádání zabývající se lidovým léčitelstvím v národopisném periodiku Český lid představují cenný a bohatý zdroj poznatků a jako celek si jistě zaslouží mnohostrannou pozornost a komplexní zpracování. Ovšem vzhledem k rozsahu a účelu této práce není možné se zabývat detailně všemi texty, a proto uvádím pouze stručný nástin problematiky. Z množství textů si lze učinit představu, že pověrečné léčení, čáry, zaříkávadla a léčebné návody, nebyly pouze babskými báchorkami a slovesnou tvořivostí vesnického lidu místy jen obtížně pochopitelnou. Některé z praktik mají logiku: Milá země! Žaluji tobě, zuby mě bolejí, prosím tebe, odejmi tu bolest ode mne, až budu zase v tobě. 41 Mnohé nesou náznaky specifického druhu empirismu: Voda polínková s mlékem ženským a s růžovou vodou smíšená, do očí vpuštěná, bolest tiší, krev a mléko rozhání. 42 Jiné charakterizují individuální způsob léčby: Uřknutému dítěti matka každé oko jazykem přejede a třikrát odplivne. 43 nebo často z dnešního pohledu až nesmyslné léčebné postupy: Znamenitě působí proti bolestem žaludku: tři stonožky, s čímkoliv-li se sní neb vypijí, a kosti z morčete, kteréž usušené a na prášek utlučené s kořalkou se vypijí. 44 Mnoho léčitelských praktik a pověr pochází z oblasti bílé magie Ranila-li tě panna vlasatá, žena prsatá, rač tě ochránit Barbora svatá; ranil-li tě nějaký mládenec, rač tě ochránit svatý Vavřinec; ranil-li tě muž bradatý, rač tě ochránit Duch svatý. 45 Blandina Čížková se ve svém příspěvku Jak lid východoslezský doktoří (1898) 46 domnívala, že pádný důvod pro užívání léčitelských praktik spočívá především ve finanční a rovněž i distanční nedostupnosti lékařské péče: Kolik hodin cesty daleko široko mnohde lékaře není, a kdyby i byl, tu neschůdnó cesty mnohdy, nejčastěji však chudoba nedovolí povolati k nemocnému doktora, jehož vstup do domu pro nezámožného venkovana vždy veliké vydání znamená Motyčková, Dana: Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie. Praha, Disertační práce. ČSAV, Ústav pro etnografii a folkloristiku, s Tille, Václav: Staročeské zaříkadlo zubní. Český lid 3, 1894, s Tille, Václav: Lékařství pro zachování lidského zdraví, kteráž jsou vybraná z rozličných kněh lékařských. Český lid 5, 1896, s Tomíček, Antonín: Z lidového lékařství ve východních Čechách. Český lid 7, 1898, s Čermák, Eduard: O vesnickém léčení v okolí Proseče na Skutečsku. Český lid 1, 1892, s Franěk, Bohumil: Zaříkávání nemocí z Rakovnicka. Český lid 12, 1903, s Čížková, Blandina: Jak lid východoslezský doktoří. Český lid 7, 1898, s Tamtéž, s

19 Antonín Tomíček psal v článku Z lidového lékařství ve východních Čechách (1898) 48 o lidovém léčení jako: Umění vyhojiti z nemoci, pomoct někomu, je dar vod Pána Boha, musí býti člověku již vrozeno, a ten, kdo to má ze sebe, je nejpřirozenější lékař, přirozenější než ten, kdo má jen školy na to. To je názor lidový. 49 Eduard Čermák ve své výzkumné sondě O vesnickém léčení v okolí Proseče (1892) 50 popisuje rozdílné magické léčebné praktiky zažehnávaček : Některá to odbude pouhým modlením a zažehnáváním, jiná při tom nadělá mnoho okolků a ceremonií, což nemálo přispívá k její učenosti a vážnosti. 51 Daniel Vilde ve stati Lidové léčení v době moderní (1905) 52 se zabýval otázkou, proč na venkově stále důvěřují lidé více babskému léčení oproti medicíně: Příčiny toho jsou různé a není mezi nimi poslední strach, že doktor hned všecko řeže. Bába to nedělá. Lékaře by roznesli v případě nezdaru po celém okresu, ale bábě to neuškodí. 53 V textu Vojtěcha Hradeckého Jak se náš lid léčí (1913) 54 píše autor s jistou zaujatostí o tématu lidového léčitelství, ovšem uznává i přínos pro lidovědné poznání. Venkovský lid, jenž posud nemá plné důvěry ve zkušeného lékaře, pomáhá si od různých nemocí různými prostředky léčebnými, které často pražádného vlivu na jeho zdravotní stav nemají, ba někdy přimo škodlivé jsou, avšak se stanoviska lidovědného dosti jsou pozoruhodné. 55 Koncem 19. století ve významném období v dějinách rozvoje národopisu věnovali pozornost lidovému léčitelství významní badatelé, jejichž výzkumy byly publikovány v rámci knižních monografií. Na tomto místě nelze nezmínit Františka Bartoše, který se svými pracemi o lidových zvycích, lidovém léčení, pověrách apod. stal zakladatelem moravské etnografie a folkloristiky. Své národopisné studie shrnul do knih Lid a národ (I. díl , II. díl ). První díl široce a v mnoha ohledech pojednává o lidové kultuře na Zlínsku a Valašsku. Díl druhý je věnován Podluží. Studie obsahují cenná svědectví o životním stylu našich předků, o obyčejích, způsobu obživy, o pranostikách a zejména víře 48 Tomíček, Antonín: Z lidového lékařství ve východních Čechách. Český lid 7, 1898, s Tamtéž, s Čermák, Eduard: O vesnickém léčení v okolí Proseče na Skutečsku. Český lid 1, 1882, s Tamtéž, s Vilde, Daniel: Lidové léčení v době moderní. Český lid 14, 1905, s Tamtéž, s Hradecký, Vojtěch: Jak se náš lid léčí. Český lid 22, 1913, s Tamtéž, s Bartoš, František: Lid a národ I. díl. Valašské Meziříčí: Nakladatelství J. F. Šašek, Bartoš, František: Lid a národ II. díl. Valašské Meziříčí: Nakladatelství J. F. Šašek,

20 v magickou moc: Na Valašsku zachoval se posud zvláštní druh věštců zaříkačů, jimž božec říkají a bohoň nadávají. Božec takový zaklíná vředy a nádchy [ ]. Od domácích berou po štyroch grošoch od cizích po rynsguli, ale tajemství svého nesvěří cizímu za nic. 58 Dílčím zpracováním se tématu léčitelství autor věnoval i v knize Moravský lid (1892). 59 Materiál shromážděný v knize představuje úctyhodnou sumu mimořádně cenných údajů moravského národopisu. V kapitole s názvem O domácím lékařství lidu moravského 60 autor shrnuje ve své studii možné příčiny nemocí, přirozené prostředky k léčbě a uzdravování nemocných lidí, popisuje schéma léčby s pomocí magických formulí a nejrůznějších jiných metod. František Vladimír Vykoukal je autorem první odborné monografie Domácí lékařství našeho lidu (1895), 61 která se zabývá léčitelstvím se snahou poučit laika o různých úkonech při léčení nemocných a jejich ošetřování. Sbírka původně publikována v roce 1893 v Květech a posléze rozšířena a vydána knižně, představuje soubor studií, jež se soustřeďují především na oblast středních Čech zejména Českobrdska. Kniha je zaměřena nejen na léčebnou stránku s množstvím pověr venkovského lidu, ale i na prevenci spočívající podle autora v nezbytných léčivých činitelích jako jsou slunce, vzduch, voda, střídmost a tedy skutečném pochopení fungování lidského organismu. F. V. Vykoukal zde uvedl nejen bezpečné návody k léčbě rozmanitých chorob dětských i lidí odrostlejších a dospělých, ale i nezvratná fakta pojednávající se zřetelem na jejich účinek a úspěch či neúspěch: Kdo by snad chtěl těchto lidových prostředků prakticky užívati, zajisté pozná přesnadno, co je vzato z osvědčené zkušenosti a kde pracovala jen pověrčivá fantasie. 62 Na toto dílo volně navázala práce Karla Václava Adámka Lid na Hlinecku (1900). 63 Část publikace s názvem Nemoci představuje soubor pověrečných i přirozených prostředků k léčení i prevenci nemocí z oblasti Hlinecka. Autor pečlivým způsobem zpracoval informace k danému tématu z jednotlivých obcí na Hlinecku. Léčitelská kvalifikace obyvatel venkova byla nejčastěji založena na léčení bylinami nebo fyzikálně působícími 58 Bartoš, František: Lid a národ I. díl. Valašské Meziříčí: Nakladatelství J. F. Šašek, 1883, s Bartoš, František: Moravský lid. Telč: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, Tamtéž, s Vykoukal, František Vladimír: Domácí lékařství našeho lidu. Praha: Nakladatelství Frant. Bačkovský, Tamtéž, s Adámek, Karel Václav: Lid na Hlinecku. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění,

21 pověrečnými prostředky, na modlitbách a na zaříkávání: Přicházím k tobě člověče; chci ti pomoct ne se svou, ale s božskou pomocí. Jaký voči na tebe vzhlídly, černý, bílý zreziví, zajděte do řeky (do studnice) a tam špláchejte a se umývejte a tomu člověku pokoj dejte. 64 Ve sběru materiálu K. V. Adámek pokračoval a o tři roky později vydal monografii O léčení lidovém (1903), 65 v níž podrobněji popisuje regionální lidové léčení. V úvodu studie autor vytyčuje základní zaměření práce a zdůrazňuje důležitost postupu systematického bádání pro další práci svých kolegů, jakož i četných následovníků, kteří zaměřili svou pozornost prioritně na národopisné výzkumy dějinného vývoje českého lidového léčitelství. Ve 20. letech 20. století byla problematika lidového léčení i nadále poměrně rozsáhle studována v knihách mnohých autorů. V souladu s tématem byly magické praktiky a pověry hojně zpracovány v regionálních monografiích. Rozsáhlejší kapitoly lze nalézt od Lubora Niederleho a Karla Chotka v díle Moravské Slovensko (1922). 66 A v neposlední řadě se to týká také souhrnu badatelské činnosti Josefa Štefana Kubína České Kladsko (1926). 67 Sběry J. Š. Kubína vyvolaly obdiv pro svůj rozsah i důkladnost, věrně reprodukují lidové texty a zachycují jejich obsahovou a nářeční podobu. Heuristicky pilný badatel Čeněk Zíbrt pokračoval v kulturněhistorických studiích diskutované problematiky vydáním díla Staročeská tělověda a zdravověda (1924). 68 V úvodu knihy se autor ztotožňuje s citací Matouše Dačického: A já se za žádného doktora a lékaře nevydávám, než za milovníka přirozených věcí směle vyhlašuje mne tento spis můj a knížka a mý předsevzetí není nemocné léčiti, než regiment a správu zachování dobrého zdraví ukázati. 69 Dílo obsahuje soupis osobností středověkého lékařství v českých zemích, souhrn rozmanitých textů diagnostických i terapeutických, o lidových lékařích napraviačích i zmínku o astrologickém výkladu a vlivu planet na člověka v závislosti na čase narození. Neméně zajímavou pasáží je přehled čtyř živlů a s nimi souvisejících čtyř základních tělních šťáv, jejich vlastností a povah, které uvádí v přehledné tabulce. Ačkoliv 64 Adámek, Karel Václav: Lid na Hlinecku. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900, s Adámek, Karel Václav: O léčení lidovém. Praha: Nakladatelství J. Otto, Niederle, Lubor Chotek, Karel: Zvyky a obyčeje. In: Niederle, Lubor (red.): Národopis lidu českoslovanského, díl 1., Moravské Slovensko, sv. 2. Praha: Národopisné muzeum českoslovanské 1922, s Kubín, Josef Štefan: Nemoc. Domácí rady. Lidové pověry a zvyklosti. In: Národopis lidu českoslovanského, díl 2., České Kladsko. Praha: Národopisná společnost čsl., 1926, s , , Zíbrt, Čeněk: Staročeská tělověda a zdravověda. Praha: Nakladatelství Sfinx, Tamtéž, s

22 dílo svým názvem evokuje národopisnou studii, jedná se ve své podstatě o historickou popisnou práci, která je cenným literárním zdrojem mnoha humanitních disciplín. 70 Jindřich Matiegka, jehož publikační činnost byla velmi bohatá zejména v oblasti antropologie a medicíny, shrnul své výsledky bádání zaměřené na léčitelství v Československé vlastivědě (1936) 71 v obsáhlé kapitole Lidové léčení. 72 Autor využil mem známých struktur a zrealizoval vlastní výzkumný projekt, v němž se zaměřil na popis dějin lidového léčení, osobnosti středověkých lidových léčitelů s několika konkrétními příklady. Dílčí pasáž věnoval stanovení diagnózy, prevenci a prognózy nemoci. Podstatnou část pak léčebným praktikám chorob lidí i zvířat racionálního a iracionálního zaměření včetně okultních. V poslední části autor zobecňuje analýzu lidového lékařství včetně pověr a zakončuje ji úvahou: Ale lidové léčení nezanikne, zvláště nikoliv ve způsobu první pomoci, jeho nedostatky mizí postupně ze všeobecného vzdělání a jeho pěkná stránka, tj. pomoci, kde jiné pomoci není, zůstane nadále ozdobou prostého lidu Období po 2. světové válce Druhá světová válka se nesmazatelně podepsala i v řadách českých badatelů. V důsledku omezení svobody projevu byly podmínky k literární tvorbě včetně médií poznamenány okupací a v popředí stála doména tehdejší doby politické dogma. Po válce došlo ke změně studovaných ústředních národopisných témat, která byla obohacena o nové zinstitucionalizované a zideologizované myšlenky. 74 Soudobé prvky a příspěvky o lidovém léčitelství vycházely pouze sporadicky, ovlivněné dobovou ideologií a adopcí marxismuleninismu s jeho historickým materialismem. V návaznosti na těsně poválečné období lze považovat za fenomenální dílo Josefa Čižmáře lékárníka a folkloristu, sbírající poznatky z etnomedicíny na moravskoslezském pomezí. Vydal řadu časopiseckých článků i knih a data z dostupných literárních zdrojů a vlastní zkušenosti shrnul do monumentální práce Lidové lékařství v Československu I. a II. díl. 70 Zíbrt, Čeněk: Staročeská tělověda a zdravověda. Praha: Nakladatelství Sfinx, 1924, s Matiegka, Jindřich.: Lidové léčení. In: Horák, Jiří (red.): Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Nakladatelství Sfinx, Tamtéž, s Tamtéž, s Nahodil, Otakar: Sovětský národopis a jeho pokroková úloha. Praha: Nakladatelství Svět sovětů, Nahodil, Otakar Kramařík, Jaroslav: J. V. Stalin a národopisná věda: příspěvky k diskusi o díle Marxismus a otázky jazykovědy. Praha: Nakladatelství Československo-sovětského institutu, 1952, s

23 (1946). 75 V knihách je obsažen výsledek badatelské činnosti v podobě rozsáhlého materiálu pro dějiny lékařské vědy, ale též i z oblasti psychologie, sociologie a etnologie. Díl první obsahuje anatomické, fyziognomické a fyziologické znalosti lidského těla, profylaxi návod na ochranu před nemocemi, etiologii výklad hypotetických a skutečných příčin nemocí, popis činnosti osob zabývající se lidovou terapií, léčebné postupy včetně prognostiky. J. Čižmář v publikaci vylíčil léčebné metody založené na pověrčivosti, víře v léčivou moc rostlin i magickém způsobu uvažování similia similibus solvuntur, 76 tedy, že podobné léčí podobným. 77 Sympatická léčba spočívá na víře, že mezi nemocným a některými léčivy jest jakési společné cítění, jakýsi tajemný vnitřní svazek [ ]. 78 Sympatické prostředky jsou ty, které od tajemného způsobu vzniklých chorob opět nadpřirozeným způsobem pomáhají. 79 Autor na základě sesbíraného materiálu vyvodil, že lid zastával víru v převtělování duší do zvířat, stromů a rostlin, předpokládal, že lidové prostředí vytvořilo originální pojetí dualismu těla a duše. Díl druhý, který je rozdělen na tři části, obsahuje jednak popis podrobné léčby vnitřních chorob v části první, jednak léčení chorob vnějších a třetí část je věnována lidové chirurgii a lidovému naprávjačství. Léčebné terapie často provázel nejasný myšlenkový proces zvláštních úkonů: Od močení do postele užívají v okolí Nové Paky slepé myši s česnekem. Vybere se hnízdo slepých myší, myšičky hodí se ještě živé do rozpáleného omastku, usmaží se s česnekem a sní se. 80 Pověrečné praktiky vypovídající o životě a činnostech, které byly pro naše předky významné a ačkoliv jsou dnes mnohé neznámé a vymizely z povědomí, jiným se dosud přikládá význam, například proti početí jako metoda antikoncepce tedy: Oře, ale neseje, nebo opusť kostel před koncem mše! 81 Studium lidového léčitelství má podle J. Čižmáře předně úkol kulturně historický, který objasňuje vývoj jednotlivých kulturně-historických etap od starověku až po současnost, ale také význam badatelský založený na lidové empirii, především rostlinných léčiv, které podle autora můžou mít velký význam pro další farmakologický výzkum Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu díl. Brno: Nakladatelství Melantrich, Podobné v podobném se rozpouští. 77 Léčba se shoduje s Fraserovou homeopatickou magií, tedy principu, že podobné vytváří podobné. Frazer, James George: Zlatá ratolest. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 1994, s Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu 1. díl. Brno: Nakladatelství Melantrich, 1946, s Tamtéž, s Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu 2. díl. Brno: Nakladatelství Melantrich, 1946, s Tamtéž, s Tamtéž, s

24 Od poloviny 20. století po nastolení totalitního režimu až do konce 80. let byla tvorba veškeré literatury tedy i té odborné podřízena ideologickým dogmatům. V poválečném Československu byla zavedena institucionální cenzura a knižní trh se záhy změnil na trh regulovaný ve prospěch veřejného zájmu. Léčitelství a veškeré okultní vědy byly za totalitního režimu považovány za přežitek z minulosti. Následoval ostrý kritický dohled nad vydáváním a prodejem knih, centralizace v jejich distribuci a zdlouhavá schvalovací řízení se stále častěji direktivními zásahy do edičních plánů. Snahu o vykořenění léčitelství mocenskými prostředky podpořily v 50. letech 20. století publikace v otevřeném boji proti nevědeckosti a neslučitelnosti s oficiální vědou. Krátké oživení literárního trhu nastalo v 60. letech, které záhy vystřídala srpnová okupace a tuhá normalizační ediční politika. Až do listopadu 1989 bylo léčitelství potlačováno a prohlašováno za buržoazní pavědu odporující dialektickému materialismu. Změna politického dění měla příznivý dopad na oživení nakladatelské činnosti a vývoj na knižním trhu probíhal živelně bez větších kontrolních mechanismů či regulativů. 83 Proti pověrám a pověrčivosti vystupoval Otakar Pertold etnolog, religionista a protináboženský propagandista. V publikaci Pověra a pověrčivost (1956) 84 uvádí mnoho dokladového materiálu o pověrách a pověrčivosti v různých společenských a náboženských soustavách, kde tuto problematiku odhalil jako iracionální prvek ohrožující lidský pokrok. Za základní východisko považoval důsledné materialistické řešení podložené filozofií marxismu-leninismu. Ostře vystupoval proti léčitelství a pověrám s nimi spojenými [ ] léčitelské pověry jsou nejnebezpečnější nejenom tím, že velmi často ohrožují lidské životy, ale hlavně proto, že zaviňují, že člověk nevyhledává včas účinnou lékařskou pomoc [ ] prvým úkolem každého opravdu pokrokového státu musí být, aby s největším uspíšením vymýtil až do posledních zbytků každou léčitelskou pověru a bez milosti pronásledoval všechny zázračné lékaře, lidové léčitele, specialisty bylináře a jak si dávají říkat všichni tito v podstatě podvodníci a vyděrači. 85 Zásadní tezí autora bylo přesvědčení, že pověra je společenská a mravní choroba, která musí být léčena, a proto v závěru publikace vyzývá rodiče, učitele i folkloristy, aby se opírali o vědecké zhodnocení faktu a šířili informace o nesmyslnosti pověr a lidskou společnost tak očistili od degenerativního novotvaru. 83 Dostupné z: cit Petrold, Otakar: Pověra a pověrčivost. Praha: Nakladatelství ČSAV, Tamtéž, s

25 Čeněk Adamec ve svém vydaném díle Šarlatáni včera a dnes (1959) 86 zaměřil na klamnou činnost pokoutních léčitelů. Popisuje léčení praktikované šarlatány, od středověku až po dobu vydání díla. V deseti kapitolách provedl rozbor pověr a předsudků kolujících ve společnosti, plynoucích mnohdy z neznalosti této problematiky. Z množství konkrétních případů podává důkaz o rutinérství podvodných šarlatánů, kteří předstírají zázračné nadání a vydělávají tak na lidské důvěřivosti a zaostalosti. Č. Adamec považuje v publikaci léčitelství za iracionální anachronizmy, přenášené z doby nevědomosti do soudobé úrovně poznání. Podává metodické pokyny pro osvětové pracovníky a zároveň poukazuje na skutečnost důsledků, k nimž vede pověrčivost ve zdravotnictví. Autor dochází z provedené analýzy k závěru, že: Šarlatáni by neměli unikat trestům za překračování platných zákonů. 87 Nicméně svoji hypotézu potrhuje závažným faktem, že trestem a zákazem činnosti pokoutnímu léčiteli neuděláme nic pro zvýšení zdravotní kulturnosti jeho pacientů. 88 Marxisticky interpretovaný etnografický materiál proti pověrčivosti poskytli v Českém lidu Otakar Nahodil a Antonín Robek pod názvem Kapitoly z dějin českého boje proti pověře (1960). 89 Autoři v obsáhlejší studii podali základní přehled pramenů a odborných prací proti pověrčivosti, se snahou vysvětlit kritiku z pozice institucionalizovaného náboženství, která odsuzuje určité typy víry a praxe mimo jiné i úzce spojené s léčitelstvím, jež do daného náboženství nespadají. Pověru podle autorů nelze vědecky chápat ani definovat, existenčně přežila jako představa či názor, který zůstává za hranicí té či oné oficiální víry, jejíž podstata se nachází ve zkresleném tedy nepravdivém chápání objektivní reality. 2.4 Období 60. let 20. století Od 60. let 20. století byly o lidovém léčitelství v etnologických periodikách publikovány pouze dílčí články a drobné příspěvky. Za přínosné pro diplomovou práci považuji stať Josefa Tomeše zveřejněnou v Českém lidu: Rostliny v obyčejích a v léčitelství na Horňácku (1965). 90 Zde autor vylíčil vztah vesnického člověka k rostlinstvu, který se odráží v mnoha 86 Adamec, Čeněk: Šarlatáni včera a dnes. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, Tamtéž, s Tamtéž, s Nahodil, Otakar, Robek, Antonín: Kapitoly z dějin českého boje proti pověře. Český lid 47, 1960, s , , Tomeš, Josef: Rostliny v obyčejích a v léčitelství na Horňácku. Český lid 52, 1965, s

26 obyčejích kalendářního cyklu, pověrečných představách v hospodářství a nemalou měrou i v léčitelství. Zajímavým poznatkem je, že léčitelská činnost nebyla na Horňácku výlučnou výsadou určitých skupin nebo jednotlivců, ačkoliv i zde existovali zažehnávači, ale běžné léčebné zákroky racionální i pověrečné byly známé téměř všem obyvatelům vesnice. Dílčí zpracování lidového léčitelství publikoval Josef Tomeš i v monografii Horňácko (1966). 91 Příčiny chorob si lidé na Horňácku nedovedli vysvětlit, a proto mnoho z nich bylo považováno za důsledky čarování a uhranutí. Lidové léčebné praktiky vycházely zejména ze znalostí přírodního léčitelství, využívaly však také léčebné pověry a s nimi spojené magické úkony. Velmi rozšířeným způsobem léčení bylo u vesnického lidu magické přenášení choroby na jiné objekty a mnohé nemoci byly léčeny zažehnáváním. Ve skupině iracionálních léčebných prostředků byla rozšířena léčba apotropajní 92 sympatetická. Zajímavě například léčili dítě nemocné žloutenkou: [ ] vyškrabali do velké mrkve otvor, do něhož se muselo dítě vymočit. Mrkev s močí pak dali do komína. Po vypaření moči muselo nemocné dítě mrkev sníst. Potom prý žloutenka odešla. 93 K racionálním léčebným prostředkům patřily rostlinné, minerální a živočišné léky, ale rovněž i netradiční. Například nejužívanějším prostředkem na zastavování krve byla pavučina, kterou se ucpala krvácející rána. Autor v závěru konstatuje, že magické praktiky byly v 60. letech zachovány už pouze v ústní tradici a obyvatelé Horňácka v plné míře využívali odborné lékařské péče. Přehledný text dobového stavu etnologického bádání o lidovém lékařství, podává dílo Československá vlastivěda III (1968) 94. Shrnuje poznatky národopisu vytvořené Ústavem pro etnografii a folkloristiku společně s Národopisným ústavem Slovenské akademie věd o tomto tématu v kapitole Pověrečné představy a zvyky českého lidu 95 zpracovanou Antonínem Robkem. Bohatý souhrn informací se snahou autora o komplexní rozčlenění shromážděného, z minulosti již částečně zpracovaného materiálu je řazen v rámci přehlednosti podle několika dílčích heslovitých pojmů. Jsou jimi nemoc, léčitelské praktiky a léčivé rostliny. Texty podávají svědectví o léčebných pověrách vycházejících z mysli lidových léčitelů i nemocných, a to vždy z odvěké představy působením vniknutím 91 Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav a kol.: Horňácko. Brno: Nakladatelství Blok, 1966, s Mající za cíl odvrátit vliv zlých božstev a zlých bytostí. 93 Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav a kol.: Horňácko. Brno: Nakladatelství Blok, 1966 s Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. 3. díl. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, Robek, Antonín: Pověrečné představy a zvyky českého lidu. In: Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. 3. Díl. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, 1968, s a

27 nadpřirozených sil. Tyto představy byly uplatňovány i v boji proti nemocem pomocí empirických znalostí např. bylin, ale i pověrečných úkonů s pomocí magických prostředků. Autor popisuje choroby, z nichž mnohé v minulosti souvisely s démonickým výkladem. Například podle lidových představ nádcha byla souborem sedmdesáti chorob, která jako zlá bytost obchází prý v noci lidské příbytky a volá lidi jménem. Kdo se jí ozval jinak, než hne, tomu uškodila. 96 V lidovém prostředí existovala démonologická víra, že každý člověk má v sobě zlého ducha červa sídlícího v organismu, který způsobuje různé zdravotní potíže. Nepochybná je znalost léčivých bylin u venkovského člověka, existovaly početné skupiny žen bylinkářek, kořenářek a bohyněk, ale také mužů kováři, hajní, pastýři apod., kteří se věnovali lidovému léčitelství. Ovšem většina nemocí byla léčena zaříkáváním, které vycházelo z předpokladu, že tělo napadla choroba, kterou lze léčit kouzlem, a to i s pomocí boha či svatého patrona. Vědecká analýza autora podává jednak historický nástin dosavadních výsledků badatelské práce, obsahuje vymezení základních pojmů včetně lidového léčení, a jednak představuje ucelený komplex pověrečných nevědeckých představ a názorů z minulosti. V závěru se A. Robek zamýšlí nad podstatou nevědeckých přežitků a konstatuje, že v současném životě, pokud se udržují, představují nejlabilnější článek s nebezpečím dalších recidiv, bránící progresivnímu vývoji společnosti. 97 Problematiku lidového léčitelství na Slovensku zpracovala v Československé vlastivědě III pod názvem Názory, představy a zvyky slovenského lidu 98 Emilia Horvátová. Tematikou léčitelství se zabývala i v mnoha dalších pracích, které jsou cennými publikacemi ke studiu lidového léčitelství na Slovensku. Příčina chorob podle pověrečných představ slovenského lidu vznikala existencí démonů, kteří vnikali ústy do těla člověka. Léčení se postupně soustředilo do rukou jednotlivců, u nichž se předpokládaly nadpřirozené schopnosti. Ačkoliv bylo mnohdy použito účinných racionálních prostředků, jejich působení bylo opět vysvětlováno iracionálně. Vypuzení nemoci z těla či její přenesení na jinou osobu se praktikovalo zaříkáváním nebo vykuřováním. Autorka popisuje často používané léčivé prostředky jako alkohol a sádlo např.: Vejce rozkvedlaná v horkém víně se pila jako lék 96 Robek, Antonín: Pověrečné představy a zvyky českého lidu. In: Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. 3. Díl. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, 1968, s Tamtéž, s Horvátová, Emilie: Názory, představy a zvyky slovenského lidu. Pověrečné představy o přírodě a nadpřirozených bytostech. In: Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. 3. Díl. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, 1968, s

28 proti chřipce. 99 Proti tuberkulóze se pilo: [ ] psí, koňské nebo jezevčí sádlo a na prsa se jim přikládala stará slanina nebo kůže z čerstvě stáhnutého zajíce. 100 Nezastupitelnou roli měla rostlinná léčiva, která tvořila základní složku racionálního léčení. V souvislosti s používáním rostlin autorka zmiňuje olejkáře, kteří v některých oblastech, obzvláště v Turci připravovali léčivé oleje, (např. jalovcový, rozmarýnový, limbový, kmínový, aj.), které od 17. století až do první poloviny 19. století rozváželi po celém Slovensku, po východní i značné části západní Evropy. Znalci léčebných praktik byli ve vesnickém prostředí obvykle pastýři, bačové, ženy, které pomáhaly při porodech porodní báby a rovněž i chudší starší ženy, které si tímto způsobem přivydělávaly Období 70. a 80. let 20. století V Období 70. a 80. let 20. století vedle etnologického bádání nás v souvislosti s tématem musí zajímat také literatura, která se věnovala léčitelství z pozice jiné vědní disciplíny, či literatura, která byla publikována samotnými léčiteli. Jednou z prací, která se z hlediska tématu léčitelství alespoň částečně dotýká je pramenný materiál od Zdeňka Rejdáka s názvem Telepatie a jasnovidnost (1970), 102 který se následkem neúnavné činnosti od roku 1967 stal nestorem české i světové psychotroniky. 103 Vědní oblast je zastoupena několika studiemi a statěmi (sovětských, německých, amerických, francouzských, holandských, anglických a italských) odborníků. V dílčích pojednáních se autor snaží o vysvětlení a porozumění jevů, jako je telepatie, telegnose, telekineze a proutkařství. V závěrečných kapitolách se problematikou psychotroniky zabývá v širších souvislostech stanovisky, které vyplývají z mimosmyslového vnímání, důsledky parapsychologie pro obecnou psychologii a její vztah k Freudovi. Ve stejném roce ve spolupráci s Karlem Drbalem vyšlo dílo Perspektivy telepatie (1970) 104 ve kterém autoři psychotronické obory definují do jednotlivých kapitol, v nichž prezentují nejvýznamnější jevy psychotroniky 20. století u nás a ve světě. 99 Horváthová, Emilie: Názory, představy a zvyky slovenského lidu. Pověrečné představy o přírodě a nadpřirozených bytostech, In: Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. Díl 3. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, 1968, s Tamtéž, s Tamtéž, s Rejdák, Zdeněk: Telepatie a jasnovidnost. Praha: Nakladatelství Svoboda, V roce 1967 zavedl název psychotronika na místo názvu parapsychologie užívaného ve světě, aby se vyhnul jejím negativním konotacím. Podílel se na založení Koordinační skupiny pro výzkum otázek psychotroniky a roku 1973 v Praze zorganizoval první Mezinárodní kongres psychotroniků, kde byl jmenován předsedou Mezinárodní společnosti pro psychotronický výzkum. 104 Rejdák, Zdeněk Drbal, Karel: Perspektivy telepatie. Praha: Nakladatelství Melantrich,

29 Zdeňka Tichá edičně vydala rukopis česky psaného spisu o léčení Lékařské knížky Mistra Křišťana z Prachatic (1975) 105 teologa, matematika, astronoma a lékaře pořízený z prvního vydání jediné úplné verze tištěných Křišťanových lékařských knížek, která se dochovala z roku O oblibě díla svědčí skutečnost, že bylo až do 18. století opisováno a přetiskováno, ať již jako celek nebo alespoň po částech. Zpracovaný text skýtá zajímavé informace, které odhalují mnohotvárný obraz léčitelství v tehdejší společnosti, přičemž některé jeho prvky bychom mohli označit za zárodky exaktního postupu. Dílo obsahuje soupis léčebných metod a léčiv včetně jejich teoretické opodstatněnosti i úspěšnosti rozřazený podle konkrétních chorob. K léčbě nemocí a zranění i k prevenci se používaly především nejrůznější léčivé byliny, masti, obklady a nápoje, ale také suroviny živočišného původu. Mezi recepty lze nalézt kuriózní rady, které vyžadují zvířecí krev, žluč i výkaly, např. proti hluchotě: Vezmi žluč vepřovú, rozdávě pouštěj hluchému v ucho a poznať zdraví na sluchu svém. 106 V současnosti působí archaické léčebné metody neobvykle, ovšem nejedná se pouze o kuriozitu svého druhu, ale jde především o cenný dobový doklad, který má hodnotu nejen pro dějiny lékařství ale je i bohatým příspěvkem ke kulturní historii vůbec. Z referátů etnologického zasedání z oblasti přírodního léčitelství, esoteriky a dalších příbuzných oborů podali informace Blanka Charvátová a Vladimíra Klevetová ve stati I. sympozium o tradičním léčitelství (1981) 107 v časopisu Český lid. Na československém knižním trhu 80. let minulého století se objevila kompletní monografie lékařů pod redigací hlavního autora rakouského lékaře Otty Gerharda Prokopa pod Názvem Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství (1984), 108 v níž autor otevřeně vystupuje v boji proti okultismu a kriticky hodnotí z různých úhlů pohledu pověry, paravědecké obory včetně lidového léčitelství. Práce spočívá především v podobě kritických literárních rešerší a analýz, ale také vědeckých konferencí, symposií apod. Dílo je koncipováno jako odborná práce i jako referenční příručka pro neodbornou veřejnost s cílem a rozhodujícím vlivem pro systematické rozšiřování inkvizice medicíny přičemž 105 Tichá, Zdeňka: Lékařské knížky Mistra Křišťana z Prachatic. Praha: Nakladatelství Avicenum, Tamtéž, s Charvátová, Blanka Klevetová Vladimíra: I. sympozium o tradičním léčitelství. Český lid 68, 1981, s Prokop, Gerhard Otto: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha: Nakladatelství Avicenum,

30 hlavním záměrem autorů je přispět k odhalení tmářství v medicíně a k jeho nesvědomitému komerčnímu zneužívání v zaostalých společenských poměrech. 109 Tematicky zaměřená je samostatná práce léčitele Milana Touška pod názvem Psychotronika a její praktické využití (1988). 110 Hlavním krédem autora bylo předat čtenářům nejen obecné informace, či odborné závěry, ale zejména je seznámit také s příklady z praxe. Josef Antonín Zentrich je obecně označován jako odborník v oblasti fytoterapie a propagátor bylinné terapie i dalších nezbytných komodit, nutných pro alternativní léčení a duchovní aktivity. Literárně debutoval publikací Byliny v prevenci (1983), 111 která měla více vydání. Je autorem celé řady knih, v nichž přináší postupy, jak o své zdraví pečovat v souladu s přírodními zákonitostmi a o duchovní cestě ke skutečnému uzdravení těla i duše přírodními prostředky. 112 Z početného množství titulů, na nichž se J. A. Zentrich podílel jako autor, lze uvést např. Bylinářská poradna I. III. díl ( ), 113 Třetí cesta ke zdraví I. II. díl (2001, 2003), 114 Encyklopedie moderního bylinářství (2007, 2008). 115 Je spoluautorem sedmidílného herbáře, Herbář léčivých rostlin A Z díl ( ), 116 na němž spolupracoval s dalším propagátorem přírodní léčby Jiřím Jančou. Po listopadu 1989 je první porevoluční období v tvorbě oblasti literatury dotýkající se lidového léčitelství mimořádně nepřehledné. Knižní trh se otevřel novým podnětům a velké množství subjektů, které v rámci liberálních předpisů se snahou vyjít vstříc poptávce a maximalizovat svůj zisk mnohdy rezignovala na redakční zpracování, ediční přípravu, profesionální překlady, jazykové korektury i běžné typografické standardy a tudíž kvantita vítězila nad kvalitou. V českém prostředí lze v relativně krátkém období zaznamenat množství publikací zaměřených na lidové léčitelství a esoteriku obecně, a to jak v odborných kruzích, tak i mezi laickou veřejností. V atmosféře radosti ze znovu nabyté 109 Prokop, Gerhard Otto: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha: Nakladatelství Avicenum, 1984, s Toušek, Milan: Psychotronika a její praktické využití. Líšnice: ČSVST, Zeintrich, Josef Antonín: Byliny v prevenci: užití byliny v prevenci a pro dobrou kondici. Brno: Nakladatelství Geofyzika, Za své stěžejní dílo sám autor pokládal dvoudílný Duchovní slovník Vodnářského věku, (2001) který však nechala veřejnost bez většího povšimnutí, takže se prodalo pouze pár výtisků. 113 Zeintrich, Josef Antonín: Bylinářská poradna díl. Olomouc: Nakladatelství: Fontána, Zeintrich, Josef Antonín: Třetí cesta ke zdraví díl. Olomouc: Nakladatelství: Fontána, Zeintrich, Josef Antonín: Encyklopedie moderního bylinářství díl. Olomouc: Nakladatelství: Fontána Janča, Jiří Zeintrich, Josef Antonín: Herbář léčivých rostlin A Z díl. Praha: Nakladatelství Eminent,

31 svobody a zrušení cenzury padly mnohé zábrany k tabuizovaným tématům a knižní trh byl zahlcen nepřeberným množstvím knih, lišících se obsahově i v mnoha parametrech, od odborných a teoreticky velmi dobře podložených a vědecky přínosných, až po podobu komerční sféry a líbivé šablonovitosti. Léčitelství a podobným ezoterickým disciplínám byla věnována vzestupná pozornost i v podobě obsáhlejších a početnějších příspěvků v novinách a časopisech rozmanitého zaměření např. Rudé právo, Lidová demokracie, Reflex, Vlasta atd. Vznikala i nová periodika, která se zaměřila na esoterická a alternativní témata jako např.: Gemma, Regenerace, Regena, Medium, Vital, Meduňka a další. 2.6 Období od roku 1990 až doposud Vzhledem k velkému množství knižních titulů vydaných v porevoluční éře lze v úzkém výběru jmenovat z hlediska tematicky souvisejících pouze několik publikací, které považuji za přínosný zdroj informací. Ve spolupráci Josefa Jonáše a Josefa Antonína Zentricha vyšla kniha na pomezí beletrie a literatury faktu Věčně zelené naděje (1990). 117 Ve společném úspěšném díle popisují autoři celkový vývoj lidového léčitelství v českých zemích od starověku až po současnou podobu. Publikace je rozdělena do tří hlavních kapitol, z nichž se každá člení podle jiného tématu. Obsahově je text zaměřen na historii, praktiky a prostředky lidového léčení v Čechách, na Moravě, Slovensku i evropských zemích, včetně tajného léčitelského umění Romů. Pozornost je obracena především na bylinnou léčbu specialistů se srozumitelným přehledem návodů na přípravu a užívání přírodních medik. 118 Mezi legendy českého bylinářství a léčitelství patří i Pavel Váňa, který je autorem několika knih, z nichž především jeho Rady bylináře Pavla (1991, , ) patří dnes mezi klasická díla v tomto oboru u nás. Dílo přináší přehled léčivých rostlin, rady a návody na jejich využití v léčebné terapii. Jako znalec léčivých hub a jejich využití v alternativní medicíně se autor představuje v knize s názvem Léčivé houby podle bylináře Pavla (2003), 122 v níž je uvedeno několik druhů léčivých hub s přehledem jejich využití v léčení i 117 Jonáš, Josef Zeintrich, Josef Antonín: Věčně zelené naděje. Ústí nad Labem: Nakladatelství Dialog, Jonáš, Josef Zeintrich, Josef Antonín: Věčně zelené naděje. Ústí nad Labem: Nakladatelství Dialog, Váňa, Pavel: Rady bylináře Pavla. Praha: ÁKA Čejkovo nakladatelství, Váňa, Pavel: Rady bylináře Pavla 3. Praha: Nakladatelství Eminent, Váňa, Pavel: Rady bylináře Pavla 2. Praha: Nakladatelství Eminent, Váňa, Pavel: Léčivé houby podle bylináře Pavla. Praha: Nakladatelství Eminent,

32 při prevenci. Rozsáhlou oblast více i méně známých léčivek mapuje dvoudílná publikace Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla I. II. díl (2010). 123 Kromě popisu terapeutických účinků a metod s využitím listů, květů, plodů, kůry i kořenů v lidovém léčitelství autor uvádí legendy a pověsti, které jsou s některými z nich spjaty. Pro etnologické bádání zabývající se lidovým léčitelstvím jsou bezpochyby velkým přínosem studie Dany Motyčkové. V disertační práci s názvem Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie (1991) 124 autorka zhodnotila výzkum lidového léčitelství v minulosti, označila jej za torzovitý a vzhledem k tendenčnímu výkladu s několikaletou badatelskou nečinností za neuspokojivý. Ve své práci se věnuje rekonstrukci lidového léčitelství a vyplňování bílých míst ve studiu tohoto tématu od 18. století do 90. let 20. století. Zvolené téma zpracovala na základě dobové literatury a sondážních výzkumů v letech na území Čech a Moravy. Výzkum byl proveden metodou dotazníků u osmi léčitelů, anonymních pacientů i odborníků různých vědních oborů a metodou řízených rozhovorů i přímého pozorování. Výsledky výzkumů představují významnou hodnotu nejen pro další studium lidového léčitelství, ale i pro lékařství a farmacii. Tematice lidového léčitelství se věnovala D. Motyčková také článkem v Českém lidu s názvem Lidové léčitelství a jeho etnografický výzkum (1992) 125, který pojala jako malou sondu, v níž se zaměřila na některé nové aspekty studia lidového léčitelství včetně zhodnocení literatury zaměřené na tuto problematiku a poukázala na sporadickou existenci dokladů o léčitelství a jeho nositelích v daném období. Ve statích v časopise Regenerace se D. Motyčková zaměřila jednak na jednotlivé osobnosti z řad lidových léčitelů: Jiným pomáhala, na sebe zapomněla (2003) 126, Všechno je v myšlenkách. Vzpomínka na léčitele Václava Vávru (2004), 127 Láska je největší tvůrčí prvek (2004) 128 a Rozloučení s Jindřichem Pasekou (2005). 129 Ale svůj badatelský zájem soustředila i na mnohogenerační léčitelskou tradici v šestidílné studii s názvem Léčitelské rody v Čechách ( ) Váňa Pavel: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla I. II. díl. Praha: Nakladatelství Eminent, Motyčková, Dana: Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie. Praha, Disertační práce. ČSAV, Ústav pro etnografii a folkloristiku. 125 Motyčková, Dana: Lidové léčitelství a jeho etnografický výzkum. Český lid 79, 1992, s Motyčková, Dana: Jiným pomáhala, na sebe zapomněla. Regenerace 11, č. 11, 2003, s Motyčková, Dana: Všechno je v myšlenkách. Vzpomínka na léčitele Václava Vávru. Regenerace 12, č. 3, 2004, s Motyčková, Dana: Láska je největší tvůrčí prvek. Regenerace 12, č. 5, 2004, s Motyčková, Dana: Rozloučení s Jindřichem Pasekou. Regenerace 13, č. 8, 2005, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 1 Rod Pichů (Pechanců). Regenerace 12, č. 8, 2004, s

33 Z badatelského hlediska považuji za přínosnou výběrovou bibliografii D. Motyčkové Lidové léčitelství. Léčitelé. Alternativní medicína. (2003), 131 která obsahuje přehledný podle příjmení autora abecedně řazený soupis odborné literatury, periodik a sborníků v časovém horizontu od 2. poloviny 19. století do roku Další z výrazných pramenných textů, byť jen částečně týkající se zkoumané problematiky, přesto obsahově přínosný je Průvodce po psychotronice (1991). 132 Zdeněk Rejdák zavádí do psychotroniky klíčový pojem duše a od určitých vlastností s ní spojených schopností živého organizmu rozebírá bezprostřední jevy vymykající se běžnému poznání a každodenní praxi. Mnohé z nich mají společného jmenovatele a úzce se váží k naší psychice a současně jsou doprovázeny fyzikálními projevy, jako jevy psychotronické. V této souvislosti uvádí, že byl přítomen určení asi 3000 diagnóz stanovených páterem Františkem Ferdou nejpopulárnější postavou našeho lidového léčitelství, 133 s nímž od poloviny 70. let spolupracoval. Z. Rejdák je autorem dvou publikací o Františku Ferdovi, kde přibližuje životní osudy, experimenty a recepty této významné osobnosti, který v pravém slova smyslu zasvětil svůj život heslu: Pomáhej bližnímu svému!, Za zdravím s jasnovidcem páterem Františkem Ferdou (1992) 134, Páter František Ferda Životní osudy, recepty, experimenty (1994). 135 Na počátku 90. let v době prudkého rozvoje nekonvenčních směrů léčení s rostoucím vzestupem zájmu o nové způsoby léčení si alternativní medicína našla své propagátory, aby zdůvodnili a vysvětlili principy terapeutické změny, ale rovněž vyšlo množství textů odpůrců alternativní léčby s kritickým přístupem k iracionálním metodám z vědeckého hlediska, a které upozorňovaly na rizika jejich používání. Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 2 Severočeský Faust. Regenerace 12, č. 9, 2004, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 3 Proslulé masti báby z Mrtníka. Regenerace 12, č. 10, 2004, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 4 Napraviači na Valašsku. Regenerace 12, č. 11, 2004, s. 22. Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 5 Zaříkávačka Lemónka. Regenerace 12, č. 12, 2004, s. 23. Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 6 Bohyňování s čítanou vodičkou. Regenerace 13, č. 1, 2005, s Motyčková, Dana: Lidové léčitelství. Léčitelé. Alternativní medicína: výběrová bibliografie. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Rejdák, Zdeněk: Průvodce po psychotronice. Praha: Nakladatelství Gemma 89, Tamtéž, s Rejdák, Zdeněk: Za zdravím s jasnovidcem páterem Františkem Ferdou. Praha: nakladatelství Koníček, Rejdák, Zdeněk: Páter František Ferda. Životní osudy, recepty, experimenty. Praha: Nakladatelství Eminent,

34 Mezi nejpopulárnější protagonisty alternativních metod patří terapeut Jiří Janča, který je autorem ojedinělé knižní řady mapující nejrůznější obory alternativní medicíny. Z množství odborných studií lze uvést například tituly Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky (1991), 136 Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky 2. rozšířené vydání (1993), 137 Můj život s alternativní medicínou (1999), 138 Psychotronika pro každého (2001). 139 Autor ve svých dílech podává informace o homeopatických a fytoterapeutických metodách, doporučuje komplexní způsob léčení a prevenci různých onemocnění přírodními prostředky a možnosti jejich využití pro samopomoc a léčitelství. Jako protiklad propagačních textů vznikla silná opozice stoupenců vědy a své cíle začali prosazovat širokým spektrem činností. Od přednášek, publikování článků se skeptickou problematikou v odborném i denním tisku, až po vědecké poznatky shrnuté v knižním vydání. Příkladem jsou publikace Alternativní medicína, možnosti a rizika (1995), 140 sborníky Věda kontra iracionalita ( ), 141 Alternativní medicína a léčitelství (2011). 142 Klasickým tématem zájmu různých kolektivů autorů jsou okultní, ezoterické a paranormální názory, aktivity a jevy. Nemalou pozornost věnují neobvyklým metodám nelékařského léčitelství, které na vědeckém podkladě hodnotí a posuzují jejich rizika pro pacienty i pro medicínu a ve své podstatě systematicky vyvrací téměř všechny možnosti, jak se touto cestou léčit. Ve spolupráci Josefa Jonáše a Jiřího Kuchaře vyšla v současné době publikace Svět přírodních antibiotik Tajné zbraně rostlin (2014), 143 která nabízí několik desítek přírodních zdrojů, z nichž některé jsou autory považovány za léčebné prostředky budoucnosti. Obsahuje stovky ověřených návodů na léčebné terapie celé řady zdravotních problémů, které jsou přehledně popsány s odkazy na jednotlivé rostliny. 136 Janča, Jiří: Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Ostrava: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří: Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Ostrava: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří: Můj život s alternativní medicínou. Ostrava: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří: Psychotronika pro každého. Ostrava: Nakladatelství Eminent, Heřt, Jiří: Alternativní medicína možnosti a rizika. Praha: Grada Publishing, Heřt, Jiří a kol.: Věda kontra iracionalita. Praha: Nakladatelství Academia, Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, Jonáš, Josef Kuchař, Jiří: Svět přírodních antibiotik Tajné zbraně rostlin. Praha: Nakladatelství Eminent,

35 2.7 Historicko-kulturní kontext lidového léčitelství z použité literatury Z použité literatury a tištěných pramenů od 40. let 19. století do současnosti vyplynulo, že lidové léčitelství má v Čechách dlouhou tradici, jež vychází ve svých léčebných postupech z určitého holistického principu a zkušeností daného společenství. Odborné i pramenné texty dokládají, že lidové léčitelství vycházelo z názorů na pojetí vzniku nemoci, v nichž se mísily získané poznatky o fungování lidského organizmu vytvořené na základě směsice tradic, pověrečných představ a magie. Ačkoliv v polovině 19. století došlo k významnému urychlení vývoje medicíny, ve venkovském prostředí byl vznik nemoci spojován s působením zlých duchů, či jako trest seslaný nadpřirozenými silami za porušení některých zvyklostí. Jistá míra znalostí zdravovědy byla součástí běžného vědění domácností, ale se závažnějšími problémy se chodilo za specialisty léčiteli. Léčením se zabývali i jednotlivci, o nichž panovalo přesvědčení, že vládnou nadpřirozenými schopnostmi. To budilo obavy a lidoví léčitelé a léčitelky většinou žili stranou od ostatních. Byly to bylinkářky, kořenářky, zažehnávačky, porodní báby, hadačky i bohyňky (bohyně). Léčení prováděli i muži božci, kováři, hajní a pastýři. Léčebné prostředky musely být levné a snadno dostupné, a proto byly užívány zejména přírodní léčebné prostředky. Terapeutické praktiky vycházely z úrovně tehdejších znalostí vztahů příčin a následků a venkovští léčitelé poskytovali pomoc při uzdravování tělesných a duševních nemocí formou aplikace přírodních postupů a neinvazních technik. Základní léčebnou praktikou bylo bylinkářství. Rostlinné léky používané v racionálním smyslu představují jeden z úseků poznání, jež si lid ověřoval a rozšiřoval po celé generace. Tomuto způsobu léčení se věnovali především ženy bylinkářky, kořenářky, které věděly nejen, kde se která rostlina vyskytuje, ale i v kterém období růstu je její účinek silnější, zda je třeba ji použít celou nebo pouze květ, list nebo kořen a v jaké formě je nutno ji podávat a mnohé další okolnosti, jejichž reálný podklad někdy ani samy neznaly. Další nezbytnou součástí léčby byly léčebné rituály. K základním magickým praktikám patřilo zaříkávání resp. zažehnávání nebo také zaklínání nemoci. Metoda měla ustálenou formu složenou do prostých zapamatovatelných veršů s odvoláváním k Bohu, Panně Marii nebo svatým. Sestávala ze slovních modlitebních formulí a z jisté formy rozhovoru vykonávající osoby s nadpřirozenými bytostmi, vyhrožováním nebo zastrašováním 35

36 mnohdy konkrétní nemoci, s cílem vypudit ji z postiženého či ji přenést na libovolný předmět. Nakuřování nemocných, ať už rostlinami nebo různými přírodními předměty patřilo také k často užívaným a oblíbeným zákrokům k odstranění nemoci. Nakuřoval se buď sám nemocný, a to tak že dým z nakuřovadla se chytal do šátku a ovíjelo se jím nemocné místo. Nebo se nakuřovala celá místnost, ve které nemocný ležel. Jako ochranné prostředky nejen proti nemocem, ale také proti působení zlých duchů se používaly amulety, talismany i škapulíře, které měly chránit svého majitele. Iracionální praktiky v léčbě používali i jedinci žijící mimo jádro vesnických komunit, s přírodou hajní nebo pastýři, kteří používali a znali přírodní léčbu a její příznivý účinek na lidský, mnohdy i zvířecí organismus. Na moravsko-slovenském pomezí léčili božči a bohyňky (bohyně), byli jimi jedinci bohem obdarovaní, jejichž léčení spočívalo nejen v přírodoléčebných postupech, ale i metodě zaříkávání. V dalších rozmanitých způsobech léčení se jednalo zejména o vyvození důsledků z předcházejících představ, případně o jejich kombinaci. Mnohé vycházely z pověr, u nichž lze dnes odhalit jen částečně jejich původní podnět a motiv, které k nim vedly. Od počátku do poloviny 20. století lidové léčitelství, léčebné pověry a magické praktiky včetně prověřených receptů domácího léčení předávané z generace na generaci u venkovského lidu ještě dlouho přežívaly. Avšak s postupným rozvojem vědy se klasická medicína a lidové léčitelství čím dál tím více vzdalovaly. Po druhé světové se dostupnost účinné léčby nemocí stala aktuální otázkou a zdálo se, že terapeutický trend se jednou provždy bude ubírat směrem chemizace léčiv. Na počátku éry socialistického zdravotnictví bylo na léčitelství našich předků mnohdy pohlíženo jako na nepotřebné přežitky minulosti, které mají, a to pouze v ojedinělých případech, jistou historickou hodnotu. Za totalitního režimu vlivem marxistické ideologie byly pověry a pověrčivost kritizovány a považovány za iracionální prvek ohrožující lidský pokrok. Kritikou šarlatánství a podvodných lékařů se tradiční léčitelství ocitlo na dlouhou dobu v nemilosti. Změnou politického systému po roce 1989 ezoterické disciplíny včetně lidového léčitelství a nekonvenčních metod terapií začaly mít obecně kontinuálně vzestupný charakter. V současné době se léčitelství a alternativní léčebné směry představují veřejnosti v podobě specifického segmentu péče o zdraví. Segment, který je jedněmi uznávaný a druhými opovrhovaný. Podstatu sporu mezi obhájcem nekonvenční (nebo alternativní) léčby a 36

37 zastáncem konvenční medicíny (stoupenci moderní medicíny) nelze objektivně rozhodnout. Předpokládejme, že oba protagonisté mají svoji pravdu vycházející z odlišných konceptualizací reality. Na základě použité literatury lze konstatovat, že fenomén lidového léčení byl studován ojediněle od poloviny 19. století a poměrně intenzivně se tématem badatelé zabývali na jeho konci, a to především v podobě statí v dobové publicistice. Do roku 1945 se téma léčitelství objevovalo pouze sporadicky. Centrální dohled nad vydáváním a prodejem knih v poválečném Československu vlivem totalitního režimu trval až do listopadu V posledních desetiletích 20. století zvláště pak v 90. letech došlo ke zvýšení zájmu o zkoumání dílčí problematiky léčitelství i jiných esoterických směrů. Téma inspirovalo mnoho autorů a knižní trh expandoval zvýšeným množstvím počtu vydávaných publikací. Tento trend pokračuje až do současnosti, nicméně se sporadickým množstvím odborných studií. Výsledky studia odborné literatury týkající se tématu jsou nesporným profesním přínosem, ale zároveň je však nutné dodat, že samostatná analýza literatury nereflektuje hluboce problematiku. Z metodologického hlediska si jistě zaslouží mnohostrannou pozornost a komplexní zpracování, ale vzhledem k rozsahu a zaměření diplomové práce není možné do přehledu zahrnout zcela všechny veškeré dostupné informační zdroje a detailně se jimi zabývat. Přesto však lze získané údaje považovat za nosné pro další fáze vývoje výzkumu lidového léčitelství. 3. Definice pojmů Léčení nejrůznějších onemocnění pomocí alternativních metod včetně lidového léčitelství můžeme v současnosti označit za velmi silný trend, který si našel značnou skupinu příznivců. Stoupenci klasické medicíny naopak tyto metody částečně nebo zcela odsuzují a přitom nešetří tvrdou kritikou. Pokud chceme porovnávat mezi sebou medicínu vědeckou a alternativní musíme mít na paměti na jakých základech je každá z nich založená, s jakými technikami pracuje a jakých dosahuje výsledků. Nicméně při studiu počátků západní medicíny narážíme na rysy historického vývoje, který ukazuje prvotní existenci léčitelů, a teprve postupně je zaveden pojem lékař a klasická medicína se začíná vyvíjet do dnešní podoby. Uchopit objektivně celou problematiku klasické a alternativní medicíny a vyvodit ze zjištěných faktů jednoznačné závěry by bylo značně komplikované. Jedná se o nezměrně široké téma, které vyžaduje řadu odboček do problematiky, které se k metodám 37

38 výše uvedených směrů neodmyslitelně váží. Avšak při porovnávání bychom neměli zapomenout, že důvodem návštěvy lékaře nebo léčitele je nemoc a cesta k uzdravení může mít více podob. Je tedy na každém člověku, zda zvolí metodu, která se praktikuje tisíce let, je založená na lidském faktoru, přírodních zdrojích a ve většině případů podřízena přírodním zákonitostem, nebo zvolí medicínu klasickou, která se začala formovat v období technických a biologických objevů a vědeckými zákony a poznatky dokládá svoji prestiž. Na tomto místě považuji za vhodné ujasnit význam v práci používaných pojmů, a to formou představení hypotéz osobností dané problematiky. 3.1 Klasická medicína K termínu medicína se váže několik adjektiv, které se často zaměňují, ale ve své podstatě jsou identického významu: oficiální západní, akademická, školská, klasická nebo také vědecká medicína. Vědecká medicína vychází z tradic empirie a zkušeností starověkých i středověkých léčitelů a lékařů. Na tyto základy v posledních dvou stoletích navázal vědecký lékařský výzkum, k němuž patřily mnohé významné objevy a výrazné úspěchy, které daly vzniknout moderní, na důkazech založené medicíně s jednotnou, konzistentní teorií a filosofií. Pozornost lékařství se obrátila od životních podmínek pacientů do laboratoří s vírou, že u každé nemoci bude rozpoznán specifický etiologický faktor, jehož eliminace bude záležitostí medicínské intervence. Je nesporné, že západní medicína dosáhla skvělých výsledků ve farmacii zavedením nových léčiv a lékařská technika a péče je na špičkové úrovni. Přesto však sílí hlasy vyslovující zásadní nedůvěru moderní klasické medicíně a její zdánlivé všemocnosti. V současné době stále častěji řeší pacienti otázku, zda si k léčbě svého onemocnění vybrat moderní vědeckými důkazy prokazatelnou medicínu, či některou z tradičních přírodních medicín, prověřenou staletími, ale bez vědeckých důkazů, nazývanou nekonvenční nebo neortodoxní. Milada Říhová, spatřuje medicínu jako největší dobrodiní lidstva, jejíž dominantní význam spočívá ve schopnosti uzdravovat a léčit nemocné a tím tak zbavovat lidstvo utrpení. Medicína sehrává ve společnosti stále větší roli a je jakýmsi dennodenním 38

39 souputníkem každého z nás. Její role, funkce i samostatná existence však před současnou společnost staví i velké problémy, stále se zvyšující nároky a zároveň i otazníky. 144 Klasickou medicínu propaguje Jiří Heřt, který je autor mnoha monografií a odborných článků ohledně této tématiky, ale především neúnavný bojovník proti tzv. bludům a klamům v oblasti poskytování lékařské péče. V roce 1995 založil klub skeptiků Sysifos, 145 z podnětu několika tzv. racionálně myslících lidí, kteří byli znepokojeni šířením mylných, sporných, pavědeckých a iracionálních názorů. Společnost sdružuje vědce, filozofy a lékaře, jejichž cílem je snaha šířit a obhajovat poznatky současné vědy a vědecká analýza sporných a tzv. nadpřirozených jevů a názorů. Hlavním skeptickým tématem jsou všechny ezoterické, okultní a paranormální jevy, názory a činnosti. 146 Vědecká medicína s prakticko-teoretickým komplexem činností a s dlouhou rozsáhlou praxí, jak se s ní setkáváme na lékařských pracovištích a jak je vyučována na lékařských fakultách, se bezesporu významně posunula k technické dokonalosti. 147 Dnešní medicína je nebo v podstatě chce být podle Jiřího Heřta: medicínou založenou na důkazech, evidence based medicine EBM. 148 Tento pojem obohatil slovník lékařů začátkem devadesátých let 20. století. 149 Podle jeho definice je EBM péčí, která integruje klinickou zkušenost se zájmy pacienta a s vědeckými důkazy o účinnosti léčby. 150 Z této definice a také z toho, jak je EBM v současnosti propagována a aplikována je patrné, že se nejedná jen o jednostranné lpění na důkazu účinnosti, ale je také respektována i klinická a osobní zkušenost lékaře současně s názory a zájmy pacienta. 151 Podle Jiřího Heřta představuje vědecká medicína jednotný ucelený systém s vnitřními vazbami, jehož základní filozofií je poznatelnost a reálnost. Účinnost vědecké medicíny vychází z poznatků chemie, fyziky, matematiky, biologie a genetiky a respektuje poznané 144 Říhová, Milada a kol.: Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005, s Český klub skeptiků SISYFOS je součástí světového skeptického hnutí, které vzniklo v r v USA z iniciativy desítek vědců a filozofů, mezi nimi několika nositelů Nobelových cen jako reakce na vzestup iracionality ve společnosti. 146 Český klub skeptiků. Dostupné z: cit Český klub skeptiků. Dostupné z: cit Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Tato nová podoba medicíny vznikla v USA a na vypracování jejích zásad se nejvíce podílel D. L. Sackett. Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Nakladatelství Portál, 2005, s Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Tamtéž, s

40 zákonitosti. 152 Vědecká medicína musí svá tvrzení objektivně prokázat, účinnost léčebných prostředků je podrobena dlouholetému mnohostrannému a exaktnímu zkoumání než se metoda nebo preparát může používat v praxi. 153 Autor však připouští, že nikdy nemělo zdravotnictví takové problémy ekonomické i organizační a nikdy nebyla medicína tak kritizována a napadána jako v současné době. 154 Jan Vymětal vidí moderní medicínu jako výrazně určovanou dobou, do jejíhož rámce je pevně zasazena. Kladně hodnotí významné pokroky lékařské vědy, rozvoj velmi účinných přístrojů a postupů, které spolu s převážně přírodovědnou orientací tvoří nejdůležitější charakteristiku medicíny od první poloviny našeho století. Dále uvádí, že tato naznačená jednostrannost, byť v mnoha lékařských oborech velmi účinná, způsobuje dehumanizaci medicíny, čili opomíjí lidskou subjektivitu a bytostné určení člověka, tedy to, díky čemu pokud je zachován život si zachovává lidskou identitu. 155 Problém spatřuje především v tom, že se toto vše odehrává v konzumní společnosti, která je postavená na akceleraci výroby a spotřeby s převážně tržními vztahy. 156 Jan Hnízdil kladně hodnotí vědeckou medicínu vycházející z poznatků fyziky, lékařský pokrok a vyspělou techniku současnosti prodlužující lidský věk a zmírňující utrpení, ovšem na straně druhé, uvádí autor, je ale tentýž pokrok zatížený stejným nánosem korupce, prospěchářství a pragmatismu, jaký provází život a stav celé společnosti. 157 Autor se ztotožňuje s citací Voltaira, jejíž obsah vystihuje paradox současné medicíny: Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic. 158 Eva Křížová hovoří o rozvoji moderní medicíny v duchu moderních hodnot racionality, efektivity a účelovosti. 159 Vědecká medicína se z jejího pohledu vyznačuje klasifikací nemocí podle společných relevantních rysů, standardizací, generalizací jejími důsledky je fragmentarizace a redukce informací z pohledu celostního Heřt, Jiří: Alternativní medicína možnosti a rizika. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, 1995, s Tamtéž, s Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Vymětal, Jan: Lékařská psychologie. Praha: Nakladatelství Portál, 2003, s Tamtéž, s Hnízdil, Jan: Mým marodům. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s Tamtéž, s Křížová, Eva: Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. Praha: Nakladatelství Slon, 2006, s Tamtéž, s

41 Stanovení diagnózy a průběh nemoci stejně tak i následná léčba se lékařům ukazuje na monitoru v souborech standardně vytvořených laboratorních hodnot, v křivkách grafů nebo v operačním poli orgánů člověka. Není pochyb o tom, že pacient nikdy neměl takovou naději na vyléčení jako dnes. Bezesporu medicínu čekají další úspěchy, zejména v kontextu rozvoje genetického inženýrství, využití kmenových buněk, nanotechnologie, nových lékařských neinvazivních technik a způsobů cíleného vyhledávání a přípravy léčiv. 161 Novodobé pojetí poznání je poznamenáno urputným aplikováním principů faktů, která mají jasnou vědeckou evidenci. Zdá se že, věřit ve vědecky dokázané fakta by mohlo být rozumným přístupem, ovšem nabubřelá víra v to, že co není vědecky dokázané, nemůže být pravda, lze označit na začátku třetího tisíciletí za poněkud omezené. Pod pojmem medicína bychom měli vnímat přirozený intuitivní obsah, pro který každý z nás má přirozeně dané kritérium, co od takové medicíny očekávat. Jedním z hlavních úkolů medicíny je, jak to výstižně už v roce 1823 ve svém habilitačním spise vyjádřil J. E. Purkyně: [ ] lékařství tehdy teprve bude ve všech svých částech dokonalé, až [ ] bude učiti křehkost lidského organismu upevňovati, nákazám předcházeti, nemocem brániti, a tyto úkony bude vykonávati tak, aby lidský život, dobře byv počat, všemi svými fásemi u každého jednotlivce v řádných, společnosti a sobě přizpůsobených hranicích, blaženě a skvěle byl prodloužen až k přirozenému konci [ ] Alternativní medicína Sousloví alternativní medicína je v současnosti stále více skloňované, přičemž v sobě zahrnuje nové i tradiční směry terapie, poradenství, relaxační a léčivé techniky, různé metody pro dosažení tělesné i duchovní harmonie. Touha po zdraví je přirozenou vlastností a stále více lidí stojí o informace o tom, co je pro jejich kvalitní život prospěšné. Nejjednodušší definování alternativní medicíny nám říká, že se jedná o souhrnný název pro diagnostické a léčebné metody, které nebyly zatím přijaty oficiální medicínou. 163 Dle akademického slovníku cizích slov výraz alternativní znamená: medic. založená na 161 Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, Trojan, Stanislav: Lékařská fyziologie. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, 2003, s Heřt, Jiří: Výkladový slovník esoteriky a pavěd. 1. vyd., Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2008, s

42 přírodním způsobu léčení jako doplněk medicíny tradiční [ ] se skeptickým až odmítavým postojem k moderní společnosti [ ]. 164 Podle definice W. B. Jonase je alternativní medicína oblastí léčebných prostředků, která zahrnuje všechny zdravotní systémy, modality, praxi a jejich průvodní teorie a víry, jiné než ty, které jsou vlastní politicky dominujícímu systému zdravotní péče konkrétního společenství nebo kultury v daném historickém období. 165 Pojem alternativní medicína bývá spojován s významem jako doplňková, nekonvenční, nicméně to lze považovat za trochu zavádějící. Snad příhodnější by byl pojem jiná medicína. Socioložka Eva Křížová se k problematice vyjádřila takto. Termín alternativní sám o sobě nevyjadřuje nic apriorně negativního, jen v souladu se svým latinským etymologickým základem představuje jinou cestu, jiné řešení. Hledání jiných, druhých cest ale vždy skrývá riziko střetu. 166 Ovšem podle Jiřího Heřta mnozí lékaři termín alternativní medicína striktně odmítají. Nejedná se o žádnou medicínu, medicína je přece jen jedna, ta naše, západní, vše ostatní je pouhým léčitelstvím. 167 Rovněž také nesouhlasí s termínem alternativní, vědecká medicína přece nemá žádnou alternativu. Propagátorem alternativní medicíny u nás byl především Jiří Janča, který sepsal velké penzum knih o různých metodách léčení zahrnující komplexní léčebné postupy, sloužící pro efektivní prevenci a účinnou pomoc při nemocech. Léčitelským krédem J. Janči bylo léčit příčiny, nikoli projevy. Člověk je podle autora: produktem přírody a jako takový má žít podle jejích zákonů a zásad. 168 Z čehož naprosto logicky vyplývá jediná správná cesta, a to návrat k přírodě a k jejím nevyčerpatelným, nejvšestrannějším a nepřekonatelným zdrojům. To, co dříve bylo samozřejmou vlastností člověka žijícího v přírodě a v souladu s přírodou, je dnes vlastností stále vzácnější, spíše neexistující, nebo jen výjimečnou. Na zásady a zákonitosti léčení alternativní medicíny současná společnost podle J. Janči pohlíží, jako na často neodpovídající logickému myšlení, mnohdy se jevící jako fantastické, místy až nemožné či dokonce šamanské. Nicméně tato okolnost bývá častým 164 Petráčková, Věra Kraus, Jiří a kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Nakladatelství Akademia, 1995, s Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Křížová, Eva a kol.: Alternativní medicína jako problém. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004, s Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Janča, Jiří: Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Praha: Nakladatelství Eminent, 1990, s

43 zdrojem nepochopení, nedůvěry a nesrovnalostí a to nejen u vědecké medicíny, ale mnohdy i u mnoha nemocných. 169 Nepochybně trefně zní následná citace: Nesmějme se lidovým radám a receptům. Doufám, že doby, kdy se vědci smáli lidovým moudrostem, jsou pryč, i když se takoví vědci jakožto tovar totalitní vědy ještě dost vyskytují. 170 Alternativní medicínu označuje její kritik Jiří Heřt jako nehomogenní, jednotný celek, který představuje tříšť různorodých metod, vycházejících z protichůdných principů a postupů. V minulosti považuje osvědčené bylinné a fyzikální prostředky za srozumitelné a opodstatněné. V současnosti je dle jeho názoru základním příkazem medicíny kromě léčení také bezpečnost pacienta podle zásady primum non nocere (především pacienta nepoškodit), a takovou záruku podle autora nemohou léčitelé poskytnout. 171 Nejasné termíny a určování diagnózy podle vzhledu a anamnézy pacienta pokládá autor za vágní. Podle J. Heřta léčebný efekt vychází z mystického, magického a sugestivního náboje, přičemž zcela subjektivní a směrodatné jsou pouze pocity pacienta nebo dojmy léčitele. Autor uznává i existenci kladných výsledků v léčitelství, a to u poctivých léčitelů, kteří léčí celkovostně, což znamená, že se nezaměřují pouze na konkrétní orgán, ale snaží se posílit u pacienta léčivé síly organismu, považuje tyto mechanismy za přirozenou obranu těla a nazývá ji hojivá síla přírody. 172 J. Heřt akceptuje metodu u bylinářů a naturopatů u nichž lze očekávat specifický léčebný účinek, ovšem u těch, kteří využívají neúčinné metody alternativní medicíny, se jedná pouze jen o placebový efekt, uvádí autor, ale současně chápe i fakt, že vždy budou někteří pacienti zklamáni neúspěchem klasické léčby nebo nevhodným jednáním lékaře a využijí všechny nabízené alternativy. 173 Léčitelství považuje autor za činnost vykonávanou léčitelem, tedy osobou bez odpovídajícího medicínského vzdělání. Naproti tomu alternativní medicína je soubor specifických metod, ať už je používá léčitel nebo lékař Janča, Jiří: Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Praha: Nakladatelství Eminent, 1990, s Tamtéž, s Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

44 3.2.1 Metody alternativní medicíny V alternativní medicíně existuje množství metod, jejichž diverzifikace nebo klasifikace je značně obtížná, už z toho důvodu, že podobně jako lidové léčitelství zahrnuje směry velmi odlišného historického, kulturního i geografického původu. Teorie na to, co patří do sféry alternativní medicíny, se v mnoha případech liší, protože mezi metodami existují plynulé přechody, mnohé z nich jsou navzájem provázané a některé jsou směsí několika. Metody alternativní medicíny tedy můžeme dělit podle různých hledisek, nejpřehlednější členění podle způsobu léčení lze nalézt v knize Alternativní medicína možnosti a rizika (1995) Metody založené na přírodních prostředcích a lécích (fytoterapie, aromaterapie, léčení vodou a teplem apod.) 2. Metody manuální a manipulativní (chiropraxe, masáže, osteopatie) 3. Metody paranormální (bioenergetika, psychotronika, psychochirurgie, snímání aury atd.) 4. Akupunktura se všemi jejími podskupinami (původními i novými, ultramoderními) 5. Homeopatie a od ní odvozené metody (clusterová terapie, antroposofická medicína) 6. Dietoterapie různého charakteru (léčba zeleninovými šťávami, makrobiotika, hladovka, vitaminoterapie, léčba prvky apod.) 7. Fetišistické metody (amulety, kameny, pyramidy) 8. Léčba vírou (charismatická terapie, zázraky) 9. A některé psychologické metody používané především v západních zemích (psychiatrie, psychologie). 176 Převážná část klasických metod alternativní medicíny spočívá mnohdy na svém tisíciletém základě, což se týká především orientální medicíny a předpokládá do jisté míry i osvojení orientálního myšlení a praktik. V současné době je k alternativní medicíně řazeno množství 175 Heřt, Jiří: Alternativní medicína možnosti a rizika. Praha: Grada Publishing, 1995, s Tamtéž, s

45 rozličných postupů, z nichž některé jsou až značně extrémní, některé z nich jsou málo aplikovatelné a některé tvoří módní trend. Počet těchto metod nelze rozumně stanovit. Metody alternativní medicíny se liší navzájem často diametrálně, ale přesto jsou spojeny i řadou dalších vlastností, které umožňují řadit je pod jednu hlavičku alternativní medicínu. 177 Kontroverzní téma alternativní medicíny se dotýká hluboce zakořeněných názorů a zakotvených postojů. Tak zvanou válku spolu vedou vědecká medicína a alternativní přístupy, materialistická biologie a esoterické nauky, farmakoterapie a psychoterapie, biologické a psychospirituální pojetí nemoci, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Jde o dva rozdílné filosofické náhledy na léčení, přičemž jeden léčebný směr dnešní společnost oficiálně uznává a solidárně platí, ten druhý ne. 178 Jiří Heřt nepokládá za vhodné označovat alternativní medicínu jako léčitelství. Léčitel podle autora samozřejmě používá především metody alternativní medicíny, ale není tomu tak vždy. Někteří z nich aplikují diagnostické metody, terminologii a léky, které tvoří součást vědecké medicíny a oproti tomu se lékaři v současné době neomezují pouze na metody medicíny založené na důkazech, ale věnují se metodám, které jsou běžně řazeny do rámce medicíny alternativní např. homeopatii, biotronice, akupunktuře a mnoha jiným metodám. Podle autora přes svůj historický původ a trvalé zakotvení ve společnosti zůstává léčitelství doménou mimořádně kontroverzní. Podle Jiřího Janči vychází alternativní medicína ze starých a osvědčených poznatků přírody a jejích zákonitostí, které často neodpovídají, ale v mnohém přímo odporují logice současné medicíny. Moderní medicína sice původně vycházela z přírodních způsobů prevence a léčby, ale postupně je opouštěla, zapomněla na svůj původ. 179 Autor chápe problematiku alternativní medicíny na pozadí kauzálního řetězce přetechnizované doby, kdy ve snaze vědecké metody vylepšovat a modernizovat se postupem času odvozená medicína svému původnímu vzoru už ani trochu nepodobá i dokonce se vzdaluje. 180 Z původního pokroku nové techniky, se postupem času stala brzda, protože výroba přístrojů a farmaceutický průmysl se pochopitelně novým, ale jednodušším prostředkům 177 Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství: Kritický pohled. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Moos, Petr: Naučme se lépe stonat!. Revue PROSTOR 58/59, 2003, s Janča, Jiří: Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Praha: Eminent, 2000, s Tamtéž, s

46 brání. Jistě by i monopol mohl být za určitých okolností možný, ovšem jako hlavní podmínka by měla být, aby pracoval pouze ve prospěch těch, pro které je určen, aby zde skutečně platilo ono Salus populi, suprema lex esto 181. Blaho lidu nechť je nejvyšším zákonem. Pragmaticky to charakterizuje i Lewis Thomas: Praxe dělá a věda dokazuje, že to nejde. A když to praxe udělá, věda rychle hledá vysvětlení, proč to vůbec šlo! 182 Vědecká a alternativní medicína jsou dvě zcela odlišné sféry, lišící se svou podstatou a svými východisky. Uchopit objektivně celou problematiku vědecké a alternativní medicíny a vyvodit ze zjištěných faktů jednoznačné závěry je značně komplikované. Nezbývá proto než spokojit se s konstatováním, že současná medicína je v některých odvětvích stoprocentně úspěšná, v některých odvětvích je v plenkách a v některých je možná ve slepé uličce. Velké množství chorob umí léčit, mnohé pouze příznivě ovlivnit, některé neumí léčit vůbec a spoustu chorob dosud vůbec nezná. Samotná definice alternativní medicíny představuje svým způsobem problém. Otázkou je, co vlastně je alternativní medicína a co ne. S určitou dávkou skepse lze konstatovat, že alternativní medicína se zabývá v širším slova smyslu souhrnem všech diagnostických a léčebných postupů, které ač se v určitých bodech prolínají, nejsou zcela v souladu s postupy oficiálního lékařství. Nicméně v současné době už se stále více lékařů zabývá alternativní medicínou, její postupy se více zahrnují do studijní náplně lékařských škol. Nelze popřít pozitivní výsledky léčby těmito metodami, ovšem pravdou je, že není žádným způsobem řízena a kontrolována, jak je tomu u klasické medicíny. Vypadá to, že s odlišnými názory je problém, ale každý člověk má právo na rozhodování o svém zdraví, ať už jej má argumenty podložený téměř neprůstřelně nebo je o tom svém postoji jenom skálopevně přesvědčený. Některé metody jsou zcela bezpečné a velmi účinné, jiné jsou sice bezpečné, ale jejich účinnost je nízká. Některé postupy alternativní léčby mohou být až nebezpečné, pokud se odborně neprovádí Janča, Jiří: Alternativní medicína komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Praha: Eminent, 2000, s Tamtéž, s Dostupné z: cit

47 3.3 Fenomén léčitelství Lidové léčitelství je fenomén nesnadno uchopitelný, v definici nejistý a mnohdy opředen tajemstvím. Jednak jde o nezměrně široké téma, které vyžaduje řadu odboček do problematiky víry, náboženství, filozofie, psychologie a řady dalších směrů, které se s tou či onou metodou léčby neodmyslitelně pojí, a jednak prokázání účinku řady těchto metod je prakticky nemožné. Podstatným rysem léčitelské činnosti je to, že jsou používány, kromě výjimek, metody, které se odlišují svými teoretickými východisky i svou praxí od metod racionální, vědecké medicíny a které patří do rámce tzv. alternativní, respektive nekonvenční. K tématice léčitelství se vyjádřil v Českém lidu v roce 1899 Josef Kessler ze Sprengeisenu: Studiem lidového léčitelství podává se nám vzácná příležitost vrhnouti pohled do myšlenkového života lidstva. Výsledky, ke kterým u lidu našeho tím dospějeme, přímo vybízejí nejen ke hlubšímu studiu tohoto oboru folkloristiky u něho samého, nýbrž i ke studiu srovnávacímu naší lidové medicíny s lidovou medicínou národů jiných. Medicína lidová tedy, jak ji dnes pojímáme, je vlnou civilisační poměrně nejméně zasažená část pověr a obyčejů lidových. Že pak studium léčitelství prostonárodního dosti hluboko zasahá do studia medicíny vůbec, viděti z toho, že mnohé moderní objevy mají původ svůj v medicíně lidové. 184 Lidové léčitelství v českých zemích užívalo několika metod, které se vzájemně nevylučovaly a mohly být použity i současně. Nejčastější léčitelskou metodou v českých zemích bylo bylinkářství, ale užívala se také magie. Jedinec, který tuto činnost provozoval, se neměl zabývat černou magií, protože schopnost léčit byla vykonavatelem považována za dar od Boha. Josef Čižmář, který přispěl významným způsobem k vytvoření materiálové základny českého národopisu, ve své knize Lidové lékařství v Československu objasnil pojem lidové léčby takto: Názvem lidová léčba rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení v souvislosti s nejstaršími představami tajemných nebo neznámých příčin nemocí Kessler, Josef: Léčitelství lidové Příspěvek k soustavnému studiu lidového lékařství. Český lid 8, 1899, s Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu 1. díl. Brno: vyšlo nákladem dětí autora, 1946, s

48 Ačkoliv v roce 1990 otevřením pomyslné brány směrům nekonvenční léčby do naší společnosti přišlo mnoho nových fenoménů, principiální přehrada mezi vědeckým a nevědeckým nazíráním na svět byla stále zatížena předsudky. Ovšem přesto lze zaznamenat jistý posun v postoji k iracionálním metodám léčení týkající se jednak zájmu o nekonvenční postupy ale i důvěru v jejich terapeutické možnosti. Podle definice Světové zdravotnické organizace bylo léčitelství považováno v roce 1990 za: Souhrn všech znalostí a objasněných i neobjasněných praktik užívaných v diagnostice, prevenci nebo při odstraňování fyzické, duševní či sociální nerovnováhy, spočívající výhradně na zkušenostech a pozorování, přenášených z generace na generaci ústně či písemně. 186 V témže roce Josef Jonáš propagátor moderních směrů přírodního lékařství s jistou nadsázkou přirovnává medicínu ke stromu, kdy ze společného kořene vyrůstá kmen tradičního léčitelství, z něhož se později odděluje mohutná větev vědecké medicíny. 187 Na sklonku 20. století velký slovník naučný popisuje léčitelství: v širším smyslu lidové a nepřesné označení medicíny alternativní; v užším smyslu léčebné postupy využívající různé formy bioenergie léčitele. Vychází z předpokladu, že svět i člověk spojuje všudypřítomná (spojitá) energie, která se nedá spoutat, ale lze měnit její koncentraci a cíleně ji regulovat. Podle léčitelství nemoc znamená ztrátu energie či porušení její rovnováhy v organismu; léčitelství ji doplňuje, a to i na dálku (psychoenergetické působení). Schopnost léčitelství je u jedince podmíněna nadáním i vědomým rozvíjením (podle duchovních, etických i životosprávných pravidel). Léčitelství je oficiální lékařskou vědou přijímáno jen omezeně a vyhýbavě. 188 Léčitelství stejně tak jako choroby existují odnepaměti. Zárodky prevence i terapie lze objevit už mezi našimi evolučními předchůdci, ale i jiných živočichů. Přes svůj prastarý původ a trvalé zakotvení v naší společnosti zůstává léčitelství oblastí mimořádně kontroverzní. Nedůvěru k léčitelství vzbuzuje i fakt, že se mu často věnují jedinci s nejrůznější inteligencí, kvalifikací, znalostmi, charakterem a motivacemi. Jiří Heřt uvedl: Léčitel však, na rozdíl od lékaře, nemá ani znalosti ani diagnostické prostředky, aby mohl zvládnout všechny výše uvedené požadavky a mohl k řádné diagnóze dospět. A nezná-li 186 Jonáš, Josef Zeintrich, Josef Antonín: Věčně zelené naděje. Ústí nad Labem: Dialog 1990, s Tamtéž, s Kolektiv autorů: Velký slovník naučný a/l. Praha: Encyklopedie Diderot, 1999, s

49 diagnózu, nemůže zvolit účinnou léčbu. Právě z tohoto hlediska je nutno posuzovat fenomén léčitelství. 189 Léčitelství bylo v roce 1996 přechodně Zákonem o živnostenském podnikání č. 455/1991. přechodně zařazeno mezi tzv. volné živnosti, které opravňují k činnosti, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Po pěti letech došlo k novelizaci Živnostenského zákona a léčitelství bylo ze zákona vyřazeno. Tudíž podle dnes platného znění činnost přírodních léčitelů mezi volné živnosti nepatří. 190 Nelze připustit, aby občané nebyli chráněni před zneužitím a podvody v oblasti léčebné péče. Nechceme, aby nemocné zneužívali nejrůznější podvodníci a šarlatáni. 191 V České republice neexistuje registr léčitelů, ani žádné pracoviště, které by se zabývalo vzděláváním nebo alespoň registrací léčitelů. Výjimku tvoří Českomoravský svaz léčitelských umění založen v roce 1998, jehož snahou bylo vytvořit širší společenství, které se zaměřilo především na vzdělávání svých členů. Bohužel hlavním poznatkem se nám brzy stalo, že léčitelé se nechtějí sdružovat neboť každý se cítí bezpečnější ve vlastní ulitě a také se nechtějí nijak vzdělávat, protože mají přece dar od Boha, který [ ] atd. Jinými slovy většinou mají strach, že by případné jakékoli zkoušky mohly ukázat jejich nevědomosti a konečně i neumětelství. 192 Nekonvenční medicína existovala, existuje a existovat bude vedle oficiálně uznávaných postupů, které se dnes nazývají EBM. 193 Lidé, kteří se cítí nemocní, nebo kteří opravdu jsou nemocní, budou vyhledávat pomoc všude, nikoli jen na příslušných a úředně stanovených místech. To však neznamená, že významná část kritiky vůči léčitelství není oprávněná. Ale nabízí se normativní otázka, zda má mít člověk i v tomto ohledu svobodu volby. Koho v realitě navštíví dřív, lékaře, nebo léčitele? Je nesporným faktem, podloženým praxí, že nemocný je vlivem svého zdravotního stavu snadno manipulovatelný a přístupný všemu, co je mu prezentováno, tomu, co dozajista přinese úlevu a často slibované i brzké uzdravení, a to mnohdy i v případech, kdy pacient trpí závažným onemocněním. Léčitelé sice nevstupují do zápasu stejným způsobem jako lékaři, jejich klienti tak nepodstupují mnohdy náročnou léčbu, protože jejich rozumění 189 Kolektiv autorů: Velký slovník naučný a/l. Praha: Encyklopedie Diderot, 1999, s Tamtéž, s Dostupné z: cit Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství: Praha: Nakladatelství Věry Noskové, 2011, s Evidence Based Medicine (EBM, medicína založená na důkazech). 49

50 nemoci je odlišné. Existují léčitelé s leckdy velmi dobrým medicínským přehledem nabízející metody přírodní medicíny, kteří mohou pomoci a zmírnit především subjektivní potíže klientů. Ovšem existují i tací, kteří ač v často dobré víře pacientům doporučují různé léčebné prostředky, a to zcela bez ohledu na to, jak bude určený prostředek ovlivňovat zdravotní stav pacienta i zda jejich postupem může být standardní léčba narušena, nebo dokonce pacientův zdravotní stav zhoršen. A protože léčitel není oprávněným zdravotnickým pracovníkem jeho odpovědnost za poskytovanou péči, je problematická. Léčitelství u nás nikdo nereguluje a pravděpodobně do budoucna ani regulovat nehodlá. Je tedy věcí samotného pacienta, zda vyhledá v rámci péče o své zdraví lékaře či lidového léčitele s argumentem, že je to jejich právo i právo pacienta, dané svobodou jejich rozhodování. 50

51 4. Výzkum léčitelství na Chrudimsku 4.1 Chrudimsko Současná oblast okresu Chrudim se nachází v jihozápadní části Pardubického kraje. Na jihu má společnou hranici s okresem Žďár nad Sázavou, na jihozápadě sousedí s okresem Havlíčkův Brod (kraj Vysočina) a na západě hraničí s okresem Kutná Hora (Středočeský kraj). 194 Rozlohou 993km 2 patří ke středně velkým okresům a zabírá 22 % celkového území kraje. Celkový počet obyvatel je Od posledních změn administrativních hranic okresů je okres rozdělen na 108 obcí, z toho 13 měst a 5 městysů. 195 Region okresu Chrudim vznikl jako územní a správní celek v roce 1960 sloučením území dvou okresů Hlinsko a Chrudim. K nim byly přičleněny další části zrušených okresů Čáslav (Ronovsko) Polička (Prosečsko) a Vysoké Mýto (Novohradsko). 196 Územím prochází rozhraní dvou geomorfologicky lišících se oblastí. Severní a severovýchodní část tvoří Česká tabule, která je typická svou nižší nadmořskou výškou. Jižní úsek patřící k Českomoravské vrchovině tvoří chráněná krajinná oblast Železné hory, která přechází na jihovýchodě v Hornosvrateckou vrchovinu. Ta sem zasahuje svou vyšší částí, a to Žďárskými vrchy, které jsou v současnosti rovněž chráněnou krajinnou oblastí. 197 V této zóně jsou zastoupeny zejména pozemky s převážně smíšenými lesy, které pokrývají 28,7 % rozlohy okresu. Nejvyšším místem je s výškou 738 m n. m. bod nedaleko zámečku Karlštejn u Svratouchu a nejnižším bod leží nedaleko Tuněchod s 231 m n. m. Z výrazného rozdílu nadmořských výšek vyplývají i odlišné klimatické podmínky v jednotlivých částech okresu. Značná část regionu spadá do oblasti řeky Chrudimky, která pramení v jihovýchodní části okresu u obce Kameničky a ústí do řeky Labe v Pardubicích. Na této řece se nachází Sečská přehrada a dále pak přehrady Křižanovice a Hamry u Hlinska. Z ekonomického hlediska je chrudimský okres zemědělsko-průmyslový. V severní části okresu se soustřeďuje především rostlinná výroba zaměřená na pěstování cukrové řepy a obilnin. Na zemědělskou půdu připadá 61 % z celkové plochy okresu. V jižní části oblasti s převážně podhorským charakterem se pěstují zejména brambory a méně náročné plodiny. Průmysl 194 Charakteristika okresu Chrudim. Dostupné z: cit Časová řada vybraných ukazatelů za okres Chrudim. Dostupné z: %29, cit Burdychová, Milena: Chrudimsko. Chrudim: Okresní úřad, 1997, s Tamtéž, s

52 se neorientuje jednostranně a struktura oborů je různorodá. K nejvýznamnějším centrům patří Chrudim (textilní průmysl, strojírenství), Hlinsko (elektrotechnika, kožešnictví, textilní průmysl, potravinářství), Skuteč (stavební hmoty, kožedělný průmysl), Třemošnice (strojírenství) a Prachovice (stavební hmoty). Okres Chrudim nabízí návštěvníkům řadu historických a přírodních památek. Za zmínku stojí historické jádro v Chrudimi, kde se nachází Mydlářův dům z roku 1571 se stálou expozicí loutkářských kultur. Dále zámek Slatiňany a jeho hipologické muzeum či zříceniny hradů Košumberk, Lichnice, Oheb a Rychmburk. Rekonstrukcí prošel například poutní kostel v Chlumku v Luži, zámek v Nových Hradech. K turistické přitažlivosti okresu přispívají i soubory lidových staveb Betlém v historické enklávě v Hlinsku, skanzen na Veselém Kopci i v přilehlých lokalitách Hlinecka. Tradiční masopustní obchůzky, které jsou doloženy z konce 19. století, se zachovaly jako lidový obyčej v obcích Blatno, Hamry, Vortová, Studnice a pro svoji jedinečnost byly zapsány v roce 2010 na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO Léčitelé na Chrudimsku První část výzkumu předložené diplomové práce, zahrnuje výsledky výzkumného šetření, jehož cílem bylo zmapovat současný stav a podobu lidového léčitelství na Chrudimsku. Jednou z klíčových aktivit naplňujících cíl diplomové práce bylo zjistit počet léčitelů žijících a působících v okrese Chrudim. Za tímto účelem byly osloveny elektronicky prostřednictvím u, v němž byl v úvodní části vysvětlen záměr výzkumu, obecní úřady ze 108 obcí z vybrané teritoriální oblasti. Z 38 (35 %) odpovědí bylo 7 kladných (18,4 %). Zástupci obecních úřadů potvrdili, že se ve zkoumané oblasti žije a působí sedm léčitelů. Na základě vlastních i zprostředkovaných praktických zkušeností, podnětů a poznatků klientů bylo dále zjištěno, že na daném území působí další tři léčitelé. Výzkum prokázal, že na Chrudimsku se profesně léčitelství zabývá celkem deset léčitelů, kteří byli následně elektronicky, telefonicky i osobně kontaktováni. Ochotu spolupracovat projevilo pět léčitelů z toho tři ženy a dva muži. Účastníci byli do výzkumu zapojeni na základě ústní domluvy a dobrovolnosti a byli informováni se záměrem práce, s využitím samotného výzkumu i s podmínkami, které pro ně z účasti plynuly. Před zahájením rozhovoru všichni 198 Charakteristika okresu Chrudim. Dostupné z: cit

53 léčitelé stvrdili svým podpisem souhlas s prováděním audionahrávky za předpokladu, že získaná data budou po přepisu do písemné podoby sloužit výhradně pro účely magisterské diplomové práce. Souhlas s pořízením a zveřejněním fotografií poskytli čtyři léčitelé. Na uvedený základní léčitelský obor vzdáleně navazuje několik možných tzv. věšteckých metod, které sice neřadíme do léčitelství, ale mají svou vazbu k tématice, kterou lze vysvětlit shodným nevědeckým přístupem a rovněž i svým dosahem. Poznání budoucnosti pramení jednak z touhy poznat obecnou budoucnost, ale i jak dlouho budu žít a nejsemli nyní, nebo nebudu-li v budoucnosti vážně nemocen. Výsledky výzkumu prokázaly, že kartářky a věštkyně obecně zahrnovány do skupiny provozující praktiky v paranormálních oborech se úzce váží k léčitelství, resp. se tyto metody u konkrétních dvou léčitelek nevylučují. 4.3 Léčitelka Lenka Vodvárková Osobnost léčitelky Lenka Vodvárková si přála být řádovou sestrou, ale vyučila se servírkou. V současné době je léčitelkou a vědmou. Svoji terapeutickou a věšteckou činnost provozuje ve svém domě v obci Holetín. Specializuje se na přírodní medicínu i mystiku v souvislosti s léčitelstvím, zabývá se diagnostikou nemocí, automatickou kresbou, odstraňováním energetických a psychických bloků, předává léčivou energii a přijímá informace o nemocném shůry. Pravidelně publikuje v esoterickém časopisu Ve hvězdách, pořádá semináře, vystupovala v několika pořadech na TV Nova. Vykládá různé druhy karet mariášové, cikánské i karty lásky. Je možné se jí tedy ptát nejen na zdravotní neduhy a jejich léčení, když selže klasická medicína, ale umí poodhalit minulost, odkryje budoucnost a pomáhá řešit i mezilidské vztahy, poradí s problémy v lásce, partnerství, zaměstnání i financemi. L. Vodvárková se narodila a strávila část svého života v Jindřichově Hradci. Z politických blíže nespecifikovaných důvodů se rodina odstěhovala do Holetína, rodiště matky, kde později L. Vodvárková založila rodinu a dosud žije. O esoteriku a duchovno se zajímala již od raného dětství. Vize, která se jí odehrávala ve vnitřním vidění, byla podle jejích slov neskutečně zajímavá. Jako dítě jsem se jednou v noci vzbudila a byla jsem na pasece a nade mnou byla obrovská zář. Bylo mi divný, že kolem mě jsou samý stromy a trychtýřová zář nad hlavou. Myslela jsem, že mezi těmi 53

54 stromy musí být zeď. Šátrala jsem, ale nebyla tam. Ráno jsem se vzbudila a byla v posteli. Nikdo mi to nikdy nevysvětlil. 199 Na duchovní cestu poznání, se dostala, jak dnes s odstupem času uvádí, částečně vlivem ega, které něco chtělo a jen se z materiální roviny chtění posunulo do roviny duchovní. Na otázku kdy u sebe zjistila neobvyklé schopnosti, odpověděla: Tyto schopnosti mám snad od narození, vím to, akorát jsem je nepoužívala. Až později jsem říkala lidem, co bude, pomáhala jsem, a to bylo pro mě vždycky důležitý. A dnes mi spousta lidí říká, ty cos nám říkala před X lety za mlada, všechno se nám splnilo Motivace léčení Na otázku co bylo hlavním důvodem a motivací, že se začala věnovat léčitelství, odpověděla: Jednou jsem prostě nasedla do metra a chtěla jsem jet úplně někam jinam, vyhodilo mě to u Kongresového paláce, tam jsem vystoupila a koukám a čtu Ezoterický festival. Vůbec jsem nevěděla, co to slovo znamená. A tak to vlastně začalo [ ] Sama sebe označila L. Vodvárková jako tvora od přírody zvídavého a hledání pravdy a smyslu lidských činností je jedním z hnacích motorů jejího samotného bytí, a protože na neznalost potřebuje slyšet uspokojivou odpověď, nezaváhala a vstoupila. V Kongresovém paláci měla možnost se seznámit s aktuálními tématy z oblasti esoteriky a duchovního života spojenou s prodejem různých magických předmětů. Byla tam přítomna žena, zabývající se výkladem karet naznačující směr, kterým se může osud ubírat. L. Vodvárková od této ženy dostala informaci, která způsobila pomyslný boom v jejím životě a evokovala esoterické nasměrování. Řekla mi, že mám ty a ty schopnosti a že k ní budu jezdit na Vinohrady se učit. 202 Zpočátku se k tomuto sdělení stavěla skepticky, a jak sama řekla, mávla nad tím jen rukou, ovšem už tehdy u sebe pozorovala v mnoha případech efekt déjà vu pocit již viděného, nebo něčeho už dříve prožitého, jehož význam pro ni byl neznámý. Například když se dostala na místa, kde údajně cítila intenzivní pocit něčeho už dříve viděného a prožitého. No a můj bývalý muž se synem ty ses zbláznila, tady jsme v životě nebyli. 203 Po půl roce jí opět náhoda v Chrudimi přivedla do cesty muže léčitele vracejícího se z Tibetu, který se zabýval tradicí šamanského učení, šamanských technik a rituálů. 199 Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956);

55 Přednášel na univerzitách v Torontu. Na západě se tyhle věci běžně učily. Tady to bylo samozřejmě tabu. A ten mi taky řekl, že mám tyhle schopnosti. 204 Stále více jí přicházely do cesty osobnosti zabývající se ezoterikou od kterých dostávala stále tutéž informaci. Dnes s odstupem času považuje tyto situace za pochopení a prohloubení vlastního smyslového vnímání, které znamenalo skutečné probuzení do mystéria živého, více než lidského světa. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že je tady něco vyššího mezi nebem a zemí. Začala jsem chápat význam jejich slov, ať jdu tou a tou cestou, že mám tyhle schopnosti, že budu pomáhat lidem, že mám intuici a dar léčit a začala jsem se tomuto duchovnu věnovat Počátky léčitelské praxe Počátek léčitelské a věštecké praxe L. Vodvárkové provázela nedůvěra, mnozí jí oponovali, potýkala se skepticismem či dokonce i s despektem, hraničící až s osobním fyzickým ohrožením, a to převážně ve svém okolí. Já jsem byla pro mnoho lidí jen blázen. 206 Podle L. Vodvárkové je aktivace samoléčebných procesů v těle přirozená schopnost, nejedná se tedy o nic nadpřirozeného, nereálného a nesmyslného. Silou vůle může každý člověk v případě nemoci na sobě zapracovat, to ano, nemůže ale rozhodně pracovat jako léčitel. 207 L. Vodvárková je přesvědčena, že schopnost léčit se nelze naučit jako metodu nebo techniku. Je-li v nás touha, smíme poprosit. Když je člověk nadaný léčivou silou, získal ji darem, zcela nezávisle na pozemském vzdělání a jde-li poctivou cestou, otevře se sama, spontánně v pravý čas. 208 Podle teorie L. Vodvárkové je nezbytná však i intuice mnohdy označovaná jako šestý smysl, instinkt či vnitřní vědění, která nevysvětluje proč, ale jen ukazuje výslednou odpověď. Nicméně k této činnosti nelze přistupovat jen tak bez jakékoli snahy. Svoje schopnosti spojit se s vyššími dimenzemi posílíme, když se naučíme uvolňovat, zaměřovat pozornost a soustředit se. 209 V těchto směrech se L. Vodvárkové zpočátku nedostávalo všech potřebných informací a případného vedení v problematice léčitelství. Když L. Vodvárková později začínala se svojí praxí, chtěla se, jak uvedla něco přiučit z literatury, které bylo po roce 1989 dostatečné množství. Nakoupila jsem knihy, všechno přečetla a snažila se to uvést do praxe. 204 Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956);

56 Nefungovalo to. Měla jsem vizi, jak beru všechny knihy a házím je do krápníkové jeskyně. Bylo tak zrušeno moje napojení na makrokosmos. Za několik týdnů jsem zase měla vizi, jak vystupuju z jeskyně a vše zase začalo fungovat. 210 Základní myšlenkou L. Vodvárkové je umět naslouchat tělu, rozeznat duchovní příčiny nejrůznějších onemocnění a umět najít pomoc, jak je řešit. Sama má, jak o sobě říká vedení shůry. 211 Zjištění či ověření léčitelských schopností a diagnozování nemocí bylo zpočátku u L. Vodvárkové ve své podstatě náhodné. Cítila zvláštní pocit, jak sama nazývá ze shora : Stála jsem vedle kamarádky a najednou se mi začaly zvedat ruce, já ji řekla, ty máš obrovský problém v těle. Za čtrnáct dní byla v nemocnici. Nebo posadila jsem se vedle člověka v autobuse a najednou mě začala pálit noha, věděla jsem, že má problém s nohou. Šla jsem od něho pryč a bylo to dobrý. 212 Tím se jí, jak uvedla, otevřela cesta k léčitelství a budoucí léčitelské praxi. První léčení jsem zkusila na švagrové, stále ji bolela hlava, tak jsem ji prošla postel, zjistila jsem, že spí v zóně. 213 L. Vodvárková uvedla, že je obecně známo a prokázáno, že geopatogenní zóny, tedy vyzařování energie ze zemského nitra, má při dlouhodobém působení na člověka velmi škodlivý vliv. Stačilo zóny odklonit a bylo po bolesti. 214 Zpočátku léčebnou terapii a věštecké schopnosti zkoušela na známých, řekla jsem jim, co rodina, děti, manžel a oni se divili, jak to všechno můžu vědět. A já jsem se divila ještě víc. 215 Po počáteční nedůvěře a prezentování zažitých klišé se lidé v okolí s jejími metodami nejen smířili, ale někteří je začali využívat, a to jak pomoc při řešení problémů zdravotních, psychických, vztahových i životních Diagnostika Podle L. Vodvárkové nehraje roli, jestli léčitel či věštec pracuje s virgulí, kyvadlem, tužkou, věští z koule nebo s pomocí karet, anebo jen holýma rukama bez pomůcek. L. Vodvárková si projde jak uvedla, všechny orgány: Podívám se na srdce, na slinivku, na klouby, na krev, na játra, do mozkových buněk, do nervového centra. Podívám se, co je geneticky, co je chvilkově, projdu si i vše i generačně. 216 Záleží, jakou schopnost ovládá a energii, kterou používá a jak je schopen ji využít. K určování diagnózy používá L. 210 Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956);

57 Vodvárková techniku automatické kresby. Nejedná se o to, zda člověk umí kreslit či nikoliv, ale podstatou je dostatečné uvolnění, oproštění od všech myšlenek a napojení k přímé duchovní komunikaci. Takže si vezmu jednu obyčejnou tužku, kterou používají truhláři, zedníci, vezmu si hodně tvrdou, ruka mi jede a já se pak můžu podívat, který orgán je postižený, ale i na jeho emoční stav, pohled na svět v oblasti materiální a duchovní, na jeho pozitivní a negativní vlastnosti, psychickou vyrovnanost i lásku, jaké jsou energie vztahů partnerů, rodičů, dětí přátel [ ]. 217 Obecně lze tedy říci, že je možné automatickou kresbou odpovědět na jakoukoliv otázku. Tematicky léčitelsky zaměřenou grafickou komunikaci L. Vodvárková používá k diagnostikování chorob, stavu čaker a jejich následnou harmonizaci a určování druhů energií v životě tazatele. Rovněž má i účel v odstranění zábran a bloků nebo k přenesení negace zevnitř ven. Neméně zajímavou diagnostiku provádí podle aury, což je energetické pole okolo živých organismů. Podle deformace aury diagnostikuje, kde vzniká nemoc a jak velké je již postižení. Měla by být jasná, čistá a energeticky propojená. 218 Většina lidí se podle L. Vodvárkové pohybuje po celý život v rozmezí jedné barevné škály, která určuje typ jejich osobnosti. Nicméně z její léčitelské praxe vyplývá, že některá onemocnění se lidem vrací a zázračná uzdravení nemají dlouhého trvání. Ačkoliv po návštěvě potíže zmizí, často se jim za pár let objeví znovu. Temné stíny z minulosti se projeví jako údery osudu, nebo nemoci ať už psychické, nebo fyzické. Je to jen otázka času. L. Vodvárková k této problematice uvedla, že se jedná o následek souvislosti s duchovními příčinami nemocí, kterou považuje za řešitelnou v pochopení a tím i odstranění karmického zatížení. Někdo má na sobě černý duše předků, má odžít karmu i třeba za pradědečka. Když věci pochopíme ze širšího pohledu minulých životů, zjistíme, proč potíže máme. Každý přišel na svět s něčím a na tom má pracovat a pochopit. A pak ta duše posunuje dál a on je karmicky vyšší, ve vyšších dimenzích. 219 Podle L. Vodvárkové se diagnostika klienta může ubírat různými směry, záleží na tom, co jej nejvíc trápí. Pokud se řeší zdravotní problémy, rozkreslují se na partnera i rodinu a vzájemné napojení do té míry, která je potřebná pro pochopení problému. Propuknutí nemoci předchází často dlouhé mnohaleté období, kdy se skládá mozaika příčin choroby, kterou je třeba odhalit. Kromě své praxe v místě bydliště se zabývá i diagnostikou a léčením na dálku. Je schopna určit nemoc, která se již projevuje, jak probíhá, či za jak dlouho fyzicky manifestuje. Diagnostiku a léčení na dálku využívají 217 Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956);

58 klienti z důvodu nutnosti rychlého zásahu, větší vzdálenosti a pro náročnost cestování, jedná-li se o malé dítě či seniora Léčebná terapie Postup léčení u L. Vodvárkové je v počáteční fázi u každého klienta totožný, snoubí se v něm energie, zkušenosti i vědomosti a probíhá tak, že klient sedí, L. Vodvárková se ho nijak nedotýká, přesto svým působením zasahuje dovnitř těla a působí na krev, nervy, bolesti, orgány a systémy v těle. Zároveň tak vnímá klientovu energii, jeho psychiku, fyzično, jeho elán do života, jak dovede to či ono zúročit, jaké má IQ, na jaké je duchovní úrovni a zda má šanci jí rozvinout anebo to převádí pouze na materialismus. Formou dialogu se snaží každého přeladit na pozitivní myšlení, což je předpokladem úspěšné léčby. 220 Léčebná terapie spočívá v tom, že klient přistupuje k oknu, má zavřené oči a je otočen zády k léčitelce, ta přistupuje mlčky a rukama krouží podél těla. Postavím se, kluci ze shora přilítnou a už mi takhle zvedají ruce, ty ruce jdou sami. Po uplynutí příslušné doby ozdravného procesu dám pokyn a klient se ke mně otáčí čelem a terapeutický proces pokračuje. Během působení energie je možné cítit různé i zvláštní pocity v těle, buď se člověk rozhoupe, cítí brnění, teplo, chlad, závrať nebo taky nic. Při uvolnění emocí se může dostavit pláč, smích ale i jiné reakce. Každý jsme jedinečná bytost a není člověka, který by vše prožíval stejně. Je třeba nechat energii v tomto místě pracovat, a nebránit se léčebnému a uzdravujícímu procesu. Někdo má jemnou duši, někdo ji má hrubší. Musí se třeba víckrát vracet. 221 Léčení a diagnostická metoda podle L. Vodvárkové představuje zhodnocení fyzického i duchovního stavu klienta, kdy se jedná především o jakýsi slepý prostor, teda poruchu vyzařování energie jednotlivých orgánů a energetický blok na odpovídajícím místě v těle. 222 Po určení diagnózy, rozsahu a stupně onemocnění, které jsou v přímé souvislosti se závažností onemocnění a následnou terapii, poskytuje určité prognostické informace. Žádného klienta neodmítá ačkoliv, jak uvedla: negativního člověka a jeho energii cítím už od brány, je to obrovský průběh energie, to je jako když dostanete ránu bleskem. 223 Léčením mnoha klientů L. Vodvárková zjistila, že velká většina nemocí má přímou souvislost s psychickým stavem, strachů a emocí, které způsobí energetickou nerovnováhu v těle. Nemoc a léčení je především pochopení 220 Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vodvárková, Lenka (nar. 1956);

59 spolupráce mezi nehmotnou duší a hmotným tělem. Na otázku jak by sama charakterizovala léčitele, L. Vodvárková odpověděla: Já bych neřekla, kdo je léčitel, já bych řekla, kdo pomáhá. Může vám pomáhat fyzicky i psychicky. Pro lidi, kteří tomu nerozumí a nevěří, je to něco nadpřirozenýho anebo nesmysl. Víte, ono je to jedno jak to nazveme. To jsou ty věci mezi nebem a zemí, co mi nikdo nevysvětlí a já to nikomu taky vysvětlovat nebudu. Prostě, kdo je čistý a žije moudrostí čistotou úmyslu, tento dar má. Kdo není, tento dar nemá. Léčím movité klienty z cizích zemí a navštěvují mě i ti, kteří mají hluboko do kapsy, k těm se samozřejmě přistupuju jinak a pomyslně je tedy dělím. Mnozí si myslí, že je to jen o penězích, ale skutečnost je jiná Léčitelka Eva Vyšínská Osobnost léčitelky Eva Vyšínská působící v interiéru modré roubenky v historické enklávě města Hlinska Betlémě s názvem U Modré Paní pracuje jako věštkyně, léčitelka a exorcista. Zabývá se věštěním budoucnosti pomocí výkladu karet, zjistí aktuální zdravotní stav a posoudí vhodnost léčby, pracuje s energiemi, které by měly pomáhat při bolestech těla a duše. Při léčení používá i energii andělskou. Podle jejích slov k ní andělé často promlouvají a sdělují svá poselství, jejichž prostřednictvím dokáže pomoci při zdravotních problémech i v různých životních situacích. Další léčebné terapie provádí s pomocí tělových a ušních svící. Diagnostikuje kyvadlem a automatickou kresbou, zabývá psychoterapií, kineziologií, regresní terapií i astrologií. Zajišťuje hledání a rušení geopatogenních zón, provádí exorcismus, nabízí služby dodání energie a zasvěcení Shamballa. Pořádá přednášky i meditace a pravidelně publikuje v časopise Ve hvězdách. Na otázku co bylo počátečním impulzem jejího zájmu o esoteriku a léčitelství uvedla: Babička byla kartářka, moje maminka taky a děda byl léčitel a oni mi dali do vínku základ. 225 Jako pokračovatelka rodinné tradice se o svět esoteriky zajímala ve své podstatě už od dětských let, kdy se zabývala ve svých hrách okultními tématy. E. Vyšínská uvedla, že postupně došla k poznání, že člověk na začátku své životní cesty ještě není stabilní a zkouší vše možné, aby si uvědomil, v které oblasti se cítí dobře. Měla radost i z malých poznatků a tehdy si poprvé uvědomila a pochopila, že nemá hledat v okolí, ale že 224 Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Vyšínská, Eva (nar. 1977);

60 má svého učitele sama v sobě. Ve svých patnácti letech si koupila první vykládací karty, kterými odkrývala budoucnost svým kamarádkám. Brzy si všimla, že vnímá neobvyklé události více a do větší hloubky než ostatní. Nicméně ale má cesta za esoterikou byla ještě dlouhá Motivace léčení E. Vyšínská se léčitelstvím a esoterickou tématikou začala intenzivně zabývat až po smrti svého otce ve svých třiceti dvou letech. Velké pouto a silný emoční zážitek ze ztráty blízké osoby se stal prvním mezníkem jejího duchovního rozvoje. Krátce na to onemocněla její matka, o kterou doposud pečuje. Další ránou osudu byla diagnóza rakoviny. Prošla jsem vážnou nemocí a díky této lekci už vím, že má práce a i životní náplň je pomáhat lidem rozdávat úsměv a naději. 227 E. Vyšínská byla zpočátku ateistka, ale během léčení měla údajně několik vizí, z nichž postupně pochopila podstatu duchovní příčiny jejího onemocnění úzce související s jejím životním směrem. Je to moje cesta a já chci tím, čím jsem si prošla i pomáhat těm druhým, aby prostě věděli, že i pro ně je naděje. 228 Velkým vzorem pro E. Vyšínskou byl léčitel Jindřich Paseka ze Svratouchu. K jeho osobě uvedla, že jako lidový léčitel dokázal pomoci tisícům nemocných lidí, kteří ztratili víru ve své uzdravení. To si dovolím tvrdit, že to byl opravdu někdo. 229 E. Vyšínská uvedla, že zpočátku mnoho událostí většinou neznámého nebo nepochopitelného původu bylo pro ni velkou neznámou. Ale je třeba se snažit pochopit, důvěřovat si a vědět, že ta cesta, po které kráčíte, je ta pravá, i když vás občas něco zaskočí. Vždy přichází nějaký impulz, ale aby mohl fungovat, musíte věřit a pracovat na tom. 230 V současné době s odstupem času je přesvědčena, že k léčení je vždy nezbytná víra, stejně jako potrava či příjem tekutin. E. Vyšínská nepovažuje své schopnosti za výjimečné či nadpřirozené, je přesvědčena, že i ten nejtvrdší materialista se setká s něčím v životě, co se zdá být nadpřirozené, jen to pak schovává, aby si lidi nemysleli, že je blázen. Každý člověk je výjimečný, každý je osobností, a tak by to mělo zůstat. Každý člověk v sobě něco má, jenže se to objeví buď dřív, nebo později, když dopadne úplně na samé dno, tak pak přetočí svůj smysl života Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977);

61 4.4.3 Počátky léčitelské praxe Zahájení léčitelské činnosti E. Vyšínské neprovázely téměř žádné překážky a ani pochybnosti ze strany její rodiny a přátel. Naopak zde nalezla velkou podporu. Mé okolí bylo od mého dětství zvyklé, že jsem jiná. Nikdy jsem se nesetkala s něčím jako, že bych měla být divná a podobně, prostě to berou úplně normálně. 232 E. Vyšínská měla radost z každého poznatku, nicméně každá pozitivní zkušenost a vědomost, i když zpočátku působila obdivuhodně, se časem projevila jako neúplná triviální záležitost. Dále tedy na sobě pracovala, vzdělávala se a přijímala nové podněty, které jí do života přicházely. Lidé věřili v moje schopnosti, a to mi v začátcích hodně pomáhalo, důvěra byla vždycky. Vzpomínám si u dvou lidí, že je překvapil můj věk, ale jinak to bylo vše na pohodu. Prvními klienty byly moje kamarádky, ale to bylo už v dětství, jinak pak už chodili i neznámí lidé Diagnostika Podle E. Vyšínské určování přímé diagnózy není nutné a je zcela dostačující stanovit energetické poměry v těle klienta před zahájením terapie. Klient položí ruku na tabulku, kde vlastně zjistím, jakou má vnitřní energii, je v ní stupnice s rozsahem od 0 do 100 %. V té tabulce je zaznamenáno, k čemu mají sklony, k jakým nemocem. Já pak použiju kyvadlo a za jeho pomoci vlastně zjistím, jak na tom jsou jeho čakry, to jsou naše energetické body v těle. To je taková první věc a pak se samozřejmě může udělat automatická kresba, anebo si přímo lehnout na lůžko a rukama vlastně poznám, když ten člověk vyzařuje teplo, tak je ta energie v pořádku, ale když je tam cítit chlad, tak tam jsou prostě ty určitý bloky. 234 Technika diagnostikování za pomocí kyvadla spočívá podle E. Vyšínské v prvotním navázání spojení s jejím podvědomím a poté, aniž byste to cítili, vyšle do vaší ruky jemné impulsy, které rozhýbou kyvadlo. 235 Podle pohybů kyvadla pak určí E. Vyšínská nemocnou část těla nebo orgán a následně změří v procentech jejich energii, aby zjistila, do jaké míry jsou poškozeny. Za pomocí kyvadla lze čakry odblokovat a zharmonizovat. Někdy stačí klienta naladit a energie si už cestu sama najde. 236 E. 232 Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977);

62 Vyšínská provádí i diagnózu z energie a barevného spektra aury. Podle E. Vyšínské se na energetické úrovni totiž poškození organismu projevuje dříve než v hmotném těle, a proto se nemocná část těla diagnostikuje ještě dříve, než ji určí lékař. Aura je projevem koherentního záření, tedy zdravý člověk by měl mít auru sjednocenou. Máme fyzické tělo, pak je zhruba sedm obalů, zjednodušeně řečeno, až po astrální svět. Barvy by měly být jasné, veselé, ať je to žlutá, zelená, modrá, to je úplně jedno. Ale když tam jsou vidět hnědé skvrny, tak tam je ta energie nějakým způsobem přerušená, tak to jsou základy, kdy je tam blok, který tam může být pět, deset let a potom v tom místě může vzniknout nemoc. 237 Vidět auru podle E. Vyšinské není zdaleka tak složité, jak by se mohlo zdát a spatřit jí může v podstatě každý člověk, který nemá léčitelské ani jasnovidné schopnosti. Pro pozorování aury je potřeba především dobré měkké světlo a bílé pozadí například zeď. Člověk spojí dva prsty k sobě, dejme tomu na třicet vteřin a pomalým tahem je od sebe odlepuje, tak tam každý, opravdu každý uvidí takový modrý malinký proužek, a to je vlastně naše energie. 238 Tento proces samozřejmě vyžaduje trpělivost, abyste dosáhli dobrých výsledků, uvedla E. Vyšínská Léčebná terapie E. Vyšínská používá jako metodu léčení nejen předávání energie, ale za účinný způsob léčby považuje i psychoterapii, která je založena na rozhovoru, kdy naslouchá, nehodnotí a napomáhá vytvářet atmosféru důvěry a sdílení. Smyslem je, nabídnout cestu ze subjektivně bezvýchodné situace a pomoct tak klientovi k rozvoji harmonického života a k nastolení samoléčebného procesu organismu. Podle E. Vyšínské hlavní význam spočívá, v pochopení základního principu existence člověka, kdy tělo i mysl jsou propojené součásti jednoho energetického systému, přičemž působením negativních vlivů dochází k energetickému nedostatku a disharmonii. Jakmile disharmonie překročí únosnou mez, onemocní fyzické i duševní tělo. 239 Na otázku zda může pomoct klientovi, přestože k léčebné terapii nemá důvěru, uvedla: Pokud přijde, přestože tomu nevěří, ale má třeba strach, tak to jde. Pokud by ale někdo přišel jen z hecu nebo proto, že si chce něco zkusit, tak to s ním nehnete, to prostě nejde. 240 Další léčebnou terapií je i aplikace ušních a tělových svíček, jejíž léčivou moc údajně znali naši předkové už v dávné minulosti. 237 Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977);

63 Tělové a ušní svíce jsou nejen příjemnou, relaxační terapii pro klienta, ale především slouží k detoxikaci organismu a posílení imunity, a to nejen na fyzické, psychické, ale i energetické úrovni. 241 E. Vyšínská uvedla, že terapie spočívá v zapálení svíce a přiložení na zvolené místo chráněné například buničinou. Duté svíce jsou vyrobeny z kvalitní bavlny napuštěné silicemi éterických olejů z léčivých bylin. Základem je tzv. komínový efekt. Pod tlakem se vytváří energie, která napomáhá dostat toxiny z organismu na povrch, přičemž by klient neměl potlačovat vyplavování emocí, které můžou mít různý efekt. 242 Ušní svíce, které se zavádí do zvukovodu, se využívají při různých zdravotních potížích spojených se sluchem a podle E. Vyšínské tvoří jednu z velice účinných mechanických metod, která dokáže pomoci klientům. Další metodou, kterou používá je kineziologie, což je terapeutická metoda, která vychází z poznatku, že na počátku téměř každého zdravotního problému je emocionální příčina. 243 E. Vyšínská míní, že je oblíbená klienty pro specifičnost a diagnostický postup. Vysvětlím klientovi, v čem metoda spočívá, poté zjistím, s jakým svalem se bude pracovat. Svalový test se může provádět na pěti různých svalech, ale nejčastěji se používá deltový, což je ramenní sval. Klient předpaží levou ruku s loktem zevně, prsty a palec visí dolů. Potom položím dva prsty pravé ruky na zápěstí předpažené ruky a levou ruku na pravé rameno klienta. Velmi jemně zatlačím, abych pomocí biologické zpětné vazby získala odpověď na kladenou otázku týkající se potíží. Negativní emoce sval oslabí, zatímco pozitivní ho zpevní, a to v praxi znamená při blokádě nebo negativní emoci je sval slabý a paže poklesne. 244 Poté se E. Vyšínská společně s klientem snaží pomocí regresivní terapie nalézt zážitek, který zablokoval energii v těle a vyvolal fyzické či psychické problémy. U některých klientů se to podaří za jediné sezení, u někoho to jde pomaleji. 245 Tuto metodu lze zjednodušeně definovat jako způsob komunikace léčitele s podvědomím klienta, kdy najde příčiny jeho problémů v minulosti. Přes hypnózu se dostáváme do minulých životů, kdy duše a podvědomí si nějakou situaci vyvolá, která byla v životě, a my se to pak snažíme odblokovat. Typickým příkladem jsou třeba různé fobie například z ohně, z vody, z uzavřených prostor apod. Hypnotický stav se podobá lehkému spánku, ale ve skutečnosti je to stav zúženého vědomí. 246 Za pomoci regresní terapie prenatálního období a dětství dojde ke zrušení omezujících dogmat a měla by se dostavit rychlá a mnohdy překvapivě dramatická, nicméně pozitivní a trvalá změna v 241 Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977);

64 jejich životě. Vracím je zpátky do té situace, aby pochopili, proč se to stalo a mohli na tom zapracovat. 247 U regresní terapie se nejedná o hypnotický stav, manipulaci ani sugesci, klient je při vědomí jen se z jeho podvědomí uvolní dávný příběh, vysvětlila E. Vyšínská. Neobvyklý termín pro laika je Shamala: Je to energie, která působí přes poznání, že vše je vzájemně propojené. Jedná se o velkou sílu energie, která klientovi urychlí nejen léčebný, ale i osobní i duchovní vývoj. 248 E. Vyšínská provádí léčebnou terapii také na dálku, a to například při pobytu klienta v nemocnici, nebo při naléhavých případech jako jsou nehody, úrazy apod. K otázce finančních odměn za léčebné terapie E. Vyšínská uvedla: Co se týče financí, tak to je jasné, že je to práce jako každá jiná, tak by měl dostat zaplaceno, ale určitě ne nějaké přemrštěné částky. Ke mně když přijde někdo, kdo prostě nemá, tak je mi jedno jestli mi dá kytku nebo bonboniéru. Já to mám nastavený trošku jinak. 249 Za zmínku jistě stojí i termín exorcismus neboli rituál vymítání duchů, který E. Vyšínská popsala na konkrétním příkladu: Přišla za mnou paní, že v Rosicích u Chrasti straší. Vybavila jsem se Biblí a to, co každý exorcista potřebuje, a jela jsem tam s mamkou a se synem. Byl to obrovský statek, takový, že tam na vás padne taková úzkost. Přijeli jsme tam a já jsem udělala rituál. Jsou na to vykuřovadla nebo obyčejná sůl. Obejde se celý barák, aby se posolil, to odstraňuje negativní energii a pak se přijde na nějaké místo, kde se dělá z vykuřovadla kolo, tak jak to bylo kdysi třeba u čarodějnic. Zapálí se svíčka a pomáhá se těm dušičkám je odvést. Když začaly praskat žárovky, to je ještě celkem normální, pak se začaly klepat talíře a přede mnou proletěla vzduchem vidlička. Byla to obrovská energie. Spousta dušiček odešlo. Šla jsem na půdu, viděla jsem tam oběšený lidi, byly tam pouta na zdi a visela tam taková žena, vysušená. Když se tam naměřila energie, je na to takový přístroj. Vždycky, když je energie pod 0 stupňů, tak tam je přítomnost těchhle entit. No a byl tam duch, který prostě odejít nechtěl. Měl zafixováno, že mu to tam prostě patří. On to byl statkář a nikoho tam nechtěl. Proto se snažil, aby tam nikdo nebydlel a dělal tyhlety věci. Sice to dalo hodně práce a vysvětlování a nakonec teda odešel. Ale odešel jako energie přes moje prsty. Všechny prsty se mně úplně zkřivily na druhou stranu. Nevěděla jsem, co mám dělat, šlapat na paty, to ani nešlo. Vylítla jsem a teď najednou jako když ztratíte vědomí, jsem neviděla nic, tma, prostě nic až jsem pak zaslechla tu paní, jak křičí, 247 Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977);

65 ježišmarja Evo stůjte. A jak jsou vikýře na půdě, tak ono to bylo otevřený a já ještě krok a spadla bych dolů přímo na mamku a na malýho. 250 E. Vyšínská uvedla, že ze své nedlouhé praxe léčitelky odhalila fakt, že základem pro spokojený a naplněný život je sebeláska a přijetí sebe sama. Dlouhodobé negativní emoce, a to i ty neuvědomované způsobují blokace a fyzické i duševní zdravotní obtíže. Na otázku jak charakterizuje pojem léčitel E. Vyšínská uvedla: Léčitel je člověk, který nevyvrací lékařskou péči, nehaní ji, ale řekne, že nejlepší metoda k uzdravení je, vše zkombinovat. Tak jako jsme hmota i energie, tak ta medicína má svoje místo. Léčitel musí vědět, kde je ta hranice, do kdy může ještě pomoct sám a kdy je nutné klienta odeslat k lékaři Léčitel Luboš Řehák Osobnost léčitele Luboš Řehák se zabývá rekondicí a regenerací za pomocí přirozených prostředků. Provádí bezkontaktní bioenergetickou masáž dle individuálních potřeb a přání klientů i přírodní terapii pomocí ušních svící. Působí ve Studiu Sorbi v Heřmanově Městci. L. Řehák uvedl, že svou ucelenou koncepcí a všestranným pohledem na fungování lidského těla má možnost vidět člověka komplexněji a pomoci i tam, kde konvenční metody léčení selhávají. Což v praxi znamená laicky řečeno, odkrývá příčiny, ovšem neléčí jen důsledky, tak jako současná západní medicína, ale snaží se u klientů stimulovat sílu k boji proti své nemoci, čímž dochází k významnému urychlení procesu regenerace. Počátek zájmu o esoteriku nastal u L. Řeháka v souvislosti s vlastními zdravotními problémy. Nenavštěvoval kurzy ani semináře a neměl žádné teoretické znalosti a praktické dovedností. Já jsem se k tomu dostal přes praxi bez nějakých velkých teoretických znalostí a teprve dneska třeba vyčtu v knihách spoustu teorie, ke kterým jsem došel sám prostě pozorováním a praxí Vyšínská, Eva (nar. 1977); Vyšínská, Eva (nar. 1977); Řehák, Luboš (nar. 1959);

66 4.5.2 Motivace léčení O svých schopnostech neměl L. Řehák tušení až do svých dvaceti pěti let. O léčitelství jsem se začal zajímat přes svoje vlastní zdravotní problémy. Byl jsem těžký alergik, měl jsem problémy s klouby, ale největší problém byl, že jsem pomalu začal ztrácet zrak, během krátké doby jsem přestal vidět. Aktivně jsem sportoval a pro mě to tenkrát bylo jako blesk z čistého nebe. 253 L. Řehák se dostal až do fáze, kdy byl závislý na pomoci svých bližních. Péče medicínských odborníků a klasické postupy jeho stav nelepšily, ale právě naopak ten se stále dál zhoršoval. Tak jsem začal hledat jakoukoliv pomoc někde jinde. 254 Následovalo setkání s lidmi, kteří působili jako lidoví léčitelé a stali se později i jeho vzorem, byli to Jindřich Paseka a Josef Prouza. Jejich léčebné působení vnímal jednak mimořádně emotivně a jednak i fyzicky, kdy cítil velmi silné příznivé energetické vyzařování. A ti lidé mi řekli, že až se můj zdravotní stav zlepší, až na tom začnu pracovat, tak že bych se mohl věnovat léčení. 255 Příznivým působením léčitelů a dodržováním jejich pokynů se jeho zdravotní stav výrazně zlepšoval. Podle L. Řeháka bylo důležité pochopit, že projev nemoci je signál, výzva k přehodnocení dosavadních postojů, způsobů myšlení a cítění, ke změně vnímání dějů okolního světa. Většinou člověk dělá špatně třeba jednu věc každý den a tím se to načítá a pak najednou už to nejde, najednou se to projeví a jsou nešťastný a nemocný. Já jsem hledal cestu, jak to udělat, co mi pomůže a snažil se souvislosti pochopit. Je to zdlouhavější cesta, ale nenahraditelná Počátky léčitelské praxe Jak již bylo výše uvedeno, L. Řehák se setkával v určitém období s lidmi, kteří se stali jeho vzorem, od nichž se snažil získávat léčitelské prvotní informace. Tím jak člověk jde dál, tak přijdou do cesty další lidi, je to další inspirace, ale já jsem spíš takový, že si na všechno musím přijít sám. 257 Zpočátku se L. Řehák věnoval především diagnostice a také psychotronickému zkoumání různých navazujících jevů. Nejdříve jsem si hlavně ověřoval své schopnosti. 258 Poté se snažil pomáhat nejprve určením diagnózy, předáváním energie a posléze i radami a dalšími metodami, které objevoval a zkoušel 253 Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959);

67 jejich působení a následně zjišťoval, že skutečně fungují. Od počátku své praxe byl zastáncem přirozeného přístupu léčitelství, který mu byl vždy sympatičtější než používání magických prostředků [ ] včetně velkého čarování a velkých efektů, což není můj styl a nikdy mě to nepřitahovalo. 259 L. Řehák nepovažuje svoje schopnosti za výjimečné či nadpřirozené. Já si osobně myslím, že tyhlety možnosti máme víceméně všichni, jenom je máme uzamčený, můžeme je probudit. Je to něco jako talent ve sportu nebo v hudbě, všichni můžeme slyšet krásnou hudbu, ale já ji třeba nedokážu zahrát, nebo zazpívat. Tam se to vždy asi bude lišit, ale jinak si myslím, že tu možnost to vnímat, procítit to, tu máme každý. Někdo se narodí s určitým potenciálem a pak je to věcí tréninku. Všichni to používáme a ani o tom třeba nevíme. 260 L. Řehák začínal svoji léčitelskou praxi zprvu na svých bližních, na rodině, na kamarádech, zpočátku to, byla hlavně diagnostika, hodně práce s energií. 261 Jelikož jeho léčebná terapie byla úspěšná, posléze za ním začali chodit nemocní z okolí bydliště. Později se jeho klientela velmi rozšířila a já se vlastně během pár let musel rozhodnout, jestli se tím budu zabývat profesionálně Diagnostika K diagnostikování používal L. Řehák nejdříve technické pomůcky jako virguli ve formě pružiny a kyvadlo, kterými dokázal lokalizovat nemocné orgány. Tyto nástroje reagují na stav orgánů různými pohyby. Ale postupně jsem zjistil, že tyhle věci k té diagnostice vůbec nepotřebuju, protože vnímám ty problémy lidí i bez jakýchkoliv pomůcek. 263 Částečně se nechal inspirovat od zkušenějších a získané informace si poté vyzkoušel v praxi. Jak uvedl, nerad přebírá cizí vzory a techniky, nicméně inspirace tam byla, ale musel jsem to nejdřív sám přijmout za své, upravit aby to vyhovovalo mně a teprve pak to fungovalo. 264 Na počátku své praxe L. Řehák prováděl diagnostiku podle tvaru a intenzity barev aury, to nelze vidět fyzickým zrakem, ale rozvinutým mimosmyslovým vnímáním. 265 Zdravý člověk má podle L. Řeháka energie ve své auře čisté a viditelné jako jasně zářící barvy, oproti tomu u nemocného vykazuje různé energetické anomálie rozpoznatelné ještě dříve, než se nemoc projeví ve fyzickém těle. Avšak na základě 259 Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959);

68 empirické zkušenosti, zjistil, že se pomocí této techniky promítne do diagnostiky nejen celkový zdravotní a emotivní stav klienta, ale může dojít k nepřesným informacím při jejím určování. Barva aury se může změnit i podle dění v závislosti na sugestivním vztahu mezi klientem léčitelem. Do dění už je zapojený další faktor, a to jsem já včetně svých momentálních pocitů. Což samozřejmě může diagnózu značně zkreslit. 266 Používá však i jinou diagnostickou metodu, kterou je podle L. Řeháka možné komplexně vyhodnotit stav jednotlivých orgánů, jejich zatížení i určit patologicky poškozené tkáně. Jednak to cítím v rukách, jako chlad nebo brnění, když ty ruce přiložím nebo ty ruce ani nemusím přikládat a na těch lidech to cítím. Buď to cítím na nich, nebo částečně si to někdy můžu promítnout i sám na sebe. Když si potřebuju ten pocit líp specifikovat, jak se oni cítí, tak si ho vlastně promítnu na sebe. 267 Podle L. Řeháka není podstatné, zda věříme, že nám někdo určí diagnózu kyvadlem, virgulí nebo tužkou, ostatně existuje v tomto směru mnoho technik. Každá z nich má něco do sebe a nemyslím si, že by některá byla nebo nebyla méně, či více věrohodná. Určení diagnózy neznamená jen ukázat na postižený orgán, to je pouze důsledek problému. Podstata spočívá především ve skutečnosti, že z nejrůznějších příčin vědomě i podvědomě se klienti v mnoha případech brání přijmout myšlenku o psychogenním rozměru zdánlivě výlučně orgánové choroby Léčebná terapie Podle L. Řeháka základním principem léčení nejsou jen určité techniky, ale důležitým aspektem je aktivní spolupráce klienta. Dneska už je to s většinou lidí víc o povídání, a to tak, že moje aktivita je tam ta menší a jejich musí být ta větší. 269 Na otázku zda může léčit i toho, kdo tomu nevěří a přijde z pouhé zvědavosti, odpověděl: Můžu, jde to těžko a přijde mi to jako zbytečná práce. Je potřeba toho člověka rozkrýt, kouknout se pod povrch. Ale to už je opravdu o té zkušenosti. Někdy může říkat něco jiného než je pravda, ale já cítím s čím má skutečně problém. 270 Léčitelská terapie L. Řeháka spočívá nestrukturovaně formou společného rozhovoru, z něhož má klient pocit dokonalého porozumění a získává lepší orientaci ve svých vlastních myšlenkách i činech. První, co se snažím, je naladit se s těmi lidmi na nějakou společnou vlnu. Pracuji nejen s energií, ale snažím se o to, abych 266 Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959);

69 s tím člověkem probral, kde je příčina těch jeho problémů, ať už jsou zdravotní nebo jiné. Jednak si vyposlechnu, co oni říkají, protože člověk toho sám o sobě ví většinou nejvíc a jednak ten člověk může říct svoje problémy, charakterizovat svoje pocity a případně mu dám nějaké doplňující otázky, aby to definoval jasněji. Myslím, že to není o tom ty lidi jen léčit, ale učit je, aby se léčili sami a každý klient by si měl tedy uvědomit, že za své zdraví zodpovídá on sám. Žádný léčitel ani lékař zdraví nevrátí, pokud klient sám nezmění, co je třeba. 271 Lze teda tuto terapii označit za formu individuální psychoterapie, kdy je kladen mimořádný důraz na emoční kontext, který vybízí k nápravě. Klientovi může udílet rady a říkat svůj názor či jak přizpůsobit následný životní styl, největší díl práce s prozkoumáním problémů a jejich řešením však samozřejmě leží na klientovi samotném. Jedná se spíše o povzbuzení a větší motivaci ke změně. Z uvedeného lze odvodit, že změna přístupu, je změnou všeho, uvědomění si našich možností. Ovšem ne vždy je však tento proces léčení účinný. Přijde člověk, který je na tom špatně a je těžké mu říct, že by měl dělat velké životní změny, snažím se mu energeticky pomoct a ve chvíli, kdy cítím spolupráci, tak je to ono, ale když ji necítím, tak prostě končíme. 272 Z čehož vyplývá, že L. Řehák vede klienta k aktivní spolupráci, ale neomezuje jeho svobodu myšlení a hlavním záměrem je porozumět nevědomým aspektům mysli v souvislosti s životním děním a jeho potížemi, a to jasnou a pro něho srozumitelnou formou. Když něčemu nerozumím, nemůžu to pochopit a pokud to nepochopím, tak to nemůžu vyřešit, takže snažím se o takové zjednodušení. 273 Pro většinu klientů je nemoc jen porucha, kterou je třeba co nejrychleji odstranit, ale L. Řehák považuje nemoc za šanci, nikoliv rozsudek. Z čehož lze chápat, že cílem terapie není tedy jen dávat rady, ale jde zejména o snahu a porozumění procesů, které se v klientovi odvíjejí a tváří v tvář tomuto faktu mu pomáhat, hledat příčinu v sobě samém. Dřív jsem někomu řekl, že má blok na bederní páteři a že mu hůř funguje levá ledvina, dneska se ho zeptám, z čeho má strach. 274 Nejedná se však pouze o suchopárnou konverzaci. Pomocí této metody a zvýšeného uvědomění přichází klient na nové souvislosti, některá témata uzavírá, jiná otevře. Jdu víc po té příčině, po té hloubce, protože když budete léčit jen to fyzické tělo, tak je to jen mezistupeň. Tím se neodstraňuje ta příčina. V podstatě je to stejný jako by se to léčilo chemickou cestou. Ačkoliv je to sice 271 Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959);

70 lepší, efektivnější, bez vedlejších účinků, ale stále se jedná o důsledek. Já se snažím o tu příčinnou léčbu. 275 L. Řehák ze své praxe nabyl přesvědčení, že naprostá většina zdravotních problémů je spojena s psychickou nerovnováhou a základem nemocí jsou dlouhodobé negativní emoce. Z čehož lze usoudit, že v léčebné terapii L. Řeháka se nejedná jen o vypovídání se klienta, které může být sice uvolňujícím počátkem celého ozdravného procesu, ale v jeho průběhu a postupném odhalováním kontextu životního příběhu, včetně jeho hlasového promítnutí, kdy si klient na základě dialogu a zpětné vazby uvědomuje souvislosti svých obtíží. Společně s klientem hledá okamžik, kdy se všechny faktory protnou v jednom jediném bodě, kdy somatické aspekty dávají onemocnění ten pravý smysl a tím je odhalena zároveň i jeho příčina. Terapii L. Řeháka lze nazvat jako intenzivní přestavbu osobnosti s odhalením kořenových emočních programů a nalezením osobní identity. Na otázku jakou má představu o léčiteli, L. Řehák uvedl: No, těžko říct, podle mě je léčitel ten, vedle kterého se cítím líp, ale to může to být tedy kdokoliv. Někdo, kdo krásně zpívá, na mě zapůsobí a je mi líp, moudrý stařeček mi řekne něco, co mě potěší a je to pro mě uzdravující víc než, když do mě někdo napíchá jehly a bude mě požehovat ohněm a bude mě zaříkávat. Někdy je představa léčitele zkreslená, léčitel by měl být i učitel, měl by mi být schopen poradit, věci mi zjednodušit tak, abych já je pochopil. Někdy je víc hodinu s člověkem mluvit než na něm hodinu intenzivně pracovat Léčitelka Ivana Verner Osobnost léčitelky I. Verner vystudovala historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, specializaci středověké dějiny Francie. V současné době působí v Chrudimi v centru pod názvem Náš anděl jako terapeut a poradce v oblasti fyzického i duševního zdraví. Její léčebná terapie spočívá v metodě intuitivní kineziologie, SRT 277, EFT 278, meditačních technikách, prací s andělskou energií a energií základních živlů země, ohně, vody, vzduchu, éterů. Pro klienty připravuje lék na bázi homeopatik Bachovy květové esence. Používá také 275 Řehák, Luboš (nar. 1959); Řehák, Luboš (nar. 1959); Je terapie pro tělo, duši i ducha. 278 Je terapie emoční svobody. 70

71 energetická, taoistická cvičení, astrologii a numerologii. I. Verner pořádá semináře a kurzy zaměřené na osobnostní rozvoj, besedy a přednášky pro základní školy, studenty středních škol, pobytové kurzy pro maminky s dětmi, pro dospělé zaměřené na relaxaci a regeneraci. Hovoří o sobě jako o člověku praktickém, komunikativním, tvořivém a zvídavém, který se neustále vzdělává. Ezoterikou se I. Verner intuitivně řídila a postoj k ní si vytvořila, již od dětství, už tehdy mě zajímalo tajemno, oficiální i neoficiální, pohádky, báje mýty, magie a mystika. 279 Po ukončení studia na KU se I. Verner vrátila do Chrudimi, kde pracovala zpočátku v muzeu. Nicméně toto zaměstnání, jak uvedla, jí dostatečně nenaplňovalo, [ ]a tam jsem došla k tomu, že oprašovat ty starý hrnce, že to není k ničemu, aspoň ne pro mě. Zajímali mě lidé živí, souvislosti života a smysl existence Motivace léčení Věnovat se léčebné činnosti podle I. Verner ovlivnily první podněty, které vyvolávaly motivační změny a následně jejich realizaci. Absolvovala jsem několik tanečních kurzů zaměřených na výrazový, scénický a spontánní tanec a začala jsem pracovat s lidmi. Lidé se hýbali, zablokovaná energie se uvolnila a bylo jim fajn. Tam jsem zjistila, že ty lidi si se mnou i povídají. Začala jsem se zabývat i neoficiální spiritualitou, začala jsem poznávat další duchovní směry. 281 I. Verner se zpočátku orientovala na tibetský budhismus, čínský taoismus i původní křesťanství. Ale nejsem ani křesťan, ani budhista, ani taoista, prostě věřím v to, co se mnou souzní. 282 V širším slova smyslu se zaměřila na komplexní pohled člověka, na vše co pomáhá objasňovat jeho myšlení v souvislosti s emocionálním principem, který úzce souvisí s nemocemi duševního i fyzického těla. Přestože I. Verner absolvovala několik kurzů zaměřených na ezoteriku a alternativní způsoby léčby, je přesvědčena, že největším učitelem je mi život sám, zkušenosti, prožitky a identity. 283 Své schopnosti včetně terapeutických metod I. Verner nepovažuje za mimořádné či nadpřirozené jev. Spoustu věcí, které jsou nepřirozené, my považujeme za přirozené a naopak. Já mám ve svém životě anděla, na to si nesáhnete, to nikomu nepopíšete. Andělé se mnou začali hovořit v období, které bylo pro mě velice smutné. Dodnes mi poskytují 279 Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959);

72 sdělení. Nevím, odkud se to bere, prostě najednou si sednu a něco napíšu, co je prospěšné nejen pro mě, ale zejména pro ty, kdo přišli pro léčení, pro radu nebo jen pro povzbuzení a pro potěšení. Já jsem tomu začala říkat poselství světelné bytosti Počátky léčitelské praxe I. Verner v léčebné terapii vycházela především z osobních pocitů a vlastních zkušeností. I když se ve své praxi nevyhýbala prvkům od cizích vzorů či autorit, přebírala je pouze částečně. Velké spojení cítím s přírodou, ta mi dodává energii. Pobyt a vnímání dění v ní mi pomáhá orientovat se i sama v sobě. Vzorem pro mě může například kytka nebo stromy v lese, rostou svobodně a nepřekáží si. Mám jednoho kamaráda, který je v podstatě v mém věku a asi přes dvacet let spolu komunikujeme. Vzájemně se vlastně vedeme, protože potřebujete v určitých situacích, aby vám někdo pomohl. Prostě spíš než učitele mám takovou spřízněnou duši a tím vývojem se tak nějak prodíráme. 285 Z hlediska duchovního vývoje I. Verner inspirovaly tibetské spisy, které obsahují výklady vztahující se k vnitřnímu, esoterickému významu buddhismu. Dalajlama mě motivuje jako člověk i tím, co dělá a co říká, zrovna tak i Ježíš Kristus, ale i děti, kteří se chovají svobodně. 286 I. Verner zpočátku profesně věnovala pozornost zdravé výživě a propagaci zdravého životního stylu. Otevřela si alternativní restauraci a čajovnu, pořádala besedy a semináře zaměřené na cestu k fyzickému i duševnímu zdraví. Pracovala také jako lektorka v oblasti spontánního intuitivního pohybu, jehož léčebný efekt spočívá v uvolnění fyzického a psychického napětí. Založila tvořivé dílny, jejichž hlavní podstata spočívala v probuzení schopnosti člověka výtvarně se projevit, aniž by byl umělecky vzdělaný nebo nadaný, protože své myšlenky a emoce snáze vyjádří činností než slovy a navodí tak samoléčebné procesy na duševní i fyzické úrovni. 287 V průběhu profesní činnosti se I. Verner dostávala do kontaktu s množstvím klientů a lidi za mnou chodili a řešili se mnou různé problémy a mé hledání tím dostalo nový impulz a nový ráz. 288 Významným životním mezníkem a bohatou inspirací byla pro I. Verner návštěva Tibetu a Číny, kde získala odvahu dát nový rámec svým aktivitám. 284 Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959);

73 4.6.4 Diagnostika I. Verner uvedla, že ačkoliv dokáže lokalizovat místo choroby, tuto metodu nepoužívá. Já nejsem klasický diagnostik. Já cítím, že ten člověk má oslabené ledviny, ale nediagnostikuji ničím. 289 Metoda diagnostikování má u I. Verner individuální specifika. Komplexní a přímou diagnostiku nemocí vnitřních orgánů I. Verner neprovádí a blíže neanalyzuje, protože když člověk dostane informaci, může dostat strach, soustředí se na ten orgán, a to může opět generovat problém. 290 Člověka I. Verner vidí jako celek a tudíž nevnímá nemocný orgán jako porouchanou část přístroje, ale jako signál nerovnováhy a nesouladu celé bytosti. Jako esoterickou pomůcku používá kyvadlo a to na přípravu vhodných Bachových květových esencí. Na základě hodnot kyvadlových diagramů sestaví požadovanou směs, určí základní množství a druh výtažků. Používám k tomu pouze datum narození a jméno, ptám se jaké, kolik a v této době, časový horizont neurčuju, nepotřebuji vědět, na co přesně to ten člověk má, ale vyrovnávám ho jako celek. 291 Umění rozpoznávat auru nebo podle ní provádět diagnostiku patří podle I. Verner mezi věci nesdělitelné. Záleží to na množství faktorů a mnohdy jsme v této souvislosti až příliš ovlivněni egem. Dá se to otevřít, ale kdo ji vidí, neznamená, že má nějaké větší schopnosti. 292 Předpoklad toho, abychom mohli vycítit či naučit se vnímat příčiny nemocí, je podle I. Verner nutností zbavit se pohledu na svět jako na nahodilý tok událostí a lidských osudů. Tělo je odrazem našeho způsobu života a jeho naplnění, je receptor, který nás upozorňuje, abychom pochopili sami sebe Léčebná terapie I. Verner se zabývá léčením těla i mysli, které není v tomto kontextu chápáno jako léčení tělesných a duševních nemocí. Podle její teorie je člověk součástí velikého celku přírody a ta je součástí vesmíru, v němž každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu vše se děje podle vesmírného zákona, který funguje nejen v přírodě, ale i v lidském těle. Následkem nádechu je výdech, který je příčinou dalšího následku, a to jak 289 Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959);

74 v úrovni fyzické tak i mentální, emotivní i energetické. 294 I. Verner se při léčení řídí základní myšlenkou, že pro zachování fyzického zdraví je třeba plně pochopit smysl sebepoznání a přijetí sama sebe, což sice vyžaduje velkou dávku osobní sebekázně, ale ve chvíli kdy tak učiníme, můžeme začít odstraňovat následky a tím měnit výrazně svůj život včetně zdravotního stavu. Nemoc lze podle I. Verner chápat jako disharmonií ve vědomí člověka. Když se projeví, je to už jeden z posledních zoufalých pokusů nám sdělit, že potřebujeme změnit úhel pohledu na svůj život. Není tedy chorobou našeho těla, ale odráží kondici naší mysli a má smysluplné dění. Mnohdy se potlačují důsledky a příčiny zůstávají hluboko v podvědomí a stále pokračují ve svém ničivém působení. 295 Struktura léčitelského sezení se sestává z obvykle krátkého pohovoru a posléze I. Verner s pacientem pracuje. V minulosti používala klasickou metodu kineziologie One Brain, ve které prostřednictvím jednoduchého svalového testu komunikovala s klientem, a to nejen ve vědomé rovině, ale i s jeho podvědomím. V současnosti již používá kineziologii intuitivní, která vychází z terapeutických zkušeností a s využitím znalostí etikoterapie duchovních příčin nemocí. Informace kde a jak vznikly bloky, které klientovi působí potíže, vnímám přímo bez testování. 296 Tato metoda spočívá v hledání příčin narušení zdraví, přičemž tuto příčinu I. Verner s klientem rozebírá a vede ho k tomu, aby si problém sám uvědomil a vytvořil si k němu nový postoj a tím své vnitřní napětí uvolnil a nastolil tak sebeozdravný proces. Obvykle terapii začínám tím, že mi klient sdělí své subjektivní potíže, popíše, co ho trápí, potom probereme to, jak žije na úrovni životosprávy stravování, pohyb, psychická hygiena, dále jak to má se vztahy, s prací a přitom se v podtextu jeho líčení seznamuji s tím, jak prožívá své emoce, jaké má hodnoty v životě, jak to má nastavené v oblasti víry. Cítím, jak je na tom energeticky, vnímám, co má na nevědomé úrovni, kde jsou jeho energetické bloky, citová zranění, strachy, pochybnosti, křivdy, viny. Tak se skládá mozaika příčin a následků. 297 Ve své praxi používá I. Verner i meditační techniky, které jsou tvořeny ve spojení relaxace a koncentrace. Tato metodika společně s pomocí dechových, taoistických a energetických cvičení působí jako očista mysli, aktivuje samoléčebný mechanismus, uvolní tělo a vyrovná proudění životní energie. 298 Zjednodušeně lze říci, že pod pojmem meditace se rozumí změněný stav vědomí, který má za cíl vytvořit v mysli prázdno, to jest znehybnit mysl, deaktivovat mysl. Podstatou je 294 Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959);

75 vyrovnávání a zvyšování úrovní energií v organismu. Další léčebnou metodou I. Verner je práce s pohybem a dynamikou univerzální energie, která spočívá v nauce klientů osvojovat si praktiky, které pomáhají jak lépe nakládat se svým zdravím, emocemi, silou, intelektem a tvůrčím potenciálem. Pokud je tok energie trvale blokován, dochází k nerovnováze, která má za následek psychické, či fyzické onemocnění. Znamená to v podstatě čištění a opravu aury a odstranění bloků, tím pádem zlepšení průtoku energie a zkvalitnění duševního i fyzického života klientů. Základním principem terapeutické technologie I. Verner je individuální přístup ke každému jedinci, protože forma léčení závisí na mnoha faktorech, na nichž se podílejí nejen emoce, myšlení i intelekt, ale i různé stupně chápání a porozumění v určitých oblastech prožívání života. Rozhodující tedy není kvantita, ale kvalita zpracování informací, která určuje jakousi míru zralosti jedince. Na celkový průběh terapie má rovněž vliv i motivace a minulá zkušenost klienta s léčením nebo jemu podobným jevem, která vedla k určitému životnímu postoji. Závisí na každém klientovi, jestli má pocit, že je pro něho léčba smysluplná a chce s ní začít. Když mám složenou mozaiku, nalezeny příčiny, podle toho, jak je klient založený, mu osvětlím situaci, ukážu mu, co mu působí bloky, jak se ty bloky projevují na vytváření jeho problémů a potom zvolím metodu jak postupně bloky rozpouštět a nastolovat rovnováhu v jeho životě. 299 Nejlepší výsledky s léčbou jsou u klientů, kteří věří, že jim toto působení přináší uzdravení, a proto se mu nebrání. Klienti k ukojení zvědavosti I. Verner nenavštěvují, z její zkušenosti vyplývá, že léčení je většinou povoleno jen tam, kde už člověk vynaložil nějaké úsilí k vnitřní změně. Když už ten člověk ke mně přijde, tak musí věřit, že mu můžu nějakým způsobem pomoct. 300 Pokud se klient rozhodne nepřijmout léčitelovo působení, odmítá ho, je to jeho svobodná volba a léčitel nemůže svobodu vůle porušit. Nejvíc mu můžu pomoct tím, že k němu přistupuju jako k člověku, který tomu nevěří. Vysvětlím mu, co s námi dělá nádech a výdech, prostě jdu po takových věcech, na který si ten člověk sáhne. Učím ho lapidárně jednoduché protistresové cvičení. On si to osahá a vidí, že to funguje. 301 I. Verner sdílí teorii, že člověk má moc nad svým životem a má ho plně držet ve svých rukou. Po vzoru tohoto modelu klienty vyrovná energeticky, pomocí krystalů, kyvadla a poté je učí určité techniky, které by měli praktikovat, aby si zlepšovali zdraví obecně, aby si začali rozumět, aby se přijímali a celkově tak měnili prožívání života, přičemž některé z technik vedou i k 299 Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959);

76 určité bdělosti, k zachytávání vlastních pocitů, myšlenek a k jejich ovlivňování. Nejsem zastáncem jednostranného pozitivního myšlení, protože mám zkušenosti s lidmi, kteří toto používali, že se vlastně zablokovávají ještě více, protože uvízli v rovině mysli, usilují o to pozitivně myslet a vytvářejí v sobě veliký přetlak. Tím, že myšlenky a pocity se dostávají do rozporu, jsou jako papiňák, které nikdo neupouští. Jsem zastáncem názoru, že emoce nelze potlačovat, ale učit se je rozeznávat a potom postupně měnit. 302 V současné době poskytuje I. Verner poradenskou terapeutickou činnost v oblasti fyzického i duševního zdraví, ve své praxi používá techniky, které se mohou u každého klienta lišit, ale existují základní cíle, společné pro všechny. Směřuji lidi, ukazuju jim cesty, aby ten život byl pro ně co nejvíc příjemný, snažím se poradit, aby se v životě nějak orientovali a byli zdravější. Učím je nebojovat s nemocí, protože nemoc není nepřítel, vyskytuje se ve mně, je tedy mojí součástí. Nemoc je jen nesoulad v životě člověka, a když ji bude chtít potlačovat, tak bude vlastně potlačovat sám sebe, a to je ztráta. Učím je využít tu nemoc jako šanci, aby něco změnili, a když už něco změní, tak já věřím tomu, a to mi moje praxe dokazuje, že i ta nemoc se promění ve zdraví. 303 I. Verner pracuje jako terapeut více než deset let. Na počátku své praxe pochopila, že musí vzít svůj život do vlastních rukou, že je nutné nejdříve pomoct sama sobě a pak může pomáhat ostatním ne právě naopak. Díky své intenzivní terapeutické činnosti a rovněž tak intenzivní práci na sobě samé objevila a začala úspěšně praktikovat metodu, která je založena na principu transformace energetických schémat a přirozené schopnosti organizmu se regenerovat. Zjednodušeně lze říci, že praktikováním metody se uvolní emoční bloky, které se vytvořily jako souhrn vzpomínek, či byly podnětem starých vzorců a uvolněný tok energie pak přirozeně stimuluje a podporuje proces sebeuzdravování a osobního růstu. Pojem léčitel považuje I. Verner za demagogický až klamný: Já slovo léčitel nemám ráda, protože je to takový zavádějící. Nevěřím, že někdo může někoho vyléčit. Věřím tomu, že můžu tomu člověku pomoct sepnout schopnosti sebeléčení a sebeuzdravování, který každý máme. Ovšem nemělo by se přímo zasahovat, je povoleno přímo pomoct pouze malým dětem. Používám formulku má-li to tak být. Někdo mi řekl, že když to mám jako dar od Boha, tak jak to, že si za to můžu brát peníze. Nemusím to vysvětlovat, ty tu u mě vůbec nemusíš být. Je to výměna energií. Přijdou ke mně lidi, já jim energeticky něco předám, terapií, konzultací, seminářem a energie by se měly vyrovnávat, 302 Verner, Ivana (nar. 1959); Verner, Ivana (nar. 1959);

77 oni mi to zaplatí a tím se vyrovnají toky, má dáti dal, podobně jako v účetnictví. Když přijde někdo sociálně slabý, tak mu tu terapii dám za úplně symbolickou cenu, ale přesto dojde k nějaké výměně a aby ten člověk z toho měl užitek, tak ty kanály příjmové a výdajové musí být v souladu, nemusí to být padesát na padesát, ale v symbolické úrovni by to mělo být. Stane se mi také, že mi někdo přinese dárek, nebo kytku, to si vděčně vezmu a velmi mě to potěší Léčitel Jan Voženílek Osobnost léčitele MUDr. Jan Voženílek jedenáct let veškerou profesní energii věnuje alternativní léčebné terapii. Zabývá se celostním léčení různých onemocnění a problémů tělesného, psychického a spirituálního rázu, s pomocí klasické homeopatie, metody reiky, harmonizačních cvičení s prvky jógy a taichi. Působí v Chrudimi v ordinaci celostní medicíny s názvem Afortunada. Pochází z lékařské rodiny, není tedy překvapivé, že i on vystudoval všeobecné lékařství. Původně se však věnoval studiu filozofie a religionistiky na Filozofické fakultě. Podle jeho vyjádření si během studia chtěl ujasnit, jakým směrem se vydat dál, chtěl najít v životě něco konkrétního, co by ho nasměrovalo, co by pro něho znamenalo vývoj. Což pro mě filozofie nebyla, nepřipadalo mi, že to je ten smysl, kterým se já chci zabývat. 305 Volba studia klasické medicíny se stala jakýmsi odrazovým můstkem, kde jsem hledal, že se zrealizuju, že se naplní moje touha po životě, ale musím říct, že jsem byl zklamán. Při studiu jsem měl pocit, že tam něco chybí, že se příští semestr snad naučím jak léčit, a to mi tam bylo upíráno. 306 Během studia si J. Voženílek ověřil, jaké jsou možnosti standartních léčebných postupů, kdy je zásadním a logickým medicínským krokem léčení důsledku nikoliv příčiny. A tam mi došlo, že musím jít jinudy, jinak by to nebylo to, po čem jsem celý život toužil a o čem jsem snil. 307 Naučit se pracovat s energií považuje J. Voženílek jako přirozenost každého člověka. Je přesvědčený, že to někomu funguje, aniž pro to cokoliv udělá, protože má třeba zkušenost z minulého života, dalším až po nějakém zasvěcování. Je to interní výbava každé lidské bytosti. Každý to máme v sobě, jen někdo svůj talent více rozvine a rozhodne se být jím 304 Verner, Ivana (nar. 1959); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974);

78 užitečný druhým. Pak najdete zdroj a ten zdroj je naprosto přející, stačí v podstatě záměr a ten zdroj spustíte. Ta energie teče ráda, nemusíte ji nutit, nemusíte za to platit nějaký velký zasvěcovací poplatky, musíte poznat sebe sama Motivace léčení J. Voženílek uvedl, že po ukončení studia se rozhodl pro radikální změnu a začal se hlouběji zajímat i o jiné léčebné postupy. Nelze říci, že by ho postupy klasické medicíny zklamaly, spíš jen mnohdy nepochopil jejich smysl. Můj světonázor mi neladil s tím, že je potřeba zánět potlačovat brufenama a horečku léčit protizánětlivým lékem, když mi selský rozum říká, že horečka vznikla proto, abych se já absolutně odpojil od běžného života a fungoval. Tyto věci jsem sledoval při výuce na medicíně a ty mě každý ročník dávaly čím dál tím víc najevo, že takhle to nefunguje a přivedli mě k tomu, že jsem viděl jiné možnosti. 309 Na otázku, co bylo hlavním stimulem věnovat se alternativním medicínským směrům a vzdálit se tak zásadám alopatické medicíny, J. Voženílek uvedl: Já jsem šel na medicínu a tam jsem dostal dost krutý lekce ohledně toho, že to nemůže být tak, jak to člověk cítí, ono to musí být tak, jak to ty před vámi zanesli do těch análů. Což je absolutně protikladný s pojetím života, protože pokud hledám odpovědi, tak nepotřebuju vědět, co na to řekl támhleten profesor v minulém století. Já potřebuju cítit, že to tak je. 310 Zásadním momentem k radikální změně bylo setkání s homeopatkou MUDr. Juditou Hofhanzlovou. V podstatě ji tak považuje za svého prvního učitele homeopatie. Aby proces probíhal žádoucím směrem, musí být nutně nějak řízen, do procesu vstoupil podstatný prvek informace. Řekla mi, jak dlouho chcete dělat, co vás neuspokojuje? Jednoduchá věta a mě došlo, že musím jít za voláním duše Počátky léčitelské praxe J. Voženílek se začal věnovat filosofii alternativní medicíny, která podle něho vychází z principů jedné základní podstaty a to, že nemoc je narušená vitální síla organismu, to znamená jednoho neoddělitelného celku těla i ducha. Toto pojetí medicíny mu připadalo velice smysluplné a navíc bez vedlejších negativních efektů. Za velký vzor považuje J. 308 Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974);

79 Voženílek významného českého mystika, jogína a spisovatele Eduarda Tomáše. Další inspirující osobností je Ramana Mahariši patřící údajně mezi největší indické džňány jogíny všech dob. J. Voženílek navštívil Indii, kde nasbíral mnoho zkušeností, vyzkoušel a poznal řadu klasických i alternativních metod v praxi. Najednou začnete sbírat informace a dávat si to dohromady úplně jinak, než podle nějakých školských regulí, podle toho, co vám říkají, že je pravda. Začnete zkoumat celý pojem, co je pravda, co je medicína a jak léčit. 312 Podle J. Voženílka vnitřně motivovaný člověk má v sobě nějaké základní puzení 313, které ho nutí dělat určité věci a úspěchy ho motivují k dalšímu vývoji. Náboženská víra však není podstatná. Rozhodně nevěřím v osobu, věřím v božství, které je jednota, které je vědomí a které je bytím a přes každý tento aspekt je možné k tomu Bohu přijít. Pokud hledám Boha skrze vědomí, tak je možné hledat zdroj svého vědomí. 314 Centrem zájmu J. Voženílka se stala celostní medicína a posléze se začal zabývat metodou homeopatie, která se pro jeho nové směřování stala pomyslným startovacím blokem. Účinnost homeopatie je podle něho v podstatě dobře prokázaná a tato metoda léčby se intenzivně provozuje ve všech státech Evropy zejména v její západní části. Podle J. Voženílka vychází ze zásady similia similibus curantur, což znamená, podobné se léčí podobným. Její hlavní podstatou je skutečnost, že každý prostředek, který je schopen vyvolat určitý symptom u zdravého člověka, může ve velmi malých dávkách tento symptom také léčit. J. Voženílek se začal o celostní medicínu intenzivně zajímat, studovat a posléze ji začal praktikovat. Zajímavým řízením osudu se mi začali do cesty dostávat lidi, kteří mi věřili, a výsledky byly na to, že jsem byl začátečník dobrý a tak jsem se tou cestou vydal. I navzdory obavám, že neuživím rodinu i nechápavému okolí, které mě mělo za blázna Diagnostika Diagnostikování nemocí se u J. Voženílka liší od běžného významu tohoto slova v klasické medicíně. Nesoustředí se totiž na pojmenování nemoci, ale na vyhledání vhodné přírodní látky, která je co nejpodobněji naladěna jako konkrétní pacient. Člověku může pomoci na cestu k celkové harmonii, k odstranění symptomů, ale i nemocí z hlediska běžných materialistických léčebných přístupů mnohdy nevyléčitelných. Z holistického pojetí je 312 Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974);

80 narušení rovnováhy a harmonie člověka příčinou absence zdraví, na otázku podle čeho tuto disharmonii určuje, J. Voženílek uvedl: Já energii cítím a vidím ji, takže nemusím spoléhat na nějaké analýzy. Prostě to cítím. Proudí mnou energie, teče mnou energie a navzdory tomu, že jsem vystudoval klasickou medicínu, která mi nedala odpovědi na moje otázky, tak v tom nevidím žádný rozpor a tím svým konáním nezasahuju do sféry nedůkazna, mystického mlhava, pro mě je to naprosto reálná věc, já to tak cítím. 316 Podle J. Voženílka při určování diagnózy hrají velkou roli i na první pohled nepodstatné a nesouvisející drobnosti vztahující se ke konkrétním potížím, které symptomy vyvolávají, či ovlivňují. Diagnostika probíhá formou pohovoru, kdy klient sdělí své zdravotní potíže, přičemž J. Voženílek nepoužívá žádné přístroje ani žádné jiné pomůcky a k diagnostice využívá pouze nesugestivní otázky, přičemž na klienta pohlíží jako na celek, na všechny jeho úrovně zdraví, fyzickou, emocionální i mentální. Klienti přicházejí s potřebou, aby jim bylo pomoženo, avšak podle J. Voženílka si nejsou zcela vědomě schopni ujasnit, jaký vlastně mají problém. V průběhu sezení podstata problému vyjde napovrch. Samozřejmě nikoho nenutím. Jen potřebuju zjistit, nakolik zdravotní obtíže mohou souviset s psychikou, problémy v práci, doma, ve vztazích atd. 317 A v tomto ohledu je zapotřebí maximální otevřenost klienta, aby bylo možné najít similimum vhodný lék. Diagnostiku provádí J. Voženílek i podle aury. Aura je vlastně jen další vrstevnatost vaší bytosti, která z vás vyvěrá. Vy jste hmota a okolo vás je obal a pak další obal a další. Má být jasná, neměla by být tmavá, když po ní přejdete, tak by měla reagovat. Když nereaguje a zanechává tmavé stopy, tak ten člověk není zdravý. Já to ale nevnímám vizuálně, já to vnímám hmatově, když máte blok, se kterým nechcete hnout, nebo který se sám sebe snaží zachovat, tak po tom ošetření to zase naskočí zpátky anebo se to ani nenechá vymazat. 318 Auru se podle J. Voženílka lze naučit vidět poměrně rychle ovšem tyhle schopnosti něco vidět a vnímat nejsou tou pravou podstatou léčby Léčebná terapie Léčebná terapie J. Voženílka se sestává z prvotního rozhovoru s klientem, během kterého musí zjistit spoustu skutečností a položit mnoho důležitých otázek. Nestačí mu pouhý výčet fyzických potíží, zajímají ho reakce klienta, způsoby prožívání situací, jeho obavy a 316 Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974);

81 úzkosti a mnoho dalšího. Je v podstatě nestranným pozorovatelem a musí pochopit životní cestu klienta. Někomu jde o vztahy, druhému jde o úspěch, třetímu jde o nedostatek sebevědomí. Těch témat je strašně moc. 320 J. Voženílek sdílí názor, že klasická medicína zastává takzvané kauzálně-lineární myšlení a doktrínu nezpochybnitelnosti medicíny, čímž je míněn předpoklad přímého vztahu mezi zjistitelnou příčinou a prokazatelným účinkem. Symptom signalizuje, že něco v organismu není v pořádku a léčení se soustředí téměř výlučně na místo bolesti, které se shoduje s místem, uložení orgánu. Člověk je pojímán jako stroj složený ze součástek, jenž je možno či nutno při onemocnění jednotlivě opravovat. Klient ke mně přijde, ale není to jen to, že přišel nemocný orgán, který budu léčit, ale člověk přede mnou mi vyloží svůj příběh, ukáže svou individualitu, svá zákoutí, má svoje pocity, svoje nejniternější strachy, a já musím pochopit, o co v jeho životě běží. Probíhá komunikace, oční i hlubší kontakt. Otevřená komunikace, když vás někdo vnímá je léčivá. 321 Příčinu nemoci J. Voženílek spatřuje jako výsledek fyzické, emocionální, duchovní, sociální a environmentální nerovnováhy. Moje primární snažení není o tom zahnat nemoc do kouta a pryč. Jde o to, tu příčinu, která za ní je, vyzkoumat a eventuálně ji rozpustit. 322 Výstižněji lze tedy léčebný proces chápat jako cestu směřující k poznání a následně léčení, proto může probíhat přirozeně, když všechny tyto aspekty života jsou uvedeny do správné rovnováhy. J. Voženílek chápe nemoc jako velké poselství. Je to výzva k zastavení se na své cestě, naslouchání svému nitru, výzva k pozornosti k sobě a pochopení sebe sama. Ale pokud vás ta nemoc potkala za účelem třeba změny života, na kterou vy nejste připravený nebo nechcete z nějakého důvodu udělat, tak není fér vám pomoct, protože byste nedošel k této zkušenosti. 323 Z uvedeného vyplývá, že lze nemoc také považovat za kladný přínos. Ukazuje člověku, kdo vlastně je a kam kráčí. Když dospějeme k tomuto poznání, ztrácí na důležitosti a významu otázka, proč k nám nemoc přišla. Ačkoliv se J. Voženílek věnuje výhradně alternativním způsobům léčení, rozhodně neodmítá konvenční medicínu: Já vůbec nezavrhuju klasickou medicínu jako takovou, jsou chvíle, kdy je prostě potřeba. 324 Zároveň uznává i nesporné úspěchy a pokroky, které nám moderní medicína přinesla v poznatcích i technice, nicméně připouští, že alternativní medicína rozšiřuje spektrum možností. Všechny věci, které léčí alternativně, vám odblokovávají určitý bloky. Má to energii, protože homeopatický lék není vůbec hmota, je 320 Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974);

82 to hmota zbavená hmoty, a to co zbyde, je energie. Informace se přeloží do vody a každá ta substance, která dělá homeopatikum homeopatikem je jakoby celá ta osobnost, charakter. Vy prostě spolknete kuličku, která obsahuje tu vibraci a ta vibrace se ve vás začne prosazovat. 325 Účinnost homeopatik je často diskutovanou problematikou. Její příznivci tvrdí, že je to skutečně fungující alternativa, odpůrci zase nejčastěji používají slova jako šarlatánství. Výchozím pravidlem, ze kterého homeopatie vychází je již zmíněný tzv. základ podobnosti. Homeopatie funguje na principu toho, že člověk má v sobě samouzdravnou sílu, která se stará o to, aby to tělo fungovalo. Ta je inteligentní a říká se jí dynamis. A tím, že ten člověk dostane lék, tak se ta dynamis má aktivovat. 326 Při výběru léku J. Voženílek využívá podobnost obrazu homeopatického léku a obrazu stavu klienta. Jako zkušený homeopat musím znát profily léků, abych ten terén, který mi ten klient předloží, dokázal zkompletovat s tím lékem a dokázal mu dát lék, který celý ten terén vyřeší. Dám mu příslušný lék, dynamis se poladí a poladí se tak celé tělo. 327 Lze tedy říci, že charakter homeopatické potence je charakterem informace. Léčivo předává lidskému tělu sdělení, jakýsi duchovní impulz k nastolení harmonie. Ovšem jakmile ke mně jako lékaři přijde klient s komerční představou typu, já přijdu, ty mi dáš lék a já odejdu a budu zdravý, tak takto léčebný efekt nefunguje a nezabere, tam musí být z jeho strany zájem také něco přehodnotit, také udělat něco na sobě a především vzít odpovědnost za sebe sama. 328 J. Voženílek se zabývá homeopatií jakožto léčebnou metodou s celostním přístupem. Během své praxe dospěl k závěru, že zdraví a nemoc jsou singulární pojmy, které se vztahují k určitému stavu člověka, a ne jak je dnes obvyklé na orgány nebo části těla. Nemoc podle J. Voženílka potřebuje pro svůj vznik vhodné prostředí v jejím nositeli a především příčinu, která má schopnost jí aktivovat a odstartovat určitý proces v těle. Nezáleží ani tak na názvu nemoci, ale právě na tom, z jaké příčiny nemoc vznikla. V léčebné terapii podle J. Voženílka hraje velkou roli vztah mezi ním a klientem, přičemž významným a prvotním aspektem je skutečná touha klienta po uzdravení a homeopat je jen průvodcem na cestě k uzdravení. Síla vlastního rozhodnutí, skálopevné vůle, ale i hlubší pochopení příčin nemoci nastartují a podporují proces uzdravování. Na otázku jak charakterizuje pojem léčitel, J. Voženílek uvedl: To je strašně těžké, to se nedá říct. Jsou 325 Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974); Voženílek, Jan (nar. 1974);

83 léčitelé, kteří jsou tzv. pod psa a jsou léčitelé, kteří jsou téměř dokonalí. Je to vlastně jen slovo pro vrstvu lidí, kteří se vymykají nějakému uchopitelnému tématu, které sortuje lidi na laiky a lékaře. Tak tohle je další skupina lidí, kteří v sobě objeví nějakou schopnost, jsou různě poctiví, různě vyvinutí, můžou pomáhat, používají různé pomůcky. Nedokážu to blíže specifikovat. Pro mě je léčitel ten, který by měl umět vyléčit. Aby od vás chtěl vaši vnitřní práci, aby to nebylo jen o tom, že čím častěji budeš chodit, tím zdravější budeš. K finanční otázce J. Voženílek zastává teorii, že peníze jsou směnný prostředek, měřítkem energie, kterou vkládám do své práce, jak se vzdělávám a pracuji na sobě. Nemůžu jiným sloužit, aniž bych jim poskytl prostor se revanšovat. To by vytvářelo nepoměr a disharmonii a ve finále neúctu jednoho k druhému. Ovšem finance musí být ve hře vždycky, pokud to člověk chce dělat naplno a profesionálně. Vzhledem k tomu, že léčitelé pracují s něčím, co je většině lidí neviditelné a neuchopitelné, a rozhodně velmi špatně měřitelné a tabu kovatelné můžou vymyslet a při troše talentu přesvědčit lidi o čemkoli. Jako všude jsou flákači, kariéristi a podvodníci, jsou i zde. V této hře o pravdu, tedy skutečnou srdečnou snahu být nápomocen a lež, což představuje jen výdělečnou činnost, jde hlavně o nevědomost lidí klientů. Jak říkal můj táta lékař, lidé chtějí být klamáni. Dokud to tak bude, tak tento svět skutečně bude zlatý důl pro byznysmeny, kterým jsou lidi a jejich strasti ukradený Výsledky výzkumu Na základě výsledků analýzy z rozhovorů jsem podle jednotlivých dílčích otázek došel k následnému zjištění: První výzkumná podotázka se zabývala vztahem původní profese se současnou léčitelskou činností respondentů. Výsledky výzkumu prokázaly, že sledované osobnosti zabývající se profesně lidovým léčitelství dosáhly v jednom případě vzdělání vyučením, dva střední odborné vzdělání s maturitou a dva získali vysokoškolské tituly (PhDr., MUDr.). PhDr. I. Verner ve své původně vystudované profesi v oboru historie působila pouze krátce, po té zaměřila pozornost na oblast zdravé výživy a propagaci zdravého životního stylu. Od svých původních povolání se radikálně odklonili dva respondenti L. Vodvárková (servírka) a L. Řehák (mechanik elektronických zařízení). E. Vyšínská obor neuvedla. 329 Voženílek, Jan (nar. 1974);

84 L. Vodvárková sama sebe označuje jako tvora od přírody zvídavého, sama si své znalosti získávala, ověřovala a poodhalila, jak uvedla, tajemství jevu známého jako déjà vu. Neobvyklá báze k prohlubování znalostí a dovedností v podobě vizí a dalších jevů byla motivačním faktorem E. Vyšínské, které pak dále intenzivně rozvíjela. Pro I. Verner byla komunikace s lidmi i duchovními bytostmi, klíčem k nalezení správné cesty a správných metod vzestupu. Nejjednodušší heuristickou metodu pokus a omyl v ověřování mimosmyslové schopnosti, bez napodobování cizích vzorů využil L. Řehák. J. Voženílek dával lékařskou vědu a její metody postupně do souvislosti se svými názory a osobními zkušenostmi, vědom si existence faktické přirozené různorodosti, nabyl přesvědčení, že chybí interdisciplinární propojení a společná diskuse a tím se v mnoha případech ztrácí více, než získává. Všichni dotazovaní léčitelé se shodli na jednoznačné odpovědi, že své znalosti a dovednosti získali zejména samostudiem, které jim umožnilo dosáhnout poznání základů teorií a metod, ale také návštěvami přednášek a kurzů či osobními prožitky a zkušenostmi ze své praxe, které intenzívně a tvůrčím způsobem doplňovali. Z výsledku výzkumu vyplývá, že ve čtyřech případech je léčitelství jako diagnostická a léčebná činnost vykonávaná léčiteli bez zdravotnického vzdělání. Medicínské znalosti při současném profesním zaměření může zúročit pouze MUDr. J. Voženílek, přičemž o jeho profesionalitě svědčí jednak kultivovanost jazykového projevu, ale především používání odborné terminologie. U I. Verner je patrná jistá provázanost současné činnosti s původní profesí, kterou při rozhovoru prokázala znalostí problematiky léčitelství, jeho srozumitelnou interpretací i argumentací. Současná léčitelská činnost se výrazně liší od původního zaměstnání u L. Vodvárkové, E. Vyšínské a L. Řeháka, avšak vlastní cílevědomou pílí dosáhli znalostí a vědomostí, které dokáží verbálně ve významových souvislostech přehledně prezentovat. Dosažené vzdělání a původní profesní zaměření nelze považovat za významné pro vykonávání současné léčitelské a poradenské činnosti zkoumaných léčitelů, avšak nelze přehlédnout vysokoškolské lékařské vzdělání jako nespornou výhodu za účelem požadované úrovně připravenosti a schopnosti tyto znalosti uplatnit v praxi. Druhá podotázka se snažila odhalit počátek zájmu o esoteriku a motivaci se profesně zabývat léčitelstvím. Výsledky výzkumu prokázaly, že u zpovídaných léčitelů byl počátek zájmu o esoteriku a duchovno časově zasazen nejednoznačně. L. Vodvárková, která své schopnosti vnímá, jako vrozené dispozice, uvedla, že již od raného mládí předpovídala pro 84

85 své známé budoucnost a její věštby se podle jejich slov splnily. Po návštěvě Esoterického festivalu v Praze a setkání s osobnostmi, od kterých dostala zásadní informaci o svých schopnostech, a souhrou několika faktorů se o tuto tematiku začala intenzivněji zajímat. Neobvyklou schopnost u sebe zjistila náhodně, kdy v rukách ucítila zvláštní pocit, jak uvedla, ze shora. E. Vyšínská se okultní tématikou zabývala již ve svých dětských hrách a od patnácti let vykládala karty a odkrývala budoucnost sobě i svým kamarádkám. Rozvíjení zájmu bylo podpořeno i generační návazností v rodině. Intenzivně se o esoteriku a problematiku nekonvenčních směrů léčení začala zajímat až po smrti svého otce ve svých třiceti dvou letech. V průběhu svého vážného onemocnění měla několik vizí a ve stavu absolutní pokory podle jejích slov pochopila duchovní příčinu svého onemocnění. L. Řehák se s tématikou léčitelství setkal až ve svých dvaceti pěti letech prostřednictvím svého závažného onemocnění, kdy mu konvenční medicína již nebyla schopná pomoci. Tehdy se začal zajímat o celostní medicínu a alternativní přístupy k léčbě. Posléze se léčil u lidových léčitelů, kdy se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil. Od nich pak dostal informaci, že má léčitelské schopnosti. Bez teoretických znalostí a cizích vzorů své vlohy cíleně zkoušel a ověřoval si, zda fungují. I. Verner od dětství projevovala vzestupný zájem o báje mýty, magii a mystiku, který se později umocnil zvláštními zážitky a zkušenostmi. Po ukončení studia na Filozofické fakultě pracovala v oboru, který ji nenaplňoval. Její hlavní zájem se začal směřovat k fyzickému a duševnímu zkoumání zdravého životního stylu, smyslu života vztahující se k jeho objasnění, a to v kontextu odlišných pojetí a v různých souvislostech, ve kterých je pojem používán. V tomto období se začala zabývat duchovní spiritualitou, kterou chápala jako prostředek k dosažení vnitřní rovnováhy, k načerpání energie i k posílení zdraví. J. Voženílek uvedl, že v průběhu svého studia na lékařské fakultě, které se stalo pomyslným odrazovým můstkem pro jeho osobní vývoj k poznání sebe samého, si ověřil, že metody klasické medicíny sice umožňují mnoho nových úhlů pohledu na možné příčiny i nepřeberné množství terapeutických možností léčení, avšak jisté zklamání spatřoval v realitě, že je stále potlačován pouze důsledek, nikoliv odstraňována skutečná příčina onemocnění. Jeho životní filozofie vycházející ze zcela odlišných principů byla motivem úžeji se zajímat o léčebnou metodu s celostním přístupem k člověku a nemoci. 85

86 Z výsledků výzkumu vyplývá, že počátek zájmu o esoteriku započal u L. Vodvárkové, E. Vyšínské a I. Verner již v raném dětství, v mladší době dospělosti pak u L. Řeháka a J. Voženílka. Zájmy o lidové léčitelství a metody alternativního způsobu léčení iniciovala komunikace u všech pěti léčitelů s osobnostmi zabývající se touto činností. Vlivem dalších jevů u L. Vodvárkové, E. Vyšínské a I. Verner, které je sami označují jako zjevení, vize nebo poselství andělů. Hledání odlišných způsobů léčení od principů konvenční medicíny z důvodu osobního přesvědčení se stalo motivačním impulsem pro J. Voženílka a stimulem L. Řeháka bylo vážného onemocnění, na které nebyla účinná žádná terapie. Svou roli zde sehrává také vliv charakterových dispozic, které jsou dány jednak genetickým kódem, jednak rodinou, životními zkušenostmi a v nemalé míře vůlí, která nutí člověka rozvíjet se, nebo naopak popírat naučené scénáře. Nezastupitelnou roli hraje společný rys u všech léčitelů, je jím láska k bližnímu se snahou pomoci a porozumění pro lidskou iracionalitu. Tento pelmel postupně nabídne spoustu modelových situací, z nichž vzejde jakýsi pomyslný životní scénář. Záleží tak na každém jedinci, na jeho individualitě, čemu přisoudí větší význam a kterou cestu si vybere. Z analýzy rozhovorů vyplývá, že léčitelé tento přístup nazývají duchovním růstem, který ovšem nespočívá ve filozofování ani v teoretizování, neboť podle jejich slov bez osobních prožitků jsou jen prázdnými pojmy. Z výzkumu bylo dále zjištěno, že pro všechny sledované léčitele rozhodnutí věnovat se léčitelské a věštecké činnosti profesně znamenalo velký životní zlom. Počátek léčitelské praxe E. Vyšínské byl přijímán v její neobvyklosti spontánně a bez jakýchkoliv předsudků. Naproti tomu čtyři léčitele provázela nedůvěra, která pramenila ponejvíce z nepochopení rodiny a okolních obyvatel, kteří na ně pohlíželi s neskrývaným despektem. Později po počátečním skepticismu hraničícím u jednoho léčitele až s osobním fyzickým ohrožením se dočkali od lidí z okolí porozumění a někteří začali jejich služby využívat. Klientela léčitelů postupně rostla a rozšířila se nejen po celé České republice, ale rozrůstala se také do zahraničí. Všech pět léčitelů své služby poskytovalo již před zahájením své současné profese ve sféře poradenství a léčby, kterou lze nazvat občanskou výpomocí. Přesný termín začátku praxe však nebyl stanoven. Na základě analýzy poskytnutých rozhovorů bylo zjištěno, že léčitelství není státem uznávaným oborem a proto zkoumaní léčitelé pracují v rámci volných živností a 86

87 v současné době jsou profesně předmětem jejich podnikání níže uvedené obory, pod nimiž se léčitelství skrývá. Lenka Vodvárková od roku 2004 pracuje profesně v oborech: poskytování služeb osobního charakteru a pro osobní hygienu, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků a mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti. Cena za diagnostiku, léčení, konzultaci a věštění je podle výpovědi L. Vodvárkové individuální. Ke každému klientovi má osobitý přístup, z něhož vyplyne i přizpůsobení cenových požadavků. Svoji činnost nepovažuje pouze jako zaměstnání, ale jako životní poslání. Eva Vyšínská od roku 2010 pracuje profesně v oboru poskytování služeb osobního charakteru a pro osobní hygienu. Základní cena za osobní konzultaci, léčebnou terapii nebo výklad karet je 400 Kč. Podle E. Vyšínské každý z nás je jedinečný, v každém klientovi vidí především člověka a přistupuje k němu s láskou, ale ke každému jinak s respektováním jeho individuálních finančních možností. Luboš Řehák od roku 1997 pracuje profesně v oborech masérské, rekondiční a regenerační služby, poradenská činnost pro rekondici, pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti. Před zahájením profesionální činnosti ještě přibližně deset let při svém zaměstnání, ve volném čase pracoval v rámci sousedské pomoci. L. Řehák se k finanční odměně nevyjádřil. Ivana Verner od roku 2006 pracuje profesně v oboru poradenství pro zdraví fyzické i duševní a rozvoj osobnosti. Živnost provozovala při souběhu s předešlým zaměstnáním asi sedm let na částečný úvazek. Cena jednoho standartního sezení trvajícího dvě hodiny je 800 Kč. I. Verner uvedla, že zohledňuje sociálně slabé klienty, studenty apod. Jan Voženílek od roku 2004 pracuje profesně v oboru poradenská činnost v oblasti společenských věd a rozvoje. Léčebnou terapii poskytuje za 500 Kč za hodinu. Podle J. Voženílka jsou peníze směnný prostředek a léčebná terapie je druhem zboží se svou cenou. Nejsou vlastně vůbec nic jiného než forma energie a ve své podstatě se jedná o výměnu energií. Třetí výzkumná podotázka obracela pozornost na konceptualizaci léčitelských schopností léčitelů, zda lze léčitelské schopnosti získat nebo probudit u každého jedince. Z výsledku výzkumu vyplývá, že L. Vodvárková považuje každého jednotlivce za schopného v sobě 87

88 aktivovat silou vůle samoléčebný proces, ale ne každý může pracovat jako léčitel. Schopnost léčit si podle L. Vodvárkové nelze osvojit jako metodu či techniku, je zcela nezávislá na pozemském vzdělání a otevře se zcela spontánně a je-li v nás touha, smíme poprosit. Sama své schopnosti považuje za dar. E. Vyšínská nepovažuje svoje nadání za výjimečné či nadpřirozené. Sdílí teorii, že každý člověk je výjimečnou osobností a každý z nás je produktem dědičnosti, má skryté dovednosti a schopnosti. K otevření léčitelských a věšteckých schopností je podle E. Vyšínské zapotřebí hlubší, vyšší a širší pochopení, jež lze získat prožitím konkrétních životních zkušeností mnohdy se jevících jako neřešitelné, kdy se člověk ocitne v naprosté beznaději. E. Vyšínská je přesvědčena, že každý i materiálně založený jedinec má v sobě, duchovní cítění, které nepochází z vývoje hmoty a přesto je úzce spojeno s vlastním životem člověka. L. Řehák sdílí názor, že možnosti či schopnosti pomáhat svým bližním zdravotně i šířeji mají v podstatě všichni, ale jsou uzamčené a lze je aktivovat. Ovšem ne každý může pracovat jako léčitel. L. Řehák použil přirovnání k talentu a jako příklad uvedl hudbu. Každý máme možnost ji vnímat, ale ne každý ji umí zahrát nebo zazpívat. Nastavení cíle umožní nejen převzít kontrolu nad tím, kam se ubírá váš život, ale poskytne vám i měřítko toho, zda jste na své cestě úspěšní a na kolik. I. Verner míní, že schopnost léčit není podmíněna supernaturální sférou, nicméně bez víry v nějaké nadpřirozeno či nadskutečno nelze dosáhnout přesahu do vyšší úrovně tedy věnovat se této činnosti. Podle I. Verner k nalezení či probuzení těchto schopností v životě člověka potřebujeme jakožto vědomé bytosti pouze jedno: jasně si uvědomovat, kdo jsme a jaké jsou skutečné podmínky našeho tady a teď. Ovšem u každého jedince je schopnost omezena určitými možnostmi. J. Voženílek považuje schopnost pracovat s energií jako naprostou přirozenost každého člověka integrálně patřící k lidské přirozenosti. Podle J. Voženílka existují jedinci, u kterých se tato způsobilost projeví zcela spontánně, a energii si přirozeně čerpají přímo ze zdroje. Někomu se tato funkčnost otevře po prožití těžkého úseku života, dalšímu pak po různém zasvěcení. Osobně pokládá za rozhodující faktor vnitřní motivaci tedy stav psychické nerovnováhy. Jinak řečeno jde o rozpor mezi tím, co člověk právě dělá a co prožívá a tím, co chce dělat a co prožívat touží. Vnitřní motivace je nespokojenost se 88

89 současným stavem, avšak ke každé změně lze přistupovat destruktivně nebo konstruktivně. Destruktivní je strach. Konstruktivní je láska. Láska k sobě samému. Z analýzy výzkumu jsem dospěl k závěru, že dotazovaní léčitelé nepovažují léčitelské schopnosti za nadpřirozené, má je údajně většina lidí, ovšem platí zde pravidlo, že stejně jako jsme každý originální a máme svůj záměr, nemá každý člověk ve svém životním poslání oddat se této činnosti. Pro někoho to může být pouze zajímavý koníček, jiný člověk muže objevit v léčení a práci s energiemi životní poslání, ale mnozí na své léčitelské schopnosti za celý život nepřijdou nebo je nevyužívají a nerozvíjejí, ale věnují se zcela odlišné profesi. Proto je obvyklé, že léčitelské nadání či schopnosti v sobě lidé objevují samovolně v mnoha případech až po nějakých poškozeních částí fyzického těla, vážných nemocech, často po doteku smrti. Z výsledků výzkumu je evidentní, že podle zkoumaných léčitelů ne všichni máme pro profesi léčitelství stejné předpoklady. Léčitelé věří v existenci samoléčebného procesu u každého člověka, připouští, že i jistou schopnost léčit a pracovat s energií můžou mít mnozí jedinci, je možné se naučit i techniku, avšak ne u každého bude mít žádaný uzdravující efekt. Souhrnně léčitelé považují za dominantní prvky pro činnost léčitelství touhu po poznání, probuzení vyššího vědomí po nabytých zkušenostech, uvědomění si, kdo jsme a kam směrujeme a za relevantní hnací sílu pak i vnitřní motivaci určující směr a cíl. Všichni léčitelé se jednoznačně shodují, že být léčitelem a věštcem je dar, který se nedá naučit. Z výše uvedeného lze chápat, že kromě teoretického poznání tematiky je možné i díky chemickému a fyzikálnímu procesu ve fyzickém těle a spoludoprovázejících emocí dojít k tzv. duchovnějšímu přeprogramování, což může vést ke schopnostem vymykajícím se vědeckým vysvětlením, které ovšem oficiálně neexistují. Výzkum prokázal fakt, že pro činnost zkoumaných léčitelů byl důležitým aspektem osobnostní rozvoj, přičemž důležitý a zásadní první krok spatřují v sebepoznání, které vychází z pochopení spojitosti mezi vlastnostmi přirozené podstaty, vlastních představ, názorů a vzorců chování. Zjednodušeně lze říci, že sebepoznání není tedy o ničem jiném než o změně úhlu pohledu a o změně v přístupu k veškerému dění v životě. Cílem je pak nejen uvědomění si sama sebe, ale také i poznání soudobého reálného světa a vztahů v něm. Taková změna nevzniká ze dne na den. Nestačí však pouze motivace a ambice, tato práce vyžaduje velké odhodlání a velkou dávku odvahy. 89

90 Čtvrtá výzkumná podotázka mapovala techniku diagnostiky. Výzkumem byly zjištěny u zkoumaných léčitelů metody diagnostikování onemocnění. L. Vodvárková provádí diagnostiku tesařskou tužkou technikou automatické kresby, podle jejíž symboliky dostává sdělení či energetický záznam a v mimosmyslovém vnímání jej přenáší na papír v podobě kresby. Nemoc L. Vodvárková vidí na emociálních, duševních a duchovních úrovních jako výsledek narušení rovnováhy mezi vědomím a nevědomím. Každé konkrétní chorobě či poruše funkce orgánů předchází podle L. Vodvárkové energetická změna projevující v auře člověka, a poté ve fyzickém těle, a proto je touto metodou možné ji energeticky zakreslit ještě dříve než se stane fyzickým onemocněním. Zjištění zdravotního stavu pomocí automatické kresby může v praxi trvat třeba jen několik minut, a přesto lze dosáhnout velmi přesných výsledků, přičemž je možné zavčas nemocem předcházet. Kromě zdravotního stavu, psychických příčin nemoci zjišťuje L. Vodvárková stavy čaker a druhy energií v životě tazatele a rovněž získává i odpovědi na nejrůznější věštecké otázky podle zájmu tazatele. Podle L. Vodvárkové je základní podstatou dostatečné uvolnění napojení se na klientovo informační pole a použití intuice. E. Vyšínská diagnostikuje automatickou kresbou nebo za pomoci kyvadla a tabulky. Metoda její práce s kyvadlem je založena na jeho pohybu nad tabulkou, která funguje na jednoduchém principu svalových mimovolných drobných pohybů vycházejících ze spojení s jejím podvědomím. Kyvadlo ukáže do výseče, kde se odpověď nachází. Získává tak informace o energii v nemocné části těla a následně i jednotlivých orgánech, přičemž změří v procentech stav jejich poškození. Jestliže se kyvadlem pohybuje nad nemocným tělem, je možné u každého orgánu zjistit stupeň aktivity a i přesnou diagnózu počínajícího onemocnění. Podle E. Vyšínské disharmonie v energetickém systému člověka znamená podmínku pro jeho vznik na fyzické úrovni. Techniku kyvadlem používá E. Vyšínská i k odblokování a zharmonizování čaker a k předpovězení blízké budoucnosti. L. Řehák na počátku léčitelské praxe používal k diagnostikování virguli, pružinu a kyvadlo. Postupem času dospěl k poznání, že esoterické pomůcky nepotřebuje a onemocnění lokalizuje jednak okamžitým vnímáním energie klienta po jeho příchodu, dále pak přiložením rukou na jednotlivé orgány, kde pocitově rozliší stav jejich poškození. K bližší specifikaci pak promítá zdravotní potíže klienta na sebe. Podle L. Řeháka je lidské tělo odrazem toho, co se děje v nitru člověka. Nemocný orgán, je pouze důsledek dlouhodobého vlivu negativních emocí a to zejména těch neuvědomovaných, které jsou často hluboko uložené v podvědomí. 90

91 I. Verner, ačkoliv jak sama uvedla, má schopnost zjistit aktuální oslabení orgánů, blíže je neanalyzuje a klasickou diagnostiku neprovádí. Sama sdílí teorii, že myšlenka je univerzální formou energie, která má jak tvůrčí, tak ničivou energii. Na člověka pohlíží celostně a jednotlivá poškození onemocnění chápe jako projev nerovnováhy a nesouladu celé bytosti, a proto se nezaměřuje pouze na konkrétní orgány, ale základní podstatu léčby spatřuje v udržení rovnováhy, případně jejím obnovení. I. Verner používá kyvadlo při stanovení vhodnosti léku. Na základě hodnot diagramů sestaví směs Bachových květových esencí a určí druh i množství výtažků. Lékař J. Voženílek se zabývá homeopatií, avšak nepoužívá klasické vyšetření, ani neurčuje lékařskou diagnózu. Ucelenou komplexní a holistickou metodologií zaměřenou na psychickou a fyzickou rovnováhu klienta zjišťuje mentální a obecné rysy jeho konstituce. Samotná diagnostika probíhá bez přístrojů či jiných pomůcek formou rozhovoru, pokládáním nesugestivních otázek, k čemuž je zapotřebí spolupráce klienta. Více informací o člověku vede k lepšímu nalezení vhodného homeopatického léku similimum, který aktivuje dynamis samouzdravující sílu. J. Voženílek uvedl, že energii klienta vidí i cítí. Výsledky výzkumu prokázaly, že základní technika diagnostikování se u jednotlivých léčitelů liší. I. Verner. L. Řehák a J. Voženílek se shodují, že neprovádí diagnostiku jednotlivých orgánů podle průvodních symptomů klienta, ale aplikují léčbu holistickou tedy celkovou. Techniku automatické kresby používá L. Vodvárková i E. Vyšínská, obě léčitelky lokalizují a realizují diagnostiku i bez přítomnosti klienta a zároveň i odpovídají na rozličné věštecké otázky. E. Vyšínská za pomocí kyvadla a tabulky blíže identifikuje onemocnění. U všech léčitelů je považován za relevantní tzv. obraz klienta, což je zjednodušeně řečeno souhrn jeho tělesných, emočních a duševních symptomů a samotná diagnostika vypovídá především o energetických změnách, jejich stupni a lokalizaci. Z uvedeného lze vyvodit, že se jedná o napojení do různých typů energií fyzického a duševního těla člověka, jež nelze získat, ani zdůvodnit žádným rozumovým poznáním. Výsledek výzkumu prokázal fakt, že všichni sledovaní léčitelé mají schopnost provádět diagnostiku podle aury, což je, jak vyplývá z rozhovorů, pouhým okem neviditelné energetické pole, které obklopuje vše živé i neživé. Podle energie, která je z teorie léčitelů obrazem naší osobnosti, našeho způsobu života, myšlenek i emocí, identifikují a hodnotí zdravotní a mentální stav klienta. Tyto energie obsahují kromě 91

92 zdravotních problémů například karmické vlivy, životní podmínky, minulé události, pravděpodobnou budoucnost. Jednoznačná názorová shoda u všech léčitelů panuje v otázce charakteristiky aury, která má být u zdravého člověka sjednocená, energeticky propojená, čistá a jasných barev, u nemocného vykazuje různé energetické anomálie, přerušení, temné barvy a skvrny snadno rozpoznatelné ještě dříve, než se nemoc projeví ve fyzickém těle. Frekvence vibrací aury je na vyšší úrovni, než energie, které jsme schopni běžně pozorovat, přesto však se všichni léčitelé shodli v názoru, že spatřit a rozpoznat auru může v podstatě každý člověk, avšak její viditelnost nemusí být ještě sama o sobě znamením léčitelských či jasnovidných schopností, přestože se v této souvislosti často vyskytuje. E. Vyšínská prozradila jednoduchou techniku pomocí které je možné tento jev zaznamenat. Všech pět léčitelů se shoduje v základní rovině chápání nemoci, a to že nemoc vzniká, když je energetická rovnováha porušena a dochází k energetické stagnaci. Její příčinu a počátek spatřují v mysli člověka a fyzické potíže považují za její následný projev. Sdílí názor, že zdravotní stav našeho fyzického těla je určován stavem karmických struktur, ale zejména disharmonií v podvědomých rovinách, kterým předchází často dlouhé mnohaleté období. Jednotně jsou přesvědčeni, že léčení se vždy musí týkat celé bytosti. Tedy jednoty těla i duše. Z uvedeného vyplývá, že příznak nemoci je léčiteli obecně chápán jako upozornění či poselství na chybný duchovní postoj vybízející k nápravě. Jestliže je příznak ignorován a odmítán pak může patrně následovat až smrt. Pátá výzkumná podotázka se snažila zachytit, jak probíhá léčebná terapie. Výsledky výzkumu prokázaly, že se zkoumaní léčitelé zabývají několika druhy alternativních metod a postupů, které byly blíže specifikovány u analytických portrétů jednotlivých léčitelů. Nicméně všichni pracují s klientem celostně, což znamená, že není tak důležitá vlastní nemoc a těžiště ozdravného účinku, který poskytují, neleží v dílčím zaměření na konkrétní onemocnění, nýbrž spočívá v komplexním působení na celý organismus. Vzájemná shoda u všech pěti léčitelů je v používané psychoterapii, v podobě empatického rozhovoru na počátku léčení, jehož hlavním smyslem je porozumět nevědomým aspektům mysli v souvislosti s životním děním klienta a jeho potížemi. Metoda nestrukturovaného společného rozhovoru, při němž léčitel neuvádí téma, klient sám sdělí své subjektivní potíže, postupně odhalí svoji individualitu a pocity včetně všech ostatních problémů, které klienta konfrontují. Společně se pak snaží propracovat až k příčině vzniku či spouštěči negativních emocí. Léčitelé naslouchají, nehodnotí a napomáhají vytvářet atmosféru 92

93 důvěry a sdílení s klientem. Všichni léčitelé osobní konzultaci považují za stěžejní. Při sezení poskytují pomoc nejen při řešení problémů zdravotních, ale i vztahových a životních. Z výzkumu vyplývá, že všech pět léčitelů pracuje s energií, kterou předávají klientům svým prostřednictvím, tedy fungují jako vedení, a to tak že v průběhu léčení využívají vyššího smyslového vnímání, pracují intuitivně a energii nasměrují do klientova energetického systému. Buď se ho dotýkají, či nikoliv. Během působení energie může klient procházet různými fázemi pocitů, ať psychických, či tělesných, které jsou u každého jedince individuální. Pro dobrou spolupráci je důležitá důvěra a celkové uvolnění klienta. Energetické působení odstraňuje a napravuje negativní důsledky, léčiteli shodně nazvané energetické bloky v těle, mysli a duchu, které brání klientovi v uzdravení. Neméně důležitým aspektem léčby je transformace negativních vzorců chování, kterou napomáhají k pozitivní změně v jejich životě. Během léčení jsou zvažovány mnohočetné faktory, přičemž dominuje léčba hlavní příčiny onemocnění, která je léčiteli nazývána jako disharmonie. Průvodní symptomy jsou podle jejich teorie pouhým varováním, které upozorňují na malou vitální sílu organismu. Kromě předávání energie používají dva léčitelé homeopatické léky z přírodních výtažků. I. Verner v podobě kapek a J. Voženílek ve formě granulí, jejichž podstata je uvedenými léčiteli aplikována jako regulační energetická terapie, která aktivuje a podporuje samoléčebné schopnosti těla. L. Vodvárková a E. Vyšínská energii předávají i telepatickým působením na dálku. Tuto terapii využívají klienti z větších vzdáleností, jedná-li se o malé dítě či seniora, nebo jedná-li se o naléhavé případy jako například nehody, úrazy apod. Za léčiteli přicházejí lidé, kteří mají víru, že jim bude pomoženo s potížemi dlouhodobého charakteru, když už ztratili důvěru v oficiální medicínu a stávají se doslova jejich poslední nadějí. Všichni zkoumaní léčitelé shodně uvedli, že žádného klienta neodmítají, ovšem pokud léčený ozdravnému procesu nevěří, má strach, přichází z pouhé zvědavosti nebo se nadměrnou aktivitou mysli snaží udržet nad situací kontrolu, může dojít blokaci energie a ozdravné účinky se nedostaví. Pracovní doba je u všech pěti léčitelů individuální na objednávku em nebo telefonicky. Z výpovědi léčitelů vyplývá, že cílem rozhovoru je léčenému najít cestu ze subjektivně bezvýchodné situace, ale zároveň podpořit změnu paradigmatu a plně přijmout zodpovědnost za svůj život a svoji nemoc. Je-li člověk otevřený, dochází-li k uvědomění si 93

94 příčin problémů, pak neexistuje žádná překážka, aby došlo k rychlé regeneraci a úplnému vyléčení nemoci. Léčebná terapie spočívá v metodě: dokud klient nepochopí a bude stále očekávat, že viníkem jeho negativních emocí jsou příčiny, okolnosti a situace, které jsou vnější, nemá šanci je ovládnout svojí vůlí a nastavit tak ozdravný proces. Lze z toho chápat, že se jedná o systém pravidel upravujících proudění a transformace energií. Pokud tedy máme zájem zůstat zdraví, harmoničtí a šťastní, je vhodné pracovat na sobě tak, abychom na nejmenší možnou míru omezili spouštěče negativních emocí. Výzkumem bylo zjištěno, že léčitelská praxe jednoznačně nesouvisí s náboženským přesvědčením. L. Vodvárková uvedla, že věří v něco vyššího, což nazvala energii mezi nebem a zemí. E. Vyšínská považuje otázku víry, jako nepodstatnou. Zastává názor, že se jedná o jednotnou vesmírnou energii. L. Řehák osobně pokládá za důležitou zejména víru v člověka, avšak každý jsme podle jeho úvahy součástí Boha. I. Verner oslovil tibetský budhismus, taoismus i křesťanství, výslovně se však nehlásí k žádnému náboženskému vyznání. Sama svoji víru nazvala jako souznění. J. Voženílek pohlíží na víru jako na přítomnost jednoty v bytí a ve vědomí, která se projevuje v přijetí jednoty Boha. Z uvedeného vyplývá, že náboženská víra netvoří vysvětlující rámec pro jejich léčitelskou činnost, avšak opuštění své víry by vnímali jako narušení osobní integrity. Přesto však určitá souvislost mezi léčiteli je a tou je víra, že každý člověk je nositelem silně působících léčivých sil a víra, že jejich léčebná terapie je tím nejlepším co jsou schopni nemocnému poskytnout. Z analýzy výpovědi léčitelů je patrná evidentní shoda na hodnocení soudobé vědecké medicíny, která je podle jejich teorie orientována zejména na symptomy provázející onemocnění, na funkcionalitu a pozorování zevní účinnosti léčiv, nikoliv však na skutečné příčiny. Výzkum potvrdil, že pohled zkoumaných léčitelů na zdraví a nemoc je výrazně odlišný od klasického lékařství. Standardní západní medicíně je léčiteli vyčítáno, že léčí pouze orgány, nikoli člověka. Avšak léčitelé nabízí a podle jejich slov i praktikují psychologický a psychoterapeutický přístup zaměřený na práci s člověkem jako celistvou bytostí integrující jak jeho tělesné projevy a potíže, tak i jeho psychiku, individualitu, emoce, pocity, myšlenky i potřeby. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že zkoumaní léčitelé shodně zaujímají názorové stanovisko na danou problematiku. Nepopírají, že současná medicína předala do praxe fascinující řadu objevů, které se během doby staly úplnou samozřejmostí, jak pro 94

95 diagnózu, tak pro terapii, ovšem podle jejich verze postrádá jasnou koncepci nemoci jako lidského stonání, tedy životně důležitého příběhu, který má svoji složku biologickou, psychickou a sociální a v nejvyšší úrovni duchovní a hodnotovou. Obecně vzato jedná se pouze o profesionální rozdílnost, kterou je těžké porovnávat a k jejímuž zdolání bude zapotřebí ještě mnoho času. Šestá výzkumná podotázka se ptala po konceptualizaci léčitele. Výzkum prokázal, že všech pět léčitelů se jednotně shoduje, že léčitelství i podoba léčitele je silně zatížena předsudky. Úzce souvisí i s představou klientů, kteří od léčitele očekávají nejen, že je rychle a bezbolestně zbaví zdravotních potíží, ale zároveň přichází i s vizí jak má léčitel vypadat, jak se má vyjadřovat a co smí či nesmí dělat. Respondenti pojali otázku, jaký mají náhled, jak posuzují nebo jakou mají představu o léčiteli z osobního hlediska, vytyčením hlavních charakteristik, které se vzájemně nevylučují. L. Vodvárková nehodnotí jedince jako léčitele, ale toho kdo pomáhá, důležitá vlastnost je podle její teorie moudrost a čistota úmyslu. E. Vyšínská pokládá za podstatnou schopnost léčitele jasně a především správně rozpoznat hranici, dokdy může ještě pomoct on sám a kdy už je nutné klienta odeslat k lékaři. Souhlasí s jejich vzájemnou spoluprací. L. Řehák vidí představu o léčiteli jako mnohdy zkreslenou. Jeho teorií je, že pomoct může ve své podstatě kdokoliv, vedle něhož se člověk cítí lépe. Léčitel by měl být podle něho především psychoterapeut, který rozumí duševním procesům, které ovlivňují emoční chování klienta a je schopen ovlivnit tyto faktory s pomocí vhodných terapií. I. Verner uvedla, že termín léčitel je v jistém smyslu zavádějícím pojmem a v zásadě nevěří v jeho schopnost nemoc vyléčit. Podle I. Verner jedinec provozující tuto činnost by měl znát především základní techniku jak probouzet přírodní přirozené samouzdravující pochody v lidském organismu, protože každý máme tu moc a zodpovědnost léčit sama sebe, být sám sobě léčitelem. J. Voženílek míní, že charakterizovat pojem léčitel je obtížné. Chápe ho jako pojem zahrnující vrstvu lidí, kteří se vymykají logice a racionálnímu přístupu. Hodnotící kritéria respondentů související s danou otázkou jsou na tomto místě různého obsahu, avšak při posouzení komplexních podkladů a informací, které respondenti poskytli, je úhel pohledu na léčitelství u všech zkoumaných respondentů významově identický: Léčitel by měl být karmicky pokročilý jedinec schopný jak intuitivního, tak intelektuálního způsobu myšlení, ovládající filozofii, která nepotlačuje rozum a přesto vede k transcendentálnímu poznání. Léčitel by měl pomoci klientovi lépe se v sobě orientovat, 95

96 najít pevné opěrné body, rozumět tomu, co se stalo, nebo se děje a snažit se najít společně s klientem cestu ke změně chování, což by představovalo východisko ze situace, nebo onemocnění. 4.9 Výsledky dotazníkového šetření Kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření probíhal v období červen až září 2014 mezi obyvateli Chrudimska. Předmětem výzkumu bylo zjistit povědomí a zkušenosti s fenoménem léčitelství mezi obyvateli regionu. Dotazník obsahoval 20 uzavřených otázek jednoznačné formulace. Otázky byly použity dichotomické se dvěma možnými variantami odpovědí a polytomické umožňující respondentovi výběr z více variant předem stanovených odpovědí. Výsledky šetření byly zpracovány do výsečových grafů prezentujících relativní četnosti jednotlivých variant, přičemž jednotlivé relativní četnosti jsou úměrně reprezentovány plochami příslušných kruhových výsečí Shrnutí výsledků dotazníkového šetření Při dotazníkovém šetření bylo osloveno celkem 108 obyvatel v oblasti Chrudimska. V dotazníku je prvních pět otázek identifikačních, které zjišťovaly jaké je zastoupení respondentů z hlediska pohlaví, věku, vzdělání, ekonomické aktivity a bydliště. Další skupina otázek se týkala zvoleného řešeného tématu léčitelství. Dotazníkového šetření se zúčastnilo a dotazník vyplnilo 55 respondentů, návratnost dotazníků byla 51 % z celkového počtu oslovených. Z toho je 33 žen (60 %) a 22 mužů (40 %). Viz Přílohy Graf č. 1. Z celkového počtu mírně nadpoloviční většina 28 (51 %) dotazovaných žije ve městě a zbylých 27 (49 %) na vesnici. Viz Přílohy Graf č. 2. Převážnou většinu zkoumaného vzorku tvoří 29 (53 %) respondentů ve věku let. Ve středním věku mezi lety je 10 (18 %) respondentů, následuje nejstarší skupina 61 a více let v počtu 9 (16 %). S nejnižším počtem 7 (13 %) respondentů je zde zastoupena věková kategorie let. Viz Přílohy Graf č. 3. Z hlediska dosaženého vzdělání byla struktura respondentů následující. Mezi dotazovanými převládá 24 (43 %) respondentů s dosaženým středoškolským vzděláním, druhou skupinou tvoří 14 (25 %) respondentů vyučených bez maturity a následujících 13 96

97 (24 %) je vysokoškolsky vzdělaných a nejméně zastoupenými skupinami jsou respondenti s vyšším odborným vzděláním 2 (4 %) a shodný počet respondentů je se základním vzděláním 2 (4 %). Viz Přílohy Graf č. 4. Mezi dotazovanými převažují v počtu 43 (78 %) respondenti, kteří jsou v pracovním poměru. V dalších kategoriích je četnost odpovědí výrazně nižší, tvoří ji 8 (15 %) seniorů pobírající starobní penzi, další jsou 3 (5 %) studenti a 1 (2 %) na mateřské dovolené. Viz Přílohy Graf č. 5. Z celkového počtu 55 dotazovaných jich 27 (49 %) má osobní zkušenost s léčitelskými praktikami, 2 (4 %) je sami provozují a dalších 16 (29 %) se o tyto metody zajímá. Osobní zkušenost a zájem o léčitelství dotazníku prezentuje plných 82 % dotazovaných. Dalších 8 (14 %) respondentů se nezajímá o tyto metody a 2 (4 %) respondenti zaujímají k léčitelství rezolutně odmítavý postoj. Viz Přílohy Graf č. 6. V pozitivní účinky působení energie léčitele věří celkem 40 (73 %) respondentů, z toho 22 (40 %) respondentů má důvěru v tuto terapii, avšak současně míní, že nemůže nahradit klasickou medicínu, dalších 18 (33 %) respondentů věří těmto metodám bez výhrad, nedostatek zkušeností a informací má 12 (22 %) respondentů a pouze 3 (5 %) respondenti tyto praktiky označili za šarlatánství. Viz Přílohy Graf č. 7. O nadpřirozených schopnostech léčitele je přesvědčeno 31 (56 %) dotazovaných, dalších 21 (38 %) respondentů neví a pouze 3 (6 %) v iracionální schopnosti léčitelů nevěří. Viz Přílohy Graf č. 8. Léčitele již navštívilo 31 (56 %) dotazovaných, z toho 22 (40 %) vícekrát a 9 (16 %) pouze jednou, dalších 13 (24 %) tuto možnost do budoucna nevylučuje a 11 (20 %) respondentů nemá v úmyslu takového člověka někdy vyhledat a využít jeho služby. Pravidelně léčitele nikdo nenavštěvuje. Viz Přílohy Graf č. 9. Hlavním důvodem k návštěvě léčitele a využití jeho služeb u 25 (45 %) dotazovaných již byly či budou neúspěchy konzervativní léčby. Doporučení přátel bere v úvahu 23 (43 %), zvědavost uvedlo 5 (9 %) respondentů. Pouze 1 (2 %) respondenta motivují propagační materiály a výslovně skepticky se k této problematice staví také pouze 1 (2 %) respondent, kterého nepřiměje k návštěvě léčitele nic. Z výsledků výzkumu vyplývá, že 54 (98 %) respondentů návštěvu léčitele buď již absolvovalo, nebo za určitých okolností nevyloučilo. Viz Přílohy Graf č

98 U 17 (31 %) respondentů se lékařská diagnóza určená za pomocí moderní techniky shodovala naprosto přesně se stanovením diagnózy léčitelem, u dalších 12 (22 %) se shodovala částečně. Ostatních 26 (47 %) respondentů konkrétní diagnostiku léčitelem doposud nevyzkoušelo. Z celkového počtu u 29 (53 %) dotazovaných byla diagnóza lékaře shodná, nebo alespoň částečně souhlasila s rozpoznáním choroby léčitelem. Variantu jednoznačné neshody, nikdo z dotazovaných neoznačil. Viz Přílohy Graf č. 11. S účinností léčebné terapie léčitelem má pozitivní zkušenost 17 (31 %) respondentů, na dalších 12 (22 %) respondentů terapie rovněž působila kladně, avšak výsledný efekt byl pouze částečný. Ostatních 26 (47 %) respondentů nemá doposud s terapeutickou metodou léčitele zkušenost. Terapeutické metody léčitele pozitivně působily celkem u 29 (53 %) dotazovaných. Špatnou zkušenost nemá žádný z respondentů. Viz Přílohy Graf č. 12. Na otázku, jaká byla odměna pro léčitele, uvedlo 26 (47 %) dotazovaných, že léčiteli za terapii nedali nic. Finanční částku od 100 Kč do 500 Kč dalo 12 (22 %) respondentů, dalších 10 (18 %) věnovalo malou pozornost (květiny, káva, bonboniéra apod.). Menší částku pouze do 100 Kč zaplatilo 6 (11 %) respondentů a pouze 1 (2 %) dal léčiteli obnos více než 500 Kč. Viz Přílohy Graf č. 13. Některý z druhů alternativní léčby již vyzkoušelo celkem 25 (45 %) respondentů, z toho 20 (36 %) respondentů několikrát a 5 (9 %) respondentů pouze jednou. Dalších 24 (44 %) respondentů tak doposud neučinilo, ale tuto možnost do budoucna nevylučuje. Variantu odpovědi ne, nemám to v úmyslu, označilo 6 (11 %) respondentů. Pravidelně se alternativní medicínou nikdo z dotazovaných neléčí. Viz Přílohy Graf č. 14. V kladné účinky homeopatie jedné z nejznámějších léčebných metod alternativní medicíny věří celkem 35 (64 %) respondentů. Z toho 16 (29 %) respondentů je o účincích jednoznačně přesvědčeno a dalších 19 (35 %) míní, že homeopatické léky působí jen u některých onemocnění. Dalších 16 (29 %) nemá na tuto otázku názor, a to z důvodu nedostatku zkušenosti nebo informací. Na homeopatickou metodu léčení rezolutně nevěří 4 (7 %) respondenti. Viz Přílohy Graf č. 15. Celkem 28 (51 %) respondentů se léčí pouze u lékaře. Dalších 12 (22 %) respondentů se léči současně u lékaře i léčitele, 14 (25 %) respondentů je zcela zdravých a léčbu nepotřebuje a pouze 1 (2 %) respondent se léčí výhradně u léčitele. Z výsledků výzkumu vyplývá, že mírně nadpoloviční většina má důvěru pouze v lékaře. Viz Přílohy Graf č

99 Léčitele osobně zná 29 (53 %) respondentů, tedy nadpoloviční většina, zbylých 26 (47 %) osobu zabývající léčením nezná. Viz Přílohy Graf č. 17. Se spoluprací lékaře s uznávaným léčitelem souhlasí celkem 45 (82 %) respondentů. Z toho 27 (49 %) jednoznačně, 18 (33 %) respondentů rovněž souhlasí, avšak s výhradou, že léčitel je sice schopen rozvinout uzdravovací proces, ale léky jsou nezbytné. Dalších 8 (14 %) respondentů si není v otázce spolupráce jistých a označilo nevím a pouze 2 (4 %) respondenti věří pouze metodám klasické medicíny. Viz Přílohy Graf č. 18. V otázce spokojenosti poskytování kvality zdravotní péče oficiální medicíny označilo neutrální variantu (ano i ne) 27 (49 %) respondentů. Naprostou spokojenost projevilo 14 (26 %) respondentů, dalších 10 (18 %) uvedlo variantu nevím a pouze 4 (7 %) respondenti jsou zcela nespokojeni. Z výsledku výzkumu je patrné, že téměř polovina respondentů zaujímá vůči této tematice neutrální postoj. Viz Přílohy Graf č. 19. Domácí léčení tzv. babské rady využívá 51 (93 %) dotazovaných, z toho 30 (55 %) respondentů samoléčbu praktikuje často a 21 (38 %) se jí léčí občas. Metody domácího léčení absolutně odmítají a nevyužívají 4 (7 %) respondenti. Viz Přílohy Graf č

100 Závěr Lidové léčitelství je obecně v současné době veřejností chápáno jako sporná záležitost a na projevy léčitelských praktik je občas pohlíženo jako na iracionální zaostalou a primitivní minulost. Identifikace informací souvisejících s léčitelstvím, tak mnohdy způsobuje jednostranný úhel pohledu na složitou problematiku, která zahrnuje nepřeberné množství rozličných praktik, kontroverzních a kuriózních představ, odlišných od principů konvenční medicíny, což vede ke značné nepřehlednosti až dezorientovanosti a rozostření toho, co si pod tímto pojmem představit. Často jsou činěny závěry bez znalosti širších souvislostí, hlubších historických kontextů a příčin tohoto fenoménu. Hlavním cílem předložené práce bylo zmapovat současný stav a podobu lidového léčitelství na Chrudimsku a dále zjistit jaká je zkušenost a postoj k tomuto fenoménem u obyvatel v uvedeném regionu. Během výzkumu jsem, ale měl možnost tento jev poznat zejména ze strany druhé, a to z pohledu pěti léčitelů praktikujících terapeutické metody, které se vymykají rámci racionálního lidského myšlení. Pět zkoumaných léčitelů působících na Chrudimsku léčí klienty svými schopnosti, které sami nepovažují za nadpřirozené, ale získané či probuzené vnitřní motivací. Používají své metody, které souhrnně vychází z orientálních léčebných praktik i filozofie. Sami o sobě hovoří, že nejsou jen ti vyvolení lidé, ale k těmto schopnostem se sami dopracovali duchovním vývojem či růstem jednak během svých předešlých lidských zrození, jednak svojí vůlí ke změně a v nemalé míře i vírou ve změnu. Léčitelství sami chápou jako jednu z duchovních cest, kdy přes pomoc pacientům může léčitel poznat sám sebe, pochopit své ego, a tak vytvářet větší množství pozitivních energií a urychlit svůj vývoj. Práce všech pěti léčitelů je založená na individuální psychoterapii, kdy mezi léčitelem a klientem vzniká poměrně intenzivní vztah založený na důvěře a otevřenosti. Nejedná se však pouze o konverzaci, ale pomocí této metody a zvýšeného uvědomění přichází klient na nové dříve uzavřené souvislosti, které jsou mnohdy příčinou zdravotních potíží. Diagnostika určovaná léčiteli, není závislá na výsledcích alopatické medicíny resp. na diagnostice ze strany lékaře. Léčitelé se zabývají energetickými vztahy a nesoulady v organismu klienta a přímé určení diagnózy tak není nutné. Pokud tak sami činí, používají k označení nemoci diagnostické metody, které stojí mimo rámec běžných lékařských postupů. Diagnostiku provádí automatickou kresbou, podle barevného spektra aury, kterou vidí nebo cítí, pomocí rukou podle vyzařování energie jednotlivých orgánů i s pomocí 100

101 kyvadla. Někteří vnímají energie druhých pomocí pocitu, který z lidí mají nebo jako myšlenku či jen pouhým soustředěním, kdy vnímají destruktivní energii bez jakéhokoliv testování. Léčebné praktiky všech zkoumaných léčitelů fungují na práci s energií v jejích formách a podobách, které se vymykají lidskému chápání. Tyto formy a podoby kumulují a tvarují v jiné dimenzi, ze které se následně přenášejí různými technikami do fyzické reality a přirozeně aktivují samoléčebný potenciál lidského organismu. Léčitelé sami nevysílají vlastní energii, ale fungují pouze jako vedení, tedy jakýsi transformátor převádějící energii na klienty. Vliv jejich působení je zaměřený především na harmonizaci organismu jako celku, tedy směřuje k odstranění skutečné příčiny nemoci a nikoliv pouze k potlačení viditelných příznaků. Ovšem pokud má klient strach a vědomě se brání léčení a přinutí svůj mozek, aby zůstal v racionálním stavu, výsledný efekt se nedostaví. Léčitelé pracují na principu, známým u nás jako psychosomatická medicína, tj. že fyzické projevy jsou často odrazem nemoci duše. Nemoc je léčiteli chápána jako šance, nikoliv rozsudek, jako něco, co vždy přesahuje lidské osobní bytí, tedy to, co se děje v jiném než osobním prostoru. Projevuje se jako deformace, jako stagnace nebo bloky v nestrukturovaných vrstvách. Obecně bývá diskutabilní otázkou, zda je etické platit za léčitelské metody, které nemají důkazy o své efektivitě. Ovšem podle výpovědi zkoumaných léčitelů neúčtovat za léčení peníze je předsudek. Peníze jsou zhmotnělá energie práce. Jen málokdo vidí, nebo si dokáže uvědomit to, že i léčitel je v prvé řadě člověk, který musí fungovat tak, jako každý jiný ve společnosti, kde se žije za peníze a výsledky přicházejí pouze s vynaloženým úsilím a jistou dávkou námahy i za nutnosti přehodnocení životních priorit. Stejně tak jako jsou pozitivní případy vyléčení mnohých jedinců, existují i lidé, jimiž nejrůznější šarlatáni psychicky, fyzicky nebo i finančně uškodili. Stejně jako existuje množství čestných i nepoctivých lidí, kteří dělají každému povolání reklamu ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu, podobně je tomu tak i u léčitelství. To ale nic nevypovídá o práci jako takové ale pouze o tom, kdo ji vykonává. Na základě analýzy obsahu a formy verbálního sdělení jsem došel k závěru, že všech pět léčitelů svojí profesí vykonává ve zcela mimořádném rozsahu. Domnívám se, že své znalosti a dovednosti ve své činnosti využívají velice odpovědně a svědomitě a snaží se pomáhat každému, kdo hledá pomoc, v rámci svých možností. Plně respektují vůli klienta 101

102 zůstat pod lékařskou kontrolou a svobodně se rozhodovat o jemu vyhovujícím způsobu léčby. Léčebné metody efektivně spojují práci na psychice a fyzickém těle, čímž obvykle dosahují pozitivních výsledků, jak při léčbě psychických problémů, tak i fyzických. Léčitelé se liší svoji specifičností, odborností i dovedností, avšak přesto se domnívám, že v případě respondentů nejde o pouhou módní vlnu v rámci šarlatánského byznysu, ale o přirozenou potřebu pochopit širší souvislosti v rámci osobního vývoje a skutečně poskytovat pomoc všem, kteří o ni požádají. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit jaké povědomí a empirii v souvislosti s léčitelstvím mají obyvatelé v regionu Chrudimska. Zda je přijímáno nebo naráží na záporný aspekt. S otázkami související s daným tématem jsem se obrátil v rámci šetření na obyvatele v regionu Chrudimska. Výzkum dotazníkového šetření prokázal mimořádný zájem o lidové léčitelství i obecný zájem o alternativní způsoby léčení. Výsledky výzkumu prokázaly, že 98 % dotazovaných již léčitele navštívilo nebo za určitých okolností tuto možnost nevylučuje a v pozitivní účinky terapeutických metod léčitele má důvěru 73 % dotazovaných. Zájem o nekonvenční směry léčení v době vědeckých zázraků však jednoznačně nesouvisí s odmítavým postojem vědy a techniky jako celku. Příčinu tedy nelze hledat v nízké úrovni zdravotnictví a kvalitě poskytované zdravotní péče. Avšak přesto jako hlavní důvod rozhodnutí požádat o pomoc léčitele vychází u 45 % dotazovaných ze zklamání z neuspokojivého výsledku lékařské péče. Nezanedbatelnou roli v postoji k alternativnímu způsobu léčení hraje jistě i postmoderní odklon od racionalismu vědy ke všemu transcendentálnímu a spirituálnímu, což dokládá názor 56 % dotazovaných v otázce ohledně víry v iracionální schopnosti léčitele. Reálným východiskem by byla spolupráce lékařů s léčiteli, k níž se 82 % dotazovaných přiklání. Lze však usoudit, že v současné době se prozatím alternativní medicíně a klasické medicíně nepodařilo najít společnou řeč. Na základě výsledků dotazníkového šetření jsem došel k závěru, že pojem léčitelství je veřejnosti na Chrudimsku dobře známý a všeobecně srozumitelný. Výsledky výzkumného šetření prokázaly, že ačkoliv terapeutické účinky léčitelů jsou provázeny polemikou a jejich definice jsou z historického kontextu z mnoha hledisek sporné, u zkoumaného vzorku obyvatel Chrudimska je víra v jejich léčitelské metody rozměrná. Z výzkumu je patrné, že dotazovaní si udržují jistou kontrolu nad nebezpečím současného léčitelství, které je obvykle kladeno do roviny možnosti zanedbání skutečné, kauzální terapie a přistupují k této problematice s dostatečnou informovaností. Výsledky výzkumu prokázaly 102

103 fakt, že fenomén lidového léčitelství není v oblasti Chrudimska na ústupu, nicméně léčitel již nepůsobí jako určitá historická postava léčící zažitými magickými úkony. Praktiky léčitelů prokazatelně prošly rozsáhlou inovací a současní léčitelé mají snahu průběžně své znalosti a dovednosti rozšiřovat. Diplomová práce se nesnaží podat ucelený obraz léčitelství v dané oblasti, nesnaží se jevy do hloubky analyzovat, srovnávat ani interpretovat, ale dokázat, že zde daný jev na Chrudimsku existuje a je určitým způsobem respektován ze strany obyvatel regionu. Vzhledem k rozsahu práce a k množství respondentů si studie nečiní nárok na stanovení obecně platných závěrů zkoumaného jevu. Fenomén léčitelství se ukázal jako zajímavé rozsáhlé téma utvářené množstvím vzájemně navazujících dílčích aspektů, které by si pro svou obsáhlost a rostoucí tendenci jistě zasluhovalo větší pozornost. 103

104 Anotace Healing had in the history of mankind an old tradition, has had countless differences and similarities. Under the previous regime was the subject to ideological reasons for a long time either taboo or interpreted unilaterally and distorted. Unconventional methods of treatment has extended after Folk medicine at present, is a little explored phenomenon, which is classified in so-called Alternative medicine. The aim of these thesis is to explore the current state and form of folk healing in the Chrudimsko region and find out what is the awareness and experience with this phenomenon among the population in the region. The work is divided into two parts, theoretical and practical. The theoretical part focuses on the general definition of basic terms, the genesis and historical evolution, arising from the processing of selected literature. The practical part consists of quantitative research conducted in The geographic space of Chrudimsko. The first part of the research is conceived as a probe into the working life of five healers, with attention paid to their personality and treatment practices they use in their activities. The second part of the research conducted by questionnaire method detects the awareness and experience of healing in the research sample population in the region. 104

105 Soupis zdrojů Soupis informantů Řehák, Luboš (nar. 1959); Heřmanův Městec Verner, Ivana (nar. 1959); Chrudim Vodvárková, Lenka (nar. 1956); Holetín Voženílek, Jan (nar. 1974); Chrudim Vyšínská, Eva (nar. 1977); Hlinsko Soupis literatury pramenného charakteru Adamec, Čeněk: Šarlatáni včera a dnes. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, Bílek, Vladimír: Lidoví léčitelé z východních Čech. Hradec Králové: Vann, Heřt, Jiří: Alternativní medicína a léčitelství. Praha: Nakladatelství Věry Noskové, Heřt, Jiří. (ed.): Alternativní medicína - možnosti a rizika. Praha: Grada Publishing, Heřt, Jiří a kol.: Věda kontra iracionalita. Praha: Nakladatelství Academia, Hnízdil, Jan: Mým marodům. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, Janča, Jiří: Alternativní medicína - komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Praha: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří: Alternativní medicína - komplexní prevence a léčba přírodními prostředky. Praha: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří: Můj život s alternativní medicínou. Praha: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří: Psychotronika pro každého. Praha: Nakladatelství Eminent, Janča, Jiří Zeintrich, Josef Antonín: Herbář léčivých rostlin A Z díl. Praha: Nakladatelství Eminent, Jonáš, Josef Kuchař, Jiří: Svět přírodních antibiotik - Tajné zbraně rostlin. Praha: Nakladatelství Eminent,

106 Jonáš, Josef Zeintrich, Josef Antonín: Věčně zelené naděje. Ústí nad Labem: Nakladatelství Dialog, Křížová, Eva a kol.: Alternativní medicína jako problém. Praha: Nakladatelství Karolinum, Křížová, Eva: Proměny lékařské profese z pohledu sociologie. Praha: Nakladatelství Slon, Moos, Petr: Naučme se lépe stonat!. Revue PROSTOR 58/59, 2003, s Motyčková, Dana: Jiným pomáhala, na sebe zapomněla. Regenerace 11, č. 11, 2003, s Motyčková, Dana: Láska je největší tvůrčí prvek. Regenerace 12, č. 5, 2004, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 1 Rod Pichů (Pechanců). Regenerace 12, č. 8, 2004, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 2 Severočeský Faust. Regenerace 12, č. 9, 2004, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 3 Proslulé masti báby z Mrtníka. Regenerace 12, č. 10, 2004, s Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 4 Napraviači na Valašsku. Regenerace 12, č. 11, 2004, s. 22. Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 5 Zaříkávačka Lemónka. Regenerace 12, č. 12, 2004, s. 23. Motyčková, Dana: Léčitelské rody v Čechách 6 Bohyňování s čítanou vodičkou. Regenerace 13, č. 1, 2005, s. 24. Otto, Prokop: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha: Avicenum, Pajchl, Přemysl: Historie plzeňské medicíny. Plzeň: vlastním nákladem, Prokop, Gerhard Otto: Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha: Nakladatelství Avicenum, Rejdák, Zdeněk - Drbal, Karel: Perspektivy telepatie. Praha: Nakladatelství Melantrich,

107 Rejdák, Zdeněk: Páter František Ferda. Životní osudy, recepty, experimenty. Praha: Nakladatelství Eminent, Rejdák, Zdeněk: Průvodce po psychotronice. Praha: Nakladatelství Gemma 89, Rejdák, Zdeněk: Za zdravím s jasnovidcem páterem Františkem Ferdou. Praha: nakladatelství Koníček, Tichá, Zdeňka: Lékařské knížky Mistra Křišťana z Prachatic. Praha: Nakladatelství Avicenum, Trojan, Stanislav: Lékařská fyziologie. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, Váňa, Pavel: Léčivé houby podle bylináře Pavla. Praha: Nakladatelství Eminent, Váňa Pavel: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla I. II. díl. Praha: Nakladatelství Eminent, Váňa, Pavel: Rady bylináře Pavla. Praha: ÁKA Čejkovo nakladatelství, Váňa, Pavel: Rady bylináře Pavla 2. Praha: Nakladatelství Eminent, Váňa, Pavel: Rady bylináře Pavla 3. Praha: Nakladatelství Eminent, Vymětal, Jan: Lékařská psychologie. Praha: Nakladatelství Portál, Zeintrich, Josef Antonín: Byliny v prevenci: užití byliny v prevenci a pro dobrou kondici. Brno: Nakladatelství Geofyzika, Zeintrich, Josef Antonín: Bylinářská poradna díl. Olomouc: Nakladatelství: Fontána, Zeintrich, Josef Antonín: Encyklopedie moderního bylinářství díl. Olomouc: Nakladatelství: Fontána Zeintrich, Josef Antonín: Třetí cesta ke zdraví díl. Olomouc: Nakladatelství: Fontána, Žert, Vlastimil: Pomůcky v lidovém léčitelství, Praha: Fontána,

108 Soupis odborné literatury Adámek, V. Karel: Lid na Hlinecku. Praha: Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Adámek, Karel Václav: O léčení lidovém. Praha: Nakladatelství J. Otto, Altman, Karel: Úvod do studia dějin národopisu na Moravě. Brno: Masarykova univerzita, Bartoš, František: Lid a národ I. díl. Valašské Meziříčí: Nakladatelství J. F. Šašek, Bartoš, František: Lid a národ II. díl. Valašské Meziříčí: Nakladatelství J. F. Šašek, Bartoš, František: Moravský lid. Telč: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892, s Bartoš, František: O domácím lékařství lidu moravského. Časopis Matice moravské 15, 1891, s , , Beneš, Bohuslav: Pověra a pověrčivost v moderní společnosti. In: Lidová kultura na Hané. Olomouc: Vlastivědné muzeum 1994, s. 12. Čelakovský, František Ladislav: Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Praha: Nakladatelství V kommissí u Františka Řivnáče, Čermák, Eduard: O vesnickém léčení v okolí Proseče na Skutečsku. Český lid 1, 1882, s Čermák, Matěj: Národní pověry v Čechách. Kwěty 13, 1846, s. 195, 216, 507, 510, 514. Čermák, Matěj: Národní pověry v Čechách. Kwěty 14, 1847, s. 10, 331, 467. Čížková, Blandina: Jak lid východoslezský doktoří. Český lid 7, 1898, s Čižmář, Josef: Lidové lékařství v Československu I-II. Brno: Nakladatelství Melantrich, Čižmář, Josef: O lidovém lékařství na Moravě. Časopis Matice moravské 27, 1893, s

109 Erben, Karel Jaromír: Česká zaříkávadla v nemocech. Časopis Musea Království českého 34, 1860, s Erben, Karel Jaromír (ed.): Rhazesovo ranné lékařství. Praha, Franěk, Bohumil: Zaříkávání nemocí z Rakovnicka. Český lid 12, 1903, s Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum Základní teorie, metody a aplikace. Praha: Nakladatelství Portál, 2005, s Horvátová, Emilie: Názory, představy a zvyky slovenského lidu. Pověrečné představy o přírodě a nadpřirozených bytostech. In: Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. 3. Díl. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, 1968, s Houška, Josef Vojtěch: Pověry národní v Čechách. Časopis Českého musea 27, 1853, s Hradecký, Vojtěch: Jak se náš lid léčí. Český lid 22, 1913, s Charvátová, Blanka Klevetová Vladimíra: I. sympozium o tradičním léčitelství. Český lid 68, 1981, s Najít rozsah! James George: Zlatá ratolest. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, Kessler, Josef: Léčitelství lidové Příspěvek k soustavnému studiu lidového lékařství. Český lid 8, 1899, s Kolektiv autorů: Velký slovník naučný a/l. Praha: Encyklopedie Diderot, Kubín, Josef Štefan: Nemoc. Domácí rady. Lidové pověry a zvyklosti. In: Národopis lidu českoslovanského, díl 2., České Kladsko. Praha: Národopisná společnost čsl., 1926, s , , Kulda, Beneš Method: Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě. Časopis Matice moravské 2, 1870, s , Kulda, Beneš Method: Národní pověry a obyčeje v okolí Rožnovském na Moravě. Časopis Matice moravské 3, 1871, s , , Lékařství. Světozor 5, 1871, s Lepiková, Kateřina: Sborník Státního okresního archivu ve Frýdku Místku 2, 2000, s

110 Macek, Josef (red.): Československá vlastivěda. 3. díl. Lidová kultura. Praha: Nakladatelství Orbis, Matiegka, Jindřich: Lidové léčení. In: Československá vlastivěda, řada II, Národopis. Praha: Nakladatelství Sfinx, Motyčková, Dana: Lidové léčitelství a jeho etnografický výzkum. Český lid 79, 1992, s Motyčková, Dana: Lidové léčitelství. Léčitelé. Alternativní medicína: výběrová bibliografie. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky, Motyčková, Dana: Nový přístup ke studiu lidového léčitelství metodami etnografie. Praha, Disertační práce. ČSAV, Ústav pro etnografii a folkloristiku. Nahodil, Otakar - Kramařík, Jaroslav: J. V. Stalin a národopisná věda: příspěvky k diskusi o díle Marxismus a otázky jazykovědy. Praha: Nakladatelství Československosovětského institutu, 1952, s. 92. Nahodil, Otakar, Robek, Antonín: Kapitoly z dějin českého boje proti pověře. Český lid 47, 1960, s , , Nahodil, Otakar: Sovětský národopis a jeho pokroková úloha. Praha: Nakladatelství Svět sovětů, Němcová, Božena: Zaříkávací formule mezi lidem českým a jak se od nemoci pomáhá. Kwěty 14, 1847, s , Niederle, Lubor Chotek, Karel: Zvyky a obyčeje. In: Niederle, Lubor (red.): Národopis lidu českoslovanského, díl 1., Moravské Slovensko, sv. 2. Praha: Národopisné muzeum českoslovanské 1922, s O šarlatanerii. Našinec 7, 1875, č. 50, s Petráčková, Věra Kraus, Jiří a kol.: Akademický slovník cizích slov. Praha: Nakladatelství Akademia, Petrold, Otakar: Pověra a pověrčivost. Praha: Nakladatelství ČSAV, Robek, Antonín: Pověrečné představy a zvyky českého lidu. In: Československá vlastivěda. Díl 3. Lidová kultura. Praha: Orbis,

111 Říhová, Milada a kol.: Kapitoly z dějin lékařství. Praha: Nakladatelství Karolinum, Erben, Karel Jaromír (ed.): Saličetova ranná lékařství. Praha, Sobotka, Primus: Dotýkací praktika. Světozor 13, 1879, s Stránecká, Františka: Národní pověry moravské. Komenský 8, 1880, s , Stránecká, Františka: Některé zvyky a pověry. Komenský 7, 1879, s Stránecká, Františka: Oční léky našeho lidu druhdy a nyní. Zora 2, 1883, s Stránecká, Františka: O léčení prostonárodním. Časopis Matice moravské 11, 1879, s Svoboda, Jan Václav: Některé lékařské prostředky na Skutečsku. Časopis Společnosti přátel starožitností českých 3, 1895, s Svobodný, Petr Hlaváčková, Ludmila: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton, Tille, Václav: Staročeské zaříkadlo zubní. Český lid 3, 1894, s Tille, Václav: Lékařství pro zachování lidského zdraví, kteráž jsou vybraná z rozličných kněh lékařských. Český lid 5, 1896, s Tomeš, Josef: Rostliny v obyčejích a v léčitelství na Horňácku. Český lid 52, 1965, s Tomeš, Josef: Společenský a rodinný život. In: Frolec, Václav a kol.: Horňácko. Brno: Nakladatelství Blok, 1966, s Tomíček, Antonín: Z lidového lékařství ve východních Čechách. Český lid 7, 1898, s Václavek, Matouš: O čarodějnické moci některých rostlin. Časopis muzejního spolku olomouckého 1, 1882, s Vilde, Daniel: Lidové léčení v době moderní. Český lid 14, 1905, s Vojtová, Marie a kol.: Dějiny československého lékařství. Praha: Nakladatelství Avicenum,

112 Vykoukal, František Vladimír: Domácí lékařství našeho lidu. Praha: Nakladatelství Frant. Bačkovský, Zíbrt, Čeněk: Staročeská zaříkadla a lekovadla nemocí. Český lid 14, Zíbrt, Čeněk: Lidové léčení. Český lid 19, Zíbrt, Čeněk: Staročeská tělověda a zdravověda. Praha: Nakladatelství Sfinx, Soupis internetových zdrojů Dostupné z: cit Český klub skeptiků. Dostupné z: cit Český klub skeptiků. Dostupné z: cit Dostupné z: cit Dostupné z: cit Charakteristika okresu Chrudim. Dostupné z: cit Časová řada vybraných ukazatelů za okres Chrudim. Dostupné z: _%282000_2013%29, cit Mapa Pardubického kraje. Dostupné z: cit Mapa okresu Chrudim. Dostupné z: dfc1256f fb2/$file/chrudim.gif, cit

113 Seznam příloh Graf č. 1 Pohlaví Graf č. 2 Bydliště Graf č. 3Věk Graf č. 4 Vzdělání Graf č. 5 Ekonomická aktivita Graf č. 6 Vztah k léčitelství Graf č. 7 Víra v pozitivní léčitelství Graf č. 8 Víra ve zvláštní schopnosti léčitelů Graf č. 9 Návštěva léčitele Graf č. 10 Podnět k návštěvě léčitele Graf č. 11 Shoda diagnózy lékaře s léčitelem Graf č. 12 Účinnost léčby léčitele Graf č. 13 Odměna pro léčitele Graf č. 14 Podstoupení alternativní léčby Graf č. 15 Víra v pozitivní účinky homeopatie Graf č. 16 Léčba u lékaře/léčitele Graf č. 17 Osobní znalost léčitele Graf č. 18 Spolupráce lékaře s léčitelem Graf č. 19 Současná zdravotní péče 113

114 Graf č. 20 Babské rady Fotografie č. 1 Lenka Vodvárková Fotografie č. 2 Eva Vyšínská Fotografie č. 3 Luboš Řehák Fotografie č. 4 Jan Voženílek Fotografie č. 5 Eva Vyšínská při práci s kyvadlem Fotografie č. 6 Detail kyvadla E. Vyšínské Obrázek č. 1 Mapa Pardubického kraje Obrázek č. 2 Mapa okresu Chrudim 114

115 Přílohy Graf č.1 Graf č

116 Graf č. 3 Graf č

117 Graf č. 5 Graf č

118 Graf č. 7 Graf č

119 Graf č. 9 Graf č

120 Graf č. 11 Graf č

121 Graf č. 13 Graf č

122 Graf č. 15 Graf č

123 Graf č. 17 Graf č

124 Graf č. 19 Graf č

125 Fotografie č. 1 Lenka Vodvárková. Holetín 2013, autor J. Uchytil. Fotografie č. 2 Eva Vyšínská. Hlinsko 2013, autor J. Uchytil. 125

126 Fotografie č. 3 Luboš Řehák. Heřmanův Městec 2013, autor J. Uchytil. Fotografie č. 4 Jan Voženílek. Chrudim 2013, autor J. Uchytil. 126

127 Fotografie č. 5 Eva Vyšínská při práci s kyvadlem. Hlinsko 2014, autor J. Uchytil. Fotografie č. 6 Detail kyvadla E. Vyšínské. Hlinsko, 2014, autor J. uchytil. 127

128 Obrázek č. 1 Mapa Pardubického kraje. Dostupné z: cit Obrázek č. 2 Mapa okresu Chrudim. Dostupné z: dfc1256f fb2/$file/chrudim.gif, cit