LINGVISTICKÁ CHARAKTERISTIKA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV SLAVISTIKY RUŠTINA SE ZAMĚŘENÍM NA OBLAST FIREMNÍ PRAXE, SLUŽEB A CESTOVNÍHO RUCHU KLÁRA MOHYLOVÁ LINGVISTICKÁ CHARAKTERISTIKA LEXIKÁLNÍCH PROSTŘEDKŮ Z OBLASTI GEMOLOGIE BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE VEDOUCÍ PRÁCE: DOC. PHDR. JIŘÍ GAZDA, CSC. 2014

2 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury Podpis autora práce

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé práce, panu doc. PhDr. Jiřímu Gazdovi, CSc., za jeho vstřícnost, ochotu a cenné rady.

4 ÚVOD... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST Gemologie Gemologie a její počátky Vymezení pojmu drahý kámen Gemologické třídění Drahé kameny v dějinách České republiky a Ruské federace Drahé kameny v Ruské federaci Alexandrit Čaroit Drahé kameny v České republice Vltavín Pyrop II. PRAKTICKÁ ČÁST Analýza lexikálního materiálu z hlediska tematického Obecné pojmy Pojmenování kamenů Minerály Horniny Tektity Kameny organického původu Imitování drahých kamenů Těžba kamenů Opracování kamenů Hrubé opracování kamenů Broušení a rytí Typy výbrusů Zušlechťování kamenů Konečné opracování kamenů Oceňování a určování kamenů Vlastnosti kamenů Struktura a forma kamenů Mechanické vlastnosti kamenů Optické vlastnosti kamenů... 42

5 3.7.4 Barva a barevné efekty Ostatní vlastnosti kamenů Analýza lexikálního materiálu z hlediska slovnědruhového Substantiva Nesklonná substantiva Singularia tantum Adjektiva Verba Analýza lexikálního materiálu z hlediska slovotvorného a strukturního Jednoslovné výrazy Slova neodvozená Morfologický způsob tvoření slov Slovní spojení Atributivně-substantivní slovní spojení Slovní spojení se slovesy Analýza lexikálního materiálu z hlediska provenienčního Slova domácího původu Substantiva Adjektiva Verba Slova přejatá Slova přejatá z němčiny Slova přejatá z francouzštiny Slova přejatá z ostatních jazyků Slova přejatá z latiny a řečtiny Nezařazené přejímky ZÁVĚR РЕЗЮМЕ RUSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK KRÁTKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍČEK SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

6 ÚVOD Předmětem této bakalářské práce je všestranná lingvistická analýza jazykového materiálu z oblasti gemologie. Právě toto téma jsme si zvolili hned z několika důvodů. Tato tematická oblast není z jazykového hlediska příliš zmapována a my se o to chceme alespoň částečně pokusit. Téma považujeme za vhodné i z hlediska zaměření našeho oboru (ruština se zaměřením na oblast firemní praxe, služeb a cestovního ruchu), neboť obchodování s drahými kameny je neustále se rozvíjejícím odvětvím a export drahých kamenů z Ruska je stále aktuální, a proto považujeme znalost této slovní zásoby za užitečnou. V neposlední řadě nás k výběru tohoto tématu vedl i náš celoživotní zájem o drahé kameny. Jak už bylo naznačeno výše, neexistují žádné úzce specializované gemologické rusko-české slovníky, a proto jsme lexikální jednotky pro analýzu excerpovali z ruskojazyčné publikace Ювелирные камни (Корнилов, Солодова, 1986). Celkem se nám podařilo nasbírat okolo 600 slov a slovních spojení. Jejich správnou ortografickou podobu a význam jsme ověřovali v překladových a výkladových slovnících a užitečnou pomůckou se nám stal Геммологический словарь (Рид, 1982). 1 Vzhledem k tomu, že námi analyzovaná slova patří k ne příliš známému a používanému lexiku, často jsme se při jejich rozboru museli obracet k slovníkům internetovým. Z nich jsme nejčastěji využívali tyto gramota.ru, slovari.yandex.ru a dic.academic.ru. Práce je rozdělena na dvě části, na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se dělí na dvě kapitoly. V každé z jejích kapitol se snažíme alespoň částečně zmapovat ruské a české prostředí. V první kapitole se zabýváme definicí termínu gemologie, vymezením pojmu drahý kámen a uvádíme příklady třídění drahých kamenů. V kapitole druhé se věnujeme drahým kamenům v Ruské federaci a České republice. Jako zdroj informací pro teoretickou část naší práce nám posloužily ruské i české gemologické naučné publikace Základy gemologie (Zimák, 2009), Drahé kameny kolem nás (Bouška, Kouřimský, 1979) nebo Ювелирные камни (Корнилов, Солодова, 1986). Praktická část je rozdělena celkem na čtyři kapitoly, a to podle jednotlivých hledisek roztřídění. V první kapitole se zabýváme tříděním lexikálních jednotek z hlediska tematického. Druhá kapitola je věnována analýze z hlediska slovnědruhového. Při určování substantiv, která se řadí k singularia nebo pluralia tantum jsme částečně využili ruské vý- 1 Tuto příručku jsme získali až po excerpci slov z uvedené publikace Ювелирные камни, jinak by mohl Геммологический словарь posloužit jako ideální a snadný zdroj pro výpis potřebného jazykového materiálu. 6

7 kladové slovníky, častěji jsme však vycházeli ze skript Morfologie ruštiny I. (Žaža, 1996) a Лекции по морфологии русского языка (Doleželová, 2002). Při analýze slovotvorné, které je spolu s rozborem strukturním věnována třetí kapitola praktické části práce, jsme využívali především dvoudílný Словообразовательный словарь русского языка (А. Н. Тихонов, 1985). Kapitola čtvrtá se věnuje analýze z hlediska provenienčního. Kromě dvou základních etymologických slovníků, Этимологический словарь русского языка (Фасмер, 1986) a Краткий этимологический словарь русского языка (Шанский, 1971), jsme jako zdroj používali Словарь иностранных слов (1980) a internetové slovníky, ve kterých byly uvedeny informace o původu hledaných slov (výše zmíněné, etymology-dictionary.info). Na konci práce se kromě závěru nachází ruskojazyčné resumé, rusko-český slovníček analyzovaných lexikálních jednotek, krátký výkladový slovníček některých méně známých pojmů a seznam použitých zdrojů. Cílem této práce není postihnutí kompletní slovní zásoby, která se gemologie týká. Jedná se pouze o nástin, který by čtenáře seznámil se základními pojmy, se kterými se může při četbě gemologických publikací nejčastěji setkat. Tato práce si klade za cíl zmapovat danou slovní zásobu z lingvistického hlediska. 7

8 I. TEORETICKÁ ČÁST 8

9 1 Gemologie V první kapitole teoretické části naší bakalářské práce se zabýváme obecným úvodem do gemologie, v první podkapitole vymezujeme pojem gemologie a zmiňujeme se o jejích počátcích. Druhá podkapitola je věnována vymezení pojmu drahý kámen a srovnání použití základní gemologické terminologie v češtině a v ruštině. Třetí podkapitola pak pojednává o gemologickém systému, následuje ukázka třídění z ruského i českého prostředí. 1.1 Gemologie a její počátky Gemologie (z latinského gemma drahokam a řeckého logos nauka, věda) je vědní obor, který se zabývá drahými kameny. Jedná se o úzce specializovanou součást aplikované mineralogie, která zkoumá fyzikální a chemické vlastnosti drahých kamenů, jejich vznik a rozšíření v přírodě. Zabývá se také jejich určováním, technologiemi jejich opracování a rozlišováním přírodních kamenů od kamenů syntetického původu. 2 Samotný termín gemologie byl pak poprvé použit v roce Vznik gemologie a její vydělení z mineralogie bylo podmíněno prudkým rozvojem vědy a techniky. Díky tomu bylo možno zkoumat kameny důkladněji a za použití nových metod. V 90. letech 19. století také vzrostla popularita kamenů samotných. Byla objevena nová ložiska a zároveň se zdokonalovaly technologie výroby syntetických kamenů. Už v roce 1910 se v Anglii začaly objevovat první gemologicky zaměřené výukové programy. Důležitou roli v rozvoji rané gemologie sehrály první vědecké práce německé (Max Bauer, Paul Groth), anglické (Herbert Smith) a americké (George Kunz) gemologické školy, které relativně nově vzniklý vědní obor popisovaly. Kromě toho se také snažily o vytvoření gemologického systému, který by drahé kameny třídil. 3 Pokud mluvíme o ruském prostředí, je důležité zmínit jméno Aleksandr Jevgeněvič Fersman, který se považuje za otce sovětské gemologie a nejlepšího gemologa své doby, minimálně pak v Sovětském svazu. Je autorem mnoha publikací (Занимательная минералогия, Воспоминания о камне, Путешествия за камнем), které se drahými kameny zabývají. Nejsou to však jen práce čistě vědeckého charakteru, Fersman se snažil 2 ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 853 [cit ]. 3 КОРНИЛОВ, Никита Иванович и Юлия Петровна СОЛОДОВА. Ювелирные камни. Москва: Недра, 1986, s

10 psát i knihy populárně-naučné. Chtěl přiblížit gemologii širokému čtenářstvu, což se mu také povedlo. To, s jakou láskou o kamenech ve svých knihách vyprávěl, mu přineslo další přízvisko básník kamene. Je po něm pojmenováno Mineralogické muzeum v Moskvě, které v sobě skrývá největší sbírku drahých kamenů v Ruské federaci. Z českých vědců v tomto období, kdy byla gemologie ještě mladý vědní obor, svůj život drahým kamenům zasvětili dr. Karel Vrba, dr. Bohuslav Ježek nebo akademik František Slavík. Ti se zasloužili o vznik sbírek drahých kamenů v Národním muzeu či na vysokých školách, studovali kameny korunovačních klenotů a stáli za vznikem mnoha vědeckých prací, které se věnovaly drahým kamenům z naší vlasti Vymezení pojmu drahý kámen Drahý kámen se od obyčejného kamene liší hned několika vlastnostmi, díky kterým odjakživa přitahoval pozornost člověka. Jsou jimi barva, lesk, tvrdost, mechanická odolnost, chemická stálost a vzácnost výskytu v přírodě. Během historie vznikla řada pojmů, která tyto kameny označovala. Už od počátku mezi nimi existovala a stále existuje velká nejednotnost, a to jak v ruštině, tak v češtině. Máme tím na mysli používání těchto pojmů v neodborných publikacích nebo v médiích, odkud se dostaly do širšího povědomí. To také dosti znesnadňuje jejich překlad z jednoho jazyka do druhého. Slovo drahokam mělo označovat minerál, který měl oproti ostatním vynikat unikátními vlastnostmi barvou, leskem, průsvitností, tvrdostí, vzácností v přírodě, chemickou stálostí a mechanickou odolností. Jako polodrahokam se pak označoval minerál, který neměl jednu nebo více z výše uvedených vlastností. Příkladem polodrahokamu podle této definice by mohl být malachit (není průhledný) nebo fluorit (je příliš měkký). Původní rozdělení kamenů na drahokamy a polodrahokamy bylo dílem klenotníků. V tomto rozdělení hraje důležitou roli především vzhled kamenů, módnost a oblíbenost u zákazníků, do pozadí ustoupily jejich chemické a některé fyzikální vlastnosti. Brzy se tedy ukázalo, že je toto rozdělení značně nepřesné. Hranice mezi drahokamem a polodrahokamem byla v mnoha případech nejasná a během historického vývoje mineralogie se posouvala v určité době se upřednostňoval více vzhled kamene, jindy jeho vzácnost v přírodě. To, a rozšiřování okruhu materiálů, které se mezi kameny používané 4 BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s

11 ve šperkařství začaly zahrnovat, vedlo specialisty k zavedení jednotného termínu. Celá skupina se začala označovat jako drahé kameny. Do ní byly zařazeny všechny minerály, horniny nebo organické substance, z nichž se dá zhotovit broušený kámen pro šperkařské nebo sběratelské účely, nebo je lze použít ve šperku v přírodním stavu, dále k výrobě dekorativních předmětů, mozaik, uměleckých výrobků a podobně. 5 S termínem drahé kameny jsme se v českých publikacích setkávali nejčastěji. Aleksandr Fersman ve své publikaci Рассказы о самоцветах (1974) vyslovuje myšlenku, že ruské gemologii není vůbec potřeba termínu драгоценный камень. Podle něj je zcela dostačující slovo самоцвет. Podle Fersmana jsou ve svém významu totožné, oba označují kameny, které bychom u nás definovali jako drahokamy. 6 Sovětský gemolog Kijevlejnko ve své gemologické klasifikaci staví k těmto dvěma termínům synonymicky ještě termín ювелирный камень. 7 Pojmu polodrahokam by pak byl v sémantické rovině podoben pojem полудрагоценный камень. Existují ještě termíny поделочный камень, цветной камень a цветник 8, které jsou významově na podobné úrovni jako polodrahokam, do češtiny se však překládají jinak. 9 Jde o minerály i horniny, jsou většinou neprůsvitné, brousí se z nich čočkovce. Ve výsledku záleží především na gemologických zvyklostech daného státu, často se názory na používání názvosloví liší gemolog od gemologa. Navrhujeme následující překlad daných termínů, kterého se v naší práci držíme. самоцвет полудрагоценный камень поделочный камень цветной камень, цветник драгоценный камень, ювелирный камень drahokam polodrahokam užitkový kámen barevný kámen drahý kámen 5 Podle ĎUĎA, Rudolf a Luboš REJL. Svět drahých kamenů. Vyd. 1. Praha: Granit, 1996, s И камни говорят! [1974 Ферсман А.Е. - Рассказы о самоцветах]. IzNedr.ru: Из недр Земли - Библиотека о ювелирном деле, металлах, камнях и минералах [online] [cit ]. Dostupné z: < 7 КОРНИЛОВ, Никита Иванович и Юлия Петровна СОЛОДОВА. Ювелирные камни. Москва: Недра, 1986, s И камни говорят! [1974 Ферсман А.Е. - Рассказы о самоцветах]. IzNedr.ru: Из недр Земли - Библиотека о ювелирном деле, металлах, камнях и минералах [online] [cit ]. Dostupné z: < 9 SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s

12 Jak už bylo uvedeno výše, kromě nerostů a hornin se do skupiny drahých kamenů zařazují i kameny organického původu (камни органического происхождения). Ty jsou, jak už jejich samotný název napovídá, vytvořené živými organismy. Může se jednat o měkkýše (produkce perel), láčkovce (z jejich kosterních zbytků se tvoří korál) nebo jehličnaté stromy (jantar je jejich mineralizovaná pryskyřice). Podobně jsou pak organickými materiály i kly a rohy velkých obratlovců nebo gagát (minerál, je složením podobný hnědému uhlí, vznikl rozpadem dřeva). Přestože jsou tyto materiály mnohem měkčí a méně trvanlivé než kameny anorganického původu, ve šperkařství se využívají hojně. 10 Gemologie hraje důležitou roli jako odvětví mineralogie, které se zabývá určováním pravosti drahých kamenů. V dnešní době, kdy se neustále zdokonalují technologie výroby syntetických materiálů, je pro laické oko takřka nemožné od sebe imitaci a přírodní kámen rozeznat. Imitace drahých kamenů se používaly odjakživa. Nešlo však jen o zištné pohnutky, kdy si chtěli šperkaři a prodejci přivydělat na použití obyčejného skla a oklamání zákazníka, jak bychom si mohli myslet. Šperkaři často toužili po vytvoření co největšího a nejkrásnějšího možného šperku, kamenů takové velikosti, jaké by si představovali, se jim však nedostávalo. V takových situacích se proto přikláněli k jejich napodobeninám. K napodobování se používaly kameny levnější, sklo a později kameny syntetické. Při určování drahého kamene se už při pozorování vlastností, jakými jsou barva nebo lesk, nelze spoléhat pouze na vlastní oko. V dnešní době existuje řada přístrojů (mikroskopy, refraktometry, spektrometry), které v tom gemologům pomáhají. 11 Jedním z nejjednodušších způsobů, jakými je možné imitovat drahý kámen, je použítí nějaké jeho levnější a rozšířenější varianty s podobnými vlastnostmi. Příkladem může být zirkon, který se léta používá k napodobení diamantu. Po staletí se také k napodobení používá sklo. Nevýhodou je především jeho nízká tvrdost a odolnost. Tímto způsobem se však mohly šperky dostat i k chudším vrstvám. Výroba bižuterních šperků je dodnes oblíbená po celém světě právě díky své příznivé ceně, která se s cenou výrobků s přírodními drahými kameny nedá srovnávat HALLOVÁ, Cally. Drahé kameny. Vyd. 3., (V Euromedia Group 1.). V Praze: Knižní klub, 2005, s BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s HALLOVÁ, Cally. Drahé kameny. Vyd. 3., (V Euromedia Group 1.). V Praze: Knižní klub, 2005, str

13 Ve viktoriánském období se v Anglii, a ve zbytku Evropy později také, staly velmi oblíbenými dublety. Jde o kameny, které jsou vytvořeny slepením dvou různých kamenů, které mají vytvořit dojem jediného drahého kamene. 13 Zlom v napodobování nastal v roce 1892, kdy byl poprvé v historii vyroben syntetický drahý kámen. Vyrobil ho francouzský chemik Auguste Verneuil a šlo o syntetický rubín. 14 Nezůstalo to však jenom u něj, postupně se začaly vyrábět i jiné drahé kameny safír, spinel, křemen, smaragd a především diamant. Dnes jsou syntetické kameny obecně levnější než ty přírodní a na trhu přírodním drahým kamenům zdatně konkurují. Syntetické kameny lze rozdělit do dvou skupin. Do první patří uměle vytvořené kameny, které se svým chemickým složením shodují s variantou přírodního původu (např. diamant, korund, křemen). Do druhé skupiny se zahrnují syntetické kameny, které v přírodě svůj ekvivalent nemají (např. fianit, fabulit). 15 I přírodní kameny se do jisté míry uměle upravují. Pro zvýšení kvality imitace a hodnoty kamene dochází k různým úpravám jejich fyzikálních a chemických vlastností. Kameny lze za vhodných podmínek upravit tak, aby změnily svou barvu (teplem, radioaktivním ozářením nebo obarvením vhodnými chemikáliemi). Časté jsou také snahy o zahlazení nedostatků v kameni. K zamaskování trhlin a puklin se kameny běžně napouští olejem, který tyto defekty vyplní Gemologické třídění Ačkoliv se gemologie tradičně uznává jako součást mineralogie, je třeba mít na zřeteli, že se nezabývá pouze nerosty. Do gemologických systémů se řadí i horniny, tektity, kameny organického původu a syntetické drahé kameny. 17 Stejně tak je třeba rozlišovat systém mineralogický a gemologický. Ačkoliv se ve výčtu nerostů překrývají, v systému mineralogickém nemají své místo výše uvedené kameny, které se mezi nerosty neřadí. Rozmanitost materiálů, které mezi drahé kameny patří, pak značně znesnadňuje jejich klas- 13 HALLOVÁ, Cally. Drahé kameny. Vyd. 3., (V Euromedia Group 1.). V Praze: Knižní klub, 2005, str КОРНИЛОВ, Никита Иванович и Юлия Петровна СОЛОДОВА. Ювелирные камни. Москва: Недра, 1986, s ĎUĎA, Rudolf a Luboš REJL. Svět drahých kamenů. Vyd. 1. Praha: Granit, 1996, s HALLOVÁ, Cally. Drahé kameny. Vyd. 3., (V Euromedia Group 1.). V Praze: Knižní klub, 2005, s Геммология. О гемологии. Геммологический Центр МГУ, геммологическое образование [online] [cit ]. Dostupné z: < 13

14 ifikaci. Právě proto neexistuje jednotný gemologický systém, který by obšířně pojímal všechna klasifikační hlediska. Existuje řada kritérií, podle kterých lze drahé kameny třídit. Hlediska jsou různá vychází se jak z fyzikálních a chemických vlastností, mezi kterými je nejdůležitější tvrdost a stálost kamene, tak z hledisek dosti subjektivních, ke kterým se řadí vzácnost, aktuální módnost kamene nebo jeho historie. 18 V Rusku se nejčastěji používá následující gemologické třídění. Drahé kameny se rozdělují na tři hlavní skupiny a několik tříd a podtříd. Tato klasifikace byla vytvořena v roce 1896 německým gemologem M. Bauerem, Fersman ji ale přepracoval a rozšířil do následující podoby: I. skupina do první skupiny se zařazují drahokamy (самоцветы). Jsou průsvitné, bezbarvé nebo sytě zbarvené. Patří sem ale i skupina poloprůsvitných kamenů. o 1. třída diamant, rubín, safír, smaragd, alexandrit, ušlechtilý spinel, euklas, o 2. třída topaz, akvamarín, beryl, tmavě zbarvený ametyst, almandin, uvarovit, jadeit, drahý opál, zirkon, o 3. třída je rozdělena ještě na 4 podtřídy: granát, kordierit, kyanit, epidot, dioptas, tyrkys, variscit, zelený turmalín, křišťál, záhněda světle zbarvený ametyst, chalcedon, achát, karneol, heliotrop, chryzopras, prasem, sluneční kámen, měsíční kámen, labrador, nefelín, sodalit, obsidián, titanit, benitoit, andalusit, diopsid, skapolit, thomsonit, hematit, pyrit, kasiterit; II. skupina patří sem barevné (někdy nazývané užitkové) kameny (цветный камень, цветник, поделочный камень): o 1. třída nefrit, lazurit, sodalit, amazonit, labrador, rodonit, azurit, malachit, avanturin, kvarcit, křišťál, záhněda, achát (i jeho odrůdy), jaspis, vesuvian, růženín, o 2. třída lepidolit, serpentin, agalmatolit, mastek, selenit, obsidián, mramorový onyx, datolit, fluorit, galit, grafit, lazurit, smithsonit, coizit, o 3. třída sádrovec, porfyry; 18 ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 24 [cit ]. 14

15 III. skupina drahé kameny organického původu: o perly, korál, jantar, gagát. 19 Ani tento systém ale nakonec nebyl shledán úplně vhodným a postupem času jej bylo nutno přepracovat. 20 Jiří Zimák ve své publikaci Základy gemologie uvádí dělení drahých kamenů do pěti hlavních skupin, jehož základem jsou právě chemické a fyzikální vlastnosti: hlavní drahé kameny diamant, spinel, chryzoberyl, korund, opál, diaspor, minerály skupiny granátu, zirkon, topaz, zoisit, beryl a minerály skupiny turmalínu, vedlejší drahé kameny křemen, hematit, kassiterit, tyrkys, brazilianit, olivín, euklas, andalusit, epidot, cordierit, diopsid, čaroit, skapolit, jantar a perly, obecné drahé kameny fluorit, chalcedon, jaspis, achát, rodochrozit, aragonit, malachit, howlit, sádrovec, apatit, jadeit, aktinolit, rodonit, pyrofylit, minerály patřící mezi živce, sodalit, lazurit, tektity, horniny, korál, perleť a slonovina, raritní drahé kameny 21 sfalerit, pyrit, markazit, kuprit, rutil, anatas, tantalit, kalcit, dolomit, siderit, smithsonit, azurit, baryt, celestin, shceelit, amblygonit, adamin, eosforit, fenakit, sillimanit, kyanit, staurolit, datolit, titanit, dumortierit, klinohumit, axinit, kornerupin, vesuvian, pezzottait, sugilit, benitoit, eudialyt, enstatit, spodumen, perhnit, pektolit, chryzokol a danburit, syntetické drahé kameny. 22 Se stejným rozdělením jsme se setkali i v jiných českých gemologických publikacích, např. Svět drahých kamenů (Ďuďa, Rejl, 1996). Podobně byly drahé kameny seřazeny i v přehledu v publikaci Drahé kameny kolem nás (Bouška, Kouřimský, 1979). Jak je vidět, stejně jako základní gemologické názvosloví se i český systém od ruského liší. Jak už ale bylo řečeno, názor na tuto problematiku je mezi odborníky značně nejednotný a existuje řada způsobů, podle kterých lze drahé kameny třídit. Uvedené dva gemologické systémy slouží pouze na ukázku. 19 КОРНИЛОВ, Никита Иванович и Юлия Петровна СОЛОДОВА. Ювелирные камни. Москва: Недра, 1986, s K tomu vedla i skutečnost, že se celá kategorie drahých kamenů obohatila o nové členy. 21 Podle Zimáka se jako raritní drahé kameny označují ty, které se sice v přírodě vyskytují běžně, ale jako drahé kameny se využívají spíše výjimečně. 22 ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 24 [cit ]. 15

16 2 Drahé kameny v dějinách České republiky a Ruské federace Ve druhé kapitole teoretické části naší bakalářské práce se zabýváme drahými kameny v Ruské federaci a České republice. Zmiňujeme důležité události v historii těžby a opracování drahého kamene obou států a uvádíme nejvýznamnější naleziště drahých kamenů na jejich území. Bližší charakteristice byly podrobeny celkem čtyři kameny, které jsou pro Ruskou federaci (alexandrit, čaroit) nebo Českou republiku (vltavín, pyrop) nějakým způsobem unikátní. Nikde jinde ve světě se v takové míře nebo kvalitě nevyskytují, díky čemuž se s danou zemí neodmyslitelně spojují. Kameny hrály od počátků věků důležitou roli v životě člověka ve všech koutech světa, ačkoliv se jejich funkce během historie měnila. Pračlověk oceňoval především praktičnost pazourku nebo obsidiánu při výrobě zbraní a nástrojů (nožů, topůrek, škrabadel nebo šípových hrotů). S nálezem prvních drahých kamenů přibyla funkce estetická. Člověk nemohl odolat především syté barvě a lesku, vlastnostem, kterých si v dané době na drahých kamenech cenil nejvíce. Postupem času začal oceňovat i jejich tvrdost či odolnost, původně to však byly výhody druhotné. Dnes víme o dochovaných jantarových náhrdelnících z doby bronzové, podle nichž je patrné, jak daleko společná historie drahých kamenů a člověka sahá Drahé kameny v Ruské federaci Na jižním Urale a Severním Kavkaze byly nalezeny výrobky z jaspisu, křemene, obsidiánu a křišťálu, které se datují do období mezolitu. 24 Velkou popularitu kameny získaly v 15. století. Car Ivan III. podporoval obchod s drahými kameny, Ivan IV. se zasloužil o naplnění pokladnic vzácnými kusy a novými šperky. Zájem o ně však nepolevil ani s příchodem prvních Romanovců. Carský dvůr zval do Ruska zahraniční šperkaře a brusiče. Systematická těžba drahých kamenů na území Ruska začala v 17. století. Do té doby se ve velké míře kámen dovážel ze zahraničí. Svá nerostná bohatství světu vydala Sibiř a Ural. To bylo pro Rusko velmi důležité. Kameny už se nemusely pouze dovážet, mohlo se začít s vývozem. 23 BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s КОРНИЛОВ, Никита Иванович и Юлия Петровна СОЛОДОВА. Ювелирные камни. Москва: Недра, 1986, s

17 Za vlády Petra I. byla objevena nová ložiska odrůd křemene a ke konci jeho vlády byl Ural už svými kameny proslulý po celém světě. Petr I. se také považuje za zakladatele Diamantového fondu. Ten existuje dodnes pod názvem Diamantový fond Ruské federace. Jedná se o sbírku drahých kamenů, vzácných kovů a vysoce ceněných šperků, které Rusko během své historie získalo. Některé kameny pocházejí přímo z území Ruska, jiné byly přivezeny ze zahraničí. To samé platí i pro šperky a kovy. Mezi nejznámějšími exponáty, které do Diamantového fondu patří, jsou carské koruny, diamant Orlov zasazený do imperátorského žezla nebo diamant Šáh. Kateřina II. se zasloužila o rozvoj těžby a zpracování drahých kamenů na Urale. Za její vlády se postavilo několik významných brusičských fabrik. Je třeba zmínit, že každý z panovníků od dob Ivana III. měl nějakou snahu těžbu a opracování drahých kamenů podporovat. Je to pochopitelné nešlo jen o peněžní hodnotu vytěženého materiálu, ale také o jakousi prestiž země, kterou s sebou drahé kameny přinášely. Ural je nejbohatším nalezištěm drahých kamenů na území Ruské federace. Důležité jsou lokality Murzinka, Alabaška, Jušková a Miass. Paleta drahých kamenů, které lze na Urale nalézt, je vskutku široká a pestrá. Je třeba však myslet na to, že ne všechny kameny, které se zde nacházejí ve velkém množství, se dají považovat za kvalitní. Na Urale je možno najít beryl, ametyst, topaz, akvamarín, turmalín, smaragd (řeka Toková severně od Jetakěrinburgu), chryzolit, alexandrit, malachit, jaspis, rodonit, serpentin, selenit, jaspis, euklas, epidot, rubín, safír, heliodor, morganit, zirkon, uvarovit, v podstatě všechny odrůdy křemene (ametyst, citrín, křišťál, záhněda, růženín), epidot, chalcedon a jeho odrůdy (jaspis, acháty toto je však právě ten případ, kdy kvantita převažuje nad kvalitou), avanturin a malachit. Malachit byl s Uralem těsně spjat už od konce 18. století, kdy se zde začal těžit. Vyskytoval se zde v mnohatunových monolitech. Významnou lokalitou je okolí města Nižnij Tagil, Gumeševsk a Bogolovsk. Na Urale lze také nalézt rodonit vysoké kvality, který nese místní název orlec (орлец). Těží se zde už od 18. století. Byly zde nalezeny monolity rodonitu, které svou hmotností dosahovaly hmotnosti až 40 tun, a to především z ložiska Malé Sedelnikovo. 25 V Jekatěrinburgu, kam se většina vytěžených kamenů z oblasti Uralu dovážela, docházelo k jejich opracování. Bylo zde soustředěno brusičství. V uralských brusičských závodech vzniklo mnoho překrásných dekorativních, šperkových, ale i užitkových předmě- 25 ĎUĎA, Rudolf a Luboš REJL. Svět drahých kamenů. Vyd. 1. Praha: Granit, 1996, s

18 tů číše, umyvadla, krabičky, rukojetě, brože nebo náhrdelníky. V roce 1738 byl založen Jekatěrinburský brusičský závod, jehož hlavním účelem bylo opracování kamenů s vysokou tvrdostí. Z těch se tam opět vyráběly dekorativní předměty pro carský dvůr nebo pravoslavné chrámy. Kromě toho se část výrobků také vyvážela nebo darovala velvyslancům či panovníkům za hranice. Republika Sacha je proslulá svými kimberlitovými 26 komíny, které v sobě skrývají překrásné diamanty. Lze je najít také v okolí řeky Viljuji. V Rusku byl však první diamant nalezen v roce 1829 na středním Urale. Našel ho chlapec jménem Pavel Popov, když rýžoval zlato na řece Poluděnce v dnešní Sverdlovské oblasti. Brzy nato byly nalezeny i další krystaly a celé rozsypy tohoto nejvzácnějšího drahého kamene. První sibiřský diamant byl nalezen až v roce 1948 a v této lokalitě se těží diamanty dodnes. Kromě žádaných diamantů se zde vyskytují i euklas, chromdiopsid, jantar, nefrit, zirkon, ametyst, olivín, achát, topaz, avanturin a odrůdy granátu. Altaj se proslavil především svými jaspisy, které se v těchto horách objevují v mnoha odrůdách a barevných odstínech. Kromě toho se zde nacházejí naleziště akvamarínu, růženínu nebo křišťálu. Poloostrov Kola je významným nalezištěm amazonitu. Pochází odsud také nejkrásnější staurolity nebo apatity drahokamové kvality. Dají se tu nalézt i safíry nebo ametysty. Zabajkalí je lokalitou, která se může pyšnit krásnými fluority nebo topazy. Těží se zde také chalcedon a jeho odrůdy, smaragd, granát, záhněda, apatit drahokamové kvality, lazurit drahokamové kvality, akvamarín, heliodor nebo turmalín. I Rusko se může pochlubit vlastním tektitem, i když byly, na rozdíl od našeho vltavínu, nalezeny pouze tři urengoity. Tyto kameny mají světlou až lahvově zelenou barvu a vyskytují se v okolí města Novyj Urengoj, které leží v Jamalskoněneckém autonomním okruhu. Od místa jejich nálezu je také odvozen jejich název Alexandrit Alexandrit je nejvzácnější odrůdou chryzoberylu, který se už sám o sobě může kvalitou i cenou vyrovnat smaragdu, safíru nebo rubínu. Byl pojmenován na počest ruského 26 Kimberlit hornina, ve které se nejčastěji vyskytují diamanty. 27 ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 853 [cit ]. 18

19 cara Alexandra II. Kámen byl nalezen pár dní před vladařovými narozeninami a to, aby byl jediný ruský drahokam pojmenován po něm, mu bylo dáno symbolickým darem. Kámen byl objeven v roce 1834 v povodí říčky Tokovaja na Urale ve smaragdových dolech. Tam byl také nalezen nejkrásnější a největší alexandrit v podobě drúzy, složené z 22 krystalů, která vážila 5 kilogramů. 28 Po dlouhou dobu se myslelo, že se jedná o jediné naleziště alexandritů na světě. Dnes jsou už však známá ložiska i v jiných částech světa (Brazílie, Srí Lanka, Madagaskar, JAR, Austrálie), i když se tam alexandrit nevyskytuje v takové míře jako v Rusku, s nímž zůstal neoddělitelně spjat. Tento drahý kámen vyniká svým barevným efektem, který byl po něm i pojmenován. Takzvaný alexandritový efekt spočívá ve výrazné změně barevnosti kamene, která závisí na aktuálním složení světla. Při denním světle je alexandrit tmavě zelený, při umělém osvětlení se však barví do červena. 29 Mineralogové dlouho nedokázali vysvětlit, čím je tato unikátnost způsobena. Kvůli tomu byl alexandrit mezi obyčejnými lidmi opředen řadou legend a tajemství. Říkali, že je ve dne smaragdem a v noci se mění na ametyst. Dnes, když už je mineralogům původ alexandritového efektu znám (je způsoben přítomností železa a chrómu v chemické struktuře kamene), je možné vyrábět syntetické korundy s alexandritovým efektem, které se jako imitace pravých alexandritů hojně používají Čaroit Čaroit je neprůhledný, jasně fialový kámen s neobvyklou vláknitou nebo zrnitou strukturou stříbřité barvy. Patří k jedněm z nejpozději objevených drahých kamenů. Kámen sice byl nalezen už koncem 40. let 20. století, ale byl považován za odrůdu minerálu s názvem serpentin. Jeho ložiska však byla objevena až v polovině 70. let skupinou sovětských geologů. 31 Už krátce nato se stal velmi populárním a oblíbeným je až dodnes. Můžeme předpokládat, že kromě jeho oblíbenosti nadále poroste i jeho cena. Murunský masiv na rozhraní Irkutské oblasti, Čitinské oblasti a Jakutské republiky, který zabírá plochu asi 28 BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s ĎUĎA, Rudolf a Luboš REJL. Svět drahých kamenů. Vyd. 1. Praha: Granit, 1996, s SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s КОРНИЛОВ, Никита Иванович и Юлия Петровна СОЛОДОВА. Ювелирные камни. Москва: Недра, 1986, s

20 10 km 2, je totiž jediným místem na světě, kde se dá tento drahý kámen těžit v drahokamové kvalitě. 32 Kámen byl pojmenován podle řeky Čary (přítok Leny) na Sibiři, v jejíž oblasti se nachází jeho naleziště. Čaroit je kámen poměrně měkký. K výrobě šperků se sice používá, avšak kvůli relativně nízké tvrdosti je náchylný k opotřebení. Častěji se z něj proto vyrábějí dekorativní předměty větších rozměrů (vázy, krabičky), čímž také lépe vynikne jeho struktura a hedvábný lesk. 2.2 Drahé kameny v České republice Jedny z nejstarších a nejkrásnějších výrobků z drahých kamenů nalezených na našem území pocházejí z období Velké Moravy. Jde o různé ozdoby opasků nebo jednoduché šperky, pro jejichž výrobu byly použity především kameny měkčí (karneol, jantar), protože pouze ty byl člověk v té době schopen opracovávat. Nejstarší písemná zmínka o použití drahého kamene v českých zemích pochází z Kosmovy kroniky z roku 1129, ve které se mluví o použití křišťálu k výzdobě hrobu sv. Vojtěcha v katedrále na Pražském hradě. Pokud bychom měli zmínit české panovníky, kteří se pravděpodobně největším podílem zasloužili o vývoj českého kamenářství, byli by to Karel IV. a Rudolf II. Karel IV. aktivně podporoval kamenářství a šperkařství v českých zemích. Z doby jeho vlády se dochovaly dokumenty potvrzující aktivní vývoj brusičství kamenů, mimo jiné pomocí přizvání zahraničních kameníků. V rámci toho, že císař podporoval stavitelství, došlo k využívání drahých kamenů k ozdobě mnoha staveb (svatováclavská kaple v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, klenotnice nebo kaple na Karlštejně). Na panovníkův popud byla pro příležitost jeho korunovace českým králem vyrobena Svatováclavská koruna, jedna z nejstarších ukázek užití drahých kamenů v naší zemi. Je zdobena téměř stovkou drahých kamenů, mezi nimi jsou rubín, safír, smaragd, spinel a perly. Nejen díky obrovským drahým kamenům, které jsou do ní zasazeny, je právem považována za klenot středověkého šperkařství. Velký zájem o drahé kameny přišel za vlády Rudolfa II. Pod jeho vlivem se rozvíjela nejen těžba a opracování drahého kamene, ale i soustřeďování vzácných kusů a výrobků do rozsáhlých sbírek, neboť mu kolekce starých drahokamových výrobků nestačily 32 ĎUĎA, Rudolf a Luboš REJL. Svět drahých kamenů. Vyd. 1. Praha: Granit, 1996, s

21 a požadoval sestavování nových. Po vzoru Karla IV. k nám zval šperkaře ze zahraničí, aby svými schopnostmi a zkušenostmi obohatili české šperkařské umění. Rudolf II., o kterém je všeobecně známo, že měl pozitivní vztah k alchymii a okultním vědám, našel v drahých kamenech zalíbení nejen kvůli jejich estetické funkci, ale právě kvůli nadpřirozeným schopnostem, které jim byly přisuzovány. Pro všechny tyto důvody, které ho k drahému kameni přitahovaly, organizoval výpravy za účelem objevení nových nalezišť drahých kamenů na našem území. 33 Oblast Podkrkonoší a Jizerských hor je pravděpodobně tou nejzajímavější a nejbohatší, co se těžby drahých kamenů týče. O jejich nálezech v těchto lokalitách se zmiňují již historické spisy z období vlády Karla IV., můžeme však přirozeně předpokládat, že tamním obyvatelům byl drahý kámen známý mnohem déle. Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan to nebyl pouze král, kdo se o kameny z Podkrkonoší zajímal. O naše acháty či jaspisy projevili zájem i zahraniční šperkaři, a to především z Itálie. 34 Významnou lokalitou pro českou gemologii je Jizerská louka v Jizerských horách. Náplavy řeky Jizery bývaly největším nalezištěm safírů v našich zemích. O jejich nálezech se zmiňují už kroniky z 16. století. 35 Kromě safírů se zde výjimečně objevily i jiné odrůdy korundu jako rubín nebo leukosafír (bezbarvý safír). Dnes je zdroj safírů téměř vyčerpán, je možné najít pouze jeho drobné a téměř bezcenné úlomky. Kromě korundu tu bylo možné nalézt i spinel. Podkrkonoší je místem, kde se v hojné míře vyskytuje chalcedon a jeho odrůdy (acháty, karneol). Je stále možné je nalézt v okolí Nové Paky, Doubravice, Lomnice nad Popelkou, Levína, Železnice (acháty červené a oranžové barvy), Frýdštejna (světlé acháty v pastelových barvách) a Kozákova. Četná jsou také naleziště odrůd křemene (křišťál, ametyst, záhněda, růženín). Vyskytují se v Lomnici nad Popelkou, Doubravici nebo Kozákově. Kopec Kozákov, který je nejvyšší horou Českého ráje, byl odedávna vyhledáván pro své drahokamové bohatství. Jeho drahými kameny jsou zdobeny mnohé církevní památky z pozdního středověku. Kromě výše zmíněných odrůd chalcedonu, achátu a karneolu, proslul Kozákov neprůhlednou odrůdou toho minerálu, jaspisem, který se zde vyskytuje v mnoha barevných variantách. Známé jsou i kozákovské olivíny. Ty se nejen zde, ale 33 BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s Tamtéž, s Tamtéž, s

22 i v okolí Semil nebo Železného Brodu, vyskytovaly v nádherné drahokamové kvalitě, pro kterou byly vysoce ceněny. Významná je pro tuto oblast také těžba a zpracování pyropů. V Podkrkonoší bylo v minulosti nalezeno i pár diamantů, konkrétně v okolí vesnice Vestřev. 36 České středohoří je známo především svými pyropy. Třeběnicko v Českém středohoří je jedno z mála míst, kde se dají nalézt diamanty, které se však samozřejmě svou kvalitou ani velikostí nemohou vyrovnat kamenům z diamantových velmocí (JAR, Indie, Rusko). 37 Pro oblast Dolních Borů v okresu Žďár nad Sázavou jsou typické především nálezy odrůd křemene. Často se setkáme se záhnědou nebo ametystem, nejdůležitějším je však rozhodně výskyt růženínu drahokamové kvality. Také se tu dá nalézt turmalín nebo akvamarín. Tento výčet drahých kamenů je typický ještě pro okolí Písku v Jihočeském kraji. Zcela gemologicky unikátní je pak oblast jižních Čech, která je známá svými vltavíny Vltavín V České republice se vltavíny vyskytují především v okolí povodí řeky Vltavy v jižních Čechách, odkud je také, jako od místa jejich prvního nálezu, odvozen jejich název. Někdy nesou pojmenování moldavity, které je slovu vltavín synonymické (z německého slova die Moldau Vltava). 38 Úlomky vltavínů byly nalezeny při výzkumech starých sídlišť v okolí Oslavan a Mohelna. 39 První oficiální zpráva o nálezu vltavínu se ale datuje do roku Pochází od profesora Karlovy univerzity Josefa Mayera, který svůj nález z okolí Týna nad Vltavou označil nesprávně jako odrůdu chryzolitu. Záhy nato byla tato domněnka vyvrácena, když bylo zjištěno, že se chemické složení nalezeného kamene a chryzolitu neshoduje. 40 Složením se vltavín řadí mezi křemičitanová skla, která se však i od skel umělých nebo sopečných svou chemickou strukturou liší. Vltavín má zelenou nebo zelenavě hnědou barvu. 36 ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, str. 72 [cit ]. 37 Tamtéž. 38 Varianty slova moldavit se pak vyskytují ve většině cizích jazyků. Např. rus. молдавит, angl. moldavite, něm. der Moldavit. 39 SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s

23 Po objevu vltavínu v České republice byla dokázána existence podobných sklovitých hmot, které však v mnoha případech nedosahují drahokamové kvality, i v jiných oblastech světa v Austrálii, v jihovýchodní Asii, v západní Africe, Severní Americe a v tehdejším Sovětském svazu. Všechny tyto kameny se pak řadí do skupiny tzv. tektitů. Tektit je přírodní sklo, jehož vznik je podmíněn dopadem kosmického tělesa na zemský povrch. 41 Tektity jsou nerovnoměrně rozšířeny po celé planetě a liší se jak barvou a tvarem, tak svým stářím. Jejich původ však není dodnes zcela jasný a názory expertů na něj se liší. Existuje několik teorií, jakým způsobem mohly vltavíny, a obecně všechny tektity, vzniknout. Uvažovalo se, že jsou mimozemského původu a jde o sklovité meteority, které dopadly na povrch Země, produkty vulkanismu na Měsíci nebo okolních planetách, nebo výsledky střetu Měsíce nebo okolní planety s jiným vesmírným tělesem. Další z teorií říká, že vznikly erupcí sopek. 42 Nejpravděpodobnější však je, že vznikly dopadem vesmírného tělesa na zemský povrch, při němž došlo k přetavení hornin, které pak byly prudkým nárazem vyvrženy do vzduchu a rozmetány do okolí dopadu. Předpokládá se, že české vltavíny vznikly dopadem meteoritu (kráter Ries) do oblasti Stuttgartu na jihozápadě Německa. 43 Vltavíny z jižních Čech a jihozápadní Moravy jsou světovou raritou. V naší republice je nejčastěji možné je nalézt na rozoraných polích. Nepocházejí však přímo z obdělávané půdy, ale z vrstvy pod ní, která se zemědělskou činností narušuje a vltavíny se tak dostávají na povrch. Oblast jižních Čech (pás od Vodňan a Netolic k Českým Budějovicím, okolí Kaplice nebo Trhových Svinů) je jejich největším nalezištěm, avšak vyskytují se i na jihozápadní a jižní Moravě (okolí Třebíče a Znojma). V malé míře se vyskytují ještě v Německu v okolí Drážďan a v severním Rakousku. Hmotnost u nás nalezených vltavínů dosahuje průměrně 10 g. 44 Vltavín je v dnešní době ve šperkařství velmi populární. Ne vždy v minulosti tomu tak však bylo. Poté, co se začaly zpracovávat a používat pro dekorativní účely, se na trh z druhé strany dostávaly levné imitace v podobě obyčejného broušeného lahvového skla. Kvůli těmto podvodům zájem o vltavíny opadl. Do módy se vrátily až v 60. a 70. letech 41 SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, str. 852 [cit ]. 43 BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s Tamtéž, s

24 minulého století. 45 Kámen se často ani nijak neopracovává, aby byl zachován jeho původní tvar a struktura. Vltavíny se nalézají v podobě malých valounků, které mají nejčastěji kapkovitý tvar. Jejich povrch není přirozeně hladký, ale hrubý a zvrásněný. Surové vltavíny se většinou používají pro výrobu netradičních autorských šperků. Vltavíny se opracovávají, pokud se kámen zasazuje do tradičních šperkařských výrobků, které vyžadují fasetové broušení Pyrop Pyrop patří mezi granáty, početnou skupinu křemičitanů, které mají podobné vlastnosti. Kromě něj se do této skupiny zahrnují kameny jako almandin, démantoid nebo grosulár. Pyrop je však z granátové řady považován za nejkrásnější pro svou výjimečnou barvu holubí krve a díky tomu i nejoblíbenější. Oblast severních Čech je místem, kde se pyrop vyskytuje v unikátní drahokamové kvalitě, a proto si kameny zde těžené vysloužily označení český granát. V České republice existují dvě významné lokality, kde se české granáty nacházejí. Jak už bylo zmíněno výše, jsou to severní Čechy, konkrétně pak České středohoří a oblast Podkrkonoší. V Českém středohoří se granáty nacházejí v tzv. pyroponosných štěrcích v okolí Třeběnic, Podsedic, Chrášťan a Třebívlic. 46 V Podkrkonoší je to především lokalita Vestřev, v menším množství se pak nacházejí v okolí Nové Paky. Městem s nejdelší brusičskou tradicí českých granátů je bezesporu Turnov v Libereckém kraji. První zmínka o turnovském kamenářství pochází už z roku Kameny se zde opracovávají a ve specializovaných prodejnách prodávají dodnes. V oblasti Podkrkonoší byl český granát vyhledáván pro svou krásu již ve středověku. Zvláštní pozornost mu pak věnoval Karel IV. 48 Za vlády Rudolfa II. byl český granát velmi oblíbený nejen pro své využití ve šperkařství, ale i v alchymii, kde byl považován za velmi mocný léčivý kámen. Největší rozkvět těžby a opracování českých granátů však přišel v 80. letech 19. století. Nenadálý zájem o naše pyropy byl pravděpodobně způsoben 45 SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s ZIMÁK, Jiří. Základy gemologie [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 204 [cit ]. 47 BOUŠKA, Vladimír a Jiří KOUŘIMSKÝ. Drahé kameny kolem nás. Vyd. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, s Tamtéž, s

25 vývozem granátových šperků do Polska a do Ruska. Především jeho popularita na carském dvoře způsobila, že se dostal do módy téměř v celé Evropě. Na přelomu 19. a 20. století došlo ke krizi, kdy zájem o český granát začal prudce klesat. Bylo to způsobeno nekvalitním opracováním samotných kamenů, kovů, do kterých byl granát zasazován, dovozem rubínů z Jižní Afriky a výrobou syntetického rubínu. 49 V dnešní době je však český granát opět populární. I když se za léta těžby zásoby v našich ložiscích značně ztenčily, je stále co opracovávat a prodávat. Těží se v dobrém stavu, nalézaná zrna jsou nepopraskaná a velká. Českým granátům mohou konkurovat pouze pyropy vytěžené v Jižní Africe SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s SOBOLEVSKIJ, Vitalij Ippolitovič a Vladimír BOUŠKA. Klenoty přírody: drahé kovy, kameny a šperky. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1990, s

26 II. PRAKTICKÁ ČÁST 26

27 V praktické části naší bakalářské práce se zabýváme analýzou excerpovaného lexikálního materiálu ze čtyř hledisek tematického, slovnědruhového, slovotvorného a strukturního, provenienčního. Pracovali jsme s 600 slovy a slovními spojeními. Pro analýzu slovnědruhovou a provenienční používáme výrazy pouze jednoslovné, pro zbylá dvě hlediska používáme kromě jednoslovných výrazů i ty víceslovné. V každé kapitole je uveden výčet slov podle daného rozdělení. Výčet je v prvních dvou kapitolách doplněn o příklady použití slov a slovních spojení, které jsme čerpali z ruských internetových stránek. V závěru každé kapitoly je umístěna tabulka s přehledem četnosti slov v určité kategorii a procentuálním zastoupením slov. 3 Analýza lexikálního materiálu z hlediska tematického V této kapitole praktické části naší bakalářské práce jsme se zaměřili na rozdělení excerpovaného lexikálního materiálu z tematického hlediska. Nashromážděná slova jsme rozdělili na 7 hlavních skupin, tři z nich jsou ještě rozděleny podrobněji. Je však třeba zdůraznit, že uvedené rozdělení jazykového materiálu není úplně striktní. Některé výrazy mohou spadat hned ho několika skupin. Příkladem může být slovo включение (čes. inkluze, přítomnost cizí látky v struktuře látky jiné, např. bublinky plyny v krystalu drahého kamene), které jsme zařadili do podkapitoly Oceňování a určování kamenů, protože tato vlastnost má vliv na cenu daného kamene, zároveň by však mohlo být zahrnuto do kategorie Struktura a forma kamenů. Prolínání slov mezi skupinami je patrné také u kategorií Optické vlastnosti a Barva a barevné efekty. Při rozdělování těchto slov jsme se přidržovali Zimákovy publikace Základy gemologie (2009). Velkou část nasbíraného materiálu tvořila pojmenování kamenů. Kromě pojmenování drahých kamenů samotných jsme do sesbíraného materiálu zařadili i pojmenování jiných kamenů, např. minerálů, které nejsou drahé, avšak čtenář se s nimi v gemologických publikacích může setkat (např. тальк, mastek minerál, který je členem Mohsovy stupnice tvrdosti), nebo hornin, ve kterých se drahé kameny přirozeně vyskytují. Z tohoto důvodu a z důvodu problematického gemologického třídění, o kterém jsme se zmiňovali v teoretické části naší práce, jsme se rozhodli roztřídit pojmenování drahých kamenů následovně: minerály, horniny, tektity a kameny organického původu. Imitace drahých kamenů tvoří samostatný oddíl. Slova označená hvězdičkou se nacházejí v krátkém výkladovém slovníčku na konci této práce. 27

28 3.1 Obecné pojmy (36 slov a slovních spojení) Kromě samotných obecných gemologických termínů jsme do této skupiny zařadili i pojmenování vědních oborů, které s kameny nějakým způsobem souvisí. Víc než polovina z uvedeného výčtu výrazů pak označuje více či méně konkrétní pojmenování skupin, do kterých se kameny mohou třídit. геммолог геммология геология декоративный камень драгоценный к. к. органического происхождения поделочный к. полудрагоценный к. цветной к. ювелирный к. карбонат классификация геммологическая к. минералогическая к. (к. минералов) метеорит минерал коллекционный м. минералогия неорганический облик о. камня органический о-ое соединение разновидность самоцвет свойство с. минерала силикат состав химический с. тектит формула фосфат цветник элемент Příklady použití slov a slovních spojení: В отличие от искусственного, натуральный декоративный камень сохраняет частичку истории нашей планеты. ( Компания Русские минералы профессионально занимается добычей, обработкой, и продажей коллекционных минералов. ( Примеси макро- и микроэлементов, тяжелых металлов, неметаллических соединений кардинально меняют облик камня. ( 28