Vyživovací povinnosti a důsledky jejich neplnění

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Vyživovací povinnosti a důsledky jejich neplnění Bakalářská práce Autor: Barbora Stehlíková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Jakub Drábek Praha Červen, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Úvalech dne Barbora Stehlíková

3 Poděkování Cui maiora et plura debemus beneficia quam parentibus et magistris nostris? Komu větší a četnější dobrodiní jsme dlužni, než našim rodičům a učitelům? Největší díky patří Mgr. Jakubu Drábkovi, vedoucímu mé bakalářské práce, který svými zajímavými přednáškami vzbudil můj hlubší zájem o rodinné právo, a tím mě přivedl k tomuto tématu. Děkuji mu tímto za přínosné poznatky a vedení mé bakalářské práce tou nejlepší cestou. O nic menší díky patří též mým rodičům a blízkým, kteří mě podporovali nejen materiálně, ale i duševně. Děkuji jim za nekonečnou trpělivost a obětavost.

4 Anotace Tato bakalářská práce pojednává o vyživovacích povinnostech a důsledcích jejich neplnění. V první části je práce zaměřena na vyživovací povinnosti z obecného hlediska, v druhé pak konkrétní druhy vyživovacích povinností. Třetí část pojednává o problematice stanovení výživného. Čtvrtá část řeší konkrétní důsledky neplnění vyživovací povinnosti a poslední část rozebírá praktický příklad se statistickými údaji. Klíčová slova: vyživovací povinnosti, výživné, exekuce, odnětí svobody, odebrání řidičského průkazu Annotation This bachelor dissertation deals with maintenance obligations and the consequences of nonfulfilment. In first part is dissertation concentrated on general view of maintenance, in second part are particular maintenance obligations. The third part is oriented on issues connected with set amount of alimony. Fourth part incorporates the consequences of fulfilment failure and the final part analyses practical example and statistical data. Key words: maintenance obligation, alimony, distrainment, prison sentence, revocation of driving licence

5 Obsah práce Úvod Vyživovací povinnosti obecně Historický exkurz Pojmy výživné, vyživovací povinnost a právo na výživné Právní úprava výživného a společná ustanovení Plnění výživného, co se za výživné nepovažuje Druhy vyživovacích povinností Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými Vyživovací povinnost mezi manžely Výživné rozvedeného manžela Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce Vyživovací povinnost po zrušení registrovaného partnerství Problematika stanovení výživného Zjišťování schopností a možností soudem Doporučující tabulky Důsledky neplnění výživného Trestněprávní důsledky Občanskoprávní důsledky Praktický příklad a statistické údaje Závěr Seznam použité literatury

6 Úvod Rodinné právo je odvětvím práva soukromého. Dotýká se bezprostředně každého z nás, neboť upravuje vztahy v rodině. V dnešní uspěchané době, ve které se již zřídka ctí tradice a zvyky, se počet sňatků snížil a naproti tomu počet rozvodů zvýšil. Dnes je rozvedeno téměř každé druhé manželství. S institutem rozvodu jde ruku v ruce institut výživného. Vzhledem k tak vysoké rozvodovosti je případů určení výživného mnohem častější, než tomu bylo v minulých letech. Domnívám se, že je problematika výživného aktuálním závažným tématem, kterým se budu zabývat v této bakalářské práci. Ústředním cílem mé bakalářské práce je analyzovat problematiku vyživovacích povinností, zejména jejich jednotlivé druhy, problematiku stanovení výživného a případné důsledky neplnění vyživovací povinnosti. Dále bych chtěla veřejnosti přiblížit vyživovací povinnosti v praxi. V první části této práce se budu zabývat obecnou charakteristikou vyživovacích povinností, v druhé pak charakteristikou jejich jednotlivými druhy. Třetí část věnuji problematice stanovení výživného, jenž je dle mého názoru velmi komplikovaným tématem. Chtěla bych tento problém rozebrat a pokusit se ověřit jeho závažnost, neboť je stanovení výše výživného stále diskutovaným a nedořešeným tématem. Ve čtvrté části budou rozebrány důsledky neplnění vyživovací povinnosti a v části páté pak aktuální statistické údaje týkající se tématu mé bakalářské práce a praktický případ stanovení vyživovací povinnosti na konkrétním případu. Při zpracování mé bakalářské práce užiji především metodu analýzy a syntézy, mým cílem bude poznat obecné principy, kterými se vyživovací povinnosti řídí, následně definovat jednotlivé druhy vyživovacích povinností a důsledky jejich neplnění, dále vysvětlit jakým způsobem se výživné stanovuje v praxi. V závěru práce užiji metody modelování, abych lépe nastínila stanovení výživného na konkrétním případu a metodu statistickou pro hlubší představu a zjištění závažnosti tématu v naší společnosti. V úvodu bych ráda uvedla základní prameny rodinného práva a dosavadní zpracování v odborné literatuře. Primární zdroj úpravy rodinného práva je samozřejmě Listina základních práv a svobod (Usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod 6

7 jako součásti ústavního pořádku České republiky č. 2/1993 Sb.), ve kterém jsou upravena základní práva týkající se rodiny a ústavní ochrana rodiny a rodičovství. Dále je důležitým dokumentem a právním pramenem Úmluva o právech dítěte (publikována jako sdělení FMZV č. 104/1991 Sb.), která Listinu základních práv a svobod doplňuje. Mezi další mezinárodní smlouvy součástí ústavního pořádku České republiky patří např. Úmluva o uznání vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (Haag 1958), Úmluva o vymáhání výživného v cizině (New York 1956), Úmluva o uznání rozvodů a zrušení manželského soužití (Haag 1970) a další. Vstupem České republiky do Evropské unie jsou závazné též prameny práva Evropské unie. Takovým pramenem rodinného práva je nařízení Rady č. 2201/2003, o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (tzv. Brusel II. bis). Současně platný zákon o rodině, č. 94/1963 Sb., nabyl účinnosti k a byl již několikrát novelizován. Od nabude účinnosti nový občanský zákoník, jehož součástí se stane i zákon o rodině. Pramenem rodinného práva je též bohatá soudní judikatura. Odborníky na dnešní rodinné právo je například doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc. a doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., které se společně zabývaly problematikou rodinného práva v právnické učebnici Občanské právo hmotné, Svazek III, vydané nakladatelstvím ASPI Publishing, s. r. o. Mezi další odborné prameny, ve kterých je zpracovaná problematika vyživovacích povinností, patří učebnice prof. JUDr. Milany Hrušákové, CSc. a doc. JUDr. Zdeňky Králíčkové, Ph.D. České rodinné právo vydané nakladatelstvím Doplněk, učebnice Základy rodinného práva vydané nakladatelstvím Aleš Čeněk, s.r.o., jejíž autory jsou doc. JUDr. Vladimír Plecitý, CSc., prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc., doc. JUDr. Josef Salač, Ph.D. a JUDr. Alexander Šíma, učebnice JUDr. Daniely Kovářové Rodina a výživné vydané nakladatelstvím Leges, s. r. o., na učebnici Rodina a rodinné právo vydané nakladatelstvím Eurolex Bohemia s. r. o. se podílela mj. JUDr. Renata Veselá nebo doc. JUDr. Karel Schelle, CSc. Mezi stěžejní literaturu patří též Zákon o rodině s komentářem vydaný nakladatelstvím Linde Praha, a. s., na kterém se podílel JUDr. Milan Holub, JUDr. Hana Nová a JUDr. Jana Hyklová. 7

8 1. Vyživovací povinnosti obecně 1.1. Historický exkurz Víceméně od počátku bylo předpokladem, že se rodina o své členy sama postará. Členové rodiny byli mezi sebou závislí. Nepochybně bylo závislé dítě na matce alespoň péčí, matka na muži, jakožto otci dítěte a živiteli rodiny a samozřejmě později staří rodiče na svých dětech. V dobách bohatých statkářů se dá nalézt závislost rodiny i na sousedech ve vesnici. Po průmyslové revoluci začaly vznikat instituce, jako jsou chudobince a sirotčince, velkou pomocí byla i církev. Důležitým aspektem byla tedy solidarita a dobročinnost. Později přebral roli ochránce stát, ovšem jen z části. Skutečnost, že se rodina o své členy postará přiměřeně dle svých schopností, byla stále prvním předpokladem. Stát zavedl dávky důchodového a nemocenského zabezpečení, mateřské a sirotčí příspěvky a v neposlední řadě bylo v systému sociálního zabezpečení významné budování a provoz různých ústavů. 1 Výživné se objevilo již v zákoníku Ur-Nammu psaného v druhém tisíciletí před naším letopočtem, kde konkrétní ustanovení obsahovalo povinnost muže vyplatit ženě jednu minu stříbra. Na našem území byla první zmínka o vyživovací povinnosti (otec ve vztahu k dětem i ve vztahu dětí k rodičům) nalezena v Císařském patentu císaře Františka I., resp. v Obecném občanském zákoníku rakouském (č. 946/1811 Sb. z. s.), který je z roku 1811 a byl platný ve všech zemí rakouského císařství. Předchůdcem dnešního zákona o rodině (zákon č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) byl zákon o právu rodinném (zákon č. 265/1949 Sb.), jehož účinnost se vztahovala na období od roku března 1964, tedy produkt ještě tehdejšího Národního shromáždění České republiky. Specifikum tohoto zákona spočívá v aplikaci povinnosti po rozvodu manželů. Poprvé se do zákona začlenila i potřeba zjistit vinu na rozpadu manželství jednoho či druhého manžela, nebo obou. K vyživovací povinnosti ve vztahu rodičů a dětí se nám nyní přidává i vyživovací povinnost mezi manžely. 2 1 KNAPPOVÁ, Marta a Jiří ŠVESTKA et al. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. aktualizované a doplněné vyd. Praha: APSI Publishing, ISBN s KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s. 16 8

9 Dnes platný zákon o rodině přijatý Národním shromážděním Československé socialistické republiky roku 1963 byl již více než patnáctkrát novelizován. Výživné je upraveno v třetí části zákona v ustanovení 85 až Pojmy výživné, vyživovací povinnost a právo na výživné Pro laickou veřejnost by se mohlo zdát, že pojmy výživné, vyživovací povinnost a právo na výživné je jedna a tatáž věc. Ve skutečnosti mají tyto pojmy odlišné významy a je důležité, aby byly správně rozlišovány Pojem výživné Nejčastější je užívání pojmu výživné. Je to pojem stručný, výstižný, ovšem trochu nepřesný. V prvním smyslu je výživné plněním, které je osoba povinná (například otec, jako rodič dítěte) povinna poskytovat osobě oprávněné (například dítěti). Výživné se plní na základě zákonných podmínek, stvrzených pravomocným rozhodnutím soudu. Popřípadě se lze na výživném dohodnout, resp. uzavřít dohodu, ovšem samozřejmě na základě zákona. Druhým výkladem pojmu výživné je označení majetkového souboru (všechny věci či jiné právní předměty, které je možné peněžně ocenit), jež poskytuje opět jedna osoba druhé, aby ji vyživovala a tím uspokojovala její životní potřeby. 4 Třetím užitím pojmu výživné se označuje samotný právní institut vyživování v zákoně o rodině, resp. jeho třetí část Pojmy vyživovací povinnost a právo na výživné Vyživovací povinnost a právo na výživné vyplývají přímo ze zákona o rodině. Aby ale soud jedné straně uložil povinnost a tím druhé straně přiřkl právo, je třeba splnit řadu podmínek, soud musí zvážit mnoho skutečností a poté může vydat rozhodnutí. Podmínky jsou stanoveny obecně pro všechny možné druhy vyživovacích povinností a pro všechny možné druhy práv 3 KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s KNAPPOVÁ, Marta a Jiří ŠVESTKA et al. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. aktualizované a doplněné vyd. Praha: APSI Publishing, ISBN s

10 na výživné zvlášť a to přímo v zákoně o rodině. 5 Můžeme tedy říci, že ustanovení o výživném má kogentní charakter a nelze vztahy mezi účastníky libovolně upravovat. Ze zákona o rodině vyplývá, že vyživovací povinnost je povinnost, kdy povinný musí hradit životní náklady a zabezpečovat životní potřeby oprávněného. Jak je mnohdy mylnou domněnkou, nejedná se pouze o hrazení výživy, ale patří sem též uspokojování i ostatních hmotných a kulturních potřeb, u výživného pro dítě je cílem též podpora a zajištění všestranného rozvoje dítěte, neboli jeho stránku fyzickou, duševní a sociální. 6 Jak již bylo uvedeno, vyživovací povinnosti a práva na výživné jsou kogentně upraveny v zákoně o rodině, můžeme tedy vyčlenit jednotlivé skupiny osob, na které se vyživovací povinnosti a právo na výživné vztahují. V prvé řadě se jedná o vztah rodičů k dětem a vztah dětí k rodičům, poté mezi manžely, dále mezi předky a potomky navzájem, vztah mezi rozvedenými manželi, též mezi otcem dítěte, za kterého není matka provdána a oním dítětem, a nově také mezi partnery registrovaného manželství a partnery po zrušené registraci Právní úprava výživného a společná ustanovení Uspořádání části třetí zákona o rodině Obecnou právní úpravu výživného najdeme ve výše jmenovaném zákoně č. 94/1963 Sb. o rodině, v jeho třetí části. Třetí část zákona je rozdělena do šesti hlav, z nichž každá upravuje konkrétní vyživovací povinnost a hlava poslední, šestá obsahuje jejich společná ustanovení. Jednotlivé hlavy jsou seřazeny podle důležitosti. Zákonodárce v konsensu se společenským zájmem například přiřadil první místo vyživovací povinnosti dětí, jakožto zvýšenou ochranu nezletilých. V případném střetu vyživovacích povinností má tato vyživovací povinnost přednost před ostatními vyživovacími povinnostmi. Dále má například přednost výživné mezi 5 KNAPPOVÁ, Marta a Jiří ŠVESTKA et al. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. aktualizované a doplněné vyd. Praha: APSI Publishing, ISBN s KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s tamtéž 10

11 manžely, a pokud toho není některý schopný vůbec, pak teprve nastupuje povinnost dětí vyživovat rodiče. Naopak v problematice, kdy se již zletilé a sezdané děti rozvedou, prioritní je vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely. Povinnost rodičů vyživovat své zletilé děti je tedy jen podpůrná, ale zároveň z úpravy plyne, že tato povinnost má přednost před povinností vyživovat ostatní příbuzné. Řešení případného středu vyživovacích povinností je obdobně upraveno v ustanovení o vyživování ostatních příbuzných, kde jsou stanoveny různé stupně příbuzenství, tedy stanovení pořadí povinných osob. 8 Hlava první řeší problematiku vzájemné vyživovací povinnost rodičů a dětí, též se zmiňuje o vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům. Hlava druhá stanovuje pravidla pro vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými, resp. mezi předky a potomky. Hlava třetí upravuje vyživovací povinnost mezi manžely. Dále se výživnému manželů, ovšem rozvedeným, věnuje hlava čtvrtá. Hlava pátá se zaobírá příspěvkem na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Hlouběji se jednotlivým druhům vyživovacích povinností budu věnovat v další kapitole Obecná hlediska při určení vyživovací povinnosti Jak sám zákon říká (konkrétně ustanovení 96, odst. 1, zákona o rodině), při stanovení výživného musí soud přihlížet k potřebám oprávněného (ten, který výživné přijímá) a ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného (ten, který výživné poskytuje), resp. zdali se dobrovolně a bez důležitého důvodu nevzdal lepšího zaměstnání, popř. výdělečné činnosti či majetkového prospěchu nebo nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 9 Tyto skutečnosti je ze strany soudu těžké posoudit, ovšem pro stanovení výživného jsou tato hlediska velmi důležitá, dokonce stěžejní, neboť nejčastější podstatou sporu je snaha oprávněného o co nejvyšší výživné a naopak o placení co nejnižšího výživného na straně druhé PLECITÝ, V., M. SKŘEJPEK, J. SALAČ a A. ŠÍMA. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN s ČESKO. Zákon č. 94 ze dne 19. prosince 1963 o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 53. Dostupný také z: ISSN s KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s

12 Požadavky při vyživovací povinnosti jsou kladeny na zajištění: uspokojení všech odůvodněných potřeb dítěte, stejné hmotné a kulturní úrovni rozvedených manželů, poskytnutí přiměřené výživy u rozvedeného manžela, poskytnutí slušné výživy rodičům ze strany dětí, poskytnutí nutné výživy mezi předky a potomky, přiměřeného příspěvku neprovdané matce. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní potřebě oprávněné osoby a následně také, do jaké míry je tato osoba schopna si své potřeby sama uspokojovat. Dříve bylo posuzování možností, schopností a majetkových poměrů jednodušší, neboť v minulém režimu měl bezmála každý občan pracovní místo a tím byly i jeho příjmy lépe prokazatelné. Nyní se povinná osoba zkoumá prostřednictvím potenciálního výdělečného poměru, který závisí na stránce duševní a fyzické (tj. vlohy, předpoklady, vědomosti, zkušenosti, zdravotní stav), ale také na aktuálním trhu práce. V případě nezaměstnanosti, musí soud zkoumat také její příčinu (více v kapitole 3. Problematika stanovení výživného). Je potřeba vzít na vědomí, že povinnost obou rodičů stejně se starat o výživu dítěte nespočívá ve striktní rovnosti, ale v uspokojování potřeb dítěte společně dle svých sil a poměru svých výdělečných možností Dobré mravy Jestliže by bylo výživné v rozporu s dobrými mravy, soud by nárok nepřiřkl (konkrétně ustanovení 96, odst. 2, zákona o rodině). 12 Můžeme se ale ptát, co se má za dobré mravy. Pojem dobré mravy není upravený žádným zákonným ustanovením. Jedná se o morální normu, jako o hodnotu respektovanou a vyžadovanou současnou společností. 13 Vychází se vždy z konkrétní situace, posuzují se konkrétní okolnosti. 11 HOLUB, Milan, H. NOVÁ a J. HYKLOVÁ. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Linde Praha, ISBN s ČESKO. Zákon č. 94 ze dne 19. prosince 1963 o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 53. Dostupný také z: ISSN s KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s

13 Dávky výživného Standardně se výživné platí v pravidelných opětujících se částkách, nejčastěji měsíčně (konkrétně ustanovení 97, odst. 1, zákona o rodině), je zde ale prostor i pro stanovení výživného splatného v budoucnosti (konkrétně ustanovení 97, odst. 2, zákona o rodině). 14 Zákon č. 91/1998 Sb., který novelizuje zákon o rodině, umožňuje povinnému složit peněžní částku pro budoucí výživné v hotovosti. Pravidelnou výplatu v tomto případě zabezpečuje peněžní ústav, který vede účet, na něž povinný částku uloží. Peněžní ústav by měl být renomovaný, spolehlivý a stabilní, vybrat ho mohou rodiče či jiné výživou povinné osoby, popřípadě ho určí soud. Výběru peněžního ústavu je třeba věnovat maximální zřetel. Mezi nejspolehlivější peněžní ústavy paří velké banky a peněžní instituce, které jsou považovány za silné peněžní ústavy, a na něž je částečně vázána ekonomika celého státu. Jmenovitě mezi ně patří Československá obchodní banka, Česká spořitelna, Komerční banka. Při stanovení výživného musí soud brát zřetel na případnou změnu poměrů na obou stranách, jak na straně dítěte (např. nástup dítěte do první třídy, střední škola, vysoká škola, jazykové a zájmové kurzy), tak na straně rodičů (např. nový partner, další potomek, finanční situace), též na změnu společensko-ekonomickou (např. míra inflace). Výhodou uložení budoucího výživného je řádné placení i v případě, kdy by mohlo být placení výživného ohroženo ze strany rodiče (např. povinný rodič bude v cizině, podniká příliš riskantním způsobem nebo má nepravidelné a nedostatečné příjmy a získal větší peněžní hotovost např. prodejem nemovitosti), další výhodou je nemožnost použít vyživovací prostředky pro jiné účely (př. finanční krize rodiče), neboť je účet vinkulován, tedy zamčen pouze k zajištění výživného, čímž dojde k posílení stability poměrů dítěte Započtení výživného Započtení proti výživnému je přípustné jen dohodou, proti pohledávkám na výživné poskytované nezletilým dětem není přípustné vůbec (konkrétně ustanovení 97, odst. 3, 14 ČESKO. Zákon č. 94 ze dne 19. prosince 1963 o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 53. Dostupný také z: ISSN s HOLUB, Milan, H. NOVÁ a J. HYKLOVÁ. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Linde Praha, ISBN s

14 zákona o rodině). 16 Započtení znamená, že v případě, kdy mají vůči sobě dvě osoby vzájemné nároky, dluh jedné osoby se sníží (započte) o pohledávku osoby druhé (například jedna z titulu výživného, druhá z titulu vypořádání společného jmění manželů) Promlčení výživného Abychom mohli uplatnit institut promlčení, je třeba rozlišovat promlčení práva na výživné a promlčení práva na jednotlivá opakující se plnění. Společná ustanovení výživného upravují zásadu nepromlčitelnosti, čímž je myšleno samotné právo na výživné. 18 Právo na výživné se tedy nepromlčuje, lze je přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení (dnem zahájení řízení je den podání návrhu u soudu, popř. den, kdy bylo řízení zahájeno usnesením soudu z podnětu některého občana či instituce), pokud se jedná o výživné na nezletilé dítě, promlčecí doba je tři roky počítána od jeho splatnosti (konkrétně ustanovení 98, odst. 1, zákona o rodině). Co se jednotlivých opakujících se plnění výživného týče, respektive dlužného výživného, to se promlčuje (bylo-li výživné přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu), a to po deseti letech (konkrétně ustanovení 98, odst. 2, zákona o rodině). 19 Vyživovací povinnost nezletilých dětí lze tedy přiznat i se zpětnou platností, a to pokud by se jednalo o subsidiární povinnost např. prarodičů (dle ustanovení 88 zákona o rodině o vyživovací povinnosti mezi ostatními příbuznými), neboť výše uvedené ustanovení o promlčení výživného se vztahuje na všechny osoby povinné vyživovat ČESKO. Zákon č. 94 ze dne 19. prosince 1963 o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 53. Dostupný také z: ISSN s KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s PLECITÝ, V., M. SKŘEJPEK, J. SALAČ a A. ŠÍMA. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN s ČESKO. Zákon č. 94 ze dne 19. prosince 1963 o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 53. Dostupný také z: ISSN s HOLUB, Milan, H. NOVÁ a J. HYKLOVÁ. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Linde Praha, ISBN s

15 Obecná promlčecí lhůta se použije subsidiárně z ustanovení o promlčení občanského zákoníku (konkrétně ustanovení 110, odst. 3, občanského zákoníku), neboť nejsou samotným zákonem o rodině upraveny. 21 V zákoně o rodině některé promlčecí doby existují, a to v případě příspěvku na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Taková matka může žádat úhradu nákladů prostřednictvím soudu. Jak říká sám zákon o rodině, je omezena tříletou promlčecí lhůtou ode dne slehnutí. (konkrétně ustanovení 95, odst. 3, zákona o rodině) Změna poměrů Jestliže se změní poměry, může soud změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, a to i bez návrhu (z podnětu některé osoby nebo instituce, jinak se zpravidla rozhoduje o změně výživného na návrh povinného či oprávněného). Spotřebované výživné se nevrací, jestliže v důsledku změny konkrétního výživného za minulou dobu dojde k jeho zrušení, popřípadě snížení (konkrétně ustanovení 99, odst. 1 zákona o rodině). Co se týče ostatních druhů výživného, ke změně nebo zrušení povinností vyplývajících z rozhodnutí o výživném, popř. dohodě o výživném, může dojít pouze na návrh (konkrétně ustanovení 99, odst. 2). 23 Kromě zásady nepromlčitelnosti, obsahují společná ustanovení zásadu, že úprava výživného je vždy s ohledem na aktuální stav v době vydání rozhodnutí. 24 Je zřejmé, že může dojít ke změně poměrů oprávněného, samozřejmě i povinného, a není to nic výjimečného. U výživného na dítě je běžná změna poměrů zapříčiněna přibývajícím věkem dítěte, resp. jeho fyzickým vyspíváním (př. příprava na budoucí povolání, již uvedený nástup do 1. třídy a dalších vzdělávacích institucí). Naopak u povinného může nastat změna v placení výživného v dosavadním rozsahu zapříčiněná poklesem či vzrůstem jeho příjmů, změnou daňové 21 tamtéž 22 PLECITÝ, V., M. SKŘEJPEK, J. SALAČ a A. ŠÍMA. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN s ČESKO. Zákon č. 94 ze dne 19. prosince 1963 o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 53. Dostupný také z: ISSN s HOLUB, Milan, H. NOVÁ a J. HYKLOVÁ. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Linde Praha, ISBN s

16 povinnosti, rozšíření nebo zúžení oprávněných osob, jimž má povinný plnit. Na základě těchto skutečností může soud povinnému částku výživného zvýšit či snížit, popřípadě i úplně zrušit. 25 Aby soud mohl pravomocně rozhodnout o změně či zrušení vyživovací povinnosti, musí jít o závažnou změnu poměrů, tedy o takovou změnu, která se týká skutečností, jež byly rozhodné pro dřívější rozhodnutí o výši výživného, nikoli o změnu přechodnou (př. krátkodobý pobyt dítěte u druhého rodiče). V době změny poměrů, je důležité, aby soud, který rozhoduje o změně úpravy výživy nezletilých dětí, zjistil, kdy došlo ke změně poměrů a následně určil počátek změněné, popř. nové vyživovací povinnosti rodiče vůči dětem. Z toho vyplývá, že dřívější rozhodnutí o výživném lze změnit až od změny poměrů (i za dobu minulou). Samozřejmě se to týká i ostatních vyživovacích povinností, nejen výživného nezletilých dětí. 26 Další zásadou zakotvenou ve společných ustanovení vyživovacích povinností je zásada nenávratnosti spotřebovaného výživného. To znamená, že spotřebované výživné se již nevrací. To ovšem platí pouze ve vztahu mezi oprávněným a povinným. V případě prvního určení výživného, kdy před tímto žádná jiná dohoda či povinnost určená soudem neexistovala, a jeden z rodičů nějakou částku předtím uhradil, není tato dávka soudem či dohodou stanoveného výživného, a nejedená se tímto o spotřebované výživné. V jiném případě kdy byla vyživovací povinnost oproti minulému stavu snížena, nemá rodič, který plnil nárok na vrácení přeplatku na běžném výživném. Ovšem jedná-li se o přeplatek, který vznikl v důsledku zrušení, popř. snížení výživného za období po dovršení zletilosti dítěte, je zákonné přeplatek vrátit, i když se jedná o spotřebované výživné. Naopak v případě zvýšení výživného není možné po povinném zpětně požadovat nedoplatek na dřívějším výživném Shrnutí společných ustanovení Společná ustanovení, která platí pro všechny druhy výživného, můžeme shrnout do sedmi následujících bodů: 25 tamtéž 26 tamtéž 27 tamtéž 16

17 1. Výživné nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 2. Účastníci řízení o výživném se označují jako povinný a oprávněný. 3. Soud bere v úvahu odůvodněné potřeby oprávněného na jedné straně a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného na straně druhé. 4. Výživné se platí v pravidelně se opakujících, obvykle měsíčních částkách. 5. Započtení proti výživnému je možné jen dohodou. Proti výživnému nezletilých dětí je započtení vyloučeno. 6. Právo na výživné se nepromlčuje, promlčují se jen jednotlivé splátky. Promlčení doba činí tři roky. 7. Při změně poměrů může soud rozhodnutí o výživném na nezletilé děti změnit i bez návrhu Další právní úprava vyživovací povinnosti Nyní lehce zabrousíme do ustanovení občanského zákona týkajícího se výživného, resp. do institutu odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví, upraveného v 448, odst. 1 občanského zákona. Ustanovení říká, že v případě smrti poškozeného, hradí odpovědný subjekt náklady na výživu pozůstalým (nebo jiným osobám), kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat (může se též jednat pouze o doplňkové plnění, podmínkou je, aby bylo plnění pravidelné), a to formou peněžitého důchodu. Takový peněžitý důchod se stanoví na základě rozhodnutí, podle kterého byla zemřelému vyživovací povinnost uložena. V případě, že výživné, na které je právní nárok, není stanoveno soudním rozhodnutím, jeho výši stanoví soud v rámci řešení předběžné otázky. 29 Dalším právním přepisem, který má co dočinění s hrazením výživného je trestní zákon, konkrétně zákon č. 40/2009 Sb. Jeho ustanovení říká, že ten, kdo neplní svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, bude potrestán odnětím svobody, a to až na jeden rok (konkrétně ustanovení 192, odst. 1, trestního zákona). Horší sazba hrozí tomu, kdo se plnění své 28 KOVÁŘOVÁ, Daniela. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, ISBN s PLECITÝ, V., M. SKŘEJPEK, J. SALAČ a A. ŠÍMA. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN s

18 zákonné povinnosti vyhýbá úmyslně po delší dobu. Více v kapitole o důsledcích neplnění výživného Plnění výživného, co se za výživné nepovažuje Plnění výživného (povaha, rozsah, způsob a doba plnění) Ustanovení zákona o rodině upravují předmět vyživovací povinnosti, čímž je plnění výživného. Zákonná ustanovení upravují čtyři stránky plnění, a to: - povahu (kvalita) toho, co se jako výživné plní, - rozsah (kvantita) toho, co se jako výživné plní, - způsob, jakým se výživné plní, - doba plnění. Ad 1. Výživné je vše, co se poskytuje a přijímá za účelem zajištění osobní potřeby oprávněné osoby. Ze základních potřeb můžeme jmenovat stravu, ošacení, bydlení, a další (potřeby hmotné povahy). Z potřeb druhotných, ale nikoli méně potřebných, jsou to prostředky na vzdělání a kulturní, sportovní či rekreační vyžití (potřeby duševní povahy). 31 Výživné plní povinný formou peněžitých dávek. Ad 2. Rozsah výživného sám zákon konkrétně nestanoví. Je vymezen jen obecně právě proto, aby bylo možné v rámci zákona přizpůsobit rozsah výživného v konkrétním případě, neboť se případ od případu liší mnoha různými faktory a není možné k daným případům přistupovat jednotně. Aby bylo možné určit rozsah výživného spravedlivě, stanovuje zákon kritéria pro určení výše výživného. Jedná se o tato hlediska, která se navzájem prolínají: - odůvodněné potřeby oprávněného, 30 ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 11. Dostupný také z: ISSN s KNAPPOVÁ, Marta a Jiří ŠVESTKA et al. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. aktualizované a doplněné vyd. Praha: APSI Publishing, ISBN s

19 - schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 32 Rozsah vyživovací povinnosti je tedy v tomto pořadí (od nejširšího k nejužšímu): a) stejná životní úroveň, b) služná výživa, c) přiměřená výživa, d) nutná výživa. 33 Ad 3. Zákon ukládá plnění vyživovací povinnosti v pravidelných opětujících se částkách, které jsou vždy splatné na měsíc dopředu. 34 Z hlediska splatnosti lze ale plnit i jinak. Zákon připouští tři výjimky. V případě výživného rozvedeného manžela zákon umožňuje poskytnutí jednorázové částky (na základě smlouvy), tím právo rozvedeného manžela na výživné zanikne. Pokud se jedná o výživném na dítě, může soud rozhodnout o složení peněžní částky na výživné splatné v budoucnosti, aby tak bylo spolehlivě zajištěno budoucí plnění. Další výjimkou je v případě rozhodnutí o příspěvku na výživu a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím těhotné ženy, možnost uložit otci formou předběžného opatření, aby určitou částku poukázal předem. 35 Ad 4. Vyživovací povinnost je dlouhodobého charakteru. Zaniká se zánikem právního vztahu oprávněný povinný, a to od jednorázového výživného jeho uhrazením, po ostatní případy, nejpozději s pominutím stavu odkázanosti na výživu. 36 Vyživovací povinnost tedy zaniká v těchto případech: - oprávněný je schopný se sám živit (pomine tzv. stav odkázanosti na výživu), - vznikne jinému subjektu vyživovací povinnost k oprávněnému, 32 PLECITÝ, V., M. SKŘEJPEK, J. SALAČ a A. ŠÍMA. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN s HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str PLECITÝ, V., M. SKŘEJPEK, J. SALAČ a A. ŠÍMA. Základy rodinného práva. Plzeň: Aleš Čeněk, ISBN s HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str

20 - povinný není schopen nadále výživné poskytovat (relativní zánik vyživovací povinnosti), - oprávněný či povinný zemřel, popř. byl prohlášen za mrtvého (absolutní zánik vyživovací povinnosti), - zanikl právní vztah manželství; zaniká tím tedy i právo na výživné mezi těmito manžely, - vznikl nový právní vztah manželství; zaniká tím tedy vyživovací povinnost rozvedeného manžela (vzniká vyživovací povinnost manžela nového), - uplyne lhůta v případě tzv. sankčního výživného pro rozvedeného manžela, popř. - je poskytnuta jednorázová částka na základě písemné smlouvy jako výživné rozvedeného manžela, - rozhodnutím soudu (např. zánik vyživovací povinnosti na základě podstatné změny poměrů). Není vyloučeno, aby v případě změny poměrů byla vyživovací povinnost obnovena. Výživné je plnění majetkového charakteru, avšak nepřechází děděním, neboť je potřeba existence osobního vztahu mezi povinným a oprávněným Co se za výživné nepovažuje Ze zákonné úpravy plyne, že výživné je plnění pravidelně se opakující, směřované k uspokojení odůvodněných potřeb, pokud není stanoveno soudem výživné jednorázové. Výživným tedy není příležitostné plnění. Tím mohou být v praxi například dary při pravidelných stycích dítěte s rodičem, popřípadě kapesné, peníze na přilepšenou na školní výlet a další podobná příležitostná plnění HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne , sp. zn. 2 Tzn. 172/96. In: Beck-Online [online]. Nakladatelství C. H. Beck [cit ]. Dostupné z: 20

21 2. Druhy vyživovacích povinností 2.1. Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti Jak již bylo nastíněno v předchozí kapitole, z hlediska důležitosti je tato vyživovací povinnost na prvním místě, a to z důvodu ochrany nezletilých. Proto je též nejobsáhlejší. Vyživovací povinnost vůči svému dítěti mají oba rodiče bez ohledu na rodičovské zodpovědnosti. Povinnost rodičů je pouze společná, nikoli shodná či společná a nerozdílná (tzv. solidární). Rodiči jsou osoby, jejichž rodičovství bylo určeno zákonem, popř. na základě zákona. Jsou to tedy osoby s dítětem právně příbuzné v prvním stupni přímé linie, popř. osoby, jejichž rodičovství bylo založeno rozhodnutím soudu o osvojení. Je běžné, že otec není znám (otcovství k dítěti nebylo určeno), v tomto případě má vyživovací povinnost k dítěti pouze matka. Pokud nemá dítě ani jednoho z rodičů, popř. rodiče nejsou schopni své vyživovací povinnosti k dítěti dostát, vznikne vyživovací povinnost prarodičům dítěte (viz dále). Vzájemný právní vztah rodičů není rozhodný, nevyžaduje se, aby byli rodiče manžely. Co však, ale rozhodné je, je fakt, zdali spolu rodiče dítěte žijí či nikoli. Zdali žijí odděleně či společně je důležité pro faktické plnění vyživovací povinnosti a jeho způsob, a dále pro existenci, popř. neexistenci povinnosti soudu rozhodnout o vyživovací povinnosti rodičů. 39 Soud též rozlišuje, zda má přiřknout výživné nezletilému dítěti či zletilému. U nezletilce rozhoduje soud i bez návrhu a může přiznat výživné i za dobu minulou (nejdéle však 3 roky zpětně), naopak u zletilce rozhoduje o výživném pouze na základě žaloby a jen od doby podání této žaloby. O výživném pro nezletilé dítě může soud rozhodovat pouze za předpokladu, že je rozhodnuto výchovném prostředí, a to následovně: - dítě je svěřeno do výchovy jednoho z rodičů, tzv. individuální péče povinnost plnit výživné bude stanovena druhému rodiči, a to k rukám rodiče, s nímž dítě žije, 39 KNAPPOVÁ, Marta a Jiří ŠVESTKA et al. Občanské právo hmotné. Svazek III. 3. aktualizované a doplněné vyd. Praha: APSI Publishing, ISBN s

22 - dítě je svěřeno do péče oběma rodičům, současně jsou určena období, kdy dítě žije u toho kterého rodiče, tzv. střídavá péče soud upraví vyživovací povinnost oběma rodičům tak, aby v době, kdy je dítě u jednoho z rodičů, plnil konkrétní částku k jeho rudkám druhý rodič a naopak, - dítě je svěřeno do péče oběma rodičům, tzv. společná péče soud nebude moci vyslovit konkrétní výživné, neboť není výslovně řečeno, s kým dítě žije. Pokud vznikla rodiči vyživovací povinnost k více dětem, musí soud určit výživné pro každé dítě individuálně, neboť musí přihlédnout k jeho konkrétním odůvodněným potřebám. 40 Tato vyživovací povinnost vzniká zásadně se vznikem rodičovského právního vztahu; u matky okamžikem narození dítěte (popř. dnem nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení), u otce na základě určení otcovství (domněnka určení otcovství). Dále vzniká ze zákona. To znamená, že není potřeba, aby o povinnosti rozhodoval soud, jestliže se rodiče na výživném dohodnou. V opačném případě, kdy se nedohodnou či spolu nežijí, stanoví konkrétní rozsah povinnosti soud na základě obecných kritérií: - potřebnost na straně dítěte (odkázanost na výživu), - schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodiče umožňující výživné poskytovat, - soulad s dobrými mravy. 41 Ad 1. Odůvodněnými potřebami jsou všechny potřeby nutné pro život kulturního člověka, resp. pro jeho správný fyzický vývoj a všestranný rozvoj duševních vlastností. S vývojem se zvyšuje věk dítě a tím se mění i jeho potřeby. Je třeba přihlížet zejména k jeho fyzické a duševní vyspělosti, zdravotnímu stavu, schopnostem a způsobu přípravy na budoucí povolání. S přibývajícím věkem, se potřeby dítěte zvyšují. 42 Výživné tedy není možné nijak omezit pouze na základní potřeby, kterými jsou ošacení, stravování, bydlení. Do výživného je potřeba zahrnout i potřeby pro kulturní, sportovní, rekreační a jiné potřeby pro zajištění 40 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str

23 všestranného vývoje dítěte (R 69/71). 43 Dále se má za odůvodněné potřeby i tvorba úspor pro nezletilé dítě. Ad 2. Soud posuzuje pracovní odměnu (jako průměr za určité časové období), dále příjmy z podnikatelské činnosti, výnosy z majetku a majetkové poměry. Důkazní břemeno o příjmech je na povinném rodiči. Ustanovení zákona nařizuje povinnému rodiči, který má příjmy z jiné než závislé činnosti, aby soudu prokázal své příjmy a předložil doklady pro zhodnocení majetkových poměrů a umožnil soudu přístup k údajům chráněných podle zvláštních předpisů (zásada mlčenlivosti finančních úřadů) a tím umožnil zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. Pokud by tuto zákonem výslovně danou povinnost nesplnil, konstruuje zákon nevyvratitelnou právní domněnku, že je jeho průměrný měsíční příjem ve výši patnáctinásobku částky životního minima a bude z této částky stanovena konečná výše výživného tak, aby se dítě podílelo na úrovni svého otce. 44 Ad 3. Dalším kritériem jsou dobré mravy, které již byly též zmíněné v předchozí kapitole. V případě uplatnění negativního kritéria dobrých mravů dochází k omezení, zrušení či nepřiznání výživného. Opět bude záležet na věku dítěte. Výživné rodičů k dítěti může soud zrušit například, pokud by bylo dítě tzv. věčným studentem či z důvodu trestného čin podvodu vůči svým rodičům. 45 Vyživovací povinnosti rodiče k dítěti zaniká: - ve chvíli, kdy je dítě schopno samo se živit, - uzavřením manželství dítěte, o u těchto dvou možností zániku se jedná o zánik relativní, to znamená, že může dojít k obnovení vyživovací povinnosti (např. nemoc, invalidita, další studium); - osvojením dítěte, - smrtí dítěte nebo rodičů 43 HOLUB, Milan, H. NOVÁ a J. HYKLOVÁ. Zákon o rodině. Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Linde Praha, ISBN s HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str

24 o u těchto možností zániku se jedná o zánik absolutní (pouze v případě osvojení nezrušitelného), to znamená, že nemůže dojít k obnovení vyživovací povinnosti. Ad 1. Vyživovací povinnost trvá zásadně do doby, dokud nepomine stav odkázanosti na výživu, tedy dokud není dítě schopno se samo živit. Jak si laická veřejnost mylně myslí, zánik vyživovací povinnosti není vázán na dosažení určité věkové hranice, lépe řečeno dosažení zletilosti. Touto skutečností dochází pouze ke změnám z pozice rozhodování soudu o výživném. Z toho vyplývá, že vyživovací povinnost může zaniknout též před dosažením zletilosti. Stejně tak absolvování povinné školní docházky není rozhodným momentem pro zrušení vyživovací povinnosti. Ta bude trvat po celou dobu další přípravy dítěte na budoucí uplatnění v pracovní sféře. Bohužel mohou nastat též případy, kdy se dítě kvůli svému zdravotnímu stavu nebude moci připravovat na budoucí povolání. V tomto případě budou rodiče povinni vyživovat své dítě do konce života. 46 Ad 2. Uzavřením manželství (dítěte, které ještě není schopné se samo živit) přechází vyživovací povinnost na manžela z titulu vzájemné vyživovací povinnosti, která je založená na stejné životní úrovni manželů. Může být ale vyživovací povinnost rodičů k dítěti zachována jako podpůrná, ovšem v případě, že by manžel dítěte nebyl schopen zajistit výživné v potřebném rozsahu. 47 Ad 3. Osvojením vstupuje dítě do nové rodiny osvojitelů, kteří k takovému dítěti budou mít následně vyživovací povinnost. Může ale dojít ke zrušení osvojení (osvojení I. stupně), a tím k obnovení původní vyživovací povinnosti. Co se týče svěření dítěte do jiného typu náhradní výchovy, zde vyživovací povinnost zůstává původním rodičům Vyživovací povinnost dětí vůči rodičům Tak, jako tomu bylo u předchozí vyživovací povinnosti, stejně tak je základem této vyživovací povinnosti existence statusového vztahu mezi rodičem a dítětem. Z toho vyplývá, 46 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str tamtéž 48 tamtéž 24

25 že na výživné vůči dětem mají právo oba rodiče, ovšem za předpokladu, že splní zákonem stanovené podmínky. Právo každého z rodičů je potřeba posuzovat zvlášť a posoudit konkrétní odůvodněné potřeby na straně toho kterého rodiče, neboť je právo na výživné právem osobním. Stejně tak tento princip bude platit v případě, že mají rodiče více dětí, které jsou povinny poskytovat rodičům výživné. Opět budou posuzovány podmínky poskytování výživného u každého z povinných dětí zvlášť, stejně tak bude každému dítěti zvlášť stanoven rozsah vyživovací povinnosti. Zároveň bude přihlíženo k poměru jejich schopností a možností a majetkovým poměrům ostatních dětí. Dále je potřeba zohlednit plnění vyživovací povinnosti osobním výkonem péče o oprávněnou osobu. Není vyloučeno, aby soud stanovil vyživovací povinnost jen některým dětem právě vzhledem k výše uvedeným skutečnostem. Primární je vyživovací povinnost mezi manžely, popř. mezi rozvedenými manžely, vyživovací povinnost dětí vůči rodičům je tak vyživovací povinností subsidiární. 49 Je nutné odlišovat poskytování výživného rodičům od tzv. koadjutoria, tj. od povinnosti dítěte přispívat na úhradu potřeb společné domácnosti v případě, že má vlastní příjmy a žije s rodiči. Koadjutorium není, na rozdíl od výživného, určeno k úhradě osobních odůvodněných potřeb, nýbrž je určeno právě k přiměřené úhradě společných výdajů rodiny. 50 Pro rozsah vyživovací povinnosti je dáno kritérium slušné výživy. Právě protože zde není požadavek, aby se rodič podílel na vyšší životní úrovni dítěte, je rozsah této vyživovací povinnosti omezenější, něž jako je tomu v případě výživného rodičů k dětem či vzájemné vyživovací povinnosti mezi manžely. Při určování rozsahu slušné výživy soud přihlíží k věku, zdravotnímu stavu a obvyklému způsobu života oprávněného rodiče. I zde ale platí, že je potřeba zabezpečit odůvodněné potřeby existenční, tak kulturního charakteru, s ohledem na schopnosti a možnosti povinného dítěte. Lze říci, že jde o zajištění průměrného životního standardu. 51 Jak již bylo zmíněno, vyživovací povinnost dětí vůči rodičům vzniká za splnění určitých podmínek: 49 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str tamtéž 51 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str

26 - odkázanost rodiče na výživu, - schopnosti a možnosti dítěte samostatně se živit, - soulad s dobrými mravy. Ad 1. Ze zákonných ustanovení vyplývá, že pokud to rodiče potřebují, náleží jim právo na výživné vůči jejich dětem. V praxi se tak může stát, nemají-li rodiče dostatečné příjmy, ze kterých by byli schopni uspokojit své potřeby v dostatečném rozsahu. Tato skutečnost může běžně nastat, a v dnešní době se tomu tak děje často, v důsledku zamítnutí nároku na důchod, popř. je tento důchod natolik nízký, že neumožňuje uspokojování jejich potřeb. 52 Ad 2. Důležitou podmínkou pro vznik vyživovací povinnosti dítěte vůči rodičům je skutečnost, že je dítě schopno se samo živit. S největší pravděpodobností by tato povinnost nastala již zletilému dítěti, vznik povinnosti dítěti nezletilému však není vyloučen. 53 Vyživovací povinnost dětí k rodičům zaniká jestliže: - pomine stav odkázanosti na výživu u oprávněného rodiče (např. vznikne nárok na starobní či invalidní důchod), - oprávněný rodič uzavře manželství (vznikne vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely), - zemře oprávněný či povinný, - povinné dítě ztratí schopnosti a možnosti poskytovat výživné (např. finanční krize, vznik vyživovací povinnosti ke svým dětem) Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými Zvláštním druhem vyživovací povinností je vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými. Nejedná se ale o vyživovací povinnost v rámci celého rozsahu příbuzenství, nýbrž jde výlučně o vyživovací povinnost mezi příbuznými v řadě přímé, tj. mezi předky a potomky, vyjma 52 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str tamtéž 54 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str

27 rodičů a dětí. Mezi sourozenci a dalšími příbuznými vzájemná vyživovací povinnost nevzniká. Zákonná ustanovení stanovují několik pravidel a zásad pro uplatnění této vyživovací povinnosti: - zásada vzájemnosti, - pravidlo, kdy vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen pokud tuto povinnost nemohou plnit bližší příbuzní, - pravidlo, kdy v případě více příbuzných v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, který odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních, - zásada priority vyživovací povinnosti potomků, tzn., že vyživovací povinnost mají především potomci oprávněné osoby, až poté, kdy nemohou plnit, přechází povinnost na předky. 55 Rozsah vyživovací povinnosti mezi příbuznými je omezen pouze na nutnou výživu. Oprávnění mají nárok na výživné, jen pokud to nutně potřebují. Zároveň by ale mělo výživné zabezpečovat všechny odůvodněné potřeby oprávněného, tedy nejen materiální, ale i duševní potřeby, zejména ale jen v nutném rozsahu. Nejedná se o zajištění průměrného životního standardu, tak jako tomu bylo u vyživovací povinnosti dětí k rodičům. 56 Vyživovací povinnost vzniká, jestliže jsou splněny tyto zákonné předpoklady: - odkázanost oprávněného na výživu, - schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného poskytovat výživné, - soulad s dobrými mravy. Ad 1. Touto skutečností se rozumí situace, kdy oprávněný není schopen uspokojit své základní, nutné potřeby. Při hodnocení tohoto kritéria se též hledí, zdali nemá osoba nárok na dávky z pojištění a celospolečenských zdrojů. Dále je potřeba posoudit, zdali žije osoba 55 HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str HRUŠÁKOVÁ, Milana a Zdeňka KRÁLÍČKOVÁ. České rodinné právo. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, ISBN str