NAUČNÉ STEZKY VE ZLÍNSKÉM KRAJI

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav Aplikovaná geografie NAUČNÉ STEZKY VE ZLÍNSKÉM KRAJI Diplomová práce Bc. Denisa Janáčová Vedoucí práce: Mgr. Ivan Andráško, PhD. Brno 2016

2 Bibliografický záznam Autor: Bc. Denisa Janáčová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav Název práce: Naučné stezky ve Zlínském kraji Studijní program: Geografie a kartografie Studijní obor: Aplikovaná geografie Vedoucí práce: Mgr. Ivan Andráško, PhD. Akademický rok: 2015/2016 Počet stran: Klíčová slova: Naučné stezky, Zlínský kraj, terénní výzkum, environmentální interpretace

3 Bibliographic Entry Author: Bc. Denisa Janáčová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography Title of Thesis: Educational trails in Zlín Region Degree Programme: Master Field of Study: Applied Geography Supervisor: Mgr. Ivan Andráško, PhD. Academic year: 2015/2016 Number of pages: Keywords: Educational trails, Zlín Region, field research, environmental interpretation

4

5

6 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá výzkumem a hodnocením naučných stezek ve Zlínském kraji. Jako hlavní výzkumné metody bylo využito především terénního výzkumu, který byl základem pro kvantitativní i kvalitativní zhodnocení naučných stezek. Výsledky kvantitativního výzkumu jsou graficky znázorněny v mapách a grafech, kvalitativní zhodnocení spočívá v detailním popisu stezek. Bylo popsáno celkem 51 naučných stezek, z toho 25 detailně, na kterých byly popsány jejich silné a slabé stránky. Byla předložena možná řešení pro eliminaci zjištěných problémů. V souvislosti s uvedenými postupy a jejich výsledky může být tato práce využita pro hodnocení jiných naučných stezek či tvorbu nových. Abstract This master thesis deals with the research and evaluation of educational trails in the Zlín region. As the main method, the terrain research was used. The terrain research was basis for quantitative and also qualitative evaluation of the educational trails. Results of the quantitative evaluation were represented in maps and diagrams, the qualitative evaluation lies in detailed description of the trails. In total 51 educational trail were descripted, from which 25 in detail. On these the weak and strong points were defined. Potential solutions for dealing with weak points were represented. In connection with methods and results represented, this thesis can be used for evaluation of other educational trails or for creation of the new ones.

7 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu Mgr. Ivanovi Andráškovi, PhD., za ochotu, vstřícnost a cenné rady při zpracování práce, a dále pak všem, kteří se podíleli na výzkumu jednotlivých stezek.

8 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány. Brno 5. května Bc. Denisa Janáčová

9 Obsah 1 Úvod Úvod do problematiky naučných stezek Naučné stezky Definice Značení NS Dělení naučných stezek Panely naučných stezek a jejich typy Metodika tvorby naučných stezek Problémy naučných stezek Problematika naučných stezek v českém prostředí Hodnocení kvality naučných stezek Interpretace místního dědictví Definice interpretace místního dědictví Vymezení území Fyzickogeografická charakteristika Geomorfologické členění Geologické poměry Hydrologické poměry Klimatické poměry Půdy Biogeografické členění Ochrana přírody Socioekonomická charakteristika Obyvatelstvo Cestovní ruch Metodika Sběr dat

10 4.1.1 Předvýzkum Terénní výzkum Hodnocení Vlastní schéma hodnocení Kvalitativní hodnocení Tvorba map Výsledky Nezařazené stezky Stezky nevhodné pro hodnocení Stezky, které nejsou v mapách ani v databázích Seznam vyřazených stezek Kvantitativní hodnocení Kvalitativní hodnocení Diskuse Závěr Seznam použité literatury Zkratky Přílohy

11 1 ÚVOD V současnosti zažívají naučné stezky v České republice významný rozmach. Je to jedna z forem tzv. environmentální interpretace, která je poměrně dostupná, trvalá, nenáročná na výrobu a na provoz, a tak se naučné stezky staly jedním z nástrojů obcí nebo regionů k přilákání návštěvníků do oblasti nebo k ozvláštnění jejich pobytu. Skrz naučné stezky jsou tak prezentovány přírodní, historické či kulturní zajímavosti konkrétního místa. Jistou nevýhodou je, že naučné stezky nejsou nikde systematicky evidovány. Existují webové portály, které se o evidenci snaží, ale jejich informace jsou často neaktuální a zastaralé. Stejně tak je to s portály mapovými, kdy některé z naučných stezek zaznamenány nejsou vůbec a u jiných se liší jejich průběh. Často se tak může stát, že návštěvníci si v mapě vyberou naučnou stezku, která již neexistuje, nebo naopak, narazí v přírodě na naučnou stezku, aniž by ji čekali. Cílem práce bylo vytvořit přehled funkčních naučných stezek ve Zlínském kraji, ve kterém budou uvedeny i jejich charakteristiky. Dále je pak část práce zaměřena na návrh jednoduchého schématu bodového zhodnocení různých aspektů naučných stezek. Jelikož toto bodové hodnocení nemůže vypovídat o všech skutečnostech, které byly pozorovány, u části naučných stezek je pak slovně popsána zkušenost přímo z terénu. V této části je ověřováno, zda jsou stezky tvořeny tak, aby byly návštěvníkovi nejvíce srozumitelné a přístupné, jako to doporučují zásady environmentální interpretace, a zda splňují taková kritéria kvality, jaká jsou od nich očekávána. Důležité je sledovat i stav panelů. Součástí práce bylo i kartografické zpracování těchto výstupů. Díky těmto mapám lze získat odpovědi na otázky, týkající se rozložení naučných stezek v kraji, správce stezky, jakým tématům se věnují a zda na to má jejich umístění vliv. V diskusi jsou poté probírány výhody a nevýhody navštívených naučných stezek v obecné rovině, charakteristiky, jež jsou naučným stezkám společné a naopak ty, které je od sebe navzájem odlišují. Také je zde rozebrán pohled na hodnotící schémata. V závěru jsou předložena doporučení pro další tvorbu naučných stezek a zamyšlení, jakým směrem se bude jejich tvorba ubírat v budoucnosti. 11

12 2 ÚVOD DO PROBLEMATIKY NAUČNÝCH STEZEK 2.1 Naučné stezky Definice Pro účely práce je nejdříve nutno zodpovědět na otázku, co vlastně je naučná stezka. V následující kapitole jsou uvedeny definice naučné stezky, které jsou užívány v českém prostředí. Naučné stezky jsou v podmínkách České republiky nejrozšířenějším prostředkem environmentální interpretace neboli interpretace místního dědictví (Beňková, Činčera 2010). Jan Čeřovský (1989), od nějž pochází kniha stezek Stezky k přírodě, popisuje naučné stezky jako vyznačené výchovně vzdělávací trasy vedoucí přírodně i kulturně pozoruhodnými územími a oblastmi. Na nich a při nich jsou vybrány některé významné objekty a jevy, které jsou na určených zastaveních zvlášť vysvětleny. Michal Skalka (2003) z NP Krkonoše definuje naučné stezky jednodušeji - jako zařízení, která přímo na místě v terénu slouží k vzdělávání návštěvníků a poskytují informace nejčastěji ke konkrétnímu místu a konkrétnímu problému či jevu. Další, velmi podobnou definici nám poskytne Petr Kocián (2013): Naučná stezka je pěší turistická značená trasa, která má za cíl návštěvníkovi sdělit zajímavé informace o přírodovědných, vlastivědných, popř. historických aspektech dané lokality nebo oblasti, jíž prochází. Cílem naučných stezek je vzdělávání široké veřejnosti. Většina naučných stezek vzniká v přírodně bohatých a zachovalých lokalitách s cílem těchto naučných stezek působit výchovně na návštěvníky a ukázat bohatství naší přírody, které je potřeba chránit Značení NS Smluvená turistická značka naučné stezky je bílý čtverec celkového rozměru 100 x 100 mm se zeleným pruhem o šířce 30 mm vedeným úhlopříčně z levého horního do pravého dolního rohu značky, s mezerou asi 5 mm mezi zeleným pruhem a oběma jím vytvořenými bílými trojúhelníky (Čeřovský 1989). Značení bývá užito jak na jednotlivých panelech naučné stezky, tak i v terénu jako turistické značení trasy, které pomáhá orientovat se v terénu, kudy stezka vede. Toto platí v České republice a v některých dalších státech, ale v jiných zemích může být značení odlišné (viz učební text pro značkaře KČT 2012). 12

13 Obr. 1. Smluvená značka naučné stezky. Zdroj: ( I v rámci České republiky však není vždy toto značení dodržováno je totiž jen doporučené, smluvené. Mnoho naučných stezek je značeno jiným symbolem (kupříkladu tematicky k zaměření stezky lázeňský naučná stezka paraple). Pokud naučná stezka vede již po existující turistické trase, často nebývá značena v terénu smluvenou značkou s úhlopříčným zeleným pruhem kvůli předcházení zmatkům s přespřílišným značením potom je však potřeba upozornit na to, že je takto vedena. Je možno značení stezky také svěřit Klubu českých turistů (Naučnou stezkou.cz, 2008). V roce 2001 byly také Ministerstvem životního prostředí (MŽP), Ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) a Klubu českých turistů (KČT) vytvořeny zásady pro zřizování, značení a údržbu naučných stezek (KČT 2001) Dělení naučných stezek Naučné stezky můžeme dělit hned z několika pohledů. Může to být délka stezky, téma stezky, způsob vedení stezky (zda je okružní či liniová), pro koho je určena (v naprosté většině je to pro pěší turisty, ale je možno se setkat i s naučnými stezkami pro cyklisty či pro vodáky), či podle zřizovatele naučné stezky. Dělení podle délky Čeřovský (1989) nabízí základní dělení naučných stezek do tří kategorií a to na krátké trasy (do délky 5 km), středně dlouhé trasy (5 15 km) a dlouhé trasy (delší než 15 km, tyto stezky také často bývají rozděleny na dílčí etapy). Je to však jen jeden ze způsobů dělení podle délky a tyto hodnoty nejsou platné všude, např. Ham (1992) považuje za typickou délku tzv. self-guided trail, tedy stezky bez průvodce nebo také vzdělávací stezky m a do těchto hodnot typické naučné stezky v České republice nezapadají. Tyto vzdělávací stezky jsou ovšem jiného charakteru, jsou krátké s množstvím informačních panelů na krátké vzdálenosti a jsou typické spíše pro USA a obecně anglosaský svět. Naučné stezky v České republice jsou tzv. švýcarského typu, tedy delší, vedeny náročnějším terénem (Gregorová 2015). 13

14 Dělení podlé tématu stezky Stezky k přírodě (Čeřovský 1989) se zaobírají i problematikou dělení stezek podle jejich tématu. Vedle těch, které se využívají veškeré zajímavosti dané lokality, ať už přírodní či kulturní, rozlišuje také stezky specializované. Vedle stezek ryze přírodních mohou být i stezky historické (památkářské). Z odborných lesnických kruhů vzešla iniciativa k budování četných lesnických naučných stezek, zejména v příměstských rekreačních lesích. Ze zahraničí známe naučné stezky geologické, historickými zahradami a sady vedou stezky parkové. Tradiční / prožitkové naučné stezky Beňková (2010) dělí naučné stezky na dvě skupiny tzv. tradiční naučné stezky a prožitkové nebo interaktivní naučné stezky. Tradiční naučné stezky jsou tvořeny panely, které informují o dané lokalitě či úkazu. Jedinou aktivitou návštěvníka je zde čtení, panel předává znalosti pomocí textu a obrázků. Oproti tomu prožitkové naučné stezky mají k předávání informace návštěvníkovi jiný přístup nepůsobí pouze na vizuální stránku, ale snaží se zapojit komplexně celou osobnost návštěvníka co nejvíce působit na všechny jeho smysly při poznávání a zprostředkovat návštěvníkovi nevšední prožitek z navštívené lokality. Prožitkově laděná naučná stezka není tvořena pouze tabulemi, ale obsahuje zároveň interaktivní prvky jako pohyblivé tabule, skládačky, překážky, úkoly aj. ( ) Hlavním cílem interaktivní naučné stezky je pomocí interaktivních prvků seznámit návštěvníka s okolím a zprostředkovat mu nevšední zážitky, které mohou mít vliv na změnu chování směrem k šetrnému vztahu k přírodě. Panelové / bezpanelové naučné stezky Nejčastěji se v našich podmínkách setkáme s naučnou stezkou, na jejíchž jednotlivých zastaveních se nacházejí panely, které zpravidla podávají informace o místních zajímavostech. To však není pravidlem. Objevují se i naučné stezky, které mají pouze vyznačené číslo zastavení a informace k dané lokalitě se dozvíme například z brožurky či průvodce stezkou, nebo se můžeme setkat s taggovou tabulkou s QR kódem (Růžička 2012). QR kód nebo odkaz na webové stránky může být i doplňkem panelu naučné stezky Panely naučných stezek a jejich typy Informačním panelům se věnuje Ptáček (2012). Jako přednosti panelů vidí jejich relativně snadný návrh a výrobu, poměrně nízkou cenu a nízké provozní náklady, jejich odolnost, možnou rychlou výměnu v případě potřeby a také to, že jsou v provozu bez ohledu na denní či roční dobu. Oproti tomu jako nevýhody uvádí možnost narušení atmosféry místa nevhodným umístěním panelů, jejich postupné podléhání povětrnostním vlivům i přes odolnost či to, že se mohou stát terčem 14

15 vandalismu. Doporučuje průběžnou kontrolu panelů a jejich údržbu, jelikož neudržovaný panel je horší, než žádný panel. Ptáček (2012) také rozvíjí a doplňuje rozdělení panelů na čtyři základní typy, které publikoval Thorsten Ludwig v publikaci Basic Interpretative Skills: The Course Manual (Ludwig 2003). Tyto čtyři základní druhy panelů jsou orientační, regulační, interpretační a informační. V praxi však panely jsou většinou směsí prvků ze všech těchto typů. 1. Orientační panely Jak již název napovídá, tyto panely slouží návštěvníkovi k orientaci v daném území. Zpravidla obsahují mapu nebo plánek lokality. Návštěvníka mohou uvítat, ukázat mu, kde se nachází, co může v lokalitě vidět a kudy se může vydat. Tyto panely obsahují zásadní informace, jsou tedy velmi důležité návštěvník si díky nim může svůj pobyt naplánovat. Návrhu orientačního panelu je třeba věnovat velikou pozornost - musí být lokalizován na vhodném místě, být přehledný a srozumitelný každému návštěvníkovi. 2. Regulační panely Tyto panely návštěvníkům sdělují pravidla, kterými se v lokalitě mají řídit. Často se s nimi setkáme například u vstupů do chráněných území. Některé poskytují pouze textovou část, citaci zákona či vyhlášky, jiné jsou kreativnější - doplněny piktogramy či komiksem. Tyto jsou většinou poutavější. Cílem těchto panelů je probudit v návštěvníkovi pocit zodpovědnosti za území a jeho hodnoty, měly by tedy vysvětlit, jaký smysl pravidla mají a ne se omezit na pouhé zákazy. 3. Informační panely Prostřednictvím informačních panelů jsou propagovány různé programy či akce, které se v lokalitě konají, případně návštěvníky upozorňují na nebezpečí apod. Je potřeba informace podávat jasně a přehledně. 4. Interpretační panely Interpretační panely musí v prvé řadě zaujmout. Jejich úkolem je odhalovat hlavní sdělení, které se týká přírodního a kulturního dědictví. Kromě podávání informací mají za úkol také vyprovokovat návštěvníka k otázkám a k následnému hledání odpovědí. 15

16 2.1.5 Metodika tvorby naučných stezek Pro to, jak naučné stezky vytvářet, neexistuje jednotná metodika. Můžeme se však setkat s publikacemi, které shrnují jednotlivá doporučení, která se při tvorbě naučných stezek osvědčila, s odbornými i laickými články na téma tvorby naučných stezek či přímo s manuály, které udávají požadavky na jednotlivé naučné stezky (pokud mají například být v jednotném designu např. Manuál grafického stylu tiskovin CHKO, AOPK ČR 2008, viz dále). Množství rad a doporučení pro tvorbu panelů a stezek uvádí Trapp, Gross a Zimmerman (1991) v příručce Signs, Trails and Wayside Exhibits. Tyto rady se týkají obecně vlastních panelů, čili jaké písmo je vhodné použít, zda používat symboly, obrázky, také se zabývají teorií barev, dále pak možnostem umístění panelu, jeho vnějšího vzhledu, použitých materiálů, výhodám a nevýhodám jednotlivých materiálů, které se dají pro informační panely využít. Co se týče textu na informačních panelech, přicházejí s pravidlem , což znamená, že návštěvníci by měli informace z panelu získat během 3 sekund (nadpis), 30 sekund (základní informace) a 3 minut (maximální doba čtení veškerého textu panelu). V českém prostředí se pak také setkáme s několika manuály. Mnoho rad předkládá Ptáček (2012). Základem pro tvorbu panelů je podle něj definování návštěvníka, čili to, pro koho budou panely sloužit. Podle toho se pak odvíjí další práce volba grafického řešení, stylu textu či výběr myšlenek, které mají publiku předat hlavní sdělení. Vychází především z Ptáček (2004). Důležité je, aby panel nenudil, byl názorný a jednoduše pochopitelný. V radách ohledně délky textu, jeho členění, velikosti fontu či obrázků se shoduje s Růžičkou (2012, viz dále). Dává důraz i na jednoduchý jazyk, preferuje v textu činný rod před trpným, poukazuje na využití interaktivních elementů pro zaujetí návštěvníka. Radí také v tom, kde jaký panel umístit, včetně povrchu v jeho okolí není žádoucí, aby se po dešti musel návštěvník kvůli čtení vyhýbat bahnu. Důležité je i zmínit Deset zlatých pravidel pro tvorbu interpretace, která také uvádí. Růžička (2012) přibližuje historii naučných stezek v ČR, jejich význam a udává několik základních pravidel pro jejich tvorbu, ke kterým díky své práci v tomto oboru došel. Je jimi například maximální počet 200 slov na jeden panel, text rozdělený do odstavců o maximálně 50 slovech, minimální výška písma 8 mm (30bodový font). Je potřeba maximálně využít titulků pro upoutání pozornosti a do tématu nezahrnovat více než 3 hlavní myšlenky. Hlavní myšlenka by také měla být graficky znázorněna. Ilustrace by měly znázorňovat věci, které nemůžeme vidět či vypadají jinak (jako zbytečné uvádí například foto chráněného stromu v jeho těsné blízkosti), mapy by měly být zjednodušeny. 16

17 Mnohatero tvůrce NS spolu s principy tvorby NS sepsal Michal Skalka z NP Krkonoše (2003). V úvodu jmenuje vhodné typy materiálu pro informační panely, jejich pro a proti při použití v terénu, dále pak již samotné Mnohatero, což sám autor označuje za soubor dobře míněných rad pro tvůrce naučných stezek. Na rozdíl od ostatních autorů uvádí i praktické otázky problémy s vlastníky pozemků, návaznost na zákony (stavební zákon), podzemní komunikace (kvůli zakotvení panelů) aj. V otázce instalace uvádí jako nejvhodnější použití ocelových U profilů v kombinaci se dřevem a ověřený postup sestavení panelů. U problematiky textů se drží podobných zásad, jako výše zásadou jsou maximálně tři informace na panel, co nejjednodušší text bez cizích slov, jako jeden z mála se zmiňuje i o cizojazyčných překladech panelů. Pamatuje i na následnou údržbu panelů, jejich aktualizaci a dává důraz na reklamu. Jako konkrétní příklad je možno uvést manuál a zásady tvorby naučných stezek podle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR). Existuje MANUÁL GRAFICKÉHO STYLU TISKOVIN CHKO - průvodce naučnými stezkami CHKO a AOPK ČR pro tvorbu různých tiskovin CHKO a AOPK ČR, jehož součástí je i manuál pro tištěné průvodce tvorbou naučných stezek (AOPK ČR 2008). Manuál o tabulích vymezuje a definuje základní grafické prvky tabulí (obsahové rozvržení tabule, uvedení loga, název naučné stezky, tiráž tabule a další doplňkové informace a bližší specifikace velikosti písma AOPK ČR). Jsou zde přímo dány charakteristiky panelu naučné stezky, jako poměr stran 3:4, rozměr cm, formát tabulí a orientační členění a rozvržení textu/obrázků. Napevno je určena velikost nadpisu ( bodů), vlastního textu (36 bodů), popisků obrázků (24 bodů), zarovnání textu vlevo, povolený formát obrázků (.tiff,.psd,.eps, či jiné, vždy však s důrazem na kvalitu min. 200 dpi), vzhled loga a názvu tabule, tiráže a doplňkových informací. Písmo, které AOPK ČR pro tabule používá, je Franklin Gothic. Daný je i materiál zde je však na výběr z několika možností (digitální tisk na fólii opatřenou laminací, přímý tisk na materiál, pozinkovaný plech). Metodiku projektování naučných stezek shrnul Otevřel (2010) ve své disertační práci. Ta má sloužit jako užší metodický materiál při navrhování naučných stezek, zejména při jejich trasování, volbě naučného tématu, tvorbě systému značení a výkladových panelů a logotypu: Systematicky zde provází tvorbou naučné stezky od legislativního základu přes návrh stezky, jejího trasování, výběru povrchu, mobiliáře, značení a instalace, nezapomíná ani na bezpečnost návštěvníků. Prostor věnuje také projektování, evidenci, údržbě a propagaci stezek, a dokonce i metodice jejich hodnocení. 17

18 Je potřeba zmínit i práci Činčery, který se dlouhodobě zabývá tvorbou prožitkových naučných stezek (např. Činčera 2007, Beňková, Činčera 2010). Jsou podle něj pro návštěvníka zajímavější, než tradiční naučné stezky, které jsou v našem prostředí běžnější. Snaží se při tvorbě naučných stezek dbát zásad environmentální interpretace Problémy naučných stezek V předchozím oddílu bylo zmíněno množství doporučení a publikací, které se zabývají tvorbou naučných stezek. I přes jejich vysoké množství se stále můžeme setkat i se stezkami, které těmto požadavkům neodpovídají, jsou nezajímavé, neplní svou funkci jako prostředek environmentálního vzdělávání. Často jsou to sice stezky staršího data, z doby, kdy s výrobou stezek ještě nebylo tolik zkušeností či doporučení nebyla tak lehce dostupná, jako v dnešní době, ale i nyní se můžeme setkat se špatně vytvořenou stezkou. Jako nejčastější z problémů, které se objevují v souvislosti s tvorbou panelů, uvádí Ptáček (2012) snahu autorů vměstnat na plochu panelu co nejvíce informací. Panely, které obsahují přemíru textu, nazývá knihami na kůlech a poukazuje na skutečnost, že návštěvníci do přírody zpravidla nechodí za účelem četby. Činčera (2007) uvádí jako nedostatky jednotlivých tabulí to, že často kvůli odborné terminologii textu a množství detailů působí text často těžkopádně a připomíná učebnice. Podle něj většina naučných stezek v ČR oslovuje jen úzkou skupinu návštěvníků ty, se zájmem o poznávání přírody odbornější, přírodovědeckým způsobem. Cituje Bizubovou, která uvádí příklady nevhodných termínů na naučných stezkách z praxe (Bizubová in Činčera 2007). Ptáček (2004) poukazuje na úroveň interpretace na to, že je potřeba zvolit ji tak, aby odpovídala potřebám návštěvníků. Je ideální ji nastavit tak, aby téma bylo zajímavé, nikoli však příliš specializované nebo podrobné. Především upozorňuje na starší přírodovědné naučné stezky, které bývají pro svou přílišnou odbornost nezáživné a působí tak, jako by je psali odborníci pro odborníky. Podle britských zkušeností je problémem i to, že řada panelů je psána jazykem, který používají vysokoškolsky vzdělaní lidé, kdežto sloužit mají široké veřejnosti, pro kterou nemusí být srozumitelné. Doporučují psát jazykem na úrovni dokončeného základního vzdělání Problematika naučných stezek v českém prostředí V současnosti jsou naučné stezky poměrně diskutovaným tématem, na tak malém území, jako je Česká republika, se jich nachází velké množství (Růžička (2012) uvádí počet 400) a stále vznikají nové. I z toho důvodu jsou často tématy závěrečných prací. Tyto se pak zaměřují například na vlastní tvorbu naučných stezek (Richterová 2007, Jurkovičová 2009, Kopecká 2010, Kajzarová 2013, Peterka 2014), projektování (Otevřel 2010), popularizace naučných stezek (Pavlíková 2013), 18

19 hodnocením kvality panelů (Gregorová 2014), mapování (Czepczorová 2011), jejich výzkumu z pohledu environmentální interpretace (Beňková 2010), současnému stavu (Luštický 2009) či jen jejich popisem (Rozsypalová 2011). Na Univerzitě Karlově se setkáme s množstvím prací zaměřených na projekty cyklistických naučných stezek ve stylu brožury (Dvořák 2010, Holasová 2010, Tesařová 2013, Šnajdr 2016 aj.). Z různých iniciativ vznikají také webové stránky, které se snaží naučným stezkám věnovat. Často jsou však tvořeny pouze nadšenci, nejsou již aktuální, nebo nejsou tvořeny systematicky. Bohužel neexistuje žádný celorepublikový seznam naučných stezek, žádná evidence, kde by bylo možno sledovat jejich počet, stav, umístění apod. Na webové stránce je možno dohledat seznam naučných stezek na Moravě. Jeho vytvoření bylo součástí projektu Příroda nezná hranic, který však již skončil, a tak ani stránky, ani seznam stezek není aktualizován. Můžeme zde však o stezkách najít základní informace, jako je jejich délka, zaměření nebo zřizovatel ( cit. 2015). Další bohužel už neaktualizovanou stránkou je který informoval o otevření nových naučných stezek. Server se snaží o vytvoření seznamu naučných stezek v rámci celé ČR doplněný fotografiemi, s prokliky na webové stránky jednotlivých stezek. Naneštěstí, i tyto stránky působí neaktualizovaně a neudržovaně. Bývají také vydávány brožury o naučných stezkách nebo turistické průvodce naučnými stezkami, ať už pro každou jednotlivou stezku, nebo například v určitém regionu. Jejich nevýhodou je ovšem zastarání informací. Přesto je třeba jmenovat alespoň Naučné stezky Zlínského kraje, vydané Krajským úřadem Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství v roce Hodnocení kvality naučných stezek Stejně jako metodika tvorby naučných stezek, ani jejich metodiky hodnocení jejich kvality není sjednocena. Ptáček (2012) hovoří o sledování úspěšnosti interpretace (nejedná se tedy přímo hodnocení naučných stezek, avšak tyto metody se zde dají aplikovat). Tyto metody dělí na nepřímé a přímé. Za nepřímé metody sledování úspěšnosti interpretace uvádí pozorování, kdy doporučuje vytvořit si škálu, podle které určíme, jak se návštěvníci chovají, jak reagují na panel. Potom je možno spočítat, jaké procento návštěvníků se u panelu zastavilo. Také je možno porovnat průměrný čas strávený u panelu s časem, který je potřeba k jeho přečtení, zde je ovšem potřeba uvážit, že ne vždy delší čas musí znamenat hloubku zájmu, naopak může svědčit třeba o špatně pochopitelném textu. 19

20 Navrhované přímé metody při sledování úspěšnosti interpretace jsou rozhovory nebo dotazníková šetření. Formální rozhovory jsou často používanou metodou, jejich nevýhodou je ale časová náročnost a možnost získání zkreslené informace. Neformální rozhovory jsou ještě náročnější, není zde dána osnova otázek. Nejpoužívanější metodou jsou však dotazníky. Nejvhodnější je podle Ptáčka kombinace otevřených a uzavřených otázek, kdy data získaná z uzavřených otázek lze jednoduše statisticky vyhodnotit, data z otevřených otázek potřebují složitější analýzu, obzvlášť při větším počtu respondentů, ovšem takto je možno získat zajímavé informace. Metodiku pro hodnocení interpretace vytvořili Masters, Carter (1999). Ta je součástí průvodce pro výzkum a hodnocení interpretace místního dědictví, který byl vydán v rámci Highland Interpretive Strategy Project (Projekt interpretační strategie Skotské vysočiny). Tato metodika hodnocení kvality interpretace je založena na hodnocení daných kritérií, které se liší podle interpretačního média navrhují rozdílné přístupy pro panely/letáky/výstavy a pro audiovizuální média. Pro hodnocení panelů slouží formulář č. 3 v příloze této publikace. Tuto metodiku v podmínkách ČR ve své diplomové práci ověřovala Gregorová (2014). Systém hodnocení naučných stezek pro svou disertační práci vytvořil Otevřel (2010). Zde charakterizoval 11 atributů navrhované stezky, které hodnotil body od 1 do 5, kde 1 znamenala nejlepší stav a 5 nejhorší stav. Tyto atributy by se jistě daly využít při hodnocení již existujících naučných stezek. Prakticky se také využívá počítání návštěvníků pomocí fotopastí na jednotlivých stezkách, zde však není možno určit, zda návštěvníci přišli číst naučnou stezku, nebo jim tato trasa slouží pouze jako výletní. Tato metoda také sleduje jen počet osob, které trasu navštívily, neřekne nám však nic o její kvalitě. 2.2 Interpretace místního dědictví Interpretace místního dědictví, jinak též environmentální interpretace, je obor, jehož cílem je pomoci ocenit návštěvníkům kvality a hodnoty určitého místa. Naučné stezky jsou jedním z nejběžnějších prostředků právě tohoto oboru. V českých podmínkách je tento obor poměrně málo rozšířený (proto se setkáváme častěji s tzv. tradičními stezkami ), ale v anglosaských zemích je naopak běžné, že jsou naučné stezky a jejich panely projektovány právě podle metodik environmentální interpretace. V posledních letech se však stezky, navrhované podle těchto metodik, objevují i v tuzemsku, stejně tak jako literatura, věnovaná této problematice. Přestože většina naučných stezek z těchto principů nevychází, považuji za důležité interpretaci místního dědictví alespoň okrajově zahrnout do této práce. 20

21 V českém prostředí se používají oba termíny, a to jak interpretace místního dědictví, tak environmentální interpretace. Jsou brány jako synonyma, proto ani v této práci mezi nimi nerozlišuji. V definicích a citacích jsou použity termíny, které použil autor Definice interpretace místního dědictví Za otce moderní environmentální interpretace bývá označován Freeman Tilden ( ). Ten ji definuje jako vzdělávací aktivitu, která odkrývá hlubší smysl a vztahy za pomoci původních objektů, přímé zkušenosti a ilustrativních prostředků, raději než jednoduché předání faktické informace (Tilden 2007). S touto definicí se setkáváme téměř ve všech stěžejních dílech zabývajících se interpretací (například Ham 1992, Ham 2013, Ptáček 2012). Podle Tildena by měla být interpretace činnost, odhalující návštěvníkům, kteří po této službě touží, něco z krásy a kouzla, inspirace a duchovního obsahu, jež leží za tím, co mohou sami vnímat svými smysly. (Špaček in Ptáček 2012) Pokračovatelem Freemana Tildena byl Don Alridge, který byl protagonistou interpretace místního dědictví ve Velké Británii. Podle něj je definicí interpretace umění vysvětlit význam místa návštěvníkům s cílem podpořit myšlenku jeho ochrany (Alridge in Ptáček 2012) Ptáček (2012) říká, že Interpretace je oborem, který sice vzdělává návštěvníky, ovšem nenásilným a neformálním způsobem. Provokuje jejich zájem, odkrývá jim souvislosti a hledá vztah mezi jejich světem a předmětem interpretace. Podstatné je, že interpretace nezahlcuje, nepoučuje a nenudí. V příručce Interpretace místního dědictví: Příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí, kterou z anglického originálu od Cartera (1997) do češtiny přeložil a doplnil Ptáček (2004) nalezneme tuto charakteristiku interpretace: Celá interpretace je cesta, jako pomoci ostatním lidem ocenit něco, o čem jste přesvědčení, že si zaslouží jejich pozornost. Dále také zmiňuje, že interpretace přispívá k hlubšímu poznání místa, ve kterém lidé žijí, čímž pomáhá posilovat komunitu, ale může i významně přispět k jejímu blahobytu. Kvalitní interpretace je totiž hlavním předpokladem rozvoje šetrných forem cestovního ruchu založených na poznávání a odhalování místních půvabů, které bez náležitého výkladu často zůstávají nepovšimnuty nebo nedoceněny. V tomto pohledu je tedy kladen důraz na interpretaci jako na prostředek posílení místní identity, a tímto také k regionálnímu rozvoji, například na poli cestovního ruchu, což může mít následně návaznost na místní ekonomiku. 21

22 V předmluvě, kterou ke čtvrté edici Tildenova stěžejního díla Interpreting our Heritage píše R. Bruce Craig, je zmíněno, že definic interpretace je pravděpodobně tolik, jako samotných interpretátorů. Jako nejnovější pak uvádí definici Národní asociace pro interpretaci (National Association for Interpretation): interpretation is a mission-based communication process that forges emotional and intellectual connections between the interests of the audience and the meanings inherent in the resource (interpretace je komunikační proces, který tvoří emocionální a myšlenkové vztahy mezi zájmem publika a vlastním významem zdroje (interpretace)). Podle něj v této definici lze stále zachytit původní definici Tildena, její jednoduchost a zároveň komplexnost (Craig in Tilden 2007). 22

23 3 VYMEZENÍ ÚZEMÍ Obr. 2. Vymezení území Zlínského kraje v rámci České republiky. Samosprávné kraje v České republice byly zřízeny na základě ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který stanoví názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů a pro vyšší územní samosprávné celky stanoví označení kraje. Kraje definitivně vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev. Zlínský kraj je se svou rozlohou km 2 čtvrtý nejmenší kraj v České republice (Zlínský kraj, 2012). Na severu kraj sousedí s Moravskoslezským krajem, na severozápadě s Olomouckým krajem a na jihozápadě s Jihomoravským krajem. Jihovýchodní hranice je zároveň hranicí se Slovenskou republikou a to s Trenčianskym a Žilinským krajem. V kraji žije obyvatel (k , ČSÚ 2015). Kraj se rozkládá na území čtyř okresů okresu Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště a Kroměříž. K 1. lednu 2003 byly zrušeny okresní úřady a od té doby se území samosprávných krajů pro účely státní správy dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností. Těch je ve Zlínském kraji celkem 13 (bývalá okresní města Zlín, Vsetín, Kroměříž, Uherské Hradiště, a dále Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Luhačovice, Otrokovice, Rožnov pod Radhoštěm, Uherský Brod, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí a Vizovice). 23

24 3.1 Fyzickogeografická charakteristika Jelikož naučné stezky jsou často vedeny krajinou, která je zajímavá z fyzickogeografického hlediska (velká část obsahu panelů naučných stezek je zaměřena na přírodní zajímavosti, ať už živou či neživou přírodu), je nutno zde zmínit tyto charakteristiky, charakter přírodních podmínek má totiž na obsah naučných stezek zásadní vliv Geomorfologické členění Zlínský kraj leží ve dvou geomorfologických provinciích, a to v provincii Západní Karpaty, která se rozkládá na většině jeho území, a v provincii Západopanonská pánev, jež do kraje zasahuje v jeho jihozápadní části. O geomorfologii podrobně píše Demek (2006), z jehož díla je zde čerpáno. Z provincie Západní Karpaty se zde nacházejí geomorfologické subprovincie Vněkarpatské sníženiny a subprovincie Vnější Západní Karpaty. Z Vněkarpatských sníženin zde najdeme geomorfologický celek Hornomoravský úval. Jedná se o protáhlou sníženinu tvořenou příkopovou propadlinou vyplněnou neogenními a kvartérními usazeninami. Severní část kraje zaujímají geomorfologický celky podsoustavy Západních Beskyd, a to Moravskoslezské Beskydy, Rožnovská brázda a Hostýnsko-vsetínská hornatina. Moravskoslezské Beskydy jsou nejseverněji položeným geomorfologickým celkem kraje. Jejich hřeben je zároveň hranicí kraje s Moravskoslezským krajem. Jedná se o členitou hornatinu, budovanou flyšovým souvrstvím jílovců, pískovců a slepenců. Pro jižní část je příznačná hustá stržová síť. Nejvyšším vrcholem Moravskoslezských Beskyd v rámci rozlohy kraje je Čertův Mlýn (1205 m n. m.), což je zároveň i nejvyšší vrchol Zlínského kraje. Rožnovská brázda, ležící jižně od Moravskoslezských Beskyd, je sníženina ze složitě zvrásněných souvrství jílovců, pískovců a slepenců. Povrch je erozně denudační se stopami mladotřetihorního zarovnání, četnými slepencovými a pískovcovými tvrdoši (např. Láz, Chlácholov, Lipůvka), periglaciální mrazové sruby a strukturní terasy, rozsáhlé sesuvy (Rysová). Nejvyšším vrcholem je Poskla (576 m). Posledním geomorfologickým celkem Západních Beskyd ve Zlínském kraji je Hostýnskovsetínská hornatina. Jedná se o plochou hornatinu s výškovou členitostí m, která je rozdělená hlubokým údolím Vsetínské Bečvy na Hostýnské vrchy a Vsetínské Vrchy 1. Je složena z hornin karpatského flyše, jsou zde četné sesuvy, množství pískovcových skalních útvarů (Jarcovská 1 od ledna 2014 přejmenovány ČÚZK na Vsetínské Beskydy (ČSOP Salamandr 2014) 24

25 kula), vyšší části zalesněny. Nejvyšším vrcholem je Vysoká (1024 m), na jejíchž svazích pramení obě Bečvy. Další geomorfologickou oblastí v kraji je Západobeskydské podhůří s geomorfologickým celkem Podbeskydská pahorkatina. Jedná se o členitou pahorkatinu úpatního typu flyše. Nachází se zde neogenní sedimenty a kvartérní pokryvy, převážně erozně denudační. Je budována křídovými a paleogenními flyšovými horninami vnější skupiny příkrovů. V geomorfologické oblasti Slovensko-moravské Karpaty se nacházejí celkem tři geomorfologické celky, zasahujícího do studovaného kraje, a to Javorníky, Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina. Javorníky jsou tvořeny flyšovými komplexy jílovců a pískovců. Ústřední hornatinný hřbet je rozčleněn dílčími horskými rozsochami, nalezneme zde zbytky zarovnaných povrchů, příčná sedla (Lemešná, Papajské, Makovské). V Pulčinské hornatině se nachází množství skalních útvarů s pseudokrasovými útvary. Četné sesuvy. Nejvyšším vrcholem na české straně je Javorník (1019 m). Vizovická vrchovina je tvořena zvrásněnými horninami magurského flyše, omezeně také mezozoickými a neogenními sedimenty a neovulkanity. Nalezneme zde erozně denudační reliéf, diferenciovaný v závislosti na odolnosti a úložných poměrech hornin, při okrajích se projevují vlivy mladé zlomové tektoniky. Také se zde setkáme se zbytky zarovnaných povrchů, výsledky intenzivní kvartérní modifikace, kryopedimenty, asymetrickými údolími, sesuvy, v centrální části s pískovcovými skalními útvary. Nejvyšší horou je Klášťov (753 m). Bílé Karpaty jsou plochá hornina, tvořena pískovci a jílovci magurského flyše a neovulkanity, na slovenské straně jsou její součástí vápence bradlového pásma. Reliéf tohoto geomorfologického celku je členitý, erozně denudační. Častá inverze georeliéfu, zbytky zarovnaných povrchů, četné sesuvy. Nejvyšším vrcholem je Velká Javořina s nadmořskou výškou 970 m. V západní části kraje zasahují do území Středomoravské Karpaty, a to Chřiby, Litenčická pahorkatina a Kyjovská pahorkatina. Chřiby jsou členitá vrchovina tvořená paleogenní jílovci, pískovci a slepenci. Jedná se o kernou vrchovinu elipsovitého tvaru s intenzivními neotektonickými zdvihy, většinou úzkými, často strukturně podmíněnými rozvodními hřbety, hlubokými údolími a intenzivní periglaciální modelací s četnými skalními útvary. Nejvyšší horou je Brdo (587 m). Kyjovská pahorkatina je tvořena převážně paleogenními jílovci a pískovci. Georeliéf je mírně zvlněný, pahorkatinný a vrchovinný s plochými rozvodními částmi terénu a širokými, vesměs úvalovitými a neckovitými údolími. 25

26 Litenčická pahorkatina je tvořena paleogenními a miocenními usazeninami, a to převážně jíly, jílovci, písky, štěrky a pískovci, zčásti překryté spraší. Erozně denudační vrchovinný a pahorkatinný povrch je ovlivněn výraznou tangenciální a radiální tektonikou. Dolnomoravský úval je geomorfologickým celkem provincie Západopanonská pánev, subprovincie Vídeňská pánev, oblasti Jihomoravská pánev. Tato sníženina má rovinný a pahorkatinný povrch na neogenních a kvartérních usazeninách. Její osu tvoří dyjsko-moravská niva, která je lemována terasami a nížinnými pahorkatinami, pískovými přesypy. Obr. 3. Geomorfologické jednotky Zlínského kraje Geologické poměry Nejstarší částí kraje jsou Moravskoslezské Beskydy, jež vznikly v druhohorách, a to v křídě během mořské sedimentace, kdy se ukládaly pískovce, jílovce a slínité vápence, jež vytvořily flyš. Během paleogénu docházelo k ukládání jílovců, pískovců a slepenců. Mezi paleogénem a neogénem došlo k vyvrásnění celé oblasti alpinským vrásněním. 26

27 Během neogénu pokračovala sedimentace v oblasti Vídeňské pánve. Ukládaly se zde mořské štěrky, jíly, vápence a sádrovce. Ve čtvrtohorách se ve flyšovém pásmu dotvářela pohoří (Beskydy, Chřiby aj.). Probíhal odnos zvětralin a také modelace krajiny říční erozí. Usazovaly se váté písky a spraše. Začala tvorba říční sítě a v údolích řek se začaly formovat říční terasy. Během holocénu docházelo k dotvoření tvaru říční sítě a k tvorbě půd (Herink 2000). Kvartérní hlíny, spraše, písky a štěrky nalezneme v nejnižších oblastech v oblasti Hornomoravského a Dolnomoravského úvalu a v jejich blízkém okolí (část Litenčické pahorkatiny a Vizovické vrchoviny), a také v údolí řeky Bečvy v oblasti Podbeskydské pahorkatiny. V okolí těchto kvartérních hornin se nacházejí třetihorní uloženiny písků a jílů. Většinu území pak tvoří terciérní horniny, především horniny karpatského flyše souvrství pískovců, jílovců a slínitých vápenců. V oblasti Moravskoslezských Beskyd jsou to potom horniny mezozoického stáří, taktéž vyvrásněny alpinským vrásněním (Herink 2000). Obr. 4. Geologické poměry Zlínského kraje. 27

28 3.1.3 Hydrologické poměry Území Zlínského kraje náleží do úmoří Černého moře, z většiny do povodí řeky Moravy, částečně (na jihozápadě) do povodí Váhu, do kterého se vlévá řeka Vlára. Morava je zde zároveň největší řekou co do průtoku s tokem dlouhým 55 km na území kraje, s ročním průtokem 55,36 m 3 /s (stanice ve Spytihněvi) (ČHMÚ 2016). Jejím významným přítokem je Bečva, vznikající ve Valašském Meziříčí soutokem Vsetínské Bečvy (59 km) a Rožnovské Bečvy (38 km). Řeka Bečva se do Moravy vlévá nedaleko města Přerov a její délka na území kraje je 9,6 km (z jejích celkových 61 km). Dalšími významnými přítoky Moravy jsou například Dřevnice (40 km) nebo Olšava (43 km). Nejdelší umělou vodní cestou je Baťův kanál, jehož délka (od Otrokovic do Skalice) je v současnosti přibližně 53 km. Z části jsou jeho úseky vedeny řekou Moravou, na ostatních místech je uměle vyhlouben. Rozdíl výšek na této vodní cestě vyrovnává 13 zdymadel, z nichž 11 je plně automatizováno s možností ovládání prostřednictvím dálkového ovladače. Plavební hladina je také udržována 13 jezy. (Baťův kanál 2015) Největšími vodními plochami jsou jezera vzniklá záplavou štěrkovišť u Ostrožské Nové Vsi (350 ha). Jedná se celkem o tři nádrže, z nichž největší je Těžební jezero (230 ha), dále vodárenská nádrž (90 ha, využívána jako zásobárna pitné vody) a Kunovská tabule (40 ha) (Strany potápěčské 2011). Největší přehradní nádrží kraje je Slušovická přehrada s objemem 9,949 mil. m³. Leží na toku Dřevnice a její význam je především vodárenský. Výstavba této nádrže probíhala od začátku roku 1972 do října 1976 s tím, že přehrada se začala napouštět již na podzim Přehrada byla do plného provozu uvedena roku 1978 (Povodí Moravy 2015). Druhou největší nádrží je Karolinka s objemem 7,395 mil. m³. Leží na vodním toku Stanovnice. Byla vybudována jako zásobárna pitné vody pro Vsetínsko a okolí a byla uvedena do provozu v roce Voda z tohoto vodního díla patří k nejkvalitnějším v povodí Moravy. V povodí Stanovnice nejsou téměř žádné vesnice, které by ji znečisťovaly, vyskytuje se zde pouze roztroušená zástavba a také se zde nesetkáme téměř se žádným průmyslem či velkými zemědělskými podniky (Povodí Moravy 2015). Za zmínku stojí také přehrada Bystřička s objemem 4,580 mil. m³, ležící na vodním toku řeky Bystřičky. Je to jedna z nejstarších přehradních hrází v ČR její výstavba probíhala v letech Jedná se o první přehradu budovanou v oblasti karpatského flyše. Dnes přehrada slouží 28

29 převážně k ochraně před povodněmi a k rekreaci. Zajímavostí je, že vodní dílo Bystřička je kulturní památkou ČR a to díky jedinečnosti svého architektonicko-urbanistického řešení a technického vybavení (Povodí Moravy 2015) Klimatické poměry Díky členitému terénu kraje a jeho geomorfologické pestrosti, jež sahá od nížin Dolnomoravského úvalu až po vrcholky Moravskoslezských Beskyd, se v něm setkáme se všemi třemi klimatickými oblastmi teplou, mírně teplou i chladnou (Mráčková et al. 2010). Teplá klimatická oblast, nacházející se především v Dolnomoravském úvalu a v jeho okolí, je charakterizována průměrnými ročními teplotami mezi 8,5 9,5 C a srážkovým úhrnem mm. Jsou zde zastoupeny teplé klimatické oblasti T2 a T4. Mírně teplá klimatická zasahuje na vrcholové části Litenčické pahorkatiny a Chřibů, Podbeskydskou pahorkatinu, a podstatnou část Vizovické vrchoviny, Hostýnských vrchů, Bílých Karpat a nižší polohy Javorníků. v této oblasti dosahují průměrné roční teploty 6 8 C a srážky mm. Mírně teplých klimatických oblastí je zde zastoupeno celkem šest: MT2, MT5, MT7, MT9, MT10 a MT11. Nejvyšší části kraje vrcholové části Bílých Karpat, Javorníků a Moravskoslezských Beskyd leží v chladné klimatické oblasti. Chladná klimatická oblast se vyznačuje průměrnými ročními teplotami nižšími než 6 C a ročními úhrny srážek mm (Quitt in Tolasz 2007). Charakteristiky klimatických oblastí viz Příloha 1. 29

30 3.1.5 Půdy Obr. 5. Půdní typy Zlínského kraje. V nejvýše položených polohách kraje (vrcholy Moravskoslezských Beskyd, okolí Vysoké v Hostýnsko-vsetínské hornatině) se setkáme s podzoly. Dále je velká část hornatin, vrchovin a pahorkatin pokryta různými druhy hnědých půd jedná se o nižší polohy Moravskoslezských Beskyd, Hostýnsko-vsetínskou hornatinu, Javorníky, Bílé Karpaty, Vizovickou vrchovinu a část Chřibů. V nivách řek Bečva a Morava se nacházejí nivní půdy, jež vybíhají také do linií jejich přítoků. V blízkosti nivy řeky Moravy jsou také hnědozemě a černozemě. Místy se nacházejí vzácnější druhy půd, jako pararendziny na jihu kraje, pelosoly na západě Litenčické pahorkatiny nebo pseudogleje v středoseverní části kraje v Podbeskydské pahorkatině Biogeografické členění Dle Culka (2013), z jehož práce v této kapitole vycházím, náleží území Zlínského kraje celkem 13 bioregionům, z nichž většina přísluší do západokarpatské podprovincie. Dva z nich, Dyjsko-moravský bioregion (4.5) a Hodonínský bioregion (4.4), jsou součástí severopanonské podprovincie. 30

31 Prvním z bioregionů západokarpatské podprovincie je bioregion 3.1 Ždánicko-Litenčický. Tento bioregion má charakter přechodu mezi typickými částmi západokarpatské a severopanonské podprovincie. Dominuje zde 3. dubovo-bukový vegetační stupeň, reprezentovaný karpatskými bučinami nižších poloh, a v nižších polohách se vyskytuje 2. bukovo-dubový vegetační stupeň, jež odpovídá dubohabřinám. V současnosti jsou zastoupeny komplexy dubohabrových a bukových lesů, jako nelesní krajina převažuje orná půda, časté jsou sady a teplomilné trávníky na strmých svazích. Typickým tvarem lesů jsou zde předržené pařeziny, v nejvyšších polohách pak celky bohatých květnatých lučin. Další bioregion, který zabírá téměř celý geomorfologický celek Chřiby, je 3.2 Chřibský bioregion. Je charakterizován typickou biotou západokarpatského bukového lesa (3. a 4. vegetační stupeň). Vegetací bioregionu jsou květnaté bučiny, v menší míře i dubohabrové háje. V současnosti zde dominují bučiny a jehličnaté kultury. Na odlesněných částech se nacházejí travní porosty, na okrajích bioregionu i orná půda. Na východě jižní Moravy leží Hlucký bioregion 3.3. Zabírá jižní polovinu geomorfologického celku Vizovická vrchovina. Bioregion je tvořen teplou pahorkatinou na slínitém flyši, v lesích převažuje biota karpatského podhůří, kdežto mimo les pronikají panonské prvky. Leží v 2. bukovo-dubovém a v 3. dubovo-bukovém vegetačním stupni. V současnosti zde dominuje orná půda, členěná větrolamy, louky jsou zachovány ve fragmentech, lesy jsou kultury rozmanité dřevinné skladby se zachovanými celky smíšených doubrav. Místy se nyní nacházejí vinice. Na východě se rozkládá Hranický bioregion 3.4, kde dominuje biota 3. dubovo-bukového vegetačního stupně. Převažují dubohabrové háje, jsou zde však zastoupeny i květnaté bučiny, bikové bučiny a acidofilní doubravy. Ve flóře i fauně dochází ke styku karpatských a hercynských prvků. Lesy dnes tvoří 13 % povrchu bioregionu, převažují jehličnaté kultury a dubohabřiny. Většinu bioregionu zabírá orná půda, travních porostů je méně. Malou částí do studovaného kraje zasahuje i 3.5 Podbeskydský bioregion. Zde převažuje 4. bukový vegetační stupeň, na jižních svazích i 3. dubovo-bukový vegetační stupeň. Území je tvořeno mozaikou hájové bioty a karpatského bukového lesa. V současnosti převažuje orná půda, hojné jsou vlhké louky, v lesích kulturní smrčiny. Na jihovýchodní hranici se nachází Bělokarpatský bioregion 3.6, jehož převážná část leží ovšem na Slovensku. Převažuje zde biota 4. bukového vegetačního stupně. Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny a dubohabřiny. Od severovýchodu proniká horská biota. Charakteristická je absence jedle, přítomnost suťových lesů a horských druhů na vrcholech. Asi polovina území je zalesněna 31

32 a většina lesních porostů si zachovala druhovou skladbu. Nelesní plochy byly v minulosti využívány především jako louky a pastviny, za minulého režimu byly zorány a odvodněny, ale nyní jsou opět zatravněny a slouží jako pastviny. Díky ochraně přírody jsou zde také udržovány květnaté orchidejové louky. Severní polovinu Vizovické vrchoviny zabírá bioregion Zlínský 3.7. Dominuje zde ochuzená biota karpatského lesa (3. a 4. vegetační stupeň), vegetaci tvoří dubohabrové háje a květnaté lučiny. V současnosti jsou hojné smíšené lesy s převahou nepůvodního smrku a borovice s fragmenty bučin a habřin. Krajina je tvořena mozaikou lesů, luk a pastvin. Severně od Zlínského bioregionu leží Hostýnský bioregion 3.8. V bioregionu dominuje biota 4. a 5. vegetačního stupně, tvořená karpatskými bučinami, suťovými lesy a jejich náhradními společenstvy. Asi 71 % území je zalesněno, bučiny jsou poměrně hojné, z lesů však vymizela porosty jedlí. Dnes převažují kulturní smrčiny, často s příměsí listnatých stromů. V bezlesí převažují louky a pastviny. Javorníky a část Vsetínských vrchů zabírá Vsetínský bioregion 3.9. Je tvořen dlouhými hřbety na pískovcovém flyši s řadou rozsoch. Nalezneme zde především typickou západokarpatskou biotu převážně 5. vegetačního stupně, do níž od severovýchodu pronikají horské prvky. Vegetace je tvořena květnatými bučinami s ostrůvky acidofilních horských bučin. V lesích je charakteristické velké zastoupení jedle. Typická jsou společenstva horských luk a pastvin. Lesy tvoří více než 50 % pokryvu, a to především vysazené smrčiny, které jsou však po poškození imisemi od roku 1996 nahrazovány přirozenější skladbou. Severní část kraje pokrývá Beskydský bioregion 3.10, který mimo jiné zabírá geomorfologický celkem Moravskoslezské Beskydy. Jedná se o jediný bioregion s převažující horskou západokarpatskou biotou na území České republiky. Charakteristické je zastoupení vegetačních stupňů 4. bukového -7. smrkového. Typické je zastoupení suťových lesů, horských bučin a podmáčených smrčin ve vyšších polohách. Lesy pokrývají 82 % bioregionu, a to z 50 % jehličnaté. V bezlesých částech nalezneme travní porosty a pastviny. V rámci Hornomoravského úvalu leží Kojetínský bioregion Je tvořen širokou nivou s regulovanými řekami a náleží do 2. vegetačního stupně. Biota má charakter nivních společenstev, v nichž se mísí vlivy jak karpatské, tak hercynské podprovincie. Od jihu zde zasahují také teplomilné druhy. V současnosti převažují pole, komplexy lužních lesů, zbytky luk a rybníky s bohatou faunou. Lesy zabírají asi 17 % plochy bioregionu, převažuje v nich přirozená druhová skladba tvrdého luhu (javor babyka, zbytky jilmů, dub letní, jasan ztepilý), místy nahrazeno kulturami topolů. 32

33 Ze severopanonské podprovincie zde zasahuje především 4.5 Dyjsko-moravský bioregion. Tento zabírá široké nivy, náležící z většiny do 1. vegetačního stupně, s jasným vztahem k panonské provincii. Jsou zde zachovány komplexy lužních lesů a nivní louky. V současnosti zde převažuje orná půda na odvodněných pozemcích, lesy zabírají asi 25 % plochy. Místy se zachovaly nebo byly obnoveny louky. Minimální plochou zde také zasahuje Hodonínský bioregion 4.4 s biotou 1. dubového a 2. bukovo-dubového vegetačního stupně. Jeho biotu tvoří acidofilní a teplomilné doubravy na píscích s ostrovy olšin a slatin. Obr. 6. Bioregiony Zlínského kraje Ochrana přírody Zlínský kraj má velkou rozlohu chráněného krajinného území. Velkoplošná území zahrnují dvě chráněné krajinné oblasti, Beskydy a Bílé Karpaty, která zahrnují zhruba 30 % území. CHKO 33

34 Bílé Karpaty patří mezi šest biosférických rezervací UNESCO v republice. Na území kraje se také nachází množství přírodních rezervací a přírodních památek. CHKO Beskydy Chráněná krajinná oblast Beskydy byla vyhlášena 5. března 1973 vládním výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j. 5373/1973. Jedná se o největší chráněnou krajinnou oblast České republiky. Důvodem k vyhlášení této CHKO byly především její výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů s výskytem vzácných karpatských živočišných a rostlinných druhů. Dále jsou předmětem ochrany druhově pestré louky a pastviny a unikátní povrchové i podpovrchové pseudokrasové jevy). Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu, která vznikla historickým soužitím člověka s touto hornatou krajinou (valašská kolonizace a pasekářské osídlení, pastva ovcí na vrcholech apod.). Význam této CHKO je zdůrazněn vyhlášením 59 maloplošných zvláště chráněných území. V rámci budování evropské soustavy chráněných území Natura 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita a v roce 2005 zde byly zřízeny 2 ptačí oblasti Beskydy a Horní Vsacko (AOKP ČR 2015). CHKO Beskydy je rozdělena na čtyři zóny podle vzácnosti přírodních hodnot. Více než 5 % území CHKO tvoří 1. zóna ochrany. Zde jsou chráněny přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy. Jedná se zejména o zvláště chráněná území (a jejich návrhy), nadregionální biocentra a hodnotná regionální biocentra. 2. zóna CHKO tvoří téměř 40 % její rozlohy. Zde jsou zařazovány zejména málo pozměněné lesní porosty, extenzivní polopřirozené louky a pastviny, regionální biocentra nebo území s výskytem zvláště chráněných organismů, také zde patří rozptýlená zástavba s dochovanými prvky původní architektury. 3. zóna ochrany zabírá polovinu území CHKO. Zde jsou řazeny území s člověkem pozměněnými ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky využívané, hospodářské lesní monokultury, zemědělské pozemky jako intenzivní louky a pastviny, menší obce nebo rozptýlená zástavba, také oblasti s rekreačními aktivitami. Nejmenší ochranu má 4. zóna. Té je však pouze 4,6 % rozlohy. Zde jsou k nalezení člověkem silně pozměněné ekosystémy nebo souvisle zastavěná území (Valašská krajina 2014). 34

35 Obr. 7. Zonace CHKO Beskydy (Zdroj: CHKO Bílé Karpaty Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j /80 ze dne (o rok dříve založena CHKO Biele Karpaty na Slovensku jedná se o bilaterální CHKO). Celá oblast byla po mnoho staletí kultivována člověkem, a proto představuje zvláštní případ mezi chráněnými územími. Jsou zde dochovány mimořádně cenné přírodní hodnoty. Historická odlesnění Bílých Karpat měla často charakter citlivých úprav vzhledem k zdejším přírodním podmínkám. Díky tomu se zde nacházejí rozsáhlé květnaté louky s roztroušenými dřevinami, které představují typický ráz místní krajiny. Tyto louky jsou pozoruhodné především díky bohatosti rostlinných společenstev s vysokým zastoupením ohrožených druhů rostlin. Bílé Karpaty tak patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy. V rámci programu Člověk a biosféra organizace UNESCO byly Bílé Karpaty zařazeny mezi evropské biosférické rezervace. Také se v její oblasti nachází dalších 52 maloplošných zvláště chráněných území, což jen potvrzuje její významnou hodnotu (AOPK ČR 2015). CHKO Bílé Karpaty je rozdělena taktéž do 4 zón, se stejnými charakteristikami jako v případě CHKO Beskydy. 35

36 Obr. 8. Zonace CHKO Bílé Karpaty (Zdroj: Socioekonomická charakteristika Obyvatelstvo K žilo v kraji obyvatel (ČSÚ 2015). Bohužel, počet obyvatel v kraji v posledních letech stále klesá, a to jak kvůli záporným hodnotám přirozeného přírůstku, tak i kvůli zápornému migračnímu saldu. Přirozený přírůstek v kraji za rok 2014 byl -521 (za obyvatel, za obyvatel), úbytek stěhováním za rok (za rok obyvatel, za rok obyvatel). Co se týče rozložení obyvatel v okresech, nejvíce jich bylo k : 2014 v okrese Zlín ( ), pak Vsetín ( ), Uherské Hradiště ( ) a nejméně v okrese Kroměříž ( ). V kraji je díky blízkosti k hranici se Slovenskem i podíl cizinců, obzvláště pak Slováků. K zde bylo celkem cizinců, což je 1,4 % z obyvatelstva. Z nich je zde nejvíce Slováků 46 %, následně Ukrajinců (11 %), Vietnamců (9,4 %), Poláků (3,9 %) a Mongolů (3,4 %). (ČSÚ 2015). Populace je z velké části tvořena venkovským obyvatelstvem. V kraji se nenachází žádné město s více než obyvateli. (Zlínský kraj 2016). Krajské město Zlín mělo k obyvatel , druhé největší město podle počtu obyvatel byla Kroměříž (29 035), Vsetín (26 504), Uherské Hradiště (25 287), což jsou bývalá okresní města. Kromě nich mělo počet obyvatel vyšší 36

37 než jen město Valašské Meziříčí (22 630). Nad obyvatel pak měly města Otrokovice (18 253), Uherský Brod (16 631), Rožnov pod Radhoštěm (16 584) a Holešov (11 602) (ČSÚ 2015). 3.3 Cestovní ruch Jako jeden z důležitých aspektů je nutno zmínit také cestovní ruch v oblasti Zlínského kraje. Právě na místě mnohých cílů cestovního ruchu je možno setkat se s vyšší koncentrací naučných stezek. V rámci České republiky bylo vymezeno 17 regionů cestovního ruchu, v jejichž rámci se Zlínský kraj nachází v turistickém regionu Východní Morava, který se prakticky shoduje s hranicí kraje. Nižší vymezenou územní jednotkou jsou pak turistické oblasti. Ty se na území Zlínského kraje nacházejí celkem čtyři: Kroměřížsko, Zlínsko a Luhačovicko, Valašsko a Slovácko, jež leží zčásti také na území kraje Jihomoravského (příp. turistického regionu. Jižní Morava) (Czech Tourism 2016). Vznikl také portál jež slouží k podpoře turismu právě v této oblasti. Obsahuje nejen údaje o turistických cílech, o možnostech ubytování, stravování či ostatních službách, ale také informuje o probíhajících akcích a dokonce je jeho součástí obsáhlá část věnující se trasám a navrhovaným výletům, ať už pěších nebo jiných. Zde jsou popsány i některé naučné stezky (Zlínský kraj Východní Morava 2016). Cestovní ruch je možno členit z několika možných hledisek (Vystoupil 2006). Pro účel této práce se jeví jako nejvhodnější zhodnocení potenciálu cestovního ruchu v kraji. Ten je vymezen skrze přírodní předpoklady a společenské předpoklady dané oblasti (Czech Tourism 2016). Co se týká přírodních předpokladů, vycházejí z přírodních podmínek (hodnotí se klima, hydrologické poměry, reliéf, geologie, flóra a fauna). Ty byly popsány výše v kapitole 3.1 Fyzickogeografická charakteristika. V případě studovaného kraje je vhodno uvést konkrétní příklady za reliéf a vodstvo. Ve Zlínském kraji se těší návštěvnosti především pohoří Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty, Chřiby, Vsetínské vrchy, popřípadě dvě velkoplošná zvláště chráněná území, která se zde rozprostírají a to CHKO Beskydy a CHKO Bílé Karpaty. Zde se nalézá hustá síť turistických značených tras, spolu s naučnými stezkami. Dalším důležitým prvkem je vodstvo, především jeho potenciál pro využití jak ze sportovního hlediska (vodáctví), tak rekreačního (přehradní nádrže). Ve Zlínském kraji mají však tyto vodní prvky v rámci cestovního ruchu spíše pouze regionální charakter. Pro vodáky je atraktivní jen Bystřička či Bečva, ostatní řeky mají příliš malý spád (Zlínský deník 2010). Taktéž vodní nádrže jsou spíše cílem místních pro rekreační účely mají větší význam nádrže Bystřička, Pozlovice, Otrokovice, případně Ostrožská jezera. Oproti tomu významné jsou léčebné minerální prameny, 37

38 které se v kraji nacházejí nejvíce v Luhačovicích. Luhačovice jsou díky nim cílem cestovního ruchu mezinárodního významu (Vystoupil 2006). Právě v okolí Luhačovic je i síť naučných stezek poměrně hustá. Společenské předpoklady mají charakter stálých objektů (hrady, zámky, divadla) nebo jednorázových akcí (festivaly, koncerty, církevní akce) (Czech Tourism 2016). Zde budou zmíněny stálé objekty, jelikož k nim se mohou přímo vázat naučné stezky, což u akcí neexistuje. Jedná se tedy o kulturně-historické památky v kraji, a to architektonická díla (hrady, zámky, kláštery), užitkové stavby (větrné mlýny), sídelní komplexy (městská jádra), památníky, sakrální stavby (Czech Tourism 2016). Ve Zlínském kraji je poměrně rozmanité spektrum těchto navštěvovaných objektů, od významných církevních staveb přes památky lidové architektury, zámky, až po prvky funkcionalistické architektury ve městě Zlín. Za nejvýznamnější objekty lze považovat ty, jež jsou zařazeny mezi Národní kulturní památky (NKP). Těch je ve Zlínském kraji celkem 13, jejich seznam podle roku vyhlášení viz níže (Seznam národních kulturních památek ve Zlínském kraji 2013): 1. Soubor pozůstatků velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město - Uherské Hradiště - Modrá (Staré Město, Modrá, Sady) (UH, 1969) 2. Památník protifašistického odboje v Ploštině (Vysoké Pole, Drnovice) (ZL, 1978) 3. Zámek Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou (Kroměříž) (KR, 1995) 4. Pustevny (Prostřední Bečva) (VS, 1995) 5. Valašské muzeum v přírodě (Rožnov pod Radhoštěm) (VS, 1995) 6. Slovanské hradiště sv. Klimenta u Osvětiman (Osvětimany) (UH, 1999) 7. Hrad Buchlov (Buchlovice) (UH, 2001) 8. Zámek Buchlovice (Buchlovice) (UH, 2001) 9. Zámek Vizovice (Vizovice) (ZL, 2001) 10. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje ve Velehradě (Velehrad) (UH, 2008) 11. Evangelický kostel ve Velké Lhotě (Velká Lhota) (VS, 2008) 12. Hřbitov ve Střílkách (Střílky) (KR, 2010) 13. Fojtství ve Velkých Karlovicích (Velké Karlovice) (VS, 2010) (KR okres Kroměříž, UH okres Uherské Hradiště, VS okres Vsetín, ZL okres Zlín) Zámek Kroměříž se zahradami je zároveň jedinou památkou světového dědictví UNESCO na území Zlínského kraje, na seznam zapsáno roku 2008 (České dědictví UNESCO 2016). 38

39 Zlínský kraj je zajímavý i tím, že se zde setkávají tři etnografické regiony a jejich vlivy Slovácko, Valašsko a Haná. Turisticky zajímavé jsou především kulturní folklórní akce, které se v těchto oblastech velice často konají a slouží tak k posílení uvědomí identity regionu a zároveň udržují tradice předků, dále tradiční lidové stavby či místa spojená s významnými historickými událostmi. Pro městský cestovní ruch v regionu jsou dle Vystoupila (2006) středisky nadregionálního významu tato města: Kroměříž, Luhačovice, Rožnov pod Radhoštěm, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí a Zlín. Není zde žádné středisko mezinárodního ani národního významu. 39

40 4 METODIKA 4.1 Sběr dat Předvýzkum Jak již bylo zmíněno, neexistuje jednotná databáze naučných stezek ve Zlínském kraji (ani v jiných územně-správních jednotkách). Proto pro vyhledání stezek v kraji sloužilo hned několik pramenů byly jimi především webové stránky, věnující se naučným stezkám (především stezky.unas.cz). Dále byly naučné stezky hledány pomocí mapového serveru Zde také bylo ověřováno, zda jsou naučné stezky, vedené na webových stránkách, zaznačeny v těchto mapách, především proto, že se jedná o nejpoužívanější český mapový portál (Seznam 2016). Vzhledem k tomu, že obsahuje kromě silnic i turistické trasy a nabízí spoustu možností plánování výletů pro různé druhy dopravy, i v jejich kombinaci, je využíván širokou veřejností, včetně turistů. Také porovnáním s ostatními mapovými portály bylo zjištěno, že databáze naučných stezek je zde zdaleka nejlepší. Kombinací dat zjištěných na portálech o naučných stezkách a na mapovém portálu bylo předvybráno celkem 73 naučných stezek, jež byly dále tříděny a zkoumány. Bohužel bylo zjištěno, že množství stezek, které jsou v k dohledání na portálu není zaznamenáno na webech o naučných stezkách, ale také naopak. To způsobuje značnou nekonzistentnost mezi daty a bylo třeba vždy ověřovat existenci a zaznačení těchto naučných stezek. Stezky dohledatelné na specializovaných webových stránkách, jejichž průběh nebyl k dohledání na serveru budou ve výsledné mapě zaznačeny podle průběhu zjištěného při terénním výzkumu. Pokud však o naučné stezce na specializovaném portálu chyběla základní data (její umístění, mapa), či neměla své vlastní stránky (např. na webech obcí nebo mikroregionů), stezka byla z výzkumu vyřazena. Problémem bylo i to, že na mapovém portálu je v několika případech zaznačen jiný průběh stezky než na tabulích nebo ve skutečnosti. Potom byl tedy zaznamenán správný průběh stezky, získaný většinou z mapy průběhu na informačních tabulích. Stezky, které nejsou nikde takto evidovány, tedy na mapovém portálu nebo na webových stránkách o naučných stezkách, zkoumány nebyly. Často se jedná o novější stezky, které ještě nejsou zmapovány a vzhledem k tomu, že webové stránky o naučných stezkách jsou dlouhodobě spíše neaktualizované, je ani jednoduše není možno nalézt, nebo se v případě těchto stezek jejich správce či výrobce nesnaží o publicitu naučné stezky. Pokud na takové stezky bylo při terénním výzkumu naraženo, byly zaznamenány a jejich příkladům bude věnována zvláštní kapitola (viz Stezky, které nejsou v mapách ani databázích). 40

41 4.1.2 Terénní výzkum Dále pak probíhal terénní výzkum, a to v rozmezí podzim 2013 jaro Jako problém se zde může jevit především dlouhý interval mezi návštěvami jednotlivých stezek tříleté období je poněkud dlouhé a některé stezky v kraji za tu dobu byly zrušeny (NS Hustěnovice ještě v roce 2014 byla značena na serveru mapy.cz, v terénu však nedohledatelná, k ji již na portálu nenajdeme), byl změněn jejich průběh či délka (NS Okolo Hrozenka), byly obnoveny jejich panely (a to jak pouze přetisk s původním vzhledem (NS Veřovické Vrchy), tak někde proběhl i kompletní redesign). Nové stezky také vznikaly. Nevýhodou je jistě i navštěvování stezek v různých ročních obdobích a za odlišných povětrnostních podmínek. Následně bylo rozhodnuto, že bude práce zaměřena na stezky klasického formátu tedy na stezky, které jsou vybaveny informačními panely. Tyto panely jsou zpravidla číslované, obsahují jak text, tak obrazovou část. Jedná se většinou o kombinovaný typ panelů, převažující charakter je interpretační, doplněný prvky regulačního, informačního i orientačního panelu. Většinou však, přestože jsou to převážně z větší části interpretační panely, příliš neodpovídají zásadám environmentální interpretace (kapitola Panely naučných stezek a jejich typy). Jsou to naučné stezky, se kterými se v rámci oblasti bylo možno nejčastěji setkat a dalo by se říci, že pro české podmínky jsou tyto typy naučných stezek těmi nejběžnějšími. Vyřazeny tak byly netradiční naučné stezky, například ty, které jsou spíše uměleckého charakteru (NS Soláň, NS Naokolo Hostětína), bezpanelové naučné stezky (NS Komňa). Příkladům těchto stezek je věnována zvláštní kapitola (5.1.1 Stezky nevhodné pro hodnocení). Pro výzkum bylo navrženo schéma atributů naučných stezek, jež byly při jejich návštěvách zkoumány. Jedná se o atributy jednotlivých stezek jako celku a pak dále samotných panelů. Pokud bylo v terénu zjištěno, že daná stezka již neexistuje, přestože je uvedena v mapě či na webu, ve výčtu stezek v tabulkách (Přílohy 16 19) nebyla zaznamenána. Je však uvedena v tab. 1. Naučné stezky vyřazené z výzkumu a důvod jejich vyřazení. Datum výzkumu Datum provedení výzkumu má spíše informační hodnotu, je důležité především z hlediska aktuálnosti, jelikož byly stezky navštěvovány v delším časovém rozmezí. Dále je u naučných stezek se starším datem návštěvy možno počítat s tím, že v současnosti jejich stav neodpovídá stavu v době výzkumu. Datum výzkumu je vždy vztaženo k ročnímu období jednotlivých let. 41

42 Téma Téma naučné stezky bývá zaměřeno určitým směrem viz kapitola Dělení NS. Téma je tedy to první, co na naučné stezce bylo zkoumáno. Stezky však často jednotlivá témata kombinují, a to i na jednotlivých panelech část panelu se zaobírá přírodními hodnotami, část je zaměřena na historii místa a podobně. Tyto kombinované stezky jsou dále označovány jako obecné. Počet zastavení Pro výzkum byly vybrány klasické panelové naučné stezky, které jsou charakteristické jednotlivými zastaveními s informačními panely. Zde je uveden počet zastavení, které by naučná stezka měla oficiálně mít (nejsou od ní tedy například odečteny poškozené, neexistující či nedohledatelné panely). Délka Délka naučné stezky je další důležitou charakteristikou podle ní se turista často rozhodne, zda projde naučnou stezku celou, nebo dá přednost jen zkrácenému úseku. Délka byla zjišťována buď přímo na naučných panelech (tedy tak, jak byla uvedena výrobcem), případně byla přeměřena na mapovém portálu pokud její tvar neodpovídal skutečnosti, pak pomocí výpočtu geometrie v ArcGis Byla snaha i zaznamenávat stezky pomocí GPS v mobilní aplikaci OSMand (kde by byl zároveň výhodou zaznamenaný průběh), ale tento přístup se později ukázal jako nevhodný (především kvůli chybám GPS signálu, jeho vypadávání v např. lesních porostech, kvůli nepřesnostem, které při měření mohou vznikat). Převýšení I atribut převýšení je při volbě trasy důležitý. Starším lidem nebo rodičům s malými dětmi vyhovují spíše stezky s malým převýšením, zdatnější turisté mohou vyšší převýšení dokonce vyhledávat. Převýšení stezky je určeno jako rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem nadmořské výšky v průběhu stezky. Výrobce/správce stezky Zde byl zjišťován tvůrce a správce naučné stezky. Správce se o naučnou stezku stará a udržuje ji. V některých případech správce naučné stezky nebyl v terénu zjištěn, potom byl dohledáván na webových stránkách stezky. Někdy nebyl zjištěn vůbec. Občas je i možno, že tvůrců stezky je více, ale spravuje ji jen jeden správce, případně ji v konečném důsledku spravuje někdo jiný, než původně. Jednou z nejhorších situací je, pokud by měla naučnou stezku spravovat již zaniklá organizace, taková stezka pak často chátrá. Rok výroby/zhotovení Na většině panelů naučných stezek je uváděn rok výroby. Bohužel, není tomu tak u všech stezek. Pokud byl tedy rok výroby uveden, byl zaznamenán. Tento atribut je důležitý 42

43 zejména proto, že je možno zjistit, jak stará a tedy jak aktuální je naučná stezka (je vhodné asi po 5 letech panely obnovovat, a to především jejich obsahovou část). Dále je pak možno zaregistrovat míru opotřebení panelů naučné stezky v závislosti na čase. Nevýhodou zde ovšem je, že pokud je poškozený panel vyměněn, rok výroby může být stále uveden původní pokud bychom chtěli u těchto panelů zjistit míru poškození časem, není to možné. Zároveň z terénního výzkumu není možno zjistit, kdy a jestli vůbec byly takto panely někdy měněny či nikoliv. Způsob vedení stezky okruh/jednosměrná/ostatní Také byl sledován průběh naučné trasy zda se jedná o okruh, jednosměrnou naučnou stezku, nebo má jiná specifika (například možnost jít kratší nebo delší okruh, zda má jednosměrná stezka více než dva konce). Za ideální je považován okruh, jelikož v současnosti se změnil styl turismu je obvyklé na místo dojet autem či veřejnou dopravou, je tedy vhodnější, pokud je začátek stezky na stejném místě, jako její konec (Ptáček 2012). Začátek/konec Tento atribut byl zaznamenáván především z důvodu průběhu u jednosměrných naučných stezek, jelikož okruhy většinou končí víceméně na stejném výchozím místě. Většinou příliš nevadí, pokud se jednosměrná stezka prochází v opačném pořadí, ale mohou existovat i případy, kde se na daném panelu odkazuje na panel následující nebo předchozí. Značení stezky v terénu Naučné stezky bývají zpravidla značeny smluvenou značkou, viz kapitola Značení NS. Značení v terénu je velice důležité pro správnou orientaci, zejména na špatně přehledných úsecích, například tam, kde dochází ke křížení cest. Bylo zaznamenáváno, zda je stezka značena značkou naučné stezky, turistickou značkou, jejich kombinací, speciální značkou nebo jestli je neznačená. Mapa stezky na každém panelu Orientaci napomáhá i mapa průběhu stezky na informačních panelech. Ta někdy bývá uvedena pouze na úvodním panelu, ale přínosnější je, když je umístěna na každém. Tato mapa nemusí být příliš velká či kartograficky dokonalá, spíše stačí, když plní funkci co nejjednoduššího plánku, aby se v ní byl schopen zorientovat každý návštěvník. Bylo zjišťováno, jestli se na panelech mapy nenacházejí vůbec nebo zda jsou přítomny na všech informačních panelech (či alespoň na většině). Terén povrch cesty Povrch cesty je u naučné stezky velice důležitý. Pokud je neupraven, je to lesní cesta, kde se například může svážet dřevo, není příliš vyhovující návštěvníci stezky se nebudou za panelem brodit bahnem a kdyby měli po deštivém počasí stát před panelem v kaluži, čtení oželí. Oproti tomu není ani vhodné, pokud je stezka vedena po hlavní silnici, což může být 43

44 nebezpečné, zvláště co se týká pohybu dětí. Bylo zaznamenáváno, zda průběh stezky vede po zpevněné či nezpevněné cestě, další případné vlastnosti těchto cest pak byly zmíněny v části věnující se kvalitativnímu popisu stezek. Návštěvnost celoročně (léto/zima) Jako výhoda naučných stezek je považováno to, že mohou být navštěvovány bez časového omezení. Tomu tak skutečně je, pokud ovšem stezka není vedena nějakým uzavřeným areálem (typicky naučná stezka parkem nebo zříceninou hradu). Proto i tento atribut byl zaznamenán. Propojení se sportem Zejména u delších naučných stezek je výhodou, pokud se dá vzdálenost zdolat jinak, než pěšky, přestože Ptáček (2012) předpokládá, že návštěvníci na kolech nejspíš nebudou zastavovat u každého panelu (jako výjimku uvádí panely s posezení, které je vhodné pro odpočinek). To, zda se stezka dá použít i jako cyklistická nebo běžkařská trasa, je ze značné části individuální, závislé na tělesné zdatnosti jedince. Některé stezky však přímo uvádějí, že jsou vhodné jak pro pěší návštěvníky, tak pro cyklisty či běžkaře v zimě. U dalších je možno v mapě či v terénu zjistit souběh s cyklotrasou nebo běžkařskou trasou. Turistická infrastruktura Je vhodné, když je stezka doplněna různými zařízeními pro turisty lavičky, altánky, odpadkové koše (za předpokladu, že budou odpady vyváženy), rozhledny, upravené studánky. Proto byla přítomnost tohoto vybavení stezek také zaznamenávána. Stav Jeden z nejdůležitějších znaků, který byl v terénu zkoumán, byl aktuální stav naučných stezek. Ten byl hodnocen především podle stavu jednotlivých panelů (povrch cesty s jeho možnými problémy byl hodnocen zvlášť). Zde bylo přihlédnuto jak ke stavu panelů jako celku tedy jejich stabilita, poškození, přístupnost, tak také ke stavu samostatné informační tabule (nečitelnost, vyblednutí barev na slunném místě, loupání textu, popraskání fólie na tabulích, poničení vandaly). 4.2 Hodnocení Pro hodnocení naučných stezek byla použita vlastní metodika, která vznikla kombinací a úpravou metodik Otevřela (2010) a Masterse, Cartera (1999). Také byly přidány vlastní hodnocené prvky. Otevřel (2010), který metodiku využívá při výběru varianty průběhu naučné stezky, definoval celkem 11 vlastností, které v rámci inženýrského řešení hodnotil. Tyto vlastnosti byly bodovány na stupnici 1-5, kdy 1 znamenala nejlepší stav a 5 nejhorší stav. Z těchto hodnot byl poté vypočítán 44

45 vážený aritmetický průměr, jehož výsledek udával hodnocení nejvhodnějšího řešení. Autor říká, že toto hodnocení není vhodné jen pro srovnání více variant při výběru, ale také zmiňuje, že tento systém by se dal využít i pro zhodnocení již existujících stezek. Výhodou je, že tento návrh by měl být vhodný pro hodnocení naučných stezek v českém prostředí, protože právě pro ně byl vytvořen. Hodnocené atributy byly: 1. Náročnost stezky (obtížnost terénu) váha 0,2 2. Návštěvníci (hodnotí trasu z hlediska její využitelnosti různým typem návštěvníků cyklisté, pěší, zimní využití) váha 0,3 3. Průjezdnost pro invalidy váha 0,3 4. Rovnost povrchu váha 0,3 5. Průběh stezky (nejvýhodnější je okruh, nejméně výhodná liniová stezka s dvěma konci) váha 0,2 6. Variantnost/variabilnost tras (možnost volby trasy) váha 0,5 7. Kolize s motorovou dopravou váha 0,5 8. Souběh s turistickými trasami (zvýhodňuje souběh s turistickými trasami) váha 0,3 9. Dostupnost zajímavostí na trase váha 0,4 10. Možnost rozhledu z trasy váha 0,3 11. Možnost občerstvení váha 0,3 Masters, Carter (1999) vytvořili metodiku, která měla sloužit k tvorbě inventáře existující interpretace a zároveň i k hodnocení kvality interpretace v prostředí Skotské vysočiny (projekt Highland Interpretive Strategy Project). Hodnocení existující interpretace se věnuje kapitola 7 této metodiky. Hodnocení je založeno na podrobení dané interpretace několika kritériím, kde je poté hodnoceno, jak daná vlastnost kritériím odpovídá. Pro různá média interpretace (audio-vizuální interpretace / panely, tištěný materiál) byly vytvořeny dva různé formuláře. K hodnocení panelů byl použit formulář č. 3, který slouží k hodnocení tištěných prostředků panelů, letáků, výstavek a výstav. Základem je danou interpretaci navštívit a tam formulář podle skutečnosti vyplnit. Pro naučné stezky je doporučeno hodnotit celou stezku jako celek (avšak Gregorová (2014) ve své práci zaměřené na ověření této metodiky v českých podmínkách hodnotí panely samostatně). Formulář č. 3 je tvořen celkem 14 otázkami, z nichž většina je dále rozdělena do podotázek. Otázky 1-5 se zabývají obecnými informacemi sloužícími k identifikaci místa, data a hodnotitele. Ostatních devět otázek je již zaměřeno na hodnocení kvality interpretace, a to (podle původního čísla otázky): 45

46 6. Propojení předmětu interpretace a jevů, objektů nebo událostí v okolí 7. Jak moc interpretace podněcuje zájem návštěvníku k prozkoumání okolí 8. Zda nabízí interpretace možnost dalšího zkoumání objektu 9. Sílu obrácení se interpretace na čtenáře 10. Zda interpretace sděluje jednu (nebo omezené množství) klíčovou myšlenku 11. Dostupnost interpretace 12. Efektivní využití ilustrací (fotografie, grafika, obrázky) 13. Atraktivitu a stimulace celkového designu interpretace 14. Stav údržby interpretace Tyto otázky, obsahující až na otázky č. 10 a 14 vždy soubor podotázek, byly hodnoceny třemi způsoby: Otázky č. 6 a č. 10 byly hodnoceny pouze odpovědí ano / ne. Otázky č. 11, č. 12 a č. 14 byly hodnoceny škálou ano / ne / nezjištěno. Ostatní otázky (č. 7, č. 8, č. 9 a č. 14) byly hodnoceny čtyřstupňovou škálou, kterou Gregorová (2014) překládá jako vůbec / trochu / střídmě / hojně. Tyto hodnoty dále neslouží k dalšímu výpočtu jednoho čísla, jako je tomu u metodiky Otevřela. Naopak, odpovědi jsou pro jednotlivé podotázky rozděleny a je tedy možno zjistit, kde přesně se nacházejí silné a slabé stránky dané interpretace. Gregorová (2014) při svém výzkumu ověření metodiky Masterse, Cartera postupovala tak, že vyhodnotila podotázky a jejich výsledek následně pro každou celistvou otázku opět převedla na hodnocení čtyřstupňové škály Vlastní schéma hodnocení Pro hodnocení bylo vybráno celkem 6 atributů, které byly v rámci stezek hodnoceny. Pro ně byla zvolena škála bodování od 1 bodu do 5 bodů, s tím, že hodnocení 1 udává nejlepší, hodnocení 5 naopak nejhorší stav. Tyto atributy jsou vázány především k panelům stezky, zejména proto, že značná část atributů byla již zkoumána a popisovaná dříve (viz kapitola Terénní výzkum), uvedeno v příloze Z dále hodnocených atributů to tedy jsou: Atraktivita celkového designu Efektivní využití ilustrací Identifikace jedné klíčové myšlenka Jazyk Viditelnost popisovaného Stav panelů 46

47 Podobně jako u Otevřela (2010) bylo pro každý atribut navrženo hodnotící schéma, kde byly pro jednotlivé body sepsány charakteristiky tak, aby bylo vždy možno co nejlépe vystihnout situaci dané naučné stezky. Vždy je třeba pohlížet na to, že takováto hodnocení budou z jisté části subjektivní, přestože hodnotící schéma bylo navrženo tak, aby bylo dosaženo pokud možno co největší objektivity. Každý jednotlivec může vyhledávat například jiný design vzhledu panelů, proto zde byla snaha hodnotit je především tak, aby odpovídaly zásadám environmentální interpretace a doporučeným principům tvorby naučných stezek (kapitola Metodika tvorby naučných stezek). I z tohoto důvodu nebyly hodnoceny mnohé atributy, které naopak Otevřel (2010) hodnotí. Hodnocení atributů jako náročnost terénu, průjezdnost pro invalidy, možnost různých typů návštěvníků (pěší/cyklisté) apod. bude vždy subjektivní člověk od člověka. Jako příklad lze jistě uvést, že jiný typ trasy bude zřejmě vyhledávat a volit zdatný sportovec, kterému bude vyhovovat náročnější terén s větším převýšením a možností kombinace s cykloturistikou, naopak rodina s dětmi a prarodiči může vyhledávat spíše trasu rovinatou a možná i ocení, když se na ní nebudou pohybovat cyklisté a nebudou tak muset stále dávat pozor na děti. Hodnocení je vždy vztaženo na celou stezku, jak doporučují Masters, Carter (1999), nikoli na jednotlivé panely zvlášť, jako je tomu v práci Gregorové (2014). Panely každé jednotlivé naučné stezky jsou zpravidla tvořeny podle stejné designové předlohy, stejnými autory a podle jedné metodiky, bylo by tedy nadbytečné hodnotit zvlášť panel po panelu. Hodnocení jednotlivých atributů: Atraktivita celkového designu neatraktivní design (vzhled kniha na panelu ) méně atraktivní vzhled průměrně atraktivní design ( klasický vzhled, světlé pozadí, barevné ilustrace) atraktivní design (vyvážené barvy, poutavý) velmi atraktivní design (něčím inovátorský, velmi poutavý) Efektivní využití ilustrací žádné nebo velmi málo ilustrací, případně nevhodné ilustrace ilustrace nesouvisející přímo s textem ilustrace ukazují existující skutečnost (nepříliš velká přidaná hodnota) doplňují vhodně text, mají přidanou hodnotu 47

48 velmi efektivní využití ilustrací, jednoduše pochopitelné ilustrace, vhodně doplňující text, s přidanou hodnotou Identifikace jedné klíčové myšlenka není možno definovat klíčovou myšlenku, přemíra informací příliš mnoho hlavních myšlenek, možno definovat po několikerém přečtení panelu hlavní myšlenku/y lze definovat po přečtení celého panelu možno definovat myšlenku/y po přečtení úvodního slova jasně možno definovat hlavní myšlenku/y (např. hned podle názvu panelů) Jazyk příliš složitý vědecký jazyk občasné využití vědeckých termínů občasné využití vědeckých termínů, jsou ale vysvětleny při použití vědeckého termínu je mu věnována speciální pozornost jednoduchý, lehce pochopitelný Viditelnost popisovaného panely se nijak nevztahují k místu, kde jsou instalovány popisovaný objekt není z místa panelu viditelný stezka podává obecné informace (neovlivnitelné, zda jsou viditelné, např. obecné informace o obojživelnících v jezírku, o ptácích v lese) popisovaný objekt lze identifikovat v blízkém okolí popisovaný objekt leží v bezprostřední blízkosti Stav panelů panel zničený, neexistující panel nalezen, ale jeho stav nedovoluje jej číst (vandalismus např. Posprejování velké části panelu, vliv povětrnostních podmínek nečitelnost kvůli úplnému vyblednutí barev) střední poškození panelu (problémy se čtením) malé poškození panelů (vyblednutí barev, které nebrání čtení, vandalismus, který nebrání čtení) panely jsou v naprostém pořádku Tato bodová hodnocení byla následně přehledně zanesena do tabulek (přílohy 2 5). Nejvyšší součet bodů by tak teoreticky měl odpovídat nejlépe hodnocené stezce z hlediska vybraných atributů. 48

49 Je však potřeba upozornit na to, že u některých stezek nebyly některé atributy zjištěny, a tedy v tabulce uvedeny nejsou. Jedná se o stezky, které nebyly navštíveny, či byla navštívena jen jejich menší část, z které se nedalo usuzovat na stav celé stezky. Některé informace byly zjištěny díky webovým stránkám jednotlivých naučných stezek (design, jazyk, celkový vzhled), avšak jiná lze ověřit pouze v terénu (stav panelů, terén stezky). Výjimečně také nelze toto schéma na danou naučnou stezku kompletně aplikovat. Dále je také potřeba upozornit na to, že se liší data, ke kterým byly panely zkoumány i toto může mít dopad především v hodnocení stavu panelů. 4.3 Kvalitativní hodnocení Jelikož bodové hodnocení u jednotlivých naučných stezek nemůže dokonale vypovídat o všech aspektech, které na nich byly pozorovány, u naučných stezek, které byly celé anebo alespoň z větší části navštíveny, bylo také rozhodnuto podat kratší textovou zprávu, která by lépe charakterizovala situaci z bližšího pohledu. Zde budou detailněji popsány klady a zápory jednotlivých naučných stezek, problémy, na které bylo při terénním výzkumu natrefeno, nebo i konflikty, které mohou na těchto trasách vznikat. Naučné stezky jsou ve výsledné části řazeny tak, aby byly seskupeny stezky podobného typu vždy za sebou (tedy například od stejného zřizovatele, jelikož tyto mají často stejný či podobný design, stezky z jednoho projektu apod.), dále jsou pak uvedeny ty, jež nejsou dalším navštíveným v regionu podobné. Výčet stezek viz kapitola 5.2 Kvalitativní hodnocení. 4.4 Tvorba map Součástí práce je i vytvoření přehledových map naučných stezek ve Zlínském kraji. Veškeré zpracování dat, podkladů a tvorba map probíhala v prostředí ESRI ArcGis Bylo rozhodnuto, že budou ve formátu ESRI shapefile, který je vhodný pro práci v tomto prostředí. Bohužel, vzhledem k tomu že žádná databáze naučných stezek neexistuje, a neexistuje ani jejich vektorová podoba, bylo nejprve nutno jejich vektorovou vrstvu pro další práci vytvořit. Některé z naučných stezek jsou zaznamenány v projektu openstreetmap.org (OpenStreetMap 2016), a lze je odsud stáhnout jako XML soubor, ale vzhledem k tomu, že tomu tak není u všech a bylo by nutno ověřovat správnost těchto dat porovnáním se stezkami zaznamenanými na mapy.cz a skutečným průběhem stezek, této možnosti nakonec využito nebylo. Původním záměrem bylo zmapovat stezky pomocí záznamu z GPS při terénním výzkumu. Takto bylo postupováno u několika z prvních navštívených naučných stezek, ale tento způsob se posléze ukázal jako nevhodný. Logování trasy neprobíhalo ideálně, signál byl občas slabý, vypadával, o to více v zastavěném území nebo například v lesních porostech, často se tedy stávalo, že část stezky nebyla vůbec zaznamenána, nebo naopak byla špatným zaměřením trasa prodloužena kvůli chybně zaznamenaným bodům. 49

50 Proto bylo rozhodnuto získat vektorová data naučných stezek jiným způsobem. Nakonec byla zvolena vektorizace georeferencovaných map naučných stezek (ty byly získány především ze stránek o stezkách, v jiných mapách, než jsou mapy.cz, či přímo na panelech jednotlivých stezek). Data, jež byla získána terénním výzkumem, byla zaznamenávána do programu MS Office Excel. Takto byly vytvořeny přehledné tabulky a získaná data mohla být jednoduše propojena s ESRI shapefily. 50

51 5 VÝSLEDKY 5.1 Nezařazené stezky V kapitole Předvýzkum byly zmíněny stezky, které do výzkumu nebudou zařazeny, s tím, že neodpovídají požadavkům, podle kterých by se měly hodnotit. Byly to většinou naučné stezky jiného než klasického formátu s informačními panely. Dále jsou to také stezky, jež nebyly dohledány na webových serverech o stezkách nebo na mapovém serveru ale v terénu, například mimoděk při návštěvě jiných stezek, byly zaznamenány. Jako příklad bych ráda uvedla několik z nich Stezky nevhodné pro hodnocení Nejdříve budou zmíněny naučné stezky, které byly z výzkumu vyloučeny, ačkoli původně bylo počítáno s tím, že zařazeny budou. Jsou to naučné stezky spíše uměleckého nebo zážitkového charakteru, u některých z nich by bylo možno použít i termín prožitkové stezky, jak uvádí Beňková (2010). Zde je třeba upozornit na to, že tyto stezky nebyly zkoumány stejným způsobem jako klasické, po zjištění typu těchto stezek by již navštíveny ani být nemusely proto byly navštíveny jen některé. Jako příklad by mohla být uvedena Naučná stezka přes hřeben Soláň (takto je nazývána na serveru její oficiální název je Naučná stezka přírodovědné, kulturní a národopisné historie i současnosti a je součást projektu Galerie v přírodě, valašská zahrada a valašská krajina na Soláni) (Informační centrum Zvonice Soláň 2010). Tato naučná stezka na deseti zastaveních skrz kratší literární útvary (básně, pověsti) na kovových tabulkách vypráví o historii významných míst nebo o osobnostech Soláně, v místním valašském nářečí. Každé ze zastavení je doplněno výtvarným dílem dřevěnou sochou nebo sousoším tyto vznikaly během sochařských sympozií pořádanými právě na Soláni. Tato naučná stezka se spíše snaží zapůsobit na psychiku, pocity návštěvníka, na jeho umělecké cítění, právě setkáním s uměleckými díly, které potkává na jednotlivých zastaveních, než aby na rozdíl od klasických stezek podávala informace sloužící k vzdělání a byla tedy skutečně naučná. Přesto může určitému typu návštěvníku přinést více, například co se týče prožitku Stezky, které nejsou v mapách ani v databázích Dále bych ráda uvedla několik naučných stezek, které se v terénu nacházejí, avšak v mapách ani na webových stránkách věnujícím se naučným stezkám je nenajdeme. Tyto stezky jsou také většinou jiného charakteru, než klasické naučné stezky. Jako příklady uvedu naučnou stezku Včelí procházka a síť naučných stezek v Rožnově pod Radhoštěm. Naučná stezka Včelí procházka se nachází mezi Vidčem a Velkou Lhotou a jejím zřizovatelem je Rodinné včelařství Urban, které ji samo vybudovalo. Stezka tak zároveň slouží jako jeho reklama. Zároveň je zde přímo kontakt na 51

52 včelaře, se kterým je možno domluvit prohlídku trasy s výkladem. I tato stezka by se dala nazvat prožitkovou, jelikož návštěvníka vtahuje do tématu pomocí konkrétních ukázek předmětů umístěných v terénu, zároveň však podává na panelech naučné informace o životě včel, medu nebo včelařství. Předměty jsou vždy umístěny v bezprostřední blízkosti panelu například, pokud panel pojednává o divokých včelách, zároveň se vedle něj nachází ukázka, jak je možno vytvořit úlky pro tyto včely samotářky. V Rožnově pod Radhoštěm v roce 2014 vznikly tři naučné stezky, věnující se lázeňství, historii a osobnostem tohoto místa. Ty se jmenují Drobníkův chodník, Seichertův chodník a Jurkovičův chodník. Navazují na sebe a lze je tedy projít jako jednu naučnou stezku. Tyto naopak byly hrazeny z fondů Evropské unie, a to z programu přeshraniční spolupráce pro euroregion Bílé Biele Karpaty, můžou tedy sloužit jako kontrast Včelí procházce, financované svépomocí. Naučná stezka má oválné panely, kde je vždy uvedeno, ke kterému roku se váží formulí kupř. Píše se rok 1927, nadpis panelu uvádí, o čem se bude hovořit ( Jak ovce pomáhaly léčit ) a samotný text je podán tak, jako by ho vyprávěl Drobínek, Seichert nebo Jurkovič, je psán v ich-formě, čímž je návštěvník naučné stezky lépe vtažen do situace, zároveň jsou panely doplněny dobovými fotografiemi (Rožnov pod Radhoštěm 2014). Obě tyto stezky jsou zdařilé a předpokládám, že pokud by byly posuzovány s ostatními, jejich hodnocení by bylo vysoké. Zejména u naučné stezky Včelí procházka, kterou tvořil včelař Urban z vlastního zájmu, lze vidět vysokou promyšlenost obsahu panelů a jejich zasazení do okolí, a také jejich doplnění o ukázkové předměty. Tato stezka je mimoděk vytvořena podle zásad environmentální interpretace. Zřejmě proto, že včelař stezku vytvářel sám ze svého přesvědčení a ze zájmu a na vlastní náklady, intuitivně na zásady environmentální interpretace přišel a vytvořil stezku tak, aby byla poutavá a zábavná zároveň. 52

53 Obr. 9. a obr. 10. Panel naučné stezky Včelí procházka (doplněný ukázkou úlu pro divoké včely) a panel naučné stezky Seichertův chodník. (archiv autorky) Je opět nutno podotknout, že je škoda, že neexistuje evidence naučných stezek a také, že je škoda, že tyto netypické naučné stezky nejsou nikde značeny (například na serveru je nenajdeme, síť stezek v Rožnově pod Radhoštěm není ani v pdf mapě, která je ke stažení na oficiálních stránkách města, ovšem v novější její tištěné podobě je již najdeme) Seznam vyřazených stezek V této kapitole je uveden výčet naučných stezek, jež jsou uvedeny v mapovém portálu a nebo na webových stránkách o naučných stezkách, ale z rozličných důvodů byly následně z výzkumu vyřazeny. Těmito důvody je jak zařazení mezi stezky nevhodné pro hodnocení (umělecké naučné stezky), tak také např. jejich nedohledatelnost na portálu nebo absence webových stránek, které by o naučné stezce podaly bližší informace nebo zjištění jejich neexistence při návštěvě. Seznam těchto stezek a důvod vyřazení z výzkumu je uveden v tabulce 1. Z celkových 73 stezek bylo tímto způsobem vyřazeno 22: 53

54 Tab. 1. Naučné stezky vyřazené z výzkumu a důvod jejich vyřazení. Název stezky Datum případného navštívení Důvod vyřazení Vsetín NS Soláňský hřeben léto 2015 netradiční umělecká stezka NS Semetínské Rybníky - pouze 2 informační tabule - není stezka NS Javornický hřeben - netradiční stezka (dálková) NS Javorníky - Družba - netradiční stezka Turistická trasa Baťova dráha - není naučná stezka, jen turistická trasa Naučný okruh dr. Jiřího Kohoutka - - Klaštov není dohledatelná na serveru mapy.cz, nemá vlastní stránky Pasekářská NS Zlín-Jaroslavovice - netradiční umělecká stezka s vyřezávanými dřevěnými tabulkami NS Okolo Nevšové není dohledatelná na serveru mapy.cz, nemá vlastní stránky, - bezpanelová NS Po stopách Slovanů na jihovýchodní - Moravě není dohledatelná na serveru mapy.cz, nemá vlastní stránky Zlín Kroměříž NS Rusavské Chodníčky - není dohledatelná na serveru mapy.cz, nemá vlastní stránky NS Podzámecká zahrada jaro 2014 nenalezena Uherské Hradiště NS Fifart jaro 2014 nenalezena NS Hustěnovice jaro 2014 nenalezena NS Okolo Hrozenka zima 2013 v roce 2014 aktualizována, jak trasa, tak tabule NS Moravské Kopanice zima 2013 v roce 2014 aktualizována, jak trasa, tak tabule NS Javořinská podzim 2015 větší částí leží v JMK NS Po zelené Hostětínem/Naokolo - Hostětína netradiční bez panelů NS Kunovský les - není dohledatelná na serveru mapy.cz, nemá vlastní stránky není dohledatelná na serveru mapy.cz, spíše poutní cesta, bez - NS Porozumění - Velehrad vlastích stránek NS Poutní cesta Velehrad Sv. Hostýn - není dohledatelná na serveru mapy.cz, spíše poutní cesta NS Koménka - bezpanelová Bojkovická naučná stezka - Bílé Karpaty - není dohledatelná na serveru mapy.cz, nemá vlastní stránky 5.2 Kvantitativní hodnocení V kapitole 5.1 Nezařazené stezky je uvedeno, že z původních 73 naučných stezek ve Zlínském kraji bylo 22 vyřazeno, jelikož nesplňovaly dané podmínky, do hodnocení tedy bylo zahrnuto celkem 51 naučných stezek. Veškeré detailní výsledky tohoto hodnocení k nahlédnutí v tabulkách viz přílohy (popis zkoumaných atributů jednotlivých naučných stezek) a přílohy 2 5 (bodové hodnocení). 54

55 Počet naučných stezek V příloze 6 je grafické znázornění délky stezek v jednotlivých okresech. Jako nejdelší je zde uvedena NS Luhačovským zálesím, je však třeba upozornit na to, že v tomto případě se jedná o součet délek několika volitelných tras NS. Nejdelší naučnou stezkou je tedy NS Tesák v okrese Vsetín, kde se nachází nejvíce stezek nad 10 km, a to šest. Je to dáno jejich častým vedením po turistických trasách, snaží se propojit zajímavá místa na horách, která jsou od sebe vzdálenější. Nejkratší naučné stezky jsou v okrese Uherské Hradiště žádná ze studovaných nepřesahuje 10 km. Zřejmě je to dáno rovinatějším terénem, kde není možno vést stezku po takovém množství přírodních zajímavostí. Většina stezek v kraji dosahuje délky do 10 km celkem 37 NS, což je 72 % (z toho 22 NS kratších než 5 km, což je 60 % z nich). Tato délka je dle mého názoru ideální, projít takové naučné stezky netrvá v průměru více než 3 hodiny (případně 1,5 h u stezek do 5 km). Tyto stezky jsou tak nejpřístupnější nejširšímu spektru návštěvníků, vyberou si mezi nimi zdatnější turisté, ale i starší lidé nebo rodiny s dětmi. 20 Rok výroby naučných stezek Obr. 11. Graf počtu naučných stezek podle roku výroby. Nejvíce naučných stezek bylo vytvořeno mezi roky 2006 a 2010, a to celkem 14. Nejnovějších stezek, tedy těch vytvořených po roce 2011 včetně, bylo zaznamenáno osm (patřily by sem obnovené stezky Okolo Hrozenka a kopaničářská z roku 2014, které byly bohužel vyřazeny, jelikož byly navštíveny před obnovou, takto by jich bylo 10). Stezek, u kterých rok výroby nebyl uveden nebo zjištěn, bylo celkem 20, což je většina. Je třeba taky upozornit na fakt, že v některých případech se na různých panelech roky lišily (zřejmě z důvodů obnovení panelu), pak byl uveden rok, který se vyskytoval na většině panelů. 55

56 Tematika naučné stezky 12% 2% 6% obecná lesnická příroda 23% 53% příroda, 2. světová válka historie 4% ostatní (parková, městská historie, včely) Obr. 12. Koláčový graf procentuálního zastoupení naučných stezek podle tematiky. Z Obr. 12. Lze jasně vidět, že více než polovinu zkoumaných naučných stezek (53 %, 27 stezek) lze zařadit do kategorie obecná naučná stezka. Tyto naučné stezky jsou charakteristické tím, že se zabývají jak přírodou, tak historií významných či zajímavých míst na trase a nejsou přímo zaměřeny na konkrétní problematiku. Problémy obecných naučných stezek jsou popsány v kapitole 6 Diskuse. Celkem 12 naučných stezek (23 %) je zaměřeno jen na přírodu, nejsou zde tedy panely věnované historickým či kulturním objektům. Jako podkapitola by se daly vyčlenit lesnické naučné stezky, avšak byly zařazeny zvlášť, protože jsou přeci jen ještě úžeji profilované ty jsou v kraji 2 (4 %). Čistě historická naučná stezka je v kraji jen jedna a je to naučný okruh, který vede hradem Lukov (NS Hrad Lukov). Zvláštní kategorie byla vytvořena pro stezky, jež jsou zaměřeny na historii 2. světové války v kombinaci s přírodou. Těchto naučných stezek je v kraji 6 (12 %) a jsou to stezky v jižní části okresu Vsetín síť naučných stezek k rozhledně Vartovna. Jelikož tato oblast zažila právě za 2. světové války význačné události (partyzánský odboj, vypálení obcí a osad jako Ploština, Vařákovy paseky), toto propojení je zde velice vhodné a stezky se tak odlišují od stezek obecných, pro návštěvníka mohou být zajímavější. Do této kategorie by také mohla být zařazena NS Čertův Mlýn, jež se z části také zabývá partyzánským odbojem, ale ostatní panely spíše zapadají do kategorie obecná. Prostorové rozložení naučných stezek podle tematiky ilustruje mapa (příloha 7). Především stezky okolí Vartovny jsou zde jasně vymezeny. V severní části tohoto území, kde se stezky setkávají, je právě rozhledna Vartovna. U ostatních stezek není možno definovat žádný prostorový 56

57 vzorec. Je to dáno především častým zaměřením na obecnou tematiku, která se pravidelně vyskytuje v celém území kraje. Více stezek zaměřených na přírodu je situováno v okrese Kroměříž. To je dáno především jejich zřizovateli především ČSOP Planorbis (všechny jejich NS jsou zaměřeny na přírodu) a ČSPOP (dvojice přírodně zaměřených stezek NS Hostýnské vrchy a NS Příroda Hostýnských vrchů). Způsob vedení naučné stezky 4% 6% liniová 41% 49% okruh více možností víceméně okruh Obr. 13. Koláčový graf procentuálního zastoupení naučných stezek podle způsobu jejich vedení. Ptáček (2012) udává, že v současnosti je vhodnějším způsobem vedení naučné stezky právě okruh, jelikož návštěvníci často cestují autem a tak se chtějí z výletu jednoduše vrátit zpět tam, kde jej zaparkovali, bez nutnosti vyhledávání spojů veřejné dopravy. Na obr. 13 lze vidět, že poměr liniových naučných stezek a okruhů je poměrně vyrovnaný. Jako zvláštní případy zde byly vyčleněny kategorie víceméně okruh, což značí buď to, že naučná stezka sice není okruh, ale její začátek a konec jsou velice blízko, nebo je to okruh s napojujícími se liniovými prvky. Pod kategorii více možností jsou zahrnuty stezky, jež mají více možností volby trasy (např. více okruhů stezky Luhačovským zálesím). 57

58 Značení naučné stezky v terénu Mapa průběhu stezky na panelech 29% 31% ano ne kombinace 39% ano 4% 8% 28% speciální, místní turistická trasa 61% ne Obr. 14. a obr. 15. Koláčové grafy procentuálně vyjadřující značení stezek v terénu a přítomnost mapy na panelech. Graf na obr. 14 vyjadřuje procentuální zastoupení jednotlivých druhů značení v terénu. Je doporučováno (kapitola Značení NS), že když naučná stezka vede po již existující turistické trase, není potřeba ji dále značit smluveným znakem naučné stezky. Těchto případů, kdy naučná stezka nepotřebuje vlastní značení, je mezi sledovanými naučnými stezkami 29 %. Stezek, které jsou značeny smluvenou značkou (úhlopříčný zelený pruh v bílém poli) bylo nejvíce 31 %. Do těchto dvou kategorií částečně spadá i 8 % naučných stezek, které jsou značeny jejich kombinací (část stezky je vedena po turistické trase, část je značena smluvenou značkou). Speciálním či místním značením jsou značeny dvě stezky (4 %), a to naučná stezka Rochus (čtverec rozdělený na bílý a červené trojúhelník úhlopříčkou) a Kulíškova NS (cedulky s obrázkem kulíška a šipkou). Celých 28 % je neznačených, což je odpovídá 14 naučným stezkám, polovina z nich je ovšem doplněna mapou na každém panelu, což orientaci alespoň takto napomůže. Přítomnosti mapek či plánků průběhu naučné stezky na panelech se věnuje obr. 15. Zde je potěšující, že přes 60 % disponuje panely, které jsou mapou doplněny. Mapa není důležitá jen na úvodních panelech, kde se o naučné stezce zpravidla dozvídají návštěvníci základní informace, ale i během cesty, obzvlášť pokud stezka není značena v terénu. I v případě, že značena je, může být toto značení nedostačující nebo poškozené (často např. těžbou dřeva), srozumitelná mapa vhodné velikosti panel vhodně doplňuje. 58

59 Správci naučných stezek 4% 4% 4% ČSOP Valašské Meziříčí 4% Ostatní 6% 33% Kombinace správců Ostatní ČSOP 6% ČSOP Planorbis Obce 10% ČSPOP Lesy ČR 17% Školy 12% VIS Bílé Karpaty Obr. 16. Koláčový graf procentuálního zastoupení správců naučných stezek. Na obr. 16 si lze povšimnout, že většinu naučných stezek spravují ČSOP (celkem 49 %, pokud by byly započteny ty, kde je to ČSOP v kombinaci s jiným správcem, bylo by to dokonce 54 % - jsou to dvě stezky, jež jsou v grafu v kategorii kombinace správců ). Druhou obsáhlou kategorií je kategorie ostatní, kde spadají správci jako různá občanská sdružení, KČT, SCHKO Beskydy nebo soukromníci (Resort Valachy)). Další kategorie jsou spíše menší, obsahují po dvou nebo po třech stezkách. Zde je důležité zmínit především ČSOP Valašské Meziříčí, které spravuje celkem 17 naučných stezek (+ jednu v kombinaci s ČSOP Kosénka). Tento ČSOP je zaměřen mimo jiné na environmentální výchovu a tvorbu naučných stezek přímo nabízí, vybudoval více než 20 naučných stezek (ČSOP Valašské Meziříčí 2016). Bohaté zkušenosti jsou jistě důvodem, proč je tento ČSOP volen při výběru tvůrce a správce naučné stezky. Mapa (příloha 8) zobrazuje prostorové rozložení naučných stezek podle jejich správce. Především v případě ČSOP lze vypozorovat prostorovou blízkost jeho sídla a jistého zázemí, v jehož okruhu působení jsou naučné stezky shlukovány. Největší spádovou oblastí disponuje ČSOP Valašské Meziříčí, naučné stezky, jež spravuje, jsou lokalizovány v rámci celého okresu Vsetín (především v severo-jižním směru), s přesahem do okolních okresů. Stezky ČSOP Planorbis Kroměříž se všechny nacházejí v blízkosti tohoto města. Obě stezky VIS Bíle Karpaty leží v Bílých Karpatech. Naopak stezky spravované Lesy ČR, ostatními ČSOP a ostatními jinými správci jsou rozloženy v kraji poměrně rovnoměrně. 59

60 Typ povrchu cesty 19% 12% nezpevněná kombinace zpevněná 69% Obr. 17. Koláčový graf procentuálního zastoupení typu povrchu naučných stezek. Povrch studovaných naučných stezek je nejčastěji tvořen kombinací zpevněného a nezpevněného je to celkem v 69 % případů. Šest naučných stezek (12 %) pak vede jen po nezpevněných cestách, zbytek pouze po zpevněných. V tabulkách v příloze je typ povrchu uveden u každé stezky. Příloha 9 zobrazuje bodové hodnocení naučných stezek v rámci Zlínského kraje. Stezky byly ohodnoceny viz příloha 2 5 a tato mapa zobrazuje součet udělených bodů. Teoreticky by měly být nejlepší stezky ty s nejvyšším hodnocením (nejvyšší možný počet dosažených bodů je 30). Je však potřeba uvědomit si, že hodnocení vzniklá součtem bodů nejsou stoprocentně vypovídající o kvalitě stezky (u NS Lopeník a NS Květná je dán nižší počet bodů jejím stavem, ostatní atributy jsou však hodnoceny průměrně, u NS Okolo Buchlova je nižší počet bodů dát vědeckým jazykem apod.) Pro zjednodušené zhodnocení však tato mapa postačit může. Celkem 5 naučných stezek nebylo možno zhodnotit, jelikož některý ze zkoumaných atributů nebyl zjištěn či bodování nebylo možno aplikovat. Celkem sedm naučných stezek se nachází v nejlépe hodnocené kategorii (26 29 bodů), jsou to NS Hradisko, NS Radegast, NS Čertův Mlýn, LNS Radhošť, NS Rochus, NS Včelařská a síť NS Luhačovským zálesím. Celkem 26 Naučných stezek je ohodnoceno body, což je možno označit za průměrné (lepší) hodnocení. Jsou to především stezky ČSOP Valašské Meziříčí, hodnoceny buď 23 body (což je zároveň medián celkového hodnocení, objevuje se 14x) 7 NS ČSOP Valašské Meziříčí (starší ze stezek), nebo 25 body (novější stezky ČSOP Valašské Meziříčí, celkem 7 NS). 60

61 5.3 Kvalitativní hodnocení Stezky jsou popisovány v tomto schématu: umístění stezky a původ jejího pojmenování, zhodnocení grafiky a textů, rozložení panelů v průběhu trasy, jejich stav, následně problémy či konflikty na trase a tematika. Pokud jsou významné klady stezky, jsou zmíněny v závěru tohoto popisu. Pokud se některé z těchto aspektů na stezce nevyskytují (například je bezproblémová nebo nemá výrazné klady), v textu to zmíněno není, stejně tak, když je název stezky evidentní apod. NS Jana Karafiáta - Okres Vsetín, jaro 2014, ČSOP Valašské Meziříčí Naučná stezka Jana Karafiáta vede z Valašského Meziříčí k přehradě Bystřička. Je pojmenována po faráři, učiteli a spisovateli Janu Karafiátovi, který na Velké Lhotě působil jako evangelický farář a také učil. Naučná stezka má design typický pro stezky, které zhotovuje ČSOP Valašské Meziříčí horní a spodní barevnou lištu (zde hnědou) s číslem zastavení a názvem stezky, bílé pozadí hlavní části panelu s černým textem, doplněné o fotografie a ilustrace, vždy je přítomen plánek trasy. Hlavní text je také přeložen do anglického jazyka. Text je jednoduše pochopitelný, nepoužívá vědeckých výrazů. Panely jsou rozmístěny rovnoměrně po celé délce stezky. V době navštívení naučné stezky byly některé z tabulí mírně poškozeny stářím vybledlé barvy, řasy nebo plíseň na povrchu, popraskaná cedule s textem apod., avšak v četbě tyto drobné závady nebránily (momentálně jsou některé z panelů nově vytištěny). Problémem je ovšem styk tří naučných stezek ve Valašském Meziříčí (tato, NS T. G. Masaryka a NS Veřovické vrchy), kdy není v terénu jasně značeno, kudy je potřeba následovat kterou stezku. Především na území města je to potíž, mapy na tabulích jsou spíše schematickými plánky (ovšem v terénu vystačí a jsou mnohem vhodnější, než složité kartografické zobrazení), ale v městském prostředí se na křížení stezek může stát, že návštěvník odbočí špatně a následuje jinou, než zvolenou stezku. Některé z panelů také nebyly nalezeny, jeden právě ve městě, další ve volné krajině. Náročnější může být i terén, zejména část vedoucí po červené turistické značce je křížena vysokými kořeny, není tedy vhodná např. pro cyklistiku a i chůze tudy je náročnější. Tematika stezky je kombinovaná, podle umístění panelů hovoří buď o přírodě místa, nebo o historii/kultuře. Výhodou je i možnost zapojení se do hry, kdy na každém panelu vystupuje postava z Karafiátovy knihy Broučci, která pokládá otázku. Na straně panelu je pak možno zjistit správnou odpověď. 61

62 Obr. 18. Panel č. 2 naučné stezky Jana Karafiáta. Tento vzhled je společný stezkám ČSOP Valašské Meziříčí (viz dále). (archiv autorky) NS Veřovické Vrchy - Okres Vsetín, léto 2014, ČSOP Valašské Meziříčí Taktéž tato naučná stezka začíná ve Valašském Meziříčí, její konec je na Velkém Javorníku (Moravskoslezský kraj). Z velké části ovšem vede po hranici tohoto a Zlínského kraje, proto byla zařazena. Je pojmenována po hřebenu Veřovických vrchů, kudy vede. Grafika je opět společná všem stezkám od ČSOP Valašské Meziříčí, pozadí je bílé, pruh s názvem stezky a číslem zastavení zelený. Text je vhodně doplněn obrázky, plánkem trasy, ve zkrácené podobě je možno přečíst si anglickou verzi. Text je srozumitelný. Panely jsou umístěny rovnoměrně po celé délce stezky. V době navštívení byly některé z panelů poničeny vandaly především ty ve městě popsány, pokresleny, otagovány; některé časem (barvy, popraskaná cedule). Četba však nebyla problémem. V současnosti jsou některé z těchto panelů opět nahrazeny novými. Žádné významné problémy (kromě výše zmíněného křížení stezek) nebyly na trase definovány. Terén je náročnější v části mezi 2. a 5. zastavením (nevhodný pro cyklistiku), ale zbytek trasy je 62

63 cyklisty využíván, stezka je navíc doplněna přístřešky a na velkém Javorníku je možnost občerstvení. Tematika je i zde obecná, panely se vždy váží k místu, kde se nacházejí, často je tématem kromě přírody a historie také hospodaření v lesích. Stezka je klasická, průměrná, neobsahuje žádné další speciální prvky, které by mohly být vyzdviženy. NS T. G. Masaryka - Okres Vsetín, podzim 2015, ČSOP Valašské Meziříčí Naučná stezka T. G. Masaryka je okruh z Valašského Meziříčí přes Jarcovou a vede mimo jiné po místech, která navštěvoval první československý prezident, po němž je také pojmenována. Grafika je typická pro stezky ČSOP Valašské Meziříčí (viz výše), pruh je zelený. Anglická verze je dostupná v nezkrácené podobě, text je srozumitelný, doplněný plánkem a obrázky, panely jsou umístěny rovnoměrně po celé délce stezky. Při návštěvě stezky bylo zjištěno, že některé z panelů jsou poničeny časem, v jednom případě tato skutečnost dosti znepříjemňovala četbu. Jednalo se o panel č. 8, který byl zároveň vzhledem k svému tématu velice nevhodně umístěn. Tématem panelu je panoramatický snímek, ovšem nachází se na místě, kde není možno pozorovat výhled. Dále je také umístěn v porostu (zřejmě původně nebyl, ale místo není opečovávané), stíny na panelu v kontrastu se slunečním svitem taktéž četbu znepříjemňují (obr. 19). Dále je zde také výše zmíněný problém s křížením tří stezek. Tematika je obecná, kombinuje popisy místní přírody a života T. G. Masaryka, který zde roku 1905 trávil prázdniny. I tato stezka je klasická, průměrná, neobsahující další speciální prvky, které by mohly být vyzdviženy. 63

64 Obr. 19. Panel č. 8 naučné stezky T. G. Masaryka. Fotografie zachycuje jeho špatné umístění, nečitelnost kvůli ostrým stínům a poškozenou část tabule v oblasti znaku CHKO Beskydy. (archiv autorky) NS Klenov - Okres Vsetín, léto 2015, ČSOP Valašské Meziříčí Naučná stezka Klenov vede od přehrady Bystřička na rozcestí Dušná. Je nazvána podle přírodní rezervace Klenov, kolem které je vedena. Vzhled je typický pro naučné stezky ČSOP Valašské meziříčí, lišty jsou modré. Text je čtivý, doplněn zkráceným výtahem v angličtině, vhodně doplněn ilustracemi. Jako nevýhodu je potřeba vytknout chybějící plánek průběhu trasy nachází se jen na třech panelech (č. 1, č. 8, č. 10). Panely jsou v průběhu trasy rozmístěny víceméně rovnoměrně, i když mezi některými je již delší vzdálenost. Právě kvůli absenci plánku tak návštěvník neví, zdali panel neminul. Panely byly v době návštěvy v dobrém stavu, jen některé byly mírně vybledlé. Terén v části mezi zastaveními č. 1 č. 5 je náročnější, nezpevněný. Kamenitý, část byla poničena lesnickými stroji. Tematika je opět obecná, ale spíše orientována na přírodní jevy (v okolí se nachází několik PP/PR). Dalšími speciálními či originálními prvky, které by mohly být vyzdviženy, stezka nedisponuje. 64

65 NS Pulčínská cesta - Okres Vsetín, podzim 2015, ČSOP Valašské Meziříčí Naučná stezka Pulčínská cesta je jednou z devíti stezek v této oblasti, jež jsou součástí projektu sítě naučných stezek v okolí Vartovny (Projekt Rozhledny Hornolidečska a Púchovské kotliny na kótách 651 m. n. m.). Z nich jsou již tři staršího data (Vařákovy paseky I a II, Vizovické vrchy, ostatní byly vytvořeny nově. Tvoří celkem 34 km tras a propojují rozhlednu Vartovna s místy, která se váží především k událostem 2. světové války. Je nutno uvést i to, že v rámci projektu byly vytvořeny také slovenské naučné stezky, které se na tyto napojují. Design odpovídá modernější formě typického designu naučných stezek ČSOP Valašské Meziříčí horní lišta je stínovaná, pozadí již není čistě bílé, ale je také tvořeno barevným přechodem. Tento vzhled působí zajímavěji než starší varianty. Konkrétně naučná stezka Pulčínská cesta vede z Horní Lidče na Pulčín. Design panelů je líbivý, text je čtivý, na rozdíl od ostatních stezek ČSOP VM pouze v češtině. Je vhodně doplněn obrázky, ačkoliv na všech panelech není plánek trasy. Panely jsou rozmístěny rovnoměrně. Panely byly ve výborném stavu, což je dáno novějším datem výroby stezky. Stezka nevykazuje žádné problémy. Naopak je potřeba vyzdvihnout, jak je doplněna v části nacházející se na katastru Horní Lidče. Na trase se nacházejí co pár metrů lavičky, je zde malé arboretum, malá kaplička. Ačkoliv je stezka obecného zaměření, lze si všimnout také orientace na sakrální stavby v oblasti, na duchovno a na křesťanskou víru. Tato tematika se prolíná s informacemi o přírodě a historii a dosahuje tak příjemné rovnováhy. NS Zámecký park - Okres Vsetín, jaro 2016, ČSOP Valašské Meziříčí Jedná se o krátkou naučnou stezku v parku Kinských ve Valašském Meziříčí, tvořenou 12 panely (z toho dva informační, ostatních 10 je zastavení naučné stezky). Design odpovídá modernějšímu vzhledu stezek ČSOP Valašské Meziříčí horní lišta i pozadí jsou tvořeny barevnými přechody. Texty jsou pouze v češtině, místy příliš odborné (níže), jsou vhodně doplněny fotografiemi, což lze ocenit zvláště mimo vegetační období parkových rostlin. Panely jsou rozmístěny pravidelně, místy ve dvojicích (viz obr. 21). Tématem jsou parkové rostliny, živočichové a stavby v parku. 65

66 Panely jsou ve velmi dobrém stavu. Bohužel, mají řadu nevýhod. Plánek naučné stezky a rozmístění panelů je pouze na úvodním panelu, což by při rozloze parku vadit nemuselo, ale pokud někdo chce cíleně následovat trasu stezky, na křižovatkách není jasno, kudy pokračovat a nelze se ujistit ani na panelech. Nejvýraznějším problémem je však jazyk některých panelů (viz obr. 20). Je příliš vědecký a odborný, výrazy zde někdy ani nejsou vysvětleny. Lze to pochopit u latinských názvů kultivarů rostlin, které nemají české synonymum, ale panel o zámku, týkající se architektury, je příkladem, jak by text panelu neměl vypadat termíny jako mansardová střecha, vstupní rizalit, tympanon nejsou známé každému a nejsou ani vysvětleny. Obr. 20. a obr. 21. Nevhodné použití termínů na panelu č. 10 zámecký park a ilustrace prostorové blízkosti některých panelů. (archiv autorky) NS Bezbariérová - Okres Vsetín, jaro 2016, ČSOP Valašské Meziříčí Tato krátká naučná stezka je vedena areálem vojenského cvičiště bývalých kasáren ve Valašské Meziříčí. Začíná i končí u hlavní cesty a vede malým okruhem kolem jezírka. Design je typický pro naučné stezka ČSOP Valašské Meziříčí, horní a dolní lišta je zelená. Texty jsou ve zkrácené podobě také v angličtině. Bohužel, na některých panelech množství textu značně převažuje nad množstvím ilustrací, zároveň ani není příliš přehledně rozčleněn (panel č. 1, 3, 4). Panely jsou rozmístěny pravidelně po délce stezky. Stezka je bezbariérová, uzpůsobena pro vozíčkáře či kočárky (přestože dřevěná lávka kolem rybníčku není příliš široká a dva kočárky nebo vozíčky by se zde nevyhnuly). Panely jsou v dobrém stavu, nepříliš poškozené (např. č. 7 má potrhanou a popraskanou fólii s textem, ale jen v okrajích, četbě to nebrání). Problémem je místo, které se nachází mezi panely č. 8 a 9, končí zde lávka kolem rybníčku a nachází se zde prohlubeň, která byla po srážkách naplněna vodou (místy hluboká až 10 cm, viz příl. 10a). Pěší tuto kaluž obejdou, ale nevýhodou 66

67 to je pro vozíčkáře nebo pro kočárky, pro něž je stezka vlastně určena. Téma je zaměřeno na přírodu a také na armádní historii tohoto místa. NS Královec - Okres Zlín, jaro 2015, ČSOP Valašské Meziříčí, ČSOP Kosénka Poslední z naučných stezek v typickém designu ČSPO Valašské Meziříčí je okruh Královec, vedoucí z vlakového nádraží Valašské Klobouky kolem rozhledny na vrcholu Královec. Stezka byla součástí projektu Poznej krajinu Bílých Bielych Karpat (Interreg III A). Horní lišta je zelená, pozadí světle oranžové a spodní lišta oranžová, grafika je atraktivní a díky tomu, že pozadí není čistě bílé, se dobře čte i na slunci. Poměr textu a ilustrací je vyvážený. Také je zde zkrácený anglický překlad (max. do pěti řádků). Panely byly v dobrém stavu, pravidelně rozmístěné po celé délce trasy, na trase nebyly identifikovány žádné závažné problémy. Stezka je hojně navštěvovaná především díky rozhledně Královec, ale je zde i další turistická infrastruktura (lavičky, studánky). Stezka je zaměřena na přírodu. Naučná stezka Zámeček (Planorbis) - Okres Kroměříž, jaro 2016, ČSOP Planorbis Kroměříž Naučná stezka Zámeček (mapy.cz uvádí název Planorbis) leží jihovýchodně od Kroměříže. Je to liniová naučná stezka, která je zároveň cyklostezkou. Tato stezka má verze z roku 2003 a novější 2005 a obě tyto se nepřehledně prolínají (jsou zde starší i novější verze a není vysvětleno, zda jsou jen přesunuty, nebo nahrazeny, nebo ponechány obě verze). Navíc všechny panely nebyly nalezeny. Grafika není příliš atraktivní, převažuje množství textu, který je často příliš odborný (výrazy jako živné půdy, retroindukce ), problémem jsou chyby v textu ( apekt místo správného aspekt ), text není logicky uspořádán. Ilustrací není mnoho. Panely mají teoreticky být upořádány průběžně po celé délce stezky, ale některé nyní nebyly nalezeny a tak byly mezery mezi zastaveními rozdílné. Ani stav existujících panelů nebyl ideální, panel č. 7 o meandrech byl vychýlen a porosten zřejmě řasou (příl.11a), některé další byly vybledlé nebo posprejované. Téma je zaměřeno na přírodu, její ochranu a na historii parku Zámeček. 67

68 Naučná stezka Stonáč - Okres Kroměříž, jaro 2016, ČSOP Planorbis Kroměříž Naučná stezka Stonáč vznikla na původním místě Naučné stezky žabky Kuňkalky z roku Je pojmenována podle PP Stonáč, kterou má lemovat, ovšem ve skutečnosti nebyla trasa stezky dohledatelná (zřejmě kvůli zanedbání), bylo nalezeno jen několik panelů z 10. Trasa stezky je jinak zanesena na serveru mapy.cz a jinak na plánku panelu č. 1 a ve skutečnosti zřejmě také vede jinudy, nebo již její části neexistují. Co se týká nalezených panelů, nejsou příliš zdařilé. Grafika není atraktivní, textu je příliš mnoho, převažuje nad ilustracemi a je spíše nezáživný. I zde se vyskytují odborné termíny ( aluviální náplavy, biotop ), zbytečně jsou zde například výčty motýlů, které je možno potkat, ale nejsou pak vyobrazeni. Panel č. 10 popisuje tvorbu naučných stezek, jejich cíle a problémy s údržbou, ale sami autoři/správci tyto zásady spíše nedodržují a stezka udržovaně nepůsobí. Naučná stezka Hráza - Okres Kroměříž, jaro 2016, ČSOP Planorbis Kroměříž Naučná stezka Hráza je třetí z naučných stezek ČSOP Planorbis, který byla v rámci výzkumu navštívena. Je to okruh, vedoucí kolem rybníku Hráza, po kterém je pojmenován. Bohužel má s výše jmenovanými stezkami mnoho společného je nepřehledná, panely této naučné stezky se prolínají s jinými (Naučná stezka Květnatá louka, která není značena a číslována, opět nebyla nalezena úvodní tabule, která by vysvětlovala, jak nebo jestli vůbec na sebe stezky navazují). Množství z panelu obsahuje příliš mnoho textu (např. č. 11). Zároveň jsou panely asi rozdílného původu/stáří/autora (jiný font u názvu stezky a čísla zastavení u panelů č. 7 11, které jsou současně méně atraktivní s větším množstvím textu, ve srovnání s panely č. 1 6, které jsou zajímavější). Všechny panely opět nebyly nalezeny. Stav nalezených panelů není nejhorší, ale na většině je poničený znak města Kroměříž (zřejmě vandalismus, viz příl. 11b), panel č. 5 je otagován a poškrábán. Část stezky, vedená nezpevněnou pěšinou, byla velice bahnitá. I zde se setkáváme s problémy s texty, nejen, že jsou dlouhé, ale také jsou příliš odborné ( abiotické útvary, geobiocenóza, hydrobiocenóza, technoantropocenóza, subatlantik, aglomerace ). V textu se nacházejí i chyby (typografické chybějící mezera mezi číslem a znakem %, špatně použité pomlčky, malá písmena na začátku vět, ale i gramatické či překlepy). 68

69 Na závěr je nutno konstatovat, že tyto tři stezky v okolí Kroměříže byly jedněmi z nejhůře hodnocených, které byly navštíveny nepřehledné, neznačené, panely neměly poutavý design, oproti tomu měly přemíru textu, který byl často příliš odborný a obsahoval chyby, což je zbytečné a dalo by se tomu předejít korekturou textu. NS Příroda Hostýnských vrchů a NS Hostýnské vrchy - Okres Kroměříž, léto 2014, ČSPOP Obě tyto naučné stezky začínají na Sv. Hostýně. První z nich, NS Příroda hostýnských vrchů, je z nich kratší a končí ve Chvalčově a bude zde hodnocena. Delší NS Hostýnské vrchy vede do Rajnochovic a je vhodná pro cyklisty. Stezky mají příjemný, klasický vzhled (příl. 10b). V horní zelené liště je název zastavení, níže popis problematiky a kolem 2/3 spodní části panelu zaujímají ilustrace a tiráž. Texty nejsou psány složitým jazykem. Na každém panelu je mapka. Panely jsou umístěny průběžně a jejich stav byl spíše dobrý, i když některé měly vybledlé barvy (především úvodní panel společný oběma stezkám, jež je vystaven slunci). Tématem je, jak název napovídá, příroda. NS Radegast - Okres Vsetín, zima 2013, ČSOP Salamandr Naučná stezka Radegast se nachází na hojně navštěvované turistické trase, vedoucí z Pusteven na Radhošť. Je nazvána podle pohanského boha Radegasta, jehož socha, vytvořená Albín Poláškem (replika), se nachází přibližně v polovině této trasy. Panely trasy mají příjemný vyvážený barevný design, samotné jejich pozadí znázorňuje schematicky popisovaný jev, takže jsou velice poutavé. Jsou doplněny fotografiemi a nákresy. Texty jsou srozumitelné, krátké, u některých panelů je hned z nadpisu jasno, co je v textu popsáno (např. panel č. 7 Vidíte díky ovcím, viz obr. 22), u ostatních je klíčová myšlenka v úvodním odstavci. Odpovídá to tak zásadám, které vyžadují Masters, Carter (1999). Panely jsou rozmístěny pravidelně po celé délce stezky, na panelech sice není plánek, ale umístění je znázorněno pomocí bodů umístěných na fotografii hřebenu. Stav panelů je bezproblémový, stejně tak terén a povrch cesty někomu by snad nemuselo vyhovovat příliš velké množství návštěvníků, problémem by mohlo být i to, že po trase občas jezdí auta (povolení má však jen Horská služba a zásobování bufetů a hotelu Radegast a dále majitelé pozemků či subjekty jako CHKO nebo lesníci). Po celé délce trasy jsou lavičky, 69

70 odpočívadla, na Pustevnách, Radhošti a u sochy Radegasta možnost občerstvení, turistická infrastruktura je tu tedy na vysoké úrovni. Tematikou je příroda a historie. Panely jsou logicky vázány k daným lokalitám, u většiny panelů lze popisovaný jev přímo vidět (není tomu tak jen u panelu o jeskyních, ale ty jsou veřejnosti nepřístupné, a tak panel jen informuje o jejich existenci a popisuje je). Vzhledem k velké návštěvnosti této turistické trasy je zde často možno potkat turisty, kteří si tuto naučnou stezku prohlížejí. Stezka byla navštívena několikrát a vždy se našel někdo, kdo se u panelů zastavil, často bylo pozorováno, že jsou to rodiče s dětmi, nebo dvojice až menší skupinky turistů spíše středního věku. Obr. 22. Panel č. 7 naučné stezky Radegast. (archiv autorky) 70

71 LNS Radhošť - Okres Vsetín, zima 2013, Lesní správa Rožnov, Lesy ČR, ČSOP Salamandr Lesnická naučná stezka Radhošť je vedena víceméně po vrstevnici pod Radhošťským hřebenem, z Pusteven na úbočí Radhoště ke křižovatce turistických tras. Design je zpracován v podobném stylu, jako u NS Radegast. Barvy jsou laděny do přírodních, lesních tónů, a tak panely nepůsobí nijak rušivě, naopak jsou svým zpracováním poutavé. I zde je možno rozpoznat klíčové sdělení v úvodním odstavci. Ilustrace text vhodně doplňují, na každém panelu je mapa průběhu trasy. Panely jsou rozmístěny v pravidelných intervalech. V době navštívení byly panely v dobrém stavu, jen panel č. 4, který je zřejmě více vystaven slunci, byl vybledlý a popraskaný, avšak stále čitelný. Na trase stezky nebyly identifikovány žádné významné problémy, stezka je také vhodná pro cyklisty a v zimě je to dokonce strojem upravovaná běžkařská trasa. Některá zastavení jsou doplněna odpočívadly (příl. 12a). Téma stezky je patrné již z jejího názvu a to lesnictví a péče o lesy. Je to jedna z mála stezek, která byla profilována takto úzce, i když se zaobírá třeba i těžbou dřeva v minulosti, stále se drží lesnického tématu. NS Čertův Mlýn - Okres Vsetín, zima 2013, CHKO Beskydy, ČSOP Salamandr Naučná stezka Čertův Mlýn je třetí ze stezek ČSOP Salamandr ve sledovaném kraji. Tato trasa je pojmenovaná po hoře Čertův Mlýn, začíná na Pustevnách a po červené turistické trase vede na Martiňák. Její grafika je podobná grafice dvou výše zmíněných stezek přiměřeně barevná (zde více laděna i do teplejších odstínů provázanost s pověstí o čertovi, dramatizace panelů o partyzánském odboji), poutavá, texty jsou vhodně doplněny ilustracemi a klíčová myšlenka je jasná z prvního odstavce nebo z nadpisu. Panely jsou umístěny pravidelně po celé délce trasy. Orientační mapka je na pěti z devíti panelů. Panely byly v dobrém stavu. Menším problémem by mohla být orientace na mezi zastaveními 7 a 8, kdy trasa naučné stezky nekopíruje červenou turistickou trasu, ale je vedena po cyklotrase č. 46 (ovšem jen na mapách na panelech, na serveru mapy.cz je vedena souběžně s turistickou trasou). Vzhledem k tomu, že se rozdvojuje mezi zastaveními a také se mezi nimi spojuje, je tento problém nepodstatný žádný panel nebude minut. Terén je velmi vhodný jak pro cyklistiku, tak pro běžky (trasa bývá upravována stroji). 71

72 Tematika je obecná, ale především se zaměřuje na přírodu a na partyzánský odboj, který v této oblasti za 2. světové války probíhal. Tato tematika je rovnoměrně rozložena mezi panely (5x příroda, 4x partyzáni). Zejména panely o partyzánském odboji jsou zajímavě zpracovány, používají historických map a fotografií. Právě tato minulost činí místo a tím i naučnou stezku zajímavější, než klasické obecné naučné stezky o přírodě, kde se často informace opakují (viz kapitola 6 Diskuse). NS Květná - Okres Uherské Hradiště, léto 2015, VIS Bílé Karpaty Naučná stezka Květná je okruh, který vede z obce Strání části Květná (podle které je také pojmenována) kolem PP Mechnáčky zpět do centra obce. Byla obnovena roku 2010, ale její grafika zůstala původní nyní působí trochu zastarale a ne příliš poutavě, především ve srovnání s novějšími stezkami. Barvy jsou vybledlé, nebo jsou zvoleny tak nešťastně, že vybledle vypadají. Texty by mohly být kratší, jsou sice členěny do odstavců, ale neuškodilo by další zvýraznění (nadpisy odstavců mají stejnou velikost písma, jako samotný text). Ilustrace jsou zvoleny poměrně vhodně, i když občas zbytečně ukazují to, co je přímo viditelné. Panely jsou umístěny pravidelně po délce trasy, na všech je orientační mapka, a poměrně zbytečně velký rámeček s popisem jednotlivých zastavení. Stav panelů nebyl v době návštěvy nejlepší. Panel č. 1 se odlupoval a byl poškozen zřejmě sluncem, část byla nečitelná. Některé byly nakřivo (panel č. 2 s posezením, které by se využít nedalo), u panelu č. 3 nebyla tabule s informacemi v prostoru dřevěného panelu, ale byla o něj opřená na zemi. Potisk panelu č. 7 se odlupoval. Panel č. 8 byl zničen pádem stromu, informační tabule zničena nebyla a tak byla opřena o zbytky panelu s posezením (viz obr. 23). Další problémy nastaly s orientací v terénu (v době návštěvy vedla po části stezky také žlutá turistická trasa, dnes je zrušena). Odbočky z cesty na naučnou stezku nebyly zvýrazněny, v lokalitě Mechnáčky značení taktéž chybělo. Tematika stezky je obecná, částečně se zaměřuje na přírodu, částečně na kulturu a historii. Jako klad by mohl být vyzdvižen záměr udělat panely tak, aby byly zároveň i posezením, ale vzhledem k jejich momentálnímu stavu většinou nejsou využitelné. 72

73 Obr. 23. Panel č. 8 naučné stezky Květná, poničený pádem stromu. NS Lopeník - Okres Uherské Hradiště, léto 2015, VIS Bílé Karpaty Naučná stezka Lopeník je pojmenována po obci a vrcholu, kterými prochází. V obci Lopeník začíná, pokračuje pod vrchol Velký Lopeník a tvoří tak okruh, zároveň má dvě varianty, s možností jít na vrchol Velkého Lopeníku, nebo se mu vyhnout. Panely jsou podobného vzhledu, jako je tomu u NS Květná, kombinace barev je zdařilejší, avšak stále působí bledě a zastarale. I zde je příliš mnoho souvislého textu, avšak doplňující obrázky jej vyvažují. Stav panelů naučné stezky Lopeník byl spíše špatný. Panely č. 1 a 2. nebyly nalezeny. Panel č. 3, původně umístěný na stojanu z kmenu stromu, byl odspodu zřejmě shnilý a tak jen ležel opřený o svah u cesty. Panel č. 4 opět nebyl nalezen. Panel č. 5b byl poničen povětrnostními vlivy do té míry, že nebyl čitelný. Panel č. 5 se nacházel na Velkém Lopeníku jinde, než měl být podle mapky. Z panelu č. 6 byly nalezeny jen zbytky v dezolátním stavu, informační tabule byla rozlámána na kusy. Panel č. 7 byl vybledlý, kvůli působení povětrnostních vlivů měl jen odstíny zelené a černé, což je pak problém především u ilustrací. Téma je obecné, panely jsou věnovány jak přírodě, tak historii míst. Další speciální prvky, které by mohly být vyzdviženy, se zde nenacházejí, ovšem je třeba zmínit, že na vrcholu Velkého Lopeníku je rozhledna a množství laviček a také další zajímavé informační panely, nepatřící k této stezce. 73

74 NS Hradisko - Okres Vsetín, zima 2014, SCHKO Beskydy Naučná stezka Hradisko je okruh v Rožnově pod Radhoštěm, vedoucí od zimního stadionu Bučiska přes vrchol Hradisko se zříceninou hradu. V minulosti tudy vedla delší verze této naučné stezky (s celkem třemi možnostmi volby okruhů), byla však nahrazena touto novou, modernější, kratší. Vzhled panelů je atraktivní, ilustrace převažují nad textem a souvisí s popisovaným. Texty jsou stručné a jednoduše pochopitelné, psány přitažlivou formou. Barvy panelu jsou laděny do zelených odstínů. Panely jsou rovnoměrně rozmístěny po celé délce trasy. Panely jsou v dobrém stavu, stejně tak značení stezky, které je přehledné a výrazné. Nevýhodou ovšem je, že v lese je ponecháno i značení z původních tří okruhů, což může vést ke zmatení návštěvníka. Také jeden ze směrovníků byl od země shnilý, a tak byl pouze opřen o strom bohužel ale pak ukazoval špatným směrem. V lokalitě zříceniny hradu je také ohniště, kolem kterého je občas nepořádek, což je ovšem bohužel dáno návštěvníky, kteří toto místo různými způsoby využívají a nejsou schopni si své odpadky odnést s sebou. Tematiky stezky je zaměřena obecně, a to na přírodu a na historii hradu a jeho okolí, dozvíme se tak jak o klimatických lázních, které v Rožnově byly, stejně tak o hospodaření v lesích. Zajímavostí jistě je přítomnost QR kódů na jednotlivých panelech, kdy je možno stáhnout si do mobilního telefonu nebo jiného zařízení další doplňkové informace o jednotlivých zastaveních (viz příl. 12b). Kulíškova NS - Okres Vsetín, léto 2015, Resort Valachy Tato krátká naučná stezka, pojmenovaná po naší nejmenší sově kulíšku nejmenším, je především zaměřena na děti. Nachází se ve Velkých Karlovicích v části Leskové a vede kolem golfového hřiště. Oproti ostatním stezkám je naprosto jiná jednotlivé panely jsou dřevěné s malovanými ilustracemi Ludvíka Kunce. Texty jsou ve formě krátkých rozhovorů mezi kulíškem, který letí objevovat svět, a jeho zvířecími přáteli, které potkává (příl. 13b). Zároveň jsou tabule dvojjazyčné a otočné na jedné straně je text v češtině, na druhé v angličtině. Panely jsou rozmístěny v pravidelných intervalech. Stav panelů bohužel v době návštěvy nebyl ideální, jelikož dřevo, přestože je lakováno, trpí povětrnostními vlivy. Na oficiálních stránkách stezky bylo zjištěno, že v době od prosince

75 do dubna 2016 budou panely odstraněny a proběhne jejich obnova (Valachy.cz 2015), je tedy vidět zájem o údržbu stezky. Jiné problémy na stezce nebyly pozorovány. Naučná stezka je ve srovnání s většinou navštívených velmi interaktivní, snaží se návštěvníky zapojit do různých atrakcí. Na panelech jsou otázky, odpovědi se získají otočením cedule (na české straně je odpověď anglicky, na anglické česky, což je hravý prvek a brání předběžnému zjištění odpovědi a švindlování ), případně jsou odpovědi (pokud se jedná o obrázky) pod hlavním panelem a jsou přikryty. Dále je možno setkat se s otočnými dřevěnými skládačkami (přední X zadní část těla různých živočichů). Po cestě je i několik Kulíškových úkolů (viz příl. 13c), například přejít po kladině z ležícího kmene stromu, pohoupat se na houpačce (zjištění, kdo je těžší), vlézt si to stylizované dutiny kulíška a vyzkoušet si, jaký z ní má pohled na svět. Právě u tohoto zastavení jsme se setkali s rodinou s dětmi, které s nadšením úkoly plnily a nechávaly si texty panelů číst (viz příl. 13a). Na posledním zastavení je možnost krmení ovcí (je zde automat na granule). Trasa je schůdná i pro kočárky nebo segway, které se dají zapůjčit. NS prof. Rudolfa Haši - Okres Vsetín, jaro 2016, obec Kunovice Tato naučná stezka začíná v Kunovicích na nádraží a vede na rozhlednu na Kunovické hůrce. Zpět lze volit částečně jiná trasa, je to tedy hybrid mezi okruhem a liniovou trasou. Je pojmenována po místním rodákovi Rudolfovi Hašovi, významném profesorovi Vysoké školy zemědělské v Brně. Grafika je poměrně moderní, s barevným stínováním pozadí, zvolené odstíny působí trochu ponuře. Doplňující ilustrace jsou zvoleny vhodně, což se bohužel nedá říci o textu, kterého je na některých panelech příliš mnoho a k jeho přečtení je potřeba delší čas (kupř. u panelu č. 3 přes tři minuty (pravidlo ; Trapp, Gross a Zimmerman (1991)) což je pro mnoho návštěvníku doba, kterou čtením strávit nehodlají. Zároveň množství textu spíše od četby odrazuje. V textu bohužel ani není možno identifikovat zásadní myšlenku, která by byla shrnuta např. v úvodním odstavci každého panelu. Tabule jsou rozmístěny rovnoměrně a jsou v dobrém stavu (panel č. 8 popsaný, č. 11 poškrábaný, ale nebrání to četbě). Kromě množství textu se zde dají vytknout další problémy. Jedním z nich je bezesporu lepší značení v terénu. Přestože je na každém panelu plánek trasy, orientace při návštěvě byla komplikovaná. Je ovšem nutno dodat, že to mohlo být jen chvilkovou situací v oblasti se zrovna těžilo a sváželo dříví, a tak mohly být stromy se značením pokáceny. Právě se svážením dříví je spojena další nepříjemnost na trase lesní cesta byla jen bahno, koleje 75

76 od strojů a kaluže, a tak často bylo nutno jít mimo trasu lesem nebo po poli. Bohužel i rozhledna, ke které stezka vede, je již poněkud vratká a na jedné straně schodiště chybí zábradlí. Tematika stezky je obecná. Jako klad by mohlo být vyzdvihnuto okénko pro děti v pravé dolní části panelu, kde jsou jednoduché úkoly. Obr. 24. Panel č. 8 naučné stezky prof. Rudolfa Haši lze považovat za zdařilejší je vhodně doplněn ilustracemi, které převažují nad textem, barvy jsou vyvážené a příjemné, text je čitelný. Vytknout lze vyrytý text VJP a počmárané číslo zastavení (vandalismus). (archiv autorky) NS Hugolína Gavloviče - Okres Zlín, léto 2015, Sdružení obcí mikroregionu Jižní Valašsko Z naučné stezky Hugolína Gavloviče byla navštívena jen její část ve Valašských Kloboukách. Ve skutečnosti se jedná o delší trasu, spojující slovenské Pruské a Valašské Klobouky. Má dva typy panelů jedny větší (viz příl. 14b), které informují o samostatné stezce, a pak menší, které informují o jednotlivých zajímavostech. Ve Valašských Kloboukách tak podává informace především o stavbách. Vzhledem k stáří stezky (v rámci Interreg III A) je několik panelů trochu vybledlých, ale výrazně poničené nejsou. 76

77 Jejich grafika ovšem v dnešní době není moc poutavá, modrá barva pozadí do krajiny příliš nezapadá a až moc kontrastuje. Množství textu a fotografií je panel od panelu rozdílné, častěji však převažuje text, který je příliš dlouhý a není členěný. Vzhledem k tomu, že byla navštívena jen část městského okruhu, klady a zápory nebudou hodnoceny. NS Lukov - Okres Zlín, jaro 2016, ČSOP Zlín Naučná stezka Lukov je téměř okruh, vedoucí kolem hradu Lukov a skalních útvarů v této oblasti. Začíná u hájenky Růžová a končí na hradě Lukov. Panely jsou sice staršího dada, ale jejich vzhled je líbivý zelené pozadí s bílým textem a oranžovým nadpisem. Poměr ilustrací a textu je vyvážený. Panely jsou rozmístěny rovnoměrně, jejich stav je v pořádku (mírně vybledlé barvy, poškození nebránící četbě). Texty jsou místy náročnější, často obsahují zbytečně odborné výrazy, kterým laik neporozumí (panel č. 1 račanská jednotka magurského flyše, č. 4 inkrustace, č. 7 arkózový pískovec ). Tematika je zaměřena na přírodu. Andrýskova NS - Okres Zlín, jaro 2016, ČSOP Ekocentrum Čtyřlístek Andrýskova naučná stezka je okruh, který začíná a končí ve Fryštáku. Je tvořena z části plastovými panely, z části vyřezávanými dřevěnými. Je pojmenovaná podle sochy děťátka Andrýska, který je na panelech vyobrazen. Plastové panely jsou dvou typů: malé, které informují o architektuře a historii a jsou jen béžovo-hnědé (nebo černo-bílé, viz příl 14a) a velké, které jsou již celobarevné a jsou spíše o přírodě. Vzhled panelů není příliš poutavý, rozložení velkých působí neuspořádaně, malé panely většinou zobrazují jen stavbu, která se v místě nacházela s krátkým popiskem. Panely jsou rozmístěny rovnoměrně, v první části stezky jsou to plastové panely, v druhé dřevěné (pokud bychom chtěli následovat jen plastové, pak rozložení tak pravidelné není). Jsou v dobrém stavu, bez většího poškození. Nevýhodou je jejich malá atraktivita a špatné značení v terénu. Terén samotný je také problémem, možná to bylo způsobeno jen návštěvou po dešti, ale na polní cestě bylo nejen množství bláta, ale také rozsáhlé kaluže, které se téměř nedaly obejít. 77

78 NS Chodník Masarykových - Okres Kroměříž, léto 2014, obec Chvalčov Tato krátká naučná stezka vede obcí Chvalčov. Byly však navštíveny jen 2 panely. Co se jich týče, naučná stezka je spíše bez textu, panel byl věnován živočichům a nacházely se zde prakticky jen obrázky zvířat s popisky. Druhý z panelů byl úvodní, kde se nacházel plánek trasy a krátký popis. NS Bojkovice Světlov - Okres Uherské Hradiště, léto 2015, Lesy ČR Tato stezka, která není k dohledání na serveru mapy.cz, se nachází v okolí zámku Nový Světlov. Vzhled panelů je typickým příkladem stezky státního podniku Lesy ČR barvy jsou laděny do stejných odstínů, jako ty, jež LČR používají na svých materiálech. Stezka je moderní, design je líbivý, poměr textu a obrázků je vyvážen, ovšem text je příliš podrobný a psán malým fontem. Text je zaměřen odborněji na lesy a lesnictví, někdy se tedy setkáme s odbornějšími výrazy ( meliorační dřeviny ). Právě to by mohlo být označeno jako nevýhoda. Panely jsou po trase rozmístěny pravidelně. Stezka je zaměřena na tematiku lesnictví a lesa obecně. Výhodou je právě úzké zaměření stezky, což ji odlišuje od ostatních s obecnou tematikou. 78

79 6 DISKUSE V následné diskusi se zaměřím na hlavní problémy naučných stezek, kterým je potřeba se v rámci této práce věnovat. Ty se týkají konkrétně evidence naučných stezek, terénního výzkumu, metodik hodnocení, vlastních výsledků bodového hodnocení a následně jsou zde vypsána i doporučení pro úpravu stávajících naučných stezek či pro tvorbu nových. Prvním problémem, který při výzkumu vyvstal, bylo vytvoření seznamu naučných stezek, jež se nacházejí na území Zlínského kraje. Jak uvádí i Otevřel (2010), neexistuje žádná legislativa k povinnosti evidování naučných stezek, jejich dohledávání je pak často komplikované. O evidenci se již pokoušely různé subjekty (KČT, projekt apod.), avšak žádná z nich není aktuální, což bylo z části ověřeno i výzkumem k této práci, kdy některé naučné stezky, uvedené na portálu nebyly nalezeny, byly přejmenovány, pozměněny či zrušeny. Otevřel (2010) jako možné řešení uvádí dodávání lokalizace tras naučných stezek v gisovém formátu při zadávání projektové dokumentace, kdy by mohla vzniknout vrstva naučných stezek, která by byla evidována na příslušném kraji. Takto by stezky nemusely být komplikovaně dohledávány a zaznačovány zpětně. Jako další možnost evidence by měl být zmíněn projekt openstreetmap.org, kde jsou prostorová data digitalizována a vytvářena samotnými uživateli. Cennou součástí projektu je komunita uživatelů, která je v současnosti, co se týče turistických map dost aktivní. V současnosti je zde část naučných stezek evidována 2. Této evidence by bylo možno využít jako základu, pokud by byla doplněna o stezky, jež v ní uloženy nejsou a nově vznikající by pak bylo možno jednoduše zadávat. Výhodou openstreetmap.org je především existence již vybudované infrastruktury, webového i desktopového editoru, které jsou schopni využít i laici. Jedinou podmínkou je ochota nastudovat a dodržovat způsob zaznamenávání tras. Jedním z možných řešení by mohlo být vytvoření aplikace, která by z openstreetmap.org naučné stezky filtrovala. Přes ni by potom mohly být i řešeny další problémy související s naučnými stezkami hlášení poškozených panelů, špatné orientace na stezce, nebo možnost hodnocení stezek. Druhou částí práce byl samotný terénní výzkum. Zde je nutno poukázat na určité nedostatky, které mohly ovlivnit výsledek práce. Jedním z hlavních je jistě příliš dlouhý časový interval návštěvnosti jednotlivých stezek (2,5 let). Tento problém se ukázal především v případě dvou navštívených naučných stezek NS Okolo Hrozenka a NS Kopaničářská, které byly od doby návštěvy aktualizovány a byly proto z výzkumu vyřazeny. Druhým problémem je jistě to, že ne 2 Ve studované oblasti je ideálním příkladem NS Hradisko, kde je zaznamenán průběh trasy, umístění panelů a jejich název, odkaz na webovou stránku o stezce, viz 79

80 všechny naučné stezky, jež byly vybrány pro výzkum, byly osobně navštíveny (navštívena byla polovina). Jednak tomu tak bylo v případech, kdy se data dala dohledat na webových stránkách naučných stezek, v některých pak z důvodů časové a finanční náročnosti. Některé údaje tak nemohly být zjištěny, ale toto množství je téměř zanedbatelné. Pro kvantitativní hodnocení naučných stezek byla využita kombinace metodik Otevřela (2010) a Masters, Carter (1999). Z metodiky Otevřela (2010) byly využity pětibodové stupnice hodnocení. Oproti tomu charakteristiky, jež hodnotil, využity nebyly, a to zejména proto, že část charakteristik je možno hodnotit jen subjektivně, u jiných nebyl sdílen jeho názor. Charakteristiky, které uváděl, a dle mě jsou značně závislé na jednotlivci, je například náročnost stezky. U více charakteristik docházelo k polemice s jeho názorem. Tak je tomu především u charakteristiky souběh s turistickými trasami. Otevřel uvádí jako nejlépe hodnocenou možnost, kde naučná stezka v celém průběhu kopíruje existující turistickou trasu a za nejhorší možnosti považuje, pokud je naučná stezka tvořena jako nová trasa. S tímto názorem se nelze ztotožnit. Právě naučné stezky jsou jednou z možností, jak doplnit již existující síť turistických tras. Díky naučným stezkám se tato síť zahušťuje a je možno volit trasu z více možností. Navíc naučné stezky takto často propojí zajímavosti, které by při chůzi po turistické trasy byly minuty. Dalším příkladem je průběh stezky. Zde je čtyřmi body (tedy jako druhá nejhorší) hodnocen způsob vedení liniová NS s více nástupy, což je dle mého názoru nejhorší možná varianta. Pokud se návštěvník rozhodne jít po této trase, setká se s problémem, jestli část stezky, kde se napojuje další nástup oželí, nebo naopak půjde tímto úsekem stezky dvakrát. Dalším nešvarem, kvůli kterému nebylo jeho charakteristik využito, je i vágní definice bodování, často se setkáme jen se schématem vynikající velmi dobrá dobrá špatná žádná, kde není jasně vysvětleno, jakým kritériem se řídit. Posledním problémem bylo využití vah u jednotlivých charakteristik k výpočtu jediné hodnoty, která udávala kvalitu stezky. Tento nápad se nejdříve jevil jako zajímavý, nikde dál však nebylo popsáno, z jakého důvodu byly zvoleny přesně tyto dané váhy. I proto tento postup v této práci nebyl dále rozvíjen. Druhou z metodik, jež byla z části využita, vytvořil Masters, Carter (1999). Zde byly využity některé hodnotící atributy, schéma bylo upraveno na pětibodové hodnocení. Možnost využití této metodiky v českých podmínkách testovala Gregorová (2014). Přestože i ona metodiku upravila pro své konkrétní potřeby, uznala ji za vhodnou pro využití v českém prostředí, a to právě v její úpravě hodnocení panelů zvlášť, nikoli stezky jako celku, a potom z výsledků vytvořit závěr, jenž se bude vztahovat k celé stezce. S tímto postupem lze souhlasit, zejména pokud je výzkum orientována na detailní studium menšího počtu objektů. V případě některých naučných stezek jsou jednotlivé panely tvořeny různými odborníky a tak je možno, že se výsledky budou lišit, texty i ilustrace u panelů jsou odlišné. Toto šetření je však časově náročnější, zejména pokud by se mělo aplikovat na celé území 80

81 kraje. Proto v případě této diplomové práce bylo postupováno podle doporučení Masterse, Cartera (1999) a stezky byly hodnoceny jako celek. Bylo zhodnoceno celkem 46 naučných stezek. Pět bylo z hodnocení vyřazeno, jelikož schéma se na ně nedalo aplikovat, případně údaje nebylo možno zjistit. Zde je třeba hovořit o volbě kategorií podle bodů. Jelikož třídy byly manuálně vybrány tak, aby se hlavní třída pohybovala kolem hodnoty mediánu (23 bodů celkem 14x, dále pak 25 bodů celkem 9x)), tato třída je nakonec největší (celkem 26 stezek). Může být namítáno, že toto rozdělení je nevhodné, jelikož množství výsledků se takto slije v jedné kategorii. Naopak si myslím, že takovéto rozdělení je nejlepší možné. Při porovnávání výsledků tohoto hodnocení s výsledky a zkušenostmi z terénního výzkumu bylo zjištěno, že tyto stezky musí být zařazeny v jedné kategorii, jelikož jsou si velice podobné (jistý vliv zde má vysoký počet NS zřizovaných ČSOP Valašské Meziříčí). Kdyby byly třídy rozděleny (např. podle intervalů, přirozených zlomů nebo hodnoty směrodatné odchylky), mohl by zaniknout tento jev, na který je třeba poukázat. Druhou částí hodnocení pak byl kvalitativní výzkum jednotlivých stezek, které byly osobně navštíveny. Tyto byly vybrány namátkově, jejich výběr byl ovlivněn především dostupností. Zároveň zde však byla snaha navštívit v každém okrese alespoň pět stezek, což nebylo dodrženo pouze v okrese Zlín, kde byly navštíveny jen 4 naučné stezky. Nejvíce NS bylo navštíveno v okrese Vsetín, což je dáno jednak polohou, jednak vůbec nejvyšším počtem stezek (celkem 22, navštíveno 14). Celkem osm navštívených NS spravuje ČSOP Valašské Meziříčí (což je třetina všech navštívených) a tyto mají velmi podobný společný vzhled, díky čemuž se tento vzhled stal nejobvyklejším a začal být považován za klasický a průměrný, proto se některá hodnocení subjektivně odvíjela od tohoto vzhledu. Jako první z problémů, se kterými se lze na naučných stezkách setkat, by měla být uvedena jejich obecnost a také předvídatelnost, často především těch s obecným zaměřením, Je možné, že toto je dáno systematickým detailním výzkumem, kdy byla stezkám věnována veškerá pozornost, a laický návštěvník to takto necítí, přesto považuji za nutné tento problém zmínit. Často je možno setkat se s podobnými informacemi na panelech v rámci různých stezek, jelikož pokud vedou z části územím bez významného objektu, který by popisovaly (např. lesem), mnohdy se na jednom panelu popisují všeobecné jevy stromy, na dalším ptáci, na třetím lesní živočichové apod., v rámci kraje jako poměrně malé územní jednotky je toto opakování velice viditelné (přírodní podmínky nejsou tak rozdílné) a pokud jsou navštěvovány stezky častěji, můžou pak být už nezáživné. Při rozhovorech s náhodnými návštěvníky naučných stezek jsem se setkala s názorem, že vždy, když je panel o jezírku a vodě, návštěvník předpokládá, že součástí bude čolek jako typický 81

82 zástupce ohrožené fauny a podobně. Dle mého názoru právě tato skutečnost přispívá tomu, že o panely není jeven příliš velký zájem. Gregorová (2014) uvádí, že v jejím výzkumu byl průměrný výsledek přitažlivosti panelu 11,49 %, což znamená, že se u panelu zastaví průměrně každý desátý člověk. To je velice málo v porovnání s hodnotou, kterou uvádí Ptáček (2012) a to %. Pro zvýšení přitažlivost panelů by mohlo být doporučeno několik řešení. Prvním z nich je vylepšení vzhledu panelů tak, aby byl jejich design poutavý a lákal návštěvníka k četbě, ideálně podle zásad environmentální interpretace, tak jak byly zmíněny v kapitole Metodika tvorby naučných stezek. Ideální je, když návštěvník již z nadpisu či úvodního odstavce pochopí, o čem text panelu pojednává a text vlastního panelu je krátký a členěný do odstavců právě splnění těchto požadavků nebylo v terénu často ověřeno a bylo to shledáno jako problém. Druhým doporučením je vyvarování se opakování obecných informací, které nejenže jsou společné mnohým naučným stezkám, ale zároveň jsou často návštěvníkovi známé již předem (typické velké savce lesů je schopen vyjmenovat i žák základní školy). Bylo shledáno, že naučné stezky, které se věnují konkrétním jevům, jsou mnohem zajímavější. Může se tak jednat o přírodní útvary, které nejsou v širším okolí obvyklé (skalní útvary, velmi starý strom) nebo o historické události či pověsti spojené s okolím (jako velmi zdařilé v tomto směru považuji naučné stezky v okolí Vartovny, které podávají informace o událostech 2. světové války, NS Čertův Mlýn (stejný případ), NS Vařákovy paseky pověst o vzniku Čertových skal a čertovi). Atraktivní také je, když se celá stezka věnuje jednomu konkrétnímu tématu či podává informace originálním způsobem (lesnické NS; Kulíškova NS dialogy). Jelikož se obor environmentální interpretace v České republice v posledních letech dostává do povědomí, předpokládá se, že nově vznikající naučné stezky budou vznikat podle těchto zásad. Dvě zdařilé jsou jistě obnovené NS Okolo Hrozenka a NS Kopaničářská, na kterých spolupracoval Ladislav Ptáček, jedna z nejvýraznějších osobností environmentální interpretace v ČR. Co se týká některých zmíněných závěrečných prací, povedené jsou návrhy Pavlíkové (2013) a Prajzlerové (2011), jejichž práce obsahují zároveň i grafické návrhy. Otevřel (2010) si klade otázku, zda v současné době, tolik nakloněné informačním technologiím, jsou ještě panely naučných stezek pro návštěvníky zajímavé a zdali je nepřizpůsobit těmto technologiím. To je jistě zajímavý nápad a v několika případech toto bylo pozorováno (NS Hradisko QR kódy a BeeTagg kódy). Dále existují tzv. taggové stezky, které místo klasických panelů jsou tvořeny tagglisty, což jsou tabulky doplněné QR kódem nebo BeeTagg kódy, které při nasnímání do mobilního telefonu nebo tabletu zobrazí dané informace na displeji (Doháje.cz 2012). Tyto kódy sdružuje, spravuje a vytváří projekt doháje.cz. Tento způsob je levnější na tvorbu i na údržbu, někde 82

83 je jeho využití právě proto vhodné, případně také v místech, kde by klasický panel narušoval estetiku místa, ale dle mého názoru by tyto kódy měly sloužit především jako doplnění dalších informací k existující naučné stezce (více informací, jiné jazykové mutace, ale také zvuky či videa, což panely nabídnout nemohou). Čtení z kódů je komplikovanější je potřeba mít korespondující aplikaci a přístup k internetu, návštěvník tak musí vynaložit větší úsilí k tomu, aby si informace prohlédl. Zaujmou tak menší procento návštěvníků, a to ty se skutečným zájmem o problematiku. Příroda je navíc jedno z mála míst, kde v současnosti není nutno být neustále online a kam si chodí lidé odpočinout od technologií a povinností. Nemyslím si tedy, že by klasické panely měly vymizet. Jsou jako sdělující prostředek v terénu zajímavější a výraznější, návštěvník si jich snáze všimne a je možné, že se u nich zastaví. 83

84 7 ZÁVĚR V práci byly zkoumány naučné stezky Zlínského kraje. Cílem práce bylo vytvořit jejich přehled včetně uvedení jejich charakteristik, stezky zhodnotit z kvantitativního i kvalitativního pohledu a tyto výstupy kartograficky zpracovat. Tyto cíle se podařilo splnit. Po výběru naučných stezek podle kritérií, které byly požadovány, na celkový počet 53 stezek, je možno říci, že první dílčí cíl vytvoření přehledu funkčních naučných stezek Zlínského kraje byl splněn. Byla vytvořena škála charakteristik, které byly na naučných stezkách zjišťovány. Všechny tyto stezky pak byly zhodnoceny pětibodovou stupnicí v celkem šesti oblastech, zaměřených na obsah jednotlivých panelů. Výjimkou byly stezky, na něž se schéma nedalo aplikovat nebo tyto informace nebyly zjištěny. Celkem 25 stezek bylo navštíveno osobně a byly podrobeny kvalitativnímu zkoumání. Bylo ověřováno, zda splňují očekávaná kritéria kvality. Byly vytvořeny čtyři mapové výstupy pro ilustraci fenoménu naučných stezek v prostoru kraje. První z nich byla orientační, sloužící pro popis umístění stezek v terénu, další již zobrazovaly zjištěné atributy (rozložení naučných stezek podle správce, tematiky a bodové hodnocení). V diskusi byly probrány výhody a nevýhody navštívených naučných stezek, hodnotících schémat a byla předložena doporučení pro další vznikající stezky, spolu se zamyšlením nad jejich budoucností. Během práce byly identifikovány problémy především v oblasti evidence naučných stezek, jež je v současnosti nedostatečná a tato data se musejí složitě dohledávat, dále pak v jednotlivých metodikách, kdy se jako nejvhodnější pro tuto práci ukázala kombinace dvou existujících (Masters, Carter 1999; Otevřel 2010). Během samotného kvalitativního výzkumu naučných stezek bylo zjištěno, že je text panelů a jejich obsah často obecný a předvídatelný, opakují se zde informace. Byla navržena řešení, jak se těmto problémům vyhnout. Práce může být přínosná pro zkoumání environmentální interpretace, jelikož mnoho prací zaměřených na toto téma, především na hodnocení naučných stezek, v našich podmínkách zatím nebylo publikováno. Vlastní přínos spatřuji především v zjednodušení a kombinaci hodnotících metodik, které může být dále rozvíjeno a využito. Tvůrci naučných stezek mohou aplikovat výsledky práce a především popis problémů v diskusi jako inspiraci pro tvorbu stezek tak, aby byly pro návštěvníky zajímavé. Kromě výzkumníků však může být práce využita i laiky, jako třeba turisty, kdy může být vodítkem a průvodcem k jednotlivým popsaným naučným stezkám. 84

85 8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy a časopisy AOPK ČR. MANUÁL GRAFICKÉHO STYLU TISKOVIN CHKO průvodce naučnými stezkami CHKO a AOPK ČR: Příprava tabulí naučných stezek a informačních tabulí AOPK ČR. Český Krumlov: GAFA studio, BEŇKOVÁ, Veronika a Jan ČINČERA. Prožitkové naučné stezky jako prostředek environmentální interpretace krajiny. Envigogika. 2010, 5(2). DOI: Dostupné také z: CARTER, J. A Sense of Place An Interpretive Planning Handbook. 1. vyd. Inverness: Tourism and the Environment Initiative, s. CULEK, Martin. Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita, ISBN ČEŘOVSKÝ, Jan a Aleš ZÁVESKÝ. Stezky k přírodě. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 239 s., barev. obr. příl. Praktické příručky pro učitele. ISBN ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, ISBN ČSOP SALAMANDR. Zpravodaj CHKO Beskydy. Rožnov pod Radhoštěm, 2014, XI(1). Dostupné také z: DEMEK, Jaromír a Peter MACKOVČIN (eds.). Zeměpisný lexikon ČR. Vyd. 2. Brno: AOPK ČR, ISBN HAM, Sam H. Environmental interpretation: a practical guide for people with big ideas and small budgets. Golden: North American Press, c1992, xxvi, 456 s. ISBN HAM, Sam H. Interpretation: making a difference on purpose. Golden: Fulcrum, 2013, xxix, 290 s. ISBN HERINK, Josef a Jiří KASTNER. Školní atlas České republiky. Praha: Kartografie Praha, ISBN KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Doporučené zásady pro zřizování, značení a údržbu naučných stezek a pro zřizování bodových informačních panelů. Praha, Dostupné také z: KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. Učební texty pro značkaře, díl M: VÝVOJ TURISTICKÉHO ZNAČENÍ u nás a značení turistických tras ve většině evropských zemí. Klub českých turistů, Dostupné také z: M.pdf LUDWIG, Thorsten. Basic Interpretive Skills: The Course Manual. Werleshausen: Bildungswerk interpretation, Dostupné také z: _The_Course_Manual.pdf MASTERS, David, CARTER, James. What Have We Got And Is It Any Good? A practical guide on how to survey and assess heritage interpretation. Inverness: Highland Interpretive Strategy Project Dostupné také z: 85

86 MRÁČKOVÁ, Helena, et al. Putování časem Zlínským krajem. Zlín: Zlínský kraj, ISBN Naučné stezky Zlínského kraje. Krajský úřad Zlínského kraje, OTEVŘEL, Radek. Metodika projektování naučných stezek. Brno, Disertační práce. Mendelova univerzita v Brně. PTÁČEK, Ladislav (ed.). Interpretace místního dědictví: příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí. Vyd. 1. Brno: Nadace Partnerství, Metody komunitního rozvoje. ISBN PTÁČEK, Ladislav. Jak pře(d)kládat svět: základy dobré interpretace. 1. vyd. Brno: Nadace Partnerství, 2012, 123 s. ISBN RŮŽIČKA, Tomáš. Naučme se dělat naučné stezky. Ochrana přírody. 2012, 5(3). Dostupné také z: Seznam národních kulturních památek ve Zlínském kraji Dostupné také z: SKALKA, Michal. Naučné stezky - principy jejich tvorby. Krkonoše, Dostupné také z: TILDEN, Freeman, CRAIG, R. Bruce (ed.). Interpreting our heritage. 4th ed., expanded and updated. Chapel Hill: University of North Carolina Press, x, 212 s, ISBN TOLASZ, Radim. Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. Praha: Český hydrometeorologický ústav, ISBN TRAPP, Suzanne, Michael GROSS a Ronald ZIMMERMAN. Signs, trails, and wayside exhibits: connecting people and places. Stevens Point, WI: UW-SP Foundation Press, Interpreter's handbook series. ISBN VYSTOUPIL, Jiří. Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, ISBN Závěrečné práce BEŇKOVÁ, Veronika. Efektivita naučných stezek jako prostředku environmentální interpretace [online]. Liberec, 2010 [cit ]. Bakalářská práce. Technická univerzita v Liberci. Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. Vedoucí práce Jan Činčera. Dostupné z: < CZEPCZOROVÁ, Beata. Mapování naučných stezek CHKO Poodří a tvorba webové aplikace [online]. Ostrava, 2011 [cit ]. Diplomová práce. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Lucie Juřikovská. Dostupné z: < DVOŘÁK, Martin. Projekt cyklistické naučné stezky v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy [online]. Praha, 2010 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce Jiří Šafránek. Dostupné z: < 86

87 GREGOROVÁ, Jana. Ověření metodiky hodnocení kvality panelů naučných stezek a její adaptace pro podmínky České republiky [online]. Brno, 2015 [cit ]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Michal Medek. Dostupné z: < HOLASOVÁ, Jitka. Projekt cyklistické naučné stezky v Chráněné krajinné oblasti Blaník [online]. Praha, 2010 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sport. Vedoucí práce Jiří Šafránek. Dostupné z: < JURKOVIČOVÁ, Zuzana. Návrh naučné stezky po Litomyšli [online]. Brno, 2009 [cit ]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Holman. Dostupné z: < KAJZAROVÁ, Daniela. Naučná stezka v Ivančicích [online]. Brno, 2013 [cit ]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Pavel Holman. Dostupné z: < KOPECKÁ, Dana. Návrh na naučnou stezku pro Základní školu Běly Jensen v Opatově [online]. Brno, 2010 [cit ]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Svatopluk Novák. Dostupné z: < LUŠTICKÝ, Martin. Současný stav naučných stezek v České republice [online]. Praha, 2009 [cit ]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce Jiří Šafránek. Dostupné z: < PAVLÍKOVÁ, Hana. Popularizace naučné stezky [online]. Brno, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jiří Eliška. Dostupné z: < PETERKA, Štěpán. Naučná stezka Klánovickým lesem s podporou ICT [online]. Praha, 2014 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Kateřina Jančaříková. Dostupné z: < RICHTEROVÁ, Eva. Studie naučné stezky "Báje a pověsti z kraje pod Starým Světlovem" [online]. Zlín, 2007 [cit ]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Fakulta managementu a ekonomiky, Vyšší odborná škola ekonomická. Vedoucí práce Tkáčová, Olga. Dostupné z: < ROZSYPALOVÁ, Veronika. Naučné stezky v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky [online]. Ostrava, 2011 [cit ]. Bakalářská práce. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Hornicko-geologická fakulta. Vedoucí práce Petr Bujok. Dostupné z: < ŠNAJDR, Jakub. Projekt cyklistických naučných stezek v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko [online]. Praha, 2016 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce Jiří Šafránek. Dostupné z: < TESAŘOVÁ, Alena. Projekt cyklistické naučné stezky v Chráněné krajinné oblasti Český kras [online]. Praha, 2013 [cit ]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Vedoucí práce Jiří Šafránek. Dostupné z: < 87

88 Elektronické nosiče a www stránky AOPK ČR (2015): Regionální pracoviště Správa CHKO Bílé Karpaty, ( ) AOPK ČR (2015): Správa CHKO Beskydy, ( ) Baťův kanál (2015): Současnost, ( ) Czech Tourism (2016): 2. Turistický potenciál regionů, ( ) Czech Tourism (2016): Mapa turistických regionů a oblastí, kontakty, ( ) České dědictví UNESCO (2016): Kroměříž Představení, ( ) ČHMÚ (2016): Evidenční list hlásného profilu č.345, ( ) ČSOP Valašské Meziříčí (2016): Naše služby, ( ) ČSÚ (2015): Statistická ročenka Zlínského kraje, bf8e1f0a1fbe?version=1.5 ( ) Doháje.cz ( ): O projektu, ( ) Informační centrum Zvonice Soláň (2010): Galerie v přírodě, ( ) KOCIÁN, Petr ( ): Naučné stezky. ( ) LAVAY, Martin (2010): Zlínský deník: Vodáci ve Zlínském kraji: Není kde se plavit, ( ) Naučnou stezkou.cz (2008): Jak nejlépe značit naučnou stezku, ( ) OpenStreetMap (2016): OpenStreetMap, ( ) Povodí Moravy (2015): VD Bystřička, ( ) Povodí Moravy (2015): VD Karolinka, ( ) Povodí Moravy (2015): VD Slušovice, ( ) 88

89 Rožnov pod Radhoštěm (2014): 143/2014 Rožnov připravuje otevření naučné stezky, ( ) Seznam (2016): O nás: Mapy.cz, ( ) Strany potápěčské (2011): Ostrožská Nová Ves - Vodárenská nádrž, ( ) Valachy.cz (2015): Kulíškova naučná stezka, (1. 2: 2016) Valašská krajina (2014): Zonace CHKO, ( ) Zlínský kraj (2016): Obyvatelstvo, (1. 4: 2016) Zlínský kraj (2015): O kraji, ( ) Zlínský kraj Východní Morava (2016): Zlínský kraj - Východní Morava, ( ) Webové stránky obecně Naučná stezka (2016): Naučnou stezkou (2016): Stezky (2016): Mapy.cz (2016): DoHáje.cz (2016): dohaje.cz 89

90 9 ZKRATKY AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky ČGS Česká geologická služba ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČSOP Český svaz ochránců přírody ČSPOP Českomoravské sdružení pro ochranu přírody ČSÚ Český statistický úřad ČÚZK Český úřad zeměměřičský a katastrální CHKO Chráněná krajinná oblast KČT Klub českých turistů LNS Lesnická naučná stezky MMR Ministerstvo pro místní rozvoj MŽP Ministerstvo životního prostředí NS naučná stezka SCHKO Správa chráněné krajinné oblasti VIS Vzdělávací a informační středisko 90

91 10 PŘÍLOHY Vázané přílohy Příloha 1: Charakteristiky klimatických oblastí Příloha 2: Bodování naučných stezek (okres Kroměříž) Příloha 3: Bodování naučných stezek (okres Uherské Hradiště) Příloha 4: Bodování naučných stezek (okres Vsetín) Příloha 5: Bodování naučných stezek (okres Zlín) Příloha 6: Grafické vyjádření délky naučných stezek Příloha 7: Mapa rozložení naučných stezek podle tematiky Příloha 8: Mapa rozložení naučných stezek podle správce Příloha 9: Mapa rozložení naučných stezek podle bodového hodnocení Příloha 10 14: Ilustrační fotografie naučných stezek Volné přílohy Příloha 15: Orientační mapa naučných stezek na území Zlínského kraje Příloha 16: Charakteristiky naučných stezek (okres Kroměříž) Příloha 17: Charakteristiky naučných stezek (okres Uherské Hradiště) Příloha 18: Charakteristiky naučných stezek (okres Vsetín) Příloha 19: Charakteristiky naučných stezek (okres Zlín) 91

92 Příl. 1: Charakteristiky klimatických oblastí Příloha 1. Charakteristiky jednotlivých klimatických oblastí (podle Quitt in Tolasz 2007) CH4 CH6 CH7 T2 T4 Počet letních dní Početní dní s prům. teplotou 10 C a více Počet dní s mrazem Počet ledových dní Průměrná lednová teplota Průměrná červencová teplota Průměrná dubnová teplota Průměrná říjnová teplota Prům. počet dní se srážkami 1mm a více Suma srážek ve vegetačním období Suma srážek v zimním období Počet dní se sněhovou pokrývkou Počet zatažených dní Počet jasných dní MT2 MT5 MT7 MT9 MT10 MT11 Počet letních dní Početní dní s prům. teplotou 10 C a více Počet dní s mrazem Počet ledových dní Průměrná lednová teplota Průměrná červencová teplota Průměrná dubnová teplota Průměrná říjnová teplota Prům. počet dní se srážkami 1mm a více Suma srážek ve vegetačním období Suma srážek v zimním období Počet dní se sněhovou pokrývkou Počet zatažených dní Počet jasných dní

93 Příl. 2:Bodové hodnocení atributů naučných stezek okres Kroměříž Název Atraktivita designu Efektivní využití ilustrací Identifikac e klíčové myšlenky Jazyk Viditelnost popisovaného Stav Suma NS Příroda Hostýnských vrchů NS Chodník Masarykových NA NA NS Zámeček NS Hráza NS Stonáč NS Okolo Chropyně NS Hostýnské vrchy NS Příroda a okolí Střílek 4 4 N N N N - NS Boří Spáčilova NS Pozn. NA = neaplikovatelné (tato stezka je bez textu, jen s obrázky) N = nezjištěno

94 Příl. 3:Bodové hodnocení atributů naučných stezek okres Uherské Hradiště Název Atraktivita designu Efektivní využití ilustrací Identifikace klíčové myšlenky Jazyk Viditelnost popisovaného Stav suma NS Lopeník NS Květná NS Bojkovice - Světlov NS Rochus NS Hradčovice - Drslavice N - Včelařská NS LNS Okolo Buchlova NS fauna a flóra Chřibů N = nezjištěno

95 Příl. 4:Bodové hodnocení atributů naučných stezek okres Vsetín Název Atraktivita designu Efektivní využití ilustrací Identifikace klíčové myšlenky Jazyk Viditelnost popisovaného Stav Suma Baťova NS Kulíškova NS LNS Radhošť NS Bezbariérová NS Čertův Mlýn NS Hradisko NS Chodníček k Rozhledně NS Jana Karafiáta NS Juříčkův mlýn NS Klenov NS Kobzáňův chodník NS Okolo Vsetína NS prof. Rudolfa Haši NS Pulčínská cesta NS Radegast NS Tesák NS TGM NS Vartovna NS Vařákovy paseky NS Veřovické vrchy NS Zámecký park Portášská naučná stezka

96 Příl. 5:Bodové hodnocení atributů naučných stezek okres Zlín Název Atraktivita designu Efektivní využití ilustrací Identifikace klíčové myšlenky Jazyk Viditelnost popisovaného Stav suma NS Královec NS Hugolína Gavloviče NS Lukov NS Hrad Lukov Andrýskova NS NS Kašava NS Hvozdná N - NS Areál Lazy 4 4 N N N N - NS Vizovické Vrchy NS Vizovické prameny NS Luhačovickým zálesím N = nezjištěno

97 Příl. 6. Grafické znázornění délky naučných stezek Délka naučných stezek (km) podle okresů NS Hrad Lukov NS Areál Lazy NS Hugolína Gavloviče NS Královec Andrýskova NS NS Lukov NS Vizovické Vrchy NS Hvozdná NS Vizovické prameny NS Kašava NS Luhačovským zálesím NS Bezbariérová NS Zámecký park Kulíškova NS NS Juříčkův mlýn LNS Radhošť NS Hradisko NS Kobzáňův chodník NS Chodníček k Rozhledně NS Radegast NS Pulčínská cesta NS Vartovna NS Portášská NS Okolo Vsetína NS prof. Rudolfa Haši NS Klenov NS Čertův Mlýn NS TGM NS Jana Karafiáta Baťova NS NS Vařákovy paseky NS Veřovické vrchy NS Tesák NS Bojkovice - Světlov NS Rochus LNS Okolo Buchlova NS fauna a flóra Chřibů NS Hradčovice - Drslavice NS Lopeník NS Květná NS Včelařská NS Stonáč NS Příroda Hostýnských vrchů NS Hráza NS Okolo Chropyně NS Boří NS Zámeček NS Chodník Masarykových NS Příroda a okolí Střílek Spáčilova NS NS Hostýnské vrchy Délka (km) Příloha 6: Délka naučných stezek (km) v jednotlivých okresech (červeně Zlín, modře Vsetín, zeleně Uherské Hradiště, fialově Kroměříž)

98 Příl. 7. Tematika naučných stezek mapa.

99 Příl. 8. Správci naučných stezek mapa.

100 Příl. 9. Hodnocení naučných stezek mapa.

101 Příl. 10. Ilustrační fotografie naučných stezek. a) Bezbariérová naučná stezka problémová kaluž u nájezdu na lávku (archiv autorky) b) Typický vzhled panelů NS Příroda Hostýnských vrchů (archiv autorky)

102 Příl. 11. Ilustrační fotografie naučných stezek. a) Panel NS Zámeček, nečitelný kvůli plísni či řase. Také je možno pozorovat převahu textu nad ilustracemi (archiv autorky) b) Panel NS Hráza v přírodě. Tento je zachovalejší, ale je nutno si povšimnout zničeného znaku Kroměříže (vandalismus). (archiv autorky)

103 Příl. 12. Ilustrační fotografie naučných stezek. a) Panel č. 4 LNS Radhošť se nachází v blízkosti posezení tvořeného stolkem a lavičkami, což zvyšuje možnost, že se u něj někdo zastaví a při odpočinku se začte (archiv autorky). b) Panely NS Hradisko jsou doplněny taggovými kódy pro získání dalších informací. (archiv autorky)

104 Příl. 13. Ilustrační fotografie naučných stezek. a) Kulíškova NS je doplněna o úkoly, které mohou návštěvníci plnit. Zde ukázka typu hnízdění v dutině (bouda) a v hnízdě. (archiv autorky) b) Panely Kulíškovy NS jsou psány formou dialogů; c) malé panely s kulíškovým úkolem, které doplňují upravená stanoviště (archiv autorky)

105 Příl. 14. Ilustrační fotografie naučných stezek. a) Menší panely Andrýskovy NS (zaměřené na historii) působí nevyváženě, což je zapříčiněno nepoměrem mezi velkou plochou panelu a oproti ní poloviční tabulí s textem (archiv autorky) b) Panely NS Hugolína Gavloviča působí graficky neuspořádaně, texty jsou příliš dlouhé a nejsou členěné. (archiv autorky)