Fotbalové zlato do Rýnovic

Transkript

1

2 Fotbalové zlato do Rýnovic Přebor Vězeňské služby České republiky v kopané skončil 21. května 2004 vítězstvím mužstva Věznice Rýnovice. Toto mužstvo se tak stalo druhým českým týmem reprezentujícím VS ČR na Mistrovství Evropy vězeňských služeb v kopané, které se konalo od 31. května do 2. června 2004 v Nymburce. Jako druhé se umístilo favorizované družstvo Vazební věznice Brno a na třetím místě skončili reprezentanti Věznice Znojmo. Slavnostního předávání cen se zúčastnili 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz a 1. náměstek generálního ředitele Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky plukovník Mgr. Milan Jašurek. Kromě hlavní trofeje vítěze přeboru a medailí předával PaedDr. B. Burkiewicz také zlaté sošky nejlepším střelcům a odznaky přeborníků VS České republiky v kopané. Letošního 4. ročníku přeboru se zúčastnilo osm týmů, které na základě výsledků z vylosovaných kvalifikačních skupin na přebor postoupily: Vazební věznice Ostrava, Věznice Rýnovice, Věznice Mírov, Vazební věznice Olomouc, Věznice Heřmanice a Věznice Znojmo. Družstva pořadatele (Věznice Valdice) a obhájce prvenství (Vazební věznice Brno) postoupila přímo. Zavedený systém losování přihlášených družstev do jednotlivých skupin přinesl na přebor vyšší kvalitu hry s výraznou převahou moravských týmů. Z českých týmů se na přebor probojovalo jen družstvo Věznice Rýnovice, které vyhrálo nad favority z Brna až na pokutové kopy. Přebor organizovalo generální ředitelství Vězeňské služby ČR ve spolupráci s Věznicí Valdice, která každoročně zabezpečuje přípravu fotbalového stadionu, ubytování a stravování hráčů, včetně jejich občerstvení na hřišti. Vítězné družstvo Věznice Rýnovice Trofej Přeboru Vězeňské služby ČR v kopané Výsledková listina: 1. Věznice Rýnovice 2. Vazební věznice Brno 3. Věznice Znojmo 4. Vazební věznice Ostrava 5. Věznice Mírov 6. Věznice Valdice 7. Vazební věznice Olomouc 8. Věznice Heřmanice Členové vítězného mužstva Věznice Rýnovice (nositelé odznaku Přeborník VS ČR v kopané): strm. Martin Kotyk (1972) nstrm. Jaroslav Cerman (1972) npor. Karel Čermák (1965) o. p. Michal Zámečník (1978) pprap. Michael Pilz (1971) o. p. Vlastimil Maňák (1975) strm. René Šimek (1975) nstrm. Bedřich Schneider (1966) o. p. Luděk Kulhánek (1957) strm. Slavomír Galbavý (1986) nstrm. Jaroslav Hušek (1976) por. Milan Rájek (1977) mjr. Bc. Martin Zange (1972) nstrm. Martin Vejprava (1967) nstrm. Pavel Vít (1967) o. p. Daniel Gregor (1967) Na přeboru byli vyhlášeni: nejlepší brankář: pprap. Vítězslav Trmal, Znojmo nejlepší hráč: o. p. Václav Knop, Mírov nejlepší střelec: npor. Jaroslav Kalous, Ostrava Mjr. Bc. Martin Zange přebírá z rukou PaedDr. B. Burkiewicze odznak přeborníka Text a foto LB

3 Vážení čtenáři, dovolte, abych začal citátem z projevu Václava Klause, který pronesl letos 18. března ve Valdštejnském paláci: Určitě bychom měli usilovat spíše o redukci dnešního rozsahu zákonů formou revize existujícího stavu než pasivně podléhat z mnoha stran podporovanému extenzivnímu procesu tvorby nových, často velmi parciálních právních norem. Projev prezidenta republiky na půdě Senátu samozřejmě postihl objektivní společensko politickou podmíněnost procesu zásadních změn v právním řádu České republiky. Odborná právnická veřejnost si uvedených problémů je a byla pochopitelně vědoma řadu let a naposledy v polovině devadesátých let minulého století byly činěny pokusy provést komplexní depuraci (očištění) právního řádu. Je ovšem smutnou pravdou, že nereálnost stanovených termínů (každý jeden pracovník legislativy, na všech ústředních orgánech státní správy, by musel podle harmonogramu stanoveného navrhovatelem komplexně posoudit denně přes 50 právních předpisů) ve svých důsledcích vedla k tomu, že se zamýšlená depurace vůbec neuskutečnila. Nejedná se totiž pouze o zákony, jejichž množství je samo o sobě značné. Musíme vzít v úvahu rovněž nepřehlednou řadu jejich následných novelizací, které představují pro adresáty ztížení orientace a často resultují ve ztrátu původní koncepce i systematiky zákona a v těch nejhorších případech se posléze vytrácí i sám původní smysl či, chceme-li, filozofie zákona. Z hlediska přehlednosti lze snad za ještě horší považovat situaci v oblasti prováděcích právních předpisů. Obecně aprobovaná potřeba sladění právního řádu ČR s právem ES se kromě nesporných pozitiv stala impulsem dalšího prudkého zbytnění našeho, již tak dosti rozsáhlého a přitom parciálního právního řádu. S blížícím se datem začlenění do EU přímo úměrně akcelerovaly i procesy směřující ke kompatibilitě právní úpravy. Nezbytnost slučitelnosti práva členských států EU je nezpochybnitelná a není nutné ji odůvodňovat. Odůvodnitelné ovšem mnohdy nejsou formy, kterými bylo této slučitelnosti dosahováno. Slučitelnost byla velmi často zaměňována za totožnost. A tak byly často směrnice EU, z nichž celá řada má navíc spíše povahu normativů technických než právních, převzata ve formě prostého překladu do našeho právního řádu. Překlad, byť doslovný anebo právě pro svoji doslovnost, logicky nemůže korespondovat s právním jazykem a pojmoslovím užívaným v českém právním řádu. Je nasnadě, že takovýto postup se dříve či později projeví negativně, ať již nežádoucí duplicitou některých konkrétních právních předpisů nebo obecně v oblasti interpretace a aplikace právních předpisů. Objektivním faktorem je společensko historická determinace procesu tvorby a přijímání zákonů a dalších právních předpisů. Promítá se logicky i do pojetí legislativní činnosti, jejího smyslu a cílů. Zcela pochopitelné jsou i opodstatněné změny v právní terminologii. Lze však zmínit další jev ovlivňující kvalitu i rozsah právního řádu České republiky, který je spíše projevem subjektivismu a voluntarismu. V poslední době se téměř zaklínadlem stalo tvrzení, že uskutečnění toho či onoho (z pohledu glosátorova) smysluplného záměru brání zastaralá, nedostatečná nebo dokonce neexistující legislativa. Zpravidla je poté zdůrazněna nezbytnost přijmout odpovídající legislativní opatření, popřípadě vytvořit žádoucí nebo ještě lépe optimální legislativní prostředí ; rozuměj takové, které vystupujícímu umožní jeho záměr realizovat. Zvláště emotivně laděné vystoupení či písemný projev používá s oblibou slovního klišé, že je potřebné předmětnou problematiku legislativně ošetřit. Za takovou či obdobnou slovní ekvilibristikou se často skrývá neověřený, popřípadě spekulativní či lobistický přístup k právním úpravám. Vše, co bylo uvedeno, je samozřejmě pouze špičkou onoho příslovečného ledovce a může vyvolávat určitou skepsi. Zachovejme si však potřebnou míru optimismu, neboť jak historie opakovaně dokazuje: Poznání vlastních chyb je prvním krokem k jejich odstranění. JUDr. Petr Veit, CSc. vedoucí oddělení pro organizaci a legislativu sekretariátu generální ředitelky VS ČR a člen odborné komise Legislativní rady vlády Z obsahu čísla 3/2004 Návštěva první dámy dolnosaského vězeňství Do České republiky přijela na pracovní návštěvu nejvyšší představitelka vězeňské služby Spolkové země Dolní Sasko Dr. Monika Steinhilperová. Str. 2 Zpravodajství O tom, co se stalo v našich věznicích. Str. 4 7, Nemáme se za co stydět Jaké byly začátky Institutu vzdělávání Vězeňské služby ČR, proč vznikl a kdo stál u jeho zrodu? Jak vypadá jeho činnost dnes, jaké druhy a formy vzdělávání nabízí příslušníkům a zaměstnancům vězeňské služby? Odpovědi na tyto i další otázky dostanete od ředitele IV VS PhDr. Miloslava Jůzla. Str. 9 Budoucnost malých věznic je ve specializaci Shodli se na tom ředitelé Věznice Karviná JUDr. Ján Lazár a Věznice Znojmo plk. Mgr. Milan Václavek. Navíc dávají návod, co se dá pro to udělat. Str. 12 Mezinárodní semináře a konference pořádané Vězeňskou službou ČR v letech Před konáním letošní mezinárodní konference o vězeňství v Kroměříži přinášíme stručný přehled o dosavadním průběhu těchto výjimečných akcí, pořádaných v České republice už více než deset let. Str. 16 VDP má za sebou dětské nemoci Pohled na dosavadní působení církví v našich věznicích a vazebních věznicích okem vězeňského kaplana. Str. 24 Foto na první straně obálky: Kroměříž, místo konání mezinárodní konference o vězeňství v roce 2004 Foto na poslední straně obálky: Málo známý motiv z Mírova Autor Miroslav Jílek

4 Návštěva první dámy dolnosaského vězeňství Již podruhé navštívila Českou republiku nejvyšší představitelka vězeňské služby Spolkové země Dolní Sasko paní Dr. Monika Steinhilperová s doprovodem, který tvořili ředitel věznice Salinenmoor pan Hartmunt Huisgen, ředitel věznice Rosdorf pan Helmut Schütze a ředitel Kriminologické služby Dolního Saska pan Dr. Rolf Herrfahrdt. Paní Steinhilperová přijela s cílem co nejvíce se seznámit s každodenní prací Vězeňské služby České republiky, kterou s vězeňstvím Dolního Saska pojí již několik let rozvíjené přátelské vztahy. Výstava vězeňských prací v Brně (zleva PhDr. S. Haluzová, H. Schütze, H. Huisgen, Dr. M. Steinhilperová, plk. Mgr. L. Kula, Dr. R. Herrfahrdt) Svou studijní cestu paní Steinhilperová zahájila ihned po příjezdu do Prahy dne 19. dubna 2004 společnou večeří s generální ředitelkou Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamilou Meclovou za účasti členů vedení české vězeňské služby. Vězeňství v obou zemích je v řadě ukazatelů podobné, Dolní Sasko má přibližně stejný počet obyvatel jako Česká republika, ale zatímco u nás je 35 věznic, Monika Steinhilperová v Dolním Sasku je jich pouze 16 pro 7000 vězněných osob. Vzhledem k tomu, že němečtí kolegové vycházejí při výpočtu kapacity z kritéria 8 čtverečních metrů na vězněnou osobu, hovoří již o stavu přeplněnosti. Paní Steinhilperová k tomu řekla: V současné době probíhá výstavba dvou věznic. I přesto po jejich dokončení nebude kapacita dostatečná, protože nadále stoupá počet vězňů. Následující dopoledne si němečtí hosté ve Stráži pod Ralskem prohlédli Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky a společně s ředitelem Institutu PhDr. Miloslavem Jůzlem a jeho zástupcem JUDr. Oldřichem Hornou hovořili o formách profesní přípravy nových zaměstnanců a systému celoživotního vzdělávání českého vězeňského personálu. Paní Steinhilperová byla příjemně překvapena úrovní této školy a mimo jiné řekla: Máme podobný systém, ale ne tak dokonale propracovaný. Určitě si z této návštěvy odneseme řadu podnětů a inspiraci k vylepšení našeho systému vzdělávání. Jen pět minut chůze je od školní budovy vzdálena Věznice Stráž pod Ralskem. Před vchodem paní Steinhilperovou uvítal ředitel věznice PaedDr. František Vach. Po krátké besedě s vedením věznice si členové německé delegace prošli celý areál, zejména je zaujalo oddělení se zvýšeným stavebně technickým zabezpečením, kde vykonávají trest zvláště nebezpeční odsouzení. Oddělení má kapacitu 40 lůžek a v době návštěvy bylo obsazeno 37 odsouzenými. Druhý den studijní cesty strávila paní Steinhilperová v Brně. Návštěva Vazební věznice Brno se uskutečnila na základě jejího zvláštního přání, neboť i v Dolním Sasku musí řešit problémy s poskytováním zdravotní péče o vězněné osoby a systém zdravotní péče v České republice ji z těchto důvodů zajímá. Ředitel brněnské vazební věznice plk. Mgr. Luděk Kula si pro návštěvu připravil obrazovou prezentaci. Při prohlížení prvních fotografií a statistických údajů přicházely první dotazy. Delegace se zajímala například o činnost justiční stráže (personální stav VV Brno čítá k dnešnímu datu 113 příslušníků JS, zařazených ke 14 soudům a státním zastupitelstvím). Další otázky se týkaly systému řízení věznice, průměrné délky pobytu ve vazbě, činnosti kynologů a speciální jednotky. Prohlídka věznice začala návštěvou výstavy výtvarné a rukodělné činnosti vězněných osob, kde je umístěno téměř 200 exponátů od více než 80 osob. Při prohlídce návštěvních místností se hosté zajímali o systém návštěv, zajištění bezpečnosti a dozoru nad zákonným průběhem návštěv. Na oddělení pro výkon trestu odsouzených mužů v typu s dozorem a na oddělení pro výkon vazby obviněných žen paní Steinhilperová ocenila zejména čistotu, pořádek a disciplínu. Ve vězeňské nemocnici navštívila delegace pavilon psychiatrie a rehabilitace, kde je zajišťována odborná zdravotnická péče pro obviněné a odsouzené z celé České republiky. Zde se hosté zajímali zejména o systém přijímání z věznic k léčení (akutní péče pozorování léčení), ošetřovací plány, nejčastější diagnózy atd. V rehabilitační části měla návštěva příležitost vidět pracoviště magnetoterapie, fyzioterapie a vodoléčby. Snad největším překvapením pro 2 reportáž české vězeňství 3/2004

5 hosty byl rehabilitační bazén, kde se ozývala jen slova jako schön a sehr gut. V odpoledních hodinách zavítala delegace na hrad Špilberk, někdejší sídlo přemyslovských knížat a moravských markrabat, v 18. století přeměněné v pevnost a těžké vězení. Mezi nejsilnější zážitky z brněnských kasemat patřily zejména josefinské kobky, jinak hroby pro živé dřevěné komůrky pro nejtěžší zločince, odsouzené k přikování na doživotí ve tmě. Došlo i na krátkou procházku historickým centrem města. Večerní besedy v brněnské věznici se zúčastnil také ředitel Věznice Kuřim plk. PhDr. Jiří Mezník a ředitel Vazební věznice Břeclav Bc. Ivo Kadlec. Diskuse se točila zejména kolem otázek zajištění bezpečnosti věznic a v této souvislosti paní Dr. Monika Steinhilperová přišla s návrhem uspořádat v některé věznici v Dolním Sasku workshop na téma: Kolik skutečně musí stát bezpečnost? Na programu posledního dne studijní cesty byla prohlídka Věznice Mírov, kde se zasvěceným průvodcem stal ředitel plk. Mgr. Německá delegace v doprovodu ředitele věznice plk. Mgr. Vladimíra Langa na hradbách Mírova Vladimír Lang. Hosté z Dolního Saska si prošli modernizované prostory někdejšího hradu a zajímali se zejména o elektronické zabezpečení věznice. Při krátké besedě s vedením věznice se paní Steinhilperová zajímala o péči o zaměstnance a využívání fondu kulturních a sociálních potřeb pro vězeňský personál. Studijní cesta byla 21. dubna zakončena v Praze při společné večeři s nejvyššími představiteli českého vězeňství, na kterou pozvala paní Steinhilperovou generální ředitelka Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamila Meclová. Milí hosté z Dolního Saska nešetřili slovy chvály a jejich hodnocení dojmů z průběhu návštěvy vyznělo také jako upřímné poděkování všem zaměstnancům Vězeňské služby ČR. red Dr. M. Steinhilperová a plk. PaedDr. F. Vach v kapli Věznice Stráž p. R. české vězeňství 3/2004 reportáž 3

6 Delegace VS ČR na konferenci v Sársku i Lucembursku Ve smyslu dlouholeté spolupráce s vězeňstvím Spolkové republiky Německo, konkrétně se Spolkovou asociací ředitelů věznic, byla Vězeňská služba České republiky vyzvána k účasti na mezinárodní konferenci, konané ve dnech 3. až 7. května 2004 v Evropské akademii v sárském Nonnweiler Otzenhausenu na téma Evropská spolupráce ve vězeňství. Kromě účastníků ze všech spolkových zemí přijely delegace vězeňských služeb České republiky, Francie, Holandska, Itálie, Maďarské republiky, Polské republiky, Slovenské republiky a Švýcarska. S přednáškami vystoupil mimo jiné také ministr spravedlnosti spolkové země Porýní Vestfálsko H. Metin, dále Dr. Ch. von Butlar z Evropského institutu Univerzity Saarbrücken, Dr. S. Vöringer z Institutu politických věd Univerzity Kiel, prof. Dr. H. Bartsch za EU a Ch. Lehman ze Spolkového ministerstva spravedlnosti. Česká delegace, vedená generální ředitelkou VS ČR Mgr. Kamilou Meclovou, se prezentovala přednáškou zaměřenou na současný stav českého vězeňství a po je- K. Meclová a R. Herrfahrdt při podpisu dohody s vězeňskou službou Dolního Saska jím ukončení zodpověděla generální ředitelka veškeré otázky vyšlé z auditoria. Jako podklad byly delegátům poskytnuty i tříjazyčná oficiální publikace České věznice a anglická verze Ročenky Vězeňské služby ČR. V průběhu čtvrtého konferenčního dne byla slavnostně podepsána dohoda o zásadách spolupráce mezi vězeňskými službami České republiky a Dolního Saska. Delegáti během konference navštívili Lucembursko, prohlédli si Mezinárodní soudní dvůr a jako diváci se účastnili projednávání žaloby Evropského společenství proti Nizozemskému království ve věci údajného rozdílného přístupu této země k zahraničním podnikatelským subjektům při podnikání v oblasti bezpečnostních agentur. Zajímavá byla rovněž návštěva relativně moderní věznice Centre Pénitentiaire de Luxembourg. V průběhu konference, zejména při osobních jednáních, byl velký zájem o cílenou spolupráci mezi jednotlivými věznicemi. Velmi pozitivní roli při diskusích sehrály i informace účastníků studijní a pracovní návštěvy z Dolního Saska v Praze, kteří upozorňovali na dobré zkušenosti a praxi v českých věznicích, kde i s relativně omezenými prostřed- ky lze dosáhnout např. v oblasti signálně zabezpečovací techniky velmi dobrých a srovnatelných výsledků. Česká delegace splnila na mezinárodní konferenci svou profesní i společenskou úlohu, prezentovala naše vězeňství jako moderní a dynamickou součást společnosti, která se zabývá problematikou a možnostmi, jež jsou v rámci daných ekonomických podmínek srovnatelné se současnými evropskými trendy. red Pracovní návštěva ze Slovenska Ve dnech května 2004 navštívil Českou republiku 1. náměstek generálního ředitele Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky plk. Mgr. Milan Jašurek. Během prvního dne pobytu ho přijala generální ředitelka Vězeňské služby ČR Mgr. Kamila Meclová. V dalších dnech se při návštěvě expozice Památníku v areálu Vazební věznice Praha Pankrác zajímal o historii a současnost Vězeňské služby ČR a v doprovodu 1. náměstka generální ředitelky Zleva K. Kocourek, M. Jašurek, B. Burkiewicz VS ČR PaedDr. B. Burkiewicze si prohlédl historický střed Prahy. Ve Stráži pod Ralskem se v Institutu vzdělávání VS ČR věnoval výměně zkušeností týkajících se vzdělávání vězeňského personálu. Navštívil rovněž Věznici Jiřice, kde mj. ocenil moderní stavební řešení jejího areálu. Poslední den pobytu věnoval návštěvě Valdic. Ředitel zdejší věznice plk. JUDr. Karel Kocourek mu nejprve představil jednu z největších věznic ČR, provedl ho specializovaným oddělením pro výkon doživotních trestů a na závěr pozval na fotbalové hřiště, kde právě vrcholil Přebor VS ČR v kopané. Mgr. Jašurek tak byl přítomen posledním minutám utkání, v němž se právě rozhodovalo o tom, které mužstvo bude reprezentovat na Mistrovství Evropy vězeňských služeb v kopané. Osobně pak mohl pogratulovat zástupcům vítězného mužstva Věznice Rýnovice. Ve sportovním duchu a v přátelské atmosféře pan náměstek při rozloučení přislíbil, že do Nymburka na mistrovství Evropy přijede, tentokrát spolu s generálním ředitelem Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky gen. JUDr. Oto Lobodášem. Lubomír Bajcura PRAHA l Generální ředitelka Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamila Meclová udělila 6. dubna letošního roku nadporučíkovi Marku Kloudovi (na snímku), strážnému 1. třídy Justiční stráže, medaili Vězeňské služby České republiky 3. stupně za záslužný čin v souvislosti s výkonem služby a za projev statečnosti a obětavosti. Nadporučík Martin Kloud zadržel letos v březnu nebezpečného ozbrojeného vězně při pokusu o útěk. red 4 zprávy české vězeňství 3/2004

7 Pietní shromáždění k uctění památky obětí nacismu Porada tiskových mluvčích Tradiční pietní shromáždění k uctění památky obětí nacismu ve Vazební věznici Praha Pankrác se uskutečnilo 7. května Shromáždění připravil Kabinet dokumentace a historie VS ČR ve spolupráci s Vazební věznicí Praha Pankrác. Účastníci byli přijati v zasedací místnosti generálního ředitelství a uvítáni 1. náměstkem generální ředitelky PaedDr. Bohuslavem Burkiewiczem a vedoucím Kabinetu dokumentace a historie PhDr. Alešem Kýrem. Za ministerstvo spravedlnosti se zúčastnil JUDr. Jan Vidrna, za rejstřík trestů Ing. Zdeněk Krátkoruký, za Vrchní soud Praha JUDr. Vladimír Stibořík, za GŘ VS ČR PaedDr. Burkiewicz. Přítomni byli též ředitel v letech Pohnuté události tehdejších let vzpomenul také ředitel vazební věznice JUDr. Jaroslav Gruber. Každoroční květnová vzpomínka a uctění památky obětí nacismu je tradičním vyjádřením úcty obětem nacismu v průběhu druhé světové války a padlým v Pražském povstání. V průběhu válečných let byly zatčeny 72 osoby, které byly zaměstnány ve vězeňství. Z toho Účastníci pietní slavnosti vzdali hold popraveným mučedníkům Institutu vzdělávání VS ČR PhDr. Miloslav Jůzl a místostarosta městské části Prahy 4 Bohumil Koukal, za ČSBS Vladimír Mochal a Jeroným Lány. Pietní akt začal v 10 hodin položením kytice k pamětní desce, připomínající oběti nacismu z řad pankráckých dozorců, která je umístěna ve vstupních prostorách rejstříku trestů, a pokračoval umístěním věnce pod pamětní desku JUDr. Emila Lányho, který byl významnou osobností české justice a vězeňství i účastníkem protifašistického odboje. Aktéři se dále odebrali do prostor pankrácké věznice, kde položili kytici v Památníku Pankrác a uctili antifašisty a české vlastence, kteří zde byli popraveni v letech PhDr. Aleš Kýr připomenul v krátkém proslovu historické události související s pankráckou věznicí 13 z Olomouce, 11 z Českých Budějovic, 22 z Valdic, 1 z Klatov, 5 z Plzně, 4 z Moravské Ostravy, 1 z Tábora, 4 z Jihlavy, 3 z Pankráce, 1 z Jičína, 3 z Chrudimi, 2 z Brna, 2 z Hradce Králové. V roce 2000 bylo vyjádřeno pochvalné uznání Ministerstva spravedlnosti České republiky udělením diplomu bývalému dozorci vězňů Václavu Hronovi za zásluhy v odboji dne 5. května roku 1945 při odzbrojování členů gestapa a zaměstnanců německé vyšetřovací vazby a za osvobozování českých vlastenců z pankrácké věznice. Václav Hron zemřel před deseti lety. Byl posledním ze skupiny českých dozorců, bez jejichž zásahu by Němci podminovaný objekt zničili a vězni by se z cel smrti nikdy nedostali na svobodu. Text a foto Eduard Vacek PhDr. Jiří Pondělíček (uprostřed) při výkladu PŘEDNÍ LABSKÁ l Ve dnech se konala v zotavovně Přední Labská porada tiskových mluvčích věznic a vazebních věznic. První den odpoledne proběhly neformální diskuse k problematice práce tiskových mluvčích. Dopolední program druhého dne zahájil vedoucí oddělení pro styk s veřejností Ing. Miroslav Jílek. Ve svém vystoupení zhodnotil, jak se od podzimní porady tiskových mluvčích dařilo plnit úkoly vyplývající z komunikační strategie vězeňské služby. Velkou pozornost věnoval i úloze Public Relations pro vytváření image Vězeňské služby ČR a nutnosti dát této činnosti význam, který si zaslouží, neboť se nejedná o žádný momentální módní výstřelek, ale nedílnou součást práce všech organizačních jednotek vězeňské služby. Další část porady se týkala spolupráce tiskových mluvčích s redakcí časopisu České vězeňství a tvorby webových stránek věznic a vazebních věznic i celé vězeňské služby. Na problémy a nedostatky v této oblasti upozornil ve svém vystoupení PaedDr. Lubomír Bajcura, jenž zároveň účastníky porady Tiskoví mluvčí věznic a vazebních věznic seznámil s řadou konkrétních návodů, jak se s nimi vypořádat. Odpolední program byl věnován hlavně diskusi o práci tiskových mluvčích. Vyšla z ní řada podnětů, jak si mají budovat svou pozici, co lze zlepšit na spolupráci s médii, ale i s pracovníky a služebními funkcionáři organizačních jednotek a pracovníky oddělení pro styk s veřejností GŘ VS. Dopoledne třetího dne vyplnilo vystoupení PhDr. Jiřího Pondělíčka, který bývá častým a oblíbeným hostem porad tiskových mluvčích. Velmi poutavou formou vysvětloval zásady psaní tiskové zprávy, která patří mezi nejdůležitější a nejpoužívanější novinářské žánry. Při praktickém cvičení si pak všichni mohli sami vyzkoušet, jak správně tiskovou zprávu psát, popřípadě jak dále ji rozvádět do jiných žánrů. Porady tiskových mluvčích se postupně vyvíjejí a tematicky mění. To, že je značná část jejich programu věnována možnosti výměny názorů a zkušeností, je přínosem jak pro jejich vlastní práci, tak pro celou mediální strategii VS. Ludmila Kurdíková české vězeňství 3/2004 zprávy 5

8 Ukázka umění příslušníků VS ČR PRAHA PANKRÁC l Pořádně se zapotili příslušníci z Vazební věznice Praha Pankrác, když překonávali odpor ozbrojeného narušitele pořádku a bezpečnosti při soudním líčení u Městského soudu v Praze. Pachatel byl přemožen a odevzdán do rukou spravedlnosti. To byla modelová ukázka zákroku zvláštní eskortní skupiny a justiční stráže, kterou se ve středu prezentovala Vazební věznice Praha Pankrác na Dni otevřených dveří Městského soudu v Praze. Zájem veřejnosti byl značný. Odhaduje se, že u soudu přivítali více než tři tisíce návštěvníků, a tak se eskorta vězeňské služby musela pořádně ohánět. Na odpočinek nebyl čas. Ten stačil tak na úpravu výzbroje a výstroje a zákrok se opakoval. Potěšitelné je, že mezi občany bylo hodně mladých lidí, jak jednotlivců, tak školních skupin. Reakce veřejnosti byla spontánní a diváci neskrývali uznání a svůj obdiv příslušníkům ze zvláštní eskortní skupiny. Dotazy na činnost vězeňské a justiční stráže nebraly konce. Občanům organizátoři nabídli mimo jiné expozici výstroje a výzbroje příslušníků vězeňské služby a cyklus přednášek o hlavních úkolech tohoto sboru. Zajímavými exponáty z historie vězeňství přispělo také Muzeum Vězeňské služby ČR. Součástí Dne otevřených dveří byla beseda s ministrem spravedlnosti JUDr. Karlem Čermákem a předsedou městského soudu JUDr. Janem Sváčkem. Diváci měli možnost při práci sledovat známé osobnosti justice soudce, státní zástupce i advokáty, které vídají na televizních obrazovkách. Mezi nimi nemohl chybět ani zpívající právník Ivo Jahelka. Pro občany soudci připravili ukázky fiktivních soudních jednání a přehlídku doličných předmětů; mezi nimi byla například rakev, coby nástroj vydírání. Zaměstnanci z Vazební věznice Praha Pankrác svým vystoupením přispěli k popularizaci Vězeňské služby mezi veřejností a zejména prohloubili další vztahy a spolupráci s Městským soudem Praha, které jsou tradičně na velmi dobré úrovni. Příslušníkům za jejich úsilí vyjádřili poděkování předseda městského soudu JUDr. Jan Sváček a ředitel vazební věznice JUDr. Jaroslav Gruber. Mjr. Mgr. Miroslav Krídlo HEŘMANICE l Již sedmý ročník tradičního branného závodu pořádala Věznice Heřmanice ve dvou dubnových termínech v nádherném okolí vodní nádrže v Suchých Lazcích na Opavsku. Chuť zvítězit, reprezentovat věznici na přeboru vězeňské služby, nebo jen snaha překonat sám sebe po dlouhé zimě a porovnat svůj výkon s výsledky dosaženými v minulých ročnících přivedla na start téměř osm desítek závodníků rozdělených do tří věkových kategorií. Běh členitým zalesněným terénem, hod granátem na cíl vzdálený 25 metrů a střelbu ze služební pistole absolvovali ti nejrychlejší za necelých dvacet minut. Za každé nezasáhnutí terče při hodu granátem na cíl nebo při střelbě z pistole postihla závodníka třicetisekundová penalizace, která se přičítala k dosaženému času. Nejúspěšnějším závodníkem ve třetí, ale současně také v druhé věkové kategorii se stal prap. Ladislav Juchelka, který porazil, až na jednoho, také všechny účastníky nejmladší tedy první věkové kategorie. Kpt. Bc. Roman Záhorský MĚLNÍK l Psovodi VS ČR spolu s policisty, vojáky, členy bezpečnostních agentur a kynologických klubů se zúčastnili mezinárodního mistrovství služebních psů v Mělníku. V disciplíně obrana zvítězil poručík Karel Růžička z Věznice Stráž pod Ralskem se psem Cassidy (na snímku). Psovodi VS potvrdili svoji dobrou připravenost i 3. místem družstva. red 6 zprávy české vězeňství 3/2004

9 V porotě zasedl bývalý vězeň MÍROV l Jak tráví a využívají odsouzení volný čas ve výkonu trestu odnětí svobody, měli možnost zhlédnout v neděli 2. května 2004 všichni, kdo přijali pozvání vedení věznice a přijeli se podívat na 11. ročník zájmově umělecké činnosti odsouzených. Nutno podotknout, že s ohledem na dlouholetou tradici to nebyly neznámé tváře. Jedinou výjimkou byl bývalý vězeň pan Mirga a jeho strýc, kteří usedli v porotě. Pozvání samozřejmě přijali i zástupci odboru výkonu trestu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky. A jaký ohlas vzbudila výstava u zástupců medií? Tady jsou zkrácené odpovědi některých z nich na otázku, jak se dívají na podobné aktivity vězňů. Zdenka Jílková, Český rozhlas Olomouc: Výstava se mi moc líbí, alespoň čtyři obrazy bych si určitě koupila domů. I hračky jsou nádherné. Ivo Zatloukal, TV Mohelnice: Podle mě je to perfektní akce, která přispěje ke zpestření jinak všedního života za mřížemi. Soňa Singerová, Moravský sever Šumperk: Vzhledem k tomu, že na soutěž jezdím pravidelně, mohu zkonstatovat, že úroveň a kvalita obrazů rok od roku stoupá. Velmi se mi líbí i dřevěné hračky, zejména didaktické pomůcky. Jsou jak řemeslně, tak barevně provedeny na profesionální úrovni. Navíc vím, že jsou předávány postiženým dětem a to je nádherné. Podobná slova jsem slyšela nejen od dalších zástupců veřejných i soukromých médií, kteří se této akce zúčastnili, ale také z úst zástupců odboru výkonu trestu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, kteří rovněž potvrdili stoupající úroveň vystavených exponátů z tvorby odsouzených i jejich hudební produkce. Bc. Magda Petříková Obvinění a odsouzení vystavovali Tady se vězni nenudí BRNO l Dvě stovky výtvarných prací a rukodělných výrobků od více než osmdesáti obviněných a odsouzených, umístěných ve Vazební věznici Brno, byly k vidění počátkem měsíce dubna na soutěžní výstavě v zasedací místnosti věznice. Jednalo se tam zejména o kresby, obrazy, keramická díla, modelářské výrobky, ale také např. figurky, vyrobené z chleba. Cílem soutěže bylo nabídnout vězněným osobám, umístěným ve věznici, rozšířený program, který lze realizovat ve zdejších podmínkách a současně poukázat na skutečnost, že i mezi vězni jsou lidé, kteří disponují talentem a českou řemeslnou šikovností. Soutěž vyhlásil počátkem ledna ředitel VV Brno plk. Mgr. Luděk Kula v pěti kategoriích: kresba, malba, keramika, rukodělná a modelářská činnost. Obvinění a odsouzení, kteří se do soutěže přihlásili, obdrželi potřebný materiál a až do konce března se mohli věnovat tvorbě svých děl. Na zahájení výstavy se dostavili také zástupci sdělovacích prostředků, včetně celostátních i regionálních televizních stanic, ČTK a celostátních deníků. Novináři stejně jako zaměstnanci věznice či obvinění a odsouzení, kteří výstavu navštívili, mohli svým hlasem pomoci vybrat nejlepší díla. A jaké byly první ohlasy? Ředitel VV Brno plk. Mgr. Luděk Kula v knize návštěv jako první host např. uvedl: Výrobky vězněných osob značně převýšily moje představy. Samotná výstava je velmi pěkně a přehledně připravena. Děkuji všem, kteří se na těchto výrobcích a přípravách podíleli. Za zveřejnění určitě stojí i výstižný komentář redaktorky České televize Hany Orošové: Potěšení na místě vpravdě nezvyklém. PhDr. Soňa Haluzová HEŘMANICE l Největším nepřítelem odsouzených je nuda a množství nevyužitého volného času. Tyto skutečnosti se v žádném případě nevztahují na členy dřevomodelářského kroužku ve Věznici Heřmanice, kteří každou volnou chvíli využívají k výrobě dřevěných hraček. Další kolekce hraček a pomůcek pro rozvoj jemné motoriky, které vyrobili, byla 20. dubna 2004 předána dětem ze Zvláštní školy v Ostravě Porubě. Velkým problémem je získávání materiálu na výrobu hraček a školních pomůcek. Přesto díky pečlivému zpracování a nápaditosti jsou výrobky odsouzených mnohdy kvalitnější než ty vyráběné profesionálně, a navíc jsou i levnější. Nelehkým a dosud neřešeným úkolem, který členy kroužku čeká v nejbližších týdnech, je výroba indiánského totemu, jenž bude umístěn v zahradě Ústavu sociální péče pro muže v Tiché. Členové kroužky jej vyrobí ze starého topolu, který rostl před věznicí a musel být poražen, protože hrozilo jeho zřícení. Mgr. Květoslav Jordán české vězeňství 3/2004 zprávy 7

10 Management českého vězeňství jednal na Pracově Vyhodnocení bezpečnostní situace a mimořádných událostí za rok 2003, ekonomické aspekty roku 2004 ve VS ČR a vývoj zaměstnávání odsouzených v loňském roce, včetně jeho prognózy pro nejbližší období, byly nejdůležitější body programu celorepublikové porady ředitelů, která se počátkem dubna konala v Zotavovně Pracov. Dvoudenní jednání, jež řídil 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz, věnovalo pozornost také analýze trestné činnosti ve VS ČR v minulém roce a plnění souboru protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody. Účastníci porady konstatovali, že k plnění úkolů v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti byla v roce 2003 Vězeňskou službou ČR přijata řada organizačních opatření, která vycházela z Koncepce bezpečnosti VS ČR, a že stanovené cíle a priority po linii vnitř- ní i vnější bezpečnosti byly postupně uplatňovány. Přitom prvotním úkolem bylo v co možná nejširší míře eliminovat možnost průniku nepovolených věcí do střežených objektů. Přijata byla rovněž preventivní opatření ke zvládnutí eventuálních nedovolených jednání či hromadných vystoupení nebezpečných skupin vězňů, novelizována byla profilace jednotlivých věznic tak, aby byly dány možnosti vytvoření podmínek pro ubytování nepřizpůsobivých a nebezpečných odsouzených v celovém systému, a byly zpracovány programy zacházení pro skupiny vězněných osob, které vyžadují zvláštní bezpečnostní režim. Ředitel odboru vězeňské a justiční stráže GŘ VS ČR plk. Pavel Schrötter kladně ocenil i skutečnost, že detekčním zařízením znemožňujícím komunikaci mobilními telefony uvnitř střežených objektů byly vybaveny další věznice. Dokončena byla také rekonstrukce vazebních věznic v Liberci a Olomouci a započala rekonstrukce a dostavba ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Dále zdůraznil, že organizačními a technickými opatřeními vězeňské stráže se vloni podařilo výrazně snížit počet mimořádných událostí. Ze statistických ukazatelů sledujících vloni jejich vývoj vyplývá, že VS ČR evidovala v tomto období jeden útěk ze střeženého objektu, dvacet útěků z nestřežených objektů a pracovišť a pět pokusů o útěk. Zaznamenala 11 sebevražd a 55 pokusů o sebevraždu, 18 pří- padů zneužití přerušení výkonu trestu, volné vycházky nebo volné návštěvy, 31 případ napadení příslušníka vězněnou osobou a 21 případ individuální hladovky. Při plnění souboru protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody proběhly v roce 2003 dvě etapy plošného monitoringu drog, který měl poskytnout objektivní údaje o současné situaci v českých vězeňských zařízeních. Bylo vyšetřeno přes dva a půl tisíce osob, přičemž u méně než osmi procent z tohoto počtu byl zaznamenán pozitivní nález. U odsouzených vykonávajících trest odnětí svobody v bezdrogových zónách bylo šetřeno 336 osob. Pozitivní nález byl zjištěn jen u necelých tří procent. Přitom porovnání výsledků podle rozdílných typů zacházení potvrdilo skutečnost známou ve všech evropských státech, které řeší protidrogovou problematiku vězeňství, že zřejmým důsledkem zacházení s vězněnými osobami v bezdrogových zónách a specializovaných oddělení je výrazně nižší užívání drog než u ostatní vězeňské populace. Na druhé straně podstatně vyšší procento pozitivních nálezů bylo zaznamenáno při monitoringu drog u osob braných do výkonu vazby a osob nastupujících výkon trestu odnětí svobody z takzvané volné nohy. Tito lidé jsou také nejpočetnější skupinou, která se ve vězeňských zařízeních snaží dostat k drogám. Z předložené zprávy rovněž vyplynulo, že v současné době jsou ve všech věznicích a vazebních věznicích v ČR zřízeny poradny drogové prevence a že bezdrogové zóny jsou už ve dvaceti vězeňských zařízení. Při projednávání informace o hospodaření VS ČR za rok 2003, jejíž součástí byla také informace o financování VS ČR v roce 2004, je podle vyjádření ředitelky ekonomického odboru GŘ VS ČR ing. Radoslavy Hüttnerové schválený rozpočet na tento rok reálný. Složitá zůstává situace na úseku pohledávek VS ČR za vězni v aktuálním stavu a zvláště za propuštěnými vězni. K dosáhla jejich výše v prvním případě 230 milionů korun a ve druhém případě dokonce 610 milionů korun. Na celkové sumě 840 milionů korun se podílí osob. Celorepubliková porada ředitelů projednala také zprávu vyhodnocující zaměstnávání odsouzených v loňském roce. Vzala na vědomí, že dílčí formy, v nichž je uskutečňováno zaměstnávání odsouzených osob, zůstávají v posledních letech zachovány. Stabilizace výše finančních prostředků poskytovaných věznicím na odměny odsouzených přidělovaných na jednotlivá pracoviště ve vnitřní režii si vynutila kvalitnější a operativnější organizaci jejich práce, zejména úpravu pracovní doby. Na úseku střediska hospodářské činnosti byly zřízeny dvě nové provozovny v Drahonicích a Bělušicích, čímž se jejich celkový počet zvýšil na třináct. Přitom významným způsobem byla posílena zvláště výroba kancelářského nábytku a interiérů jednacích síní. Přes vzrůstající zájem podnikatelských subjektů zaměstnávat odsouzené mimo věznice na svých pracovištích, ubývá odsouzených, kterým může být na základě stanovených kritérií udělen volný pohyb při plnění pracovních úkolů. Proto dochází k poklesu počtu odsouzených zařazovaných na vnější pracoviště, i když v roce 2003 byl kompenzován nárůstem jejich počtu na pracovištích ve věznici. Míra zaměstnanosti odsouzených osob v roce 2003 dosáhla 47,05 %, což oproti roku 2002 představuje nárůst o 4,39 %. Cílem Vězeňské služby ČR je dále vytvářet optimální podmínky ke zvyšování míry zaměstnanosti, přičemž vychází ze skutečnosti, že i v dalších letech bude převažovat výroba s vysokým podílem ruční práce, jednoduché technologie a snadno osvojitelné pracovní úkony. Text a foto Miroslav Jílek 8 odborná problematika české vězeňství 3/2004

11 Nemáme se za co stydět Rozhovor s ředitelem Institutu vzdělávání Vězeňské služby České republiky PhDr. Miloslavem Jůzlem Pane řediteli, stál jste u zrodu Institutu vzdělávání Vězeňské služby České republiky. Jaké byly vaše cíle a proč vůbec došlo k založení této instituce? Tak jako obvykle všechny zrody (či spíše porody) jsou sice většinou radostnou, ale i bolestnou událostí, ani v případě tohoto zrodu nešlo o výjimku. Dlužno podotknout, že jsem měl ku pomoci více porodních asistentů, z nichž by bylo spravedlivé nevynechat JUDr. Oldřicha Hornu a PaedDr. Františka Vacha, ředitele Věznice Stráž pod Ralskem. Zatímco já jsem byl vyslán v roce 1995 tehdejším vedením generálního ředitelství do Kroměříže připravit podmínky pro spuštění studia nástupních kurzů typu B pro správní službu, ve Stráži pod Ralskem již od září 1994 probíhal v prostorách místní školy zkušební provoz nástupních kurzů typu A pro příslušníky vězeňské a justiční stráže. Paralelně dobíhala výuka v mateřském Institutu vzdělávání v Brně, jenž však byl v rozvodovém řízení se Střední policejní školou, která uplatňovala zvyšující se nároky na profesní přípravu nových policistů ve svém resortu. V té době tedy bylo definitivně rozhodnuto o centru vzdělávání personálu vězeňské služby stala se jím Stráž pod Ralskem. Vězeňská služba zde dostala ubytovnu s téměř 400 lůžky a dvě další budovy určené k rekonstrukci jako základ budoucí školy. V roce 2000 byla rekonstrukce nového školního areálu vězeňské služby ukončena. A o dva roky později bylo rozhodnuto o dostavbě podkroví Institutu vzdělávání, do jehož prostor se nastěhovala Justiční akademie, s níž se tísníme v našem areálu dodnes. Pokud jste měl na mysli vlastní výchovně vzdělávací činnost Institutu, pak mým hlavním cílem bylo vytvořit systematickou, všestrannou a permanentní profesní přípravu všech zaměstnanců vězeňské služby, kteří by se trvale a cyklicky vzdělávali v systému, jenž dostal název Program celoživotního vzdělávání Vězeňské služby. Pracovat na něm jsem začal počátkem roku 1996 ještě v Kroměříži a koncem tohoto roku, kdy jsem přišel do Stráže pod Ralskem, jsem již měl připravenu celkovou vizi o celoživotním vzdělávání. Zde mé síly však končí, a proto jsem se musel spolehnout na tým pedagogů, který postupně program celoživotního vzdělávání dále rozpracoval. Vznikl tak ucelený životaschopný systém, který je tvořen deseti pilíři, na nichž spočívá klenba našeho moderního resortního vzdělávání. Můžete nás seznámit s hlavními směry činnosti IV VS a blíže i s obsahem náplně jeho práce? Institut vzdělávání má čtyři pracoviště, z nichž každé má své specifikum. Vzdělávacím centrem je Stráž pod Ralskem, kde se soustřeďujeme především na základní odbornou přípravu (nástupní kurzy typu A) nových příslušníků a další specializační kurzy. Součástí IV VS ve Stráži je i vědecko-výzkumné oddělení, které můžeme chápat jako zárodek budoucího penologického ústavu, vedeného kdysi docentem Čepelákem a zrušeného v roce Potom je zde další vzdělávací středisko IV VS v Kroměříži, jehož hlavním posláním je základní odborná příprava občanských zaměstnanců, ale především i organizování specializačních kurzů. Jak Stráž, tak Kroměříž jsou vybaveny moderními počítačovými učebnami, v nichž v současné době probíhá školení v aplikovaných programech vězeňské služby. A pak je součástí IV VS ještě Kabinet dokumentace a historie se sídlem v Praze, jenž se zaměřuje na badatelskou činnost v oblasti české vězeňské historie a podávání informací. Když se na to podíváme z vrchu, pak vidíme, že Kabinet nám přináší poučení z minulosti, Stráž a Kroměříž se orientují na vzdělávání v současnosti a věda a výzkum hledí do budoucnosti. Spatřuji v tom optimální skloubení české vězeňství 3/2004 odborná problematika 9

12 všech činností IV, který zde není sám pro sebe, ale pro celou vězeňskou službu, jíž je nedílnou součástí jako samostatný organizační celek zakotvený v novelizaci zákona č. 555/1992 Sb. Kolik má IV VS zaměstnanců a kolik z tohoto počtu zaměstnanců je výkonných pedagogických pracovníků? Institut vzdělávání má v současné době 47 tabulkových míst, z tohoto počtu je 17 výkonných učitelů. Aby však nevznikly pochybnosti, co dělá v Institutu těch zbylých třicet lidí, je třeba si uvědomit, že jenom vědecká pracoviště IV VS (Kabinet a V V oddělení) odčerpávají 8 pracovníků, z nichž ale 5 při výuce intenzivně vypomáhá a dále učí kompletní vedení Institutu. Aktivně činných učitelů je tedy v Institutu 25. A když je třeba, nastupují v tísni i další zaměstnanci IV VS. Ani tak by ale Institut nebyl s to plnit své hlavní poslání. Pomáhá mu proto armáda externích lektoru z řad vězeňské služby, vysokých a středních škol, státních i nestátních organizací apod. Jaký je rozpočet IV VS na jeden kalendářní rok? Máte možnost státní dotace? Rozpočet Institutu na rok 2004 činí celkem Kč, z toho je počítáno s Kč na mzdové náklady, zbytek tvoří provozní výdaje. Investice = 0. Chápeme-li účelově vázané prostředky na prevenci kriminality a protidrogovou prevenci jako státní dotaci, pak je to jediné, s čím lze od státu počítat. Tyto částky jsou každý rok pohyblivé a tvoří nezanedbatelnou výpomoc Institutu v oblasti vzdělávání, prevence protidrogové i kriminalní. Jedná se v průměru o 1,2 až 1,5 milionu Kč. Využíváte některé granty, které jsou určené pro rozvoj vzdělávání v České republice? Grantu bylo využito zatím jedenkrát. Participoval na něm Kabinet dokumentace a historie ve spolupráci se Slezským muzeem v Opavě. Dalším pokusem bylo získání grantu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v souvislosti s výzkumem drogové scény ve vězeňské službě. Tento grant nám, přes mimořádné snahy vedoucího vědecko-výzkumného oddělení, unikl takříkajíc o vlásek. Ale tuto myšlenku neopouštíme a naskytne-li se další příležitost, opět do toho půjdeme. Granty totiž přinášejí motivaci, peníze, uspokojení i prestiž. Vědecký potenciál na to Institut má. Můžete srovnat pozici IV VS v rámci Vězeňské služby České republiky s pozicí podobných institutů v dalších silových resortech České republiky? O armádě přehled nemáme, je to spíše stát ve státě, zdánlivě v defenzívě, ale penězi oplývající. Bližší nám jsou resorty ministerstva vnitra. Už proto, že se vzdělávacími středisky, zejména středními policejními školami v Praze, Brně, Holešově a Pardubicích, úzce spolupracujeme. Jsou to ale ve srovnání s námi kolosy, například v Brně, Praze Hrdlořezích a Holešově mají celkový počet příslušníků stálého stavu přibližně 170, z toho potom polovinu učitelů. Vezmeme-li v úvahu, že na policistů je přibližně plánováno tisíc učitelů, pak náš Institut by měl mít na 11 tisíc zaměstnanců zhruba 250 učitelů. Připočteme-li k tomu Policejní akademii, vzdělávací střediska Policejního prezídia a dalších složek, zjistíme, že našich 46 zaměstnanců je skutečně minimum. Lépe je na tom i Hasičský záchranný sbor, bezpečnostní informační služba a další resorty. Kolik absolventů jednotlivých metod vzdělávání prošlo IV VS v roce 2003 a kolik v prvním roce jeho existence? Je možné spočítat jejich počet za celou dobu působení IV VS? Institut vzdělávání za své existence od roku 1997 odchoval již tisíce absolventů ve všech stupních Programu celoživotního vzdělávání. Byly doby, kdy početně převažovali studenti nástupních kurzů, od roku 2000 však statistiky hovoří ve prospěch dalšího celoživotního vzdělávání. Které vzdělávací programy dnes IV VS zajišťuje? Tak jako každá vzdělávací instituce, ať má název jakýkoliv, jsme jednoduše školou se vším, co k ní patří. Kromě výukových (ale i ubytovacích) kapacit k ní patří učitelé a žáci. Učitel musí vědět, co a jak má učit, žáci zase čemu se mají naučit. Bez koncepce, systému, učebního plánu, učebních osnov a učebnic to zkrátka nejde. Aby byl zachován systém, je třeba plánovat. U nás plánujeme na pololetí školního roku, a to ve všech stupních Programu celoživotního vzdělávání. Pravidelně je zařazována základní odborná příprava (nástupní kurzy) a specializační kurzy. Plánování specializačních kurzů se řídí především potřebami, záměry a poptávkou vězeňské služby. Institut je zde chápán jako servisní duchovní pracoviště, respektující požadavky: vedení GŘ; ředitelů odborů GŘ; ředitelů věznic a vazebních věznic; zaměstnanců vězeňské služby. Zde bych se ještě rád zmínil o jednom problému, který jistě pochopí každý kantor. Je totiž velmi obtížné sladit a synchronizovat všechny vzdělávací akce Institutu s ostatními akcemi GŘ. Škola má svůj řád, režim a pořádek, plánují se rozvrhy, externí lektoři, učebny apod. A zvláště za koexistence IV VS s Justiční akademií se tento problém ještě umocňuje. Málokdy dojde ke kolizi s akcemi GŘ, ale může se to, zvláště u akcí mimořádných, jednou za rok stát. Proto bych využil této možnosti a apeloval na zodpovědné funkcionáře, aby tuto otázku vnímali ne jako schválnost Institutu, ale jako snahu o dodržení stanovených úkolů a snahu najít další řešení. Česká republika vstupuje do Evropské unie, což přináší mnoho změn do všech oblastí života naší společnosti. Dotýkají se i vězeňství. Předpokládat lze zvýšený tlak zejména na zvyšování odborné úrovně jeho zaměstnanců. Jakou úlohu v tomto procesu sehraje IV VS? IV VS myslí na vstup do EU již od roku Tehdy bylo dle vládního nařízení č. 46/2000 Sb. provedeno týdenní školení managementu vězeňské služby. Dále Institut připravil obdobný týdenní kurz k problematice Evropské unie pro všechny zaměstnance VS, který se periodicky opakuje. Kromě toho má každá věznice či vazební věznice možnost zařadit školení o Evropské unii do svých programů v rámci profesní a služební přípravy. Ve směru k vězňům Institut zprostředkoval za 10 odborná problematika české vězeňství 3/2004

13 podpory vedení GŘ sérii přednášek po organizačních článcích, a tím byla zajištěna i jejich informovanost. Přednášky zajistil expert v oblasti vzdělávání Evropské unie Ing. Tomáš Soudek. To vše by však bylo málo, kdybychom se nedokázali v nastávající evropské rodině vzájemně domluvit. I na to pamatuje vládní nařízení č. 1088/2002 Sb., a proto Institut zajistil výuku angličtiny, němčiny a francouzštiny pro management Vězeňské služby v programech Phare. Musím konstatovat, že ne všichni se chopili nabízené šance s vnitřní motivací a mnozí splnili pouze penzum předepsané k závěrečným zkouškám. Kromě managementu Institut pamatuje v jazykové přípravě i na další zaměstnance VS. Ve Stráži i v Kroměříži se organizuje kvalitní výuka angličtiny a přednost mají ti, kdo mají určité základy, jsou vedoucími pracovníky, mediátory nebo zajišťují styky se zahraničím. A abychom byli spravedliví, Institut zabezpečil (nabízí se slovo reedukace) výuku i ruštiny, a to jednak ze známých důvodů náporu organizovaného zločinu ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale jednak i proto, že naše republika bude ještě dlouho jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. A to bude mít samozřejmě vliv i v EU. Jak se kdo tomu přizpůsobí, je věc druhá. Institut však na EU bude nadále pamatovat, zejména v oblasti legislativy, kultury (enkulturace), evropských reálií, atd. Český člověk to potřebuje. Prostřednictvím Institutu vzdělávání dnes Vězeňská služba ČR realizuje Program celoživotního vzdělávání zaměstnanců. Co všechno tento program obsahuje, co pro vás znamenalo jeho zabezpečení a do jaké míry se vám daří realizovat představy autorů uvedeného programu? Celoživotní vzdělávání odráží mé dlouholoté pedagogické snahy ve službách českého vězeňství. Bez zkušeného týmu dalších pedagogických pracovníků, ať těch předchozích nebo současných, by však Program celoživotního vzdělávání zůstal pouhou teorií. Vězeňská služba snad byla první, která zpracovala celoživotní vzdělávání do podoby, jakou stanoví pravidla vydaná Úřadem vlády České republiky. Příslušní úředníci byli již roce 2002 přímo konsternováni, kdo a co se vlastně předkládá, a akreditaci tehdy oddálili pro údajně velmi specifické poslání a tomu odpovídající specifické vzdělávací kurzy vězeňské služby. Ani Policie České republiky, ani další silové resorty v daných termínech nereagovaly. Ale to už bylo. Musíme se dívat do budoucnosti, Program aktualizovat a znovu předložit k akreditaci. K současnému Programu mohu říci, že se nám daří jej naplňovat, i když situace není a asi nebude ideální nikdy. Příčin je více, největší vidím v neochotě vysílat zájemce do vybraných specializačních kurzů. Ta neochota nespočívá v nechtění, ale daná organizační jednotka si zkrátka nemůže dovolit vysílat ke studiu vždy a všechny. Kdo by pak sloužil a plnil hlavní poslání vězeňské služby? Situace se sice zlepšila včasným plánováním, ale se snížením celkových počtů zaměstnanců vězeňské služby zde visí další otazník. Každopádně Institut v současné době provádí výzkum efektivity celoživotního vzdělávání v praxi a přijme další opatření ke zlepšení jeho účinnosti. Již nyní z výzkumu vyplývají další požadavky na vzdělávání. Co očekáváte od nového zákona o školství? Soustava vzdělávání ve VS ČR mimovýuková činnost, mimopracovní aktivita vrcholový model vzdělanosti přednášková činnost, vedení diplomových prací, publikační činnost PHARE studium na VŠ, postgraduální studium celoživotní permanentní vzdělávání jako základní prostředek k naplňování úkolů a cílů v budoucnu stanovených KARIÉRNÍM ŘÁDEM specializační a rozšiřující kurzy služební odborná příprava jako prohloubení praktických a modelových složek činnosti jednotlivých organizačních článků, včetně školení v různých, zejména hospodářských činnostech v základních organizačních článcích VS doplnění předepsaného středoškolského vzdělání maturita základní profesní vzdělávání nástupní kurzy + nástupní školení základní úroveň dle jednotlivých funkcí (příchozí úroveň) V novém zákonu o školství bych rád vysledoval jednoznačné legislativní uznání učitelů IV VS jako plnohodnotných pedagogických pracovníků, neboť jsem již naznačil, jaká je jejich všestranná pedagogická činnost. Odpadnou pak polemiky, zda vůbec jsme učiteli v pravém slova smyslu a v čem máme legislativní oporu. Je to absurdní. Dále od nového zákona o školství očekávám vytvoření podmínek pro užší spolupráci s vysokými školami v rámci celoživotního vzdělávání. Věřím, že jednou bude při našem Institutu vzdělávání znovuzaložena či obnovena katedra penologie s vlastním akademickým potenciálem jako nástupce bývalé katedry penologie na Vysoké škole SNB. Není to návrat k starým pořádkům, ale střízlivý pohled do budoucnosti. Nadějným příslibem pro to je již zřízené vědecko-výzkumného oddělení, jak jsem uvedl výše, a otevření se Institutu vzdělávání navenek civilnímu školství. Máte možnost v IV VS využívat zahraniční zkušenosti? Kontakty se zahraničím a využívání zkušeností vzdělávacích středisek s profesní přípravou vězeňského personálu jsou velmi důležité. Rozvíjíme je už od roku 1996 a za tu dobu se vykrystalizovaly a ustálily zahraniční vztahy s Bavorskem, Dolním Saskem, Polskem, Saskem, Slovenskem, kontakty máme i s Norskem, Rakouskem, Francií a dalšími zeměmi. Významnou měrou k tomu přispívají mezinárodní konference a semináře, ať již z naší strany v Kroměříži či ze strany zahraničních partnerů. Za každou zemí však vidíme jistou osobnost, kolegu, který má stejný zájem na navazování, udržování a rozvíjení mezinárodních vztahů. Rád za všechny jmenuji například pány Wydru, Béreše, Kaczmarka, Plapperta, Bayera. Jak prozíravé bylo na tom pracovat již před osmi lety, nám nyní potvrzuje vstup do Evropské unie. Je důležité, že jsme v Evropě vnímáni jako rovnocenní partneři, kteří se dorozumí, mají co sdělit a vnést do vzdělávání vězeňského personálu poznatky a zkušenosti platné pro ostatní země nejen českého, ale především evropského vězeňství. Nemáme se za co stydět. Děkuji za rozhovor. Miroslav Jílek Foto autor české vězeňství 3/2004 odborná problematika 11

14 Budoucnost malých věznic je ve specializaci O českém vězeňství je známo, že respektuje principy restorativní trestní politiky. Jeho humanizace, bezpečnost, péče o vzdělávání personálu a snaha vytvářet v zákonných mezích podmínky pro kvalifikovanou sociální službu, představují jeho hlavní priority. Na jejich realizaci se podílí i několik menších vězeňských zařízení, např. v Teplicích, Karviné, Břeclavi a ve Znojmě, jejichž ubytovací kapacita je normována do 150 osob. Dvě z nich v Karviné a ve Znojmě jsme navštívili, abychom poznali jejich specifika, poznali, jak pracují s vězni, a pokusili se najít odpověď na otázku, zda mají malé věznice své opodstatnění v současném systému českého vězeňství, který charakterizují především velké vězeňské objekty, v nichž je také umístěna převážná většina z více než osob, které jsou dnes v České republice ve výkonu vazby nebo trestu. Věznice Karviná Archivní dokumenty připomínají, že ke stavbě věznice v Karviné došlo v letech 1915 až 1916, tedy v době první světové války, a že byla pojata jako vazební věznice pro potřeby zdejšího soudu. V následujících letech byla střídavě v provozu nebo mimo provoz a tento stav trval až do roku 1995, kdy byla zahájena její rekonstrukce. Ukončena byla o dva roky později, v roce 1997, kdy sem byli eskortováni první vězni a který lze tudíž považovat za počátek její novodobé historie. Její ubytovací kapacita je 136 odsouzených či obviněných osob JUDr. Ján Lazár, ředitel věznice v Karviné při zachování 4,5 m 2 ubytovací plochy na jednoho vězně. V současné době je překročena, stejně jako v naprosté většině ostatních vězeňských zařízení České republiky, především z důvodu vysokého početního nárůstu vězňů v roce 2003 i dosavadního průběhu letošního roku. Ke dni 14. května 2004 se ve Věznici Karviná nacházela ve výkonu vazby 61 osoba a ve výkonu trestu odnětí svobody 115 osob, celkem tedy 176 vězňů. Není bez zajímavosti, že ve zdejší věznici jsou osoby zařazené do věznice s dohledem, dozorem, ostrahou i zvýšenou ostrahou, tedy do všech typů věznic, jež se v ČR nacházejí. Moderní vzhled karvinské věznice Od roku 1998 stojí v čele karvinské věznice JUDr. Ján Lazár, ředitel, o němž lze říci, že se s právem a penologií sblížil natolik, že jim zasvětil svoji profesní kariéru. Spolupracuje s ním přes 140 příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby a 18 příslušníků justiční stráže. Přitom mnozí z nich museli v nedávné době zvládnout přechod z výkonu vazby na výkon trestu, a to i přesto, že naprostá většina neměla praxi v oboru delší než pět let. Prakticky nebylo nikoho, kdo by mohl předat nějaké letité zkušenosti. Ale jak ukazují dnešní výsledky, tato náročná transformace dopadla dobře. Od jsme věznice se zvýšenou ostrahou, říká ředitel Lazár a dodává: Máme zde specializované oddělení pro odsouzené pracovně nezařaditelné, jehož součástí je i nedávno nově otevřené oddělení pro imobilní vězně. Jenže práce v malých věznicích má svá specifika, která na jedné straně mohou být výhodou, ale na druhé i nevýhodou. K výhodám nesporně patří skutečnost, že mají lepší podmínky pro provoz specializovaných oddělení než velké věznice. Není zde tak neosobní prostředí, personál a odsouzení mohou spolu více komunikovat, tzn., že vychovatelé, pedagogové, psychologové a další odborníci mohou vězně lépe poznat a účinněji jim pomáhat při zvládání programů zacházení. Malé věznice se vyznačují také vyšší bezpečností a zcela určitě se tu lépe organizuje práce. Samozřejmě, že mají i své nevýhody, které by bylo lepší nazvat vyššími nároky na práci zaměstnanců vězeňské služby. Myslím třeba odborné požadavky na personál zaměstnaný na specializova- 12 odborná problematika české vězeňství 3/2004

15 ných odděleních. A zapomenout bychom neměli ani na to, že v malých věznicích je nějak na všechno více vidět! Již zmíněný nárůst početního stavu vězněných osob v ČR zvýšil nejen nároky na výkon služby příslušníků i civilních zaměstnanců vězeňské služby, ale měl svůj vliv i na podmínky vězňů. Do popředí pozornosti se znovu dostala problematika ubytování a s touto otázkou se setkali i ve Věznici Karviná. Museli jsme se zamyslet nad tím, vysvětluje ředitel, jak využít stávající kapacitu věznice pro zvýšený počet vězňů, tzn. zvládnout architektonické řešení zdejších prostor, a to tak, aby vycházelo z potřeb věznice a přitom respektovalo zákonné potřeby obviněných i odsouzených. Mám na mysli třeba podmínky pro vzdělávání a další volnočasové aktivity, kam zahrnujeme různé zájmové kroužky, sport a kulturu. Mohu říci, že jsme tento úkol zvládli a že stejně dobře zvládneme i probíhající reprofilaci věznice. Na jedno bychom ale neměli zapomenout. V naší práci není až tak rozhodující, jestli je věznice velká nebo malá, ale jak se kde přistupuje k vězňům, jak se s nimi pracuje, jak se respektuje zákon a jak odsouzené připravujeme k návratu do společnosti. Jsem přesvědčen, že naším úkolem je, abychom dříve, než začneme s výchovným působením na odsouzené, mohli říci, že naše programy zacházení vycházejí z komplexního poznání odsouzených, tj. z poznání jejich silných i slabých stránek, z jejich celé osobnosti. Rozhlédneme-li se po karvinské věznici, už na první pohled vidíme, že její ředitel nezůstává jen u slov. Všude je vzorný pořádek, ubytovací a další místnosti jsou čisté, upravené. Někde je vidět nový nábytek. Bylo by však chybou si myslet, že jsou k odsouzeným snad až příliš pozorní. JUDr. Ján Lazár je přísný a důsledný člověk a nikomu něco jen tak neodpustí. Jenže, jak říká, to ještě neznamená, že bychom ve vězení neměli vytvářet snesitelné prostředí. Je to jeden z faktorů, které se podílejí na tom, zda bude odsouzená osoba na konci výkonu trestu dobře připravena k návratu do společnosti, zda v ní bude schopna žít v souladu se zákony. O výkonu služby v malých věznicích rozhodně nelze říci, že je snazší než ve velkých, ale jejich zaměstnanci mají přece jenom o něco příjemnější zázemí i materiální zabezpečení. Týká se to i příslušníků vězeňské služby ve Věznici Karviná, které čeká ještě do konce tohoto roku zřídit dvě specializovaná oddělení: pro mentálně retardované a pro pracovně nezařaditelné odsouzené. V rozvoji specializovaných oddělení vidí ředitel Lazár perspektivu a budoucnost malých věznic a podle výsledků, které v tomto směru dosahuje, zcela právem. Věznice Znojmo První zmínka o věznici ve Znojmě má datum 19. ledna 1853, kdy byly ministerským nařízením číslo 10 zřízeny krajský a okresní soud, k jejichž personálnímu obsazení patřili i zaměstnanci věznice. Zatímco oba soudy sídlily na staré radnici a v přilehlé budově Plk. Mgr. Milan Václavek, ředitel věznice ve Znojmě zvané taverna, věznice byla umístěna do prostor bývalého kláštera Františkánů v ulici Přemyslovců, osázené v té době vzrostlými akáty. Z těchto časů nám dodnes zůstalo známé rčení, že když zde byl někdo ve vazbě nebo ve výkonu trestu, říkalo se, že je v akátové uličce. Počátkem 20. století prošla budova původní vazební věznice celou řadou stavebních úprav, které v sobě nesly neoklasicistické prvky a vyžádaly si na tehdejší dobu úctyhodné náklady ve výši korun. Dne 29. května 1918 byly objekt i přilehlá soudní budova předány do užívání. Rekonstruovaná vazební věznice měla ubytovací kapacitu pro 150 vězňů. Po II. světové válce, někdy kolem roku 1956, však přestala sloužit svému původnímu účelu, a to až do začátku devadesátých let. Dnes je moderním vězeňským zařízením, jehož ředitel, plk. Mgr. Milan Václavek, každý týden dostává 15 až 20 žádostí odsouzených z jiných vězeňských zařízení v ČR, kteří by chtěli být přeřazeni do Znojma. Jejich přání se nelze divit, i když v této donedávna ještě vazební věznici vládne přísná disciplina. Jenže jak už to v životě bývá, každý se rád podívá na dílo, které je hotové, a už méně se zajímá o úsilí, které mu předcházelo. Pro plukovníka Milana Václavka byl příchod do Znojma osudovým přelomem v jeho soukromém i profesním životě. Z Brna, kde předtím působil, sice není do Znojma daleko, ale když přitom stěhujete rodinu a zařizujete pro ni vše potřebné ke každodennímu životu, není co závidět. Navíc ho čekala celá řada neznámých, o nichž věděl, že se s nimi jednoho dne určitě potká a bude je muset řešit. Jediným trumfem, který měl v rukávu, byly dlouholeté zkušenosti z práce vězeňské služby, kde začínal doslova od piky, a tři spolehliví spolupracovníci, které z Brna dobře znal a kteří spolu s ním přijali výzvu, o níž nikdo z nich nevěděl, zda jim přinese vavříny nebo prohru. Tehdejší vazební věznice ve Znojmě sloužila pro účely výkonu vazby hned pěti někdejším okresům: Znojmo, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Jihlava. Jedním z prvních úkolů, jež čekaly nového ředitele a jeho tým, bylo pokračovat ve vytváření podmínek, které by ve Znojmě, vzhledem k tehdejšímu celostátnímu poklesu osob ve výkonu vazby, umožnily přechod na výkon trestu odnětí svobody. Plukovník Václavek tehdy správně odhadl, že má-li se tahle malá věznice udržet v organizační struktuře českého vězeňského systému, musí jí dát v co nejkratší době konkrétní specifikum, jež bude garantem její perspektivy a budoucnosti. Nejprve jsme navázali kontakty s místními podnikatelskými subjekty, vzpomíná na zřejmě rozhodující chvíle své kariéry muž, který si velmi rychle vydobyl respekt u svých podřízených a uznání mnoha lidí v regionu. Tím se stalo, že najednou jsme měli možnost nabídnout práci většímu počtu lidí, kteří u nás byli ve výkonu trestu. Museli jsme kvůli tomu přestěhovat vazbu do dvou horních poschodí vězeňské budovy a získané prostory využít pro rozšíření výkonu trestu. Na přelomu let 2001 české vězeňství 3/2004 odborná problematika 13

16 a 2002 jsme tak získali zhruba dvacet lůžek, což k velikosti naší vazební věznice nebylo nijak málo. V následujícím období došlo k dalšímu stěhování vazeb a poslední z nich, pro Znojmo, dokončujeme právě v těchto dnech. Možná chtěl ještě něco dodat, ale neudělal to. Ani nemusel. Přemístění té poslední vazby je poněkud nelogické, vezmeme-li v úvahu, že jde o osob ve výkonu vazby, které teď eskorty budou vozit ke znojemskému soudu až z Brna, zatímco včera mohly ještě přejít přes dvůr. Podle statistických údajů se počet odsouzených ve znojemské věznici pohybuje nad plánovanou kapacitou, ve výši asi 180 osob. Z těch, kteří jsou tzv. zaměstnatelní, pracuje 90 procent. Na české vězeňské poměry je to hodně, ale vedení věznice se to pořád nelíbí. A tak přišlo s nápadem rekvalifikačních kurzů. Nakonec vybralo rekvalifikační kurz kuchařské práce v provozech společného stravování s délkou trvání 24 týdnů a možností získat po úspěšném absolvování atest s celostátní působností. V pořadí již dvanáctý běh byl zahájen v únoru letošního roku. Mezi odsouzenými je o kurzy velký zájem a počet účastníků se zvyšuje s každým otevřeným během. Věznice ve Znojmě dnes patří k těm vězeňským zařízením v České republice, které mají vybudovány bezdrogové zóny. Léčba toxikomanů není snadná, ale ve Znojmě mohou uvést příklady, kdy toxikoman díky úspěšnému zvládnutí léčby nemusel nastoupit po ukončení výkonu trestu ústavní léčbu. Jenže ředitel věznice už promýšlí nové projekty. Patří k nim i otevření dalšího specializovaného oddělení, tentokrát pro odsouzené diabetiky, neboť jak sám říká: Přece nenecháme ladem prostory, které se uvolnily po vazbě. Ale než to uděláme, musíme se naučit způsobům zacházení s těmito lidmi, například znát skladbu jejich potravy, atd., ale zvládneme to! Přijeďte se za čas podívat. Z jeho dalších slov vyplývá, že ani tenhle plán není poslední. Podíváme-li se, kde se v České republice nacházejí věznice nebo vazební věznice, na první pohled zjistíme, že naprostá většina z nich je umístěna v severních oblastech země. Ale dostane-li se obyvatel Moravy do rozporu se zákonem a soud ho odsoudí k výkonu trestu odnětí svobody, je pochopitelné, že by chtěl být co nejblíže svému domovu. Evropské vězeňské standardy na tuto alternativu samozřejmě pamatují. Jenže na Moravě, zvláště jižní, těch možností tolik není. A tak vedení znojemské věznice přišlo s nápadem výstavby nové ubytovny pro osob. Když pro svůj pro projekt získalo podporu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, byla tady reálná šance, že se lidem kolem Milana Václavka podaří udělat další krok ke zvýšení úrovně našeho vězeňství. Chceme do nové ubytovny umístit všechny odsouzené, kteří pracují na odloučených pracovištích. Uvolněná místa v původní budově věznice potom využijeme pro obtížněji zvládnutelné odsouzené. A co je důležité, jsem přesvědčen, že úkoly vězeňské služby zvládneme se stejným počtem zaměstnanců, jako to zvládáme dneska, zdůrazňuje bez sebemenšího zaváhání v hlase. Když všechno dobře dopadne, tato nová budova bude dokončena v roce Dodatek Na začátku jsme chtěli najít odpověď na otázku, zda se českému vězeňskému systému vyplatí malé věznice. Dvě z nich, v Karviné a ve Znojmě, jsou dokladem toho, že ano. Pro toto tvrzení existuje hned několik důvodů: především se mohou rychleji přiblížit evropským vězeňským standardům; vzhledem k tomu, že většina z nich byla původně vazební věznicí, jsou z hlediska bezpečnosti dokonalejší; v menším kolektivu odsouzených lze lépe naplňovat výchovně vzdělávací aktivity; je zde zároveň větší možnost individuálního přístupu v působení vychovatelů a specialistů na odsouzené; Architektura znojemské věznice nenarušuje městskou urbanistiku resocializace odsouzených má větší šanci na úspěch; je lepší přehled o odsouzených a lepší podmínky pro udržení kázně a pořádku; menší kolektivy jsou ovladatelnější, vězni nežijí v anonymitě, na každého je vidět; lepší podmínky pro zvládání krizových situací; v místě dislokace jsou menší věznice, které jsou přijatelnější pro veřejnost. Nevýhodou malých věznic je především nákladnější provoz, ale jejich výsledky jsou zase dokladem toho, že se vynaložené prostředky vyplatí, třeba tím, že převýchova odsouzených je úspěšnější a jen výjimečně se z nich stávají recidivisté. Stavět malé věznice je nákladné a dovolit si to mohou jen bohaté státy. Proto se s jejich výstavbou v ČR v dohledné době nepočítá, ale ty, které máme, bychom měli podporovat a efektivně využívat. Text a foto Miroslav Jílek 14 odborná problematika české vězeňství 3/2004

17 Kriminální subkultura PhDr. Vlasta Novotná, psycholog OVT Věznice Plzeň Společenské jevy, jež nejsou adekvátní oficiální kultuře, jsou vnímány jako subkultura. Definujeme ji jako životní styl, tj. soubor neoficiálních norem, hodnot, postojů, ale i chování víceméně pro danou skupinu závazných, které se výrazně odlišují od všeobecně společensky přijaté kultury. Proto se skupina, označená jako subkulturní, musí výrazněji odlišovat od celospolečensky platných norem a v sociálních strukturách. Jedná se o svébytný způsob sociálního chování, sociálních rolí, systém ilegálních ekonomických subsystémů, cílených k získání materiálních výhod na úkor jiných lidí, a to způsobem, jenž neodpovídá zákonným či sociálním normám. Rozhodujícím nositelem subkulturních tradic je rodina a nejbližší vrstevníci. Těžko může rodina bez kulturních tradic, rodinných rituálů (rodinné oslavy a podobně), zanedbávající pořádek, popřípadě žijící na hranici materiální nouze, přimět svoje děti k přijetí obvyklých kulturních standardů a konvencí. V takovýchto rodinách převažuje výrazně liberální vztah k dětem, převažuje výchova bez pravidel, limitů, nejsou zde definovány povinnosti a práva dětí, je zde výrazná absence adekvátního podílu rodičů na školní přípravě. Tolerují se kázeňské přestupky, záškoláctví. Mnohdy je zase naopak vymáhána tvrdá poslušnost s vynucovanou citovou závislostí, kdy jsou děti vystaveny týrání a předčasné sexualizaci. Kriminální subkultura odmítá v zásadě kulturu, a to jakoukoliv, není pro ni přitažlivá ani alternativní kultura, prezentovaná v médiích nebo specifických zařízeních. Akceptovaná je pouze hudba z alternativní produkce. Jiná, resp. velmi nízká je i potřeba estetického vnímání, emocionálního prožitku z četby či poslechu. Sledování televize a akčních filmů je plně dostačující. Výrazně se projevuje i nekulturnost v mezilidských vztazích v podobě nízké empatie, v absenci respektu vůči autoritě, neúčelnou verbální agresivitou, bezohledností, nezájmem o práci, promiskuitou, škodlivým pitím, požíváním drog aj. Noví členové, kteří aspirují na začlenění do těchto skupin, musí splnit určitá neformální kritéria. Musí se ztotožnit s hodnotami skupiny, respektovat vnitřní hierarchii, zaujmout odmítavé či nepřátelské postoje vůči ostatní společnosti, tak jak je ctí skupina, jejímiž se chtějí stát členy. Přijímací rituál obsahuje často povinnost provést samostatně skutek typický pro skupinu (krádež, spekulativní prodej, opatření drog apod.). Noví členové tak činí bez nároku na odměnu, tou je přijetí za řádného člena skupiny. Nový člen je po vykonání skutku na druhou stranu takto spojen se skupinou pevným poutem a tím je již skupinou pod pohrůžkou takzvaně vydíratelný. Platidlem v ilegálním ekonomickém subsystému jsou protislužby, směna zboží, ale i peníze, které však nejsou získávány z legální pracovní odměny, neboť jedinci již léta nepracují, jen někteří jsou v evidenci úřadu práce. Peníze jim však přesto nechybí a zvláště způsob, jakým je získávají, je velmi často v rozporu se zákonem. Poptávka a nabídka zde mají odlišný obsah, než je tomu v běžném životě. Kromě zajištění obvyklých materiálních a životních potřeb jde především o obstarání drog, zbraní, prostředků ke spáchání trestného činu a věcí tzv. osobní potřeby. Schopnost uspokojit poptávku zajišťuje takovému schopnému obchodníkovi v subkulturních vztazích pocit jakési autonomie, vysoký status nenechat se chytit, překonat možnosti oficiální kontroly a podobně. Subkultura, zejména kriminální, však není jednotná. Pohybují se zde skupiny, které tvrdě bojují o místo na trhu s nelegálními produkty. Typické pro ně je, že zásada neprásknout se platí v rámci jedné skupiny, party, ale neplatí již pro konkurenční skupiny. Informace z odborné knihovny V odborné knihovně generálního ředitelství Vězeňské služby ČR jsou k dispozici odborné materiály Institutu pro kriminologii a sociální prevenci resortu MS, který vydává dvě ediční řady Studie a Prameny. STUDIE obsahují původní autorské práce, které vycházejí z teoreticko-odborné a výzkumné činnosti Institutu, a PRAMENY se orientují především na rychlé zpřístupnění zahraničních informací. Jsou určeny pro studijní účely. V edici PRAMENY mimo jiné postupně vychází ediční řada Systémy trestní justice v Evropě a v Severní Americe. Každá z takto označených brožur obsahuje základní kapitoly o vězeňských systémech a postpenitenciární péči jednotlivých států proto jejich využití doporučujeme všem odborníkům, studentům a dalším zájemcům o penologii. Knihovna dosud eviduje: Finsko, 1995; Švédsko, 1995; Irsko, 1995; Kanada, 1998; Španělsko, 1999; Řecko, 2000; Itálie, 2001; Litva, 2002; Chorvatsko, 2003; Francie, 2003; Skotsko, Mezi pravidelné statě této ediční řady patří: Organizace vězeňského systému, tj. vězeňská správa: podmínky ve věznicích, typy věznic Vězeňská populace její složení Klasifikace vězňů Výrazné minority ve věznicích: minoritní kategorie vězňů Základní zásady výkonu trestu: nápravné zacházení, aktivity vyvíjené ve věznicích, například vzdělávací kurzy, tělocvik, náboženské obřady a podobně Vězeňský systém pro mladistvé Pachatelé: nebezpeční recidivisté, osoby, které se opakovaně dopouštějí násilných trestných činů vraždy a úkladného zabití Práce vně věznice Vězeňské statistiky Útěky vězňů Podmíněné propuštění (parole), milost: právní podmínky propuštění na svobodu, různé typy podmíněného propuštění Postpenitenciární péče: pomoc (morálního a materiálního charakteru) poskytovaná propuštěným vězňům se zřetelem na jejich potřebu integrace do každodenního života Probace: hlavní zásady a organizace probačního systému. Více informací z odborné knihovny viz: Miloslava Černá české vězeňství 3/2004 odborná problematika 15

18 Mezinárodní semináře a konference pořádané Vězeňskou službou ČR v letech Kroměříž 1994 Pracov 1994 Ve dnech se konal v Kroměříži mezinárodní seminář zaměřený na vězeňský personál z hlediska strategie jeho získávání, výcviku a udržení v aktivní služební činnosti. Seminář byl Vězeňskou službou České republiky pořádán ve spolupráci s americkou institucí Office of International Criminal Justice se sídlem při Illinoiské universitě v Chicagu. Záštitu nad seminářem převzala Kancelář prezidenta České republiky. Vývoj českého vězeňství během semináře dokumentovala výstava Zacházení s vězni na území České republiky v letech 995 až 1993, která je od té doby v rozšířené podobě přístupná veřejnosti v objektu Památníku ve Vazební věznici Praha Pankrác. Nejdůležitější referáty tohoto semináře v Kroměříži byly publikovány v časopise České vězeňství č. 3/1994. Ve dnech se konala v Pracově u Tábora mezinárodní akce, kterou připravila Vězeňská služba ČR ve spolupráci s právním odborem Rady Evropy. Šlo o multilaterální setkání ředitelů vzdělávacích středisek pro vězeňský personál, během něhož se setkali delegáti ze sedmi evropských zemí (ČR, Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Švýcarsko). Tato akce volně navázala na problematiku přípravy vězeňského personálu projednávanou na prvním kroměřížském setkání. Obsah jednání byl zaznamenán v Českém vězeňství č. 4/1994. Kroměříž Ve dnech se uskutečnil v Kroměříži mezinárodní seminář pořádaný ve spolupráci s Radou Evropy na téma Specifické problémy spojené s uvězněním mladých pachatelů. Rada Evropy na jednání vyslala svého zástupce, pana Björna Jansona, a dva lektory, pana Bernharda Wydru, ředitele výcvikového střediska pro vězeňský personál ve Straubingu (Bavorsko, SRN), a pana Nicholase Brooka, ředitele věznice pro mladistvé v Onley (Walles, Velká Británie). Seminář byl podstatnou měrou sponzorován Radou Evropy. Kancelář prezidenta České republiky opět převzala nad konáním semináře záštitu. Tématem průvodní expozice byla Historie zacházení s mladistvými delikventy v českých zemích. Podstatná část vystoupení našich i zahraničních delegátů byla publikována v Českém vězeňství č. 3/1996. Kroměříž 1998 Ve dnech vězeňská služba ve spolupráci s Radou Evropy a pod záštitou Kanceláře prezidenta ČR uspořádala v Kroměříži mezinárodní seminář Zacházení se specifickými skupinami odsouzených. Rada Evropy do Kroměříže vyslala svého lektora odborná problematika české vězeňství 3/2004

19 2002 Dr. Percyho Browna. Semináře se zúčastnilo celkem 28 cizinců ze třinácti zemí. Na téma zacházení s uvězněnými drogově závislými osobami, sexuálními delikventy, psychopaty, přestárlými a dalšími zvláštními skupinami vězňů předneslo své referáty celkem 22 našich i zahraničních odborníků. V průběhu mezinárodního semináře byla v budově Justiční školy v Kroměříži instalována expozice dobových dokumentů na téma F. J. Řezáč reformátor vězeňství a školství 19. století. Souběžně byla v budově Justiční školy otevřena výstava Výtvarné práce vězňů a současně byl také prezentován multimediální počítačový program o práci středního odborného učiliště. Referáty z konference byly publikovány v mimořádném vydání časopisu České vězeňství č. 3 4/1998. Kroměříž 2000 Ve dnech se v Kroměříži konal mezinárodní seminář organizovaný Vězeňskou službou ČR na téma Celoživotní vzdělávání pracovníků vězeňské služby. Seminář se zabýval zejména profesní přípravou a celoživotním vzděláváním příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby. Jednotlivé referáty byly zaměřeny na praktické a aplikační otázky filosofie výchovy, profesní etiky a axiologie, rozpracování konkrétních výchovně vzdělávacích programů, specializační kurzy pro zaměstnance, kteří se podílejí na zacházení s vězni, výchovu k lidským právům, otázky společenského vědomí a personální práci, která je se vzděláváním zaměstnanců nejtěsněji spjata. Všechny referáty byly publikovány v mimořádném vydání časopisu České vězeňství č. 3 4/2000. Kroměříž 2002 Ve dnech se v Kroměříži konala mezinárodní konference uspořádaná Vězeňskou službou České republiky pod záštitou Kanceláře prezidenta České republiky a za účasti Rady Evropy na téma Evropské vězeňské systémy: minulost přítomnost budoucnost. Konference se zúčastnilo 93 delegátů, z nichž bylo 28 cizinců ze 14 zemí. Celkem 21 referátů bylo zaměřeno na poznání základních struktur vězeňských služeb zúčastněných zemí, v diskusi se pak vězeňské systémy různých zemí srovnávaly z hlediska jejich dopadu na oblast bezpečnosti, řešení přeplněnosti věznic, technického vybavení a zacházení s vězni. V referátech se objevovaly zkušenosti se zacházením s nebezpečnými pachateli, pachateli z prostředí organizovaného zločinu a teroristy. Všechny referáty v původním znění byly publikovány ve zvláštním Sborníku a české překlady referátů v Českém vězeňství č. 4/2002. Text Lubomír Bajcura Foto archiv 2002 české vězeňství 3/2004 odborná problematika 17

20 Vězení nejsou jen mříže (2) Pokračujeme v seriálu článků, jež vycházejí z výročních zpráv organizačních jednotek Vězeňské služby České republiky za rok PLZEŇ l Na konci roku 2003 bylo ve zdejší věznici umístěno 1212 osob, z toho ve výkonu trestu 947 a ve výkonu vazby 265. Většina odsouzených (692) byla zařazena v režimu s ostrahou. Programy zacházení jsou rozděleny na povinné, tzn. speciální výchovné postupy (komunitní sezení, pracovní terapie, skupinová terapie, fyzicky zátěžový program, ranní rozcvičky), a dobrovolné, v jejichž rámci pracují kroužky zájmové (např. sportovní, keramický, hudební, modelářský přírodopisný) a vzdělávací včetně jazykových (angličtina, němčina, italština). Činnost vyvíjí rovněž duchovní kroužek. Při tvorbě programů zacházení se pracovníci věznice zaměřují na jejich neustálé zdokonalování a pravidelné rozložení jednotlivých aktivit na celý týden. Garanty plnění programů zacházení jsou specialisté, kteří metodicky řídí vychovatele, podílejí se na zařazování vězňů do zaměstnání apod. Ve školském vzdělávacím středisku byli v průběhu kalendářního roku zařazeni 174 žáci, a to především ve dvouletém učebním oboru strojní mechanik. Dále probíhaly kurzy pro natěrače lakýrníky a dělníky v elektrotechnice. Kromě nástupního funguje ve věznici i výstupní oddělení s kapacitou 20 míst, kde jsou odsouzení vedeni k samostatným činnostem, hodícím se jim po propuštění. Sociální pracovnice ve spolupráci s koordinátorem sociální péče či probačním úředníkem pomáhá vězňům se zajištěním ubytování a zaměstnání po skončení výkonu trestu. Na specializovaném oddělení pro drogově závislé bylo v intenzivním programu zacházení pro drogově závislé zařazeno průměrně 31 odsouzených, v bezdrogovém režimu jich bylo průměrně 67, na krizovém oddělení šest. Soubor protidrogových opatření je průběžně plněn. Probíhají pravidelné lékařské prohlídky a odebírání vzorků moče pro laboratorní vyšetření. Zdravotní péče vězňům je poskytována praktickými i odbornými lékaři, počet úrazů se oproti roku 2002 snížil na polovinu. Byl zakoupen přístroj na vyšetření EKG. Průměrná zaměstnanost vězňů v loňském roce činila 60,1 %, což je o 1,1 % více než v předcházejícím. V tomto počtu jsou zahrnuti i žáci ŠVS. Ve vnitřním provozu pracovalo 118 odsouzených, u hospodářských subjektů, které zaměstnávají odsouzené ve věznici, jich pracovalo průměrně 273. Věznice se snaží zaměstnávat také vězněné cizince a někteří z nich mají lepší pracovní výsledky než domácí. Během loňského roku nedošlo k útěku vězně ze střeženého objektu, což mj. svědčí o dobrém výkonu služby vězeňské a justiční stráže. Výkonu strážní služby by pomohlo zabudování rámu ke kontrole osob vstupujících do věznice, naopak pozitivně lze hodnotit dodání kvalitního rentgenu pro kontrolu zavazadel. Na druhou stranu existují již delší dobu problémy v dozorčí službě, kde je malý počet dozorců, a tím pádem nelze vytvořit stabilní systém služeb. Dalším nedostatkem na úseku justiční stráže, který přetrvává, je nekompetentní přidělování tabulkových míst jednotlivým soudům, jež neodpovídá potřebám služby, a chybějící technické vybavení jejích příslušníků (neprůstřelné vesty, kvalitní radiostanice) při provádění mimosoudních úkonů. Mezi nejzávažnější mimořádné události, k nimž ve věznici došlo, patří úmrtí dvou vězňů, jedna sebevražda a nález 12 mobilních telefonů. V roce 2003 byla zahájena rekonstrukce fasády celé věznice, došlo k opravě elektroinstalace a opravám střech na některých objektech. Do plánovaného počtu zaměstnanců (549) jich chybělo 55. Zvýšila se vzdělanostní úroveň, se základním vzděláním pracují ve věznici pouze dva lidé. Kurzů celoživotního vzdělávání v IV VS se zúčastnilo 37 zaměstnanců, čtyři studují bakalářský studijní program, další se zúčastnili kurzů např. v rámci programu PHARE apod. VALDICE l Výkon trestu ve věznici vykonávalo ke konci roku 2003 celkem 1146 vězňů. Z toho bylo v režimu s dozorem 14 osob, s ostrahou 620 a se zvýšenou ostrahou pak 512 vězňů. Programy zacházení jsou zaměřeny zejména na vyvolání změny v postojích odsouzených k páchání trestné činnosti, udržení nebo navázání sociálních vazeb, na možnosti rozšíření jejich vzdělání, zapojení do speciálních výchovných postupů, na přípravu k eventuálnímu podmíněnému propuštění apod. Pro vězně je připravena i celá řada aktivit v oblasti sportu (např. kroužky minikopané, nohejbalu, kondičního tělocviku), v oblasti vzdělávání (např. kroužky cizích jazyků) či zájmové (např. kroužky výtvarný, modelářský, hudební, zahradnický). Vězni mohou využívat knihovnu a sledovat televizní vysílání či vybranou videoprodukci. Ve školském vzdělávacím středisku se vyučuje dvouletý učební obor obrábění kovů a tříletý učební obor obráběč kovů. Probíhají rovněž odborné kurzy malíř natěrač a knihař. Ucelenou nabídku kurzů dotvářejí všeobecně vzdělávací kurzy (např. kurz doplnění základního vzdělání, kurz výpočetní techniky, jazykové kurzy). Ve školním roce bylo v učebních oborech a kurzech zařazeno 150 odsouzených. Závěrečnou učňovskou zkoušku složili 23 žáci, kurzy dokončili 44 žáci. Na oddělení výkonu trestu pracuje sedm speciálních pedagogů. Zabývají se metodickým vedením vychovatelů a veškerou pedagogickou činností s odsouzenými, zpracovávají plány aktivit pro odsouzené se zaměřením na co nejefektivnější využití jejich volného času apod. Hlavní náplní práce psychologů na oddělení jsou psychologická vyšetření u vězňů na nástupním oddělení, účast na jednáních přijímací a zařazovací komise, spolurozhodování o přesunech vězňů v rámci vnitřní diferenciace, dále psychodiagnostická vyšetření, krizová intervence, atd. Poskytují však i konzultační a poradenské služby zaměstnancům věznice, zejména v oblasti sebevzdělávání, zajišťují odborné stáže, ověřují psychologickou způsobilost adeptů na zaměstnání u VS. Sociální pracovníci pomáhají vězňům v rodinných záležitostech, spolupracují s úřady práce, matričními úřady, okresními soudy, okresní správou sociálního zabezpečení a dalšími institucemi. Poměrně početnou skupinu odsouzených tvoří prvověznění. Pro zacházení s nimi je podstatný individuální přístup, ale i pomoc při navazování kontaktu s úřady a institucemi, udržování funkčního rodinného zázemí a stále užší spolupráce s probační a mediační službou. Programy zacházení jsou zaměřeny na rozvoj osobního roz- 18 odborná problematika české vězeňství 3/2004