Vzkříšení Podle publikace Aleše Opatrného: Úvahy o utrpení a vzkříšení Páně

Transkript

1 INFORMAČNÍ OBČASNÍK - lanškrounská farnost Březen číslo: 43 ročník: VIII. ZDARMA Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. (Jan Pavel II.) Vzkříšení Podle publikace Aleše Opatrného: Úvahy o utrpení a vzkříšení Páně Jak jsem zmínil, každé setkání s Bohem v jeho Slově, ve společenství, se má odehrávat v duchu modlitby. To znamená v takovém postoji, kdy je člověk Bohu otevřen a kdy je ochoten Bohu odpovídat. Pane, prosíme Tě, dej nám schopnost k modlitbě. Dej nám otevřenost pro jakékoli Tvé oslovení, abychom si v sobě neudržovali žádné přehrady, ale přijímali vše, co nám nabízíš. Povzbuď nás, abychom Ti dokázali odpovědět tak, jak si to Tvé Slovo vyžaduje, i když je nám to třeba nepohodlné. Dej nám ochotu ke změně. Zmocni se naší svobody, kterou Ti alespoň z části, když už ne celou, dokážeme nabídnout. Amen. VELIKONOCE se sice oslavují velmi důkladným způsobem - Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a neděle Zmrtvýchvstání, ale jejich ústřední tajemství, tajemství celého křesťanství, je tak velké, že ho za tak krátkou chvíli nestačíme pochopit. Nám nyní v našich úvahách půjde především o KRISTOVO VZKŘÍŠENÍ, které je sice na jedné straně základním kamenem křesťanské víry, ale na straně druhé je v praktickém prožívání celé naší víry tak trochu Popelka, tedy něco, co se v našem životě moc neuplatňuje. Konec konců celé pochopení dané věci je do jisté míry z mnoha důvodů nesnadné. My se zde pokusíme ujít po této cestě alespoň pár kroků kupředu. Řeknu-li vzkříšení, co vás napadne? Já vím, že nejednoho z vás (neříkám, že všechny) napadne průvod, nebesa, družičky. Ale všechno to, co vám přijde na mysl, zdaleka nevystihuje tu pravou biblickou skutečnost, jak o ní mluví Písmo. Druhá věc je, že s myšlenkou na vzkříšení jsme zvyklí se setkávat o Velikonocích a pak už jen v souvislosti se smrtí nějakého člověka. Jinak vzkříšení, například v kněžských kázáních, moc velkou roli nehraje. Uvědomte si jak málo kázání, která se zabývají vzkříšením, člověk slyší. Něco se o tom řekne o Velikonocích, ale pak už většinou nic. Vezmeme-li klasický katechismus (takový, s nímž jste se mohli setkat za posledních 150 let), zůstává jeho struktura až do nedávna stále stejná. Kristovo vzkříšení je zde utopeno mezi řadou ostatních slov o Kristu. Je tam sice řečeno, že vzkříšení je věc pro křesťana nejdůležitější, ale začíná se zpravidla tím, že Bůh je a kdo je, co od nás chce, co my o něm víme, co máme dělat (život v církvi) atd., ale vzkříšení je v tom všem ztraceno a nikde nestojí jako centrální bod. Navzdory tomu, vezmeme-li si nejstarší kázání apoštolů, jak nám je podává Písmo, vidíme, že v nich hraje vzkříšení velice důležitou roli. Například ve Skutcích, při volbě dalšího apoštola místo Jidáše, říká Petr: Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání. (Sk 1, 21-22). Hlavní požadavek na apoštola tedy byl - svědčit o Ježíšově zmrtvýchvstání. To, že s Ježíšem chodil, že ho slyšel mluvit, to byly dobré předpoklady, ale hlavní bylo, aby byl apoštol svědkem jeho zmrtvýchvstání. To bylo to nejdůležitější, oč šlo. 1

2 Jestliže si vezmete další kázání apoštolů ze Skutků, vždy se v nich dojde ke vzkříšení. Pamatujete-li se na čtení, kde Petr mluví o Kristu, kdo to je, a končí větou: Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých, (Sk 2, 32). To je tedy koruna a jádro celého Petrova kázání. Proto vlastně mluví o Kristu, aby po připomenutí toho vše, co se stalo, co posluchači o Kristově životě již věděli, mohl říci: A právě ten, kterého znáte, o kterém víte to a to, tak ten byl Bohem vzkříšen z mrtvých. Kristovo vzkříšení je tedy skutečným jádrem apoštolského kázání. Vezmeme-li si ovšem další novozákonní knihy, které byly napsány později, vidíme, že se nezůstalo jen u tohoto jádra a ani zůstat nemohlo. Začalo se kázáním o vzkříšeném Kristu, ale hned dále bychom slyšeli, že se posluchači ptali: Co máme dělat? (Sk 2, 37). To je lidská odpověď na zvěst o Kristu. A zde je již potřeba říci něco víc než jenom: Buďte hodní, zde Petr říká: Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista... (Sk 2, 38). Ale co se má dělat a kdo je Kristus, to je potřeba říkat neustále. Podíváme-li se na vznik novozákonních spisů vidíme, že posloupnost jejich vzniku je zcela logická. Nejdříve se hlásalo o Kristu to nejdůležitější - Ježíš Kristus je Pán, je to ten vyvýšený, který byl zde na zemi a nyní je po pravici Otcově. Pak ale přijdou otázky - jaký Kristus byl, co dělal, jak vypadal jeho život? A tak vznikají synoptická evangelia - Matoušovo, Markovo a Lukášovo, mluvící o vzkříšení jen málo. Jejich hlavní náplní je, kdo Ježíš byl a o čem mluvil ve svých kázáních. Zde již vidíme dvě základní témata v celém zvěstování křesťanské víry - kdo Ježíš je a co říká. My to máme ve své hlavě většinou smíchané dohromady, ale uvědomte si, že jsou to dvě rozdílné věci, jež bylo zapotřebí lidem říci. Pak přichází doba dalšího rozvoje církve, kdy se vyrovnává s námitkami a různými okolními názory, či se svými odpůrci. Tak vzniká jednak evangelium Janovo, jakožto hluboké promýšlení celého Kristova života a polemika s některými jinými názory, a jednak pozdější novozákonní spisy. Vezměme si některé z epištol - například listy Timoteovi, nebo list Titovi, připisované apoštolu Pavlovi (ten je ale zřejmě celé nenapsal a spadají tedy do doby o něco pozdější). V těchto třech listech se o Kristově vzkříšení mluví velice málo, zato tam najdeme v daleko větší míře poučující, či moralizující názory, náhledy a zásady. Neříkám to proto, abychom nad nimi ohrnovali nos, ale abychom si uvědomili, že celek Písma odpovídá na základní a nejdůležitější otázky, které se v té době vyskytly. Naším úkolem je přijmout Písmo jako celek a ne jen jako zdroj poučení o tom, jak žít a zase ne jen jako to jádro a ostatní vypustit. Je tedy nutné postupně přijmout všechno a neztratit přitom ze zřetele, co je to nejdůležitější - a tím je skutečně kázání o Kristovu vzkříšení, o Kristu ukřižovaném a vzkříšeném. Velikonoce Vzkříšení Krista Vzkříšení Ježíše Krista centrálním bodem víry, smrt není konec, ale nový začátek nového života. O Velikonocích se zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Na Velikonoce se připravujeme 40ti denním obdobím nazývaným postní doba, které začíná Popeleční středou. Je to původně doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svojí víru oživili. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní do svátků "seslání Ducha svatého", kdy se připomíná další událost. Velikonocemi totiž nic neskončilo. Apoštolové se v dalších 40ti dnech setkávali se vzkříšeným Kristem. Při posledním setkání jim Kristus řekl, že již ho neuvidí, ale dostanou zvláštní posilu Ducha svatého. Obdrželi jej za dalších 10 dní. Vlastní Velikonoce se slaví v tzv. svatém týdnu, který začíná Květnou nedělí. Ve velikonočním období se nosí bílá barva, barva světla, barva která připomíná roucha, která si oblékali nově pokřtění v prvotní církvi, aby symbolizovala nový život. Židovské Velikonoce (pesach) Obsahem židovského svátku je oslava Boha - Zachránce (Spasitele). Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název Velikonoc: "pesach" - "uchránění, ušetření, přejití". Křesťanské Velikonoce Vyvedením Izraelitů z egyptského otroctví Boží záchranná iniciativa neskončila! Záchrana Izraelitů se stala předobrazem spásy člověka od všeho zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil a upadl tak do područí zla 2

3 a smrti. Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená: "Bůh zachraňuje, Bůh je spása". Ježíš sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. On, nevinný, bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny. Ve smrti ale nezůstal! Byl vzkříšen. Otevřel tak cestu novou a věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu "exodu" - vyjití, "pesachu" - přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Tato cesta je otevřena pro každého z nás... Velikonoční svátky Velikonoční svátky patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských bylo vítání přicházejícího jara, nového vegetačního období, v přeneseném slova smyslu vítězství života nad smrtí. Tyto svátky jara byly slaveny různou formou už u starých Slovanů a Germánů. Jako významné a již nábožensky organizované svátky se objevují poprvé u Židů. Byly to svátky přesnic (pascha) slavené na památku vysvobození Izraelitů z Egypta vždy 14. dne měsíce nisanu. Svátek pascha (hebrejsky pesah = přejití, ušetření) je oslavou toho, že Hospodin, když hubil prvorozence v Egyptě, přešel a ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka. Velikonoční beránek K Velikonocům patří velikonoční beránek. Symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci. V hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena "Božího stáda", i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství. Spojení vidí křesťané také s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zabíjel, na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. Symbol beránka přešel významně do křesťanského pojetí Velikonoc. Kristus je nazýván Beránkem Božím na znamení čistoty, nevinnosti a poslušnosti. Je velikonočním Beránkem nového Izraele, jehož krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Původní podstata svátků se promítá i do křesťanského symbolu smrti a následného vzkříšení Ježíše Krista. Ježíš snímá svojí obětí hříchy světa. Jeho oběť je křesťansky chápaná jako naplnění starozákonné paschy Hospodinovo přejití a ušetření Božího lidu záchrannou krví Beránka. Symbol kříže Symbol kříže nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší, znali ho už staří Egypťané, Číňané či Kréťané a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální, byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa, stal se symbolem věčnosti. Dnes je kříž nejdůležitějším symbolem křesťanství, protože Kristus, Boží Syn byl odsouzen ke smrti ukřižováním. Trest ukřižování patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím, na kříži končili ti, kteří si zasloužili pohrdání. Kříž má řadu podob, ve tvaru písmena T, X (tzv. kříž sv. Ondřeje), + rovnoramenný kříž řecký, klasický křesťanský kříž s delší spodní částí označovaný jako latinský. Velikonoční oheň Tak jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou, procitnutí po dlouhém studeném čase, stejně takový je příchod Ježíše o Velikonocích. Zapálení svatého velikonočního ohně je pro křesťany o Velikonocích centrální událostí. Oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli). Od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu "Světlo Kristovo" vnese do temného kostela. Velikonoční svíce Svíce je důležitým symbolem ve všech kulturách, světlo je chápáno jako znamení života. Velikonoční svíce a slavnost světla na počátku liturgie Vzkříšení o Veliké noci má své kořeny v tradici prvotní církve, kdy se velikonoční noc rozzařovala světlem mnoha svící. Velikonoční svíce symbolizuje zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí. Podle staré tradice se svíce zapaluje od posvěceného ohně na počátku liturgie konající se v noci z Bílé soboty na neděli, v níž vstal z mrtvých Kristus. Tato slavnost Vzkříšení se zahajuje vnesením zapálené svíce do úplně tmavého, zhasnutého kostela. Tak si křesťané připomínají, jakým zásadním obratem je Kristovo vzkříšení, noc, která se proměňuje v den. Zapalují si své svíce od tohoto paškálu, čímž naznačují, jak i oni byli Kristem ovlivněni, "zapáleni". Tím se celý kostel prozáří světlem. Společenství věřících vítá svíci se zpěvem "Světlo Kristovo", "Chvála Tobě, Pane" a zpívá Exultet (píseň chvály z 1. století). Tento význam je ještě podtržen tím, že se zapálená svíce ponořuje do vody, která se posvěcuje na křestní vodu a zapaluje se od ní také křestní svíce. Svíce je většinou ozdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem je první a poslední písmeno řecké abecedy - alfa a omega - značící, že Ježíš je začátek i konec; dále se užívá motivu stromu, beránka, slunečních paprsků nebo vody. 3

4 Bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život. Velikonoční svíce se v liturgii zapaluje jen během 50ti denního velikonočního období, tedy od Velikonoc do Letnic (Svatodušních svátků, svátků seslání Ducha sv.) a při křtech, aby se naznačilo, že každý křest souvisí s Velikonocemi - proto se od ní zapaluje křestní svíce. Zapaluje se také při pohřbech, člověk přešel branou smrti a křesťané se za něho modlí, aby také on "vstal" k novému životu - s Bohem. Velikonoční vajíčko Je mnoho výkladů, proč je vajíčko spojováno s Velikonocemi. Protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému. Vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara. Zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr. Od nepaměti symbolizovalo vejce zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu, narození, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí. Vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život. Tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi. Velikonoční zajíček Své místo má zajíc v mnoha náboženstvích, mytologiích - v řecké, egyptské, čínské, kde symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života, či je označován za atribut zmrtvýchvstání (podle lidového podání zajíc nespí - nemá totiž oční víčka, a tak se zdá, že i ve spaní obrací oči vzhůru). V Bibli je zajíc řazen mezi stvoření "maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce", symbolizuje chudé, skromné a pokorné, přesto se k němu křesťanství staví s jistým odstupem kvůli jeho užívání jako symbolu smyslnosti. V Byzanci byl zajíc ve zvířecí symbolice znakem Krista. V dnešní rozšířené evropské tradici je označován za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová. Podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec. Jiný názor na vznik spojení velikonočního zajíce s vajíčkem poukazuje na zvyk, kdy se do chleba upečeného ve formě zajíce položilo velikonoční vejce, čímž se sdružily tyto dva symboly - není potom divu, že časem vznikla představa, že vajíčka snáší nebo přináší zajíc. Bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě. zpracováno z Trocha velikonoční tvořivosti... Reliéfní voskování Na vajíčko se nanáší špendlíkem nebo trubičkou rozehřátý vosk. Nejlépe včelí, ale může být i ze zbytků různě barevných svíček. Zdobení voskem se označuje jako reliéfní voskování a patří mezi nejstarší techniku zdobení vajec. Dříve se malovalo jen na plná vařená vejce a ty pak dostali chlapci při pomlázce. Dnes se maluje na vyfoukaná vejce a používají se jako dekorace, s dětmi si však zkuste toto zdobení. Jak? Do tužky si upevněte špendlík, rozehřejte vosk v kahánku nebo v nějaké malé nádobce nad plamínkem, horký vosk se nanáší pomocí špendlíkové hlavičky na vajíčko. Zkuste různé tečky, kapičky, čáry... Vosk na vajíčku ztuhne. Můžete vajíčko takto nazdobit barevným voskem a nechat tak, nebo malovat na bílé vajíčko, které po nanesení vosku ponoříme do barvy. Po nabarvení a oschnutí opět nad kahanem nebo nad svíčkou nahřejeme vosk a setřeme ho opatrně hadříkem z vajíčka. A jak to dělali naše babičky? Dřívkem, trnem, seříznutým husím brkem. Vzory pomocí octa Malování vajíček se mohou zúčastnit i ti nejmenší. Ti nejmenší dostanou již obarvené vajíčko - ti šikovnější si jej obarví sami. Bude asi trošku flekaté, ale to nevadí, hlavně aby barva byla pěkně sytá. Když je vajíčko pěkně suché, tak vezmeme špejli, namočenou v obyčejném octě - a tam, kde chceme nějakou ozdobu, barvu jednoduše otřeme. Vzniknou zajímavé otisky nebo i vzory. 4

5 Velikonoční věnec INGREDIENCE 250 ml mléka, 30 g droždí, 100 g cukru, 500 g polohrubé mouky, 1 lžíce rozinek, 110 g másla, 1 vanilkový cukr, 1/2 lžíce strouhané citronové kůry, mouka na vál, 1 vejce na potření, moučkový cukr na posypání POSTUP PŘÍPRAVY Kvásek připravíme ze 100 ml vlažného mléka, do něj rozdrobíme droždí, přidáme lžičku cukru a lžíci mouky a v teple necháme vzejít. Máslo, vanilkový cukr a žloutky utřeme, přidáme mouku, sůl, citronovou kůru. Kváskem a vlažným mlékem zaděláme těsto. Když těsto zhoustne, hněteme je tak dlouho, až se nechytá válu. Poté zapracujeme rozinky a přikryté utěrkou necháme kynout 50 minut. Z těsta vyválíme 4 prameny, upleteme cop a spojíme ho do věnce. Přesuneme na vymazaný plech, doprostřed dáme v alobalu zabalenou čočku a necháme 20 minut kynout. Potřeme vejcem. Pečeme v předehřáté troubě na 200 C, až se těsto zapeče zmírníme teplotu na 175 C a dopečeme. Doba přípravy: 180 min Velikonoční beránek INGREDIENCE 200 g cukru moučka, 2 vejce, lžička citronové šťávy, cukr vanilka, 300 g hrubé mouky, 5 bílků, 30 g másla, 30 g hrubé mouky POSTUP PŘÍPRAVY Cukr, celá vejce, žloutky a vanilkový cukr třeme do pěny asi 30 minut. Potom přidáme citronovou šťávu, tuhý sníh ušlehaný z bílků, mouku a zlehka promícháme. Formu na beránka vymažeme máslem a vysypeme moukou, rozetřeme do ní těsto a v středně vyhřáté troubě upečeme do růžova asi 45 minut. Upečeného beránka opatrně vyklopíme a podle zvyklosti ozdobíme. Doba přípravy: 90 min. Vejce plněná sýrem INGREDIENCE 4 vejce uvařená natvrdo, 50 g sýra Niva, 50 g másla, 50 g šunky, majonéza, hlávka salátu a ředkvičky na ozdobu POSTUP PŘÍPRAVY Uvařená vejce překrojíme po délce, žloutky vyjmeme a bílky naplníme nádivkou ze strouhané nivy, umleté šunky, kterou utřeme s máslem do pěny. Obě půlky naplněných vajec spojíme, uložíme na listy hlávkového salátu a povrch ozdobíme majonézou a kolečky ředkviček. Doba přípravy: 20 min. Počet porcí: 4 JARNÍ PRÁZDNINY OČIMA VELKÉHO DÍTĚTE Na prvním zasedání nové pastorační rady přišla Lída Šebrlová s nápadem připravit pro děti, které by neměly nic jiného v plánu, program na jarní prázdniny. Skvělá myšlenka, protože trávit volno u televize není zdravé ani pro děti ani pro dospělé. Dohodly jsme se na programu pro jednotlivé dny, čase (9-12 hodin dopoledne a jeden den odpoledne), místu kde bude probíhat (farní centrum a další), potřebných pomůckách a prázdniny mohly začít. Pondělí se odehrávalo ve znamení velkého zápolení v deskových hrách. Člověče nezlob se, pexeso, trixeso, šachy, domino a další. Byly vyhlášeny výsledky v jednotlivých hrách a podle těchto výsledků také celkové pořadí. Byli jsme věrni heslu: není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, a tak sladká odměna čekala na každého účastníka. My odrostlejší jsme si zahráli scrablle. Napadlo mě uspořádat takový mini - farní turnaj v této hře pro dospělé. Myslíte, že by to bylo dobré? V úterý jsme vyrazili do tělocvičny na základní škole na Jiráskově náměstí. Jirka Smolák nám dal po ránu rozcvičku, po té bylo ještě trocha kalanetiky (cvičení o které měly zájem hlavně dospívající dámy, jedná se poměrně velkou dřinu směřující ke štíhlé postavě). Zbytek dopoledne jsme skákali přes kozu, na trampolíně, skákali přes švihadlo a gumu, házeli na koš a hráli jiné míčové hry, podbíhali točící se lano a další. Vyřádily se nejen děti. Středeční dopoledne bylo velikonoční. Začali jsme katechezí, při které se vypráví pašijový příběh, staví se Jeruzalém, a to celé je doprovázeno zamyšleními nad poselstvím Velikonoc. (Pozn.: Katecheze je dílem diecézního katechetického centra v Hradci Králové.) Program pokračoval výrobou kraslic, velikonočních přáníček, vybarvováním velikonočních obrázků. Část našeho uměleckého snažení si můžete prohlédnout ve vitrínce našeho farního centra. Středeční odpoledne patřilo bruslení v hale B. Modrého. Někdo si mohl dovolit trhat rychlostní rekordy, někdo se radši držel mantinelu nebo něčí ruky, další se projížděl "lážo plážo". Obešli jsme se bez úrazů (až na jednu trochu rozbitou pusu). Nohy asi bolely každého, ale když si člověk takhle protáhne tělo, to se to potom dobře spí. 5

6 Protože letošní jarní prázdniny byly sněhově bílé, ve čtvrtek jsme popadli sáňky, boby a další zimní vozidla a vydali jsme se sjíždět kopce na "átrijákách". Mrzlo, sluníčko svítilo, jezdilo se báječně. Skoro jako v Alpách. Po sáňkovačce jsme si ještě dali ve farním centru něco na zahřátí (nelekejte se, byl to čaj - samozřejmě že samotný). V pátek bylo na čase trochu odpočívat. Zasedli jsme (nezdravě) k televizi a hltali pohádku Hledá se Nemo. Ale abychom to s televizí nepřeháněli, využili jsme hromadu sněhu před farou a postavili tunel (děti jím prolezly, dospělí by prolezli až po několika lekcích výše zmíněné kalanetiky). Tak a mohli bychom končit. Ale pevně doufám, že to není úplný konec. Když společně lidé (děti i dospělí) prožijí určitý čas, když spolu-pracují, povídají si, smějí se, potom věřím, že i když společně trávený čas skončí, pokračuje v každém z nich to, co si vzájemně předali a co přijali společně od Boha. Velký dík patří Lídě Šebrlové, Janě Kuťákové, Marii Tuháčkové, Zdence Brejšové za realizaci programu a samozřejmě všem dětem, které se zúčastnily. Míša Wendligová Velikonoční přání: Nosíme v nitru Toho, jenž je radostí a štěstím. (Stinissen Wilfrid) Požehnané velikonoční svátky přeje P. Zbigniew Zprávy z farnosti: Oprava k výroční zprávě farnosti Lanškroun: - ve zprávě bylo chybně uvedeno, že ve farnosti se schází dvě společenství schönstatských rodin. Oprava: jedno společenství schönstatských rodin a společenství rodin farnosti - zpráva také obsahovala poděkování všem, kteří se angažují službou ve farnosti. Doplnění: poděkování za úklid kostela sv. Marie Magdalény patří paní Parentové a paní Novákové Za vzniklé omyly a opomenutí se omlouváme zemřel P. Gabriel Souček. Rozloučíme se s ním ve středu ve 14 hodin v kostele sv. Václava. Pohřební obřad povede otec biskup Dominik Duka Boží hod Velikonoční, kostel sv. Václava - Velikonoční koncert - studentka konzervatoře v Českých Budějovicích Marie Zahrádková - varhany, klavír MAGIS info Míša Wendligová Svítání je určeno pouze pro vnitřní potřebu vydavatele a farnosti s ohledem na ustanovení 46/2000 Sb. 2, odst.2 a 3, odst.f. redakce: Jana a Mirek Kuťákovi ( Lidická 823, LA ) Tel.: , miro.kutak@tiscali.cz textové korektury: Olga Skalická 6