Sociálně demografická analýza MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHY 12. v kontextu komunitního plánování rozvoje sociálních služeb

Transkript

1 Sociálně demografická analýza MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHY 12 v kontextu komunitního plánování rozvoje sociálních služeb Aktualizované vydání srpen 2010 Zadavatel: Úřad městské části Praha 12 Řešitelé: Mgr. Pavla Karmelitová, Mgr. Martin Týc 1

2 1. ÚVOD TEORETICKÁ VÝCHODISKA Východiska plánování a priority rozvoje Zákon o sociálních službách Rozvoj sociálních služeb v hlavním městě Praze Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb Komunitní plánování sociálních služeb Geografie území Prahy a jeho správní členění Hlavní město Praha Členění Hlavního města Prahy Katastrální členění Prahy Státně-územní členění Prahy (do roku 1990) Správní a samosprávné členění (od roku 1988) Městská část Praha Modřany Točná Cholupice Kamýk Komořany Městská část Praha - Libuš Sociálně demografická analýza Vývoj počtu obyvatel celkový přírůstek Vývoj počtu obyvatel hlavního města Prahy Vývoj počtu obyvatel v České republice Pohyb obyvatelstva České republiky v posledních letech Globální ekonomická krize demografické změny (2009) Vývoj počtu obyvatel Městské části Praha Vývoj počtu obyvatel Správního obvodu Praha Vývoj počtu obyvatel Městské části Praha Libuš Vývoj věkové struktury obyvatelstva Vývoj věkové struktury obyvatelstva České republiky Vývoj věkové struktury obyvatelstva hlavního města Prahy Vývoj věkové struktury obyvatelstva Správní obvodu Praha Vývoj věkové struktury obyvatelstva Městské části Praha

3 Vývoj věkové struktury obyvatelstva Městská části Praha- Libuš Přirozená měna obyvatelstva Úmrtnost, vývoj úmrtnostních poměrů Vývoj úmrtnosti v HMP a Městské části Praha Vývoj počtu živě narozených, plodnost a porodnost Úhrnná plodnost, hrubá míra porodnosti Věk matek při porodu Sňatečnost Vývoj sňatečnosti v HMP a Městské části Praha Potratovost, umělá přerušení těhotenství Vývoj potratovosti v HMP a Městské části Praha Přirozený přírůstek obyvatelstva Vývoj populace mechanickou měnou - migrace Vývoj migrace v České republice Vývoj migrace na území Hlavního města Prahy Vývoj migrace na území Prahy Populační prognózy Celostátní projekce - obyvatelstvo České republiky (2009) Plodnost Úmrtnostní poměry Vnější - zahraniční migrace Živě narození Zemřelí Přirozený přírůstek Celkový přírůstek obyvatelstva Počet obyvatel Věková struktura populace Shrnutí výsledků Projekce Prognóza populačního vývoje obyvatel Prahy do roku Vývoj počtu obyvatel Prahy do roku Vývoj věkové struktury obyvatel Prahy do roku Prognóza populačního vývoje obyvatel Prahy 12 do roku Prognóza vývoje počtu obyvatel Prahy 12 bez zohlednění migrace Prognóza vývoje počtu obyvatel Prahy 12 se zohledněním migrace

4 Prognóza vývoje věkového složení obyvatelstva Prahy DALŠÍ VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY Trh práce v hlavním městě Praze Trh práce ve správním obvodu Praha Základní popisná statistika zastoupení vybraných ohrožených skupin obyvatelstva Ohrožené děti, sociálně- právní ochrana dětí Situace ve správním obvodu Praha Zdravotně postižení Příspěvek na péči Shrnutí, hlavní závěry

5 1. ÚVOD Předkládaná sociálně demografická analýza Městské části Praha 12 je aktualizací verze z počátku roku Jejím cílem je oživení sociálně demografických dat a reakce na změny, ke kterým v uplynulých letech došlo, včetně zohlednění vývojových trendů charakteristických pro městskou část, resp. hlavní město Prahu, a Českou republiku. Je nesporné, že demografický vývoj je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících jak samotný charakter sociální politiky, tak i potřebu zabezpečení konkrétních sociálních služeb v rámci regionu. Studie, stejně jako její původní verze, je zaměřena zejména na následující okruhy: teoretická východiska k problematice sociálních služeb v České republice a hlavním městě Praze (zákon o sociálních službách, národní priority rozvoje, rozvoj sociální péče HMP), sociodemografickou analýzu (studium vybraných demografických ukazatelů z hlediska regionálních podobností a rozdílů srovnání městské části Praha 12, respektive správního obvodu, hlavního města Prahy a České republiky) analýzu vybraných charakteristik dle požadavku zadavatele (porodnost, úmrtnost, sociální politika, kriminalita apod.) 2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Česká republika je stejně jako řada evropských zemí konfrontována s některými vývojovými trendy, které přímo či nepřímo ovlivňují vývoj sociálních služeb. Lze konstatovat, že již dříve naznačené trendy (stárnutí společnosti, resp. zvyšující se naděje dožití, zvyšující se nezaměstnanost, stabilně vysoký počet rozvodů apod.) nejenže přetrvávají, ale v některých faktorech navíc došlo k jejich prohloubení. Vlivem celosvětové ekonomické a hospodářské krize, projevující se především v letech 2009 a 2010, došlo k výrazným změnám zejména na trhu práce, což se logicky odrazilo i v systému sociální ochrany státu. Stárnutí populace, díky zdravějšímu životnímu stylu a kvalitnější zdravotní péči na jedné straně a nízké porodnosti na straně druhé, je obecně jedním z obrovských úspěchů civilizace, současně a paradoxně však představuje zásadní problém. Ukazuje se, že přijímání opatření směřujících k podpoře zdraví a soběstačnosti starších lidí není luxusem, ale naprostou nezbytností. Demografická struktura obyvatelstva se stává velmi důležitým faktorem, který musí brát na zřetel politické reprezentace na všech úrovních. Potřeba hledání možných řešení v oblasti sociálních služeb, a to nejen legislativních, tak přetrvává a nabývá na významu. 5

6 2.1. VÝCHODISKA PLÁNOVÁNÍ A PRIORITY ROZVOJE Jak již bylo zmiňováno, demografický vývoj ovlivňuje jak samotný charakter sociální politiky, tak i potřebu plánování sociálních služeb v rámci regionu. prostor, ve kterém se oblast sociálních služeb nachází. V tomto smyslu je dobré si uvědomovat Za jeden ze základních pramenů plánování sociálních služeb v České republice je možno považovat Bílou knihu v sociálních službách (únor 2003), zpracovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), v jehož působnosti je uvedená oblast. Uvedený dokument by měl být strategickou základnou a vyjádřením celospolečenských potřeb v uvedené oblasti. Kromě výkladu jednotlivých otázek a problémů formuluje soubor doporučení, který by se měl stát vodítkem pro další kroky směřující k reformě sociálních služeb v naší zemi. Pro plánování je nezbytné mít neustále na zřeteli obecný rámec a kontext tohoto procesu, a to včetně vztahu k politikám Evropské unie (Amsterodamská smlouva, Lisabonský proces, Evropský sociální program, Evropská sociální charta). Pro naplňování cílů Evropského sociálního programu jsou pak v gesci MPSV vytvářeny Národní akční plány sociálního začleňování (v aktuální verzi na léta 2008 až 2010). Ve sledovaném období byly Ministerstvem práce a sociálních věcí definovány priority rozvoje sociálních služeb. Rámcový dokument Priority pro období 2009 až navazuje na první verzi z roku 2008 a vychází z hlavních rozvojových oblastí, které byly stanoveny v krajských plánech a z obecně známých poznatků o systému sociálních služeb. Priority rozvoje akcentují oblast transformace služeb sociální péče, oblast podpory rozvoje služeb sociální prevence, oblast vzdělávání a profesního rozvoje a oblast ekonomické stabilizace systému sociálních služeb. Oblast sociálních služeb, jak z hlediska kompetencí jednotlivých složek systému, tak definování priorit a jednotlivých opatření, je zpracována i v celé řadě vládních dokumentů, a to většinou s ohledem na jednotlivé cílové skupiny uživatelů. Jedná se tak například o Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 až 2014 (usnesení vlády č. 253 ze dne ), Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (usnesení vlády č. 8 ze dne ), Národní strategii protidrogové politiky na období 2010 až 2018 (usnesení vlády č. 340 ze dne ) či Koncepci romské integrace na období 2010 až 2013 (usnesení vlády č ze dne ). 2 1 Jedná se o dokument, který tvoří rámec směřování MPSV v této oblasti. Podle samotného zpracovatele šlo o první krok k vypracování uceleného národního programu rozvoje sociálních služeb, který bude obsahovat jednoznačně stanovené cíle a způsob jejich dosažení. 2 V textu jsou uváděny pouze aktuální verze dokumentů (přestože jde o aktualizaci sociálně demografické analýzy z roku 2004). 6

7 2.2. ZÁKON O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Pokud bylo v roce 2004 konstatováno, že v oblasti sociálních služeb dochází v posledních letech k výrazným změnám, toto tvrzení nabývá v kontextu uplynulého období skutečně na významu. Od 1. ledna 2007 působí nový zákon o sociálních službách. Jedná se o právní normu, o níž se vedla diskuse více než deset let. Po změně bývalých právních předpisů upravujících sociální péči volali jak uživatelé, tak poskytovatelé služeb. Do té doby platná právní úprava v dané oblasti dostatečně nepokrývala spektrum vztahů, které do systému sociální péče vstupují. Hlavním cílem této právní úpravy je vytvoření podmínek pro uspokojování oprávněných potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazovaní, obecný princip solidarity ve společnosti a současně podpora principu rovných příležitostí pro všechny. Zákon určuje obecný rámec k zajišťování potřebné podpory a pomoci, tedy takových činností, které jsou nezbytné pro prevenci sociálního vyloučení. Poskytovaná pomoc má být dostupná, efektivní, kvalitní, bezpečná a hospodárná. Hlavním cílem se tak stává podpora procesu sociálního začleňování a sociální soudržnosti společnosti. Cílem sociálních služeb by měla být mimo jiné podpora rozvoje nebo alespoň zachování soběstačnosti jedince, jeho návrat do domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního způsobu života a je-li toho jedinec schopen, umožnění vedení i nadále samostatného života. Pokud dojde ke zhoršení zdraví jedince, mělo by být prvořadým úkolem zajistit pro něj odpovídající důstojné zacházení a prostředí. Zákon mění pohled na možnost jedince svobodně se rozhodovat o formě a způsobu řešení nepříznivé sociální situace. Oproti předešlé legislativě dochází k zásadní změně v systému poskytování příspěvku na péči. Pro zajištění pomoci při nesoběstačnosti je potřebným osobám (nikoliv tedy pečujícímu jako tomu bylo u příspěvku při péči o osobu blízkou) poskytována individuální dávka. Příspěvek na péči je poskytován všem oprávněným osobám, na jejich rozhodnutí pak je, kým je pomoc zajišťována (rodina či poskytovatel sociální služby). O jeho využití si tak rozhoduje samotný klient. Právní norma v této souvislosti deklaruje systém posuzování potřebnosti, způsobenou věkem nebo zdravotním stavem. Navržený model financování i nadále předpokládá vícezdrojový systém financování. K výrazné změně dochází rovněž v oblasti principů fungování veřejné správy, zejména pak při definování kompetencí jejích jednotlivých úrovní. Stát nadále určuje podmínky pro samotné poskytování sociálních služeb, jeho úlohou zůstává podpora regionální a místní samosprávy při schopnosti hodnocení potřeb obyvatel. 7

8 Velká část zodpovědnosti je přenesena na regiony, kraje a obce, které ve své samostatné působnosti mají vytvářet podmínky pro poskytování sociálních služeb na svém území v souladu s místními specifiky, sestavovat střednědobé rozvojové plány (kraj musí, obec může; nicméně v duchu poslední novely předmětného zákona má obec povinnost spolupracovat s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje). Současně byly definovány i vztahy mezi veřejnou správou, poskytovateli sociálních služeb a samotnými uživateli. Citovaný zákon upravuje druh, formu a rozsah sociálních služeb, a to i těch, které jsou poskytovány ve zdravotnických zařízeních. Zákonem jsou definovány povinnosti poskytovatelů služeb pro zajištění standardů kvality a současně i mechanismus kontroly. Cílem je vymezení podmínek pro bezpečné, kvalitní a efektivní poskytování sociálních služeb. Od roku 2007 došlo, zejména na základě poznatků z praxe, k několika novelizacím zákona o sociálních službách. Diskuse se vedly a vedou o celé řadě podoblastí, které zákon upravuje, ať už se jedná o definování kompetencí veřejné správy, určení míry participace a spolupráce jednotlivých složek, tak zejména o samotný institut příspěvek na péči, resp. zajištění jeho účelnějšího využívání k zajištění péče a pomoci, nikoliv k uspokojování jiných potřeb. Jedním ze základních problémů se ukazuje být i každoroční boj o dostatek finančních prostředků vyčleněných na sociální služby ze státního rozpočtu. 3 Nejen v tomto kontextu zůstává stěžejním úkolem vydefinování sítě poskytovatelů sociálních služeb ve smyslu její základní kapacity s ohledem na potřeby uživatelů. Jedním z cílů novely zákona je i zohlednění zásadní odlišnosti ve financování služeb sociální péče od služeb sociální prevence a sociálního poradenství s ohledem na zajištění jejich dostupnosti. Vytvoření systému průběžného sledování indikátorů vývoje potřeb obyvatel z hlediska sociálních služeb a způsobu jejich naplňování, a to z pohledu všech úrovní veřejné správy, je tak jedním ze základních záměrů požadovaných změn ROZVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Jak vyplývá z výše uvedeného, je hlavní město Praha v postavení kraje povinno od účinnosti zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) zpracovávat a realizovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb. 3 Na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z prosince 2009 (č. 1518/1) k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2010 Sněmovna vyzvala vládu k předložení změny zákona o sociálních službách tak, aby došlo ke zvýšení efektivity financování sociálních služeb. 8

9 Plán rozvoje sociálních služeb je příslušným zákonem definován jako výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů. Obsahem plánu je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje služeb, vymezení povinností zainteresovaných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. Na území hlavního města tak vznikl první střednědobý plán rozvoje sociálních služeb koncem roku 2007, a to v podobě nultého plánu na rok 2008 (usnesení Rady hl. města Prahy č ze dne ). Hlavní cíl prvního dokumentu tohoto typu byl stanoven jako zlepšení dostupnosti sociálních služeb tak, aby z pohledu uživatele poskytovaly možnosti řešení obtížných životních situací, za současného efektivního využívání finančních prostředků na ně vynaložených. V následujících obdobích vznikly další rozvojové plány, vždy na období jednoho roku na rok 2009 na základě usnesení Rady hlavního města Prahy (RHMP) č ze dne a na nejnověji na rok 2010 na základě usnesení RHMP č. 33/29 ze dne Bezpochyby může být diskutabilní volba doby trvání střednědobého plánu v podobě jednoletých plánů (Praha tuto volbu v plánu na rok 2010 zdůvodňuje zejména vysokou mírou nestability legislativy v oblasti sociálních služeb, turbulencí vývoje v oblasti financování této oblasti a neuspokojivou globální ekonomickou situací). Pravdou je, že střednědobý horizont není zákonem blíže specifikován. Obecně by mělo jít o materiál, který pomáhá hledat optimální cestu k řešení existujících, v daném případě sociálních, problémů a k pokud možno bezkonfliktnímu budoucímu rozvoji. Jednoleté plány lze řadit mezi krátkodobé rozvojové programy, resp. mezi programy s volbou minimálního možného horizontu střednědobého výhledu. Z tohoto hlediska je dobré podotknout, že dokumenty, které se soustřeďují jen na krátkodobý horizont, bezpochyby dobře odrážejí právě krátkodobé záměry regionu, nejsou však většinou schopny zajistit vazby na dlouhodobou koncepci, která je v oblasti sociálních služeb nezbytná. Střednědobé plány (zhruba na období 2 5 let) naopak skýtají možnost definovat a realizovat koncepční záměry rozvoje. Potěšující může být skutečnost, že Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy na rok 2010 tento fakt reflektuje a do budoucna deklaruje změnu horizontu střednědobého výhledu na vždy tříleté období s tím, že plán bude koncipován jako klouzavý strategický plán (v tomto kontextu se uvažuje o plánu na období 2011 až 2013). 9

10 Často diskutovanou související otázkou je zohledňování rozvojových plánů obcí v plánu krajském. Jak již bylo uvedeno, povinnost zpracovávat střednědobý plán je zákonem uložena kraji (obec může). Ten by měl být vytvářen ve spolupráci s obcemi na území kraje a s poskytovateli a uživateli služeb. Kraj má přihlížet k informacím o potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na území příslušné obce (obcí), o možnostech uspokojování těchto potřeb a o dostupných zdrojích sociálních služeb. Střednědobý plán hl. m. Prahy na rok 2010 v této souvislosti uvádí, že propojení celopražského a plánů na místní úrovni se teprve postupně dotváří a optimalizuje, stabilizace (tohoto propojení) je předmětem jednoho z v plánu formulovaných opatření KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB Jak již bylo uváděno v analýze v roce 2004, hlavní město Praha (HMP) se usnesením Rady hlavního města Prahy přihlásilo k plánování sociálních služeb metodou komunitního plánování (usnesení č ze dne 14. října 2003). V roce 2008 (usnesení Rady hl. města Prahy č. 903 ze dne ) byl schválen dokument Komunitní plánování sociálních služeb v Praze (struktura a organizace) s cílem vytvoření organizačních struktur pro zajištění plánovacích procesů v oblasti sociálních služeb. Organizace a řízení plánování v Praze je deklarováno jako dvoustupňové (vzájemná dobrovolná spolupráce), a to na úrovni hlavního města jako celku a na úrovni jednotlivých 57 městských částí (konstrukce struktur plánování na území jednotlivých městských částí je plně v jejich kompetenci). Základní organizační strukturu na celopražské úrovni tvoří (samozřejmě kromě Zastupitelstva, jeho Sociálního výboru a Rady hl. m. Prahy) Koordinační komise pro plánování sociálních služeb jako poradní orgán zřízený radním pro sociální a bytovou politiku HMP. Součástí struktury je i Odborná rada, která zajišťuje odbornou a metodickou stránku procesu a je partnerem Koordinační komise a Pracovní skupiny odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu hl. m. Prahy. Dalším článkem je i zmiňovaná Pracovní skupina sociálního odboru, která by měla být hlavním výkonným orgánem procesu plánování sociálních služeb na úrovni hlavního města. Současně jsou vytvářeny účelové pracovní skupiny, které jsou zřizovány k plnění konkrétního zadání (např. pro vytvoření modelu financování, analytická pracovní skupina). Zásadním prvkem procesu plánování sociálních služeb je zejména zapojení uživatelů a poskytovatelů, stejně tak jako odborné i laické veřejnosti, které probíhá na úrovni celopražské i na úrovni městských částí. 10

11 3. Geografie území Prahy a jeho správní členění 3.1. HLAVNÍ MĚSTO PRAHA Praha je sice od roku 1990 opět de facto statutárním městem, nicméně se formálně místo toho označuje jako hlavní město, což je status zahrnující i znaky statutárního města. V ČR má statutární město právo organizovat si svoji správu podle základní městské vyhlášky. Ta je definována jako statut města a může například vymezit městské části nebo obvody a přenést na ně některé své působnosti přenesené státní správy i samostatné působnosti města 4. Statut hlavního města Prahy ovšem může vymezit jen městské části, protože jeho městské obvody stanoví zákon. Hlavní Město Praha má specifické postavení obce i kraje a netýká se jí zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.), nýbrž zákon o hlavním městě Praze (č. 131/2000Sb.). Základní demografické údaje Hlavní město Praha 5 Počet obyvatel ( ) Rozloha 496 km 2 Obecná míra nezaměstnanosti (1. čtvrtletí 2010) 4,5% Míra registrované nezaměstnanosti ( ) 4,04% Hrubá mzda (1. čtvrtletí 2010) ,- Kč Průměrný věk obyvatelstva ( ,6 Sňatky (na 1000 obyvatel, rok 2009) (5,0) Rozvody (na 1000 obyvatel, rok 2009) (2,5) Živě narození (na 1000 obyvatel, rok 2009) (11,7) Zemřelí (na 1000 obyvatel, rok 2009) (9,9) Přirozený přírůstek (na 1000 obyvatel, rok 2009) (1,7) Přistěhovalí / vystěhovalí / přírůstek stěhováním (rok 2009) / = Celkový přírůstek (na 1000 obyvatel, rok 2009) (12,7) 4 Wikipedia, [online] 5 Praha, [online] 11

12 3.2. ČLENĚNÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Členění Prahy je velmi komplikované, neboť je běžně používáno několik různých způsobů členění: katastrální státně-územní členění samosprávné správní členění v několika úrovních Největším problémem, zejména v centrální části Prahy, je skutečnost, že spolu jednotlivá členění nekorespondují. Problematické jsou zejména správní obvody podle zákona o územním členění státu. Například v letech Praha vytvořila nejprve systém 15, později 22 správních obvodů, ačkoliv zákon o územním členění, podle nějž je Praha rozdělena na 10 obvodů, platí dodnes KATASTRÁLNÍ ČLENĚNÍ PRAHY Praha je složena ze 112 katastrálních území. Podle katastrálního zákona 7 jsou katastrální území základní jednotkou pro evidenci pozemků a staveb - z tohoto důvodu jsou také popisná čísla domů přidělována podle příslušnosti ke katastrálnímu území, nikoliv podle příslušnosti k městské části. Katastrální území není právnickou osobou a nemá žádné vlastní úřady. Mnohá katastrální území mají charakter čtvrti či bývalé vesnice a statisticky jsou uváděna jako místní části, avšak jde o zcela jiný pojem než samosprávná městská část ve smyslu zákona o hl. m. Praze. Obec je pak vymezena výčtem katastrálních území, přičemž žádné katastrální území podle zákona nemá být rozděleno do více obcí nebo okresů. Může však zasahovat do více pražských obvodů nebo do více městských částí, což je v Praze z důvodů historického vývoje zcela běžné 8. Katastrální členění musí mít trvalejší charakter, a proto se nepřizpůsobuje všem správněorganizačním změnám. Přesto však ke změnám občas dochází, na Praze 12 bylo například s platností od nově vymezeno katastrální území Kamýk. 6 Části Prahy, Wikipedia, *online+ 7 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky 8 Části Prahy, Wikipedia, *online+ 12

13 Mapa městských částí a katastrálních území HMP STÁTNĚ-ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ PRAHY (DO ROKU 1990) Po vzniku Československé republiky se stala Praha jejím hlavním městem. V roce 1922 bylo k dosavadní Praze, tvořené osmi čtvrtěmi, připojeno 37 okolních měst a vesnic, čímž vznikla k tzv. Velká Praha o rozloze 171,64 km 2 s obyvateli 10. Vládní nařízení 7/1923 Sb. rozdělilo Prahu do 19 obvodů označených římskými čísly, přičemž toto rozdělení platilo pouze pro účely voleb a místní samosprávy. Vládní nařízení č. 187/1947 Sb. o územním rozdělení HMP ustanovilo téměř stejné obvody jako v roce 1923, nově však byly pojmenovány podle hlavní čtvrtě a staly se též obvody pro státní správu. Vládní nařízení č. 79/1949 Sb. zavedlo od zcela nové členění. Poprvé přestaly být masově respektovány hranice katastrálního členění a počet obvodů se snížil na 16. Pro označování obvodů se začala používat arabská čísla. Obvodní rady se staly obvodními národními výbory. 9 ČSÚ, [online] 10 Historie Prahy, [online] 13

14 Podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, byl ode dne vyhlášení (11. dubna 1960) počet obvodů HMP zredukován na deset, a to s názvy Praha 1 až Praha 10. Hlavní město Praha dostalo status rovnocenný krajům, obvody status obdobný okresům. Současně byly v letech 1968, 1970 a 1974 do těchto obvodů včleňovány i nově připojované obce, které si však zachovaly vlastní Místní národní výbory. Mapa městské obvody a městské části HMP SPRÁVNÍ A SAMOSPRÁVNÉ ČLENĚNÍ (OD ROKU 1988) Do roku 1990 byly správní a samosprávné obvody Prahy totožné s deseti státně-územními obvody. Některá území spadala přímo pod obvodní národní výbory, později připojené obce si zachovaly svůj vlastní místní národní výbor, avšak některé činnosti státní správy pro ně vykonával obvodní národní výbor a i tyto obce patřily zároveň pod působnost obvodní samosprávy. 11 [online] 14

15 Postupně v letech byla většina orgánů a pravomocí přenesena na městské části. Zákonem č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, byly od zavedeny městské části k původnímu počtu 56 částí přibyla ještě od roku 1992 Praha-Troja. Úřady dosavadních obvodních a místních národních výborů byly přejmenovány na obvodní a místní úřady a na základě zákona č. 131/2000 Sb. pak na úřady městských částí. V roce 1994 bylo pět městských částí přejmenováno na Prahu 11 až Prahu 15 a od bylo vytvořeno pět správních obvodů s přenesenou působností. K 1. lednu 2002 bylo obdobným způsobem přejmenováno dalších sedm městských částí na Prahu 16 až Prahu 22. V současnosti se Praha skládá z 57 městských částí, které jsou si z hlediska samosprávné působnosti rovny. Městské části s úřady s rozšířenou působností státní správy mají názvy podle svých správních obvodů. Zbylých 35 městských částí zůstalo pojmenováno podle katastrálního území, přičemž hranice městských částí jsou mnohde z praktických důvodů stanoveny odlišně od hranic katastrálních území. Ani nyní však neplatí, že by všech 22 městských částí s čísly mělo navzájem zcela stejné pravomoci a zbylých 35 malých městských částí také. Přesné rozdělení pravomocí státní správy je komplikovaným způsobem rozepsáno ve Statutu hlavního města Prahy. Původní státně-územní pojem obvodu nelze ztotožňovat s později vzniklými správními obvody (22 číslovaných městských částí s rozšířenou působností státní správy), třebaže deset z nich má stejné názvy jako městské obvody. Státně územní obvody zůstávají doposud směrodatné například pro příslušnost v soudním řízení a jsou podle nich organizovány i další instituce jako je pošta apod MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 12 Městská část Praha 12 se rozkládá na jižním okraji hlavního města Prahy, na pravostranném břehu řeky Vltavy. Její hranice tvoří na západní straně Vltava, na severní straně hranice městské části Prahy 4, na východě městská část Libuš a jižní hranice je tvořena hranicí Prahy. Městskou část tvoří pět bývalých samostatných obcí, respektive pět úplných katastrálních území, a to Modřan, Komořan, Cholupic, Točné a Kamýku. Celková rozloha území MČ Praha 12 dosahuje přibližně 2330 hektarů (2331,3 ha). K zde žilo obyvatel. 12 Části Prahy, Wikipedia, [online] 15

16 Obrázek: Mapa Městské části Praha 12 a základní údaje k Městská část se od svého vzniku v roce 1990 podle tehdejšího Statutu HMP jmenovala Praha Modřany. V roce 1994 byla ovšem zařazena mezi velké městské části označované číslem a byla přejmenována na Prahu 12. Zároveň byla zreformována část přenesené působnosti, kdy Městská část Praha 12 vykonávala tuto část působnosti též pro městské části Praha - Libuš a Praha - Kunratice. Od reformy v roce 2002 bylo z této rozšířené přenesené působnosti městské části Praha 12 vyjmuto území městské části Praha - Kunratice. Od tak správní obvod MČ Praha 12 (SO MČ P12) zahrnuje kromě vlastního území pouze území Městské části Praha - Libuš. Celková rozloha území SO MČ Praha 12 dosahuje 2854,7 ha. K žilo na území SO celkem obyvatel. Současně jsou městské části Praha 12 a Praha - Libuš součástí správního obvodu Praha ČSÚ, Lexikon HMP 2009, *online+ 16

17 Obrázek: Mapa Městské části Praha Libuš a základní údaje k Tabulka - Městská část a správní obvod Praha Název Výměra (ha) Počet obyvatel ( ) Cholupice 637,8 497 Kamýk 253, Komořany 208, Modřany 769, Točná 462,6 742 Libuš 523, MČ Praha ,3 ha SO Praha ,7 ha ČSÚ, Lexikon HMP 2009, [online] 15 [online] 17

18 Poznámka: Analýza rozlišuje a používá následující územní a správní jednotky: MČ P12 území městské části Praha 12 (beze změn v čase) MČ Libuš - území městské části Libuš SO P12 správní obvod P12 dle stávající úpravy (tedy MČ P12 + Praha Libuš) SO 2001 správní obvod P12 do v případech, kdy nebylo možno získat jiná data MODŘANY Obec Modřany tvoří největší část Prahy 12 a nachází se na pravém břehu Vltavy. Společně s Komořany tvoří jednu ze dvou průmyslových zón s dlouholetou tradicí. Pro městskou část je typická smíšená zástavba na jedné straně zde najdeme rodinné domy, na druhé straně ale rozsáhlou zástavbu sídlištního typu, např. sídliště Modřany (1977) nebo Na Beránku ( ). Celková zastavěnost katastrálního území se pohybuje okolo 50%. Historický vývoj (region, počet obyvatel) Prvně je osada Modřiluhy zmiňována v základní listině kapituly Vyšehradské r Jelikož je ale podle odborníků tato listina falzum, je za první doloženou zmínku považován text Soběslava II. z roku 1178 (jubilea obce jsou odvozeny právě z tohoto data). Do 19. století byly Modřany malou agrární vesnicí, ovšem v průběhu 19. století došlo k zásadnímu obratu. V roce 1861 zde byl založen první velký podnik Modřanský cukrovar, který je i symbolicky znázorněn ve znaku obce jako homole cukru. V roce 1896 byla v Modřanech uvedena do provozu parní pila, která se stala základem budoucího závodu Orion. V roce 1913 byla v obci postavena továrna na autogenní svařování a výrobu kyslíku, ze které později vznikly Modřanské strojírny. V posledních dvou stoletích se Modřany stávaly významným průmyslovým předměstím kromě zmiňovaného cukrovaru a strojíren zde vznikly např. i dvě pily a cihelna, Elektropřístroje (1926), Orion (1932), Mikrotechna (1935), Chirana (1935), Interpharma (1935), Grafotechna (1951) a další. 18

19 V roce 1936 byly Modřany povýšeny na městys. V roce 1964 byla k Modřanům připojena obec Komořany a v roce 1963 či 1966 byl modřanský MNV na čas přejmenován na městský národní výbor, což se fakticky rovnalo povýšení na město. Od 1. ledna 1968 byly Modřany sloučeny s Prahou. Od roku 1989 bylo pod působnost MNV v Praze 4- Modřanech převedeno celé nově vytvořené katastrální území Kamýk. V roce 1990 vznikla transformací působnosti MNV Modřany městská část Praha - Modřany, která byla v roce 1994 přejmenována na MČ Praha 12. V údolí Libušského a Písnického potoka se nachází přírodní památka Modřanská rokle jako součást Přírodního parku Modřanská rokle-cholupice. Stejně jako ostatní památky a lesní plochy na území MČ Praha 12 je hojně využívána k rekreaci, sportu a dalším aktivitám trávení volného času. Demografické údaje Katastrální výměra území činí 769,3 ha. V Modřanech je evidováno 186 ulic, adres. 16 Celkový počet obyvatel k činil Hustota zalidnění dosahuje 4380 obyvatel / km TOČNÁ Točná se nachází na jižním okraji Prahy, jihozápadně od Cholupic a severozápadně od obce Dolní Břežany ve vzdálenosti zhruba čtyř kilometrů od Zbraslavi. Obec leží v nadmořské výšce přibližně 350 metrů a je nejvýše položeným územím Prahy 12. Od severu je chráněna zalesněným vrchem Čihadlo, jih je lemován Břežanským údolím a jihozápadní hranici území tvoří převážně listnaté lesy. Pouze východní část krajiny je otevřená, rovinatá a tudíž vhodná pro zemědělskou výrobu. Točná i její okolí je dodnes nedotčeno panelovou výstavbou a je proto vyhledávaným cílem cyklistů a turistů. V severní části katastrálního území Točné, v lokalitě nazývané Nouzov, se nachází sportovní letiště Praha Točná. Do loňského roku zde probíhal výcvik pilotů a byly pořádány vyhlídkové lety. V lednu roku 2010 odebral Úřad pro Civilní Letectví provozní oprávnění Aeroklubu Točná a letiště je v současné době uzavřeno pro letecký provoz. Od června 2010 pak byly uzavřeny i obchodní prostory na letišti (restaurace). Letiště výrazně posilovalo obecné povědomí o Točné a přivedlo řadu návštěvníků, současně však mělo i negativní dopady na lokalitu, zejména v otázce hluku, ekologické zátěže apod. Vzhledem ke sporům s majitelem pozemku nejsou v současné době informace o budoucnosti letiště známy. 16 Platnost dat k , [online] 19

20 Některé plány však hovoří o rekonstrukci a znovuotevření letiště v roce Území Točné protíná mezi osadou a letištěm stavba Pražského okruhu, který se na území Točné zanořuje do Komořanského tunelu. Na území a v těsném sousedství Točné najdeme i dvě zvláště chráněná území, a to přírodní rezervaci Šance na pravém břehu Břežanského potoka (vyhlášena v roce 1982, katastrální území Cholupice, Zbraslav, Modřany; plocha 119,8 ha) a hradištní soustavou Závist (keltské oppidum z 1. stol. př. n. l.). Obec měla vždycky zemědělský ráz a jejím základem byly usedlosti kolem dnešní návsi. Jediným podnikem, který zde fungoval od roku 1920 do roku 1975, byla cihelna. Historický vývoj (region, počet obyvatel) Osudy Točné byly většinou spjaty s osudy Komořan, s nimiž obec katastrálně a později i správně souvisela. Ke Komořanům náležel dvůr Nouzov a Poustka a celá tato lokalita většinu času patřila pod klášterní panství zbraslavské. První písemné zmínky o Točné nacházíme až v době husitské, je však pravděpodobné, že existovala i okolo roku 1300, kdy je doložena existence Komořan a Cholupic. V popisech panství zbraslavského se roku 1715 uvádí v Točné šest usedlostí selských rodin poddaných klášteru. V roce 1785 uvádí kniha obyvatel, že v Točné žije 20 rodin poddaných, dále tři chalupníci a tři domkáři a na Nouzově dva mistři ovčáčtí, jeden ovčák a jeden pastýř 18. V roce 1836 měla Točná 260 obyvatel a 38 čísel popisných. Součástí Točné bylo rozsáhlé území v Komořanech, včetně zámku a velkostatku, dále část Závisti a samota Nouzov. Obec byla většinou součástí panství kláštera zbraslavského. Farou a hřbitovem příslušeli Točenští do Modřan. Po zavedení obecního zřízení roku 1850 se Točná stala součástí politické obce Komořany. Po druhé světové válce se však Točná od Komořan oddělila a stala se samostatnou obcí. V té době k území Točné patřila i část souvislé zástavby Komořan. K oddělení Komořan od Točné došlo v roce 1957 a v roce 1960 byla obec Točná připojena k obci Cholupice. V roce 1974 pak byla celá obec Cholupice připojena k hlavnímu městu Praze a o dva roky později byl v Cholupicích zrušen místní národní výbor a obě obce připadly pod přímou působnost MNV v Modřanech Informace společnosti Letecké Muzeum Točná, s.r.o., [online] 18 Střípky z historie Točné, ÚMČ Praha 12, [on-line] 19 Točná, *online+ 20

21 Demografické údaje Katastrální výměra území činí 462,6 ha. V obci je evidováno 30 ulic, 420 adres 20. K měla Točná 742 obyvatel. 21 Hustota zalidnění čítá 147 obyvatel na km2, podíl zastavěné plochy se pohybuje pod 20% CHOLUPICE Cholupice jsou obcí s původním charakterem nacházející se v jihovýchodní části městské části Prahy 12. Na území se nachází jihovýchodní okraj rozsáhlého přírodního parku Modřanská rokle-cholupice. Východně od obce se nachází též zvlášť chráněné území Cholupická bažantnice. V obci převažuje zástavba domů vesnického charakteru. Okolo Cholupic povede vnější silniční obchvat, tzv. Pražský okruh. Historický vývoj (region, počet obyvatel) První zmínky o Cholupicích jsou z roku 1300, kdy byla tato ves majetkem pražských měšťanů. Modřanská obecní kronika uvádí, že v roce 1836 měly Cholupice 149 obyvatel a 18 čísel popisných. V roce 1853 bylo v Cholupicích 19 čísel popisných. Podle sčítání k 31. lednu 1946 bylo v Cholupicích 80 domků se 114 byty a 107 domácností. 22 V roce 1960 došlo ke spojení Cholupic s Točnou. V roce 1974 pak byla celá obec Cholupice připojena k hlavnímu městu Praze a o dva roky později byl v Cholupicích zrušen místní národní výbor a obě obce připadly pod přímou působnost MNV v Modřanech 23. Demografické údaje Katastrální výměra území činí 637,8 ha. V obci je evidováno 18 ulic a 170 adres 24. K na území žilo 497 obyvatel 25. Hustota zalidnění je v současné době 78 obyvatel/km² s celkovou zastavěností pod 10% území (výrazně nejméně z celé MČ). 20 [online] stav k [online] 22 Cholupice, MČ Praha 12, *online [online] platnost dat k [online] 21

22 KAMÝK Kamýk je katastrálním územím, které bylo vytvořeno v roce 1988 rozhodnutím Národního výboru hl. města Prahy na úkor dosavadních katastrálních území Modřany a Lhotka v rámci městského obvodu Praha 4. Název je odvozen z názvu kopce a lesa, u něhož se čtvrť nachází. Území zahrnuje především celé sídliště Lhotka, sídliště Libuš, část sídliště Modřany a několik malých vilových oblastí. Zasahují sem i části Kamýckého a Lhoteckého lesa. Sídliště Lhotka je větší pražské sídliště postavené v 70. a 80. letech 20. století a nachází se jižně od sídliště Novodvorská. Sídliště Libuš je menší pražské sídliště z 80. let 20. století a je umístěno jižně od sídliště Lhotka a západně od vlastní Libuše. 26 Demografie Na území je evidováno 55 ulic, 634 adres 27. K zde žilo obyvatel. Katastrální výměra činí 2,54 km². Hustota osídlení dosahuje 8827 obyvatel / km2 a je nejvyšší z celého území MČ P KOMOŘANY Jde o nejmenší katastrální území MČ Prahy 12 s výměrou 2,08 km². Obec se nachází v jižní části HMP a jde o jednu ze dvou průmyslových zón Prahy 12. S vesnicí Komořany se v písemných pramenech setkáváme poprvé v již zmíněné zakládací listině vyšehradské kapituly z roku V polovině devatenáctého století pak byly Komořany spojeny v jednu politickou obec s Točnou a až po druhé světové válce se díky zvýšenému stavebnímu ruchu staly na krátkou dobu samostatnou obcí ( ). V roce 1964 byly spojeny s Modřany a s nimi v roce 1968 připojeny k hlavnímu městu Praze. V té době zde žilo obyvatel ve 133 domech. Komořany byly vždy relativně klidnou oblastí na jižním okraji Prahy, která byla známá jen pěstováním vína a rybářstvím. To se začalo měnit od roku 1861, kdy byl v sousedních Modřanech založen cukrovar. V samotných Komořanech se významnější průmyslový podnik začal budovat v roce 1913, kdy byl položen základ pozdějších Modřanských strojíren. Původní podnik byl po druhé 26 [online] 27 [online] 22

23 světové válce začleněn do národního podniku ČKD a byla v něm zavedena výroba spojovacího potrubí a armatur pro energetiku. Od roku 1958 byl podnik, tehdy již známý pod názvem Modřanské strojírny, zapojen do výroby pro jadernou energetiku. V roce 1991 proběhla transformace na státní podnik Modřanské strojírny. O dva roky později došlo k rozdělení Modřanských strojíren na Modřanskou potrubní (spojovací materiál), Mostro (speciální armatury) a Semos. 28 V roce 1990 se staly Komořany součástí městské části Praha-Modřany, která byla v roce 1994 přejmenována na název Praha 12. Celé území městské části spadá i nadále do městského obvodu Praha 4. Na katastrálním území se nachází část přírodní parku Modřanská rokle Cholupice, zejména tzv. Komořanská rokle. Komořany jsou známé též svým zámečkem (bývalou tvrzí), který je sídlem části Českého hydrometeorologického ústavu. I hlavní sídlo ČHMÚ se nachází na území Komořan a to v novostavbě v ulici Na Šabatce. Demografie Celková rozloha městské části je 208,1 ha 2. K zde žilo obyvatel. Hustota osídlení dosahuje 972 obyvatel / km 2. V obci je evidováno 25 ulic, 306 adres MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA - LIBUŠ Libuš je katastrální území na jižním okraji Prahy tvořící menší část území městské části Praha - Libuš. Praha - Libuš je od 24.listopadu 1990 městskou částí zahrnující dvě úplná katastrální území, kterými jsou Libuš a Písnice. Ve srovnání s Libuší je území Písnice podstatně větší (3,67 km² : 1,60 km²) a žije na něm jen o něco méně obyvatel než na území Libuše; proto městská část podpořila návrh na přejmenování městské části Průmyslová historie Komořan, [online] 29 [online] 30 [online] 23

24 Historický vývoj (region, počet obyvatel) Libuš byla malou vesnicí, o které se z historie dochovalo jen málo zpráv. První nalezená písemná zmínka je datována do roku Stabilní katastr v roce 1843 uvádí 23 domů a 135 obyvatel. V této době se z Libuše stává známá husařská obec, z které se vyvážely husy nejen na pražské trhy, ale i do zahraničí. Osada Libuš přináležela k politické obci Kunratice až do dne , kdy se stala samostatnou obcí. V roce 1968 byla Libuš jako průmyslově-zemědělská vesnice s 1955 obyvateli připojena k Praze. Při připojení si zachovala vlastní místní národní výbor, který byl podřízen obvodnímu národnímu výboru Prahy 4. V roce 1974 byla k Praze připojena též Písnice, byl zrušen její místní národní výbor a obec byla podřízena MNV v Libuši. V letech bylo území MČ Praha-Libuš společně s MČ Praha-Kunratice zařazeno do rozšířeného správního obvodu Praha 12. Při další správní reformě od roku 2002 převzala působnost pro Kunratice městská část Praha 4. V jihozápadní části území Libuše pramení Libušský potok, v mapách někdy zaměňovaný s Písnickým potokem. Do Libuše zasahuje přírodní památka Modřanská rokle i přírodní park Modřanská rokle Cholupice. V jihovýchodní části na území Libuše zasahuje průmyslová zóna Kunratic (s původním místním názvem Paběnice) a Písnice. Konkrétně zejména areál Vodních staveb a dřívějšího písnického masokombinátu, dříve označovaného jako Masokombinát Libuš, i když ten leží větší částí v katastru Písnice. Na místo masokombinátu je zde dnes logistické, obchodní a kulturní centrum vietnamské komunity SAPA. Demografické údaje Celková rozloha městské části je 523,4 ha. V obce je evidováno 65 ulic a 899 adres 31. K zde žilo obyvatel 32. Hustota osídlení dosahuje 1996 obyvatel / km [online] 32 [online] 24

25 4. Sociálně demografická analýza Demografie je věda zabývající se procesem reprodukce lidských populací. V tomto ohledu je třeba hovořit o demografické reprodukci, tedy přirozeném procesu obnovy obyvatelstva v důsledku rození a vymírání (dále též přirozená měna či obnova). Procesy demografické reprodukce jsou úmrtnost (mortalita), nemocnost, porodnost (natalita), potratovost, sňatečnost a rozvodovost. K těmto základním procesům je třeba pro analýzu budoucího možného vývoje zahrnout i prostorovou mobilitu obyvatelstva, neboli mechanickou měnu (migraci). Demografická analýza studuje jednotlivé složky demografické reprodukce, jejich podmíněnost a proměnlivost v čase. Výstupem demografické analýzy jsou mimo jiné demografické ukazatele. Nejzákladnějším výchozím pramenem demografické analýzy je struktura obyvatelstva VÝVOJ POČTU OBYVATEL CELKOVÝ PŘÍRŮSTEK Hovoříme-li o demografické struktuře obyvatelstva a jejím vývoji, je v prvé řadě nutno provést rozbor vývoje počtu obyvatel daného území (Česká republika, HMP a SO/MČ Praha 12). V České republice oficiálně sleduje počet obyvatel Český statistický úřad (ČSÚ), současně však údaje o počtu obyvatelstva publikuje i Ministerstvo vnitra České republiky (MV ČR). Údaje ČSÚ se však v jednotlivých letech poměrně značně liší od údajů z MV ČR, tedy z oficiálního Informačního systému evidence obyvatelstva (ISEO). Pro potřeby sociálně demografické analýzy bereme v úvahu pouze statistická data ČSÚ, primárně vycházející ze sčítání lidu, která jsou průběžně v jednoročním intervalu korigována statistickými údaji o nově narozených, o úmrtích a o změnách hlášení k pobytu. Metodika ČSÚ do počtu obyvatel podle mezinárodních doporučení nezahrnuje osoby, které pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců, a naopak započítává cizince, kteří uvedenou dobu žijí na území naší republiky. ISEO pouze eviduje každého občana České republiky podle místa trvalého bydliště bez ohledu na skutečné místo pobytu a nezohledňuje cizince s dlouhodobým pobytem. 25

26 VÝVOJ POČTU OBYVATEL HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY Z demografického hlediska má Hlavní město Praha (dále jen HMP či Praha ) mezi městy České republiky velmi specifické postavení a vykazuje značné demografické odlišnosti. Tento fakt se odráží i na vývoji počtu obyvatel HMP ve srovnání s ostatními regiony či republikou jako celkem. Praha jako největší české město nabízí mnoho pracovních příležitostí, což nevyhnutelně vede dlouhodobě k pozitivnímu migračnímu přírůstku, který byl v minulosti až do roku 1993 schopen kompenzovat úbytek obyvatel HMP přirozenou měnou, zejména v souvislosti s nepříznivou věkovou strukturou Prahy (vysoký podíl poprodukční složky). Do této doby se počet obyvatel Prahy každoročně zvyšoval, například v třicetiletém období mezi sčítáními lidu v roce 1961 a 1991 došlo k nárůstu o 82 tisíc osob (7,2%). 33 V následujícím období ( ) se však saldo migrace prudce snížilo a v souvislosti se změnou demografického chování, nastupujícím trendem satelitních městeček (migrace Pražanů za hranice HMP) a vysoce záporného přirozeného přírůstku se počet obyvatel HMP každoročně snižoval pokud bychom přepočetli celkový přírůstek obyvatel za období , dosáhl by již jen 36,2 tisíc osob (+3,2%). Úbytek obyvatelstva v Praze byl zaznamenán nejprokazatelněji mezi sčítáními lidu v roce 1991 a 2001, kdy došlo k poklesu populace o více než 45 tisíc osob. Původní sociálně demografická analýza z roku 2004 logicky odrážela negativní populační vývoj HMP a z tohoto vycházela i demografická prognóza. Nicméně od roku 2001/2002 do současné doby se populační vývoj Prahy opět obrátil a trend je opačný počet obyvatel HMP mírně roste. Zvyšování počtu obyvatel od roku 2002 bylo způsobeno zejména kladným migračním saldem a od roku 2006 poprvé také kladnými hodnotami přirozeného přírůstku. Dle intercenzálních bilancí 34 došlo od roku 2003 do roku 2009 k nárůstu počtu obyvatel o 7,5%. Nicméně je třeba podotknout, že jistou roli v bilancování sehrála i změna metodiky v roce 2001, kdy došlo poprvé k započítávání cizinců s přiznaným azylem a cizinců pobývajících na území déle než jeden rok do celkového počtu obyvatelstva. V souvislosti s ekonomickou krizí, jak bude rozebíráno v následující kapitole, ovšem od roku 2009 není přírůstek již tak výrazný díky snížené migrační atraktivitě. 33 Vývoj obyvatelstva ve městech v letech , ČSÚ, [online] casova_rada_1961_ vyvoj_obyvatelstva_ve_mestech_v_letech_1961_2001_ 34 Každoroční statistická bilance dat z populačního cenzu (sčítání lidu, domů a bytů; SLDB). 26

27 Graf: Vývoj populace HMP v letech (střední stav obyvatelstva; zdroj: ČSÚ) VÝVOJ POČTU OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V období let 1989 až 2003 docházelo v České republice na rozdíl od Prahy k průběžnému nestejnoměrnému poklesu počtu obyvatel 35, což bylo dáno zejména nízkým počtem narozených dětí. Rok 1994 byl prvním rokem od druhé světové války, kdy počet nově narozených nestačil pokrýt počet zemřelých a republika vykázala záporný přirozený přírůstek (ztráty však v tomto roce prakticky dorovnala zahraniční migrace). Trend přirozeného úbytku obyvatel se v uvedeném období dále prohluboval a přetrval až do roku 2002/2003. V posledních letech vývoj celkového počtu obyvatel HMP do značné míry kopíroval celorepublikové trendy s jedinou výhradou, a to, že výkyvy počtu obyvatelstva HMP nebyly tak dramatické jako v případě ČR. Od roku 2003 do současnosti populace celé republiky i Prahy mírně rostla, zejména zásluhou zahraniční migrace. Jistý vliv ale měl i vyšší počet živě narozených a zlepšování úmrtnostních poměrů. Počty cizinců se každoročně rapidně zvyšovaly až do roku 2008/2009, například v roce 2007 činil například přírůstek stěhováním osob. 35 V období byl sice zaznamenán mírný nárůst v řádech několika tisíc obyvatel, nešlo však o žádný demografický trend a přírůstky byly z hlediska statistiky zanedbatelné. 27