ASNÁ ARCHITEKTONICKÁ TVORBA SEMINÁRNÍ PRÁCE

Transkript

1 SOUČASNÁ ARCHITEKTONICKÁ TVORBA SEMINÁRNÍ PRÁCE TÉMA 2 SOUČASNÝ ARCHITEKT A JEHO KOŘENY, VZDĚLÁNÍ, INSPIRACE, OSOBNÍ ŽIVOT A ZKUŠENOST ZAHA HADID 1

2 Úvod Hned z kraje se nabízí otázka proč jsem si vybrala na zpracování této seminární práce zrovna architektku Z. Hadid. Určitě je jeden z důvodu její styl práce na projektech. Osobitý styl prezentace návrhu mě nadchnul už když jsem ji asi před osmi lety zaregistrovala poprvé. Svými malovanými návrhy už více jak dvě desetiletí atakuje první příčky architektonických soutěží a musí se jí přiznat, že za sebou nechává nejen viditelnou, ale de facto nepřehlédnutelnou stopu. Musím přiznat, že kromě tvorby samotné mě k sepsání této práce inspiroval i fakt, že je to žena. A v současné (i minulé) době moc světově významných architektek není. I když už se rozdíly mezi pohlavími v příležitostech liší jen minimálně, tak stále ve vrcholné tvorbě téměř každého odvětví stále vynikají více muži než ženy. Proto mi jako jeden z důvodů také imponuje. Doufám, že sepsáním vlastních názorů o vybraných projektech mé oblíbené architektky ukážu jiným můj pohled na dílo významné autorky. "Dílo paní Hadid poznamenané kaligrafií připomíná oslnivý nádherný svět a po právu jej požaduje. Pro ni nejen že moderna ještě neskončila, pro ni sotva začala." K.Frampton,

3 Životopis Zaha Hadid se narodila 31. října roku 1950 v Bagdádu v Íráku. Studovala nejprve matematiku na American University v Bejrútu v Libanonu, poté architekturu na Architectural Association v Londýně (diplom 1977). Spolupracovala s Remem Koolhaasem a Eliou Zenghelisem v Office for Metropolitan Architecture (OMA), 1979 založila v Londýně vlastní kancelář Zaha Hadid Architects. Vyučovala na Architectural Association, kde až do roku 1987 vedla vlastní ateliér. Poté vedla katedru architektury na Graduate School of Design Harvardské univerzity a na fakultě architektury Chicagské university, působila jako hostující profesorka na Hochschule für Bildende Künste v Hamburku, Knolton School of Architecture v Ohio, Columbia University v New Yorku a Yale University v New Havenu v Connecticutu. Je čestnou členkou American Academy of Arts and Letters a členkou American Institute of Architecture. V současné době působí jako profesorka na Vysoké školě užitého umění ve Vídni. V roce 2003 získala nejvýznamnější světové ocenění pro žijícího architekta - Pritzkerovu cenu. (přejato z archiweb.cz ) Oficiální životopis uváděný na mnoha webových stránkách však nikdy neprozrazuje více ze soukromí architektky. Jen málo zmínek o její rodině. Narodila se v bohaté rodině, ale v zemi, kde se ženy moc často nemají šanci prosadit. Možná její ušlechtilý perský původ ji pomohl ke kvalitnímu západnímu vzdělání, nikoli však k jejím úspěchům. Za ten vděčí pouze svému talentu a píli. Svůj talent umí používat do poslední kapky a se spojením s osobitým stylem je úspěch jejích projektů zaručen. Dle mého názoru neexistuje příliš mnoho architektů, kteří by měli takto osobitý styl a rukopis, ale věřím, že Zaha Hadid mezi určitě patří. Tvorba Na následujících stránkách bych ráda uvedla rozbor vybraných projektů z tvorby Hadid. Soudím, že tyto projekty jsou mezníky v její tvorbě a mají vliv i na tvorbu dalších architektů. V neposlední řadě jsou vybrané projekty i pro mě samotnou velmi zajímavé a ráda se pokusím o jejich rozbor. Její tvorbu jde obecně rozdělit do pěti kategorií: stavby pro komerční využití, bytové stavby, infrastruktura, kulturní stavby a urbanistické kompozice. Zvláště v poslední zmíněné kategorii je její tvorba cenným přínosem současné architektury. Počátek tvorby a personifikace Zahy Hadid je neodmyslitelně spojen s malovanými obrazy, kresbou a počítačových návrhů. Kresba u její tvorby slouží jako vizuální pojetí primární myšlenky projektu a je jednou z určujících vlastností utváření autorčina stylu. Výtvarná tvorba Hadid je inspirována východní tradicí kaligrafie a pro architektonické umění představuje důležitý zdroj námětů. Přesně vedené a precizně provedené linky v jejích návrzích se střídají s téměř organickými prvky prostupující pevně danou strukturou a obě tyto složky vytvářejí působivý a vyvážený celek. Spojení těchto dvou prvků, pevně dané rovné linky a křivky se v tvorbě Hadid objevuje velmi často. Prostorové studie s pečlivě vybranými barvami a dokonalou propracovaností ukazují, že výtvarné podání návrhu je mnohdy zaměnitelné s uměleckými obrazy abstraktního umění. Avšak i v těchto obrazech je vidět idea návrhu, proto se do sféry abstraktních uměleckých děl zařadit přímo nemohou. Výběr materiálů a zpracování modelů a 3D vizualizací nesou stejné známky rukopisu autorky jako její prvoplánové studie. Kromě tvorby v oblasti architektury se u Zahy Hadid vyznaným podílem vyskytují také výstavy jejích výtvarných děl. Její osobitý tvůrčí přístup byl několikrát za její 3

4 kariéru k zhlédnutí v muzeích a galeriích světových metropolí. Pro všechny například instalace na Architectural Association v Londýně roku 1983, v Giggenheimově muzeu v New Yorku v roce 1978, v Muzeu Moderního umění v San Francisku v roce 1997/98, Latentní utopie ve Štýrském Hradci v roce 2002 a další. Velmi důležitým milníkem v kariéře Zahy Hadid je udělení prestižní architektonické Pritzkerovy ceny v roce Za dobu trvání její kariéry už posbírala množství cen, ale výše uvedená je určitě tou nejcennější. Nebudu zde všechny ceny uvádět, ale pro příklad se nabízí tyto: 2003: European Union Prize for Contemporary Architecture a 2007: Thomas Jefferson Medal in Architecture. Rozbor vybrané tvorby Hasičská zbrojnice firmy Vitra, Charles-Eames-Strasse 1, Weil am Rhein, Německo, Hasičská zbrojnice patří mezi první z větších projektů známé architektky. A právě tato stavba jí otevřela dveře k tvoření světové architektury, právě tento projekt ji dostal mezi špičku ve svém oboru. Svým způsobem to bylo docela i o štěstí, že tento projekt navrhovala právě ona. Pár let před realizací zbrojnice navrhovala Hadid židli pro společnost Vitra, ale jednalo se pouze o jeden designový návrh a další už se od ní do roku 1991 ve Vitře neobjevil. Proto byl ředitel Vitry mírně překvapen, že se Hadid ujala toho projektu, když jí oslovil. Že to byl krok správným směrem je zřejmé na první pohled. K tvorbě tohoto projektu byla inspirována na studiích londýnské Architectural Association skupinou architektů experimentujících s odkazem ruských konstruktivistů. Avšak na rozdíl od přesných pravidel ruského konstruktivismu je její práce plná dynamiky a napětí a jen velmi zřídka používá pravého úhlu. Což dokazuje i tato stavba. Použití pohledového betonu, skla a oceli je vhodně vybráno k celkovému projevu projektu a na diváka působí okázalým dojmem. I když je stavba svým pojetím celkem výstřední, nenarušuje své okolí a naopak svou hmotou podává pozorovateli zajímavé pohledy. Veškeré materiály i osvětlení dávají dohromady zajímavý harmonický celek. Největší část hmoty budovy tvoří garáže hasičských vozidel, v severní části objektu se pak nalézají šatny a zázemí pro personál. Ve druhém patře zbrojnice se nachází kuchyně, jídelna a především terasa s nezapomenutelným výhledem na široké okolí a z níž je možné pozorovat území nejen Německa, ale i Švýcarska a Francie. Tento projekt jsem jako první zařadila z důvodu zařazení Hadid do povědomí široké veřejnosti a její start v tvorbě na světové úrovni. Jedním z důvodů proč jsem si tuto stavbu vybrala je markýza u hlavního vstupu. I když je svým způsobem nepraktická a dosti mohutná, je to právě ten nejlepší moment celkového dojmu z fasády. Právě díky tomuto prvku je nezapomenutelná i celá stavba. Hadid na to jasně dokazuje, že učením o ruském konstruktivismu dosáhla ve své tvorbě posunu na zcela opačnou stranu tabulek a její styl je typickým příkladem dekonstruktivismu. Začátek kariéry Hadid se nese ve stylu ostrých úhlů a rovných linií, což se časem ukáže jako pouhý odrazový můstek v její další tvorbě. Už 4

5 za zmínku stojí následující popisovaná stavba, kde se v tvorbě Hadid prvně vyskytuje její pověstná křivka, kterou v následujících letech dovede k dokonalosti. Landscape Formation One, Weil am Rhein, Německo, Další stavbu jsem vybrala z důvodu použití vlnitých linií procházející celou hmotou stavby a korespondující s okolní krajinou, se kterou ukázkově spolupracuje. Moment, kdy křivka lehce navazuje na terén a pomalu vystupuje ve stráni nad okolí je názornou ukázkou zvládnuté kompozice a vyjádření osobitého stylu autorky. Jindy dynamická křivka zde ladně vystupuje z krajiny a nechává se spojit s okolní přírodou. Nenásilný přechod z krajiny v hmotu stavby je dokonalou ukázkou spolupráce přírody a použitých materiálů. Stavba je navržena jako výstavní prostor či galerie a místo konání různorodých doprovodných akcí. Zároveň je to křižovatka tří cest, které se zde vzájemně proplétají a celkově vytvářejí samotnou hmotu budovy. Podél komunikačních linií se táhnou výstavní prostory a kavárna, které jsou otevřeny dálkovým průhledům do krajiny a jsou efektivně osvětleny přirozeným denním světlem. 5

6 V severní části objektu se nachází Centrum pro výzkum životního prostředí a v návaznosti na ochranu životního prostředí je i tato stavba přizpůsobena k úspoře energie, ať už je to využitím tepelné izolace polozapuštěním Centra do země či pasivním vyžitím solární energie v zimním období. Kromě zmíněných prostor se v pavilónu dále nacházejí kanceláře a zázemí pro navazující výstavní park. Použité materiály jsou opět pohledový beton v kombinaci s prosklenou fasádou a ocelovými prvky tentokrát doplňuje navíc dřevěné obložení části předstupující hmoty. Podíl na utváření materiálové stránky objektu mají i přírodní složky v podobě zelené střechy a ploch kolem vystupující hmoty budovy. Již z mého popisu je nejspíš zřejmé z jakého důvodu jsem si vybrala tuto stavbu. Elegantní vlnovka, která se až z pevnou pravidelností od toho okamžiku projevuje v jejích projektech, přesně vyvrací jedno z tvrzeních, kterým mě krmil kamarád ze stavební fakulty a jež zní když architekt neví kudy kam, dá tam oblouk. Myslím, že s tímhle rčením by u této první dámy architektury asi neuspěl. V následujícím projektu svoji vlnovku dovedla téměř k dokonalosti už jen tím, že do tak strohé stavby s jasně daným vymezením a přesně danou funkcí jasně vepsala svůj rukopis a z jindy anonymní stavby se stala jedna z mnoha ukázek jejího stylu. 6

7 Skokanský můstek Bergisel, Bergiselweg 3, Innsbruck, Rakousko, 2002 Jako další vybraný projekt bych ráda představila můj nejoblíbenější projekt Zahy Hadid. Jestli pro mě někdy bylo snem uspět v architektuře rozhodně bych ráda uspěla s projektem takové kvality jako je tento návrh skokanského můstku v Innsbrucku. Na obnovu starého areálu byla vypsána architektonická soutěž jejíž vítězkou se stala v roce 1999 právě Zaha Hadid. Pevná hmota zázemí můstku elegantně přechází v jemnou křivku rozjezdové skokanské dráhy a každá část můstku je určitým dokončením jinde započaté křivky. Ať je to například mírně klesající střecha, která vychází z prohnuté linie rozjezdové dráhy, na samém vrcholu se stáčí o 180 a přechází do linie mírně se svažujícího zastřešení hmoty se zázemím můstku. Nebo ukotvení spodního konce odrazové dráhy, které je sice kolmo k můstku, ale v ostrém úhlu se zemí. Stavba je dobře viditelná z širokého okolí, ale nepůsobí na ně rušivý dojmem. Stala se častým námětem výletů skupin turistů i architektů, ale i místem konání významných jednání. To umožňuje dobře řešená hmota nejvyšší části můstku, kde se nachází kromě zázemí pro sportovce a rozhodčí i kavárna a jednací místnost s výhledem do okolí. Stavba je tak využitelná nejen v období turné čtyř můstků pro který byla v prvé řadě vystavena, ale i v ostatních měsících. Jako hlavní materiálový prvek je opět použit pohledový beton v kombinaci se skleněnými okenními pásy. Doplňkově jsou zde použity i ocelové prvky, především ocelové sloupy. Můstek není jedinou zastávkou tvorby Hadid na tomto území. Architektura Hadid je velmi oblíbená nejen ve světě, ale především u místních obyvatel a jak už dokázala ve Weil am Rhein v Německu, kde po první realizaci byli okouzleni a vyžádali si další projekt, tak i tady v Innsbrucku si vyžádali přídavku ve formě lanové dráhy Nordpark, ke kterému se dostanu v jednom z následujících projektů. 7

8 The Lois & Richard Rosenthal Center for Contemporary Art, 44 East 6th Street, Cincinnati, USA, "Veřejné dvorana, kam může každý vstoupit, se nachází v samém centru města, a tak lidé, kteří jen procházejí okolo, mohou zajít dovnitř na kávu, jen tak se tu potloukat nebo vyjít po schodech a rychle si prohlédnou některou z výstav. Stavba je velmi přístupná. Není tak kompaktní. V přízemí a horních patrech je jistá míra transparentnosti. Nejde jen o to, jak budovu správně používat, ale také o to, jak jí procházet. Pokaždé, když začnete srovnávat vnitřní prostory, budete mít úplně jiný zážitek". Zaha Hadid Tímto výrokem Zaha Hadid představila svůj návrh na muzeum současného výtvarného umění, je to zároveň i první projekt realizovaný na území Spojených států. Městečko Cincinnati není nijak významné, proto by zde málokdo čekal stavbu architektky proslulé odvážnými projekty daleko za hranicí všedních projektů. Avšak realizace toho projektu není úplně ojedinělá v celém městě. Pro zdejší univerzitní campus stavěli v předchozích letech zkušení američtí architekti. U tohoto projektu se Hadid vrací k prvotním návrhům rovných linií s absencí křivek. Působivé však na tomto projektu je důmyslné prolínání hmot a prostorů nejen v interiéru stavby, ale i na její fasádě. Pevná hmota střídá prosklenou či transparentní a jednotlivé prostory výstav spolu vzájemně komunikují. Plynule přechází jenden v druhý. Samotná budova působí jako objekt moderního umění a tím přímo koresponduje se svým účelem. Samotný zjev budovy dává tušit, k jakému účelu slouží a co se nachází uvnitř. Rohový pozemek je orientován jihovýchodně a v projektu jsou obě fasády tvořeny značně odlišně. Jižní fasáda se prosklenými okny otvírá do ulice a využívá maximálně slunečního osvětlení, naproti tomu fasáda orientovaná na východ je až na malé výjimky zcela uzavřená a tvoří mohutný kamenný reliéf. V interiéru je hojně využíván pohledový beton v kombinaci s bílou omítkou na stěnách a černým obložením schodišť. Výsledný efekt na diváka je jasný kontrast, ale i snadná orientace v prostoru. Na vnější fasádě je v pevných částech použit kamenný obklad v šedé a černé barvě. 8

9 Tuto stavbu jsem si vybrala z důvodu absence křivek. I když její projekty už jsou téměř bezvýhradně jen ve stylu pomalu se blížícím organické architektuře, Hadid znovu překvapila či snad téměř šokovala odbornou veřejnost, když se opět vrátila k inspiraci z počátku své kariéry a pevně dané linie a jasně vymezená hmota dala přednost před ladností křivek. Opět dokázala, že je talent velkého rozsahu a i když už její tvorba poskočila dál umí navrhnout perfektní projekt s absencí křivek, bez kterých si už lecjaký divák neuměl její díla představit. Kam se tvorba Hadid posunula v následujících letech bych ráda demonstrovala na dalším příkladu. Phæno - vědecké centrum, Willy-Brandt-Platz 1, Wolfsburg, Německo, V roce 2000 vyhrála Zaha Hadid se svým návrhem soutěž na budovu vědeckého centra a muzea. Zadávací podmínky soutěže byly velmi obtížné, ale autorka si s nimi poradila až s hravou lehkostí. Sedmimetrová podnož tvořená deseti betonovými nohami je základem křižovatky cest. Nohy podnože tvoří organickou část stavby, jsou různě rozmístěné, tvarované a objemné. Komunikace společně s podnožemi tvoří novou umělou krajinu, která se nachází pod samotným muzeem. Budova samotného muzea je oproti organické podnoži v zásadě tvořena ostrými hranami a rovnými linkami. Celistvý plášť je narušován geometrickými výřezy 9

10 sloužícími jako osvětlení vnitřních prostor. Dalším přirozeným osvětlením jsou kromě malých okének i větší prosklené stěny působící jako zásek lehkosti do celkové kompaktní hmoty. Hlavní výstavní část se rozprostírá na ploše cca 6000m 2 a má naprosto unikátní zastřešení, kde strop je tvořen ocelovým roštem s použitím více než 4700 různě dlouhých tyčí a tvarem připomíná stanovou plachtu. Stop je podepřený pěti rozložitými betonovými trychtýři. I když je celková stavba mohutného objemu, nepůsobí tak a proto můžeme s klidným svědomím říci, že se autorce záměr stavět domy, které se budou vznášet určitě povedl. Jak je autorčiným zvykem jsou zde použité materiály opět pohledový beton s kombinací prosklené fasády v exteriéru a povrchové úpravy bílé omítky s ocelovým roštem ve vnitřku budovy. Velmi impozantně působí průřezy přirozeného světla v parteru na křižovatce cest pod výstavními prostory. Na tomto místě bych ráda zmínila fakt, že vývoj tvorby Hadid se opět posunul o něco dál než v předchozích projektech. Jejím stavbám už nevládne pouze linka ať už rovná či zakřivená, ale architektura se stává organickou v pravém slova smyslu. Z náznaku pohybu v prohnutých liniích se stává živý organismus vykonstruovaný z betonu a zmrazený na místě. Stavby tím působí vzdušnějším dojmem a překračují práh organické architektury. Tento projekt sice ještě není typickým zástupcem organické architektury, ale už se radikálně přibližuje. Rozmanitost v kombinaci stylů a jasnou ukázku vývoje v tvorbě Zahy Hadid bych ráda ukázala na následujícím urbanistickém projektu, který přesně demonstruje její tvorbu. Základním principem návrhu jsou rovné linie protkané jemnou sítí křivek a celková hmota působí organickým dojmem. Tudíž jsou zde zastoupeny všechny tři vývojové stupně architektčina rukopisu. 10

11 Singapur Vista Masterplan, Singapur, výstavba od 2002 Kromě excelentních projektů budov ať už pro účely bydlení, kulturní či komerční, je Zaha Hadid i výbornou urbanistkou. Dokazuje to i projekt se kterým vyhrála první místo v soutěži v roce V monofunkčním prostoru vytváří stejně působivé kompozice tvarů a hmot protkaných jemnými křivkami o ostrými liniemi jako u svých projektů budov. Urbanistické plány působí i ve výsledném dojmu jako obraz tvořený hrou barev a stínů. Jakoby z šedi stejněvypadajících bloků vystupuje dynamická kompozice, která se nebojí využívat prostor do posledních koutů s jemně protkanou sítí ulic, která ač zprvu vypadá nahodile má v sobě určitou pravidelnost. Jako v mnoha projektech se ani zde moc často nevyskytují pravé úhly. Dynamičnost celkové kompozice není dána pouze využitím ploch zastavěných bloků, ale i výškou staveb, která se zvedá a klesá ve vlnách s náznakem pravidla čím dále od hlavních komunikačních prostor, tím vyšší budova, toto pravidlo není podmínkou, ale motiv se objevuje na více místech. Kromě sítě komunikací na úrovni parteru přidává Hadid i mimoúrovňové mosty spojující jednotlivé masy bloků. Celý koncept je rozdělen do tří hlavních skupin bloků, které jsou vzájemně odděleny veřejnými prostranstvími. Veřejné plochy protínají hmoty zástavby ve dvou širokých bulvárech protékající zástavbou jako řeka. Skupiny bloků pak působí dojmem samostatných ostrovů. 9. semestr, 2008/2009, FA-ČVUT 11 KRAKOVSKÁ

12 V tomto projektu ještě Hadid nedokázala plně projevit své nové nadšení pro organickou architekturu, ale to se již brzo změní v další ukázce již organické tvary plně ovládly charakter staveb a naplno nechaly vyniknout zatím autorčin nejnovější rukopisný styl. Lanová dráha Nordpark, Innsbruck, Rakousko, prosinec 2008 Roku 2005 vyhrála architektonická kancelář Zaha Hadid Architects soutěž na lanovou dráhu v Innsbrucku. Jedná se již o druhou stavbu postavenou v této lokalitě společně s již výše zmíněným skokanským můstkem. Oproti můstku, kde si Hadid zatím pouze pohrávala se zakřivenou linií v jedné rovině, zde křivky ovládly celé stavby ve všech rozměrech. Tento projekt posouvá nejen konstrukční možnosti staveb, ale především ty estetické hodnoty. Futuristický vzhled stanic lanovky je jak vystřižený z mnohačetných výtvarných pojetí žánru sci-fi. Když jsme jako malé děti obdivovali první zaoblené linie u osobních automobilů, odvážnější ilustrátoři již kreslili města budoucnosti, kde rovná linka téměř vymizí a nahradí ji budovy rostlé do nepřestavitelných tvarů a Hadid tuto vizi realizuje. Konstrukční možnosti dříve moc oblých tvarů nedovolovali, ale s narůstající vyspělou technologií se vše mění. Přesnější technika, dokonalejší stroje a výroba, umožnili vzniknout tomuto 12

13 nadčasovému projektu. Jednotlivé budovy stanice lanové dráhy působí jako výtvor přinesený z budoucnosti a otevírá nové hranice chápání prostoru pro architekta i uživatele. Když už máme jako architekti zase o něco vyspělejší možnosti, můžou se realizovat i naše smělejší projekty, které si doma kreslíme takříkajíc do šuplíku. Tento projekt se skládá ze čtyř samostatných stanic a zavěšeného mostu přes řeku. Začíná ve městě stanicí Congress do stanice Loewenhaus, dále přes řeku do stanice Alpenzoo až na samotný vrchol hory Nordkette do konečné stanice Hungerburg. Každá ze stanic má neotřelý design, ale všechny spojuje tématicky organická architektura. Rozdílný vzhled jednotlivých staveb zapříčiňuje i fakt, že se každá musela přizpůsobit podmínkám daných místem, a to nejen geografickým, ale i klimatickým. Už samotné přizpůsobování nahrává faktu, že jsou stavby v duchu organickém. Tím, že byly přizpůsobeny svému místu už můžeme říct, že se živým organismům i více přibližují. I použité materiály velmi napomáhají celkovému dojmu z projektu. Tepelné tváření a CNC frézování, které se například využívá k výrobě karoserií aut, umožňují autorce postupu k dalším možnostem a vývoji ideové tvorby. Dokonale hladké formy představují současnou architekturu Hadid a obecně je nazývána jako hladká morfologie. Tvorba Hadid na poli organické architektury již nemá daleko k použití abstraktních motivů v běžné praxi. Hra s prvky, které slouží k čistě estetické funkci je u ní velmi oblíbená a od počátku své kariéry se věnuje i výtvarné praxi. V průběhu let měla již mnoho výstav svých uměleckých počinů. I když její návrhy často na první pohled působí jako abstrakce, opak je pravdou. Zdánlivě nesrozumitelné pojetí má svůj smysl a použití. Tento záměr uskutečnila i v interiérové tvorbě a zatím poslední počin v tomto oboru bych zde uvedla jako poslední zastavení v dosavadní kariéře této proslulé architektky. 13

14 14

15 Lotosový květ, Venice Architecture Bienale, Itálie, 2008 Zdánlivě nesrozumitelný pletenec výrazně zelené barvy působí na pozorovatele spíše jako skulptura než jako zařízení interiéru. Až při bližším prozkoumání a mnohdy až při použití, objeví člověk k jakému účelu byl navržen právě tento úsek nábytku. V soustavě prvků zařízení se nachází vše nezbytné pro pohodlí uživatele, který se sám může rozhodnout zda vše nechá v jednom celku nebo jednotlivé části rozdělí do prostoru. Ač se to nezdá je Lotus velmi rozmanitý pro použití než se na první pohled zdá. Kromě částí sedacího nábytku jako je židle, pohovka a jiné sedací soustavy je možnost upravit jednotlivé kusy na postel, šatníkovou tyč, stůl či vícero polic. Futuristický design umožňuje individuelní nastavení pro každého uživatele zvlášť a několikanásobné množství kombinací uspořádání nabízí jedinečnost zařízení v každém interiéru. Kompozice celého objektu přímo překypuje dynamikou a energií a neustále překvapuje dalšími a dalšími možnostmi uspořádání. Návrh takového vzezření je rozhodným krokem vstříc budoucnosti a předurčuje další vývoj v interiérové tvorbě pro následující generace designérů. V tomto projektu Zaha Hadid mistrně předvedla cit pro spojení křivek do ladných tvarů a které zároveň nepostrádají praktičnost a nepůsobí pouze ozdobným dojmem. 15

16 Závěr V souhrnu tvorby Zahy Hadid bych chtěla vyjádřit obdiv k výjimečnému talentu umět používat rozličné formy nástrojů kompozice. Zejména dynamiky linií, gradaci hmot a měřítka prostorů. Lehkost s jakou její stavby působí je múzou pro mnoho architektů. I když po světě působí tisíce projektantů, Zaha Hadid bezpodmínečně patří mezi špičky současných i minulých architektů. Jejímu rukopisu i stylu dokonale padne forma moderního umění a zároveň má cit pro volbu hmoty a utváření daného prostoru pro konkrétní stavbu. Když jsem si prohlížela její projekty, nabyla jsem u některých dojmu, že by tam něco jiného ani nemohlo stát, že by to nikdy nepůsobilo takovým dojmem jako projekt Hadid. Zároveň bych na tomto místě udělala celkový souhrn a postup v její tvorbě. V počátcích své kariéry tvořila téměř výhradně v rovných liniích a s geometrickou přesností, ale postupem vývoje začala experimentovat s křivkami, které jsou pro každého architektka důležitým milníkem. Buď si s novým stylem křivek padnou do oka nebo se neomezené škále možností utopí a jeho projekty nemají dostatečnou hloubku. Tohle se ovšem Hadid nestalo, křivky zkrotila do elegantních nábojem nabitých staveb. Svým způsobem se u ní jiný vývoj čekat nedal, vymezený prostor pevných linií pro ni začal být příliš těsný a svůj temperament tak mohla skvěle uplatnit právě v křivkách. Odtud už pak následoval strmý vzestup ve fantazii její tvorby a snad už se ani nedalo čekat, že by nevyústil v organickou architekturu. Kromě posunu od linií ke křivkám a dále oblým tvarům však i nadále umí propojovat předchozí stupně v jeden celek a vytváří tak harmonicky vyvážené celky. Žádná z jejích realizací nespadá do průměrného hodnocení a žádné dvě nejsou stejné. Rukopis má sice stejný, ale i tak se jí nestává, že by si dva projekty byly příliš podobné. Tato dáma jistě ještě neřekla poslední slovo, proto jsem velmi zvědavá na její další projekty. Zda pojetí architektury a designu posune na další příčku lidských možností. Literatura knihy ZAHA HADID. El Croquis 52+73(I)+103: Zaha Hadid El Croquis, ISBN ZAHA HADID, AARON BETSKY. Zaha Hadid: The Complete Buildings and Projects. New York: Rizzoli International Publications Inc., 1998, ISBN časopisy IMRO VAŠKO. Profil Zaha Hadid. Architekt 7/2003, s , ISSN veškeré použité fotky projektů jsou z internetu 16