L i l i á ř informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON č. 1/2006. Ing.

Transkript

1

2 L i l i á ř informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON č. 1/2006 Výbor ZO ČZS MARTAGON: předseda: jednatel: hospodář: výstavy: členové výboru: redaktor Liliáře: korespondenci zasílejte: příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje: Ing. Stanislav Ševčík Ing. Petr Šrůtka Milan Michal Jiří Hloušek Jiří Kovář, Ing. Jiří Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrůtka Katedra ochrany lesů Kamýcká Praha 6 Dr. Karel Vereš Mochovská Praha 9 Obsah: Úvodník (Karel Vereš) 2 Kondolence (Karel Vereš) 3 Galerie liliářů Karel Braun (Karel Vereš) 3 Botanické lilie 46. (Karel Vereš) 6 Hybridní lilie 46. (Karel Vereš) 7 Apricot Supreme (Igor J.Černohorský) 8 Hybridy Lilium alexandrae (Edward A. McRae) 11 Floristický průzkum v Německu (Eugene Fox) 11 Polyploidní lilie (Eckart Schmitzer) 14 Lilie na výstavě Zahrada Vysočiny Žirovnice 2005 (Pavel Petrlík) 20 Životní jubilea členů ZO ČZS Martagon v prvním čtvrtletí roku

3 P o z v á n k a Jarní členská schůze se koná v sobotu 18. března 2006 v 9.00 hod. na katedře botaniky, Praha 2, Benátská 2, 2.patro. Doprava: Metro B, st. Karlovo nám., pěšky cca 5 minut směr Nusle, nebo tramvaj č.18, 24, do stanice Botanická zahrada. Program: spolkové záležitosti přednáška RNDr. T. Gindlera: Půdní houby a jejich působení promítání dia s besedou Vážení přátelé! Stručně o prosincové členské schůzi. Obavy výboru, že v předvánočním období bude nízká účast se nenaplnily, naopak posluchárna byla plná. Bezpochyby to způsobil ohlášený program.. Úvodem jsme uctili památku našeho člena pana Ing. Jaroslava Simandla, kondolenční projev pronesl dr. Karel Vereš. Poté byly předány ceny z loňských výstav, o kterých byly podrobné zprávy v minulém čísle, poslední zprávu přítele Petrlíka najdete v tomto čísle. Vzhledem k tomu, že výstavní účast na výstavě v Lysé nad Labem byla malá a nekonala se na ní odborná soutěž, tak byly ceny uděleny jen z Rakovnické a Volyňské výstavy. Hlavní bod programu, přednáška pana Ing. Jošta doprovázená velkým počtem dia, byla sledována s velkou pozorností. Mnoho jsme se dověděli nejen o začátcích liliaření u nás, ale také o cestách Ing. Jošta po USA, o jeho setkáních s významnými americkými šlechtiteli atd. Diskuse byla, jak jinak, také zajímavá a protože jsme dbali přání členů z minulé schůze, bylo více času i na popovídáni s přáteli. Tím jsme se ale dostali do určitého časového presu, a tak už nemohlo dojít k promítání dia. Všem, kteří se na to chystali, se omlouváme a doufáme, že na této schůzi už k tomu dojde. Kdo zahlédl rozložené ceny do tomboly, měl se na co těšit. Díky už dalšímu daru pana Ing. Jošta byla tombola natolik obeslána jeho cibulemi velmi cenných odrůd, že se na každého dostaly dvě cibule a další cibuloviny, živé rostliny a třeba i ořechy. Já jsem uvítal sklenici výtečných nakládaných okurek, dárci děkuji. Pokud jde o program jarní schůze, chci upozornit, že dr. Gindler je zkušeným pracovníkem oddělení půdní mikrobiologie MBÚ ČAV a máme se tedy na co těšit. Zapsal a na setkání s vámi se těší Karel Vereš 3

4 I n m e m o r i a m Ing. Jaroslav Simandl ( ) Po těžké nemoci zemřel dne 15. listopadu minulého roku jeden ze zakladatelů ZO Martagon, Ing. Jaroslav Simandl. Jeho životní dráhu výrazně ovlivnil jeho otec, který byl vynikajícím motocyklovým závodníkem, továrním jezdcem fy JAWA, členem našeho vítězného družstva na Šestidenní v r.1946 v Anglii. Jezdil také dráhové závody a podílel se na vývoji závodních motocyklů ESO v Divišově. V r byla malá fabrika znárodněna, což se nedobře odrazilo na úmyslech mladého Jaroslava, který také tíhnul ke strojům. Oklikou přes Plzeň se nakonec dostal na ČVUT Praha a vystudoval obor strojírenství. Pracoval nejdříve v Kovovýrobě Vlašim, v sedmdesátých letech získal i učitelskou aprobaci a vyučoval na Střední průmyslové škole strojní ve Vlašimi. V r začala normalizace a Ing. Simandl, jako mnozí, musel učitelskou dráhu opustit. Uchytil se v továrně na výrobu lešení HAKI v Jílovém a tam pracoval až do penze. Ing. Jaroslav Simandl byl na řadě v naší Galerii liliářů, bohužel už jsme nestihli s ním uskutečnit plánovaný rozhovor, který by byl jistě velmi zajímavý. Jmenovaný totiž byl jedním ze zakládajících členů naší organizace, organizátorem prvních liliářských výstav v Čechách v Benešově nad Černými lesy, významně se podílel na organizování výstav i v Praze v Jilské ulici, na Ládví, potom až do posledního roku i v Rakovníku a nemusíme zdůraznit, že všude také vystavoval. Je samozřejmé, že byl i funkcionářem naší organizace, naposledy pracoval jako místopředseda. Patřil do toho malého kroužku členů, kteří tu organizaci táhnou obětavě, bez vidiny nějakého finančního prospěchu. To jistě souviselo i s jeho povahou. Byl spíš tiché, nevýbojné povahy, o to však pracovitější a spolehlivější. Byl také vynikající pěstitel lilií, v zahrádkaření mu také pomáhala jeho manželka Marie. Hodně pěstoval asijské hybridy, ale zahlédl jsem na jeho divišovské zahradě také velký záhon orientálních hybridů, které dokázal pěstovat ve volné půdě. Také si myslím, že návštěvníkům jedné výstavy na Ládví začátkem 80. let nikdy nevymizí z paměti nádherný téměř dvoumetrový kvetoucí exemplář Cardiocrinum giganteum, který ani předtím, ani potom nebyl k vidění na žádné květinářské výstavě u nás. Úmrtím pana Ing. Jaroslava Simandla ztrácíme nejen dobrého člověka, přítele v pravém slova smyslu, ale také dalšího člena oné malé skupiny zakladatelů naší organizace, která v průběhu let tak významně ovlivnila rozvoj liliářství v Čechách. Za výbor ZO Martagon Karel Vereš Galerie liliářů - Karel Braun Čtenářům Liliáře představujeme významného moravského pěstitele a šlechtitele lilií pana Karla Brauna. Většina z nás zná "jeho" Evinu, když ji nemá, tak ji mohl vidět na některé výstavě, kde většinou vyhrává ceny, i v zahraničí. Protože však členové Martagonu neměli tolik příležitostí se s ním osobně setkat, budou se první otázky týkat nejen liliářských záležitostí. 4

5 Dopustil bych se velké chyby, kdybych při tomto rozhovoru zapomněl na paní Helenu Braunovou, která je rovněž nadšenou pěstitelkou nejen lilií, ale také jiných okrasných rostlin, např. afrických fialek, a je také dlouholetou funkcionářkou Lilium Brno. Druhou chybou by bylo, kdybych zapomněl příteli Braunovi dodatečně blahopřát k 70-tinám. Víme, že bydlíte v Rousínově, ale prozraďte nám něco o sobě, kde jste rodákem, jaké máte povolání a co považujete za nutné nám o sobě sdělit. Narodil jsem se v Čechyní, malé obci blízko Rousínova. V okolí Rousínova se nacházejí čtyři chráněné krajinné oblasti, nejblíže je Komořanská step a tam jsem jako 12-13letý chodíval na květiny a doma jsem zakládal malou skalku. Rostly tam např. třemdava, koniklec, petrklíče, vstavače, ocúny i sasanky. Další lokalita se nazývá Větrníky, tam také rostou i hlaváčky, několik druhů kosatečků a sporadicky i martagon. Vztah k rostlinám mám zřejmě po rodičích, otec byl sadař. V padesátých letech jako kluk jsem chtěl být elektrikářem, ale to už bylo kádrově hlídané povolání a moji rodiče byli živnostníci, horníkem ani hutníkem jsem být nechtěl a tak jsem se vyučil obkladačem. Dělal jsem to 45 let až do penze. Paní Heleno (omlouvám se za to důvěrné oslovení, ale bude stručnější, ostatně se už nějaký pátek známe), co Vy byste nám o sobě také řekla? Moje dětství bylo krušnější. Otec zemřel ve II. světové válce ve svých 33 letech, maminka dostala důchod 200 Kčs, já 180 Kčs sirotčího a já už ani nevím jak jsme z toho mohly žít, když byt stál 100 Kčs. Přesto matka dokázala nechat mne vystudovat dvouletou ekonomickou školu. S Karlem máme dvě dcery a syna. Víme, že oba jste přivázání k zahradě, ale nevíme kdo z Vás tam velí? Já ráda pěstuji pokojové květiny jako africké fialky, muškáty, petunie, spolu s manželem jsme založili velké alpinum, pro kytky i pro kameny jsme jezdili motorkou s vozíkem. Mívali jsme spoustu botanických i zahradních tulipánů. Růží jsme vysadili asi 65 odrůd, ale v malé atriové zahradě se jim nevedlo dobře, chemikálie proti plísním jsme nechtěli používat a tak jsme je zlikvidovali. Velitelem není nikdo z nás, shodneme se. Asi před čtyřmi lety jsem byl i na Vaší přídomní zahrádce, tam ta ženská ruka byla výrazně zřetelná a velmi se mi líbilo jak navazovala na obytné prostory a také bych řekl, že mužský takový pořádek neudrží. Mám pravdu? Myslíme, že pořádek máme rádi oba a je to vidět. A teď už k věci! Co, nebo kdo Vás, Karle, přivedl k liliím? V Zahrádkáři kdysi nějaké zahradnictví v Jasenném nabízelo cibule L.x testaceum. Měly kouzelnou barvu a neopakovatelnou vůni a co na tom, že vydržely jen tři roky. Pak už jsem podle inzerátů kupoval LL.davidii, wilmottiae, regale, regale album, umbelatum, tigrinum i bílou martagon. Manželka měla v NSR tetu a ta nám koupila 5 odrůd: Citronella, Enchantment, Tabasco, Golden Clarion a Pink Perfection. A z toho barevného katalogu jsem byl 5

6 unešen. Zkusil jsem získávat ze zahraničí další katalogy i semena, první semena hlavně trubkovitých jsem obdržel od Jana de Graaffa. Pak už jsem na schůzích Lilium Brno nakupoval cibule od pana Konvičky, Krále, Ing. Jošta, Šebestíka a jiných, ze zahraničí od Petera Geisera a Viktora Strassera. Od fy Hoch v NSR jsem kupoval lilie, hemerocallisy, botanické tulipány. Tehdy to ovšem nešlo uhradit v penězích a tak jsem posílal broušené sklo nebo slivovici. Musel jsem s tím chodit na celnici, balík zabalit na místě a dost platit. Jako každý začátečník i já jsem kupoval orientální hybridy, vydržely samozřejmě tak dva roky. Máte dosud nějaký šlechtitelský vzor? Křížit lilie jsem začal v r.1972, vzorem a rádcem mi byl Ing. Václav Jošt, který už tehdy byl předsedou Lilium Brno a své zkušenosti předával nám laikům srozumitelnou formou. Rady nám dával i pan Král, další poznatky jsem získával z obou liliářských časopisů a na přednáškách. V r při návštěvě zahrady ing. Jošta jsme mu nabídli spolupráci v Lilium Brno, od té doby jsem tam technickým hospodářem a moje paní pokladní. Kdo se Vám ještě ze světových liliářů nejvíc líbí, ať už osobně, nebo svou tvorbou? Bylo jich několik. Ohromným zážitkem byla návštěva fy Laan a Bishof Tulleken v Holandsku, kde kraloval Ing. Schenk, viděli jsme tam kvetoucí lilie na 60 hektarech. Ale tehdy bylo velmi těžké vycestovat do zahraničí, na čtyři dny jsme s manželkou mohli vyměnit 4O DM. Ovšem návštěva Holandska měla za následek, že jsme zahradu částečně změnili, alpinum jsme zmenšili, vyseli trávník, do oken jsme vysadili muškáty, první v Rousínově. Přispěla k tomu i návštěva u Petera Geisera ve Švýcarsku, který dodnes pěstuje lilie jinak než my a to v přenosných plastových bednách od ovoce. Líbil se mi také Viktor Strasser, který vyšlechtil mnoho vynikajících tetraploidů. Šlechtitelé v Holandsku a USA nyní nejvíce kříží OT, longipety a asiapety. Longipety jsou sice pěkné, ale musí se pěstovat ve sklenících, jinak vymrzají. Která skupina hybridních lilií se Vám nejvíce líbí? Nejvíce se mi líbí orienpety, zdravotně jsou lepší než trubky, netrpí botrytidou a dobře se množí šupinami. Nějaká křížení OT jsem také prováděl, např. White Henryi x Erfordie. Vznikla veliká trubka, tepaly růžové, sepaly žluté, vnitřek oranžový a žlutý, konce plátků mírně zahnuté. Nová odrůda Tramin je z křížení Brno x Orania, je podobná Totcom. S botanickými liliemi jsem měl problémy, ale nejvíc se mi líbí L. pardalinum (ze zkušenosti vím, že dobře nesnáší přesazování). Z orienpetů je pěkná Pizzas, výborná i venkovní výsadbu. Který Váš hybrid, kromě již zmíněné Eviny, se Vám podle Vašeho názoru nejvíce povedl? Částečně jsem už odpověděl, ale kromě jmenovaných je to jistě Evina a její sestra Český krystal. 6

7 Paní Helena souhlasí? Když ne, jaké má mínění? Před lety byl u nás na zahradě pan Ing. Jošt a já jsem mu s jistým despektem říkala, že šlechtěním lilií se mají zabývat odborníci a ne drobní zahrádkáři, jako je můj muž a další. Ing. Jošt mi oponoval, poukázal na Evinu a dnes mu dávám za pravdu. Evina nás těší už 28 let a manžel má registrováno dalších asi 60 hybridů. Co byste Karle, poradil kolegům šlechtitelům, zejména těm začínajícím? Aby začínali s křížením asijských a trubkovitých lilií, nebudou hned zklamáni. Ovšem vývoj ve šlechtění jde rychle kupředu, možná časem budeme křížit všechny dosavadní skupiny mezi sebou. Taky jsem zkusil křížit lilii s hemerocallisem bezvýsledně, jako všichni ostatní. Třeba se to někdy někomu povede. Závěrem, mimo otázky, o současnosti. Zamlada jsem stačil obdělávat dvě zahrádky, přestože se pracovalo i v sobotu a to jsem ještě závodně hrál fotbal. Navíc, při práci obkladače se hodně klečí a to se musí projevit. Takže před třemi roky jsem dostal umělý kolenní kloub a před dvěma lety trojitý bypass na srdce. Proto jsem pěstování lilií omezil na polovinu, herbicidy používat nechci, musím stále bojovat také s krtky, hraboši a jarními mrazíky když už jsou lilie třeba 10cm vysoké. To potom běhám po zahradě s umělou netkanou textilií. Ale když to všechno začíná kvést, všechny rány se zahojí. Otázky kladl a děkuje za odpovědi Karel Vereš. Botanické lilie 46. Karel Vereš L. medeoloides, A. Gray, 1859 Původní rozšíření: Poměrně rozsáhlé Dálnovýchodní území zahrnující ostrovy Hokkaidó, Honšú, Sachalin, Kurilské ostrovy, Kamčatka, povodí Amuru. Roste především na vlhkých vulkanitých půdách v nadm. výškách m. var. ascendens má stopky obloukovitě stočené var. kurilens roste na Kurilských ostrovech, má úzké, pouze 10mm listy var. obovatum roste na Sachalinu, má širší, až 30mm listy forma s netečkovanými květy roste v Japonsku v okolí hor Fuji Květy: Turbánkovité o průměru pouze 35mm, oranžově červené, tmavě tečkované, blizna je purpurová, pyl červený. Květenství se skládá až ze dvanácti květů, uspořádaných do deštníkového tvaru. Lodyha: Cylindrická, hladká, vysoká 80cm. Listy: Jsou špičaté, rozměry mm x 10-20mm, uspořádané do jednoho,někdy dvou přeslenů. Cibule: Je poměrně malá, o průměru pouze 25mm, šupiny jsou lesklé jako rýžové zrnko, asi proto se tato lilie nazývá Rýžová lilie. Klíčení: Hypogeické, pomalé, vyžaduje chladné období. 7

8 Poznámky: Přestože v místech výskytu byla tato lilie i konzumována obyvateli, pěstování v Evropě není snadné a je obtížnější než u martagonů a zdá se, že není také tak dlouhověká. Vyžaduje zastíněné místo, humusovitou kyselou půdu, cibuli umístit aspoň 10cm hluboko. Křížením s L.martagon var.album získal Grove hybrid Marmed ve snaze rozšířit skupinu martagonovitých hybridů. Literatura: Growing Lilies, Derek Fox, str Nakl. Croom Helm Hybridní lilie 46. Karel Vereš Marita Iab Rodičovství: (semenáč tetra Goldiny) x tetra Monaco. Křížení De Jong Beheer (1992), registrace De Jong Lelies B.V.(1999) Lodyha: 110cm, běžně zelená, počet květů 5. Listy: 170mm x 20mm, tmavě zelené, rozložené alternativně. Květ: Šířka 17O mm, petaly 90mm x 35 45mm, nezvlněné, špičky ostře otočené. Vnitřek netečkovaný, ostře oranžový, vně svítivě oranžové, petaly lemované ostřejši oranžovou barvou, do poloviny žlutozelené, špičky ostře žlutozelené. Nektarie tlumeně olivově zelené s trochu světlejším oranžově žlutým odstínem. V hrdle papily, pyl i blizna tmavě rudooranžová. Poznámka: Velikost květu na asijský hybrid úctyhodná, asi to bude vhodná odrůda na řez a prodej. Literatura: ILR, dodatek č.19, str. 78. Apricot Supreme Igor J.Černohorský Když doc. Vereš rušil zahradu, dostal jsem cibuli kultivaru Apricot Supreme (jen pro zajímavost, Anglosasové píší jména kultivarů s velkými písmeny, totéž činí u latinských názvů mikroorganizmů, rostlin I živočichů). RHS registr uvádí následující: Apricot Supreme VIII cl. ('Thunderbolt' x tetraploid 'Rachel Pappo') x 'Thunderbolt') Vyšlechtěno 1980, LeVern.N.Freimannem. Zářivě červeno - oranžové květy (32B) s několika tmavými skvrnami na bázi petalů; nektaria oranžově červená; pyl hnědý. Petaly 80 x 40mm. Listy střídavé, 200 x 20mm, tmavě zelené. Lodyhy 1,2m, tmavě zelené, až 15 květů, kvete v červenci. Firma B.D. Lilies uvádí v katalogu A.S. jako tetraploidní asijský hybrid. Jak vidíte, diametrální rozdíl, skupina VIII je skupina pro jinak nezařaditelné hybridy, se kterými se ovšem roztrhl pytel. 8

9 Apricot Supreme má být velmi odolná lilie, její oranžová barva přímo křičí. Linda Darton jednou zmínila kohosi nejmenovaného, kdo tvrdil, že původ A.S. je neznámý a údaje v registru zmatečné. Ostatní liliáři souhlasí s tím, že jde podle vzhledu o polyploid asijského hybridu, spíše než o OT. A.S. také kvete dříve než kvetou orienpety. Jiná zpráva říká, že někdo z Holanďanů, nebo Judit Freeman provedl cytologické vyšetření a potvrdil výše uvedené domněnky. LeVern Freimann si sám údajně nebyl jist, bylo mu v té době přes 80 let a měl již problémy vysokého věku. A.S. je fertilní po opylení asijskými hybridy. Je možné, že LeVern F. provedl konverzi na tetraploid, udělal to s mnoha hybridy, které vyšlechtil. A.S. měl po několik let na zahradě a pouze na nátlak přítel ji zaregistroval. A.S. dává pěkné semenáče např. po křížení s Hornbacks Gold. Některé F2 a F3 semenáče jsou velmi pěkné. A.S. je fertilní oběma směry, jako mateřská rostlina však produkuje jen omezený počet semen. Igor J. Černohorský Apricot Supreme jsem pěstoval řadu let a měl jsem ji za asijský tetraploid. S asijskými hybridy je fertilní v obou směrech. O to více jsem byl šokován, když jsem ji objevil v ILR, str. 17, s původem shora uvedeným. Že by se zrovna L.N. Freimann přehmátl, nebo je to naprostá rarita mimo naše chápání? Asi by to chtělo cytologický rozbor. Karel Vereš Hybridy Lilium alexandrae Edward A. McRae, Sandy, Oregon Lilium alexandrae roste přirozeně na několika ostrovech v jižním Japonsku, kde panuje bezmrazé klima. Rostliny dosahují výšky 30 až 90 centimetrů. Listy jsou široce podlouhlé, květy jsou čistě bílé, trubkovitého tvaru a jsou neseny vodorovně nebo jsou mírně pozdviženy vzhůru. Květy příjemně voní. Rostliny L. alexandrae jsme pěstovali na Oregon Bulb Farms po mnoho let v květináčích ve chladném ale bezmrazém skleníku. Nepamatuji si, že bychom tento druh pěstovali někdy venku. Earl N. Hornback a Harold F. Comber mnohokrát vzájemně opylovali L. alexandrae a nejlepší formy selektované ze strainu Pink Glory [L. speciosum x (L. japonicum x L. auratum)] F 2. Vzniklo však jen několik semen, ze kterých přežil jediný semenáč (viz ročenku NALS 1972, str.26). Z tohoto jediného semene vznikl semenáč A-1a, s květy do stran otočenými, tmavě růžovými s bílými okraji. Tento semenáč vyhrál cenu Earla N. Hornbacka v roce A-1a byl plodný jako matka a byl křížen s Magic Pink (L. auratum x L. rubellum), a tím vzniklo množství nižších orientálních hybridů, velmi vhodných do malých zahrad. 9

10 Křížení strainu Imperial Silver x L. alexandrae které bylo provedeno v roce 1966, také dalo bílé semenáče s nižším vzrůstem. Křížení L. alexandrae x L. auratum var. platyphyllum (k virům tolerantní klony) bylo též provedeno roku Vykvetly pouze dva semenáče, ale záznamy se naneštěstí ztratily. Ruth Classová, velmi talentovaná dáma z Albany, New York, vypěstovala Easter Bunny (L. alexandrae x L. speciosum) z křížení, které udělala v roce 1965 (viz ročenku NALS 1972, strany 33 38). Ruth pěstovala L. alexandrae doma na okenní římse a opylila květy pylem typické L. speciosum, který 6 měsíců skladovala v ledničce. Přežil jediný semenáč, Easter Bunny. Easter Bunny byla rozmnožena a několik let úspěšně pěstována v Oregonu venku na záhonech. Ruth také tvrdila, že její semenáče L. alexandrae přežívaly pět let venku i při teplotách pod nulou, kryté pouze 15 cm silným mulčem z borového jehličí. Poučen těmito zkušenostmi, vysel jsem v roce 1998 značné množství semen L. alexandrae ve školce Fairdale Nursery. V prosinci během klíčení jsme kontrolovali všechna hypogeická semena, a zjistili jsme, že již mají pěkné cibulky, ale s výjimkou L. alexandrae, která ani nezačala klíčit. Semena ale vyklíčila na jaře, a hned vyhnala lístky, ačkoli nezažila žádné chladné období. Pozdě v březnu jsme přesadili klíčící semena do skleníku k ostatním liliím a jejich další růst byl vynikající. Semenáčky jsme sklidili v prosinci a pro přezimování uskladnili v chladnu při 2 o C. Semenáče L. alexandrae byly vysazeny spolu s ostatními semenáčky orientálů do řad na záhony ve školce Lava Nursery na jaře Mohl jsem se těšit pohledem na výsadbu, kde mnoho rostlin neslo jeden nebo dva květy. Avšak v prosinci 2000 udeřil časný mráz (-11 o C), který zcela zahubil veškerou výsadbu L. alexandrae. Všechny ostatní orientální lilie přežily. Dva kritické faktory, které se na odumření lilií podepsaly, byly jednak že mráz přišel dříve nežli cibule vyzrály a potom že listí L. alexandrae stále odmítalo žloutnout. A to jsem se chystal zaslat cibule do různých míst v Americe, abych otestoval jejich odolnost! Příchod Judith Freeman na Oregon Bulb Farms v roce 1971 zcela změnil situaci, pokud se týká hybridizačních programů. Judith nabyla zručnosti v umělé kultuře embryí u takových pionýrů jako byl Dr. Chris North ze Skotska nebo Dr. J. S. Yeates z Nového Zélandu, a brzy dosáhla v této záležitosti vysoké profesionality. L. alexandrae byla věnována přednostní pozornost vzhledem k její kráse, časnému kvetení, nízkému vzrůstu, vůni a malým až žádným nárokům na dormanci (období vegetativního klidu v chladu). V první polovině sedmdesátých let byla provedena následující křížení s využitím umělé kultury embryí byla vypěstována první generace semenáčků: L. alexandrae x L. auratum var. platyphyllum Z tohoto křížení bylo získáno několik čistě bílých semenáčků, zde byl užit virotolerantní otcovský rodič. Rostliny vyrůstaly nízké. L. alexandrae x Little Red Rascal Vzniklo několik nádherných rostlin. Byly asi 45 cm vysoké a měly široké atraktivní olistění připomínající L. alexandrae. Velké, miskovité, sytě růžové květy 10

11 měly bílé okraje a byly silně vonné. Byly nejlákavějšími a nejpřitažlivějšími hrnkovými rostlinami, jaké jsem kdy viděl a měly být klonovány a testovány pro trh. L. alexandrae x L. nobilissimum Rostliny z tohoto křížení byly velmi přitažlivé a zdědily prostřední vlastnosti mezi oběma rodiči. Rostliny narůstaly asi 90 cm vysoké; květy byly čistě bílé trubkovitého tvaru, silně vonné a do stran vybočené. L. alexandrae x L. rubellum Bylo vypěstováno množství rostlin s trubkovitými květy. Všechny byly růžové a silně vonné. L. alexandrae x Sans Souci Vznikly dlouhé a prostřední rostliny s bílými a růžovými květy. Všechny se vyznačovaly zvláštní krásou, spočívající ve velkých, ploše se otevírajících květech a okouzlující vůní. Sans Souci byla oblíbená lilie, pěstovaná v určité době pro prodej v květináčích. L. alexandrae x L. speciosum var. Shooting Star Z tohoto křížení jsme získali bohatý a krásný materiál. Lilie byly výstavní a skutečně patřily mezi nejlákavější a nejpřitažlivější orientální hybridy, jaké kdy byly získány. V každém semeníku bylo množství embryí, populace byla uniformní ve výšce, tvaru listů, velikosti květů a barvě. Barva květů byla lasturově růžová, měly drobně tečkované vzory a lahodnou lehkou vůni. Několik rostlin mělo květy s jemnějším zbarvením. Další byly krásné tím, že měly více otevřené květy, které nás tehdy dost překvapily. Easter Bunny x L. speciosum var. Shooting Star Toto zpětné křížení dávalo semena s největšími embryi, které kdy Judith viděla. Jsou velká jako nějací červíci, pokud si její poznámku pamatuji přesně. Vypěstovali jsme mnoho rostlin, povětšinou s červenými nebo růžovými květy. Naneštěstí se podrobné záznamy ztratily anebo byly zaměněny. Hybridy L. alexandrae byly kříženy také vzájemně mezi sebou, ve většině případů dávala tato křížení životaschopná semena; větší část je jich stále ještě zaskladována v ledničce. Dost velké množství těchto semen jsme vyseli v letech 1999 a 2000, čímž jsme získali dvě výsadby ve školce Lava Nursery. Semenáčky měly širokou proměnlivost jak ve výšce, tak v barvě a cibule byly nabídnuty prostřednictvím Northwest Lily Society (severozápadní liliářská společnost) při nejméně dvou příležitostech. Vypěstovali jsme tedy bohaté množství krásných a unikátních lilií z těchto hybridů L. alexandrae, mnohé z nich by měly být klonovány anebo uvedeny na trh jako skupina. Je jen neštěstí, že Oregon Bulb Farms procházely v sedmdesátých a osmdesátých letech obtížným obdobím a jedinečná příležitost podělit se o tyto krásné hybridy s ostatními liliáři i zákazníky byla ztracena. Je to sice poučná lekce, ale proč ji dostáváme tak příliš často? O jedinečnou krásu se přece musíme podělit a k tomu bychom měli zaměřit veškeré úsilí. Psáno 19. února

12 Pozn.překl.: Děkuji autorovi článku, že mi tak dobře nahrál. Vřele totiž souhlasím s předposlední větou článku, jen bych uvítal, kdyby tento souhlas se mnou sdílely i jedinečně krásné ženy! Jinak je k článku třeba dodat, že superlativy, použité k popisu získaných hybridů L.alexandrae, jsou tentokrát na místě. Článek je v ročence doprovázen fotografiemi velmi krásných rostlin, jejich krása je způsobena jednak proporcemi (rostliny jsou nižší, lodyhy hustě olistěné s delšími, lancetovitými, u některých hybridů obloukem dolů splývajícími, tmavými listy, květy jsou relativně velké a trubkovitého tvaru, do stran otočené) a jednak i jednoduchou, střízlivou barevností (měkce sytě růžová barva, lehce perleťově růžová anebo bílá barva). Mají ale jednu podstatnou chybu na našich zahradách by nevydržely, jednak průběh zim a potom nakažení viry. Z ročenky NALS 2003 přeložil Petr Šrůtka Floristický průzkum v Německu - Lilium martagon var. albiflorum Eugene Fox, Millet, Alberta, Kanada Tento příběh začal dlouho před červnem roku 1996, kdy jsem odletěl do Německa, abych zde navštívil mezinárodně proslulé liliářské nadšence, Norgart Martschinke-ovou a pana Otto Beutnagela. Přátelství jsme uzavřeli nejprve pomocí elektronické pošty a zpečetili je při výstavě NALS v Albertě, v Edmontonu, kdy jsem byl uchvácen nádhernými fotografiemi a diapozitivy hybridních martagonů, kteří tito liliářští přátelé vyšlechtili. Norgart žije v Sulingenu a Otto v Braunschweigu a jejich práce a nádherné zahrady byly popsány v ročence NALS z roku Tito mí přátelé se ještě před mým příjezdem telefonicky domluvili a sestavili podrobný plán mojí návštěvy, abych mohl navštívit všechna zajímavá místa, zahrady a také absolvovat výlety, včetně Velké exkurze albiflorum. Jednoho rána jsme Norgart a já odjeli do města Braunschweig, kde bydlí Otto. Byli jsme uvítáni a bez dlouhého zdržování jsme všichni odjeli směrem k pohoří Harz. Zanedlouho (ovšem po krátké zastávce v jednom z místních hostinců) jsme se dostali na lokalitu, která slibovala že uvidíme jednak divoké martagony ale mezi nimi možná i vzácnou a velmi hezkou varietu albiflorum. Údolím vede frekventovaná dálnice a musí se o ně navíc dělit s malou říčkou. Na místě, které Otto vyhlédl již v předchozích sezónách, jsme zaparkovali a pobrali s sebou fotoaparáty a další propriety a počali stoupat po velmi strmé horské stáni, po cestičce která tam a zpět traverzovala svah. Stromový porost tvořily dospělé listnáče s nižším podrostem, který tvořily roztroušené menší stromky a nějaké kapradiny. Na poloviční cestě vzhůru, hned vedle pěšinky jsem si všimnul malého martagonového semenáčku měl jen jeden malý list, ale byl to určitě on, vždyť jsem jich už viděl tisíce v zajetí u sebe. Tím začala naše zábava, protože jsme hned nalézali další jedince, ale žádný nebyl kvetoucí nebo s netknutým květenstvím. Nakonec jsme nalezli jeden pěkný exemplář v květu, chráněný mezi stromem a potokem, a všichni jsme si jej vyfotografovali. Květy měly jakýsi nádech mezi růžovou a šeříkovou barvou, a ačkoli květy měly klasický turbánkovitý tvar, jako mívají martagony, listy už 12

13 nebyly tak klasické. Téměř každý exemplář, který jsme viděli, neměl přeslen listů uspořádaný tak, jak jsme na to u martagonů zvyklí. Měly listy, které byly seřazeny na lodyze střídavě tak, že tvořily jakési točité schodiště. Listy byly také poněkud úzké a zašpičatělé, v porovnání s širšími listy, které L. martagon obvykle mívá. Téměř každá rostlina, kterou jsme našli, měla část nebo celé květenství spasené srnčí zvěří. Ottovi a Norgart se zdálo, že ostatní, zvěří nepoškozené, musely utrpět buď mrazem nebo žírem chřestovníčků, protože měly vrcholky zdeformované. Několik jich mělo přesleny listů zcela nebo zčásti poškozené žírem chřestovníčků. Byl jsem na tyto brouky zvědav, protože jsem dosud žádného neviděl. Norgart mi jednoho podala, takže jsem měl možnost jej studovat přímo na své dlani. Sestoupili jsme zpátky k údolí mezi dvěma kopci, a pokračovali jsme podle potoka. Martagony tu rostly jenom na stinné straně a byly opět jen 60 cm nebo 2 stopy vysoké a měly střídavé listy namísto okolíků. Jen jeden nebo dva měly přesleny, které vypadaly celkem normálně. A opět, všechny květy byly ukousané, a tak jsme ani nemohli najít varietu albiflorum. Já jsem v životě tuto varietu neviděl, takže jsem nebyl ani nijak zklamán, ale cítil jsem, že její nenalezení daleko víc mrzí Otta a Norgart. Zpátky v automobilu jsme byli skoro hned a dál jsme pokračovali po dálnici, přičemž Otto řídil a Norgart navigovala podle mapy. Obdivoval jsem nádhernou krajinu a všiml jsem si jen, že jsme mnohokrát odbočovali a projeli několika vesnicemi. Po nějaké době zajel Otto ke kraji cesty a zastavil. Vystoupili jsme z auta a opět jsme začali stoupat po nezpevněné cestě, která se asi po míli či kilometru a půl změnila na obyčejnou polní cestu, vedoucí k vysokému lesu. Když jsme přišli blíž, mohl jsem vidět, že stromy jsou velmi silné a každý z nich vysoký 80 až 90 stop. Jakmile jsme vstoupili do lesa, byl jsem překvapen tím, že větve na těchto silných dubech a bucích vyrůstaly až ve 3 nebo 5 metrech. Navíc tu nebyl žádný podrost, takže jste mohli tímto lesem dohlédnout na dost slušnou dálku. Okolo byly stovky martagonů, ale všechny se zdály být na první pohled purpurově šeříkové. V podrostu byla jakási nízká bylina, hojná a téměř všudypřítomná a sem-tam roztroušené kapradiny. Tento den bylo zataženo, jen občas vysvitlo slunce mezi mraky. Velké stromy byly jeden od druhého vzdáleny asi tak 7 metrů. Pod nohami jsme mohli cítit celkem měkkou půdu. Poklekl jsem a zjistil, že je zde asi 2,5 cm tlustá vrstva listového humusu na šedé lesní půdě, která má podstatnou příměs jílu. Všechno bylo dobře provzdušněné, o což se patrně postaral nějaký druh hraboše, jehož chodby byly všude a který zřejmě všechno dobře promíchává. Na povrchu půdy nebyly vidět žádné kořeny stromů, což je naopak u nás v hustých listnatých lesích běžné. Mohl jsem si snadno představit, že když zde zapadne semeno martagonu, dostane se do podmínek zcela ideálních pro jeho vyklíčení a vzrůst. To byla také příčina toho, že jsme je mohli vidět všude okolo. Celý terén se mírně svažoval k severu, klesal asi z výšky 230 metrů na 210 metrů nad mořem. Prohledávali jsme les a pronikali jsme do něj stále hloub, a současně jsme nacházeli početné skupiny L. martagon. Jejich vzhled byl pro martagony zcela typický, měly přesleny širokých listů, vycházející z jednoho místa na lodyze. Společně jsme zevrubně prozkoumali 125 martagonů. Já sám jsem jich obdivoval asi 50 nebo 60, pozdvihl jsem k sobě vždycky květ, abych mohl vidět jeho vnitřek. Některé byl bez teček, některé měly jen několik drobných teček, zato jiné měly tečky velké, které se dokonce 13

14 u některých z nich slévaly. variabilita v barvě byla jen malá, od purpurově šeříkové do růžově šeříkové. Otto a Norgart našli každý několik L. martagon var. albiflorum, a nálezce nás vždy máváním svolal k této zvláštní rostlině. Otto sebou nesl v batohu zrcadlo a tak jej mohl podržet tak, aby osvětlil květy a Norgart je mohla vyfotografovat. Pochybuji, že bychom bez tohoto zrcadla mohli udělat dobré fotografie, neboť v lese bylo poněkud šero. Podle mého odhadu připadalo na každých 100 martagonů pouze 5 exemplářů Lilium martagon var. albiflorum. I u nich byl každý exemplář individuální, ale přitom si byly natolik podobné, že vyhovovaly popisu této variety. Květy Lilium martagon var. albiflorum jsou porcelánově bílé se zelenými hrdly a malými vínově červenými tečkami, které pokrývaly až jednu třetinu okvětních lístků. Stupeň tečkování byl variabilní, od teček jednotlivých až po velmi hojné. Zelená hrdla některých exemplářů brzo přecházela v bílou barvu, zatímco u jiných zelená barva přecházela i na nektaria. Vnější strany petalů byly charakteristické červenavým středním žebrem na bílém podkladu. Tvar květu byl turbánkovitý. Nitky prašníků byly zelené a pyl byl zlatavý. Blizny byly červenavě zbarvené, ale pouze na jejich konci. Celkový počet poupat bylo možné jen těžko odhadnout, protože byly značně okousány srnci. Srnec (rod Capreolus) vypadá jako takový malý jelen nebo jelenec, ale je veliký jen asi jako prostředně velký pes, například jako Aierdalský teriér. Nejméně osm z deseti martagonů v lese vykazovalo známky poškození srncem. Přibližně pět procent bylo na listech poškozeno chřestovníčky. Asi na třech nebo pěti exemplářích jsem zastihl chřestovníčky při žíru. Norgart mě upozornila na jeden martagonový list, který zrovna ožíraly larvy chřestovníčků. Takže ohodnotit počet poupat bylo téměř nemožné. Podle mého odhadu byl maximální počet poupat na jedné rostlině osm a průměrný počet byl o mnoho nižší. Ve stovkách případů bylo sežráno celé květenství rostlin. V několika případech bylo skousání srnci tak silné, že z rostlin zbyly jen spodní třetiny lodyh s několika okousanými listy, ze kterých tak tak jen jeden zůstal v celku. Okolíky listů byly mnohem hezčí nežli u martagonů v Harzu. Byly od sebe odděleny a listy měly pěkný tvar. V nejspodnějších přeslenech jsme napočítali až 17 listů. V jednom případě se stalo, že hraboši odhrabali cibuli tak, že cibule byla dobře vidět a mohl jsem ji prozkoumat a opatrně změřit. Cibule byly tmavě žluté s krátkými asi 2 cm dlouhými lodyžními kořeny nad cibulí. Jejich tvar byl svisle podlouhlý s úzkými, dlouhými šupinami. bazální kořeny byly silně dužnaté. Cibule byl asi 12 cm hluboko pod povrchem a kořenily v jílovitém substrátu. Většina lodyh, které jsme viděli, nevyrůstaly výše než 60 cm. Byly zeleně zbarvené a výrazně červeně skvrnité, zejména na spodních deseti centimetrech. Některé exempláře měly na lodyze pozoruhodné jemné chmýří nebo vlásky, které byly někdy i na listech. Jen neradi jsme opouštěli tyto krásné martagony, ale nakonec se naše šťastná trojice s cennými obálkami plnými pylu, dostala ven z lesa a scházela po cestě zpátky k autu. Bylo horké pozdní odpoledne, když jsme míjeli farmáře, který zrovna sklízel seno. Pronikavá vůně tohoto sena naplňovala vzduch. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem velký traktor značky John Deere, který vlekl velkou roli sena. To vše mi najednou 14

15 připadlo tak důvěrně známé, jako bych byl zrovna v Americe, zcela odlišná byla jen ta sta divokých martagonů se svým lesem. Získal jsem neocenitelnou zkušenost s pomocí dvou zanícených liliářů. Kdybych třeba někdy vyhrál v loterii milion dolarů, přál bych si jet s Norgart a Ottem do Dalmácie hledat L. martagon var. cattaniae, do Koreje L. hansonii a na Sibiř najít L. distichum a také do Japonska hledat L. medeoloides. Z dvojročenky NALS přeložil Petr Šrůtka. Polyploidní lilie Eckart Schmitzer, Pinzberg, Německo Než dojdu k vlastnímu předmětu této přednášky (Erlangen 2004), a to ke vzniku a vytváření polyploidních lilií, nejde to bez trochy genetiky. Co jsou polyploidní lilie nebo ještě lépe polyploidie? Všechny vyšší bytosti, ať už rostliny, zvířata nebo lidé mají ve svých buňkách buněčné jádro, ve kterém jsou uloženy těsně vedle sebe dědičné informace v chromozomech, takže se mohou vzájemně ovlivňovat a vykonávat své řídící úlohy. Přitom je každý chromozom zastoupen dvakrát. Jedna skupina pochází od otce a druhá od matky. Takové buňky se nazývají diploidními (z řeckého di = dva). Jednou, i když krátkodobou výjimkou je dělení buněk, kdy se chromozomy podélně dělí a dorůstají, načež poloviny jsou přetaženy na protilehlé póly mateřské buňky, vytváří se mezi oběma skupinami chromozomů membrána a následně nová buněčná stěna. Nyní máme dvě buňky, které mohou dorůst do normální velikosti. Vlivem předcházejícího zdvojení chromozomů mají nové buňky opět dvě úplné sady chromozomů, jsou tedy opět diploidní. Druhou výjimkou je tvorba gamet (pohlavních buněk), kdy se do nich dostává jen po jednom z párových chromozomů (sada). Tento stav je nazýván haploidní, což lze jednoduše přeložit jako poloviční nebo jednoduchý. Při oplodnění spojení vaječné buňky se spermatickou buňkou pylu vzniká zygota, která má opět dvě sady chromozomů, je tedy diploidní. Příroda není však neomylná, takže se mohou objevit poruchy. Objevují se následkem vnějších vlivů při dělení a také při oplodnění, takže se mohou objevit rozdílné počty chromozomů. Polyploidie v přírodě Když se občas vytvoří gamety s neredukovaným počtem chromozomů (zůstanou diploidními) a spojí s normální haploidní gametou, tak může vzniknout buňka se 3 sadami chromozomů, která dá triploidní rostlinu (tri = tři). Nejznámější triploidní lilií je lilie kopinatolistá (L. lancifolium). Může se však i přihodit, že se spojí dvě neredukované gamety (vajíčko a pylové zrno), vzniká tetraploidní zygota (tetra = čtyři) a z ní tetraploidní rostlina. Podobné se může stát, když během prvého buněčného dělení se zabraní vytvoření buněčné stěny (např. tepelným šokem), takže v buňce zůstanou 4 15

16 chromozomy místo jednoho páru. Tak vzniká tetraploidní embryo a z něho tetraploidní rostlina. Jsou i další možnosti (zejména uměle vyvolané), kterými se může přirozený průběh ovlivnit častěji. Jmenované případy se vznikem zmnožených sádek chromozomů jsou přírodě velmi, velmi řídké. Sumárně jsou nazývány polyploidií (poly = mnoho), protože jde o více než dvě sady chromozomů. Nejdůležitější pojmy: haploid rostlina s jednou sadou chromozomů (u lilií sada 12 chromozomů nejčastěji u gamet), diploid se dvěma sadami chromozomů (u lilií 24 chromozomů nejčastěji u normálních rostlin), triploid se třemi sadami chromozomů (u lilií 36 chromozomů), tetraploid se čtyřmi sadami chromozomů (u lilií 48 chromozomů). Mají-li rostliny přesný násobek sady chromozomů, jde o euploidy (např. 48 u lilií), schází-li nějaký chromozom, jde o aneuploidy (např. 43 chromozomů). Triploidní a zvláště aneuploidní rostliny mají velmi nízkou plodnost, protože správné rozdělení chromozomů při tvorbě gamet proběhne jen zřídka. Přesto se mohou ojediněle vyskytnou klíčící semena i u aneuploidů. Více šancí je u triploidů, o čemž bude dále pojednáno. V přírodě se objevující rostliny s neúplnými sadami obyčejně mizí, protože bývají slabé a nemohou se dále množit. Výjimkou je zmíněná triploidní lilie kopinatolistá a před několika roky nalezená triploidní lilie pacibulkatá, které tvoří pacibulky a tak se mohou rozšiřovat vegetativní cestou. K čemu polyploidie? Prvý náznak dává geografické rozšíření polyploidních druhů v přírodě. Čím více jdeme k severu a klima je studenější, tím více nacházíme polyploidních rostlin. Polyploidní lilie mohou tedy být odolnějšími vůči chladu než diploidní druhy. Vlivem většího počtu genů, které jsou uloženy v chromozomech, jsou takové rostliny schopné lépe se přizpůsobit vnějším podmínkám. Před časem jsem četl o takovém pěkném příkladu. V severní Itálii roste bledorůžová violka, která je diploidní a která roste na teplých suchých písčitých půdách. Na severním pobřeží Holandska roste sytě šeříkově růžová violka, která se podle struktury chromozomů ukázala tetraploidní formou zmíněné italské violky. Roste na těžkých, chladnějších půdách. A nakonec ve Skotsku nacházíme formu s 8 sadami chromozomů, je tedy octoploidní a roste ještě v chladnějších podmínkách na kyselých rašelinných půdách. Vznik polyploidie ve spojení s přírodní selekcí nevedlo jen k přizpůsobení na chladnější klimatické podmínky, ale také na zcela jiné půdy. Kromě toho bledorůžová barva přešla na sytě fialovou. Následkem většího počtu chromozomů v buněčném jádře se buňky stávají také většími než u diploidních rostlin. To nevede nutně k větším rostlinám, ale ty jsou většinou robustnější, mají silnější stonek a lépe odolávají větru a počasí. Květy jsou větší, tepaly silnější a většinou sytěji vybarvené. Také semena jsou větší. Nejlépe to 16

17 můžeme pozorovat na ovoci, kde diploidní divoce rostoucí formy mají plody podstatně menší než moderní polyploidní odrůdy. Následkem nových kombinačních možností polyploidních rostlin je možno vybrat ještě lepší vlastnosti podle našich přání. Plody mohou být nejen větší, ale také chutnější a sladší. Také současné odrůdy brambor jsou polyploidní a výnosnější než původní z And Jižní Ameriky. Vlivem silnější pokožky jsou polyploidy také něco odolnějšími vůči škůdcům a chorobám. Odrůda 'Palermo', kterou vypěstoval Viktor Strasser roku 1976 z křížení L. lancifolium x 'Tetra Mountaineer' (nejdříve pracovně nazvána Tigrimount 3), je ještě v mé zahradě a s mojí odrůdou 'Pinegos Fire' z téže doby jsem se musel v minulém roce rozloučit následkem těžké jílovité a nepropustné půdy na mé zahradě. Vydržela tedy 27 roků. I když jsem použil spoustu písku, problém nepropustnosti se neodstranil. Protože jsem 'Pinegos Fire' před několika lety nabízel, je ještě možné, že ji ještě v jiných lepších podmínkách pěstujete. Umělé získávání polyploidních lilií Dříve nebyly ještě k dispozici dnešní poznatky a nebylo možno vypěstovat polyploidy, i když existuje mnoho cest, z nichž je ale většina obtížná a málo účinná. Vždy však jde o přirozený průběh. Nejjednodušší možností, jak vytvářet polyploidy, je postupovat podle přírody. Může to být ošetření teplem po oplodnění. Neznáme bohužel přesnou dobu, kdy tak učinit, takže výsledky jsou celkem špatné, i když ne nemožné. Obdobně je možno tepelným šokem před počátkem kvetení získat neredukovaná vajíčka a pylová zrna. Podle korespondence s dr. Halinarem z USA je tímto obdobím přibližně doba, kdy poupata jsou asi 12 mm dlouhá. Podstatně úspěšnější jsou chemikálie. Blakeslee se svými spolupracovníky ve dvacátých letech minulého století měl úspěch s použitím rostlinného alkaloidu kolchicinu z ocúnu na dělící se buňky. Metoda je relativně jednoduchá, takže s ní může mít úspěch nejen zkušený šlechtitel ale i amatér. Podobné výsledky byly dosaženy s herbicidem oryzalin, který je méně jedovatý než kolchicin. Také aplikace rajského plynu (oxid dusný) na klíčící semena za vysokého tlaku byla s úspěchem použita v Holandsku u tulipánů. Když máme tetraploidní rostliny, můžeme jejich pylem opylit také diploidy a získat nějaké triploidní semenáče. Toho využil v sedmdesátých letech s úspěchem V. Strasser a získal skupinu s pracovním názvem Rokardmount Grp, kde jednotlivé hybridy byly označovány pořadovým číslem. Takové názvy však nebylo možno registrovat a tak jednotlivé selekce dostaly odrůdové názvy jako 'Rhabus', 'Shalimar' aj. Jinou metodu objevenou náhodou používal s úspěchem V. Strasser i já po mnoho let. Nazývám ji křížení 3x4, což je poněkud zkrácené označení 3x x 4x. Jde o křížení diploidních rostlin s tetraploidními (pyl), přičemž se zčásti dosahuje dobré násady semen, ovšem menší než při křížení diploidů. Z vypěstovaných kříženců je okolo ¾ triploidů a ¼ tetraploidů. Podíl aneuploidů je překvapivě malý, jsou vesměs slabší a tak mizí během několika málo roků. Je to metoda, jak je také možno křížením získat polyploidy. Prokázal jsem to počítáním chromozomů na stovkách rostlin během okolo 30 let. Jak se často stává, tato metoda byla objevena vícekrát v přibližně stejné 17

18 době. Přitom nelze ovšem opravdu zapomenout, že funguje jen proto, že jiní opravdu objevili tetraploidní rostliny nebo je vytvořili (např. za použití kolchicinu). Objevené křížení 3x4 mohu krátce osvětlit. Před mnoha lety jsem stál s Andreasem Winklerem na mé zahradě před odrůdou 'Schllenbaum' od Feldmaiera. Diskutovali jsme o tom, jestli by to nebyl tetraploid, když květy mají tak dobrou substanci. Protože jsem také měl 'Tetra Mountaineer', zkusil jsem následujícího roku křížení a k mé radosti jsem získal dobře vypadající semena. Rozhovor s p. Feldmaierem přinesl vlastní překvapení, protože mi říkal, že mezitím byly spočítány chromozomy u této odrůdy dr. Nodou v Japonsku, který zjistil, že jde o triploid. Triploidní rostlina považována za zcela neplodnou nasadila použitelná semena. Při rozhovoru o tomto poznatku s V. Strasserem ten mi sdělil, že tento pokus učinil již před rokem a semena také klíčila. Nebyl si však jistý, jestli z tohoto ojedinělého pokusu vyjde něco smysluplného a proto chtěl vyčkat, jak to bude s rostlinami. Po zjištění, že to fungovalo ve dvou případech, byl jsem zvědavý a začal jsem sbírat triploidní lilie jako 'Fire King', 'Discovery', 'Challenger' aj. Koupil jsem si také dobrý mikroskop. Když jsem se naučil počítat chromozomy, mohl jsem prokázat, že mezi triploidy se vyskytují i tetraploidní křížence. Ty se ukázaly později také dobře plodnými. Bylo tedy prokázáno, že je možno získat nové cenné tetraploidní křížence křížením. K vůli úplnosti je třeba dodat, že křížení 3x4 neprobíhá vždy tak hladce. Nejzřetelnější je to u LA-hybridů, s kterými byli úspěšnými např. Peter Schenk a Bronisłav Kondrot. Mnohé z překrásných kříženců, které byly vypěstovány v posledních letech na základě křížení L. longiflorum x asiatka, jsou překvapivě triploidní, což může dobře být známkou určité nesnášenlivosti. Tyto triploidy se dají jen velmi obtížně křížit s tetraploidy a když se to podaří, je sklizeň semen opravdu malá. Musíme proto být trpěliví a pracovat ve větším měřítku. To také platí i pro lankongense-křížence dr. Northe. Je to oblast pro trpělivé, cesta je obtížná, ale ne nemožná. Jak je možno poznat stupeň ploidie u semenáčů Jak bylo uvedeno, máme tedy možnost křížením získat nové polyploidní lilie, ale jaké? Triploidy, tetraploidy nebo aneuploidy s neodpovídajícími počty chromozomů? Nejjistější, ale nejobtížnější je ovšem spočítání chromozomů. K tomu potřebujeme dobrý mikroskop, který zvětšuje až 400x. I při největším zvětšení musí být ještě obraz ostrý a kontrastní. To můžeme zjistit již při nákupu pomocí hotového preparátu (např. s rozsivkami). Zviditelnit chromozomy musíme jejich obarvením. Nejpoužívanějšími barvivy jsou karmín a orcein, které barví chromozomy sytě karmínově, zbytek jádra zůstává bledě růžový. Obě barviva je možno použit v 1% koncentraci (v ledové kyselině octové) za mírného varu. Musíme ale pracovat velmi opatrně a neustále třepat preparátem, protože kyselina octová má nepříjemný průběh varu, zpočátku se zahřívá a zahřátá se náhle za prskání vypařuje. Spolu s velmi intenzivním barvením není to jistě žádná dobrá metoda v domě, protože tím vznikají mrzutosti s novým malováním a čalouněním. Povaření během několika minut obyčejně dává vždy dobré výsledky, pokud vše dobře probíhá. Strávil jsem s tím 18

19 mnoho času a našel metodu, která je mnohem méně nebezpečná, a to barvení orceinem za chladu. Jen orcein má dobrou vlastnost, že barví při nízkých teplotách, např. v chladničce asi při +10 C. Protože výrobce (Merck) toto barvivo nezkoušel k takovému použití, má každá šarže jinou dobu barvení, kterou musíme nejdříve předběžně vyzkoušet. Prvá porce 5 g v 1% koncentraci dávala po 20 minutách již velmi syté vybarvení, ale druhá barvila opravdu slabě. Zvětšil jsem proto koncentraci na dvojnásobek a barvil po více hodin během noci. Člověk musí být trpělivý a pak netřeba znovu čalounit. Teď neexistuje nebezpečí přebarvení, že by celý preparát byl příliš tmavý. Jako nejvhodnější se ukázalo rozmezí 8-12 C. Při vyšších teplotách bylo zbarvení příliš mdlé a při nižších to trvá věčně a vybarvení zůstává bledé. Hotové preparáty pak fotografuji fototubusem připojeným k mikroskopu. Černobílý film (používám Ilford PAN F), který se vyvolává asi dvakrát tak dlouho než normální, aby se dosáhlo vysokého kontrastu. Pokud to můžeme ovlivnit, mají se fotografie udělat na kontrastním papíře. Zvětšeniny 7 x 10 cm na bílém lesklém papíře obyčejně stačí. Můžeme na ně psát, jsou-li podloženy tenkou plstí, a obkreslit chromozomy a přitom je spočítat. To je jen krátce, co můžeme dělat a vyvstává otázka, nejde-li to zjednodušit. I když tato metoda je nejspolehlivější, díváme se přirozeně ještě po jednodušších cestách, jak získat dostačující jistou informaci. Opravdu oblíbené je stanovení velikosti průduchů (u lilií na spodní straně), které slouží rostlinám k výměně plynů při asimilaci a dýchání. K dispozici jsou ruční mikroskopy se zvětšením 20, 30 nebo 40krát. S trochou cviku na známém materiálu můžeme zcela dobře provádět měření. Můžeme nejdříve jen zjistit, jsou-li průduchy větší než u známých diploidních odrůd. Je-li tomu tak, můžeme doufat, že zkoumaná rostlina je polyploidní a že se vyplatí další šetření. Protože velikost průduchů kolísá od odrůdy k odrůdě a tyto hodnoty se překrývají mezi diploidy, triploidy a tetraploidy, není možno se na velikost průduchů spoléhat stoprocentně. Průduchy diploidů mohou být tak veliké jako středně velké průduchy triploidů. Naopak mohou se u tetraploidů vyskytovat průduchy, podle kterých by se soudilo, že může jít o triploidy. Průduchy asiatek jsou menší než číňanek nebo orientálek. Jak bylo řečeno, z velikosti průduchů možno pouze usuzovat, že může jít o polyploid, ale ne o jaký stupeň ploidie. Když není možno přesně spočítat chromozomy, zbývá nám možnost získat více informací křížením. Například předpokládejme, že z křížení 3x4 jsme získali rostlinu, která velikostí průduchu a jinými vlastnostmi (dobrá substance květů) odpovídá polyploidům. Nevíme však ještě, jde-li o triploid nebo tetraploid. Můžeme se teď pokusit křížit ji s rostlinami známého stupně ploidie a přijdeme k celé řadě možností podle násady semen. Nechci všechny tyto možnosti vyjmenovávat, protože by to jen mátlo. Místo toho lze všeobecně říci: - Je-li semenáč triploidní, násadu semen lze získat jen s pylem tetraploidů. Jeho pyl neoplodí diploidní ani polyploidní rostlinu. - Jde-li o tetraploidní semenáč, násada semen se získává po opylení tetraploidy a jeho pyl dává násadu dobrých semen jen na tetraploidech a velmi málo na diploidech. Přesto je možno získat něco semen na některých známých triploidech (je to však nové křížení 3x4). - V jiných případech se nezískají žádná semena, ale výjimky potvrzují pravidlo. Opyluje-li se diploidním pylem, mohou se objevit výjimečně v ojedinělých 19

20 - Aby se to ještě více zkomplikovalo, je třeba upozornit, že je přirozeně nutno ke křížení používat více známých pylodárných odrůd, neboť v některých jednotlivých případech může příčinou neplodnosti být nesnášenlivost, i když počet chromozomů byl správný. Obstarávání materiálu Jestli vás takové pokusy zajímají, objevuje se otázka, odkud získat výchozí materiál (triploidy a tetraploidy). Bezpochyby náš V. Strasser získal řadu cenných hybridů z křížení 3x4, které jsou příležitostně nabízeny. Velmi aktivní je v tomto směru Břetislav Mičulka, jehož výpěstky jsou nabízeny právě ve známých nabídkách. Bohužel nejsou polyploidy v poslední době označovány a bez poznámky triploid nebo tetraploid je tím obtížnější odhalit nové. I když je uváděn stupeň ploidie, je třeba ve všech případech uvést celý původ. Mezi holandskými šlechtiteli třeba fa Vletter & Den Haan nabízí celou řadu tetraploidů, z nichž nejznámější jsou 'Brunello', 'Gran Paradiso' a 'Nove Cento' tetraploidy vysoké kvality a dobře použitelné. Tato firma ale při registraci je málo otevřena, pokud jde o původ jejich odrůd. Proto je obtížné plánování v požadovaném směru. Zbývají jedině pokusy a výběr nejlepších kříženců. Letos byla nabízena odrůda 'Avelino', která podle počtu chromozomů je triploidem podobně jako svítivě žlutá odrůda 'London', obě od fy Vletter & Den Haan. Také fa Bischoff Tulleken nabízí několik polyploidů. Vyplatí se proto mít oči otevřené a prosím všechny přátele, aby v nabídkách doplnili, jde-li o polyploidy, u méně známých odrůd i u vlastních hybridů též původ, je-li znám. Budu jistě nadále provádět určování počtu chromozomů, ale musím mít záruku, že získaný materiál je opravdu pravý. Jinak bych dával nevědomky nesprávné informace. Víme teď také, že polyploidní lilie se objevuji i při obchodování, ale je otázkou, odkud je získat. Než začnu vyjmenovávat mi známé polyploidy, upozorňuji, že jsem sestavil jejich seznam podle nabídek ELG a paní Ewaldové v posledních 10 letech. Také v obchodech (např. OBI) je možno objevit jednotlivé polyploidy. Tak jsem našel např. 'Gran Paradiso', 'Nove Cento', 'Colombo a přirozeně také lilii kopinatolistou. Také ve výsadbách lilií určených k řezu můžeme mít štěstí. Na nedalekém poli jsem objevil oranžový brašmark, který jsem na základě dobré substance zkřížil a získal dobrá semena. Mezi námi: při opatrném hrabání jsem se dostal ke kořenovým špičkám a počítání chromozomů potvrdilo moji domněnku, že je to tetraploid. Dodatečně jsem zjistil, že jde o odrůdu 'Loreto', která je nabízena i p. Salzbornem a proto ji bude možno využit ve šlechtění ve větším měřítku. Pyl z loňského roku jsem uložil v mrazničce, takže s ním budu moci pracovat po dva tři roky. Ještě poznamenávám k semenům polyploidů, že klíčí velmi nepravidelně a všechna nevyklíčí. Z toho důvodu porce by měla obsahovat alespoň 10 semen. Během minulých let jsem ztratil mnoho cenných kříženců následkem mizerné půdy, takže od 20