RK Karviná PANORAMATICKA FOTOGRAFIE TOMAS DOLEJŠÍ HÁVODY

Transkript

1 RK Karviná PANORAMATICKA FOTOGRAFIE TOMAS DOLEJŠÍ techniky, HÁVODY

2 OBSAH Úvod 7 Komu je kniha určena 9 Kapitola 1 - Panoráma versus širokoformátové fotografie 11 Klíč spočívá v kvalitě 12 Kapitola 2 - Potřebná výbava pro fotografování panoramat 23 Kinofilm, nebo digitální fotoaparát 25 Kompakt, nebo zrcadlovku 28 Automat, manuál nebo režim panoráma 29 Speciální panoramatické fotoaparáty 30 Stativ, ideálně s panoramatickou hlavou 31 Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 35 Překrýváme podkladové fotografie 36 Jak správně nastavit fotoaparát 38 Zkreslení vlivem paralaxy 39 Jak vzniká zkreslení paralaxy 40 Zkreslení paralaxy řešíme uzlovým (nodálním) bodem 41 Jak najít uzlový bod 42 Fotografujeme s panoramatickou hlavou 45 Používáme panoramatickou hlavu 47 Ideální překrývání fotografií 49 Jak se vypořádat s pohybem při focení panoramatu 51 Mějte expozici plně pod kontrolou 58 Záludnosti expozice v panoramatické fotografii 58 Proč a jak měřit expozici 61 Jak vyřešit příliš vysoký kontrast 64 Postup měření expozice v praxi 65 Obs 3

3 Používáme HDR techniku 66 Bodové měření nemusí být přesné 67 Jak zvýšit úhel záběru při fotografování panoramat 68 Fotografujeme na výšku 68 Přemýšlejte dopředu, co budete fotit 70 Ovládněte umění kompozice panoramatu 71 Co je kompozice 71 Pravidlo třetin 78 Linie vede lidské oko 79 Hloubka ostrosti pro zvýraznění popředí 81 Popředí a pozadí dodává prostorový dojem 82 Panoráma zmenšuje výrazné motivy 83 Kam umístit horizont 85 Slunce v záběru 86 Obloha v nočním panoramatu 88 Nebojte se manuálního nastavení fotoaparátu 91 Jak funguje manuální režim 91 Fotografujeme panoráma v manuálním režimu 98 Horizont by měl být rovný 98 Kdy dát největší pozor na horizont 99 Jak dosáhnout přesně rovného horizontu 99 Fotografujeme panoráma s filtry 99 Jaké konkrétní filtry pro panoráma 100 Přechodový filtr šedý neutrální 100 Přechodový filtr tabákový, další zabarvení 100 Polarizační filtr 102 Tilt / shift objektivy na architekturu 104 Vznik a eliminace sbíhajících se linií 10 4 Kapitola 4 - Tipy a triky pro konkrétní motivy 107 Krajina panoramaticky 108 Dvanáct tipů pro lepší krajinářské panoráma 108 Horizont je v krajině velmi důležitý 109 Městské panoráma 109 Dvanáct tipů pro lepší městské panoráma 110 Panoráma nočního města 111 Dvanáct tipů pro lepší noční panoráma Panoramatická fotografie

4 Panoráma interiérů Dvanáct tipů pro lepší panoráma interiérů Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 121 Princip skládání fotografií 122 Panoráma automaticky v editoru Image Assembler 123 Spojujeme panoráma ručně v Gimpu (nebo ve Photoshopu) 125 Skládáme panoráma ze tří snímků krajiny 125 Fáze pozicování 127 Fáze odstraňování přechodů 127 Sloučení vrstev a uložení 129 Pokročilé metody skládání panoramat 130 Rovnáme horizont 131 Řešíme odlišnou expozici 133 Upravujeme barevný odstín 135 Řešíme schody mezi snímky 136 Tipy a triky pro skládání panoramat 138 Panoráma z deseti snímků 138 Vrstvy slučujeme až na konci 138 Krytí štětce 138 Vykrýváme vrstvy efektivně 139 Přednost má horizont a plynulé linie 139 Metoda sondování 139 Upravujeme snímky lokálně 139 Odstraňujeme vinětaci 140 Pojmenováváme vrstvy 140 Jak získat nadhled 140 Řešíme sférické zkreslení 140 Kapitola 6 - Tisk a prezentace panoramatických fotografií 143 Tisk panoramatických fotografií 144 Prezentace panoramat na internetu 144 Rejstřík 145 Ob, 5

5 Panoramatická fotografie je něco, co vždy přitahovalo pozornost mnoha fotografů. Je to něco speciálního, nevšedního a neobyčejného. Snad pro svůj výjimečný formát, možná pro široký záběr, který lidské oko často není schopno najednou pojmout. Ať tak či onak, panoramatická fotografie byla, je a bude samostatným tématem se všemi svými specifiky, kterými se od běžné fotografie odlišuje. Ačkoliv se panoráma jako takové stalo populárním mezi širokou veřejností až v době digitální techniky, setkáme se s ním i při prohlížení historických fotografií, a dokonce i maleb. Kupříkladu jedinečné záběry panoramatické Prahy od Jana Sudka dokazují, že panoráma má svou historii, na které stojí dnešní moderní panoramatická fotografie. A právě digitální technika otevřela nové možnosti a započala novou éru panoramatické fotografie. Digitální fotoaparáty, které jsou cenově dostupné široké veřejnosti, jsou dnes často vybaveny přímo režimem pro pořizování panoramat. Speciální software dnes dokáže díky sofistikovaným algoritmům automaticky skládat jednotlivé snímky do panoramatických záběrů. K dispozici jsou dnes precizní panoramatické hlavy stativů. To vše přispělo ke zvýšení zájmu veřejnosti a amatérských fotografů o panoramatickou fotografii. Vysoce kvalitní panoráma může dnes pořídit člověk s běžně dostupným fotografickým vybavením. A o tom je právě tato kniha - o panoramatické fotografii při použití běžně dostupných digitálních fotoaparátů. Pojem panoramatická fotografie v dnešní digitální době označuje širokoúhlý záběr získaný poskládáním jednotlivých snímků dohromady. V dřívějších dobách se používaly panoramatické filmové fotoaparáty, které rovnou pořizovaly snímky širokých formátů. Cílem této knihy je ale pojmout panoráma z pohledu digitálních fotoaparátů, tedy z hlediska člověka skládajícího jednotlivé snímky v úchvatné širokoúhlé záběry. Panoramatické záběry v této knize popisované vznikají tak, že se nafotí série na sebe navazujících snímků (například zleva doprava) tak, aby se vzájemně částečně překrývaly. Tam, kde se překrývají, se pak jednotlivé snímky spojí v editoru dohromady a vznikne jedna širokoformátová fotografie.

6 Tato kniha se věnuje od začátku až do konce panoramatické fotografii, a to z několika hledisek: Nejprve objasňuje specifika panoramatické fotografie a seznamuje čtenáře s touto tématikou. Přehledně a srozumitelně uvádí, jaká technika je kdy potřeba pro panoramatickou fotografii. Pomocí praktických ukázek objasňuje způsoby pořizování podkladových snímků pro panoráma. Poskytuje čtenáři celou řadu praktických tipů, jak tyto snímky nejlépe nafotit. Pomocí velkého množství osvědčených triků učí čtenáře fotografovat panoráma v krajině, ve městě, v interiéru a v nočním městě. Na základě praktických ukázek pc skvt ue nm>c alk áštít dat podkladové snímky do panorama: < Ukazuje čtenáři, jak použít základní postupy při skládání panoramat - a to tadk» fte mm Marika srozumitelné i pro začátečníka. Představuje možnosti, jak prezentovat r* e r)»r:ui.rr:iuait;iiú::íuviti fotografie. Celkově řečeno, tato kniha předává kaidán o ^iroe^itc^velké množství znalostí, které lze ;inak získat pi wmimroihaletou praxí.

7 Komu je kniha určena Tato kniha je jednoduše řečeno určena pro každého, kdo se věnuje nebo plánuje se věnovat panoramatické fotografii. Téma pořizování panoramatických záběrů není nijak přesně vyhraněné - obsahuje v sobě mnoho různých odvětví, navíc se mu věnují zkušenostmi odlišní lidé. Proto je tato kniha koncipována tak, aby se díky ní naučil panoramata fotit i naprostý začátečník, a zároveň aby pomohla vylepšit výsledky i zkušeným fotografům. To je možné díky rozvrstvení kapitol na základní až po pokročilé. V úvodu knihy se čtenář seznámí se základy panoramatické fotografie, a jak postupuje do dalších kapitol, nabývá odbornější znalosti. Tato kniha je tedy koncipována tak, že odbornost probírané tématiky se postupně zvyšuje. Pro co nej snazší proniknutí do celé tématiky panoramatické fotografie je vhodné zkoušet vysvětlované techniky a postupy v praxi. Zkušenosti a nové znalosti nelze získat pouze teoretickou cestou, ale především praktickým zkoušením. Navíc v celé knize je množství důležitých informací a triků, které nelze najednou teoreticky pobrat. Proto je důležité v této knize popisované postupy a návody v praxi zkoušet a třeba si je i inovovat o své vlastní triky. Jen tak si lze zažít veškeré zkušenosti, které jsou v následujících kapitolách uvedeny.

8

9 Pravé panoráma středomořské krajiny poskládané ze sedmi snímků (EXIF: 1/250 sec., f/9, IS 0 100, polarizační filtr) Panoramatická fotografie může v dnešní době vznikat celou řadou způsobů - ať už se jedná o cestu digitální, které se tato kniha věnuje, nebo cestu analogovou (známe z minulosti). Panoráma také může vykazovat zcela odlišné zorné úhly a poměry stran. Když toto vše zvážíme, položíme si přirozenou otázku - co je vlastně panoráma a jak vzniká? Otázky si zodpovíme v následující kapitole. Klíč spočívá v kvalitě Stejně jako v minulosti, tak i dnes se setkáváme s širokoúhlými fotografiemi, obrazy a třeba i filmy. V dnešní době jsou oblíbené širokoúhlé televizní obrazovky, což trochu pomáhá ke zvýšení oblíbenosti širokoúhlých snímků. Jenže je širokoúhlý snímek automaticky panoráma? Klíč k rozhodnutí bychom měli hledat v kvalitě. Existují totiž následující nejčastěji používané způsoby, jak vytvořit širokoúhlý snímek (panoráma): Použití 35mm kinofilmu, který se shora i zespod ořízne. Použití širokoúhlých filmů o větších rozměrech + specializované fotoaparáty (např. 24x66 mm Xpan apod;) Specializované analogové panoramatické fotoaparáty. Spojování klasických fotografií z 35mm filmu. Ořez digitálních fotografií shora a zespod. Spojování digitálních fotografií v počítači (v nějakém editoru). Všechny výše uvedené způsoby mohou vést k širokoúhlým fotografiím, ovšem ne všechny budou opravdová panoramata. Samozřejmě v praxi bývá velmi obtížné panoráma jako takové 12 Panoramatická fotografie

10 rozeznat (a popravdě řečeno o to ani často vůbec nejde), ale pro naše další účely si nyní stanovíme, co panoráma je a co není. Klíčem k rozhodování bude kvalita obrazu - panoráma, které vznikne ořezem (shora a zespod), bude vykazovat kvalitu stejnou, jako běžný snímek. Nebude tedy nijak kvalitnější a při tisku na velký formát nebude tisk tak dobrý, jako u pravého panoramatu. Naopak vytvoříme-li panoráma z filmu o velkém formátu nebo spojením např. pěti digitálních fotografií, potom vznikne opravdové panoráma. Budeme-li jej chtít vytisknout na velký formát, nebude to představovat problém, protože v případě filmu bude vykazovat dost detailů, což platí i o digitální podobě Isložíme např. pět snímků, kde každý má určité rozlišení, takže vznikne součet těchto rozlišení). Z výše uvedeného vyplývá, že za panoráma budeme v celé knize považovat takové snímky, které nevznikají pouhým ořezem - to jsou běžné širokoúhlé fotografie. Tip: Často se lze setkat s odlišnými způsoby hodnocení a dělení panoramat. Výše uvedenou metodu není účelné považovat za jedinou správnou. Velmi dobře však poslouží pro účely této knihy, která se věnuje panoramatickým fotografiím ve své pravé podstatě, a ne širokoúhlým ořezům. Nadále se tedy budeme věnovat panoramatickým digitálním fotografiím - tedy takovým širokoúhlým záběrům, které jsou skládané ze dvou a více digitálních fotografií. Kapitola 1 - Panoráma versus širokoformátové fotografie 13

11

12 lak již bylo uvedeno v úvodu této knihy, v dnešní době digitálních fotoaparátů není potřeba vlastnit speciální vybavení pro pořizování panoramat. V minulosti tomu bylo jinak - panoramatická fotografie se řešila speciálními fotoaparáty, které se v průběhu dlouhé expozice na stativu otáčely a uvnitř současně pohybovaly filmem. Tím vznikaly přímo ve fotoaparátu panoramatické záběry. Digitální fotoaparáty sice toto neumožňují a je nutné panoráma vytvářet skládáním jednotlivých snímků, ale o to je ednodušší vše ostatní. Ke vzniku panoramatické fotografie e dnes potřeba prakticky pouze digitální fotoaparát (ideálně upevněný na stativu) a software, který umožní složit jednotlivé snímky do plynulého širokoúhlého záběru. Díky tomu je možné vytvářet panoramatické záběry i s tím nejobyčejnějším digitálním fotoaparátem. Kinofilm, nebo digitální fotoaparát Ačkoliv dnes mezi fotografy převládá digitální technika, má kinofilm stále své místo a opodstatnění. Otázkou tedy je, zda-li e možné použít kinofilmový fotoaparát pro pořizování panoramat a jestli je lepší kinofilm, nebo digitální technika. Odpověď je jednoduchá - běžný kinofilmový fotoaparát lze použít pro pořizování panoramatických záběrů. Přesněji řečeno kinofilmovým přístrojem lze nafotit podkladové snímky pro jejich následné složení do panoramatu. Stačí totiž negativ či diapozitiv naskenovat a získat tím digitální podobu původně analogových fotografií. Poté s těmito naskenovanými snímky pracujeme zcela identicky jako s digitálními fotografiemi. Tudíž i běžný kinofilmový fotoaparát lze použít pro panoramatické účely. Zda-li je pro tvorbu panoramatických snímků lepší kinofilm nebo digitální fotoaparát, to už není tak jednoduchá otázka. Velmi totiž záleží na tom, o jaké fotoaparáty se jedná. Pokud bychom porovnávali kinofilmovou zrcadlovku vybavenou kvalitní optikou s nějakým cenově velmi dostupným digitálním fotoaparátem, pak by srovnání nebylo jednoduché. Pravděpodobně by co do kvality výsledného panoramatu byl lepší kinofilm, a to z toho důvodu, že klasické kinofilmové políčko má daleko větší plochu než snímač malinkého digitálního kompaktu. Ve většině případů je ale pro běžného uživatele lepší použít digitální fotoaparát, protože fotografie lze okamžitě začít skládat do jednoho záběru. Kinofilmová zrcadlovka Digitální zrcadlovka Kapitola 2 - Potřebná výbava pro fotografování panoramat

13 Nyní, když už máme jasno v tom, že digitální technika je ve většině případů výhodnější, můžeme si položit otázku, zda-li je lepší použít kompaktní nebo zrcadlový fotoaparát. Kompakt, nebo zrcadlovku Digitální zrcadlovky neboli takzvané DSLR fotoaparáty poskytují zpravidla daleko lepší výkonnost, možnosti nastavení a kvalitu snímků než kompaktní digitální fotoaparáty. Z toho důvodu je pro fotografa lepší použít digitální zrcadlovku, tedy fotoaparát s výměnnými objektivy. Jednak budou fotografie vykazovat více detailů, a navíc budou trpět menším zkreslením vlivem ohniskové vzdálenosti objektivu. Tip: Miniaturizace pronikla i do oblasti digitálních fotoaparátů, a tak i kompaktní fotoaparáty jsou celkově menší než běžné zrcadlovky. Mají menší tělo, menší snímač, a tudíž i menší objektiv - což znamená, že objektivy kompaktních fotoaparátů mají i menší ohniskové vzdálenosti. A ze zákonů optiky vyplývá, že menší ohnisková vzdálenost znamená větší zkreslení, což ztěžuje následné skládání snímků. 28 Panoramatická fotografie

14 Ovšem i s běžným digitálním kompaktem lze pořídit daleko kvalitnější panoramatické fotografie než se zrcadlovkou. Xezáleží totiž pouze na výkonnosti fotoaparátu, ale hlavně na zkušenostech a umu fotografa. Takže souhrnně řečeno, pro tvorbu atraktivních panoramatických záběrů vám postačí i kompaktní digitální fotoaparát. Automat, manuál nebo režim panoráma Nej častějším způsobem, jakým vznikají panoramatické fotografie, je dnes skládání jednotlivých záběrů vedle sebe. Z toho logicky vyplývá, že jednotlivé snímky by se měly od sebe co nejméně expozičně lišit. Velmi obtížně se totiž skládá panoráma z fotografií, které jsou pořízeny všechny při jiném nastavení. Možné to je, ale takové skládání pak zabere daleko víc času a práce v editoru, protože se musí jednotlivé fotografie upravovat. Aby byly všechny podkladové snímky pro panoráma expozičně stejné, je ideální použít buď zcela manuální mód nebo režim panoráma. V takovém případě totiž fotoaparát nastaví DSLR fotoaparát (pravá zrcadlovka) Pom ocí m anuálního režimu lze zajistit dobrou spojitelnost i extrémně širokoúhlých panoramat (EXIF: 1/200 sec., f/7.1, IS 0 100, polarizační filtr) Kapitola 2 - Potřebná výbava pro fotografování panoramat 29

15 Speciální panoramatický (analogový) fotoaparát Fuji GX617 zcela stejné expoziční hodnoty pro celou sérii snímků a ty se následně daleko lépe skládají. Zcela automatický režim lze pro tvorbu panoramat také použít. Sice bude nutné před skládáním fotografie upravit (úrovně, světlost, vyvážení bílé), ale výsledek by měl být obdobný jako při použití manuálního nebo panoramatického módu. Tudíž i se zcela automatickým fotoaparátem lze tvořit atraktivní panoramata. Tip: Mnoho digitálních fotoaparátů je dnes vybaveno panoramatickým režimem. Po aktivaci tohoto režimu nejprve pořídíme první snímek ze série. Fotoaparát poté nejen uzamkne veškerá nastavení, aby snímky vykazovaly stejné vlastnosti a lépe se tak skládaly, ale navíc pomůže tím, že zobrazí průhledně část první fotografie. Díky tomu je daleko jednodušší pořídit další snímky tak, aby na předchozí co nejlépe navazovaly. Pro pořizování podkladových fotografií je tak ideální použít buď režim panoráma nebo manuální mód (uživatel sám nastavuje veškeré hodnoty a ponechá je pro celé panoráma stejné). Ovšem i zcela automatický režim lze pro účely panoramatu použít. Speciální panoramatické fotoaparáty Panoramatická fotografie není doménou pouze digitálních f>i toaparátů. Ještě dnes je možné pořídit některé ze speciální::u panoramatických fotoaparátů, které využívají kinofilmové či svitkové materiály. Panoramatické fotoaparáty můžeme rozdělit prakticky na dvě skupiny: Fotoaparáty zaznamenávající každou jednu fotografii na širokoúhlý formát filmu. Fotoaparáty využívající otáčivého pohybu pro dosaženi ještě více širokoúhlých záběrů. První skupina zahrnuje přístroje, které zaznamenávají širokoúhlé snímky díky širokému záběru objektivu a širokoformstovému filmovému materiálu. Do této skupiny patří napříkk: velmi známý a oblíbený Hasselblad Xpan nebo Fuji 617. Druhou skupinu pak reprezentují přístroje specializovaná opravdu jen pro účely panoramatické fotografie. Jedná se o fotoaparáty, které využívají rotačního pohybu kolem své svislé osy a tím dokáží vykreslit na filmový materiál velmi široké zorné pole. Tuto druhou skupinu fotoaparátů bychom mohli ještě rozdělit na fotoaparáty, které se otáčí celé a synchronní rychlost posouvají film uvnitř filmové komory. A poté na takové fotoa pařáty, které jsou na stativu napevno, ale pohybují objektivem zleva doprava a vykreslují postupně obraz na film uchycený n& polokruhové ploše. Představiteli této druhé skupiny jsou takové fotoaparáty jako například Noblex 135, Horizon 202 nebo Widelux 135 V každém případě se jedná o speciální fotoaparáty určené opravdu pouze pro účely pořizování panoramatických snímků. Z toho vyplývá nejen jejich obtížná dostupnost (běžně je na pultech nemají), ale přirozeně i vyšší pořizovací cena. Tip: Myšlenka digitálního panoramatického fotoaparátu nenj žádnou novinkou. Dnes jsou na zahraničních trzích dostupné různé unikátní fotoaparáty, ale doposud nebyl uveden g : běžného prodeje panoramatický digitální fotoaparát založeny na klasickém principu. Otázkou je, v jakém časovém horizont., se tak stane, protože se jedná o technologicky velmi náročné řešení. 3 0 Panoramatická fotografie

16 Panoráma Českého Krumlova Stativ, ideálně s panoramatickou hlavou Fotografický stativ patří mezi základní výbavu fotografa zabývajícího se panoramaty. Ani ne tak z toho důvodu, že by vycházely příliš dlouhé expoziční časy a nebylo možné fotografovat z ruky, jako spíš z hlediska návaznosti jednotlivých fotografií. Když fotografujeme takzvaně z ruky (bez použití stativu), tak chtě nechtě dojde k tomu, že když poté jednotlivé fotografie naskládáme vedle sebe, budou mezi nimi schody. Tj. horní a dolní hrany snímků nebudou tvořit jednu linii, ale budou poskakovat nahoru a dolu. To je způsobeno tím, že mezi jednotlivými snímky mírně pohneme rukama a tím i celým fotoaparátem. V lepším případě jsou tyto skoky mezi fotografiemi malé a hrany jsou vodorovné. V horším případě (a to se při fotografování z ruky stává velmi často) jsou podkladové fotografie navíc ještě různě nakloněné, takže na některých padá horizont doprava a na jiných doleva. To je opět způsobeno pohybem rukou fotografa při pořizování podkladových snímků. V době výkonných programů pro úpravu fotografií je samozřejmě možné tyto vady napravit a vytvořit i z těchto snímků Kapitola 2 - Potřebná výbava pro fotografování panoramat 31

17 kvalitní panoráma. Je to ale opět práce navíc, která zdržuje při tvorbě samotných panoramat. Navíc jsou-li skoky mezi jednotlivými snímky příliš velké, bude to mít za následek příliš velký ořez (shora a zdola) výsledného panoramatu. Proto je pro tvorbu panoramat ideální použít fotografický stativ, díky kterému: Budou mít podkladové fotografie rovnoběžné hrany (nebudou poskakovat). Bude zachován rovný horizont (fotografie nebudou různě nakloněné). Tip: Na trhu existují stativy s různými druhy takzvaných hlav (hlava je to, na čem sedí" fotoaparát). Pro panoramatické účely je nevhodná kulová hlava, protože nedovoluje natáčet fotoaparát v horizontální rovině, aniž by se zároveň neuvolni a rovina vertikální. Totéž platí o některých stativech, jejichž hlavy mají jednu aretaci pro obě osy. Pro fotografování panorama: je daleko lepší stativ s hlavou, která umožňuje povolit osu horizontální při zachování aretace osy vertikální (a naopak). Díky tomu je možné natáčet fotoaparát jen v jedné ose a druhá zůstane uzamknutá. Fotografický stativ Manfrotto 055XPROB PRO s panoramatickou hlavou Manfrotto 303PLUS, vpravo běžný lehký fotografický stativ Panoramatická hlava Manfrotto 303Plus určená speciálněn pro snímání panoramatických fotografií 32 Panoramatická fotografie

18 Kromě toho je dnes na trhu ještě sofistikovanější řešení pro pořizováni podkladových fotografií pro panoráma. Jedná se : takzvané panoramatické hlavy stativů. Ty umožňují otáčet fotoaparát v jeho takzvaném nodálním bodu, takže nedochází k chybě paralaxy. Co je to chyba paralaxy, nodální bod a jak finguje panoramatická hlava si ukážeme v následující kapitole Fotíme podkladové snímky pro panoráma. Tipi Samozřejmě lze podkladové fotografie pro panoráma pořízovat i bez stativu. Chce to ale jistou dávku cviku, navíc je tafo technika použitelná, jen když fotíme vzdálenější objekty, it takovém případě je výhodné přitisknout lokty pevně k tělu i snažit se fotoaparátem pohybovat kolem jeho vlastní osy pouze s horizontálním pohybem (ne nahoru a dolu). v i «d iyi Panoramatická hlava Manfrotto umožňuje ustavit fotoaparát tak, že se na fotografiích pikticky neprojeví zkreslení paralaxy ;ud fotografujeme panoráma z ruky (bez stativu), může dopadnout třeba i takto (jsou ale i horší případy) Kapitola 2 - Potřebná výbava pro fotografování panoramat 33

19

20 Podkladové fotografie jsou alfou a omegou pro vytváření panoramatických záběrů Proces tvorby digitálních panoramat začíná v okamžiku fotografování podkladových snímků - bez nich bychom logicky panoráma skládat nemohli, protože by nebylo z čeho. Už při tomto prvotním fotografování je potřeba přemýšlet dopředu a pořizovat fotografie s konkrétním cílem - vytváření panoramatických záběrů. Strategie libovolného fotografování snímků, které pak nahodile skládáme do panoramat, není zrovna tou správnou cestou. Pro dosažení nejlepších výsledků je nutné přemýšlet o panoramatu již v terénu a tomu přizpůsobit i styl fotografování zdrojových snímků. V následující kapitole si ukážeme, jak fotografovat podkladové snímky pro panoráma, abychom si nejen ušetřili práci při jejich skládání, ale aby byl výsledek technicky i esteticky atraktivní. Vysvětlíme, proč se musí podkladové snímky překrývat, jak najít uzlový bod, jak ovládnout kompozici a expozici a mnohé další. Nebudou chybět praktické tipy a triky, které vám pomohou zvýšit úroveň vašich panoramat. -* Překrýváme podkladové fotografie Jak již bylo několikrát uvedeno, tvorba digitálních panoramat je založena na principu skládání fotografií vedle sebe. V praxi to ale neznamená, že bychom jednotlivé fotografie skládali tak, že bychom je přiložili přesně vedle sebe. Ve většině případů by totiž takto poskládané snímky nikdy pořádně nenavazovaly, a to i kdybychom použili sebelepší stativ. Proč? Protože pro panoramatickou fotografii nejčastěji používáme širokoúhlé objektivy a ty vykazují takzvané soudkovité zkreslení. Toto zkreslení lze přirovnat například k pohledu do kukátka ve dveřích, které také poskytuje zkreslený obraz. Je to jev běžný a nelze jej žádným způsobem v terénu zmírnit, leda použitím objektivu o větší ohniskové vzdálenosti. A právě toto soudkovité zkreslení, kterým nej častěji trpí širokoúhlé objektivy, se projevuje nejvíce v krajních částech fotografií - tedy tam, kde sešíváme jednotlivé fotografie. 36 Panoramatická fotografie

21 Zkreslení objektivu je tak jeden z mnoha důvodů, proč pořizujeme podkladové snímky pro panoráma tak, aby se svými okrajovými částmi překrývaly Tím vzniká rezerva pro jednodušší ruční skládání panoramatu a v případě použití automatizovaných programů je k dispozici více styčných bodů (což je lepší). Tip: Častou otázkou je, jak moc by se měly jednotlivé podkla- : : ;é fotografie překrývat Univerzální odpověď neexistuje, ale :-esto lze naznačit jisté hodnoty. Fotografujeme-li vzdálenější '3jinu, potom stačí zhruba 20 % překrytí. Ovšem pokud máme "éjaký objekt v popředí a neboje vše blízko, pak by mělo být ::rekrytí klidně i 50 %, případně i více. Podkladové fotografie se musí překrývat - jinak by nebylo možné je složit Čím vetší je překrytí fotografií, tím větší je jistota při skládání panoramatu Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky

22 Fotografie pořízené při různém nastavení je daleko obtížnější skládat do panoramatu Při neměnném nastavení expozičních údajů lze skládat kvalitní panoramata bez obtíží Průběh pořizování podkladových fotografií pro panoráma má následující průběh: Nastavení fotoaparátu. Výběr kompozice a zmáčknutí spouště. Posunutí kompozice o příslušnou část (tak aby se fotky překrývaly) a zmáčknutí spouště. Opět posunutí a zmáčknutí spouště. Opět posunutí a zmáčknutí spouště (opakuje se dle počtu podkladových fotek). Nastavení expozičních hodnot pro další běžné fotografování. Výše uvedený první bod pojednává o vhodném nastavení fotoaparátu, a to si nyní trochu podrobněji vysvětlíme. Jak správně nastavit fotoaparát Ať už se jedná o kompakt nebo digitální zrcadlovku, je vhodné při tvorbě panoramat dodržet určitá pravidla týkající se nastavení fotoaparátu. V první řadě nejde ani tak o to nastavit parametry správně, jako spíš zajistit, aby nastavení zůstalo po dobu fotografování panoramatu stejné. Konkrétně se jedná o následující nastavení - to by mělo být při fotografování podkladových snímků zcela neměnné: Clonové číslo a čas závěrky - ideální je použít manuální režim, ve kterém tyto hodnoty mění uživatel sám kdy chce (v režimu panoráma zamyká hodnoty sám fotoaparát). Citlivost ISO - většina fotoaparátů umožňuje nastavit manuálně. Vyvážení bílé - snad všechny digitální fotoaparáty umožňují zvolit přednastavený režim (například slunečno). Ohnisková vzdálenost neboli jinak řečeno úroveň zoomu - jednoduše řečeno, nezoomujte. Zaostřování - autofokus již nesmí po pořízení první zdrojové fotografie ostřit, protože by na každé zdrojové fotografii bylo zaostřeno někam jinam. Fotografie by pak nebylo možné skládat. Blesk a prakticky veškeré další parametry, které ovlivňují vzhled fotografií. To, že nastavení fotoaparátu zůstane v průběhu pořizování podkladových snímků stejné, povede k jejich daleko snazšímu skládání do výsledného panoramatu. Tip: S časem závěrky je možné mezi jednotlivými snímky mírně pohybovat (zhruba o 1/3 EV). Tím lze kompenzovat různě nasvícené části celého panoramatického záběru. Tuto techniku si detailněji rozebereme v kapitole Mějte expozici plně pod kontrolou. Vraťme se ale nyní k otázce položené v úvodu této kapitoly, a to jak nastavit správně fotoaparát. Pro optimální skládání fotografií do panoramatu je vhodné použít tato nastavení na fotoaparátu: Rozlišení v megapixelech dle aktuální potřeby - při skládání většího počtu fotek není potřeba používat extrémně vysoká rozlišení. To platí dvojnásob, má-li být výsledkem náhled třeba jen na webových stránkách. Ovšem pokud je cílem velký výtisk, bude se vyšší rozlišení hodit. 38 Panoramatická fotografie

23 Clonové číslo dle záměrů fotografa - chceme-li dosáhnout velké hloubky ostrosti, pak zvolíme vysoké clonové číslo a naopak. Tato problematika je probírána téměř v každé obecně zaměřené knize o fotografování, zde se proto konkrétním nastavením clony zabývat nebudeme. Vyvážení bílé raději na nějakou přednastavenou hodnotu odpovídající prostředí, ve kterém fotíme (např. oblačno). Úroveň ohniskové vzdálenosti (zoomu) na nižší hodnotu - ovšem pozor, čím širokoúhlejší nastavení objektivu, tím větší je zkreslení a tím více by se měly fotografie překrývat. To jsou asi ty nej základnější parametry, které je možné (ale ne přímo nutné) nastavit dle výše uvedených hodnot. Způsobu měření expozice a expozici celkově se budeme věnovat v kapitole Mějte správnou expozici plně pod kontrolou. Zkreslení vlivem paralaxy V předchozích kapitolách jsme si vysvětlili, že fotografie pro skládání do panoramatu překrýváme kvůli zkreslení širokoúhlých objektivů. To ale není jediný důvod, ba dokonce existuje důvod ještě závažnější. A to je zkreslení takzvané paralaxy. Paralaxa je pojem označující úhel, který svírají dvě přímky vedoucí z různých dvou bodů v prostoru k jednomu společnému bodu. Jinak řečeno, paralaxou se rozumí například úhel, který svírají přímky vedoucí z našich obou očí na naši nataženou ruku. Tip: Vyzkoušejte si zkreslení paralaxy - stačí před sebe natáhnout ruku, vztyčit prst a pozorovat, jak se mění jeho poloha vůči pozadí, když se díváme střídavě jedním a druhým okem. Zkreslení paralaxy bude tím větší, čím bude vztyčený prst blíže očím. Ukázka zkreslení paralaxy - tografujeme Typickým případem zkreslení paralaxy v oblasti fotografické techniky jsou fotoaparáty, které mají optické hledáčky (se svou vlastní osou, tj. ne pravé zrcadlovky). Skrz hledáček nahlížíme na realitu z jiného úhlu, než ji vidí objektiv. Je to stejný případ jako s očima. Proč ale rozebíráme zkreslení paralaxy, když nám jde hlavně o panoramatickou fotografii? Protože i zde se s tímto zkresplod šípku se opticky mění dle toho, v jakém úhlu jej fo- Pri použití panoramatické hlavy se zkreslení paralaxy neprojeví (plod šípku je na stále stejném místě vůči pozadí) Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 39

24 lením potýkáme a lze říci, že se jedná o jednu z nej větších překážek pohodlného skládání fotografií. Chyba paralaxy se projevuje v celé ploše fotografií, tedy i v jejich okrajových částech. A velmi těžko se do sebe spojují dva snímky, na kterých jsou předměty v popředí (vzhledem k pozadí) každý v jiné poloze. Ukažme si nyní, jak zkreslení paralaxy vzniká při fotografování podkladových snímků pro panoráma. Jak vzniká zkreslení paralaxy Představte si nejprve situaci, kdy fotoaparát držíme v rukou a chystáme se fotografovat podkladové snímky pro budoucí panoráma. To bude horizontální a budeme jej snímat například zleva doprava. Začínáme tedy s fotoaparátem namířeným na levý okraj budoucího panoramatu. Po pořízení prvního snímku správně pootočíme fotoaparát mírně doprava (tak aby se fotky překrývaly) a začínáme další expozici. Jenže najednou zjišťujeme, že onen strom v popředí se jakoby vůči pozadí posunul. Došlo zde totiž ke zkreslení paralaxy, protože se o několik centimetrů posunulo okocc fotoaparátu - celý fotoaparát i objektiv se nejen pootočil, ale i posunul. A tento posun způsobil, že fotografujeme druhý snímek z jiné pozice než první a vznikla chyba paralaxy Toto zkreslení je logicky tím zřetelnější, čím blíže jsou jakékoliv fotografované objekty a čím větší byl posun fotoaparátu. Ať už se jedná o strom, auto nebo i člověka, vždy bude posun větší, když bude blíž objektivu. Při fotografování vzdálenějších krajin nás paralaxa příliš trápit nemusí, protože je sotva postřehnutelná, ale pokud fotíme například interiér, pak je to velmi aktuální pojem. Poj dme si nyní ukázat, jak se toto zkreslení v praxi dá vyřešit a jaké vybavení je k tomu potřeba. Panoramatické fotografie mohou být i vertikální (EXIF: 1/125 sec.,f/5.6, ISO 200, polarizační filtr) 40

25 Zkreslení paralaxy řešíme uzlovým (nodálním) bodem V předchozích kapitolách jsme si vysvětlili, kdy a proč vzniká takzvané zkreslení paralaxy a jak se na fotografiích projevuje. Nyní si ukážeme, jak nalézt takzvaný uzlový bod našeho obektivu a jak nám tato zvláštní věc pomůže dosáhnout kvalitnějších panoramat. Zkreslení paralaxy je sice velmi záludná věc, ale řešit se dá, a ani to není nijak náročné. Prakticky stačí, když budeme fotoaparátem otáčet kolem osy procházející uzlovým bodem jeho objektivu. Zní to složitě a příliš teoreticky, takže pojďme si to vysvětlit na výše uvedeném příkladu lidských očí. Když otáčíme hlavou, tak jí otáčíme tak, že její osa prochází zhruba středem krku. A naše oči jsou umístěné logicky mimo tato osu, tj. v přední části hlavy. Tudíž otáčíme-li hlavou doleva a doprava, pak můžeme oběma očima sledovat vliv zkreslení paralaxy. Toto zkreslení bychom nepozorovali, kdybychom hlavou otáčeli v ose procházející zhruba naší bradou. A to proto, že dojde k daleko menšímu posunu očí do stran při otáčení hlavy. Stejné je to u fotoaparátů - otáčíme-li s nimi v ose jejich závitu na stativ, nebo dokonce je držíme v rukou, pak se celý fotoaparát posune do strany a dojde tak ke zkreslení. Stejně jako s naší bradou, tak i v případě fotoaparátu lze najít místo, kolem kterého jej můžeme otáčet a zkreslení bude minimální. Toto místo nazýváme uzlový bod (angl. nodal point). Tip: Opět si to můžete vyzkoušet - stačí pár desítek centimetrů cfed hlavu umístit například prst. Poté při otáčení hlavy tam a zpět můžete oběma očima zároveň sledovat, jak se prst vůči oozadí zdánlivě pohybuje. M k m Ukázkový příklad projevu zkreslení paralaxy (modrá značka ukazuje osu otáčení fotoapařátu) Uzlový bod se nachází vždy v objektivu Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky

26 Jak najít uzlový bod Pokud bychom postupovali metodou pokus a omyl, tak bychom došli k závěru, že uzlový bod se nachází ne v nějaké ose fotoaparátu, ale objektivu. Bude-li mít objektiv uzlový bod například v polovině své délky, pak bychom měli otáčet celý fotoaparát kolem této objektivem procházející osy. V následující kapitole si ukážeme, jak tento uzlový bod nalezneme a jaké zařízení k tomu ideálně použijeme. Existují dva nej používanější způsoby, pomocí kterých lze s velkou přesností nalézt uzlový bod fotoaparátu, resp. objektivu fotoaparátu: Metoda použití optického hledáčku digitální zrcadlovky. Metoda zakreslení viditelné clony na papír. První uvedená metoda je velmi jednoduchá a spočívá prakticky na optickém sledování míry zkreslení paralax v hledáčku. Postup při použití této metody je následující. Je-li k dispozici panoramatická hlava, upevníme na ni fotoaparát a pohybujeme celou sestavou doleva a doprava a sledujeme, jak výrazné je zkreslení paralaxy. Průběžně posunujeme fotoaparát v sáňkách panoramatické hlavy vpřed nebo vzad a sledujeme, jestli se míra zkreslení paralaxy zvětšuje či zmenšuje. Následně posunujeme fotoaparát v sáňkách tak dlouho, dokud se poloha nějakého blízkého objektu vzhledem k pozadí při otáčení fotoaparátu doleva a doprava nemění. Tip: Při použití panoramatické hiavy je velice důležité, aby byl fotoaparát primárně umístěn správně ve svislé ose stativu. Až poté fotoaparát posunujeme z této osy vpřed a vzad a tím hledáme uzlový bod. Stejný. -še uvedený) postup lze aplikovat tež na panoramatické hlavy domácí výroby. Pokud není k dispozici panoramatická hlava, lze výše uvedený postup tak trochu nahradit jiným, nouzovým řešením. Stačí opřít svou dlaň na stativ, a to ve tvaru vztyčeného palce (jako když někomu ukazujeme, že je to dobré) a na vztyčený palec poté usadit fotoaparát, resp. objektiv. Poté posunujeme fotoaparátem vpřed a vzad a snažíme se najít uzlový bod, tj. Při otáčení fotoaparátu kolem fotografa se zkreslení paralaxy projeví, protože se fotoaparat posunuje i do strany Při 42 Panoramatická fotografie

27 Osa otáčení musí procházet středem objektivu (např. při použití spodního bateriového gripu by bylo nutné použít i posun doleva a doprava) Osa otáčení musí zároveň procházet uzlovým bodem v objektivu - při této podmínce je zkreslení paralaxy naprosto minimální Při horizonální orientaci fotoaparátu je potřeba nalézt uzlový bod pouze posouváním vpřed a vzad bod, ve kterém je zkreslení paralaxy minimální. Tato metoda je však opravdu spíše nouzová a lze ji použít v terénu, kdy není jiné řešení. Tip: Pro co nejpřesnější měření je vhodné umístit nějaký objekt do blízkého popředí (třeba jeden metr nebo dva), protože pak se zkreslení paralaxy zřetelněji projeví a bude snadnější najít místo, ve kterém je nejmenší. Logické je, že při použití digitálního fotoaparátu, který má optický hledáček se svou vlastní optickou osou, je potřeba sledovat zkreslení paralaxy na LCD displeji. Druhá uvedená metoda je založena také na praktickém měření, avšak s tím rozdílem, že nesledujeme zkreslení paralaxy v optickém hledáčku. Naopak při této metodě budeme zkoumat viditelnost clony uvnitř objektivu při pohledech z různých úhlů. Jakkoliv zní tento popis složitě, jedná se vcelku o jednoduchou záležitost - budeme potřebovat dva papíry velikosti A4, pravítko a tužku: Ze všeho nejdříve zapneme fotoaparát a přicloníme objektiv na libovolnou pracovní hodnotu, např. f 8 (na tom nezáleží). Poté nastavíme objektiv na takové ohnisko (zoom), při kterém plánujeme fotografovat panoráma (pro každé ohnisko je totiž uzlový bod v jiném místě). Otočíme fotoaparát objektivem k sobě (jako bychom chtěli pořídit autoportrét) a nalezneme viditelnou clonu (ta bude tvořit téměř kruhový otvor). Položíme fotoaparát na stůl či jakoukoliv jinou podložku a hned před objektiv položíme arch A4 papíru (tak aby se papír dotýkal obruby objektivu). Poté pod arch A4 papíru vložíme nějakou podložku - tak silnou, aby papír pomyslně protínal objektiv v jeho průměru, tj. aby pomyslně roztínal objektiv na dvě poloviny. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 43

28 Nejprve si připravíme dva papíry a podložíme je Zjistíme, z jakého pohledu přestává být viditelná clona Spodní papír posuneme a vzdálenost průsečíků od okraje a směrem k ní vytvoříme dvě přímky horního papíru je vzdálenost uzlového bodu od přední obruby objektivu Nyní přiložíme oko k jednomu ze dvou rohů papíru (míněno naproti objektivu) a posunujeme hlavou směrem blíže objektivu tak dlouho, dokud nezmizí clona v objektivu. V tomto místě si na papíře uděláme značku tužkou. Další značku uděláme těsně u hrany papíru dotýkající se objektivu - uděláme ji v místě, kde se pomyslně (v optickém průmětu) nachází clona objektivu. Tentýž postup provedeme i na druhé straně papíru, takže výsledkem je, že máme na papíře čtyři značky. Tyto značky by měly být v podélné ose papíru souměrné. Poté tyto čtyři značky spojíme do téměř celého písmene V. Přiložíme další papír tak, abychom mohli písmeno V dokončit a obě úsečky prodloužíme a vznikne tak jejich průsečík. Měření je u konce, protože vzdálenost průsečíku obou úseček od okraje původního (horního) papíru poukazuje na vzdálenost uzlového bodu od přední obruby (okraje) objektivu. Výše uvedeným postupem lze prakticky zjistit vzdálenost clony (míněno mechanické zařízení uvnitř objektivu) od předního okraje objektivu. A jelikož se uzlový bod nachází ve stejném místě jako clona, lze pomocí tohoto postupu nalézt právě uzlový bod. Tip: Umístění clony uvnitř objektivu se mění při změně ohniskové vzdálenosti (zoomování). Lze si to snadno ověřit v praxi sledováním vnitřku objektivu při zoomování. Proto platí, že pro každé konkrétní ohnisko existuje jeden uzlový bod. V praxi je potřeba fotit při takovém ohnisku, pro které známe uzlový bod. Samozřejmě též platí, že pro různé objektivy je uzlový bod v odlišných místech. Pro nejpřesnější zjištění uzlového bodu se vyplatí realizovat obě výše uvedené metody - pomocí optického hledáčku i pomocí papíru a sledování clony uvnitř objektivu. Přesnost se tím zvýší, resp. tímto zdvojeným postupem lze potvrdit výsledky. V této kapitole jsme si tedy vysvětlili, jak nalézt takzvan uzlový bod. V kapitole následující se budeme věnovat panoramatickým hlavám, které dokáží právě uzlového bodu velm: dobře v praxi využít. Panoramatická fotografie

29 Fotografujeme s panoramatickou hlavou Panoramatická hlava je zařízení, které se používá pro pořivání podkladových fotografií pro panoráma. V následující kapitole si ukážeme, na jakém principu panoramatická hlava iiriguje a jak ji v praxi používat. Ze všeho nejdřív si ale vysvětíme, co to vlastně panoramatická hlava je. Běžný fotografický stativ se skládá ze dvou částí - z nohou mz takzvané stativové hlavy. Nohy stativu, ať už jsou vyrobeny kkoliv, se schází v kloubu, který je ukotvuje. Na tomto kloubil, který také dovoluje nohy stativu různě polohovat, je běžně umístěna stativová hlava. Ta slouží pro uchycení a polohování fotoaparátu. Na trhu lze běžně pořídit prakticky dva typy stativů: se stativovou hlavou (ta je již v balení a je připevněna ke kloubu nohou stativu), bez stativové hlavy (tu je nutné dokoupit). Pro běžné fotografování se nejčastěji používají stativy, které mají již stativovou hlavu pevně přichycenou k hornímu kloubu (k fotografování není nic jiného potřeba). Zkušenější fotografové ale často používají takové stativy, které mají odnímatelné hlavy - nejprve si zakoupí stativ samotný a poté si k němu vyberou dle vlastního uvážení a požadavků vhodnou stativovou hlavu. Digitální zrcadlovka na panoramatické hlavě Manfrotto 303Plus Použití panoramatické hlavy a dodržování uzlového bodu není nutné při fotografování vzdálenější krajiny Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 4 5

30 Na trhu jsou právě i takové stativové hlavy, které jsou speciálně upravené pro panoramatickou fotografii. Samozřejmě se jedná o takzvané panoramatické hlavy. Nyní, když jsme si vysvětlili, co vlastně panoramatická hlava je, přejdeme k jejímu principu a fungování. Panoramatická hlava slouží prakticky k velmi jednoduchému účelu - zabraňuje vzniku zkreslení paralaxy na fotografiích při otáčení fotoaparátu doleva a doprava nebo nahoru a dolů. Dosahuje toho tím, že upevňuje fotoaparát v jeho uzlovém bodu. Přesněji řečeno svislá osa stativu, kolem které se fotoaparát otáčí, je shodná se svislou osou procházející uzlovým bodem objektivu. Tip: Další funkcí panoramatické hlavy je, že na ní lze nastavit požadovaný úhlový posun mezi snímky a ten je pak při fotografování díky tomu přesně dodržen. Taková panoramatická hlava ale samozřejmě není určena jen pro jeden přesný typ objektivů, a proto nabízí mnoho pozic, ve kterých lze fotoaparát uchytit. Díky tomu lze Fotoaparát lze na panoramatické hlavě různě polohovat: směr A slouží pro nastavení osy otáčení C do uzlového bodu objektivu, směr B slouží pro nastavení osy otáčení C do středu objektivu (např. při použití bateriového gripu) Na stupnici ve spodní části panoramatické hlavy 303Plus lze zvolit úhel otočení mezi jednotlivými snímky 4 6 Panoramatická fotografie

31 na panoramatické hlavě uchytit v uzlovém bodu širokoúhlý objektiv, ale třeba i teleobjektiv. Pojďme si nyní vysvětlit, jak se s v praxi s běžnou panoramatickou hlavou zachází. Používáme panoramatickou hlavu Pro ukázku, jak se s panoramatickou hlavou zachází, jsme vybrali kvalitní horizontální panoramatickou hlavu Manfrotto 303Plus. Postup fotografování horizontálního panoramatu bude s touto hlavou následující. Ze všeho nejprve ustavíme samotný stativ - v tom není žádná věda, stačí jej umístit tam, odkud plánujeme fotografovat panoráma. V naší ukázce používáme stativ Manfrotto 055XP- ROB - ten je dost bytelný na to, aby bezpečně unesl panoramatickou hlavu. Tip: Výhodné je již v této fázi ustavit stativ tak, aby jeho vrchní deska byla v rovině - výhodou je tedy vodováha vestavěná ve stativu. Poté upevníme panoramatickou hlavu na vrchní desku stativu a spojení dostatečně utáhneme. Balení panoramatické hlavy obsahuje rychloupínací držák, pomocí kterého je možné fotoaparát operativně připevnit. Přišroubujeme tedy fotoaparát na tento držák ve tvaru písmene L. Držák se k panoramatické hlavě připevňuje pomocí šestiúhelníkové rychloupínací desky. Nyní máme na výběr, jestli držák uchytíme pro horizontální nebo vertikální orientaci fotoaparátu. Vybereme jedno či druhé a fotoaparát uchytíme. V této fázi začneme těžit jednu z hlavních výhod panoramatické hlavy - pomocí dvou posuvníků napozicujeme fotoaparát tak, aby osa otáčení panoramatické hlavy procházela uzlovým bodem objektivu. Tím docílíme nulového zkreslení vlivem paralaxy. Tip: Důležité je po tomto ustavení již neměnit ohniskovou vzdálenost objektivu. Vhodné proto je začít pozicovat fotoaparát na uzlový bod až poté, co si zvolíme ohniskovou vzdálenost, při které budeme panoráma fotografovat. Pokud fotografujeme s fotoaparátem orientovaným horizontálně (klasicky bleskem nahoru), potom nám stačí najít uz- Při fotografování vzdálené krajiny není panoramatická hlava vždy nutná (EXIF: 1/500 sec., f/7.1, IS 0 100) Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 47

32 lový bod pojížděním pouze v jednom posuvníku (vpřed a vzad ve směru délky objektivu). Pokud ale fotíme fotoaparátem ve vertikální poloze (bleskem na stranu), potom je potřeba napozicovat fotoaparát i v druhém posuvníku (abychom vyrovnali použití např. hand gripu a podobně). Tip: Pozicování do uzlového bodu je možné u panoramatické hlavy Manfrotto 303Plus provádět buď rychlým nebo jemným posunem. Jemný posun provádíme otáčením šroubu na koncích posuvníku. Pro rychlý posun je potřeba odklopit páčku uprostřed posuvníku. Panoramatická hlava Manfrotto 303Plus navíc ještě umožňuje nastavit, jaké budou otáčky mezi jednotlivými podkladovými fotografiemi. Tj. nastavením hlavy lze určit překrytí fotografií (to bude díky tomu vždy stejné). Stačí jen v základně hlavy umístit šroub do otvoru s příslušným úhlovým posunem a mírně jej utáhnout. V této chvíli by se v hledáčku fotoaparátu (resp. na jeho displeji při použití živého náhledu) neměla projevovat chyba paralaxy. Budeme-li pohybovat celou panoramatickou hlavou doleva a doprava, měly by být předměty v popředí a v pozadí vůči sobě neměnné. Můžeme tedy začít fotografovat panoráma. Tip: Je velmi užitečné si zautomatizovat, že se zménou zoomu objektivu (ohniska) je potřeba znov j. napozicovat fotoaparát do uzlového bodu. Pokud se v procesu fotografování panoramat naučíte vždy pro jistotu pohledem do hledáčku překontrolovat chybu paralaxy, můžete se velmi snadno vyhnout omylům plynoucím ze zapomenu:' znovu napozicování fotoaparátu po změně ohniska. Při fotografování širokoúhlým objektivem a navíc ještě na malé vzdálenosti se vyplácí překrytí fotografií výrazně zvětšit 48 Panoramatická fotografie

33 Ideální překrývání fotografií Jak z předchozích kapitol vyplývá, podkladové fotografie pro panoráma je nutné k sobě spojovat tak, aby se vzájemně překrývaly Díky tomu se podkladové fotografie nesrovnatelně lépe skládají - prakticky lze říci, že panoráma z fotografií, které se nepřekrývají, nelze vytvořit. Logickou otázkou je, jak moc by se měly podkladové fotografie pro běžné panoráma překrývat. To záleží na několika faktorech: použité ohniskové vzdálenosti objektivu, vzdálenosti fotografovaných objektů od fotoaparátu, resp. objektivu, typu fotografického stativu (žádný, běžný, s panoramatickou hlavou). Názorná ukázka, proč se snímky soudkovitě zkreslené budou špatně skládat - předměty uprostřed se budou překrývat a naopak předměty dole a nahoře budou vedle sebe dvojitě. Řešením je až 50% překrývání. Velký problém představují vlny fotografované z malé vzdálenosti - je téměř jisté, že nebudou v podkladových snímcích navazovat Kvůli chodcům bylo nutné podkladové snímky pro toto panoráma pořídit s velkým překrytím (zhruba 60%). Potřebu většího překrytí navíc potvrdilo použití velmi širokoúhlého objektivu a relativně blízkých budov. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 49

34 Všechny tři výše uvedené faktory výrazně ovlivňují potřebné překrytí podkladových fotografií. Začněme tedy u použité ohniskové vzdálenosti. Platí následující pravidlo: čím širokoúhlejší objektiv pro fotografování panoramatu používáme, tím víc by se měly podkladové snímky překrývat. Existuje pro to velmi jednoduchý důvod - širokoúhlejší nastavení objektivu (menší ohnisko) zpravidla produkuje snímky, které jsou takzvaně soudkovitě zkreslené. Podobá se to například pohledu do dalekohledu z opačné strany nebo pohledu do dveřního kukátka. Jelikož je toto zkreslení viditelné nejvíce při okrajích a rozích snímků, je logické, že překrytí by mělo být alespoň takové, aby se při spojování fotografií nemohlo projevit. To v praxi znamená, že širokoúhlé fotografie by se měly překrývat třeba i o 50 % toho rozměru, ve kterém se budou skládat. Vzdálenost fotografovaných objektů od objektivu hraje nesmírně důležitou roli. Zde platí také přímá úměra: čím blíže je fotografovaný objekt, tím víc překrývat podkladové snímky. Opodstatnění pro toto větší překrývání je zkreslení perspektivy. Tip: Představme si, že fotíme interiér a začínáme fotit přesně kolmo proti zdi. Na prvním snímku bude pomezí strop/zeď vodorovné s pomezím zeď/podlaha. Jenže jakmile otočíme fotoaparát na jednu stranu, začnou se tyto linie v dáli sbíhat, takže na druhém snímku již nebudou příliš navazovat na původní vodorovné linie. Proto je potřeba si nechat rezervu a fotit tyto snímky s velkým překrytím, které může být i víc než 50%. V celém složeném panoramatu bývá větší problém s příliš velkým kontrastem než u jednotlivých snímků 50 Panoramatická fotografie

35 V neposlední řadě je velmi důležité, jakou techniku pro fotografování panoramatických záběrů používáme. Fotíme-li takzvaně z ruky, lze doporučit překrytí alespoň 40%, protože je téměř jisté, že s fotoaparátem pohneme a snímky nebudou dobře navazovat. Při použití běžného stativu může být překrytí menší a s panoramatickou hlavou si můžeme dovolit třeba i jen 20% překrytí. Ovšem velmi záleží na prvních dvou faktorech. Uvedli jsme si tedy tři základní faktory, podle kterých bychom měli při fotografování panoramat volit míru překrytí podkladových snímků. Působí-li výrazně všechny tři faktory dohromady, pak je výhodné překrývat snímky třeba i ze 70 % jejich délky (ve směru překrývání). Naopak fotíme-li s běžným stativem, objektivem o ekvivalentním ohnisku (vzhledem ke kinofilmu) např. 36 mm a komponujeme vzdálenou krajinu, poté je 30% překrytí naprosto postačující. Jak se vypořádat s pohybem při focení panoramatu Doposud jsme se věnovali klasickému fotografickému odvětví, a to panoramatu krajinářskému, městskému a podobně. Jenže v realitě se lze setkat se situací, kdy fotografujeme panoráma, ve kterém se vyskytuje pohyb. V následující kapitole si ukážeme, jak se s pohybem vypořádat a jak jej třeba i využít ve vlastní prospěch. Velmi lákavým tématem je například panoráma na dovolené - kdo by si nechtěl domů přivézt nějaké to panoráma oblíbené pláže. Zde ale narážíme na jeden základní problém - pohyblivé objekty jsou pro panoráma tak trochu potíž, protože s nej větší pravděpodobností budou při pořízení jednotlivých snímků na různých místech. Tip: Představme si situaci, kdy fotíme podkladové snímky pro panoráma nádvoří zámku a všude kolem chodí lidé. Je prakticky zaručené, že stejní lidé budou na více fotografiích, někde bude kousek ruky, na jiné fotce zase bude na okraji trčet kus hlavy. To by až tak nevadilo, ale potíž je v tom, že tyto okraje pak nelze do sebe spojit, protože na dalším snímku chybí protikus". Stejná situace je s výše zmíněným fotografování panoramatické pláže - vlny se mění prakticky neustále, a tak se může velmi snadno stát, že po spojení podkladových snímků bude na části panoramatu vlna najednou doslova useknutá a hned vedle bude na jiném místě (to jak se vlny posouvaly). Jediným možným způsobem, jak se tomuto problému vyhnout, je fotografovat podkladové snímky s opravdu velkým překrytím, které bude třeba i víc než 50%. Potom je velká šance, že při skládání snímků bude možné pohyb zamaskovat. Vyfotografovat expozičně správně jediný snímek není tak těžké oproti panoramatickým záběrům Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 51

36 Tip: Velmi zajímavé může být panoráma obsahující několikrát tentýž pohybující se objekt. Například člověk v chůzi může být na výsledném panoramatu třeba i pětkrát, když jej na každém podkladovém snímku zachytíme. To znamená, že pohyb lze v panoramatu využít třeba i ve vlastní prospěch, a to k experimentálním účelům. Mějte expozici plně pod kontrolou Téma expozice dostává v panoramatické fotografii další rozměr. V běžných situacích stačí exponovat správně jediný záběr a dílo je hotovo. Při fotografování podkladových snímků pro panoráma ale musí fotograf počítat s mnohem větším dynamickým rozsahem fotografované scény. Do záběru se mu dostává daleko větší úhel záběru, navíc každá fotografie musí být expozičně téměř stejná jako zbytek v sérii. V následující kapitole se budeme věnovat expozici v panoramatické fotografii. Ukážeme si, jak správně nastavit fotoaparát, jak expozici měřit a jak dosáhnout expozičně nejlepších výsledků. Také si uvedeme několik praktických tipů, které mohou pomoci i v těch nej náročnějších situacích. Záludnosti expozice v panoramatické fotografii Panoramatická fotografie se od té běžné odlišuje v tom, že zpravidla zabírá mnohem větší zorný úhel. A tudíž se musí fotograf panoramat potýkat s mnohem větším dynamickým rozsahem. To v praxi znamená, že ve výsledném panoramatickém záběru bude například vodní hladina zalitá slunečním svitem, tmavý les a velmi světlá obloha. To vše představuje takový kontrast, že jej běžný digitální fotoaparát nemusí být schopen zachytit, aniž by nedošlo k podexpozicím a přeexpozicím. První záludnost panoramatické fotografie z hlediska expozice tedy spočívá v tom, že je nutné se vypořádat s vysoce kontrastními scénami. Další výrazný rozdíl oproti běžnému fotografování je u panoramat v tom, že je nutné přemýšlet dopředu a celé panoráma si předem naplánovat. Uvažme situaci, kdy fotíme panoráma krajiny a je slunečné počasí. Běžný postup pro fotografování panoramat by byl následující: Kompozice prvního snímku a následné uzamknutí expozičních hodnot. ] Pořízení prvního snímku, posunutí kompozice a pořízení navazujícího snímku. Posunutí expozice a pořízení dalšího navazujícího snímku, atd. Občas fotografujeme expozičně velmi náročné scény, se kterými je potřeba se vypořádat (EXIF: 1/100 sec., f/14, ISO 320) 58 Panoramatická fotografie

37 IsKtD by vypadaly podkladové snímky pro panoráma, kdyby byly expoziční hodnoty nastavené jen podle prvního snímku vlevo - fotografie vpravo by byly zcela přesvětlené Řešením v tomto případě bylo naměřit expoziční údaje celoplošným měřením uprostřed budoucího panoramatu (tj. v prostředním snímku). Snímky vlevo tak budou tmavší (což vůbec nevadí) a zároveň ty vlevo nebudou tak přesvětlené Jenže tento postup je z hlediska expozice zcela chybný a bude s největší pravděpodobností vést k nekvalitním výsledkům. Proč? Protože expoziční hodnoty (tj. clonové číslo, čas závěrky a citlivost ISO) byly zvoleny pouze na základě prvního záběru v sérii, a ne na základě měření celé scény, kterou fotograf plánoval zachytit. Tip: Zkušený fotograf panoramat přemýšlí dopředu a nejprve si naplánuje, jak bude výsledné panoráma vypadat. V duchu (nebo s okem na hledáčku) si projede celou scénu, kterou chce fotit, a stanoví si, kde.bude panoráma začínat a kde končit. To je první základní krok, který je potřeba vždy před fotografováním panoramatu uskutečnit Třetí záludnost panoramatické fotografie je v tom, že důležitost konkrétních objektů se může zdát při focení podkladových snímků větší, než ve výsledku bude. Fotografuje- Kapitoia 3 - Fotografujeme podkladové snímky 59

38 me-li například krajinu s kostelíkem, tak pro nás bude logicky kostelík důležitou součástí panoramatu a budeme mu tudíž přikládat i velkou expoziční důležitost. Jinak řečeno, budeme expozici upravovat tak, aby kostelík nebyl příliš přesvětlený nebo naopak příliš tmavý. Jenže na výsledném panoramatickém záběru se kostelík vzhledem k šíři záběru výrazně zmenší a bude spíše doplňkovou částí celkového záběru. A kvůli nakonec nevýraznému kostelíku jsme třeba i obětovali přeexponovanou oblohu, což ve výsledku bylo zcela zbytečné. Nyní jsme si uvedli několik nej důležitějších záludností, které číhají na fotografa panoramat na každém kroku. Dále si ukážeme, jak se nejlépe s těmito nešvary vypořádat. Všechny pokročilé digitální fotoaparáty dokáží zobrazit použité expoziční údaje, resp. poukázat na přeexpozici nebo podexpozici v případě plně manuálního režimu Výběr vhodných expozičních hodnot je u panoramatických fotografií vždy otázkou kompromisu - každá podkladová fotografie by samostatně vyžadovala odlišné expoziční nastavení. V tomto případě bylo ideální použít 1/125 sekundy jako čas pro všechny podkladové snímky (při dané cloně f 6.3 a IS 0 100). 60 Panoramatická fotografie

39 Proč a jak měřit expozici V předchozím textu jsme si představili nej větší záludnosti, se kterými se musí fotograf panoramat dnes a denně potýkat. T e ď si naopak vysvětlíme, pomocí jakých technik a triků se s těmito záludnostmi vypořádat. Ukážeme si, jak nejlépe měřit expozici, a vysvětlíme si, proč je ideální vnímat panoráma jako ednolitý celek. Všechny výše uvedené expoziční obtížnosti panoramatické fotografie se v praxi různě prolínají a ve většině situací působí zároveň. Málokdy se stane, že by kontrast celého plánovaného panoramatu byl tak běžný, jako kontrast jedné jediné fotografie v panoramatu. Proto je potřeba na panoráma nahlížet jako na celek - z hlediska expozice nelze panoráma hodnotit na základě jedné jediné fotografie ze série. Proto je v praxi velmi výhodné postupovat následovně: Prohlédnutí fotografované scény pouhýma očima a předběžné zhodnocení situace (hlavně kontrastu). Rozhodnutí, kde bude budoucí panoráma začínat a kde končit (tj. rozmezí podkladových fotografií). Pomocí expozimetru fotoaparátu vytvoření přehledu o expozičních hodnotách v různých částech budoucího panoramatu. Třetí bod je v tuto chvíli asi tím nej důležitějším, takže se mu budeme nyní v následujících odstavcích věnovat. Každý digitální fotoaparát má vestavěný expozimetr. Odlišný ale bývá způsob, kterým dává expozimetr informace fotografovi. Jednoduché automatické fotoaparáty často neukazují expoziční hodnoty, a tak je uživatel odkázán na režim panoráma (to v tom lepším případě). V horším případě není fotoaparát vybaven ani režimem panoráma, takže je odkázán na úplnou automatiku. Potom je potíž při skládání, protože jednotlivé podkladové snímky jsou různě exponované (světlé, tmavé). Většina dnes dostupných digitálních fotoaparátů je ale vybavena manuálním režimem fotografování, a tudíž i na displeji nebo v hledáčku zobrazuje naměřené expoziční hodnoty Expozimetr fotoaparátu komunikuje s fotografem tak, že v automatickém režimu po namíření na libovolnou scénu zobrazí na displeji nebo v hledáčku doporučený čas expozice a vhodné clonové číslo. V manuálním režimu fotoaparát zpravidla poukazuje na případné podexpozice nebo přeexpozice (pokud jsou nastavené hodnoty času závěrky a clony odlišné od těch, které doporučuje expozimetr). Nyní jsme došli k závěru, že pomocí expozimetru fotoaparátu lze nastavit takové manuální hodnoty, které budou vhodné pro danou konkrétní scénu (protože je doporučila automatika). Jenže automatika není všemocná a často se může mýlit. Navíc je zásadně důležité to, jakým způsobem expozimetr Bodové měření expozice bere v úvahu jen oblast uvnitř kruhového zaméřovacího obrazce, což může být v mnoha situacích zavádějící - v tomto případě by bodové měření zvolilo expoziční hodnoty na základě jasu oblohy a snímek by byl silně podexponovaný Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky

40 hodnoty měří. Existuje totiž hned několik režimů měření, kterými jsou všeobecně fotoaparáty vybaveny: Bodové měření: bere v úvahu jen velmi malou část ze záběru, například jen 3 % z celé plochy. Celoplošné měření: je opakem k měření bodovému, protože bere v úvahu celou plochu záběru. Celoplošné měření se zdůrazněným středem: kompromis mezi dvěma předchozími způsoby, bere v úvahu celou plochu záběru, ale větší důraz dává na středovou část. Tip: Nyní je již zcela jasné, proč záleží na režimu měření expozice. Namíříme-li střed při bodovém měření na sluncem osvětlenou část domu, bude expozimetr ukazovat naprosto odlišné hodnoty, než kdybychom namířili středovou část plochy záběru na tu část domu, která je ve stínu. Pro panoramatické účely je vhodné nejprve získat všeobecný přehled o fotografované scéně pomocí celoplošného měření. To nám zaručí ve většině případů správné expoziční hodnoty, a.navíc když projedeme budoucí panoráma z jednoho konce na druhý, můžeme si udělat přehled o hodnotách expozice a clony, které budeme pravděpodobně nastavovat. Často se ale vyplatí naměřit si expoziční časy i bodovým měřením. Konkrétně se jedná o takové situace, kdy je v záběru něco velmi důležitého a oproti okolí odlišně osvětleného. Může se jednat například o panoráma kostelní věže (vertikální panoráma), kde chceme, aby věž byla správně exponovaná a můžeme si dovolit oblohu mírně přeexponovat. Tip: Bodové měření expozice tak slouží jako způsob pro zjištění doplňkových informací, které mohou mít velký vliv. Díky bodovému měření můžeme upravit hodnoty, které jsme získali měřením celoplošným, a tím můžeme dosáhnout lepších výsledků. Ve většině případů tak primárně zjišťujeme expoziční hodnoty pomocí celoplošného měření. Prakticky postupujeme tak, že prohlédneme naměřené expoziční hodnoty pro jednotlivé části budoucího panoramatu a zvolíme střední cestu. Je potřeba si uvědomit, že fotografování panoramat je z hlediska expozice téměř vždy kompromisní. Jak jsme si již několikrát zdůraznili, expoziční hodnoty musí být pro všechny podkladové snímky téměř stejné. Proto je nutné volit expoziční hodnoty opatrně tak, aby co nejlépe vyhovovaly co nejvíce scénám budoucího panoramatu. Celoplošné měření bere v úvahu jasy a stíny v celé ploše snímku, což je v praxi často nejlepší Tip: Uvažme situaci, kdy fotíme panoráma krajiny a část budoucího panoramatu zabírá doceía tmavý les, většinu tvoří středně nasvícená tráva a u okraje se třpytí rybník, od kterého se odráží sluneční svit; k tom u všemu proužek oblačné oblohy. Naměřené expoziční hodnoty jsou pří ISO 100 a zvolené cloně f 5.6 1/125 pro les, 1/200 pro trávu a 1/320 pro rybník (to vše při použití celoplošného měření); pro oblohu vychází 1/400. Panoramatická fotografie

41 fmoiráma fotografované proti slunci vyžaduje pečlivé nastavení expozičních hodnot (zdef 8,1/250, IS 0 100) Díky posunu 1/3EV mezi snímky lze fotit i velmi kontrastní panoramata Vhodným kompromisem pak může být při ISO 100 a cloně f 5.6 hodnota závěrky 1/250. Les bude podexponovaný o 2/3EV, což příliš vadit nebude, tráva bude podexponovaná o 1/3EV a rybník bude mírně přeexponovaný, o 1/3EV. Obloha bude mírně světlejší, protože bude přeexponovaná o 2/3EV. Vždy to ale záleží na konkrétní situaci. Z hlediska volby vhodných expozičních hodnot je tedy panoramatická fotografie otázkou kompromisu. Zpravidla se větší důraz klade na to, aby nedošlo k totální přeexpozici (takzvané přepálené plochy), protože ty jsou z hlediska technické kvality většinou nepřípustné. Proto je často lepší zvolit podexpozici než výraznou přeexpozici. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 6 3

42 Jak vyřešit příliš vysoký kontrast V praxi se při fotografování panoramat velmi snadno dostáváme do situace, kdy kontrast celého budoucího panoramatu je velmi vysoký. Výsledný širokoúhlý záběr pak obsahuje velmi tmavé a naopak velmi světlé části, což není zrovna ideální. Typickým příkladem je krajinářské panoráma, kdy se do záběru dostává slunce. Nejprve jsou expoziční hodnoty běžné, ale čím víc se kompozicí přibližujeme slunečnímu kotouči, tím kratší je expozice, a to dost výrazně. I tyto situace lze řešit - existuje totiž následující trik, který lze aplikovat ve všech situacích, kdy se expoziční hodnoty postupně výrazně mění. Doposud jsme uvažovali pravidlo, že expoziční hodnoty musí být pro všechny podkladové snímk stejné (aby je šlo poté složit bez viditelných přechodů). To ale není zcela přesně nutné. Jednotlivé podkladové snímky v sérii se od sebe mohou lišit o 1/3EV a stále bude možné je snadno poskládat do panoramatického záběru. Zní to sice nevýznamně, ale uvažme to, že panoráma skládající se například z 9 snímků se může ve výsledku pohybovat v rozmezí 3EV. Jinak řečeno, díky posune 1/3EV u každého podkladového snímku se mohou krajní fotografie panoramatu lišit až o 3EV, což je dost velký rozdíl na to, aby vyrovnal výrazné jasové rozdíly. Pro naměření expozičních hodnot vychází nejlépe středová část panoramatu (EXIF: 1/250 sec., f/5.6, ISO 200) 64 Panoramatická fotografie

43 Díky HDR technice bylo možné zachovat alespoň nějakou kresbu v oblasti oken - baldachýnový salón zámku v Českém Krumlově Tip: V praxi tento 1/3EV posun mezi jednotlivými snímky může znamenat, že první snímek tmavé části panoramatu může být pořízen při 1/125 sekundy. Zatímco poslední (devátý) krajní snímek obsahující například sluneční kotouč může být pořízen při 1/1000 sekundy, což je výrazný rozdíl. Postup měření expozice v praxi V předchozích kapitolách jsme si vysvětlili, k čemu je dobré používat měření expozice v panoramatické fotografii, a také jsme poukázali na trik, kterým lze vyřešit příliš velký kontrast. Nyní si krok za krokem na praktickém příkladu uvedeme, jaký je vhodný postup při měření a nastavování expozice při pořizování podkladových snímků pro panoráma. Uvažme pro následujících několik odstavců příklad, kdy fotografujeme panoráma města z vyhlídkové věže. Většinu budoucího panoramatu zabírají domy a jejich střechy, nad nimi bude pruh jasné modré oblohy a v pravé části se panoráma výrazně přiblíží slunečnímu kotouči. Postup pro vytvoření takového panoramatu bude následující. Nejprve ze všeho si prohlédneme celou scénu a ujasníme si, kde by mělo panoráma začínat a končit. Spolu s tímto rozhodnutím si určíme též směr, ve kterém budeme panoráma snímat (například ze zvyku zleva doprava). Nyní, když víme, co vše bude panoráma obsahovat, můžeme přejít k prvotnímu měření expozice. Nastavíme na fotoaparátu manuální režim (označený M) a vybereme si takovou část budoucího panoramatu, která je od oka středně osvětlená (není ani příliš světlá, ani příliš tmavá). V našem příkladu to bude zhruba prostředek budoucího panoramatu - v něm se nevyskytují žádné světelné extrémy Namíříme tedy fotoaparát do tohoto místa s takovou úrovní zoomu, která odpovídá budoucímu záběru panoramatu. Poté dle informací z expozimetru fotoaparátu nastavíme takovou kombinaci clony a expozice, aby vyhovovala naměřeným hodnotám. Citlivost ISO necháme na nízké hodnotě 100 a pro vyšší hloubku ostrosti vybereme clonu f 5.6. Vychází tedy čas 1/320 sekundy. S tímto nastavením (a okem stále na hledáčku či displeji) projedeme doleva i doprava celý záběr budoucího panoramatu a sledujeme, jak průběžně reaguje expozimetr. Tj. zatím nic nefotíme, pouze pohybujeme fotoaparátem po ostatních částech budoucího panoramatu a sledujeme, jestli fotoaparát hlásí přeexpozice nebo naopak podexpozice. Podle toho upravíme nastavený čas závěrky, abychom se dostali do pomyslné- Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 65

44 ho středu mezi přeexpozicí a podexpozicí v ostatních částech panoramatu. Tuto získanou hodnotu ještě můžeme upravit na základě bodového měření expozice na důležitých objektech, které jsou kontrastně nasvícené. V našem případě to není potřeba, protože v záběru není nic plošně malého a zároveň z hlediska expozice velmi důležitého (mohla by to být možná věž zhruba uprostřed). Se získanými expozičními hodnotami, které jsou v režimu M nastavené, začínáme fotografovat podkladové snímky pro panoráma. Fotíme jednotlivé podkladové snímky s předem zvoleným směrem zleva doprava, a jelikož se pravá část panoramatu velmi blíží slunečnímu kotouči, posunujeme čas závěrky u každé další fotografie o 1/3EV. Díky tomu není pravá část panoramatu tolik přesvětlená. Používáme HDR techniku Fotograf panoramat se často potýká se situací, kdy fotografuje velmi kontrastní výjevy, tudíž vznikají nepěkné přepaly nebo naopak zcela černé (podexponované) plochy. Typickým příkladem je panoráma interiéru, který je relativně tmavý, a nesrovnatelně jasnějších oken, kterými dovnitř vniká světlo. Za normálních okolností by byl interiér exponovaný správně a okna naprosto přepálená (bílé plochy). I to lze ale řešit, konkrétně za pomoci takzvané HDR techniky fotografování. HDR je zkratka z anglického pojmu High Dynamic Range, což v překladu znamená vysoký dynamický rozsah. Takzvané HDR fotografie jsou potom logicky takové, které se vyznačují zaznamenáním vysoce kontrastních scén, aniž by na nich byly přepaly nebo podexponovaná místa. Není k tomu potřeba První snímek exponovaný dle interiéru Druhý snímek exponovaný dle světla z okna f e rdf. srímek vznikl složením z předchozích dvou 66 Panoramatická fotografie

45 žádné speciální vybavení - HDR není nová technologie, ale metoda (tedy způsob) vytváření fotografií. Celý trik spočívá v tom, že tentýž výjev vyfotografujeme několikrát za sebou při různých expozicích, které vyhovují různě nasvíceným částem, a poté tyto fotografie složíme přes sebe. Přesněji řečeno z každé jednotlivé fotografie použijeme tu část, na kterou jsme exponovali, a výsledně tak přes sebe naskládáme v editoru jednotlivé vrstvy, až vznikne HDR fotografie. Tip: Celý princip lze přirovnat k několika průhledným fóliím, které obsahují vždy jen část obrázku. Když je všechny přeložíme přes sebe, vznikne obraz. Proto může být výsledná fotografie bez přeexpozic a podexpozic. K tomu je ale zapotřebí stativ, aby se fotografie řádně překrývaly. Pro účely vytváření panoramat se HDR technika může hodit právě v té situaci, kdy fotíme vysoce kontrastní scény. Vraťme se k příkladu s interiérem a velmi jasným oknem. Postup bude zcela stejný, jako když běžně fotíme podkladové snímky pro panoráma - až na ten rozdíl, že okno vyfotografujeme dvakrát. Jednou při stejných expozičních hodnotách, jako celý zbytek panoramatu, a podruhé při kratší expozici, která bude vyhovovat světlosti okna. K tomu poslouží právě bodové měření expozice. Při skládání podkladových snímků do panoramatu pak přes záběr s oknem přeložíme druhý záběr exponovaný dle světlosti okna a pomocí editoru fotografií zajistíme, aby se z druhého snímku zobrazilo jen správně exponované okno. Vše kolem okna bude zobrazeno z ostatních, běžných snímků. Díky tomu vznikne takzvané HDR panoráma, které nebude obsahovat' přepaly ani podexpozice. Tip: Celý postup lze zjednodušeně přirovnat k situaci, kdy fotíme portrét v krajině a osoba má příliš jasný obličej. Vyfotíme ji tedy ještě jednou s kratší expozicí, takže obličej je již správně exponovaný. Poté z druhé fotografie vyřízneme pouze obličej a nalepíme jej na první původní fotografii. Výsledkem je správně exponovaná krajina i obličej. Bodové měření nemusí být přesné Doposud jsme bodové měření expozice uvažovali jako nástroj pro zpřesnění expozice pro podkladové snímky panoramatu. Jenže bodové měření dokáže být také pěkně záludné a nemusí vždy přinést relevantní informace o expozici. Proto je potřeba jej používat obezřetně - jak na to si vysvětlíme v této kapitole. Expozimetr fotoaparátu pracuje tak, že vnímá pouze jasy a stíny - nerozlišuje tedy, jestli objekt, na který míří, je zdroj světla (např. lampa) nebo naopak tmavá matná zed. V praxi bude bodový expozimetr vždy doporučovat takové expoziční hodnoty, při kterých vyjde zaměřený objekt na fotografii středně šedý - a to bez rozdílu jeho původního jasu. To ale může vést k velmi zavádějícím výsledkům, protože například je normální, že odlesk slunečního svitu od hladiny vody bude na snímku velmi světlý a naopak že stín bude tmavý. Potíž je v tom, že expozimetr neví, na co jím míříme a netuší, jestli je to barevné světlo, nebo tmavý stín. Bere všechno jedním měřítkem a pro vše bude doporučovat takovou expozici, že to vyjde středně šedé. Proto je potřeba v praxi přizpůsobit hodnoty naměřené bodovým měřením realitě. Když zaměřujeme v realitě světlý objekt, potom bude potřeba nastavit delší čas expozice (než doporučuje bodový expozimetr), aby i na fotografii byl objekt světlý. Naopak měříme-li bodovým expozimetrem tmavý matný povrch, bude potřeba expozici výrazně zkrátit, aby i na fotografii byl tento povrch tmavý. Tip: Celou tuto problematiku s bodovým měřením expozice lze přirovnat k automatickému vyvážení bílé. Když fotoaparát namíříme na modrou zeď a pořídíme fotografii, tak se fotoaparát bude snažit, aby celá plocha byla spíše šedá než modrá, protože on netuší, že míříme na barevný povrch (vidí černobíle). Při používání bodového měření expozice je tedy potřeba brát zřetel na jasově extrémní plochy. Při jejich měření je nutné mírnit expozimetr a vždy expoziční hodnoty posunout do méně extrémních čísel. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky

46 Jak zvýšit úhel záběru při fotografování panoramat V panoramatické fotografii se obvykle snažíme o zachycení širokoúhlého pohledu na krajinu, město, interiér nebo cokoliv jiného. Není tomu tak samozřejmě vždy, ale někdy je snahou fotografa zachytit danou scénu ve velmi širokoúhlém pohledu, který může být třeba i 360. V následující kapitole si ukážeme, jak tvořit širokoúhlá panoramata, aniž by z nich byly nevzhledné nudle c. Vysvětlíme si totiž jednoduchý trik, díky kterému zvýšíme úhel záběru při fotografování. Nebudeme k tomu potřebovat žádné další vybavení - postačí nám pouze fotoaparát. Fotografujeme na výšku Celá podstata metody zvyšování úhlu záběru je prakticky prozrazena v názvu této kapitoly. Nejedná se totiž o nic jiného, než o fotografování podkladových snímků pro panoráma ve vertikální orientaci. V praxi se říká, že fotografujeme na výšku. Když fotografujeme horizontální (vodorovné) panoráma, tak nejsme prakticky omezeni šíří záběru - můžeme vytvořit třeba i takové panoráma, které zachytí vše kolem nás dokola. Problém takových panoramat je ale jejich velmi malá výška - jsou to často nevzhledné nudle. Fotograf panoramat tedy není omezen šíří záběru v tom směru, v jakém bude podkladové snímky vedle sebe skládat (nejčastěji v horizontálním směru). Když uvážíme tuto myšlenku, tak dojdeme logicky k závěru, že je možné otočit foto- Panoráma složené z fotografií pořízených klasicky na šířku 68 Panoramatická fotografie

47 aparát na výšku a tím zvětšit vertikální (svislý) zorný úhel budoucího panoráma. Princip fotografování podkladových snímků pro panoráma e tudíž stále stejný - jen s tím rozdílem, že máme fotoaparát otočený na výšku. Takto pořízené podkladové snímky pak budeme spojovat v jejich delší straně. Tip: Výsledkem této metody je v praxi to, že panoráma není tak nízké a více se do něj nakonec vejde. Druhou stranou mince je ale fakt, že je potřeba pořídit více podkladových snímků (když fotoaparát otočíme na výšku, tak nemá v horizontálním směru takový záběr). Je to ale velmi výhodná technika, kterou lze vřele doporučit tam, kde potřebujeme zvětšit zorný úhel panoramatu ve svislém směru. : inoráma stejné části Českého Krumlova složené z fotografií pořízených na výšku Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 69

48 Tentýž princip lze uplatnit při fotografování svislého panoramatu (například věže kostela). Tam budeme naopak orientovat fotoaparát na šířku a podkladové snímky spojovat opět na jejich delší straně. Tak vznikne svislé panoráma s větším horizontálním úhlem záběru. Přemýšlejte dopředu, co budete fotit Fotografování panoramat není v praxi tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jen je potřeba si vžít některé důležité postupy a triky, které nám pomohou dosáhnout uspokojivých výsledků. Mezi ně patří i metoda rozvržení panoramatu nanečisto. Není v tom nic složitého - prostě jde jen o to, pomyslně si promyslet, co vše bude panoráma obsahovat. V následující kapitole si ukážeme, proč je důležité si panoráma předem rozvrhnout a jak to realizovat v praxi. Při fotografování panoramat je velmi snadné dostat se do situace, kdy fotíme podkladové snímky jeden za druhým a najednou máme v záběru kopec s kostelíkem a on se tam nevejde, protože je moc vysoko. Ne, že by kostelík byl sám o sobě příliš vysoko, potíž je v tom, že jsme začali fotit podkladové snímky pro panoráma bez rozmyslu s příliš nízko orientovaným úhlem záběru. A v průběhu focení podkladových snímků je již pozdě na to, řešit úhel záběru fotoaparátu - ten musí zůstat při horizontálním panoramatu stejný. Jinak řečeno, v průběhu fotografování podkladových snímků si nesmíme dovolit namířit fotoaparát najednou o kus výše, než u všech ostatních snímků v sérii. Vzniklo by tak velmi netradiční panoráma, které by buď obsahovalo velký schod, anebo bychom jej museli velmi oříznout (takže by vznikla nevzhledná nudle). Tip: V oblasti fotografie se fantazii meze nekladou, takže lze vesele experimentovat a skládat panoramata se schody. Může to přinést i nečekaně zajímavé výsledky. Ovšem v tradičním pojetí panoramatické fotografie jsou tyto schody a přechody nepřípustné. Abychom se vyhnuli výše uvedenému případu (s kostelíkem, který se nevejde do záběru), je potřeba si panoráma předem rozvrhnout. V praxi lze použít následující pravidlo: horní hrana panoramatu by měla být alespoň tak vysoko, jak vysoko je nejvyšší objekt, který chceme v panoramatickém záběru mít. A naopak platí, že spodní hrana panoramatu by měla být alespoň tak nízko, jak nízko je nej nižší objekt, který chceme zachytit. Při nenaplánování panoramatu se do záběru nemusí vejít například strom 70 Panoramatická fotografie

49 To v praxi znamená, že si v hledáčku nebo displeji fotoaparátu zaměříme nej vyšší/nej nižší objekt, který nechceme v záběru uříznout, a poté posuneme kompozici na výchozí místo, aniž bychom fotoaparátem pohnuli nahoru či dolu (platí při horizontálním panoramatu). Tip: Celé to zní složitě, aleje to otázka pěti sekund. Nastavíme :r na objektivu ohnisko (zoom) a poté jen namíříme na nejvyšší horu s kostelíkem (tak aby byl u horního okraje) a posuneme doleva fotoaparát do jeho výchozí pozice (na první podkladový snímek). Poté již fotografujeme zleva doprava - a až dojdeme <e kostelíku, máme zaručeno, že se do záběru pohodlně vede. Výše popisovaná metoda je velmi úzce propojena s tématikou kompozice, které se budeme podrobně věnovat v následující kapitole. Ovládněte umění kompozice panoramatu Kompozice je ve fotografii všeobecně alfou a omegou, protože na ní přímo závisí kvalita fotografií. Stejné je to i u panoramatické fotografie. Dobře zvolená kompozice je v případě panoramatických záběrů primárním předpokladem pro kvalitní výsledky. V následující kapitole si proto kompozici detailně probereme a ukážeme si mnoho praktických příkladů toho, jak by kompozice měla a naopak neměla vypadat. Co je kompozice Když je ve fotografii řeč o kompozici, tak se tím myslí způsob rozvržení jednotlivých objektů na fotografii. Mluví-li někdo o špatné kompozici, potom je fotografie nějakým způsobem neesteticky rozvržená - například na portrétu chybí kus ruky, v krajině je nakřivo horizont, nebo je fotografie celkově jinak nerovnoměrná. Naopak dobrá kompozice se vyznačuje tím, že je příjemná a přirozená pro lidské oko, vytváří dojem harmonie a rovnováhy. Otázkou samozřejmě je, jak dobré kompozice dosáhnout - touto otázkou se zabývali malíři již před mnoha staletími, a tak můžeme z jejich zkušeností čerpat dodnes i v oblasti fotografie. Existuje tedy několik pravidel a postupů, které lze s úspěchem aplikovat i v panoramatické fotografii. Nyní si ty nej důležitější postupy na praktických ukázkách vysvětlíme. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 71

50 Vhodná kompozice je klíčem k úspěchu Pravidlo třetin Asi nej důležitější pravidlo v oblasti kompozice fotografií je takzvané pravidlo třetin. To nám říká, že hlavní motivy by měly být umístěné mimo střed a úplný okraj fotografie. Přesněji řečeno by měly být umístěny na průsečících přímek, které dělí obraz na třetiny. V praxi je to velmi jednoduché - stačí si pomyslně rozdělit fotografii mřížkou, která se skládá ze čtyř přímek (dvou svislých a dvou vodorovných). Tato mřížka rozdělí fotografii na devět částí a kolem jejího středu vzniknou čtyři klíčové průsečíky. Tyto průsečíky jsou klíčové proto, že určují umístění důležitých motivů na fotografii. Totéž platí například i pro plošně rozlehlejší motivy - například horizont by měl být umístěn v jedné ze třetin výšky fotografie (ne uprostřed). Jelikož tyto přímky dělí fotografii vždy na tři pruhy (tři vodorovné a tři svislé), nazývá se toto pravidlo takzvaným pravidlem třetin. V panoramatické fotografii je velmi účelné toto pravidlo dodržovat. Nevzhledně a nerovnovážně působí panoráma, na kterém je krajina a v samotném pravém či levém okraji je umístěn hlavní motiv. Daleko přirozeněji, více vyváženě a celkově lépe vypadá, když je hlavní motiv umístěn v průsečíku některých z přímek, které dělí panoráma na třetiny. Opačným extrémem je umístění hlavního motivu doprostřed. To zpravidla v panoramatické fotografii nepůsobí vůbec dobře. Středová kompozice bývá velmi nudná, strnulá a nezajímavá. Stačí hlavní motiv posunout mírně na jednu stranu, 78 Panoramatická fotografie

51 nahoru či dolů a přirozená líbivost panoramatu se výrazně zvýší. V terénu je proto výhodné rozvrhnout panoráma tak, aby hlavní motivy (budovy, blízké stromy a celkově výrazné a plošně velké objekty) nebyly natěsnaně u jednoho okraje nebo naopak nebyly uprostřed. Tip: V praxi může být relativně obtížné aplikovat toto pravidlo, crotože ne vždy má fotograf přístup k místům, odkud by byla <ompozice nejlepší. Z praktických zkušeností vyplývá, že pra-,'dlo třetin je v panoramatické fotografii důležité dodržovat hlavně ve vodorovném (podélném) směru. V praxi totiž nevadí, že je horizont uprostřed - hlavně, když je například budova umístěna v jedné z pomyslných svislých přímek rozdělujících oanoráma v jeho šíři na třetiny. Pravidlo třetin rozděluje snímek na 9 ste- jných částí Stejně tak lze pravidlo třetin aplikovat na panoráma Z tohoto praktického tipu vyplývá, že při fotografování panoramat je důležité dát větší důraz na umístění hlavních objektů ve smyslu vodorovném, tj. ani ne doprostřed a ani ne příliš doleva či doprava. Jelikož jsou panoramata často podlouhlého formátu, tak se vertikální (svislé) vystředění vcelku ztratí, ale naopak vodorovné vystředění je doslova nežádoucí. Linie vede lidské oko Lidé nahlížejí na fotografie velmi podobně jako na blok textu - čtou je pomyslně zleva doprava a shora dolů. Je to fakt ověřený nejen teoreticky, ale i prakticky, a tak se na něj lze i v panoramatické fotografii spolehnout. Dalším v praxi ověřeným faktem je, že lidské oko se velmi lehce a rádo nechá vést po fotografii určitou linií nebo více liniemi. Právě pomocí linie, která se táhne fotografií, lze provést člověka po celé její ploše a také prostorové hloubce a na pozorovatele to zanechá velmi příjemný dojem. Ten totiž nemusí hledat způsob, jakým fotografii číst - my mu pomocí jednoduché linie tento způsob ke čtení poskytneme. Vyhneme se tak situaci, kdy člověk těká očima z jednoho místa snímku na druhé a přemýšlí, co kde vlastně je. Pomocí jednoduché linie lze tudíž i v panoramatu vytvořit velmi silný a příjemný efekt čtivosti a líbivosti. Jak ale v praxi zařídit takovou linii na panoramatické fotografii? Možností je mnoho a často se přímo samy nabízí - jako linie vedoucí panoramatem mohou posloužit silnice, cesty, Vertikální panoráma řecké krajiny - klíčové prvky jsou umístěny dle pravidla třetin Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 79

52 Chodník vytvářející středové panoráma Horizont umístěný uprostřed panoramatu často nevytváří dobrý dojem 80 Panoramatická fotografie

53 pěšiny, předěly mezi pozemky, řeky a potoky, břehy a prakticky cokoliv dalšího. Fantazii se meze nekladou, takže jako linii lze použít opravdu téměř cokoliv. Tip: Linie v panoramatu samozřejmě nemusí vůbec být, je to jen možnost jak zlepšit jeho čitelnost. Pokud však uvidíte záběru nějakou cestu linoucí se do dáli, máte velkou pří- ežitost ozvláštnit takovou linií celé panoráma. Hloubka ostrosti pro zvýraznění popředí Při fotografování panoramat se obvykle s hloubkou ostrosti příliš nepracuje. Ve většině případů se nastaví vyšší clonové číslo (např. f 8) pro dosažení maximální ostrosti v celé prostorové hloubce fotografií a to bohatě stačí. Jenže se mohou vyskytnout situace, kdy máme v popředí panoramatického záběru nějaký výraznější motiv, který chceme oproti jeho pozadí zvýraznit. Potom je účelné zapracovat s clonovým číslem, a to následovně: Nízká clonová čísla znamenají malou hloubku ostrosti, díky čemuž lze objekt v popředí zvýraznit oproti jeho pozadí. Vysoká clonová čísla znamenají velkou hloubku ostrosti, díky čemuž lze mít pěkně ostré jak popředí, tak pozadí. Pro účely zvýraznění nějakého motivu v popředí použijeme nižší clonové číslo, např. f 2.8 a obdobně. Díky tomu bude hloubka ostrosti menší a pozadí se bude příjemně rozostřené. Motiv v popředí tak oproti svému pozadí dobře vynikne. Tip: Kriticky důležité je zaostřit přesně na hlavní motiv v popředí a ostření poté uzamknout (ideálně použít manuální ostření). Kdybychom tak neučinili, bylo by na každé zdrojové fotografii zaostřeno jinam - jednou na motiv v popředí a podruhé na pozadí, takže by to jednak nepřineslo žádný efekt, a navíc by bylo velmi obtížné takové fotografie skládat do panoramatu. Po ořezu zespod vypadá panoráma daleko přirozeněji Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové s n í m k y

54 Barokní jídelna zámku v Českém Krumlově: koberec vede llské oko, takže panoráma je příjemně čitelné (EXIF: 13 sec., f/10, ISO 250) Popředí a pozadí dodává prostorový dojem Fotografie jako taková je pouze dvojrozměrnou podobou reality, která má samozřejmě o jeden prostorový rozměr navíc, a to hloubku. Tu je na snímku často obtížné zachytit, protože chybí prostojový dojem. Lze to přirovnat asi k tomu, jako když zavřeme jedno oko a druhým se snažíme odhadnout vzdálenost, což bývá obtížné. Přesto ale existuje ve fotografické tvorbě několik postupů a triků, pomocí kterých lze fotografii dodat na prostorové hloubce. Prvním z těchto postupů může být v určitých případech použití malého clonového čísla, což jsme si vysvětlili v předchozí kapitole. Druhý trik pro zvýšení prostorového dojmu si ukážeme nyní. Představme si situaci, kdy fotíme z nějakého kopce krajinu a máme několik možností, jak komponovat zdrojové fotografie pro panoráma. První možností je udělat pár kroků dopředu a nafotit prakticky celé pozadí, tj. krajinu v dáli. Takový snímek může být působivý, ale v našem případě bude budit plochý dojem - lidské oko totiž uvidí pouze vzdálené pozadí a nedostane se mu informace o hloubce celého pohledu. Druhou možností je naopak udělat pár kroků zpět a pustit do záběru i část popředí, tj. například trochu křoví a trávy z místa, odkud fotíme. Takové panoráma bude působit daleko více prostorově, protože pozorovatel bude moci porovnat popředí a pozadí. Uvidí to, na co je zvyklý - různě vzdálená místa a tím si podvědomě vytvoří představu o hloubce prostoru mezi blízkým popředím a vzdáleným pozadím. 82 Panoramatická fotografie

55 Tip: V běžném panoramatu je nejčastější taková posloupnost, že blízké popředí je na fotografii nejníže a vzdálené pozadí je nejvýš. Vychází to z reality, kdy hledíme do prostoru z mírného nadhledu nad zemí a čím více zvedáme oči, tím hledíme do větších dálek. Tento velmi užitečný a v praxi často používaný postup lze úspěšně spojit s takzvaným pravidlem třetin, které jsme si vysvětlili o tři kapitoly dříve. Do spodní třetiny panoramatu potom umístíme nejbližší popředí, do prostřední třetiny pozadí a do nej vyšší třetiny zakomponujeme oblohu. V praxi samozřejmě není vůbec nutné toto pravidlo striktně používat - často se naopak vyplatí v rámci originality pravidla porušovat. Na druhou stranu je výše uvedený postup ověřený roky praxe a při jeho rozumném použití budou výsledkem vyvážené, harmonické a celkově dobře vypadající panoramatické fotografie. Panoráma zmenšuje výrazné motivy Panoramatická fotografie se od té běžné odlišuje nejen širším úhlem záběru, ale i tím, že zmenšuje motivy, které jsou původně dominantní. Je to vcelku logické a podobá se to fotografování velmi širokoúhlým objektivem. Snímky pořízené širokoúhlým objektivem logicky zmenšují motivy, které jsou v realitě výrazné a plošné obsáhlé. Je to logické - dominantní motiv zůstává plošně stále stejně velký, ale úhel záběru je větší. A tak je původně velký motiv v poměru k celému záběru na fotografii malý. Tatáž situace nastává i v panoramatické fotografii. Fotografuj eme-li například panoráma s kostelíkem, který je na jedné ze zdrojových fotografií velký a dominantní, tak na celkovém panoramatu se bude zdát daleko menší. Ne proto, že by objektiv zmenšoval, ale proto, že vzhledem k celkovému záběru je na panoramatu kostelík již nevýrazný. Linie pobřeží provádí oko diváka po celém panoramatu Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky

56 # Pěkné panoráma ze středomoří, ovšem bez prostorové hloubky (chybí popředí) Stejná krajina vyfotografovaná z větší vzdálenosti - popředí dodá prostorovost 84 Panoramatická fotografie

57 Tip: Efekt zmenšování dominantních motivů je tím větší, čím širokoúhlejší je panoráma. Čím víc budeme zvyšovat úhel záběru panoramatu, tím bude v poměru k jeho velikosti původně dominantní motiv menší a menší. Může se tak stát, že náš původní záměr mít v panoramatu výrazný kostelík se nezdaří kvůli velmi širokému úhlu záběru. Pro zmenšení výše popsaného efektu existuje asi jediné řešení, a to jít blíže k motivu, který chceme zachovat dominantní. Tím, že k němu před započetím fotografování půjdeme blíže, zvětšíme jeho plošnou velikost, a tak je větší šance, že i na panoramatu si zachová svou dominantní roli. Prostory zámku Jindřichův Hradec: rondel není na výsledném panoramatu tak dominantní, jako na jednotlivých fotografiích Tip: V praxi se vyplatí vyfotit objekt, který chceme zachovat dominantní, třeba i přes celou jednu zdrojovou fotografii. Záleží ale na konkrétní situaci, protože se nevyplatí to naopak přehnat - pak by bylo panoráma nevyvážené, protože by obsahovalo jeden dominantní motiv a jinak nic moc pozadí. Kam umístit horizont V klasické krajinářské panoramatické fotografii často vzniká otázka týkající se umístění horizontu. A to samozřejmě ve vertikálním (svislém) směru. V této kapitole si ukážeme, proč je výhodné dodržovat pravidlo třetin a proč je naopak dobré jej občas záměrně porušit. V kapitole o takzvaném pravidlu třetin jsme si vysvětlili, že hlavní motivy je vhodné na panoramatu umístit do průsečíků čtyř přímek, které dělí záběr na devět stejných částí. V případě horizontu a jeho umístění nás zajímají pouze a jenom přímky dvě, a to horizontální. Před započetím fotografování podkladových snímků pro panoráma je nutné si stanovit, do jaké výšky budoucího panoramatu chceme umístit horizont. Možností je hned několik a jejich vhodnost se liší dle konkrétní situace: Umístění horizontu do horní části panoramatu - v klasickém krajinářském panoramatu velmi časté řešení dodržující pravidlo třetin a pravidlo umístění popředí do spodní části záběru. Umístění horizontu doprostřed panoramatu - velmi netradiční a často nevzhledné řešení, které ale v konkrétních situacích (viz níže) může být atraktivní. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 85

58 Umístění horizontu do spodní části panoramatu - pro zvýraznění oblohy s kumulovitými oblaky. Druhý bod, týkající se umístění horizontu doprostřed, si tak trochu protiřečí. Mohou totiž nastat situace, kdy tento způsob zachycení panoramatu může být velmi zajímavý, ale i naopak velmi nevzhledný. Horizont uprostřed je velmi vhodné použít tehdy, když fotografujeme vodní plochu, ve které se zrcadlí například stromy a obloha. Horizontem se v tom případě myslí předěl mezi vodní plochou a pozadím. Tip: Fotografování zrcadlení ve vodních plochách je použitelné jen za bezvětří. Fouká-li vítr, jsou na hladině vlny, které nedovolí pořídit souvislý odraz. Ideální na panoramatická zrcadlení jsou stojaté vodní plochy: rybníky, jezera, horská jezírka, tůně apod. Slunce v záběru Při fotografování zdrojových snímků pro panoráma se často setkáme s tím, že se nám dostane slunce do záběru. V následující krátké kapitole si vysvětlíme, proč to může být problém a jak se s tím vypořádat. Fotíme-li například panoráma krajiny za jasného jarního dne, může se stát, že slunce, které není tak vysoko jako v létě, se nám dostane do záběru. Taková situace může v mnoha lidech vyvolat nejistotu a panoráma raději ukončí předčasně, aby se přímému fotografování do slunce vyhnuli. To ale není potřeba. Fotografování krajiny (s běžně širokoúhlým objektivem) přímo proti slunci není pro fotoaparát nebezpečné. Jediné na co je potřeba si dát pozor, je lidské oko - používáme-li optický hledáček, neměli bychom v něm hledět přímo proti slunci, Velmi širokoúhlé panoráma s klasicky umístěným horizontem v horní třetině 86 Panoramatická fotografie

59 Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 87

60 protože takový hledáček funguje prakticky jako lupa. Proto je při fotografování proti slunci výhodnější použít LCD displej. Otázkou ovšem je, jak dopadne fotografie pořízená přímo proti slunci. V drtivé většině případů bude fotografie v místech slunečního kotouče zcela přesvětlená, takže částečně ztratí na technické kvalitě. S tím se lze vypořádat pomocí následujících triků: Použít šedý neutrální přechodový filtr, který ztmaví horní část záběru (tudíž i sluneční zář). Zároveň použít vyšší clonové číslo (f 8 až f 13), díky čemuž se tolik neztratí kresba a je šance, že se vytvoří paprskovitý efekt. Samozřejmě je potřeba clonové číslo nastavit již před začátkem fotografování a ponechat jej v průběhu jednoho panoramatu stejné. Posunout expozici u zdrojové fotografie obsahující slunce v záběru o 1/3 až 2/3EV. V praxi se není potřeba obávat slunce v záběru - pokud s tím fotograf předem kalkuluje a připraví se na to, potom může výsledek být velmi zajímavý. Slunce v krajinářském panoramatu totiž může dodat chybějící lesk a zajímavost. Tip: Někdy se můžeme setkat dokonce s tím, že se pomocí pokročilých editorů fotografií (např. Gimp nebo Adobe Photoshop) do fotografií dodává umělé slunce. Vypadá to jako na hlavu postavené, ale často tato úprava dodá fotografii na zajímavosti. Proto není důvod se obávat slunce v záběru při fotografování panoramat. Podobná situace je i s měsícem při fotografování nočních a podvečerních panoramat. Měsíc dodá panoramatům přirozenou zajímavost, ale o tom si povíme v následující kapitole. Obloha v nočním panoramatu Panoramatická fotografie se netýká pouze klasické denní krajiny, interiérů a městské zástavby. Panoráma dokáže být velmi působivé, je-li pořízeno večer při západu slunce, nebo dokonce v noci. Konkrétně lze s velkým úspěchem fotit noční panoráma města, které je osvětleno pouličními lampami, projíždějícími automobily a dalšími druhy osvětlení. Slunce v záběru nemusí být zákonitě problém (EXIP. 1/125 sec., f/14, ISO 320, polarizační filtr) 88 Panoramatická fotografie

61 V této kapitole si ukážeme, proč a jak je důležitý stav oblohy z hlediska meteorologie při fotografování nočních městských panoramat. Uvažme praktický příklad, kdy fotografujeme večerní nebo noční panoráma města se zajímavou zástavbou. Nezáleží na tom, jedná-li se o kulturní dědictví UNESCO nebo průmyslovou čtvrť, která zaujme svou syrovostí. Jde především o to, bude-li na výsledném panoramatu vůbec noční obloha vidět a j aký bude mít vzhled. Kdo někdy fotil noční oblohu, ví, že je potřeba velmi dlouhých expozic, aby ji bylo možné zachytit. Městská zástavba ale bývá často dobře osvětlená, a tak se může stát, že místo zajímavé oblohy bude na panoramatu souvislý černý pruh - to zajisté nebude samo o sobě vypadat nijak pozoruhodně. Taková situace nastane, budeme-li fotit noční panoráma při zcela jasné, bezměsíčné obloze. Ta bude sama o sobě velmi tmavá a na panoramatu se nijak výrazně neprojeví. Naopak je-li obloha oblačná nebo alespoň polojasná či zatažená, bude se od mraků odrážet městské osvětlení, a tak bude obloha na panoramatu vykazovat jistou strukturu. A to je pro účely nočních panoramatických záběrů obvykle vhodné. Vertikální panoráma Českého Krumlova Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 89

62 90 Panoramatická fotografie

63 Tip: Díky dlouhým expozicím, které bude potřeba pro každou podkladovou fotografii zvolit (např. i 20 sekund), se oblaka na obloze zachytí jako šmouhy, což dodá panoramatu ještě zajímavější vzhled. I při naprostém bezvětří se oblaka mírně pohybují, a tak vytvoří při delších expozicích nevšední dynamické efekty. Ty budou tím větší, čím delší bude expozice a čím rychlejší bude pohyb mraků. Z předchozího tedy vyplývá, že je výhodné si počkat, až bude noční obloha obsahovat alespoň minimální oblačnost. Výsledek bude stát za to - panoráma bude daleko zajímavější. Stejné je to i s měsícem - nejenže dokáže nasvítit mraky, které pak budou zajímavější, ale navíc sám o sobě dodá nočnímu panoramatu na zajímavosti. Velmi dobře například vypadá, když je měsíc částečně ukrytý za oblačností, skrz kterou prosvítá. Tip: Stejně jako při fotografování slunce, tak i při snímání panorámatu s měsícem je vhodné použít vyšší clonové číslo pro získání paprskovitého efektu. Atraktivní paprsky se pak objeví u lamp pouličního osvětlení, což vypadá doslova nádherně. Nebojte se manuálního nastavení fotoaparátu Mnoho lidí vnímá manuální režim fotografování jako něco velmi složitého a pro laika nedostupného. Tyto pocity jsou částečně oprávněné, protože v manuálním režimu nás automatika nezachrání a vše je v naší režii. Na druhou stranu vyžaduje plně manuální režim pouze použít vestavěný expozimetr a nastavit hodnoty tak, jak nám radí automatika. V následující kapitole se budeme věnovat fotografování v manuálním režimu, protože je to režim životně nutný pro panoramatickou fotografii. Jak funguje manuální režim Vzhled každé fotografie je ovlivněn třemi základními parametry: clonové číslo (neboli clona), čas expozice (neboli čas závěrky), citlivost ISO. Tyto tři proměnné, které v manuálním režimu nastavuje sám fotograf, přímo ovlivňují, jak bude fotografie tmavá či světlá. Princip manuálního režimu je velmi jednoduchý: nastavit hlavně clonu a čas závěrky tak, aby to Řecký ostrov Samos Manuální režim umožňuje snímat kvalitní panoramata Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 91 *

64 vyhovovalo míře přirozeného osvětlení. To je vše, o nic víc tu nejde. Otázkou ale je, jak poznat, jaké hodnoty jsou pro které osvětlení vhodné. To nám napoví vestavěný expozimetr v každém digitálním fotoaparátu vybaveným manuálním režimem. Drtivá většina digitálních fotoaparátů v manuálním režimu ukazuje, jestli nastavené hodnoty vedou k příliš tmavé či příliš světlé fotografii. To expozimetr ukazuje zpravidla v místě, kde se zobrazuje ukazatel kompenzace expozice. Fotografujeme panoráma v manuálním režimu Před započetím snímání podkladových fotografií pro panoráma je potřeba nastavit buď režim panoráma (ten vše zařídí sám) nebo plně manuální režim. V takovém případě nastavujeme clonu a čas závěrky tak, aby fotografie vyšly dobře exponované. Pravděpodobně bude expozimetr ukazovat na stupnici kompenzace expozice hodnotu příliš vlevo nebo vpravo. To naznačuje příliš světlé či tmavé fotografie. Proto pohybujeme clonou anebo expozicí tak, aby se ukazatel dostal doprostřed stupnice. Poté máme jisto, že nastavené hodnoty odpovídají aktuální konkrétní situaci. Tip: Pokud se chcete za každou cenu vyhnout manuálnímu režimu, je tu ještě třetí možnost. Po pořízení první podkladové fotografie uzamknout expoziční hodnoty (většina fotoaparátů na to má samostatné tlačítko). První snímek po řídíte s automatikou a fotoaparátu poté zadáte, aby již expozici neměnil. Nevýhodou ovšem je, že nelze používat kompenzaci expozice pro případné postupné posuny ve světlosti a tmavosti různých částí panoramatu. Horizont by měl být rovný Častým nedostatkem panoramatických fotografií je kácející se horizont. To vyvolává dojem nerovnováhy a nestability, takže taková panoramata nevypadají vůbec dobře. Samozřejmě je řeč o případech, kdy panoráma zřetelně neodpovídá realitě. Něco jiného je, když je v záběru pozvolný kopec, který i na fotografii logicky bude šikmo. V této kapitole si vysvětlíme, v jakých situacích se na vodorovnost horizontu nejvíce zaměřit a jak v praxi jednoduše rovného horizontu dosáhnout. Externí vodováha zasunutá do sáněk blesku fotoaparátu Vodorovnost horizontu je u takovýchto panoramat naprostou nutností 98 Panoramatická fotografie

65 ^anoráma Lipnice nad Sázavou s tabákovým přechodovým filtrem (EXIF: 1/160 sec., f/7.1, ISO 400) Kdy dát největší pozor na horizont Při hodnocení horizontu je nutné vždy dle konkrétní situace odlišit, jedná-li se o horizont přirozeně šikmý nebo rovný. Podle toho je potřeba zachytit i realitu v panoramatu. Nejvíc záludné dokáží být takové motivy, na kterých je horizont (nebo alespoň jeho část) již od přírody rovný jako podle vodováhy. V praxi je to například fotografování vodních ploch, kde nedohlédneme na druhý břeh - typicky je to například na dovolené u moře. Fotografujeme-li panoráma, kde je na horizontu moře, musíme velmi dbát na to, abychom fotoaparát orientovali co nejvíc vodorovně a aby tudíž i každá podkladová fotografie pro panoráma obsahovala rovný horizont. Takové snímky se pak nejsnadněji skládají do panoramatu. Dalším typickým příkladem je krajinářské panoráma, které zabírá nížinu bez kopců a vyvýšenin, a tudíž by vypadalo velmi nepřirozeně, kdyby se celý horizont mírně nakláněl. Stejný pozor na rovný horizont je potřeba věnovat i v městském panoramatu, kde horizont zastupují budovy. Vypadalo by velmi nepřirozeně, kdyby se různá stavení na panoramatu kácela. Jak dosáhnout přesně rovného horizontu Nej jednodušší a zároveň asi jedinou metodou je použití stativu. A to ideálně takového stativu, který má v hlavě zabudovanou vodováhu. Ta zcela přesně určí, je-li fotoaparát orientován vodorovně nebo není. Tip: Některé digitální fotoaparáty mají funkci zabudované vodováhy. Na displeji fotoaparátu se zobrazí digitální vodováha, díky čemuž je stejně dobře možné fotit přesně rovný horizont. Další možností je použití externí vodováhy, kterou lze zasunout do sáněk pro blesk. Tyto externí vodováhy lze pořídit v každém větším obchodě s fotografickou technikou. Fotografujeme panoráma s filtry V panoramatické fotografii lze stejně jako v jiných fotografických tématech použít filtry. Ať už se jedná o filtr přechodový neutrální, přechodový tabákový nebo polarizační, výsledky mohou být velmi dobré. Správné použití fotografických filtrů dokáže panoráma velmi ozvláštnit a zlepšit jeho vzhled. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 9 9

66 Olymbos Panoráma pořízené s šedým neutrálním přechodovým filtrem Předpokladem pro zvýšení kvality panoramat pomocí filtrů je ale znalost jejich správného použití. Hlavně u polarizačního filtru je nutné dbát na konkrétní postupy, které si v této kapitole také uvedeme. Jaké konkrétní filtry pro panoráma V panoramatické fotografii lze s úspěchem použít především tyto fotografické filtry: přechodový v provedení šedý neutrální, přechodový v provedení tabákový, případně další barevné varianty, polarizační. Každý z výše uvedených filtrů přináší odlišné efekty, přičemž je lze mezi sebou různě kombinovat. Nyní si na praktických příkladech představíme, jaké efekty které filtry přináší. Přechodový filtr šedý neutrální Princip přechodového filtru spočívá v tom, že ovlivní pouze část zorného pole fotoaparátu. To v praxi znamená, že pomocí šedého neutrálního přechodového filtru lze ztmavit příliš světlou oblohu a zbytek snímku (pod horizontem) zůstane filtrem nedotčený. Šedý neutrální filtr má svůj název odvozený od toho, že je opravdu neutrálně šedý - nijak neovlivňuje barvy, pouze ztmavuje. Šedý neutrální přechodový filtr tak v praxi používáme pro ztmavení například oblohy, přičemž nedojde k žádnému ovlivnění barev. Při fotografování panoramat se často musíme potýkat s příliš světlou oblohou, která je na panoramatu nakonec bledá, nevýrazná, a tudíž nezajímavá. Pomocí šedého neutrálního přechodového filtru lze oblohu při snímání podkladových snímků ztmavit a tím dosáhnout lepšího výsledku. Tip: Šedý neutrální přechodový filtr lze použít ve specifických případech pouze pro jeden podkladový snímek z celé série. Takovým případem je již zmíněné fotografování proti slunci. Díky filtru se sluneční jas ztmaví a nedojde k takovému přepá- lení oblohy v místě slunce. Přechodový filtr tabákový, další zabarvení Dalším nejčastěji používaným filtrem v panoramatické fotografii je tabákový přechodový filtr. Ten vypadá zcela stejně 100 Panoramatická fotografie

67 Panoráma z boubínské rozhledny Polarizační filtr dokáže vytvořit nežádoucí efekty jako filtr šedý neutrální, ale s tím rozdílem, že je zabarvený do tabákové (cihlově hnědé) barvy. Tomuto zabarvení odpovídá i efekt, který má tabákový přechodový filtr na fotografie, tudíž i na panoráma. Nejenže ztmaví část zorného úhlu objektivu, ale stejnou část též tabákově zabarví. Výsledkem je panoráma, které tak trochu vypadá, jako by bylo pořízené při západu slunce. Záleží ale na tom, jak moc je filtr silný (jak hodně je zabarvený). Mezi další oblíbené barevné varianty přechodových filtrů patří například takzvaný Mauve filtr (fialově modrý), který slouží pro zvýraznění barevného tónu oblohy. Použitelné pro panoramatické účely jsou samozřejmě i další různě zabarvené přechodové filtry - záleží na vkusu fotografa a konkrétním fotografovaném tématu. Tip: Přechodové filtry lze v praxi používat zároveň - s úspěchem lze kombinovat šedý neutrální a tabákový přechodový filtr, čímž se efekt tabákového filtru ještě zvýrazní. Možné je i používat přechodové filtry tak, že každý otočíme opačně, tj. spodní část panoramatu bude zabarvená například do tabákové a horní část do mauve barvy. Sedy přechodový v kombinaci s tabákovým přechodovým filtrem Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 101

68 Polarizační filtr Použití polarizačního filtru v panoramatické fotografii může přinést velmi kvalitní, ale i velmi neuspokojivé výsledky. Záleží totiž na způsobu použití filtru a na konkrétní situaci. V této kapitole si vysvětlíme, jak polarizační filtr funguje, kdy a jak je vhodné jej použít a kdy je naopak lepší jej z objektivu sejmout. Polarizační filtr je všeobecně asi nejpoužívanější fotografický filtr. Jeho efekty jsou totiž počítačově nezastupitelné a navíc má velmi pozitivní účinky na kvalitu fotografií. Polarizační filtr totiž dokáže následující: Ztmavuje modrou oblohu, zvyšuje kontrast kumulovitých oblaků. Pokud obloha nezabírá velký úhel, lze polarizační filtr bez obav použít Při zmírnění účinku polarizačního filtru je obloha daleko rovnoměrnější 102 Panoramatická fotografie

69 .ednouzvýhod polarizačního filtru je možnost^vidět pod hladinu" Odstraňuje odlesky z nekovových povrchů (např. z listí stromů, trávy, pleti, atd.). Projasní zamlžený obzor v dáli. Dodá barvám jejich přirozenou sytost (díky odstranění odlesků). Celkově ztmavuje fotografie (filtr je tmavý). Výše uvedené účinky polarizačního filtru se ale neprojevují vždy stejně - záleží totiž především na dvou faktorech: Je-li slunečno nebo zataženo - při zatažené obloze je účinek filtru spíše minimální. V jakém směru vzhledem ke slunečnímu svitu fotografujeme. Fotíme-li ve směru nebo proti směru slunečního svitu, pak je účinek polarizačního filtru minimální. Naopak fotíme-li kolmo na sluneční svit, je účinek polarizačního filtru maximální. Z výše uvedeného již vyplývá nebezpečí použití polarizačního filtru v panoramatické fotografii. Většina běžných panoramat zabírá značný zorný úhel, a tak se účinek polarizačního filtru v různých částech panoramatu liší. Každá podkladová fotografie pro panoráma je fotografovaná v jiném úhlu vzhledem ke slunci, resp. směru slunečního svitu, a tak je účinek filtru na každém snímku odlišný. To v praxi vede k tomu, že část panoramatu vykazuje velmi tmavou oblohu (účinek filtru je velký) a část panoramatu má oblohu běžně světlou (účinek filtruje minimální). Výsledkem jsou tedy hlavně přechody mezi tmavou a světlou oblohou, což nevypadá dobře. Polarizační filtr je proto nutné používat obezřetně: Při jasném nebo polojasném počasí zmírníme účinek filtru jeho otočením do příslušné polohy. Fotografujeme-li velmi širokoúhlé panoráma ve slunečném počasí, je nejjistější filtr raději nepoužít vůbec nebo jej natočit tak, aby byl jeho účinek minimální. Fotografujeme-li panoráma se zataženou oblohou, můžeme filtr použít, ovšem stejně jeho účinek nebude příliš velký. Fotografujeme-li panoráma s relativně malým zorným úhlem, lze jej bez obav použít. Taktéž lze polarizační filtr použít kdykoliv, kdy se v záběru nevyskytuje jasná nebo polojasná obloha. Polarizační filtr je potřeba vyzkoušet v praxi, protože nelze textovou podobou definovat, v jakých situacích jej lze a nelze používat. Existují některé poznatky z praxe (viz seznam výše), kdy je a není vhodné filtr použít, ale stejně nejvíc záleží na konkrétních podmínkách. Proto lze vřele doporučit vyzkoušení filtru v praxi a odhadnutí na základě vlastní zkušenosti. Tip: Polarizační filtr je jinak asi nejvíce užitečný filtr, takže vůbec nevadí, že je použitelný pro panoráma jen v některých situacích. Jeho použití si každý fotograf vynahradí při běžném fotografování, kdy je jeho účinek nezastupitelný. Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky 103

70 Tip: Sbíhající se linie můžeme pozorovat prakticky vždy, když fotíme rovnoběžky a fotoaparátem míříme po jejich směru. To je například při fotografování vlakových kolejí, silnice, vysoké budovy, interiéru pokoje a podobně. Jak tedy z předchozího textu vyplývá, efektu sbíhajících se linií se lze zbavit tím, že fotoaparát namíříme přímo proti budově. Potíž je ale v tom, že potom se taková budova nemusí vůbec do záběru vejít. Co s tím? Existuje ještě jedno řešení - tilt/shift objektivy. Takzvané tilt/shift objektivy patří do skupiny speciální optiky určené pro (digitální) zrcadlovky, tj. pro fotoaparáty Tilt/shift objektiv Nikon PC-E NIKKOR 24 mm f 3.5D ED Tilt/shift objektivy na architekturu Při fotografování městského panoramatu se často setkáváme s tím, že se budovy směrem vzhůru na fotografiích zužují. Říkáme tomu efekt sbíhajících se linií. Tento efekt se projevuje na běžných fotografiích, a tak se přenáší i do panoramatu. Ne vždy jsou sbíhající se linie na závadu, ale někdy to opravdu nevypadá dobře a je potřeba to nějak řešit. Jak na to, si ukážeme v této kapitole. Vzniká eliminace sbíhajících se linií Efekt sbíhajících se linií vzniká tehdy, když fotografujeme například budovu a fotoaparát máme orientovaný tak, že míříme mírně nahoru. Linie se budou sbíhat tím víc, čím budeme mířit fotoaparátem výše. Z toho vyplývá, že efekt sbíhajících se linií bude naopak minimální, když budeme fotoaparát orientovat rovně přímo před sebe Panoramatická fotografie

71 s výměnnými objektivy. Název těchto objektivů vychází z jejich funkčnosti - tilt (angl. naklonit) a shift (angl. posunout). Tilt / shift objektivy totiž dokáží něco, co běžné objektivy neumí: Naklánět (tilt) osu objektivu a tím i rovinu zaostření - díky tomu je možné ostře zobrazit i předměty v různé vzdálenosti od objektivu. Naopak je možné zobrazit ostře jen část plochy stejně vzdálené od objektivu. Posouvat (shift) osu objektivu oproti ose snímače - díky tomu lze zcela minimalizovat efekt sbíhajících se linií v architektuře. Tip: Tilt/shift objektivy bývají oproti běžným objektivům dost nákladné, a proto je potřeba jejich pořízení vždy zvážit Pro vášnivé fotografy měst a architektury se ale jistě vyplatí. Běžně jsou k dostání tilt/shift objektivy Canon pod označením TS-E (Canon TS-E 24 mm f/3.5l, Canon TS-E 45 mm f/2.8 a Canon TS-E 90 mm f/2.8) a Nikon s označením PC-E (Nikon 45mm f/2.8d ED PC-E a Nikon PC-E 24 mm f/3.5d ED). Panoramatické Řecko (EXIF: 1/160 sec, f/9, ISO 200f polarizační filtr) fpsll Kapitola 3 - Fotografujeme podkladové snímky

72

73 Konkrétní panoramatické motivy v praxi většinou fotografujeme různými způsoby. Nejedná se ani tak o vhodnou techniku, jako o konkrétní postupy a triky, pomocí kterých lze dosáhnout lepších výsledků. V následující kapitole se budeme věnovat panoramatu v krajině, ve městě, v noci a v interiérech. Pro každý konkrétní motiv si uvedeme několik užitečných rad, které se v praxi velmi hodí. Díky následujícím radám budete moci ještě vylepšit svá panoramata. Krajina panoramaticky Krajina je ve svém klasickém pojetí velmi často fotografována pomocí panoramatických záběrů. Krajina je pro panoráma jako stvořená, protože ve většině případů nabízí široký zorný úhel ve vodorovném směru a daleko menší rozhled ve směru vertikálním. Proto je krajina asi nej častěji zpracovávaným tématem v panoramatické fotografii. Fotografování krajiny panoramaticky není příliš složité - rozhodně je daleko jednodušší, než například fotografování panoramat interiérů. V krajině je vše většinou dostatečně vzdálené, nevyskytují se pravidelné struktury, kontrast krajiny nebývá extrémní. Přesto ale existuje několik velmi užitečných tipů, které je radno si v krajinářském panoramatu zapamatovat. Dvanáct tipů pro lepší krajinářské panoráma Pro celkovou vyšší ostrost krajiny je vhodné používat vyšší clonová čísla (např. f 8 až f 11). Citlivost ISO je radno nastavit na nižší hodnotu - tak, aby se příliš neprojevil digitální šum (např. ISO ). U velmi širokoúhlých panoramat se vše původně dostatatečně vysoké stává velmi tenkým Dva protilehlé kopce vytváří dojem rovnováhy - zakryjte si jednu polovinu panoramatu a rovnováha se ztratí 108 Panoramatická fotografie

74 Přímo ve fotoaparátu bývá výhodné nastavit zlehka zvýšenou ostrost a také sytost barev. Vyvážení bílé lze ponechat na přednastaveném režimu (např. slunečno nebo zataženo a podobně). Pro zlepšení vzhledu příliš světlé oblohy používáme šedé přechodové filtry nebo zbarvené přechodové filtry (tmavá část filtru ztmaví oblohu a zbytek ponechá). Polarizační filtr používáme s velkou opatrností, aby na jasné obloze nevznikaly nevzhledné přechody tmavé a světlé oblohy. Podkladové snímky fotíme ze stativu, aby nevznikaly při skládání mezi fotografiemi schody Používáme ideálně panoramatickou hlavu, třeba i podomácku vyrobenou, aby zkreslení paralaxy bylo minimální (při fotografování vzdálenější krajiny to ale ani není nutné). Pomocí popředí dodáme panoramatu na prostorovosti. Hlavní motivy fotografujeme tak, aby i na výsledném panoramatu byly výrazné (takže hlavní motiv bude zabírat i více jednotlivých snímků). Dáváme značný pozor na rovný horizont (tam, kde má být rovný). K tomu nám pomůže vodováha vestavěná ve stativu. Pro lepší vzhled fotografujeme panoráma při východu či západu slunce, světlo je pak měkčí a celkově zajímavější. Horizont je v krajině velmi důležitý V krajinářském panoramatu je potřeba se velmi věnovat horizontu. A to nejen z hlediska jeho umístění, ale i sklonu. V praxi se lze často setkat se dvěma nepříjemnostmi, které snižují kvalitu panoramatických záběrů: Horizont je příliš natěsnán k hornímu okraji, tj. v horní části panoramatu je jen velmi tenký proužek oblohy, i Horizont se sklání na jednu stranu, takže celé panoráma vytváří dojem, že padá. První případ, kdy obloha vytváří velmi tenký proužek, nevypadá dobře. Takové panoráma dává dojem prostorové stěsnanosti. Proto je vhodné se takovému případu vyhnout. Stačí dát při fotografování podkladových snímků pozor na to, aby už na těchto záběrech nebyla obloha jen tenký proužek. Dodržíme-li alespoň trochu pravidlo třetin, pak máme jistotu, že obloha nebude na panoramatu vytvářet nevzhlednou nudli. Tip: V panoramatické fotografii se všeobecně projevuje stejný efekt, jako všude jinde - to, co je dlouhé, se opticky jeví užší. Například velmi dlouhý most se z dálky jeví úzký proto, že jej posuzujeme v celém měřítku. Stejné je to i s panoramaty - to, co vypadá na podkladových snímcích normálně (vidíme jen část), může vypadat složené do panoramatu velmi úzké (vidíme celek). Proto je při fotografování podkladových snímků vhodné dát obloze prostor odpovídající alespoň V a výšky panoramatu. Druhý případ, kdy se horizont celkově sklání na jednu stranu, také nevypadá příliš dobře. Vytváří to dojem nestability a nerovnoměrnosti. Abychom se tomu vyhnuli, stačí použít vodováhu - buďto vestavěnou ve stativu nebo zasunutou do sáněk fotoaparátu. Potom máme jisté, že například horizont moře bude přesně rovný. Otázkou ale je, co dělat, když je již v realitě horizont šikmo. V takové situaci nepomůže ani vodováha a vyplatí se do záběru dostat opačně sklopený kopec. V praxi to nemusí být vůbec snadné, ale většinou se opravdu vyplatí trochu rozšířit celé panoráma a vytvořit v horizontu ploché písmeno v než ponechat celé panoráma padat na jednu stranu. Tip: V praxi tedy občas komponujeme krajinu tak, aby horizont vytvářel tvar plochého písmene v" (než aby měl horizont jen jeden sklon). V takovém případě se vyplatí komponovat tak, aby horizont neprotínal horní okraj panoramatu příliš daleko od jeho okrajů. Nevypadá totiž dobře, když je obloha pouze uprostřed panoramatu krajiny a okolo pouze zem. Městské panoráma Městská panoramata patří také k velmi oblíbeným tématům. Týká se to velkoměst i malých vesnic - všude lze najít zajímavou zástavbu, kterou lze vyfotografovat pro panoráma. Fotografování městských panoramat je většinou o stupeň složitější než v krajině. Zástavba je blíže objektivu a nastává problém se zkreslením perspektivy (sbíhající se linie).v následujících odstavcích si uvedeme několik důležitých rad, které Kapitola 4 - Tipy a triky pro konkrétní motivy

75 pomohou zlepšit kvalitu panoramatických fotografií vesnic, měst a velkoměst. Dvanáct tipů pro lepší městské panoráma Vyšší clonové číslo pomůže zvýšit celkovou ostrost panoramatu města (vyšší hloubka ostrosti). Citlivost ISO ponecháme na nižší až střední hodnotě (ISO ), konkrétní hodnoty záleží na typu fotoaparátu. Vyvážení bílé lze nastavit na přednastavený režim (například slunečno a podobně). Pro dosažení dojmu západu slunce lze s úspěchem použít tabákový přechodový filtr (nejlépe vynikne na panoramatu velkoměst). Polarizační filtr může odstranit lesk z oken, což nemusí být účelné - proto polarizační filtr používáme s citem. Stativ je v městském panoramatu nutností - skládání podkladových snímků bude daleko rychlejší a kvalita panoramatu vyšší. Ideální je stativ s panoramatickou hlavou. Dáváme velký pozor na to, abychom při fotografování neořízli nějakou budovu, když ostatní budovy jsou na panoramatu celé. Podkladové fotografie je vhodné překrývat více, než v případě krajiny (kvůli zkreslení perspektivy). Pokud na fotografiích ruší procházející lidé, nastavíme pomocí vysokého clonového čísla a nízké citlivosti ISO delší čas expozice. Pohyblivé objekty (lidé, automobily,...) se stanou méně výraznými. Komponujeme panoráma města nejlépe s pomocí vodováhy - budovy se na fotografiích nesmí kácet na stranu. Velmi dobře vypadá velkoměsto při západu slunce (světlo se různě odráží a vytváří velmi zajímavý vzhled). Pro zmenšení efektu sbíhajících se linií používáme tilt/shift objektivy. Český Krumlov se velmi dobře fotí ze zámecké věže 110 Panoramatická fotografie

76 Český Krumlov je velmi fotogenický i večer Panoráma nočního města Noční panoramatické záběry se týkají především větších městských aglomerací. Má to logické opodstatnění, protože ve větších městech je v noci dost pouličního osvětlení na to, aby bylo co fotit. Samozřejmě lze fotit noční panoramata třeba i na vesnici - a bude to mít své kouzlo. My se ale nyní zaměříme na fotografování nočních měst při silném pouličním osvětlení. Uvedeme si stejně jako v předchozích tématech několik velmi užitečných rad a tipů, jak zlepšit kvalitu výsledných panoramat. Dvanáct tipů pro lepší noční panoráma Noční panoráma města se bez stativu již opravdu neobejde - vychází příliš dlouhé časy na to, aby bylo možné fotit z ruky Jelikož fotíme ze stativu, můžeme si dovolit nastavit nízkou citlivost ISO (aby se neprojevil šum) např. ISO 200. Vyvážení bílé stačí nastavit na jeden z přednastavených režimů, případně je možné bílou přímo kalibrovat. Jsou-li v záběru lampy pouličního osvětlení (a to pravděpodobně budou), nastavíme vyšší clonové číslo (např. f 8). Kolem bodových zdrojů světla se vytvoří velmi atraktivní paprsky. K fotografování podkladových snímků používáme bud samospoušť nebo dálkovou spoušť (abychom nerozmazali snímky vlivem chvění fotoaparátu při dlouhých expozicích). Délku expozice nastavujeme raději dle vlastního uvážení - expozimetr se snaží vždy mít vše šedivé, takže by noční fotografie byly pravděpodobně dost přeexponované (expozimetr neví, že tmavá obloha má zůstat tmavá). Je-li to možné, fotografujeme noční panoráma města při polojasné až oblačné obloze. Ta bude na panoramatu vypadat lépe, než jen tmavá, jasná obloha. Autofokus může mít v noci potíže - v takovém případě rovnou (i pro prvotní zaostření) použijeme manuální ostření. Kapitola 4 - Tipy a triky pro konkrétní motivy 111

77 Měsíc v kombinaci s oblaky vytváří zajímavou noční atmosféru Přechodové a jiné filtry prakticky nemá smysl používat. Podkladové snímky fotíme tak, aby se velmi překrývaly (kvůli zkreslení perspektivy). Stejně jako v běžném městském panoramatu, ani v nočním městě by se budovy neměly kácet - použijeme vodováhu. Pokud je to možné, zakomponujeme panoráma třeba s vycházejícím nebo zapadajícím měsícem - panoráma tím získá na atraktivitě. Panoráma interiérů Interiéry jsou dalším velmi zajímavým tématem pro panoramatické záběry. V dnešní době se interiéry fotografují panoramaticky z mnoha důvodů - firemní prezentace, reference architekta, přiblížení návštěvníkovi vzhledu hotelových pokojů a podobně. Kromě toho všeho se interiéry fotografují samozřejmě i pro radost, nezištně. Interiér představuje pro fotografa panoramat asi nej větší oříšek - vše je velmi blízko, takže zkreslení paralaxy může být výrazné. Navíc zkreslení perspektivy často představuje opravdový problém. V následující kapitole si proto uvedeme několik praktických rad a triků, pomocí kterých dosáhnout nejlepších panoramatických záběrů. Dvanáct tipů pro lepší panoráma interiérů Většinou používáme vyšší clonová čísla (f 5.6 až f 8) pro dosažení vysoké hloubky ostrosti. Naprostou nutností je použití stativu, a to ideálně s panoramatickou hlavou (s normální hlavou budou problémy při skládání kvůli chybě paralaxy). Citlivost ISO ponecháme na nižší hodnotě (do ISO 400), aby panoráma neznehodnotil šum. Vyvážení bílé kalibrujeme na konkrétní osvětlení nebo použijeme přednastavený režim. 118 Panoramatická fotografie

78 Podkladové snímky pro panoráma překrýváme zhruba až o 50 % své šíře (nebo i více). Pokud nemáme k dispozici tilt/shift objektiv, orientujeme fotoaparát vodorovně před sebe (nemíříme vzhůru nebo naopak dolů). Při použití tilt/shift objektivu si můžeme dovolit fotoaparát orientovat mírně vzhůru či dolů (ovšem po vykompenzování zkreslení vzniklém posunutím objektivu). Pro zajištění maximální vodorovnosti fotoaparátu použijeme vodováhu (vestavěnou ve stativu nebo externí v sáňkách fotoaparátu). Fotografické filtry nemá smysl používat, nepřinesly by žádný kladný efekt. Ve velmi kontrastních scénách (typicky okno ze kterého svítí světlo) lze použít HDR techniku (více totožných záběrů s různou expozicí). Pokud chceme vytvořit 360 panoráma celé místnosti, potom fotoaparát se stativem umístíme zhruba do jejího středu (rozhodně ne k některé zdi). Vychází-li expozice delší než řádově desetiny sekundy, použijeme raději samospoušť nebo dálkovou spoušť (abychom nerozmazali snímky vlivem chvění fotoaparátu). Interiéry zámku v Českém Krumlově Kapitola 4 - Tipy a triky pro konkrétní motivy. 119

79

80 Doposud jsme se v této knize zabývali fotografováním podkladových snímků pro budoucí panoráma. To je ale pouze první polovina z procesu tvorby panoramatických záběrů. Jakmile máme k dispozici podkladové snímky, je potřeba je ještě poskládat vedle sebe tak, aby vytvořily jednolité panoráma, a to bez znatelných přechodů mezi jednotlivými snímky. A právě tomuto procesu se budeme věnovat v celé následující kapitole. Nejprve si vysvětlíme princip, pomocí kterého skládáme fotografie v editoru. Poté se budeme věnovat skládání fotografií v automatizovaném softwaru, který za nás většinu práce udělá sám. Následovat bude kapitola, ve které se krok za krokem na praktické ukázce naučíme skládat snímky ručně v editoru fotografií Gimp. Bude to sice pracnější, ale výsledek bude stát za to. Uvedeme si též celou řadu osvědčených triků, jak při skládání panoramat zamaskovat rozdíly mezi podkladovými snímky. Tip: V praxi si tento proces lze představit na příkladu dvou papírových fotografií, které na sebe navazují a mírně se překrývají. Vezmeme obě fotografie a položíme je na stůl tak, aby se překrývaly a co nejlépe na sebe navazovaly. Samozřejmě bude vidět spojovací hrana. Tuto hranu zneviditelníme tím, že vezmeme nůžky a odstříháme ty části překrývající se fotografie, které nenavazují. Na stejném principu funguje skládání panoramat v editoru. Princip skládání fotografií Již mnohokrát jsme si v předchozích kapitolách uvedli, že panoramatické záběry vznikají skládáním podkladových fotografií vedle sebe. To je ale příliš zjednodušený popis. Jak se tyto podkladové snímky skládají v praxi a co je k tomu potřeba? To si na praktické ukázce vysvětlíme právě v této kapitole. Skládání fotografií do panoramatických záběrů se provádí až po pořízení podkladových snímků. Konkrétně se tak děje v editorech fotografií, které umožňují práci s vrstvami. Ke skládání snímků do panoramat tudíž potřebujeme počítač s editorem, ve kterém budeme fotografie skládat. Pro ruční skládání je ideální pokročilejší editor, například Gimp nebo Adobe Photoshop. Tyto editory totiž umožňují fotografie vedle sebe nejen skládat, ale pomocí vrstev i maskovat přechody mezi nimi. Skládání fotografií je druhou fází vytváření panoramat Princip skládání fotografií do panoramatických záběrů je tedy následující: v editoru vedle sebe skládáme podkladové snímky tak, aby na sebe co nejlépe navazovaly, a pomocí práce s vrstvami odstraňujeme viditelné přechody Takto si lze představit podkladové fotografie ve vrstvách mezi nimi. Takto si lze představit vykrývání vrstev (odmazávání částí snímků tak, aby na sebe nejlépe navazovaly 122 Panoramatická fotografie

81 Pomocí výše uvedeného postupu lze skládat třeba deset snímků do širokého panoramatu. Postup je stále stejný - vždy navazujeme dvě sousední fotografie a odstraňujeme viditelné nenávaznosti mezi nimi. Tip: V této kapitole jsme se několikrát zmínili o takzvaných vrstvách. Není to nic jiného než to, že každá fotografie v editoru při skládání leží ve své vrstvě, přičemž vrstvy jsou naskládány na sobě jako balíček karet. Lze si to představit tak, že na několik průhledných folií nakreslíte vždy část obrázku a poté tyto folie položíte přes sebe - vznikne jeden obrázek. Stejné je to i s vrstvami. Panoráma automaticky v editoru Image Assembler V předchozí kapitole jsme si objasnili princip skládání fotografií do panoramat, a tak se nyní můžeme na skládání panoráma podívat z praktického hlediska. Ukážeme si totiž, jak lze vytvářet panoramatické záběry pomocí automatizovaného editoru PanAvue Image Assembler. Editor PanAvue Image Assembler je přímo určený pro automatizované skládání panoramatických fotografií, a tak je s jeho pomocí vytváření panoramat velmi pohodlné. Jednotlivé snímky spojuje sám, automaticky odstraňuje přechody mezi nimi, dokáže vyrovnávat zkreslení objektivu a umí vyprodukovat vcelku kvalitní výsledky. New Project Ifjia J Project Types ~ ~ (* Panorama Stitching C Lens Wizard C Mosaic Stitching C Batch Cropping Stitches a row or a column of photos into a single panorama. Makes 380* panoramas. For all cases where the camera is rotated on a fixed point (usually a tripod]. j... OK...jj Cancel j Tip: Editor Image Assembler je k dispozici na internetových stránkách výrobce panavue.com jako zkušební verze. Plná verze je zpoplatněna částkou 64 $ (USD). V našem následujícím ukázkovém případě budeme skládat dvě fotografie, ze kterých vznikne panoráma města. Postup skládání panoramat ve výše zmíněném editoru je následující: V horní paletě záložek vybereme File -> New Project. V dialogovém okně vybereme Panorama Stitching a poté zvolíme, zda-li budeme skládat panoráma horizontálně (Single Row) nebo vertikálně (Single Column). V okně projektu, v záložce Add Images, vybereme dva snímky a pomocí tlačítka Add je vložíme do našeho projektu, poté klepneme myší na Done. V tomtéž okně, ovšem v záložce Set Options, zvolíme potřebné možnosti - v našem případě zvolíme Manual Stitch (abychom si pojistili výsledek), Anti-Aliasing a překrytí snímků zhruba na 40 %. Navíc ještě zaškrtneme Sharpen Resulting Image pro ostřejší výsledný snímek. Ve čtvrté záložce vybereme alespoň odhadem, při jakém ohnisku jsme podkladové snímky fotili. V případě nejistoty to lze zjistit z EXIF údajů (ty umí zobrazit mnohé prohlížeče i editory fotografií). Poté klepneme myší na červené kolečko v horním menu a klávesovou zkratkou CTRL + F spustíme asistenta pro nastavení spojovacích míst. Umístíme vlaječky do steja m 1 Project Type 2- ftdtf (mages 13-Set Options 4- S elect a Lens Definition j 5- Run &Finalize Source Images: Oblast hledárú; j Ö podkladový là 0 I SP ento počítá «jí pi l jp P ígpi P Ě P í ijp Í P SjBP10t0085 ;@P Ug pi ^ P K l Image Info 3 «=> E Ö lü - hnage fites in project: ff jp HP ÖP fjpj P panorama S P panorama ifj panoarma-lefko5-bayl SfH panorama Eg panorama-achata f panorama-amopi iflfpanorama-apella 4 panorama-apellal! panorama-arkasa iffl panorama-arkasa-z-dalky2 Etelpanorama-damatria S^panorama-diakofti-IMG_2004-rozdelane «Usas sesaď Remove Move Up J Done j Cancel j Soubory typu: All files Sort files. Help J I j Image üj Filename 1 P JPG 2 P JPG 3 PÎQ10D85.JPG Î7 Open new images Nový projekt Výběr a vložení podkladových fotografií Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 123

82 ných vybraných míst a klávesovou zkratkou CTRL + R spustíme Full Run (skládání panoramatu). Poté pomocí tlačítka Save uložíme vytvořené panoráma. Poté stačí vytvořené panoráma v jakémkoliv editoru oříznout, případně v záložce Set Options (ve třetím bodě) zvolit možnost Auto Crop. Tip: Automatizovaných editorů pro skládání panoramat ř samozřejmě na trhu mnoho. Jsou i takové, které jsou zce : zdarma, a některé se dokonce prodávají v balení přímo s fotoaparátem (např. Canon PhotoStitch, Olympus Master a daiš Výběr je tedy široký a záleží na každém, který z celé škály automatizovaných editorů bude preferovat. m o n.jp * FaHelp.pressn Asistent pra nastavení spojovacích míst Automaticky složené panoráma Výsledné panoráma 124 Panoramatická fotografie

83 Spojujeme panoráma ručně v Gimpu (nebo ve Photoshopu) V předchozí kapitole jsme se věnovali praktickému skládání panoramat v automatizovaném editoru. Nyní si naopak ukážeme, jak skládat podkladové fotografie ručně, krok za krokem. A to v editoru fotografií Gimp. Je to editor na úpravu obrázků, který má téměř totožné ovládání, jako Adobe Photoshop. Proto lze s úspěchem postupy, které si v této kapitole uvedeme, aplikovat zcela stejně i v editoru Adobe Photoshop. Ruční skládání fotografií do panoramat bývá sice zdlouhavější, ale výsledky jsou často daleko lepší. Přechody mezi fotografiemi lze ručně v editoru daleko lépe zamaskovat a navíc celý proces tvorby panoramatu máme plně pod kontrolou. Můžeme si tudíž kvalitu výsledku sami ovlivnit. V následující kapitole si na několika praktických ukázkách předvedeme, jak skládat panoráma v editoru Gimp (Adobe Photoshop). Uvedeme si celou řadu triků, které nám výrazně usnadní skládání panoramat a zvýší jejich celkovou kvalitu. Skládáme panoráma ze tří snímků krajiny Nej častějším motivem panoramatické fotografie je asi krajina - proto pro následující demonstraci použijeme tři fotografie krajiny, které na sebe docela dobře navazují. Jedná se o tři snímky pořízené za účelem skládání, a tak nebude příliš obtížné je složit v jedno panoráma. Postup bude následující. Nejprve spustíme editor fotografií Gimp (Adobe Photoshop) a následně otevřeme první snímek v řadě pomocí příkazu Soubor -> Otevřít. Druhý podkladový snímek již otevřeme odlišným způsobem, a to pomocí příkazu Soubor -> Otevřít jako vrstvy. Photoshop: V editoru Adobe Photoshop otevřeme všechny tři snímky zcela běžně (Otevřít) a nad snímkem druhým provedeme klávesové zkratky CTRL + A a CTRL + C, poté nad snímkem prvním provedeme zkratky CTRL + A a CTRL + V.Tím jsme druhý snímek umístili do vrstvy nad snímek první. Druhý otevřený snímek nyní můžeme zavřít m 1 vrstva) 31S Í M 1 2*5 GM P z r n Soubor Upravit ybrat ^obražení gbrázek Vrstva larvy stroje Ifcry fflndowí Mépověda...Li. 1,,...Iv,.,.,.,. I... I ;, l - r - i., ,.,, 1-,., "..... K-... ta 4 í Vrstvy Vrstvy Režim i Normální 0 Krytí; 52,7 Zamknout í Q j P jpg Místa Název * Změněno Naposledy použité P JPG 1,1,2002 Pozadí E2Tt P JPG 1,1,2002 Ě3 Pracovní plocha P JPG 1,1,2002 ^Místní disk (Cl) 5Q P JPG 1, %» ACERDATA (D:) J P JPG A Jednotka DVD/CD-F 15 P JPG »*»My Book (F:) V P JPG Ě5 Obrázky * P jpg 12:16 B3 Dokumenty P10I0095.jpg 12:16 P3Q10096,pg 5,9 MB Vytvořte níhtod kliknutím.! Q P jpg 12:16 &! Pndaí O d s íříi < Zvolte typ souboru (Automaticky detekováno) 1 f...grušlt D # S Druhý snímek otevřeme jako vrstvy Panel pro vrstvy (krytí nastavené na zhruba 50 % ) Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat

84 *P Jpg-2,0' PB8. 2 vrstvy) 9WKXS39 GIMP Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda Druhý snímek v horní vrstvě napozicovaný tak, aby se co nejlépe překrýval se spodním (krytí stále nastavené na zhruba 5 0 % ) * (RGB. 2 v r s f f # 9564x2338 GÍttP Soubor LJpfavit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda rv...la ] p»v j 18,2% v- P jpg (223,7 MB) Výsledek napozicování (před fází odstraňovár přechodů) inoramatícká fotografie

85 V tuto chvíli máme otevřené první dva podkladové snímky a to tak, že každý je umístěn ve své vlastní vrstvě. To je zásadní pro celý další proces skládání fotografií do panoramatu. Vidíme sice jen snímek druhý (v nej vyšší vrstvě), ale otevřené máme oba dva. Tip: Klávesovou zkratkou CRL + L si lze zobrazit panel Vrstvy, ve kterém jsou dvě vrstvy s miniaturami všech otevřených fotografií. Klepnutím myší na ikonu oka v horní vrstvě můžeme tuto vrstvu zneviditelnit, takže se zobrazí obrázek v nižší vrstvě. V panelu pro vrstvy klepneme myší na spodní vrstvu. Nyní v horním panelu nabídek vybereme nabídku Obrázek a pomocí příkazu Velikost plátna zvětšíme plátno obrázku. A to zhruba o 300 % šíře a 10 % výše - více nebude potřeba. Trojnásobná šíře poskytne dostatek prostoru pro napojení dalších dvou snímků k prvnímu, přičemž desetina výše obrázku poskytne rezervu pro případné posuny ve svislém směru. Tip: Zvětšením plátna vytváříme prostor pro napojení dalšího snímku - proto tento prostor vytváříme v tom směru, ve kterém budeme fotografie skládat V našem případě skládáme snímky zleva doprava, tudíž roztáhneme plátno do pravého směru. Pokud bychom skládali čtyři fotografie, zvětšovali bychom plátno o 400 % atd. Při zvětšování plátna se vyplatí klepnutím myší na ikonku řetězu zrušit zachování proporcí plátna a až poté nastavit nezávisle na sobě zvětšení v obou směrech (např. 300 % na šířku a 110 % na výšku). V náhledu zvětšeného plátna posuneme ikonu obrázku zhruba do vertikálního středu. Poté klepneme myší na Změnit velikost. Fáze pozicování Když máme připravený prostor (zvětšené plátno) pro napojení snímků, můžeme přejít k fázi pozicování. Tato fáze spočívá v tom, že pohybujeme snímkem ve vrchní vrstvě tak, aby co nejlépe navazoval na snímek ve vrstvě pod ním. To v praxi znamená, že postupujeme následovně: V paletě nástrojů vybereme nástroj pro Přesun (ikona vypadá jako čtyři šipky mířící na všechny světové strany). Poté tento nástroj použijeme tak, že klepneme levým tlačítkem myši na libovolné místo na snímku (ve vrchní vrstvě) a se stále zmáčknutým tlačítkem popotahujeme obrázek doprava. Zatím stačí snímek posunout jen zčásti, není důležité o kolik přesahuje, ale že vůbec přesahuje původní obrázek na pozadí. Nyní před sebou vidíme dva snímky ve dvou vrstvách - jeden původní na pozadí a druhý v horní vrstvě, posunutý doprava. Pomocí klávesové zkratky CTRL + L vyvoláme panel Vrstvy (pokud jej zatím otevřený nemáme) a v tomto panelu uvidíme dvě vrstvy. Každá ze dvou vrstev reprezentuje oba otevřené snímky (lze vidět malé náhledy). Přesvědčíme se, že je šedě podbarvená vrchní vrstva (pokud není, tak na ni klepneme myší a zvýrazníme ji). Poté pomocí jezdce výše nastavíme Krytí na hodnotu zhruba %. Touto akcí jsme učinili vrchní snímek (ve vrchní vrstvě) částečně průhledný. To nám pomůže přesněji a snadněji na sebe oba snímky navázat. Nyní opět pomocí nástroje pro Přesun posunujeme obrázkem ve vrchní vrstvě tak, aby se nějaký vybraný bod, který se nachází v levé části obrázku ve vrchní vrstvě a v pravé části obrázku na pozadí, co nejvíce překrýval. Ideální je vybrat nějaký pevný bod (ne pohyblivý) umístěný zhruba uprostřed průniku obou snímků. Poté, co jsme pomocí postupného posunování napozicovali obrázek ve vrchní vrstvě, vrátíme opět v panelu Vrstvy jezdcem hodnotu krytí na 100 %. Výsledkem je to, že vidíme budoucí panoráma, ovšem s viditelnými přechody. Tyto přechody nyní začneme postupně odstraňovat. Tip: Ještě než začneme fázi pozicování, je nutné si rozmyslet, do jakého směru budeme panoráma skládat. Otevřeme-li jako první snímek ten, který ze série zcela vlevo, budeme logicky skládat snímky doprava. Samozřejmě je ale možné otevřít jako první snímek ten, který je v sérii vpravo a poté k němu skládat další snímky doleva. Fáze odstraňování přechodů Nyní máme část z procesu skládání panoramat za sebou a můžeme se pustit do dalších úkonů. Na monitoru počítače nyní vidíme panoráma ze dvou fotografií, které ale obsahu- Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 127

86 Přidat masku k vrstvě P jpg-7 (P jpg) Výchozí stav masky vrstvy: m m m O Černá (úplná průhlednost) O Alfa kanál vrstvy O Eřenést alfa kanál vrstvy O íýběr O Kopie vrstvy v odstínech šedi O Kanál: izizzzzzz: 0 Invertovat masku -i L J Nápověda Eřldat ] j Zrušit ] Přidáme masku horní vrstvy Nástroje -. ]? x H fi / % A * * 0 * Á 6 i é E /! / J X & & 4 B J P j Štětec ~ Režimi Normální Vybereme štětec a překontrolujeme nastavení je viditelné hrany mezi oběma podkladovými snímky. To je nežádoucí, a tak pomocí vykrývání vrstev tyto hrany a přechody odstraníme. Tip: Ještě před samotným vykrýváním vrstvy je užitečné vypnout zobrazování okrajů vrstvy. To provedeme výběrem nabídky Zobrazení-> Zobrazovat hranici vrstvy. Díky tomu budeme pří vykrývání hran a přechodů lépe vidět, jak postupně mizí. Pokud v průběhu procesu vykrývání nastane potřeba vidět okraje vrstvy, lze si zobrazování jejich hranic opět zapnout. Postup pro vykrývání vrstvy (odstraňování přechodů) je následující: V horním panelu nabídek vybereme nabídku Vrstva, zvolíme možnost Maska -> Přidat masku vrstvy. Ponecháme zaškrtnutou volbu Bílá (úplné krytí) a klepnutím myší na Přidat aktivujeme masku vrstvy. V Adobe Photoshopu zvolíme Vrstva -* Přidat masku vrstvy -> Odkrýt vše. Tímto úkonem jsme aktivovali vrchní vrstvu pro její následné vykrývání pomocí štětce. V panelu Nástroje změníme nástroj Přesun za nástroj Štětec (ikonka tohoto nástroje vypadá jako štětec). Vybereme ideálně měkkou stopu (má rozostřené okraje) a zvolíme Kry'' Stopa! #. Činela Fuszy (19) Škála i Bmsh Dynamics P Í Slábnout T I Aplikovat chvění f~l Ptfótkově n Použít barvu 2přechodu b a m * i v í 100,0 ^ 10,00 velikost stopy pomocí jezdce Škála na zhruba 10 jednotek. V Adobe Photoshopu zvolíme velikost stopy zhruba bodů (dle velikosti snímku). Překontrolujeme, aby nebyla zaškrtnutá v panelu Nástroje ani jedna z možností pro štětec: Slábnout, Aplikovat chvění, Přírůstkově, Použít barvu z přechodu. Krytí štětce by mělo být 100 % a Režim normální. Taktéž by se měla automaticky v panelu Nástroje zobrazit černá barva na popředí a bílá barva na pozadí. Nyní pomocí štětce začneme malovat v místě viditelné hrany mezi oběma snímky a pozorujeme, jak tato hrana mizí. Děje se tak díky tomu, že malováním štětcem odkrýváme spodní vrstvu a horní vrstvu naopak štětcem umazáváme (k tomu právě slouží ona maska vrstvy). Postupně štětcem vykrýváme (malujeme) tam, kde jsou viditelné nesoulady mezi oběma snímky. Ideální je vykrýt vrstvu štětcem až do toho místa, které jsme si zvolili jako referenční (kde bylo viditelné překrývání na konci fáze pozicování). Postupným malováním štětcem jsme vykryli některé části horní vrstvy a tím jsme odstranili viditelné přechody mezi oběma snímky. Vrstvu můžeme vykrývat libovolně kdekoliv - to záleží na konkrétní situaci. Pokud ale štětcem zajedeme příliš doprava, objeví se prázdné pozadí, protože jsme odkryli tu část horní vrstvy, pod kterou již nic není. V takové situaci je na výběr ze dvou možností. Jednak je možné použít příkaz Upravit -> Zpět Štětec nebo lze zmáčknutím klávesy x prohodit barvu popředí a pozadí štětce a pomocí malování bílou barvou vykrytí opět navrátit zpět. Tip: Malováním štětcem při nastavené bílé barvě opět vracíme horní vrstvě její viditelnost. Proto je velmi rychlé a efektivní při vykrývání vrstev pomocí klávesy x přehazovat bílou a černou barvu a tím měnit, jestli malováním vrstvu činíme neviditelnou nebo naopak ji vracíme viditelnost. Vykryjeme-li štětcem něco, co jsme nechtěli, pomocí klávesy x prohodíme barvy a vrátíme vykrytí jednoduše zpět. Nyní zbývá napojit třetí (poslední zdrojový) obrázek do panoramatu. Postup bude zcela identický, jako se snímkem druhým. Otevřeme jej jako vrstvu, napozicujeme, aktivujeme masku vrstvy a vrstvu pomocí štětce vykryjeme (tím zneviditelníme přechody). 128 Panoramatická fotografie

87 Sloučení vrstev a uložení V našem ukázkovém příkladu máme nyní před sebou budoucí panoráma. Máme prakticky dvě možnosti, jak toto panoráma uložit: Jako panoráma ve vrstvách, které budeme moci i po uložení v budoucnu editovat (vykrývat vrstvy a podobně). Jako panoráma v jednom běžném obrázku (JPEG, TIFF a podobně), což v budoucnu neumožňuje editaci vrstev (vykrývání). V praxi se často vyplácí ukládat si vytvořená panoramata oběma výše uvedenými způsoby. A to proto, že panoráma uložené ve vrstvách budeme moci i v budoucnu ve vrstvách editovat. Panoráma uložené jako jeden obrázek nám naopak poslouží pro prohlížení, vystavování, tisk, atd. Nejprve si tedy uložíme panoráma ve vrstvách - pro tento účel nám dobře poslouží formát.xcf (v Photoshopu je to.psd), který vrstvy zachovává. V horním panelu nabídek vybereme volbu Soubor -* Uložit jako a uložíme ve formátu.xcf. Tip: Jakmile jednou sloučíme vrstvy, nelze již používat vykrývání ani pozicování. Sloučením vzniká jednolitý obrázek. Proto chceme-li si vytvořené panoráma ponechat pro případnou další editaci ve vrstvách, uložíme jej jednoduše pomocí příkazu Soubor -> Uložit jako a poté v dolní části dialogového okna vybereme formát.xcf. V horní části okna umažeme příponu.jpg a panoráma ve vrstvách uložíme pro budoucí editaci. Poté si vytvořené panoráma uložíme jako jeden běžný obrázek. Abychom jej takto mohli uložit, musíme ale nejprve vrstvy sloučit - vybereme z horního panelu nabídek Vrstva -> Sloučit dolů. Tím jsme oba obrázky sloučili do jednoho. Následně» TlutOOM m f mtvy) 9564x23*8 6 ÍP 2 Š S Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda ^.1.1 ll 1.L, l;:i _J-_._4.i_l li,,,, 1v lilii.1. : 4$ Nástroje n m m % n / * A a m mm m ba «6 e ^\7i a A & & m m 6* * y Vrstvy Vrstvy ::ra Režim! Normální B Krytí: - J 100,0 v Zamknout! Q E*: M Pt jpg <a> E Š Í C H P jpg <a> O H I Pozadí Q... t...% i 3 s Panel vrstev po napozicování avykrytí třetího snímku 100,0 Klikněte pro kreslení (zkuste Shift pro rovnou čáru, Ctrl pro výběr barvy) Po vykrytí části horní vrstvy Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 129

88 zvolíme Soubor - Uložit jako a panoráma uložíme jako běžný JPEG, TIFF nebo jiný, dle vlastního uvážení. Tip: Pro běžné potřeby bohatě postačí formát JPEG, u kterého při ukládání nastavíme jezdcem Kvalitu na %. Pokud vyžadujeme nejvyšší kvalitu (bez komprese), zvolíme pro uložení formát TIFF - ten bude mít ale daleko větší datový objem. V této kapitole jsme si ukázali, jak lze složit dva snímky do panoramatu. Použité ukázkové snímky byly ale šikovně pořízené, takže se velmi snadno skládaly. Nyní se budeme věnovat situaci, kdy jsou podkladové snímky mírně odlišné. Ukážeme si několik praktických triků, jak složit i ty zdánlivě nesložitelné fotografie. Pokročilé metody skládání panoramat V předchozí kapitole jsme skládali dva snímky do panoramatu, což nebylo nijak složité. Takovéto složení je při troše praxe otázkou pěti minut. Jenže ne vždy je skládání tak jednoduché, protože někdy musíme spojovat snímky, které jsou vůči sobě otočené, jsou jinak exponované, odlišně barevně vyvážené, atd. Jednoduše řečeno, vyžadují větší péči. Právě takovou situaci si nyní na praktické ukázce budeme demonstrovat. V následující kapitole budeme skládat dva snímky, které vykazují ty nej častější vady, kvůli kterým je nelze jen tak bez úprav složit. Naše dvě vzorové fotografie, které budeme nyní skládat, vykazují již na první pohled tyto následující nesoulady: Jsou vůči sobě viditelně pootočené (je to nejvíce vidět na rovném horizontu). Jsou odlišně exponované, takže každá je jinak světlá/tmavá (vpravo je světlejší). Byly fotografovány při automatickém vyvážení bílé, takže mají odlišný barevný odstín (vpravo má teplejší odstín). Byly fotografovány z ruky (ne ze stativu), takže je mezí nimi mírný skok (horizont je na každé z nich jinde - směrem vpravo byl při fotografování skok dolů). Veškeré výše uvedené problémy budeme nyní krok za krokem řešit a nakonec vytvoříme kvalitní panoráma, na kterém nebude znát, že podkladové snímky byly tolik odlišné. Tip: Ideální pro plynulou a pohodovou práci je řešit nesoulad; krok za krokem, jeden po druhém. Proto i v následujícím postupu se budeme věnovat každému nesouladu zvlášť a po jeho vyřešení se budeme soustředit na nesoulad další. V praxi se osvědčuje věnovat pozornost nejprve vyrovnání horizontu obou snímků,, takže to bude první nesoulad, který budeme řešit. Dvě podkladové fotografie určené pro skládání 130 Panoramatická fotografie

89 Rovnáme horizont Pokud fotíme podkladové snímky pro panoráma z ruky, budou často vůči sobě různě otočené. To je pro skládání panoramatu problém a je potřeba jej řešit. A my se na něj právě teď zaměříme. První ze dvou fotografií, které chceme skládat, se jeví jako vyrovnaná - horizont plyne do roviny, takže s touto fotografií nebude potřeba nyní provádět úpravy. Ovšem druhý snímek je již na první pohled mírně pootočený, takže jej bude potřeba vyrovnat vzhledem ke snímku prvnímu. Postup pro skládání panoramatu tedy bude následující (postup je až do třetího bodu stejný, jako v předchozím skládání): Otevřeme si oba snímky stejným způsobem, jaký jsme použili při skládání fotografií v předchozím případě (první snímek otevřeme běžně a druhý otevřeme jako vrstvu). V horním panelu nabídek vybereme Vrstva -> Transformovat -> Volná rotace. Zobrazí se dialog s jezdcem, kterým můžeme ovlivnit natočení pravého snímku (v horní vrstvě). Nyní snímek otočíme tak, aby se srovnal se snímkem prvním (na pozadí), tj. horizont byl v rovině. Tip: Výhodné je zmenšit si okno Gimpu a srovnat horizont podle horního okraje okna Gimpu. Změnu potvrdíme tlačítkem Rotovat. Poté postupujeme stejně jako v předchozí kapitole: rozšíříme plátno spodní vrstvy (pozadí) do pravé strany a posuneme snímek v horní vrstvě mírně napravo; snížíme krytí a napozicujeme horní snímek, poté vrátíme krytí na 100 %. Ve Photoshopu lze otočit snímek příkazem Obraz -> Natočit plátno -* O jiný úhel, případně označením a příkazem Úpravy -> Transformovat -> Otočit. Výše uvedeným postupem jsme odstranili první závadu, která komplikovala vytvoření panoramatu. Srovnali jsme oba snímky vůči sobě tak, že horizont plynule přechází z jednoho snímku v druhý, aniž by se tam vyskytoval nějaký úhel. Tip: Velmi dobře je viditelný schod mezi jednotlivými snímky. To zatím ničemu nevadí a není potřeba na toto vůbec brát ohled. Schody při skládání panoramat řešíme vždy až naposled, a to jednoduchým ořezem. Zatím tedy nemusíme skok mezi snímky vůbec řešit. jpg 3.0 (RGB. 2 vrslvy) 3963x G\W Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda i,,,i....,... n u l '. I -. *. ",.,. i v. m...i...i... H Vrstvy" 'Q O S '! P Vrstvy s 8 Krytí: - a. - J 100,0 v B Zamknout! Q jl <a> fsip *2.jpg <*> I H po2i<1' Dialog pro volnou rotaci - srovnáme horizont * o * * it * 9 Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat

90 :» xí. jpa 1 0 fr t, 1 vrstvy) n U tlu! GM> Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows nápověda ;, r, řffr 111u u JSSÍ.. t Nástroje (íšj i Cil., I /. 1 A i *> & B Napozicujeme horní snímek pro co nejlepší překrytí Máme srovnaný horizont a správnou pozici, aie odlišnou světlost 132 Panoramatická fotografie

91 Řešíme odlišnou expozici Může se velmi snadno stát, že podkladové snímky pro panoráma jsou jinak světlé nebo tmavé. Buď je to z důvodu nefotografování v manuálním režimu nebo proto, že mezi jednotlivými snímky například vysvitlo slunce. Tato situace může nastát velmi snadno, a proto je vcelku běžná rutina upravovat expozice snímků tak, aby dobře navazovaly. Nyní navážeme na předchozí postup - skončili jsme tím, že máme dva snímky ve dvou vrstvách již správně orientované (jeden jsme natočili). Další postup bude totožný jako v kapitole o základním skládání snímků - vytvoříme si masku vrstvy a začneme ji štětcem vykrývat (Vrstva -* Maska -> Přidat masku vrstvy). Ovšem ať vykrýváme sebelépe, stále lze vidět přechod mezi snímky - jeden je totiž tmavší, a to ten druhý (ve vrchní vrstvě). Postup pro napravení této situace bude následující: Přerušíme vykrývání vrstvy, protože touto cestou se očividně dále neposuneme. V nabídce Vrstvy (lze jej vyvolat klávesovou zkratkou CTRL + L) klepneme myší na náhled malé fotografie v horní vrstvě a tento náhled se orámuje. Nyní můžeme upravovat druhý snímek (v horní vrstvě). Druhý snímek je světlejší než první na pozadí, a tak jej mírně ztmavíme. V horním panelu nabídek vybereme příkaz Barvy a zvolíme Úrovně. V kanálu pro Jas (je přednastavený) pohybujeme prostředním jezdcem mírně doprava a sledujeme, jak snímek mění svůj jas. Nastavíme ukazatel na takovou hodnotu, aby se co nejvíce setřely jasové rozdíly mezi oběma snímky, a změnu potvrdíme. Touto úpravou jsme srovnali jasový rozdíl mezi oběma podkladovými snímky a jsme opět o krok blíže k výslednému panoramatu. Stále je ale vidět přechod mezi oběma fotografiemi - obloha na druhém snímku má mírně odlišný odstín a půda je znatelně červenější. Nyní tedy upravíme druhý snímek z hlediska barev. *x1.jpg-1,0 (RGB 2 vrstvy) 7926x2762 -GÉMP Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda 0 1.,...I :. -.,.1. t,t, 1...I...,.,.1.,.,...I.,...I.,.»...I... <yvrstvy Vrstvy a Režim i Normální > IOOjO Zamknout: j~j jl*p ;]»! m m Pozadí a * a Před úpravami světlosti je potřeba klepnout myší na náhled fotografie (vyznačeno červenou šipkou) 3712,0, 408,0 px v : 12,5% jvj ^ Klikněte pro kreslení (zkuste Shift pro rovnou čáru, Ctrl pro výběr barvy) Vykrývání vrstvy nestačí, protože fotografie vpravo je viditelně světlejší. Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat

92 ** *xl jjíg-3.0 mm, 2 vrstvy! 792Axž?62-GÍMP Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda 4áÚ,ovně 0 & l Úprava úrovní barev ~> sz.jpg-lo (xl.jpg) E3 Presets; Kanál:. - i a +a }ofanovitkanál] S I S Výstupní úrovně m i Všechny kanály Automaticky [ j j j j j Edit these Settings as Curves Upravíme úrovně tak, aby byl přechod mezi snímky co nejméně viditelný "* *x1 j».3.0 {RGB.' 2 mtvyj 7916x276?. - GIMP...~...:: :... o a s Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda...I...- I. '... I'..'... I... I... I-... I... '... I... I I...I...I... I...I.,...13 Nyní budeme upravovat viditelný rozdíl v barvách obou fotografií 134 Panoramatická fotografie

93 * # ' í.jpc. f.q m m. 1 vrstvy) 7926x GIMP Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda i......iv... 1-f I...i...i,,.i, i,r, i.t, i.i,....,.,«.111 V * * A V.% V iv «Y» W «V /A V «V iv W V V V ^ g g g ^ * i Úrovně j»ai Úprava úrovní barev et-á i2.jpg-10(xl.jpg) m i Presets: Kanál: C3 Červená j v j j Obnoví kanál ( B l i l m Vstupní úrovně m Ě ^ m Ě Ě Ě Ě Ě H Ě H H Ě s m ^ : u, * L Výstupní úrovně Q.! Všechny kanály jftijtomatíckj 1000 ( nj Edit these Settings as Curves B f i a ž S Upravíme modrý a také červený kanál (pojíždíme? posuvníky, dokud barevné rozdíly nezmizí I25%jv x2.jpg (321,2 MB) Nápověda j j Obnovit j j Bude I I * * 1 >* Upravujeme barevný odstín Při skládání našich dvou vzorových fotografií jsme narazili na problém odlišného barevného podání. Pomocí následujícího postupu jej vyřešíme (navazujeme na poslední bod z předchozí kapitoly). Možností je hned několik a v různých situacích mohou fungovat odlišné způsoby, a tak nyní uvedeme více možností, jak barevné podání urovnat: V panelu pro vrstvy (CTRL + L) kontrolujeme, zda-li pracujeme ve vrstvě horního obrázku - náhled fotografie v horní vrstvě by měl být orámovaný Pokud není, klepneme na něj levým tlačítkem myši. První možností je upravit druhý snímek pomocí Vyvážení barev (tuto možnost nalezneme v nabídce Barvy). Další možností je korigovat barevné podání v dialogu pro Odstín a sytost (taktéž v nabídce Barvy). Třetí možností je upravovat přímo jednotlivé barevné kanály pomocí dialogu pro Úrovně (nalezneme v nabídce Barvy). V roletce pro kanál zvolíme požadovaný kanál (např. modrý) a pohybováním jezdců měníme odstín modré. V našem ukázkovém případě velmi dobře pomohla úprava modrého a červeného barevného kanálu pomocí třetího způsobu. Modrá obloha je na druhém snímku viditelně mírně světlejší, takže ještě pomocí dialogu pro Odstín a Sytost upravíme Světlost a Odstín modrého kanálu. Výše uvedeným postupem jsme sladili i barevné podání obou podkladových snímků, takže již mezi nimi nejsou viditelné přechody. Tip: Veškeré výše uvedené nástroje by měly stačit na odstranění i silnějších přechodů mezi podkladovými snímky. Je možné, že v některých situacích bude nutné některé úpravy opakovat a postupně se vracet z úpravy barev zpět na světlost/tmavost. Jinak řečeno, občas je potřeba výše uvedené nástroje mezi sebou kombinovat, ale výsledek by se měl vždy po troše trpělivosti a hlavně praxe dostavit. Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 135

94 '.1. jpg-3 0 fítgb. 2 vrstvy) 926x2762 -GlMP... --'"-QSfi Soubor Uprav* Vybrat Zobrazeni Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Ffcry Windows Nápověda fc i.,.,.... I..,,. i...iv.,... i...i.jív.,.,.,.kv. U.iilr li Ir I rl i litf lil Iři,,., l n...lim,., 88 Změníme Světlost a Odstín modrého kanálu, aby i obloha byla u obou fotografií stejná Řešíme schody mezi snímky Většina podkladových snímků, které fotografujeme z ruky, vykazuje mezi sebou jakési schody či skoky. Příčina je velmi jednoduchá - fotoaparátem stačí mezi snímky pohnout nejen ve směru vodorovném, ale i svislém a schod je na světě. Naštěstí to nepředstavuje takový problém. Schody mezi jednotlivými snímky vidíme i na našich dvou složených fotografiích. Řešení je velmi jednoduché: V hlavním panelu nástrojů (nebo pomocí klávesové zkratky SHIFT + C) vybereme nástroj pro ořez. Myší vybereme takovou oblast panoramatu, aby obsahovala pouze fotografie a stiskneme klávesu ENTER. Tím se zbavíme přebytečného plátna a před sebou vidíme panoráma. Uložení panoramatu je stejné jako v kapitole o základních úpravách - pro další úpravy ukládáme panoráma ve vrstvách ve formátu.xcf a pro zobrazování a tisk jako JPEG. Tip: V tuto chvíli vidíme v editoru panoráma v jeho téměř výsledné podobě. Můžeme jej totiž ještě navíc upravovat jako jeden snímek (úrovně, barvy, kontrast...) - k tomu je ale potřeba nejprve sloučit vrstvy (Vrstvo -* Sloučit dolů). Kdybychom vrstvy nesloučili, upravovali bychom jednotlivé podkladové fotografie, a ne celé panoráma. Výše uvedenými úpravami jsme dokázali složit do panoramatu i takové podkladové snímky, které na první pohled vypadaly dost odlišně. Jak je vidět, vše je jen otázkou času a praxe - stačí vědět jak na to a výsledek (panoráma) je na světě. Ačkoliv jsme si v této části o pokročilých metodách skládání prozradili mnoho triků, zdaleka to ještě není vše. V textu následujícím si uvedeme souhrn ještě pokročilejších technik, které používají velmi zkušení fotografové při skládání panoramat ručně v Gimpu. 136 Panoramatická fotografie

95 -..v,-i-.is 'š VY,- gjubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje gfcry Windows Nápověda ' i... I. I. i, I, 1,1, 1.1,!,1, I, I, i, I. 1,1. I.i i, i ,1, 1, I, I. 1. 1,1, 1.1. I. I. 1.1' llí-i-u- Nyní máme dva snímky ve dvou vrstvách bez viditelných přechodů mezi nimi 12,S%Mx2.jpg (351,7MS) Soubor Upravit Vybrat Zobrazení Obrázek Vrstva Barvy Nástroje Filtry Windows Nápověda a I... I...I...a...I...I...I...I-...c... Ořízneme přebytečné okraje a výsledkem je hotové panoráma ve vrstvách Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 137

96 Tipy a triky pro skládání panoramat Skládání panoramatických fotografií v editorech není pouze o přesně naučeném postupu, ale naopak spíše o vlastních metodách a citu. Existuje mnoho užitečných nástrojů, které lze při skládání panoramat využít, a je už na každém člověku, které postupy použije. V této kapitole si uvedeme souhrn velmi užitečných postupů, které lze zkombinovat s technikami ve výše uvedených příkladech. Panoráma z deseti snímků Samozřejmě lze skládat více fotografií než jen dvě - některá panoramata se mohou skládat třeba i z patnácti podkladových fotografií. Postup je potom zcela identický jako při skládání dvou snímků. Poté, co napozicujeme první dva snímky a vykryjeme vrstvy, otevřeme jako vrstvu další snímek, který stejným postupem napojíme na snímek druhý. Tj. třetí snímek (ve třetí vrstvě) napozicujeme na druhý snímek, vykryjeme vrstvy a provedeme případné úpravy. A tak postupně rozšiřujeme panoráma o další a další snímky v pořadí. Vrstvy slučujeme až na konci Vrstvy slučujeme vždy až tehdy, kdy jsme složili celé panoráma. Ponecháváme si tím možnost zpětně editovat jednotlivé vrstvy a snímky i poté, co jsme je naskládali vedle sebe do panoramatu. Krytí štětce Při vykrývání vrstev se někdy vyplatí nastavit krytí štětce na hodnotu nižší, než je 100 %. To platí například pro spojování oblohy, která je mírně odlišná a my potřebujeme přechod rozmělnit. Vykrýváním štětcem s krytím např. 20 % můžeme docílit pěkně plynulého (přirozeného) přechodu v jednolitých plochách (často u oblohy). Při vykrývání souvislých ploch s menším krytím štětce používáme velké stopy štětce. Vykrývání štětcem s krytím pod 100 % používáme pouze u barevně a jasově stejnorodých ploch (typicky obloha). Při vykrývání míst s určitou strukturou používáme štětec vždy se 100 % krytím a s menší stopou, protože jinak by vznikaly takzvané duchy (dvojitě zobrazované věci). Čím detailnější strukturu na fotografii vykrýváme, tím menší stopu štětce volíme (typicky při vykrývání dlaždic chodníku, stromů a flóry celkově, vzdálené zástavby). Vykrýváme vrstvy efektivně Ve fázi pozicování snímků v editoru postupujeme tak, že si zvolíme nějaký výraznější pevný objekt, podle kterého oba snímky překryjeme. Poté vykrýváme vrstvu až do míst tohoto objektu, protože zde budou obě podkladové fotografie na sebe nejvíc sedět. Přednost má horizont a plynulé linie Často se v praxi setkáváme s tím, že kvůli zkreslení perspektivy je obtížné napozicovat správně dva snímky, resp. jeden snímek Pokud nesedí horizont, je další skládání zbytečné 138 Panoramatická fotografie

97 k tomu předchozímu. Ať vybereme, co vybereme, vždy něco výrazně nesedí. Pokud za to nemůže odlišná úhlová orientace (pootočení nepomůže), potom napozicujeme snímek tak, aby souhlasily ty plochy, které budou na panoramatu výrazné a vypadalo by nepřirozeně, kdyby nenavazovaly. Typicky je to horizont - ten při pozicování upřednostňujeme, protože pokud nebude navazovat horizont, nemusíme panoráma vůbec skládat. Při skládání dáváme tedy pozor na to, aby navazoval horizont - ten se ale nemusí překrývat zcela přesně. Při pozicování stačí, když se oba horizonty (obou snímků, které skládáme) protínají. Poté stačí pomocí štětce vykrýt masku vrstvy tak, aby se horizonty sešly právě v místě, kde se protínají, a dílo je dokonáno. Horizont navazuje a stačí k tomu jediný bod, kde se horizonty podkladových snímků protnou. Metoda sondování Upravovat odstín, sytost a úrovně podkladových snímků se vyplatí až tehdy, když máme částečně vykrytou jejich vrstvu. Lépe totiž uvidíme, jak snímky navazují. Kdybychom vrstvu vykrytou neměli, bránily by nám v odhadu míry úprav viditelné hrany mezi snímky. Tip: Při skládání snímků se často vyplatí použít takzvanou metodu sondování. Po aktivaci masky vrstvy vykryjeme štětcem vždy jen zhruba čtyři vodorovné pruhy (rovnoměrně po celé výšce vrstvy). Poté přepneme v panelu pro vrstvy na snímek v horní vrstvě a začneme upravovat například jeho úrovně (snímku v horní vrstvě). Díky sondám, které představují ony pruhy, velmi dobře uvidíme, jaké úpravy jsou pro minimalizaci viditelných přechodů potřeba. Jakmile přestanou být pruhy díky úpravám úrovní vidět, můžeme tuto úpravu uložit. Poté již stačí přepnout zpět do masky horní vrstvy a štětcem vykrýt zbytek. Upravujeme snímky lokálně Může se stát, že skládáme velmi odlišné snímky (jasově, barevně, úrovněmi...), takže nestačí ani standardní úpravy uvedené v kapitole o pokročilých metodách skládání. Pak je možné sáhnout v úpravách ještě dále, a to upravovat lokálně jen některé části fotografií. Představme si situaci, kdy máme složit dva snímky, u kterých perfektně ladí vše pod horizontem, ale obloha je barevně odlišná. Potom postupujeme tak, že podkladový snímek duplikujeme, provedeme potřebné úpravy, vykryjeme Díky částečnému vykrytí vrstvy lze lépe a přesněji upravit odstín a světlost druhého snímku, aby co nejlépe navazoval na první Kapitola 5 - Skládáme fotografie do panoramat 139

98 duplikovanou vrstvu tak, aby se projevily úpravy jen na obloze, a tyto dva snímky poté opět sloučíme. Posléze můžeme jako obvykle vykrývat vrstvy obou původních snímků, protože nyní již ladí jak vše pod horizontem, tak obloha. Další možností, jak upravovat lokálně jen části podkladových fotografií, je použití nástroje pro zesvětlení a ztmavení. Je to jednodušší, ale výsledek nemusí být tak dobrý (záleží na konkrétní situaci). Odstraňujeme vinětaci Skládáme-li fotografie, které vykazují vinětaci, může nastat to, že na výsledném panoramatu budou pravidelně rozmístěné svislé tmavé pruhy, které se budou směrem vzhůru mírně rozšiřovat (jako pilíř mostu). Tyto přechody mohou být třeba jen minimálně viditelné a již kazí kvalitu celého panoramatu. Tuto vadu je potřeba řešit již v počátcích - a to odstraněním vinětace z podkladových fotografií. Na to je možné použít nástroj pro lokální zesvětlení (rohů a okrajů) nebo filtr pro odstranění vinětace (Filtry -> Zkreslení -> Zkreslení objektivu -> Zjasnit). Pojmenováváme vrstvy Při skládání panoramat je velmi snadné ztratit přehled o vrstvách - proto je výhodné si jednotlivé vrstvy pojmenovávat (například dle pořadí zleva doprava). Stačí poklepat dvojitě myší na název vrstvy (v panelu pro vrstvy) a přepsat název. Jak získat nadhled Pro odhalení i těch nejméně viditelných přechodů mezi snímky je vhodné zmenšit si panoráma o trochu víc, než na šíři obrazovky a pojíždět s ním pomalu zleva doprava - rázem budou viditelné i ty nej slabší přechody, které mohou pokazit kvalitu panoramatu. Řešíme sférické zkreslení Pokud pořizujeme podkladové snímky širokoúhlým objektivem, bude se na nich vyskytovat sférické zkreslení (takzvané soudkovité zkreslení). To je užitečné vyrovnat ještě před započetím skládání snímků pomocí volby v horní paletě Filtry -> Zkreslení -> Zkreslení objektivu. 140 Panoramatická fotografie

99

100

101 Kvalitní panoramatická fotografie si v každém případě zaslouží být prezentována. Ať už v papírové podobě na nějaké zdi nebo v podobě elektronické, například v internetové fotogalerii. Vytvořit pěkné panoráma dá dost práce, a tak by opravdu bylo škoda jej nevystavit. V této kapitole si shrneme možnosti, jak prezentovat svou panoramatickou fotografickou tvorbu. Tisk panoramatických fotografií Tisk panoramat se od tisku běžných fotografií liší v tom, že se jedná často o naprosto odlišný formát. To samo o sobě není problém, ale nezvyklý formát tisku s sebou přináší některé případné komplikace: Ne v každém minilabu (tam, kde dělají fotky) dokáží vytisknout dostatečně dlouhá panoramata. Často jsou omezeni délkou papíru (např. 60 cm), a tudíž tisknemeli velmi podlouhlý formát, bude ve výsledku panoráma dost nízké. Pro tisk v domácích podmínkách nestačí běžný A4 fotopapír - je potřeba tisknout na delší formáty, ideálně role dlouhé třeba až 90 cm. Podlouhlé panoráma vytisknuté na fotopapír s obvyklou gramáží (střední až nízká gramáž) se svou vahou snadno ohne, lepší je tisknout na papíry s vyšší gramáží. Výše jsou uvedené asi ty nej častější překážky, které musí fotograf tisknoucí svá panoramata překonávat. Samozřejmě vždy je možné nalézt nějaké řešení - dnes se dají fotografie posílat na tisk třeba i v digitální podobě, a tak není obtížné je zaslat elektronicky do takové fotolaboratoře, ve které dokáží vytisknout kvalitní panoramata s větší délkou. Navíc si lze přiobjednat i tvrdý podklad, který se zespod nalepí na panoráma, takže velmi dobře drží svůj tvar. Máme-li vytisknuté papírové panoráma, musíme ještě dořešit jeho prezentaci. Budeme tedy shánět atypický rám. Pravděpodobně jej v běžném obchodě neseženeme - v prodeji ale bývají netypické rámy ve velkých řetězcích s nábytkem, případně je možné si nechat rám vyrobit na zakázku. Prezentace panoramat na internetu Další možností, jak prezentovat svou panoramatickou tvorbu, je využití sítě internetu. Dnes jsou k dispozici nesčetné poct}' různých galerií, kam mohou uživatelé nahrát svá fotografická díla. V případě prezentace panoramat virtuálně je ale nutno počítat s tím, že fotografie budou prezentovány ve zmenšené podobě. Horizontální rozlišení pravděpodobně nepřevýší 2000 pixelů, vzhledem k rozlišení monitorů a datovému objemu. Užitečné je zjistit si, na jaký maximální rozměr která fotogalerie povoluje a nahrát tam panoráma v takovém rozměru. Většina fotogalerii umí sama snímky zmenšovat na požadovaný rozměr, ale tento proces je vždy lepší mít pod kontrolou. Po zmenšení na webový rozměr dojde k částečné ztrátě ostrosti (vlivem zmenšování), a tak bývá vhodné fotografii mírně doostřit (ale opravdu jen zlehka, s citem).

102 REJSTŘÍK 360 panoráma 18, 68, 119 A autofokus 38,111 automatický režim 30 B barevný odstín 130, 133, 135, 136, 139 barvy 100, 101, 128, 133,135, 136 bodové měření 61, 62, 66, 67 c celoplošné měření 62, 73 citlivost ISO 38,59,65,91,108, 110,111,118 clonové číslo 38, 39, 59, 61, 81, 88, 91,110,111 D digitální fotoaparát 25, 28, 29, 30, 38,43, 58, 60, 61, 98, 99 dojem 82, 98,109 E expozice 25, 39, 58-63, 65-69, 91, 98, 98,110,111,119,133 expozimetr 61,91 F filtr - polarizační 99, 100, 101, 102, 103, 109, přechodový šedý 88, 100, přechodový tabákový 99, 100, 101, šedý neutrální 100, 101 H HDR 65,66,67, 119 hledáček 39, 42, 43, 44, 48, 59, 61 65, 71, 86, 88 hloubka ostrosti 81, 110 horizont 30, 31, 32, 33, 71, 78, 79, 81, 85, 86, 98, 99, 100, 109, 123, 130, 131, 132, 138, 139, 140 horizontální 32, 40, 47, 68, 85, 144 I interiér 40, 50, 66, 68,118 K kinofilm 12,25,35,51 kompenzace 38, 98, 119 kompozice 36, 38, 51, 58, 64, 71, 78, 79, 82, 83,109, 110, 118 kontrast 50, 58, 61, 63, 64, 65, 66, 67, 102, 108, 119, 136 krajina 51, 64, 67, 78, 84, 85, 99, 108, 109, 125 kulová hlava 32 kvalita 13,71,110 L LCD displej 43, 88 linie 50, 79, 81, 83, 104, 109, 138 M manuální režim 29, 38, 60, 61, 65, 91, 98, 133 maska vrstvy 128 měření expozice 39, 61, 62, 65, 66, 67 Měsíc 88,89,90,91, 118 město 68, 110 metoda sondování 139 moře 99, 109 mřížka 78 N noční panorama 88, 89, 111 nodální bod 33, 41 Rejstřík 145

103 o obloha 58, 63, 88, 89, 91, 102, 103, 109, 111, 133, 135, 136, 138, 139, 140 optika 25,104 ostření 81, 105, 111 P panoramatická hlava 32, 33, 42, 45, 47, 48 panoramatické fotoaparáty 12, 30 paralaxa 33, 39, 40, 41, 42, 43, 46, 47, 48, 109, 118 perspektiva 50, 109, 110, 118, 138 podexpozice 61, 65, 67 podkladové snímky 8, 25, 29, 31-36, 49-51, pohyb 51,58,91 popředí 37, 40, pozadí 39, 48, pozicování 48, 127, 128, 129, 138, 139 pravidlo třetin 78, 79, 85, 109 prezentace 118,144 prostor 82, 109, 127 přeexpozice 61,65 přechod 64, 103, překrytí 37, 48, 49, 50, 51, 123, 132 R režim 29, 38, 60, 65, 91, 98,133 rovina 32 rovný horizont 32,99,109 rozlišení 13, 38, 144 s stativ 31, 32, 36,41,42,45, 47, 67,110 stín 62,67 světlost 30, 67, 132, 135 T tilt/shift objektiv 104, 105, 110, 119 tisk 13, 136, 143 u úhel záběru 58, 68, 85 úrovně 30, 133, 134, 135, 136, 139, uzlový bod 36, 41, 41, 42, 43, 44, 47 V vinětace 140 vodní plocha 86 vodováha 47, 98, 99, 109 výbava 23 výška 68 vyvážení bílé 30, 38, 39, 67,109, 110,111, 118, 130 Z záběr 13, 25, 36, 59, 64, 67, 71,109 zorný úhel 58, 69, 103, 108 zrcadlovka 25, 29, Panoramatická fotografie

104 Další knihy z nabídky nakladatelství Computer Press K1642 Michal Bartoš: Kompozice v digitální fotografii 160 stran/349 Kč Chcete, aby každá vaše fotografie vynikla mezi stovkami jiných a působila na diváka tak, jak má? Pokuste se vylepšit kompozici svých snímků! Správná kompozice je totiž jednou z nejdůležitějších součástí povedené fotografie. V této knize se setkáte jak s klasickými pravidly kompozice, která vycházejí z letité tradice malířského umění, tak i s moderním pojetím vnímání fotografického obrazu. K stran/297 Kč kolektiv autorů: Fotografujeme kreativně Inspiraci najdete na každé stránce této knihy. Nádherné fotografie jsou doplněny krátkým popisem autora -jak snímek vznikl, proč a jakou techniku použil. U většiny fotografií pak najdete i komentář profesionálního fotografa, který fotografii zhodnotí po odborné stránce - kompozici, zvolenou techniku, případně doporučí lepší řešení. Tak získáte kromě inspirace i poučení, díky kterému můžete zlepšit své vlastní fotografie. K1561 Tomáš Dolejší: Fotografujeme psy a jiná zvířata 176 stran/369 Kč Renomovaný profesionální fotograf se s vámi podělí o mnohaleté zkušenosti s focením psů. Provede vás základy fotografování zvířat - kompozicí, užití různých objektivů a světel či blesku. Naučí vás také, jak se se psem domluvit, jak jej fotografovat v exteriéru i interiéru, jak psa použít jako model v ateliéru. Mimo psů se kniha věnuje také focení jiných zvířat, např. koní, krav či zvířat v ZOO. K stran/369 Kč Rolando Gomez: Fotografujeme glamour Profesionální fotograf časopisů Playoboy a Penthouse se s vámi v této knize podělí o své zkušenosti, jak fotografovat krásu žen a sexuální přitažlivost ženského těla. Naučíte se, jak pracovat s profesionální modelkou, jak ji upravit a nasvítit, ale i to, jak skrýt některé nedokonalosti ženského těla. Díky této knize budou vaše snímky klietky, přítelkyně i profesionální modelky vypadat vždy dokonale a sexy. F o t o g r a f u je m e Ä a d né nftf okamžiky dstství U Í J JL 4. K1586 Radka Tezaur: Fotografujeme děti 168 stran/349 Kč Narodilo se vám miminko a vy jen s úžasem pozorujete, jak vám roste před očima? Fotografie je výborným způsobem, jak tyto jedinečné chvíle můžete zachytit a zvěčnit. Zkušená fotografka se s vámi v této knize podělí o své fotografické zkušenosti. Poradí vám, jak upoutat pozornost dítěte, v jakých situacích ho fotografovat a jak díky fotografiím zachytit jedinečné okamžiky, které se odehrávají před vašima očima každý den. K1598 Billy Pegram: Fotomodeling 152 stran/399 Kč Zkušený fotograf vám v této knize podrobně ukáže základní pózy používané při fotografování, seznámí vás s jejich praktickým použitím a účinkem. Na konkrétních ukázkách uvidíte, jak působí různá poloha hlavy, rukou, ramen, nohou a celého těla. Dozvíte se, jakou pózu použít, když chcete zdůraznit ladné křivky modelky nebo naopak když potřebujete přitáhnout pohled diváka na náramek, který má modelka na své ruce. P R E S S Všechny tyto a mnohé další zajímavé publikace si můžete objednat u zásilkové služby našeho vydavatelství, neboje žádejte u vašeho knihkupce. Zásilková služba pro ČR: Computer Press Brno, Holandská 8, Brno, tel.: , distribuce@cpress.cz Zásilková služba pro SR: Computer Press Bratislava, Hattalova 12, Bratislava, Slovenská republika, tel (2) , distribucia@cpress.sk

105 6f$. Další knihy z nabídky nakladatelství Computer Press ADOBE PHOTOSHOP LIGHTROOM 2 K stran / 597 Kč Adobe Creative Team: Adobe Photoshop Lightroom 2 Oficiální výukový kurz Oficiální výukový kurz přímo od tvůrců programu z Adobe Systems je ideálním materiálem pro začínající i zkušené uživatele, kteří chtějí ovládnout Photoshop Lightroom bez zbytečného tápání. S pomocí jednotlivých lekcí knihy se naučíte s Lightroomem rychle pracovat, objevíte nejnovější vylepšení verze Lightroom 2 a zjistíte, jak je nejlépe využít u svých fotografií. Zdroje ke všem výukovým lekcím najdete na přiloženém CD. K1541 kolektiv autorů: Adobe Photoshop Základní dovednosti 576 stran / 890 Kč Řada Adobe Photoshop Základní dovednosti shrnuje všechny základy v pěti učebnicích, přičemž každý díl se zaměřuje na konkrétní techniky úprav a vylepšování fotografií. S knihou se tak naučíte praktickým postupům, s nimiž dosáhnete vynikajících výsledků a ulehčíte si svou práci. V knihách se naučíte pracovat s vrstvami, výběry, upravovat barvy fotografií, provádět fotomontáže, fotografie zoostřovat a rozostřovat. Digitální fotografie ve Photoshopu CS3 J r a í B p - K1559 Scott Kelby: Digitální fotografie ve Photoshopu CS3 496 stran / 690 Kč U m j jp 8 2 Světový bestseller oblíbeného autora Scotta Wm t f Kelbyho je zaměřen na nejnovější verzi Photoshopu CS3 a jeho využití v oboru digitální fotografie. Autor vás čtivým způsobem seznámí s novinkami nové verze Photoshopu, krok za krokem provede od nahrání fotek až po pokročilé techniky retuše a speciálních efektů. Během čtení se můžete nechat inspirovat krásnými fotografiemi, které text doprovázejí. K stran / 590 Kč Scott Kelby: Digitální fotografie v Adobe Photoshop Lightroom Nejrychlejší způsob, jak využít skvělý Photoshop Lightroom na maximum, je nechat si poradit od Scotta Kelbyho, předního světového odborníka na Photoshop. S pomocí mnoha jednoduchých a názorných postupů, tipů a triků odkryjete nové možnosti využití Lightroomu, díky nimž bude vaše práce s fotografiemi efektivnější a bohatší. Všechny kroky jsou navíc doprovázeny ilustračními obrázky. K stran/249 Kč Josef Vybíral: GIMP Praktická uživatelská příručka, 2. aktualizované vydání Nové vydání populární příručky programu GIMP, ojedinělé bezplatné alternativy k Adobe Photoshopu, prakticky ukazuje jeho možnosti pro tvorbu grafiky a úpravu fotografií. Najdete zde popis nástrojů i konkrétní návody využitelné při webdesignu, typografické práci a digitální fotografii. CD obsahuje kromě plných verzí pro Windows, Linux a Mac OS i cvičební příklady z knihy a řadu užitečných přídavných programů. K1315 Jiří Fotr: Adobe Photoshop Hotová řešení 264 stra n /297 Kč Málokdo má čas s Photoshopem experimentovat, snad každý by však rád znal jednoduché recepty na působivé výsledky. Kniha z edice Hotová řešení nabízí odpověď. Nebude vás zatěžovat suchopárnou teorií a popisy funkcí, které stejně nevyužijete, ale představí řešení konkrétních úloh. Publikace obsahuje více než 200 užitečných postupů, díky nimž zvládnete konkrétní úkoly krok za krokem bez větší námahy. P R E S S Všechny tyto a mnohé další zajímavé publikace si můžete objednat u zásilkové služby našeho vydavatelství, nebo je žádejte u vašeho knihkupce. Zásilková služba pro ČR: Computer Press Brno, Holandská 8, Brno, tel.: , distribuce@cpress.cz Zásilková služba pro SR: Computer Press Bratislava, Hattalova 12, Bratislava, Slovenská republika, tel (2) , distribucia@cpress.sk

106 EDICE Dl G I.Ní FOT ^b RAFIE PANORAMATICKÁ FOTOGRAFIE áká vás výjimečnost panoramatického formátu fotografií? Snad proto, že je tolik podobná lidskému pohledu, je panoramatická fotografie tak oblíbená. Naučte se fotografovat a skládat snímky, které nebudou omezovány zúženým pohledem fotografického objektivu! kušený fotograf a autor několika fotografických knih vám ukáže, jaké jsou výhody i rizika tohoto formátu, i to, jak se s riziky vypořádat a výhod naopak využít pro dokonalejší a působivější snímky. niha se věnuje kompletnímu postupu tvorby panoramat: od pořizování podkladových snímků za různých situací a v různých prostředích přes jejich následné úpravy v počítači až po tisk. Skládání snímků autor probírá krok za krokem a doprovází množstvím triků z praxe, díky kterým se vyvarujete častých chyb. 0 autorovi: ''i Tomáš Dolejší je autorem a manažérem serveru Fotorádce.cz, který je zaměřen na digitální fotoaparáty a fotografování. Již několik let zde publikuje své články, recenze fototechniky a tipy z fotografické praxe. Napsal 1několik knih o fotografování, např. Fotografujeme noční oblohu a Fotografujeme s filtry (nakladatelství Computer Press). Žije v Havlíčkově Brodě. Zařazení publikace: touto knihou se dále naučíte: Fotografovat krajinu či město za nočního osvětlení Zachytit interiéry, a to pod úhlem až 360 Pracovat s panoramatickou hlavou a stativem Fotografovat panorama i se sluncem v záběru Vyrovnat se s pohybem mořských vln na snímcích Skládat snímky tak, aby švy nebyly znatelné Vytvářet HDR panoramata Používat při fotografování panoramat filtry Používejte výjimečný formát pro své výjimečné snímky, využijte působivosti panoramatického rozhledu! 1555K SI Computer Press, a.s. Holandská Brno Objednávejte na: distribuce@cpress.cz Bezplatná linka P R E S S ISBN Prodejní kód: K1655