Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Bc. Lenka Šilhavíková

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav české literatury a knihovnictví Učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy Bc. Lenka Šilhavíková Porovnání a zhodnocení edic Národních báchorek a pověstí Boženy Němcové Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Zuzana Urválková, Ph. D. 2009

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... 2

3 Poděkování: Děkuji Mgr. Zuzaně Urválkové, Ph.D., za podnětné rady k mé diplomové práci; Marii Klučinové z Knihovny Národního muzea v Praze za ochotu a pomoc při shromažďování exemplářů; proděkanu PhDr. Janu Pavlíkovi za udělení mimořádného stipendia. 3

4 OBSAH: 1. ÚVOD Zrod báchorek Boženy Němcové Kritéria pro výběr edic Národních báchorek a pověstí Postup práce SOUBORNÁ VYDÁNÍ 2.1. Popis edic J. Pospíšil (nakl., 1845) A. Augusta (nakl., 1862) I. L. Kober (nakl., 1880) I. L. Kober (nakl., 1898) V. Tille (ed., 1903) M. Gebauerová (ed., 1906) B. Procházka (nakl., 1925) K. Hikl (ed., 1927) M. Novotný (ed., 1928) B. Havránek (ed., 1950) Z. Havránková, R. Havel (eds., 1954) Porovnání a zhodnocení edic souborných vydání v dobovém kontextu polovina 19. století: Augusta (1862), Kober (1880), Kober (1898) Počátek 20. století: Tille (1903), Gebauerová (1906) Dvacátá léta: Procházka (1925), Hikl (1927), Novotný (1928) Padesátá léta: Havránek (1950), Havránková, Havel (1954) Závěr VÝBORY 3.1. Popis edic K. V. Rais (ed., 1889) I. L. Kober (nakl., 1892) F. Bartoš (ed., 1893) V. Říha, tj. V. Tille (ed., 1915) K. V. Rais (ed., 1921) tj. 4. vyd. namísto 1. vyd

5 J. Kabelík (ed., 1928) F. Sekanina (ed., 1932; reedice 1940) J. Laichter (nakl., 1939) M. Novotný (ed., 1951) tj. 2. vyd. namísto 1. vyd J. Červenka, V. Formánková, J. Syrovátková (eds., 1957) J. Červenka, V. Formánková, J. Syrovátková (eds., 1957) F. Vodička, J. Sirotek (eds., 1957) R. Havel (ed., 1962) Porovnání a zhodnocení edic výborů v dobovém kontextu Konec 19. století: Rais (1889), Kober (1892), Bartoš (1893) Desátá léta 20. století: Tille (1915) Dvacátá léta: Rais (1921), Kabelík (1928) Třicátá léta: Sekanina (1932), Laichter (1939) Padesátá léta: Novotný (1951), Červenka (1957), Vodička (1957 ) Počátek šedesátých let: Havel (1962) Závěr ZÁVĚR: ZHODNOCENÍ EDIC SOUBORNÝCH VYDÁNÍ A VÝBORŮ LITERATURA 5.1. Primární literatura Souborná vydání Výbory Sekundární literatura 94 5

6 1. ÚVOD Ve své magisterské diplomové práci se budeme zabývat edicemi Národních báchorek a pověstí Boženy Němcové. Z množství publikovaných vydání, která vyšla od prvního Pospíšilova výtisku ( ) až do současnosti, jsme vybrali určitý výsek této knižní produkce (viz Kritéria pro výběr edic, 1.2.). Jedná se o jedenáct souborných vydání a třináct výborů. Na základě těchto zvolených děl budeme zkoumat, jak se proměňují edice pohádkového díla Němcové s různým vydavatelským cílem a důrazem na jiný typ čtenáře napříč jedním stoletím. 1 V první řadě nás budou zajímat specifika a zvláštnosti jednotlivých vydání. Poté je vztáhneme k ostatním edicím se stejným vydavatelským záměrem, abychom porozuměli jejich povaze v souvislostech. Tato otázka si žádá usouvztažnit edice k dobovým souvislostem. Vhled do dobové ediční teorie a praxe nám umožní proniknout ke způsobu vydávání literárních děl z historického hlediska a dobový kontext nám ukáže, jak byly edice poznamenány politicko-kulturními vlivy. 1 Tzn. od prvního Pospíšilova vydání (1845) k roku poslední zkoumané Havlovy edice (1962). 6

7 1.1. Zrod báchorek Boženy Němcové Období, ve kterém vznikaly české báchorky Boženy Němcové, bylo tomuto prozaickému žánru nakloněno. Přibližně od třicátých let devatenáctého století byl kladen důraz na folklórní pohádku, dále se projevovala snaha rozšířit literaturu mezi široké čtenářské vrstvy (zejména na měšťanské dělnictvo). Pohádka postupně začínala být považována za přínosný a plnohodnotný žánr, příznivě rostla její obliba, což dokládá i počet děl vyšlých v té době (Langerovy České prostonárodní obyčeje, Malého Národní české pohádky a pověsti, Mikšíčkovy Národní báchorky, Krolmusovy Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy). Zásadní byla čtyřicátá léta, kdy vyšly Národní báchorky a pověsti Boženy Němcové. 2 V této práci sledujeme edice, které obsahují výše uvedený pohádkový soubor Němcové. Do různých vydání byly často zahrnovány i texty vyšlé mimo jeho první a druhé vydání. Z tohoto důvodu dále zaznamenáme tyto knižní a časopisecké práce a okolnosti jejich vzniku. V době, kdy Němcová trávila léto a podzim 1844 mimo Prahu, v Ratibořicích, pracovala na svých prvních prozaických pracích. Tyto prvotiny vyšly na konci téhož roku v České Včele. Jedná se o tři místní pověsti - Silný Ctibor (1. října 1844), Devět křížů (26. listopadu 1844), Rousín (24. prosince 1844; později s názvem Rozkoš). Výše uvedené první tištěné pohádky byly později poupraveny a zařazeny do pohádkové sbírky (do třetího a čtvrtého sešitu prvního vydání, 1846). Zhruba počátkem roku 1845 začala autorka (na výzvu Erbena) sepisovat první svazek báchorek. Za pomoci přítele Čejky, který vyjednával s nakladatelem, vyšel 1. července 1845 tento první sešit Národních báchorek a pověstí v Praze u Jaroslava Pospíšila. Dílo postupně vycházelo v dalších drobných šesti sešitech. Na podzim téhož roku vyšel druhý svazeček. V srpnu 1845 se Němcová odstěhovala do Domažlic, kde přes zimu 1845/6 vnikal třetí a čtvrtý sešit. Mezitím, než tyto svazky vyšly (třetí sv. 30. května 1846, čtvrtý sv. 9. července 1846), dopisovala už svazek další a tento pátý sešit byl vydán ještě r (26. září). Vlivem nemoci, pobytu ve Františkových Lázních a dalších vnějších nesnází se šestý sešit pozdržel na 24. března Poslední sedmý 2 Použité prameny k charakteristice období: ČESKÁ LITERATURA OD POČÁTKŮ K DNEŠKU, 1998; POSPÍŠILOVÁ, 2007; PRŮVODCE PO DĚJINÁCH ČESKÉ LITERATURY, 1984; PŘEHLEDNÉ DĚJINY LITERATURY ČESKÉ, 1995; TILLE,

8 r Němcová měla v úmyslu navázat osmým sešitem. Jak dokládá korespondence, sešit je z roku 1847, anebo - jak bývá uváděno některými edičními poznámkami - až několikrát naléhala na nakladatele J. Pospíšila, aby byl osmý sešit vydán. Přesto na svazku nepracovala a koncem roku 1854 nebyl stále dokončený. V záloze měla jedinou báchorku - Viktorka - z moravského kalendáře Koleda na rok Pohádka byla později obměněna a přidána do druhého vydání Národních báchorek a pověstí od téhož nakladatele (J. Pospíšil), které vyšlo v letech a skládalo se ze čtrnácti svazků. Oproti dřívějšímu vydání přibyla verze textu Viktorka (1855) a u ostatních báchorek (shodných s prvním vydáním) se pozměnilo jejich pořadí. Po vydání z r vzniklo a bylo vydáno několik dalších textů: 1) Deset pohádek O Pánu Bohu otiskl z rukopisné pozůstalosti až Augusta v osmém svazku Sebraných spisů (1863, Litomyšl). Kdy přesně pohádky vznikaly, není známo. Tille se domnívá, že to bylo po r ) Několik pohádek pro děti, zřejmě zamýšlených pro nerealizovaný osmý sešit, vyšlo ve Štěpnici (tj. příloha pedagogického časopisu Škola a život). Jde o čtyři texty pro nejmenší Pohádka o kohoutkovi a slepičce (1855 anonym; existuje i varianta Pohádka o slepičce a kohoutkovi, rukopis je v literárním archivu Národního muzea v Praze), O Smolíčkovi (1857, šifrováno B. N.), O perníkové chaloupce (1857, šifrováno B. N.), Povídka bez konce (1858, anonym); Němcové se ze Štěpnice přičítá i pohádka Žába a dítě (1855, anonym), Zlaté hvězdičky (1855, anonym), O Palečkovi (1860, podepsáno B. N.). 3) Báchorky, které vyšly na různých místech - v České Včele Divotvorná harfa (15. července 1845), ve Zlatých klasech Lesní ženka (1856), Proroctví lidu a výňatek z proroctví slepého mládence je anonymní práce, která byla otištěna v Havlíčkových Národních novinách 18. ledna 1849; O Krakonošovi je známo, že vyšla někdy po r a rukopis je uložen v literárních archivu Knihovny Národního muzea v Praze; tamtéž je uložen i rukopis O zlatém kolovrátku (jde o koncept, který byl zaslán Erbenovi). 4 3 V této práci značíme rok 1848, protože souhlasí s prvním vydáním, které máme k dispozici (viz ). 4 Viz LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ, 1907; NĚMCOVÁ 1907, 2/VI: 5-76; NĚMCOVÁ 1928, 2/VII: ; NĚMCOVÁ 1950, 1/I, 2/II: 349, 315; NĚMCOVÁ 1954, 2: 297; TILLE,

9 Považujeme za důležité připojit několik textologických poznámek. Rukopis Národních báchorek a pověstí není zachován, proto při vydávání tohoto díla byla výchozím textem některá z edic vyšlých za autorčina života. Můžeme vyloučit Augustovu edici (1862), která se sice kryje s rokem úmrtí Němcové, autorka se ovšem kvůli nemoci a vyčerpanosti na textové revizi nepodílela. 5 V úvahu potom přichází první ( ), nebo druhé ( ) souborné vydání. Poslední vyšlou sbírkou pohádek za autorčina života je sice druhé vydání ( ), ale i přesto je primárním textem vydání starší ( ). To proto, že toto (první) vydání je jediné, na jehož přípravě se podílela sama autorka. Kladně se hodnotí z několika dalších hledisek je dobré po stránce typografické (má jasné a zřetelné typy písma, je pečlivěji sázené), textové (obsahuje poměrně málo tiskových chyb), je logičtěji uspořádané. 6 Naproti tomu vzácnější vydání z r je více nedbalé - obsahuje množství tiskových chyb, nové uspořádání textů je sestaveno namátkově a rozděleno s ohledem na snazší prodej. 7 U ostatních textů, které vyšly mimo první dvě vydání, je primárním textem buď příslušné periodikum, nebo rukopis (O Pánu Bohu, O zlatém kolovrátku, Pohádka o slepičce a kohoutkovi, O Krakonošovi). Národní báchorky a pověsti zahrnují různé žánry drobné epické prózy. Vzhledem k tomu, že se v této práci žánrové rozlišení využívá, uvádíme jeho klasifikaci a opíráme se o třídění V. Tilleho (TILLE 1909: ). V naprosté převaze jsou fantastické pohádky - O zlatém kolovrátku, O černé princezně, O Jozovi, O labuti, Jak Jaromil ke štěstí přišel, O třech zakletých psech, Vodní paní, O Popelce, O třech bratřích, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, O Marišce, Šternberk, Spravedlivý Bohumil, Neohrožený Mikeš, Divotvorný meč, Tři zlatá péra, O zlatých zámcích, O třech sestrách, O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních, Zlatý vrch, Dobré kmotřinky, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Moudrý zlatník, O bílém hadu, Vděčná zvířátka, Potrestaná pýcha, Zlá matka, Ptačí hlava a srdce, Princ Bajaja, Sedmero krkavců, Zlatý lupínek, Bratr a sestra, Orel, slavík 5 Viz Viz NĚMCOVÁ 1950, 1/I: 349; NĚMCOVÁ 1954, 2: Viz NĚMCOVÁ 1903, 1/III: bez č. str. (předmluva); NĚMCOVÁ 1907, 2/VI: 70; NĚMCOVÁ 1950, 1/I:

10 a růže, Tajemný pás; fantastické pohádky s komickou látkou - O chytré princezně, Čert a Káča, Čertův švagr, O Nesytovi; pohádky Lesní ženka, Viktorka. Dále je rozsáhlá skupina satirických látek o chytrých a hloupých lidech - Kdo je hloupější, Chytrá horákyně, Strejček Příhoda, O kocouru, kohoutu a kose, Selka a Honza, Sedlák milostpánem, Půjčka za oplátku, O hloupém Honzovi, Chytrost nejsou čáry, Tři rady, Jak se učil Honzík latinsky, Kdo snědl holoubátka?, Kmotr Matěj. Zastoupeny jsou báchorky dětské - Pohádka o perníkové chaloupce, Povídka bez konce, Žába a dítě, Zlaté hvězdičky; a zvířecí - O neposlušných kůzlatech, O koze, O Smolíčkovi, Pohádka o kohoutkovi a slepičce. Objevují se legendární pohádky s náboženskou tematikou - Anděl strážce (Archanděl Gabriel), Chudý a boháč (patron sv. Josef), Spravedlivý Bohumil (rouhání před Bohem), deset pohádek O Pánu Bohu (Kristus a sv. Petr), výraznější náboženskou tematiku spatřujeme ještě v pohádkách Tajemný pás (příměr Boha, Anděla), Orel, slavík a růže (Anděl strážný, Bůh, obraz křtu); z lidové legendy pochází fantastická pohádka O zlatém kolovrátku (obraz zázračného uzdravení), O Marišce (dívka zaslíbená kmotře), Zlá matka (postava Anděla, Marie, Krista). Dále jsou zastoupeny místní pověsti (z ratibořického okolí) - Silný Ctibor, Rozkoš, Devět křížů, pohádková pověst o pokladu Alabastrová ručička, pověst Divotvorná harfa, drobné povídání O Krakonošovi a strašidelná historka Noční stráž Kritéria pro výběr edic Národních báchorek a pověstí Výběr edic Národních báchorek a pověstí jsme pro tuto práci vymezili několika kritérii. Primárně vycházíme z heslové stati Lexikonu české literatury, která zahrnuje soupis knižních vydání děl Boženy Němcové (LEXIKON ČESKÉ LITERATURY 2000, 3/I: 478). Ve snaze o objektivní zachycení a zpracování určitého výseku edic pohádek Němcové vybíráme jistý zlomek této knižní produkce a ten dělíme do dvou skupin podle níže uvedených kritérií. Zaprvé se zaměřujeme na zpracování titulů obsažených v oddílu Souborná vydání (TAMTÉŽ), Lexikonem blíže charakterizovaná: [...] uvádějí i nakladatelství a editory, mimoto bývají doplněny upozorněním na práce, jež zde byly zveřejněny v knižní podobě poprvé (LEXIKON ČESKÉ LITERATURY 2000, 3/I: 8). Z této heslové stati vybíráme, zařazujeme a analyzujeme následující souborná vydání: A. Augusta (nakl., 1862), I. L. Kober (nakl., 1880), I. L. Kober (nakl., 1898), 10

11 M. Gebauerová (ed., 1906), B. Procházka (nakl., 1925), K. Hikl (ed., 1927), M. Novotný (ed., 1928), B. Havránek (ed., 1950). Navíc přidáváme první souborné vydání od nakladatele Jaroslava Pospíšila ( ) a další dvě edice, které Lexikon neuvádí. Zaprvé to je kritické vydání od Václava Tilleho z roku , na které nás upozornily jednak poznámky v Literatuře české (LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ 1907: 53), jednak dílo České pohádky do roku 1848 (TILLE 1909: 120). Zadruhé pracujeme s edicí z Národní knihovny (1954), na jejíž přípravě se podíleli Z. Havránková a R. Havel (eds.). Jde sice o komentované čtenářské vydání, ale vzhledem k tomu, že obsahovou náplní vykazuje značnou komplexnost a rozsahem se blíží souborným vydáním, využíváme ji pro rozšíření zorného úhlu. Naproti tomu dvě souborná vydání (Lexikonem uvedená) nezpracováváme, protože nezahrnují Národní báchorky a pověsti. Jedná se o kritické vydání Sebraných spisů pod vedením J. V. Nováka, vydané v nakladatelství I. L. Kobera. Tyto Spisy z let obsahují pouze dva svazky - Pohorskou vesnici a Babičku. Druhým případem jsou Sebrané spisy nakladatele B. Kočího. Pod vedením F. Sekaniny v letech vyšla Babička, Pohorská vesnice a Chýše pod horami. Z výše uvedeného vyplývá konečný počet edicí. Souborných vydání, nebo edic, které zahrnují určité souborné penzum, je celkem jedenáct. Zadruhé volíme edice, které jsou v heslové stati Výbory (LEXIKON ČESKÉ LITERATURY 2000, 3/I: 478), která [...] zachycuje výbory z autorova díla (v anotaci uvádí editora, případně upozorňuje na hledisko výběru) mimo publikace rázu školních příruček, stručných výborů pro mládež a příležitostných tisků (LEXIKON ČESKÉ LITERATURY 2000, 3/I: 8). Z početné řady vybíráme pouze ty, ve kterých jsou zahrnuty báchorky a pověsti. Jedná se o následujících třináct edic výborů: K. V. Rais (ed., 1889), I. L. Kober (nakl., 1892), Bartoš (ed., 1893), V. Říha, tj. V. Tille (ed., 1915), K. V. Rais (ed., 1921), J. Kabelík (ed., 1928), F. Sekanina (ed., 1932; reedice 1940), J. Laichter (nakl., 1939), M. Novotný (ed., 1951), J. Červenka, V. Formánková, J. Syrovátková (eds., 1957), J. Červenka, V. Formánková, J. Syrovátková (eds., 1957), F. Vodička, J. Sirotek (eds., 1957), R. Havel (ed., 1962). Nedostupné 1. vydání 1889 nahrazujeme 4. vydáním 1921, stejně tak využíváme namísto 1. vydání 1950 jeho 2. vydání Ve Vybraných spisech 1-6 od editora F. Bartoše z let sice báchorky zahrnuty jsou, ale z důvodu nedostupnosti druhého dílu Národních pohádek českých (díl 11

12 první je v Národní knihovně Praha) edici nezpracováváme, protože bychom neměli k dispozici úplný materiál a nebylo by možné vyhodnotit výběr pohádek. Zvolená vydání jsou materiálem, na němž budeme pozorovat, jak se utváří edice tohoto pohádkového díla ve dvou typech vydání s různým vydavatelským cílem a odlišným důrazem na čtenáře. Aby byla analýza úplná, je nezbytné vymezit časové rozpětí zpracovaných děl. Nejvzdálenějším mezníkem je rok prvního vydání Rok posledního, nejnovějšího vydání, je limitován završením práce kolektivu autorů Lexikonu: Časovou řadu informací (zejména o knižních vydáních, publikování v časopisech a o literatuře předmětu) se tento díl pokusil dovést až k datu pracovní uzávěrky textu, tj. do konce roku (LEXIKON ČESKÉ LITERATURY 2000, 3/I: 5). Postihujeme tedy souborná vydání a výbory, které vyšly od roku 1845 do r Další vydání po roce 1997 do naší práce z důvodu jejich velkého počtu nezařazujeme, z podobné příčiny nepracujeme s báchorkami psanými na Slovensku Postup práce V druhé kapitole se budeme soustředit na edice souborných vydání. Nejdřív popíšeme, jak jednotlivá díla vypadají a v dalších podkapitolách je budeme porovnávat mezi sebou a zkoumat v dobovém kontextu. Zajímat nás také bude, do jaké míry je v souborech zastoupena šíře báchorek. Jednotlivé edice proto budeme porovnávat s Pospíšilovým vydáním z let , ke kterému jsme nekritičtí. U souborných vydání očekáváme, že většinou bude zachováno hlavní jádro šedesáti báchorek ( ) a vklad editorů se projeví při zařazování textů navíc (tj. texty vyšlé mimo první vydání). Domníváme se, že neustálená ediční teorie a praxe ovšem může způsobit, že kvality edic budou ovlivněny subjektivními postupy editorů, což se promítne do výsledné kvality vydání. V tom případě nás bude zajímat, jak daná souborná vydání poznamenal editorův individuální počin, co se stalo s náplní a uspořádáním děl a co mohlo textology ovlivnit. Důležité bude, zda půjde o ojedinělý, výjimečný případ, nebo o rys, který bude vlastní více edicím a stane se příznakovým pro určitá období. Na začátku třetí kapitoly, při popisu jednotlivých děl, představíme a přiblížíme edice výborů. V následujícím rozboru opět díla porovnáme mezi sebou a zhodnotíme v dobovém kontextu. 12

13 Tentokrát se primárně zaměříme na výběr pohádek. Předpokládáme, že jednotlivá vydání budou obsahovat různé pohádky v různém množství a složení. Protože tato rozmanitost edic souvisí se vkusem soudobého čtenáře a dobovou poptávkou, podíváme se, jaké pohádky byly oblíbené a byly otiskovány a které se naopak vynechávaly. Na základě těchto dílčích poznatků z diachronního pohledu vyvodíme, jak se měnila skladba pohádek v různých dobách a co výběr titulů ovlivňovalo. V celkovém závěru shrneme výsledky pozorování edic souborných vydání a výborů. Tam, kde to bude možné, vztáhneme poznatky ke způsobům nakladatelské a ediční praxe, ke kulturně-politickým souvislostem, a dále načrtneme proměnlivost adresáta. 13

14 2. SOUBORNÁ VYDÁNÍ 2.1. Popis edic Cílem kapitoly je popsat stanovené, 8 chronologicky řazené edice a vytvořit představu o tom, jak vypadají. Popis zahrnuje nejen základní informace o vydání (název, číselné označení dílů a svazků, rok vydání, nakladatele, místo vydání, editora, ilustrátora a zmínku o dostupnosti exempláře), ale i vykreslení struktury a obsahu celé edice (komentář; sestavení autorského textu a posloupnost titulů pohádek). V těch případech, kdy je výběr a sled pohádek shodný s prvním vydáním, jejich pořadí nevypisujeme a odkazujeme k vydání J. Pospíšila ( ). K pohádkám nebo povídkám, jež mají varianty, do závorky připisujeme, o kterou verzi se jedná. Nejčastějším případem je Viktorka s dvojí podobou. První je z kalendáře Koleda (1852) a druhá přepracovaná varianta z rozšířeného 2. vydání (1855). Identifikace je zřejmá z první věty, původní znění je (1852): Ve vesnici jedné stál domek vdovy Fialové; [...] (NĚMCOVÁ 1950, 2/II: 297), a přepracovaná podoba (1855) V jedné vesnici bydlela vdova jmenem Fialová (NĚMCOVÁ 1954, 2: 270). Názvy pohádek, až na drobné výjimky, uvádíme v pravopisné úpravě podle současné kodifikační normy. Název pohádky O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních z praktického hlediska zkracujeme (O mluvícím ptáku [...]). Označování knih sjednocujeme, díly vždy značíme číslicí arabskou a svazky číslicí římskou (např. NĚMCOVÁ 1903, 1/III tzn. první díl/třetí svazek). V práci používáme následující zkratky: MZK (Moravská zemská knihovna Brno), NK ČR (Národní knihovna České republiky), NBP (Národní báchorky a pověsti), SNKL (Státní nakladatelství krásné literatury). V této části práce se soustřeďujeme na popis edic, nikoli na jejich hodnocení; to je předmětem až kapitol následujících. Výjimečně upozorníme na vyvstalá zřejmá specifika J. Pospíšil (nakl., 1845) 8 Viz podkapitola 1.2. Kritéria pro výběr edic NBP 14

15 První souborné vydání Národních Báchorek a Powěstí z let z nakladatelství Jaroslava Pospíšila v Praze obsahuje sedm útlých sešitků podobajících se kapesnímu vydání. Sešity svázané v celek a v poměrně dobré kvalitě jsou dostupné v Knihovně Národního muzea v Praze. Jejich exemplář neobsahuje poslední sedmý sešit. Ten je přístupný (sv. III-VII) v digitalizované podobě na portálu Kramerius NK ČR. Vydání z Národního muzea má v prvním svazku (1845) hned za titulní stranou umístěno věnování: Milé přítelkyni swé / Paní / Bohuslawě Čelakowské / připisuje / tyto památky národní / Božena Němcowá. (NĚMCOVÁ 1845, I: bez č. str.). Na konci druhého sešitu je zařazen obsah, tituly pohádek prvního a druhého svazku. Zbylým sešitům obsah fyzicky chybí, je ale možné, že exempláře jsou neúplné, protože digitalizované svazky na portálu Kramerius obsahy zbývajících sešitů mají. Chronologická posloupnost pohádek je následující (číslování není původní, používáme ho pro přehlednost a z důvodu další práce): První svazek (NĚMCOVÁ 1845, I) 1. O zlatém kolovrátku 2. O černé princezně 3. O Jozovi 4. O labuti 5. Jak Jaromil ke štěstí přišel 6. O třech zakletých psech. Druhý svazek (NĚMCOVÁ 1845, II) - 7. Vodní paní 8. O Popelce 9. O třech bratřích 10. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku 11. O Marišce. Třetí svazek (NĚMCOVÁ 1846, III) Šternberk 13. Spravedlivý Bohumil 14. Neohrožený Mikeš 15. Divotvorný meč 16. Noční stráž 17. O chytré princezně 18. Čert a Káča 19. Silný Ctibor 20. Rozkoš. Čtvrtý svazek (NĚMCOVÁ 1846, IV) Tři zlatá péra 22. O zlatých zámcích 23. O třech sestrách 24. O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních 25. Čertův švagr 26. Kdo je hloupější 27. Chytrá horákyně 28. Strejček Příhoda 29. Devět křížů. Pátý svazek (NĚMCOVÁ 1846, V) Zlatý vrch 31. Dobré kmotřinky 32. O kocouru, kohoutu a kose 33. O princezně se zlatou hvězdou na čele 34. Moudrý zlatník 35. O bílém hadu 36. Vděčná zvířátka 37. Potrestaná pýcha 38. Selka a Honza 39. Sedlák milostpánem. Šestý svazek (NĚMCOVÁ 1847, VI) Alabastrová ručička 41. Anděl strážce 42. Zlá matka 43. Ptačí hlava a srdce 44. Princ Bajaja 45. O Nesytovi 46. Půjčka za oplátku 47. O hloupém Honzovi. Sedmý svazek (NĚMCOVÁ 1848, VII) Sedmero krkavců 49. Zlatý lupínek 50. Chytrost nejsou čáry 51. Tři rady 52. Bratr a sestra 53. Jak se učil Honzík latinsky 15

16 54. Kdo snědl holoubátka? 55. Kmotr Matěj 56. O neposlušných kůzlatech 57. O koze 58. Chudý a boháč 59. Orel, slavík a růže 60. Tajemný pás. Rozšířené druhé vydání (sešit 1-14) Národních báchorek a pověstí z let z nakladatelství Jaroslava Pospíšila v Praze by podle skenovaného lístkového katalogu mělo být dostupné v pražské Národní knihovně. Žádost o vypůjčení VIII-XIV svazku byla opakovaně vyhodnocena negativně, exemplář je veden bez evidence. Z tohoto důvodu jsme nebyli schopni druhé vydání zpracovat A. Augusta (nakl., 1862) Mezi lety vyšlo tiskem a nákladem Antonína Augusty v Litomyšli a Praze osm svazků Sebraných spisů Boženy Němcové. Svazek pátý a šestý z roku 1862 tvoří Národní báchorky a pověsti 1, 2. Oba jsou k dispozici v brněnské Moravské zemské knihovně. Edice nemá tištěný obsah, proto jej rekonstruujeme na základě pořadí pohádek. Posloupnost báchorek v prvním dílu pátého svazku (NĚMCOVÁ 1862, 1/V) odpovídá pořadí čtvrtému až sedmému sešitu (Pospíšil, ) s výjimkou báchorky 56. O neposlušných kůzlatech, 57. O koze a 60. Tajemný pás, které jsou vynechány. Díl druhý, svazek šestý (NĚMCOVÁ 1862, 2/VI) je shodný s původním prvním až třetím sešitem (Pospíšil, ). Navíc je za pověst 20. Rozkoš přiřazena pohádka 60. Tajemný pás, která je tak přesunuta z konce původního sedmého sešitu (1848) na toto místo I. L. Kober (nakl., 1880) V pražském nakladatelství I. L. Kobera vyšlo mezi lety devět svazků Sebraných spisů od anonymního editora. První a druhý díl Národních báchorek a pověstí byl v pořadí pátým a šestým svazkem. Oba jsou k dispozici v brněnské MZK. Do obou knih, mimo jejich titulní strany a text samotných pohádek, je zařazen tištěný obsah v této podobě: díl první, svazek pátý (NĚMCOVÁ 1880, 1/V): 1. Tři zlatá péra 2. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku 3. O zlatých zámcích 4. Vodní paní 5. O třech sestrách 6. O bílém hadu 7. Vděčná zvířátka 8. O mluvícím ptáku [...] 9. Dobré kmotřinky 10. O kocouru, kohoutu a kose 11. O princezně se zlatou hvězdou na čele 16

17 12. Moudrý zlatník 13. Princ Bajaja 14. Zlá matka 15. Ptačí hlava a srdce 16. Anděl strážce 17. Alabastrová ručička 18. Čertův švagr 19. Orel, slavík a růže 20. Divotvorný meč 21. Noční stráž 22. O chytré princezně 23. Čert a Káča 24. Chytrá horákyně 25. Pohádka o perníkové chaloupce 26. Strejček Příhoda 27. Kmotr Matěj. Díl druhý, svazek šestý (NĚMCOVÁ 1880, 2/VI): 28. Jak Jaromil ke štěstí přišel 29. O zlatém kolovrátku 30. O třech zaklených psech 31. O černé princezně 32. O labuti 33. O Jozovi 34. Sedmero krkavců 35. O Marišce 36. O třech bratřích 37. O Popelce 38. Šternberk 39. Spravedlivý Bohumil 40. Neohrožený Mikeš 41. Zlatý lupínek 42. Tajemný pás 43. Viktorka (1852) 44. Bratr a sestra 45. O Nesytovi 46. Lesní ženka 47. Potrestaná pýcha 48. O Pánu Bohu 49. Chudý a boháč 50. Devět křížů 51. Silný Ctibor 52. Rozkoš 53. Tři rady 54. O hloupém Honzovi 55. Jak se učil Honzík latinsky 56. Selka a Honza 57. Kdo je hloupější 58. Půjčka za oplátku 59. Kdo snědl holoubátka? 60. Chytrost nejsou čáry 61. Sedlák milostpánem 62. O Smolíčkovi 63. O koze 64. O neposlušných kůzlatech 65. Pohádka o kohoutkovi a slepičce 66. Povídka bez konce I. L. Kober (nakl., 1898) I další edice je z řady nakladatelství I. L. Kobera, v jehož rámci vyšlo, podobně jako v prvním případě, devět svazků Sebraných spisů, tentokrát ilustrovaných českými malíři K. V. Muttichem, Fr. Slabým a K. Štapferem a dalšími. Kompletní dílo bylo vydáno v letech , Národní báchorky a pověsti spadají do roku První díl odpovídá třetímu svazku, díl druhý a třetí svazku šestému a sedmému. Dílo je možné objednat jako retro výpůjčku v MZK Brno. Všechny tři díly mají na konci tištěný obsah. Pouze první díl (NĚMCOVÁ 1898, 1/III) má po titulní straně zařazen kreslený ornament uvozující Národní báchorky, pak následují pohádky samotné: 1. O mluvícím ptáku [...] 2. O třech bratřích 3. O bílém hadu 4. Tajemný pás 5. Šternberk 6. O princezně se zlatou hvězdou na čele 7. O zlatých zámcích 8. Orel, slavík a růže 9. Tři rady 10. O Nesytovi 11. O labuti 12. Zlatý lupínek 13. Zlatý vrch 14. Bratr a sestra 15. Alabastrová ručička 16. O zlatém kolovrátku 17. Tři zlatá péra 18. O Marišce 19. Sedmero krkavců 20. Chudý a boháč 21. Neohrožený Mikeš 22. Moudrý zlatník. Díl druhý, svazek šestý (NĚMCOVÁ 1898, 2/VI) zahrnuje: 23. Jak Jaromil ke štěstí přišel 24. O třech sestrách 25. Anděl strážce 26. Vodní paní 27. Ptačí hlava a srdce 28. Potrestaná pýcha 29. O černé princezně 30. O třech zakletých psech 31. Spravedlivý 17

18 Bohumil 32. Lesní ženka 33. O hloupém Honzovi 34. Princ Bajaja 35. O Jozovi 36. O kocouru, kohoutu a kose 37. Kdo je hloupější 38. Kdo snědl holoubátka? 39. Viktorka (1852) 40. Půjčka za oplátku 41. Devět křížů 42. Silný Ctibor 43. Divotvorný meč 44. Noční stráž 45. O Popelce 46. O chytré princezně 47. Čert a Káča 48. O koze 49. Pohádka o kohoutkovi a slepičce. Třetí díl pokračuje (NĚMCOVÁ 1898, 3/VII): 50. O Pánu Bohu 51. Vděčná zvířátka 52. Zlá matka 53. Pohádka o perníkové chaloupce 54. O Smolíčkovi 55. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku 56. Selka a Honza 57. Jak se učil Honzík latinsky 58. Čertův švagr 59. Kmotr Matěj 60. Chytrá horákyně 61. Strejček Příhoda 62. Rozkoš 63. Chytrost nejsou čáry 64. O neposlušných kůzlatech 65. Dobré kmotřinky 66. Sedlák milostpánem 67. Povídka bez konce. Dále jsou zařazeny i pohádky psané za autorčina pobytu na Slovensku: 68. Král času 69. Valibuk 70. Světská krása 71. Lilie 72. Šurina král a Otolěnka 73. O tom chlapci, jenž se nebál 74. Tři citrony 75. Vlkodlak 76. Ztracený chlapec 77. Pecko sprosťáček 78. Kinkaš Martinko 79. Cesta k Slunci a k Měsíci 80. Mahulena, krásná panna 81. Berona 82. Petrova čepice 83. O bačovi a draku 84. Zlá noc 85. Sluncový kůň V. Tille (ed., 1903) Edice je prvním kritickým vydáním Národních báchorek a pověstí. Jak jsme uvedli v podkapitole 1.2., Mojmír Otruba v heslové stati Lexikonu 9 tento výtisk neuvádí. Upozornila nás na něj až Literatura česká (LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ 1907: 53) a České pohádky do roku 1848 (TILLE 1909: 120). Dílo otiskl Václav Tille ve sbírce Naše klenoty: význačná díla českého písemnictví v pražském nakladatelství Máj. Národní báchorky a pověsti byly rozděleny do čtyř dílů, třetího až šestého svazku Našich klenotů. Kompletní exemplář je, po dovezení z depozitáře, možné vypůjčit v Brně (MZK). Rok vydání je poněkud sporný, protože v edicích není uveden. Datována je pouze předmluva prvního dílu Praha Literatura česká uvádí letopočet 9 LEXIKON ČESKÉ LITERATURY 2000, 3/I: NĚMCOVÁ 1903, 1/III: bez č. str. ( Úvod ). 18

19 otisknutí V Českých pohádkách do roku 1845 Václav Tille v poznámkách pod čarou uvádí rok vyjití M. Novotný v ediční poznámce píše letopočet Databáze MZK první díl eviduje pod r. 1903, díly ostatní pod r. 1904; NKP uvádí rok 1904 pro všechny díly hromadně. Vzhledem k datované předmluvě prvního dílu Našich klenotů a Tilleho poznámkám v Českých pohádkách do roku 1845 se přikláníme k verzi, která klade první díl pohádek do roku 1903 a zbylé díly značíme r Nyní popíšeme strukturu edice. První díl třetího svazku (NĚMCOVÁ 1903, 1/III) má po titulní straně zařazen úvodní komentář. Třístránkový text vydavatele Tilleho obsahuje údaje o díle. Zaznamenává literárněhistorická fakta o vzniku a vývoji báchorek od prvního vydání ( ) přes Augustův výtisk (1862), až po následná měněná, upravovaná a komerční vydání. Je zdůrazněna skutečnost, že ani po více než třiceti letech od autorčiny smrti (1862) neexistuje kvalitní vydání. Tím je odůvodněn podnět vzniku této edice, která vychází téměř po šedesáti letech od prvního výtisku ( ). Výchozím textem je první vydání ( ) se zachováním původních stránek sešitů, vyznačených [...] po straně řádek (NĚMCOVÁ 1903, 1/III: bez č. str.). Dále se v úvodním textu zaznamenává, co je z díla Němcové do edice přidáno, následuje zmínka o dokumentech zařazených na konec díla. Samostatným oddílem je zpráva o jazykové úpravě. I přesto, že se připouští, že je pořadí slov, mluvnické tvary a pravopis odlišný od dobové normy, text je ponechán v autentické podobě, protože [...] my nemáme práva měnit tuto řeč české spisovatelky (TAMTÉŽ). Závěrečná poznámka uvádí pramen, se kterým editor pracoval. Je zdůrazněna nutnost pracovat s původním textem - byl to vypůjčený výtisk z vídeňské knihovny, díky němuž [...] vznikl tento doplněný otisk prvního vydání (TAMTÉŽ). Po ediční poznámce je otištěna vlastnoručně psaná odpověď Němcové na kritiku Jana Malého z České Včely Tato Odpověď vyšla 9. července 1846 v Květech (č.81) a autorka v ní reaguje na domněnku Malého, že převzala báchorku O mluvícím ptáku [...] z Tisíce a jedné noci. Pisatelka dokazuje, že nevycházela z cizí předlohy (ani ze slovenské verze otištěné v Květech), ale z národní látky lidové slovesnosti. Dále následuje obsah a věnování B. Čelakovské, pak samotný autorský text. 11 LITERATURA ČESKÁ DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ 1907: TILLE 1909: NĚMCOVÁ 1928, 2/VII: Jeho přepsané čitelné znění je dále ve svazku NĚMCOVÁ 1904, 4/VI:

20 Pořadí pohádek odpovídá prvnímu a druhému sešitu ( ). Mezi pohádky 6. O třech zakletých psech a 7. Vodní paní je vložena pověst Divotvorná harfa z České včely 1845 (na její nepůvodní vsunutí upozorňuje komentář). Druhý díl čtvrtého svazku (NĚMCOVÁ 1904, 2/IV) má zařazeny obrazové přílohy, fotografii ratibořického zámku a portrét autorky podle Hellichova obrazu z téhož roku, jako je první vydání báchorek (1845). Na konci edice je otisknuto první znění národní pověsti Silný Ctibor (z České Včely 1844). Chronologie pohádek a pověstí je totožná se třetím a čtvrtým sešitem (1846), tj. 12. Šternberk Rozkoš a 21. Tři zlatá péra 29. Devět křížů. Titulní stranu třetího dílu (NĚMCOVÁ 1904, 3/V) doplňuje fotografie domu v Domažlicích, ve kterém měla Němcová byt v letech, když psala báchorky. Dílem obsažené pohádky se shodují s pátým a šestým sešitem ( ), tj. 30. Zlatý vrch Sedlák milostpánem a 40. Alabastrová ručička O hloupém Honzovi. Poslední čtvrtý díl (NĚMCOVÁ 1904, 4/VI) má, podobně jako díl předcházející, zakomponovanou přílohu, tentokrát kreslenou podobiznu Boženy Němcové. 15 I zde je posloupnost pohádek sestavena podle předlohy prvního vydání sedmého sešitu (1848), tj. 48. Sedmero krkavců Tajemný pás. Dále jsou zařazeny povídky původně určené pro nerealizovaný osmý sešit - Viktorka (1852), O Pánu Bohu I-X, Lesní ženka, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce a Povídka bez konce. Následují Paběrky a Varianty. Tyto texty představují vazby k ostatní tvorbě Němcové. Paběrky (NĚMCOVÁ 1904, 4/VI: ) jsou krátké úryvky pověstí nebo satirických látek, které se žánrem lidové slovesnosti a tematikou pojí k NBP. Vyšly v různých periodikách nebo literárních titulech: Vojtěška (Květy 1845, Č. Včela 1846), Sedlák rychtářem (Květy 1845), O Kozinovi (Č. Včela 1846), Jahody a třešně (Č. Včela 1847, Babička 1868), Pražnec (Č. Včela 1847), Slzičky (Č. Včela 1847, Babička), Boušín (Babička 1863, Pohorská vesnice), O císaři Josefovi (Koberovy Spisy III). Varianty (NĚMCOVÁ 1904, 4/VI: ) jsou realizace textů Národních báchorek a pověstí v obdobných stylistických variantách: Silný Ctibor (Babička 1862), Devět křížů (Č. Včela 1844, Babička), Rousín (Č. Včela 1844), Povídka bez konce (Babička), Viktorka (1855). 15 Pro Světozor z r kreslil Šafařovic. 20

21 Kapitola Referaty (NĚMCOVÁ 1904, 4/VI: ) otiskuje kritiky soudobých autorů. Po Tylově článku (Květy 1845) jsou umístěny Havlíčkovy reflexe. Ty z České Včely (1845) se týkají prvního sešitu, další jsou z redakce Poutníka (1846, red. K. V. Zap) a reflektují třetí až pátý pohádkový sešit, na který se pak zaměřuje i kritika Jakuba Malého. Nakonec je otisknut referát z Obzoru (1855), který se týká 2. vydání. V dokumentační kapitole Božena Němcová o svých pohádkách (NĚMCOVÁ 1904, 4/VI: ) je chronologicky uspořádána korespondence z mezidobí od 20. května 1845 do 14. ledna Jedná se o dopisy zaslané Němcovou Čelakovské, Pospíšilovi, Havlíčkovi, Čelakovskému, Konopovi, Majarovi, Šimáčkovi, Bendlovi, Hanušovi a Koliskovi. Materiál ozřejmuje původ a styl pohádek pohledem autorky. Poslední tři strany téže kapitoly uvádí díla (Pan učitel, Babička, Sojkův životopis, 16 Pohorská vesnice) dokládající některá fakta o pohádkových látkách, jejich vypravování a vypravovatelích. Na protější straně, vedle tištěného obsahu, je poděkování Josefu Karabacekovi za zapůjčení vídeňského exempláře k tisku, dále profesoru Zíbrtovi za korespondenci a knihy, také slečně Gebauerové za poskytnutí životopisných údajů o B. Němcové. Následuje přehledová tabulka, což je detailní soupis, který obsahuje: přehledové číslo pohádky; název pohádky; poznámky o sešitu nebo názvu časopisu, datu a roku publikování; původ látky; svazek a číslo strany v Tilleho edici. Na protilehlé straně jsou údaje o číslech svazků a stranách jednotlivých pohádek, které vyšly v různých dobách u těchto nakladatelů: 1. vydání Pospíšil ( ), 2. vydání Pospíšil ( ), Augusta (1862), Kober (1880). Rozpis je doveden k poslední pohádce posledního sešitu Tajemný pás. Zde bychom upozornili na drobnou neshodu. Jak jsme uvedli, poslední pohádka sedmého sešitu prvního vydání je v pořadí šedesátá. V Tilleho rozpisu má přiřazeno pořadové číslo 61. K odchylce dochází proto, že editor vložil na sedmé místo Divotvornou harfu. Rozpis pokračuje výčtem titulů nevydaného osmého sešitu, pak kapitolou Paběrky, Varianty a Referaty, B. N. o svých pohádkách a Poděkování. Závěrečná podkapitola Opravy registruje jednotlivé fáze editorské práce, provedené korektury, opravy a přípravy textu pro vydání. Zaznamenává odchylky vůči originálu a upozorňuje na tiskové chyby Augustova vydání (1862). 16 Vyšel v Naši mužové; autorem byl pravděpodobně K. Sabina. 21

22 O prvním kritickém vydání Národních báchorek a pověstí od vydavatele Václava Tilleho z roku 1903 a 1904 jsme uvedli, že dílo obsahuje ediční poznámku s úvodním komentářem, dokumentární obrazové přílohy a věnování B. Čelakovské. Na konec jsou zařazeny dobové kritiky, korespondence, tabulka srovnávající umístění pohádek v edicích předešlých vydavatelů, popis postupu editorské práce a textovou předlohu. Posloupnost pohádek je totožná se sedmi sešity prvního vydání ( ) a nově je mezi pohádku 6. O třech zakletých psech a 7. Vodní paní vložena Divotvorná harfa a na konec druhého dílu varianta Silný Ctibor. Přidány jsou texty Viktorka (1852), O Pánu Bohu I-X, Lesní ženka, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce, Povídka bez konce. Dílo obsahuje Paběrky a Varianty, což jsou žánrové nebo textové obdoby báchorek a pověstí v ostatní literární produkci Boženy Němcové M. Gebauerová (ed., 1906) Další vydání vyšlo o tři roky později (1906 a 1907) v Laichterových Českých spisovatelích XIX. století pořádaných Jaroslavem Vlčkem. Pohádky 1 a 2 v rámci těchto Sebraných spisů, představují pátý a šestý svazek. K vydání je připravila Marie Gebauerová, druhý díl je opatřen úvodem Václava Tilleho. Dílo je k sehnání v brněnské MZK. Díl první svazek pátý (NĚMCOVÁ 1906, 1/V) vedle titulních stran a autorského textu obsahuje už jen tištěný obsah. Chronologie pohádek 1. O zlatém kolovrátku až 25. Čertův švagr je zachována, pouze mezi pohádku 6. O třech zakletých psech a 7. Vodní paní je vložena Divotvorná harfa. Nové je ukončení prvního dílu titulem č. 25, nikoliv předpokládanou pohádkou 29. Devět křížů. To znamená, že dílo přesně neuchovává celistvost původního čtvrtého sešitu (1846), protože zbylé pohádky 26. Kdo je hloupější 29. Devět křížů spadají až do následujícího druhého dílu Pohádek 2. Dříve, než budeme věnovat pozornost předmluvě V. Tilleho z druhého dílu šestého svazku (NĚMCOVÁ 1907, 2/VI), poznamenáme, že se zachovává pořadí 26. Kdo je hloupější 60. Tajemný pás. Přidány jsou pohádky Viktorka (1855), O Pánu Bohu, Lesní ženka, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce a Povídka bez konce. Předznamenaná sedmdesáti stránková předmluva České pohádky Boženy Němcové od Václava Tilleho s podtitulem Z netištěné knihy České pohádky 22

23 (NĚMCOVÁ 1907, 2/VI: 5-76) je rozdělena do tří podkapitol. Autor v nich reflektuje osobní, umělecké i společenské podněty. Biografie je dovedena od prvních vlasteneckých básní Němcové (1843) přes prozaické práce (Silný Ctibor, Devět křížů, Rousín) k následujícím sedmi sešitům báchorek. Poslední podkapitola je uzavřena stěžejním dílem Babička (1855), tedy obdobím, ve kterém vyšlo i druhé vydání NBP a několik málo dalších báchorek pro děti (ze Štěpnice). Tille ve studii zahrnuje pozitivisticky orientovaná fakta ze života Němcové, možné vlivy a podněty na její psaní, zkoumá původ pohádek. Svá tvrzení dokládá korespondencí a začleňuje dobové kritiky. Analyzuje všechny pohádky, jejich dějovou linii, témata, typické motivy, stylistické postupy a specifika. Na konci svazku, za autorským textem, je Poznámka. V ní editor informuje, že pohádky byly otištěny podle prvního vydání, pohádka Viktorka podle vydání druhého (obojí u nakl. Pospíšila), O Pánu Bohu a Lesní ženka podle edice Tilleho (1903); poslední čtyři pohádky jsou z časopisu Štěpnice (z přílohy listu Škola a život). Popsali jsme obsahovou náplň dvou dílů Pohádek (NĚMCOVÁ 1906, 1/V; 1907, 2/VI), úvod od Václava Tilleho a závěrečnou Poznámku. Zjistili jsme, že celkový sled pohádek odpovídá prvnímu vydání ( ) a za pohádku 6. O třech zakletých psech je nově vložena Divotvorná harfa. Čtvrtý sešit prvního vydání (1846) je rozdělen mezi dva díly, mezi Pohádky 1 (21. Tři zlatá péra 25. Čertův švagr) a Pohádky 2 (26. Kdo je hloupější 29. Devět křížů). Navíc je přidána Viktorka (1855), O Pánu Bohu, Lesní ženka, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce, Povídka bez konce. Literárněhistorická studie od Václava Tilleho se soustředí zejména na pohádkové dílo Němcové a Poznámka uvádí výběr výchozího textu B. Procházka (nakl., 1925) Dílo rozvržené do šesti svazků Spisů Boženy Němcové bylo vydáno mezi lety 1924 až 1926 v Praze. Nakladatel B. Procházka Národní pohádky zařadil jako pátý (1925) a Národní báchorky jako šestý svazek (1926). První díl se vyskytuje v MZK v Brně, druhý díl je prezenčním exemplářem pražské Národní knihovny. Obsah Národních pohádek (NĚMCOVÁ 1925, 1/V) zahrnuje tyto tituly: 1. Viktorka (1855) 2. Princ Bajaja 3. O chytré princezně 4. O třech zakletých psech 5. Potrestaná pýcha 6. Ptačí hlava a srdce 7. Divotvorný meč 8. O hloupém Honzovi 23

24 9. O Popelce 10. O černé princezně 11. O třech sestrách 12. Vodní paní 13. Jak Jaromil ke štěstí přišel 14. O třech bratřích. Národní báchorky (NĚMCOVÁ 1926, 2/VI) obsahují: 15. O slunéčku, měsíčku a větrníku 16. O Marišce 17. Šternberk 18. Spravedlivý Bohumil 19. Neohrožený Mikeš 20. Tři zlatá péra 21. O zlatých zámcích 22. Čertův švagr 23. O princezně se zlatou hvězdou na čele 24. O mluvícím ptáku [...] 25. Orel, slavík a růže 26. O zlatém kolovrátku 27. O labuti 28. Noční stráž 29. Divotvorná harfa 30. Dobré kmotřinky 31. Devět křížů. Aniž bychom výčet pohádek hlouběji analyzovali, na první pohled tomuto soubornému vydání chybí dalších třiceti titulů, má zpřeházenou chronologii a upravený název pohádky 15. O slunéčku, měsíčku a větrníku. Na výchozí text zde není brán zřetel, o jazykových úpravách a edičních zásadách není čtenář zpraven K. Hikl (ed., 1927) Další v pořadí je edice Pantheon z nakladatelství Františka Borového. Text Českých národních báchorek a pověstí editoval Karel Hikl. Z osmi svazků Spisů Boženy Němcové jsou pohádky rozděleny do dvou dílů, zaujímají třetí a čtvrtý svazek z roku 1927 a Edice je k sehnání například v ústřední knihovně Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně nebo v MZK. První díl (NĚMCOVÁ 1927, 1/III) pořadím pohádek kopíruje první čtyři sešity až po pohádku 25. Čertův švagr ( ). Mezi texty 6. O třech zakletých psech a 7. Vodní paní je vložena Divotvorná harfa. Fantastická pohádka 18. Čert a Káča a místní pověsti 19. Silný Ctibor a 20. Rozkoš jsou vynechány a umístěny na začátek druhého dílu. Díl druhý (NĚMCOVÁ 1928, 2/IV) začíná zbylou polovinou původního čtvrtého sešitu, pak odpovídá všem ostatním ( ). Přidána je Viktorka (1855), O Pánu Bohu, Lesní ženka, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce a Pohádka bez konce. I přesto, že je uvedeno: Text upravil a poznámkami opatřil prof. dr. Karel Hikl. (NĚMCOVÁ 1927, 1/III: bez č. str.; NĚMCOVÁ 1928, 2/IV: 32), ediční poznámky ani v jednom díle Českých národních báchorek a pověstí nenacházíme. 24

25 M. Novotný (ed., 1928) Poslední z řady souborných vydání tohoto desetiletí je edice z roku Národní báchorky a pověsti 1, 2 vyšly v nakladatelství Kvasnička a Hampl v Praze mezi dalšími čtrnácti svazky Díla Boženy Němcové. Šestý a sedmý svazek báchorek uspořádal Miloslav Novotný a upravil V. H. Brunner. Oba exempláře jsou v Moravské zemské knihovně Brno. Na úvod prvního dílu (NĚMCOVÁ 1928, 1/VI) je vloženo věnování Bohuslavě Čelakovské. Po samotném autorském textu následuje obsah. Posloupnost pohádek se shoduje s prvním vydáním (Pospíšil), počínaje pohádkou 1. O zlatém kolovrátku až po 25. Čertova švagra. Výčet tak končí v polovině původního čtvrtého sešitu (1846). Zařazené tituly v druhém dílu (NĚMCOVÁ 1928, 2/VII) navazují satirickým textem 26. Kdo je hloupější a pokračují po 60. Tajemný pás. Dodatky tvoří Divotvorná harfa, Proroctví lidu a výňatek z proroctví slepého mládence, O Pánu Bohu, Viktorka (1855), Lesní ženka, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, Žába a dítě, Zlaté hvězdičky, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce, Povídka bez konce, O Krakonošovi. Varianty jsou Silný Ctibor, Devět křížů, Rousín, Viktorka (1852), Povídka o slepičce a kohoutkovi. Za autorským textem jsou Miscelanea zahrnující Odpověď na posouzení báchorek Boženy Němcové z České Včely 1846 (zde pisatelka obhajuje původ látky O mluvícím ptáku [...]), pak abecedně řazené Poznámky o původu pohádek a nakonec Poznámky vydavatelovy. Poznámky vydavatelovy se zaměřují zejména na bibliografické a ediční údaje. Zahrnují krátkou zprávu o historii vzniku díla Němcové, pak zaznamenávají publikační činnost autorky od roku 1844, dále podrobný výčet všech pohádek v původní posloupnosti prvního vydání ( ) včetně jejich datace. Výchozím textem byl přetisk Tilleho vydání z Našich klenotů a fragment originálu. Korektury byly provedeny podle původního otisku pátého (od pohádky O princezně se zlatou hvězdou na čele) až sedmého svazku prvního vydání. Editor uvádí, že ve srovnání s pečlivým Tilleho vydáním jde o řídké (blíže nespecifikované) odchylky. Dále v ediční poznámce u dodatků a variant zaznamenává, co bylo zařazeno navíc. Tento dvoustránkový výčet je podrobnou zprávou o původu textů, jejich úpravě a dosavadních publikacích. V závěrečném soupisu porovnává počty pohádek v dosud vyšlých edicích Pospíšil 25

26 (1. a 2. vydání), Augusta (1862), Kober (1880), Tille (1903), Gebauerová (1906), Tille Božena Němcová maličkým (1915), Hikl (1927), Novotný (1928). Souhrnně lze říci, že v Národních báchorkách a pověstech 1, 2 z roku 1928 od editora M. Novotného je zcela respektována chronologie prvního vydání ( ), došlo k rozdělení původního čtvrtého sešitu na poloviny. V Dodatcích a Variantách je otisknuto sedmnáct textů včetně některých dosud nepublikovaných. Ediční poznámku tvoří Odpověď na posouzení báchorek Boženy Němcové, Poznámky o původu pohádek a Vydavatelovy poznámky, které postihují jak bibliografické, tak literárněhistorické souvislosti, ale i hledisko textologické a ediční. Na tomto místě je vhodné přidat zprávu o čtrnáctém svazku Díla Boženy Němcové, který vyšel r Zde byla otištěna varianta O zlatém kolovrátku, což je rukopis - koncept, který roku 1930 nalezl Antonín Grund v Erbenově pozůstalosti, a Novotný ho poprvé otiskl (viz ed. pozn.: NĚMCOVÁ 1950, 1/I: 350) B. Havránek (ed., 1950) Na počátku padesátých let vyšly ediční v řadě Knihovna klasiků Spisy Boženy Němcové za redakce Ústavu pro českou literaturu České akademie věd a umění. Dva svazky Národních báchorek a pověstí z nakladatelství Československý spisovatel připravil hlavní redaktor Bohuslav Havránek a literární historik Rudolf Havel. První díl je dostupný v knihovně FF MU Brno i v MZK; druhý díl nám byl zapůjčen z archivu Severočeské vědecké knihovny Ústí nad Labem. Národní báchorky a pověsti 1 (NĚMCOVÁ 1950, 1/I) mají za autorským textem kritický komentář. Tyto Poznámky jsou uspořádány v následujícím sledu: vznik prvních dvou Pospíšilových vydání, určení a odůvodnění výchozího textu, použitá předloha, co je ve svazku zařazeno a přidáno navíc, úpravy výchozího textu podle zásad vypracovaných komisí České akademie věd a umění (vypsané jsou revize chyb; úprava pravopisu podle dnešní normy, interpunkce a zastaralých slov; beze změny jsou ponechány charakteristické znaky autorčina jazyka, kolísání, stylistická specifika a zvláštnosti). Část Vydavatelovy opravy v textu zaznamenávají stranu a provedený jazykový jev. Varianty sepisují příběhy zařazené do tohoto dílu včetně jejich pramenů, a tam, kde je to možné, tak i historii textu (např. u pohádky O zlatém kolovrátku). Aparát je zakončen vysvětlivkami Výklad méně známých slov. 26

27 Co se týká uspořádání obsahu, zařazené jsou první čtyři sešity ( ) převedené ve stejném pořadí a bez vkládání verzí textů. Varianty zde jsou - O zlatém kolovrátku, Silný Ctibor, Rousín a Devět křížů. I druhý díl (NĚMCOVÁ 1950, 2/II) otiskl původní chronologii beze změny a zařadil poslední tři sešity ( ). K Dodatkům patří Divotvorná harfa, O Pánu Bohu, Viktorka (1855), Lesní ženka, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, Žába a dítě, Zlaté hvězdičky, Povídka bez konce. Varianty a drobnosti tvoří Viktorka (1852), Pohádka o slepičce a kohoutkovi a drobnost O Krakonošovi. Struktura druhého svazku je následující: prvně stojí Odpověď Němcové z Květů č. 81 a abecedně řazené Poznámky o původu pohádek, které jsou rozděleny do kapitolek Díl 1 a Díl 2. Následují ediční poznámky, jež reflektují autorský text, varianty a dodatky. Komentář zakončují Vydavatelovy poznámky a vysvětlivky. Oba díly Národních báchorek a pověstí 1, 2 od Bohuslava Havránka (1950) mají kompletní kritický aparát, který je členěn na ediční poznámku a vysvětlivky. Oba svazky ctí pořadí textů všech sedmi sešitů prvního vydání ( ), k tomu jsou podle doby vzniku na konec dílů rozděleny texty, které vyšly jinde. Jde o čtyři Varianty, deset Dodatků a tři Varianty a drobnosti Z. Havránková, R. Havel (eds., 1954) V Národní knihovně Praha, čtyři roky po Knihovně klasiků, vyšly další dva svazky Národních báchorek a pověstí (1954). Toto komentované čtenářské vydání řídila ediční rada za účasti Ústavu pro českou literaturu ČSAV a připravila ho Zdeňka Havránková s Rudolfem Havlem. Vydání je k dispozici v brněnské MZK. První díl (NĚMCOVÁ 1954, 1) obsahuje věnování Bohuslavě Čelakovské, autorský text a čtyř stránkové Vysvětlivky, které objasňují nejasná místa v textu. Poznámka pod čarou odkazuje na druhý díl, k němuž jsou připojeny vydavatelské poznámky a doslov. Vydavatelské poznámky v druhém dílu (NĚMCOVÁ 1954, 2) ukazují genezi díla, představují obsahovou náplň edice, hodnotí výchozí text, zahrnují zásady pro úpravu textu (odkazují na pravidla, vyložená v předchozích spisech Národní knihovny, pak se zmiňuje úprava cizích slov, kvantita, hláskoslovné a tvaroslovné odchylky, interpunkce, členění textu) a soupis původu báchorek. Připojeny jsou Vysvětlivky k II. 27