VYUŢITÍ DRAHÝCH KAMENŮ V SOUČASNÉM ŠPERKAŘSTVÍ

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA HORNICKO-GEOLOGICKÁ FAKULTA Institut geologického inţenýrství VYUŢITÍ DRAHÝCH KAMENŮ V SOUČASNÉM ŠPERKAŘSTVÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Vedoucí bakalářské práce: Tereza Heliová Ing. Miloš Duraj, Ph.D. Ostrava 2017

2

3 Prohlášení - Celou bakalářskou práci, včetně příloh, jsem vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu. Byla jsem seznámena s tím, že na moji bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.121/2000 Sb. - autorský zákon, zejména 35 využití díla v rámci občanských a náboženských obřadů, v rámci školních představení a využití díla školního a 60 školní dílo. - Beru na vědomí, že Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava (dále jen VŠB - TUO) má právo nevýdělečně, ke své vnitřní potřebě, bakalářskou práci užít ( 35 odst. 3). - Souhlasím s tím, že jeden výtisk bude uložen u vedoucího bakalářské práce. Souhlasím s tím, že údaje o bakalářské práci, obsažené v Záznamu o závěrečné práci, umístěném v příloze mé bakalářské práce, budou zveřejněny v informačním systému VŠB-TUO. - Souhlasím s tím, že bakalářská práce je licencována pod Creative Commons Attribution-Non Commercial-Share A like 3.0 Unported licencí. Pro zobrazení kopie této licence je možno navštívit - Bylo sjednáno, že s VŠB-TUO, v případě zájmu o komerční využití z její strany, uzavřu licenční smlouvu s oprávněním užít dílo v rozsahu 12 odst. 4 autorského zákona. - Bylo sjednáno, že užít své dílo bakalářskou práci nebo poskytnout licenci k jejímu komerčnímu využití mohu jen se souhlasem VŠB-TUO, která je oprávněna v takovém případě ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly VŠB-TUO na vytvoření díla vynaloženy (až do jejich skutečné výše). V Ostravě dne: Tereza Heliová

4 Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala všem, kteří se podíleli na tvorbě této práce především panu Ing. Milošovi Durajovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, cenné rady a především za vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat celé mé rodině za umoţnění studia a podporu během něj.

5 Anotace Tato bakalářská práce by měla čtenáře seznámit s vlastnostmi drahých kamenů, jejich napodobováním a vyuţití ve šperkařství. Práce je rozdělená do čtyř částí. První část se věnuje základům gemologie, vlastnostem drahých kamenů, jejich imitováním a obchodem s nimi. Druhá část je zaměřená na vyuţití drahých kamenů v historii. V další části se zaměřuji na zpracování drahých kamenů ve šperkařství a jejich vyuţití v průmyslu. Čtvrtá, poslední část mé práce, je exkurzi pro studenty Vysoké školy Báňské Technické univerzity v Ostravě. Exkurze je zaměřená na poznání míst, kde se u nás těţily české granáty a acháty, a na práci zlatníků. Klíčová slova: Drahý kámen, syntetický drahý kámen, brus, výbrus, naleziště Summary This bachelor thesis shall introdukce revreders with abbilities of preciuous stones, a thein replacing and useing in jellewery. My bachelor workis diverse in fourparts. In firs part i am writing about geomology, abillities of precious stone and theri coppying. Second part isfocused on using precious stone in history. In the next parts I focus on the processing of precious stones in jewelery and their use in industry. The last part of my work foc used on a trip for students of Báňská University - Technical University in Ostrava to the places where our Czech grenades, agates and work gold smith sweremined in our country. Keywords: Precious stone, synthetic gemstone, grindstone, cutting, location

6 OBSAH 1 ÚVOD ZÁKLADNÍ POJMY Z GEMOLOGIE Co je to gemologie? Definice drahéhokamene Klasifikace drahých kamenů Naleziště drahých kamenů Těţba drahých kamenů Těţba ve starověku Hornické dolování Rýţování Přehled drahých kamenů podle světové těţby Vlastnosti drahých kamenů Vlastnosti pozorovatelné makroskopicky Vlastnosti určované pomocí jednoduchých nástrojů či přístrojů Oceňování drahých kamenů Obchod s drahými kameny Napodobování drahých kamenů ZPŮSOBY VYUŢITÍ DRAHÝCH KAMENŮ V MINULOSTI Historie drahých kamenů Drahé kameny a šperky Korunovační klenoty Drahé kameny a znamení zvěrokruhu Drahé kameny a léčitelství SOUČASNÉ FORMY ZPRACOVÁNÍ A VYUŢITÍ DRAHÝCH KAMENŮ... 16

7 4.1 Zpracování drahých kamenů Broušení drahých kamenů Tvary drahých kamenů Zasazení drahých kamenů Lepení a tmelení drahých kamenů Vyuţití drahých kamenů Nejčastěji vyuţívané drahé kameny v průmyslu ITINERÁŘ POZNÁVÁCÍ EXKURZE Harmonogram exkurze ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH... 43

8 1 ÚVOD Drahé kameny lidi fascinují od pradávna. Není to jen jejich vzhledem, ale také nedostupností a vysokou cenou. V dávných dobách nebyl znám původ drahých kamenů, a proto lidé věřili, ţe jsou darem od boha a přisuzovali jim nadpřirozené schopnosti. Kameny byly vţdy spojovány s mnoha pověrami. Lidé je nosili u sebe jako talismany nebo amulety a věřili, ţe jim dodávají sílu, zdraví a spokojenost. Pro svou krásu byly a dodnes jsou drahé kameny pouţívané pro zdobení a výrobu šperků. Tato bakalářská práce seznamuje čtenáře se základními pojmy z geomologie, s fyzikálními a chemickými vlastnostmi drahých kamenů. Dále se zabývá nalezišti, těţbou a obchodem s drahými kameny. Důleţitou součástí obchodů s drahými kameny jsou jejich imitace. V druhé kapitole se seznámíme s historií a vyuţitím kamenů. Ze začátku nebyly drahé kameny vyuţívané ke zdobení, ale měly jiné vyuţití. Lidé věřili, ţe mají magickou sílu a přisuzovali jim nejrůznější nadpřirozené schopnosti. Kameny byly vyuţívané k léčení a často byly spojovány s astronomií. V dnešní době jsou drahé kameny hojně vyuţívané v průmyslu a jen nepatrná část ve šperkařství. Třetí část bakalářské práce se věnuje způsoby zpracování a vyuţití drahých kamenů. U zpracování je nejdůleţitější brus, výbrus a zasazení drahého kamene do šperků. Více jak 75% kamenů je vyuţívané ve vědě a technice. Při samotném opracování drahých kamenů jsou vyuţívané tvrdší kameny, jako je například diamant. Další vyuţití našly kameny v počítačích, laserech, hodinkových loţiscích, kompasech atd. Součástí práce je mnou navrţená odborná exkurze na vybrané a blíţe popsané lokality neodmyslitelně spojené s těţbou a zpracováním drahých kamenů. Exkurze je určena pro studenty Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě. Ve čtvrté části jsou stručně popsána jednotlivá místa a objekty, které by studenti mohli navštívit. Jde o 4 přírodní lokality a 2 muzea. Exkurzi jsem navrhla v rámci předmětu Mineralogie a petrografie, který na studenty čeká v prvním ročníku studia na Vysoké škola báňské Technické univerzitě Ostrava. Cílem mé práce je seznámit čtenáře s vyuţitím drahých kamenů. Ukázat, ţe výroba šperků vyţaduje určité znalosti a dovednosti. Od samotného výběru kamene, broušení, aţ po zasazení do šperků. Podstatným cílem práce bylo navrhnout exkurzi po zajímavých místech spojených s těţbou a úpravou drahých kamenů v České republice

9 2 ZÁKLADNÍ POJMY Z GEMOLOGIE 2.1 Co je to gemologie? Gemologie je věda zabývající se drahými kameny a je součástí aplikované mineralogie. Zkoumá vznik, rozšíření a loţiska. Zkoumá fyzikální a chemické vlastnosti, technologií zpracování a jejich identifikací. Gemologie je poměrně mladou vědou. Vznikla začátkem 20. století především proto, aby rozlišovala pravé a falešné drahé kameny a způsoby jejich padělání. (Zimák, 2009) 2.2 Definice drahého kamene V minulosti se mezi drahé kameny řadily zejména takové, které člověka upoutaly výjimečným vzhledem, leskem, barvou, průhledností, odolností či vzácností a které kromě své estetické působnosti vyhovovaly i poţadavkům uţitkovým a komerčním. Postupem času se zde začaly přiřazovat i kameny, které nesplňovaly některou z uvedených vlastností. To pak vedlo znalce k rozhodnutí rozdělit drahé kameny na drahokamy a polodrahokamy. Paleta drahých kamenů se postupně začala rozšiřovat a začaly se zde dostávat i kameny raritní nebo přírodniny organického původu, a tím zcela vymizela hranice mezi drahokamem a polodrahokamem. Proto se odborníci rozhodli vytvořit komplexní skupinu, kterou označujeme jako drahé kameny. Do této skupiny zařazujeme všechny minerály, horniny nebo organické látky, z kterých je moţné zhotovit broušený kámen pro sběratelské či šperkařské vyuţití, dále kameny, které se dají pouţít ve šperku ve stavu, v jakém se nachází v přírodě, nebo je můţeme pouţít k výrobě dekorativních předmětů, mozaik a podobně. Z gemologické stránky je toto zjednodušení velmi komplikované, protoţe k sobě přiřadilo kameny neobvyklých vlastností a kameny zcela prosté. S vysokým nárůstem zájemců o tento problém se podařilo utvořit zvláštní klasifikaci, kde jsou kameny řazeny podle různých vlastností do tříd. Například řazení na kameny šperkové, šperkověozdobné, ozdobné nebo podle chemického sloţení či podle barvy. Do nejvíce praktického a přesného dělené patří dělení na drahé kameny hlavní, vedlejší, obecné a raritní. (Ďuďa et Rejl, 2016) 2.3 Klasifikace drahých kamenů Drahé kameny můţou být přírodní i umělé (tzv. syntetické drahé kameny). Mezi přírodními kameny najdeme převáţně minerály nebo horniny, ale také třeba tektity (včetně vltavínů), perly, perleť, korály, slonovinu a mamutovinu nebo dokonce ţraločí zuby či královské kosti. Velká rozmanitost značně komplikuje jejich klasifikaci. V dnešní době je nejpouţívanější rozdělení podle fyzikálních, chemických a obecných parametrů. Z fyzikálních a chemických vlastností je nejdůleţitější tvrdost a chemická odolnost (stálost). Z obecných a často velmi subjektivních kritérií má význam vzácnost, módnost a eventuálně i určitá záhadnost, v případě konkrétních exemplářů to můţe být i jejich historie. (Zimák, 2009) Podle Zimáka dělíme drahé kameny do pěti hlavní skupiny: 1. Hlavní drahé kameny (tvrdost převáţně 8 10): beryl (odrůdy smaragd, akvamarín) bixbit, diamant, diaspor (odrůda zultanit), goshenit, heliodor, chryzoberyl (odrůda alexandrit), korund (odrůdy rubín a safír),

10 minerály skupiny granátu (pyrop, almandin, spessartin, grossular, andradit auvarovit), minerály skupiny turmalínu (elbait, dravit, skoryl a liddicoatit), morganit, oisit (odrůdy thulit a tanzanit), opál (hlavně odrůdy drahý opál a ohnivý opál), spinel, topaz a zirkon. 2. Vedlejší drahé kameny (tvrdost převáţně 6 8): andalusit (odrůda chiastolit), brazilianit, cordierit, čaroit, diopsid (odrůda chromdiopsid), epidot, euklas, hematit, jantar, kassiterit, křemen (odrůdy křišťál, citrín, záhněda, morion, růţenín, ametyst, modrý křemen, prasiolit, a venturin, tygří, sokolí a býčí oko), olivín (odrůda chryzolit), perly, skapolit a tyrkys. 3. Obecné drahé kameny (tvrdost 2 7): achát, aktinolit (odrůda nefrit), apatit, aragonit, fluorit, horniny (obsidián, gagát, unakit, porcelanit), howlit, chalcedon (odrůdy chryzopras a karneol), jadeit, jaspis, korál, lazurit, magnezit, malachit, minerály náleţející mezi ţivce (albit, oligoklas, 4. andezin, labradorit, bytownit, ortoklas, amazonit, adular, sluneční kámen, měsíční kámen), perleť, pyrofylit (odrůda agalmatolit), rodochrozit, rodonit, sádrovec, slonovina, sodalit a tektity (např. vltavín). 5. Raritní drahé kameny (jde o minerály, které mohou být v přírodě i velmi běţné, avšak jako drahé kameny jsou vyuţívány spíše výjimečně, v některých případech pouze pro sběratelské účely): adamin, amblygonit, anatas, axinit, azurit, baryt, benitoit, celestin, danburit. datolit, dolomit, dumortierit, enstatit (odrůda bronzit), eosforit, eudialyt, fenakit, chryzokol, kalcit, klinohumit, kornerupin, kuprit, kyanit, markazit, pektolit (odrůda larimar), pezzottait, prehnit, pyrit, rutil, sfalerit, scheelit, siderit, sillimanit, smithsonit, spodumen (odrůdy kunzit a hiddenit), staurolit, sugilit, tantalit, titanit a vesuvian. 6. Syntetické drahé kameny jsou vyráběné uměle. Syntetické kameny mají často stejnou strukturu jako drahé kameny v přírodě. Jejich název pak obsahuje adjektivum syntetický, například syntetický rubín. Ve druhém případě pouţíváme k označení název speciální (technický) drahý kámen. Tento název je často odvozen od chemického sloţení. (Zimák, 2009) 2.4 Naleziště drahých kamenů Na zemi neexistuje místo, kde bychom nenašli ţádný drahý kámen. Najdeme lokality, kde se těţí drahé kameny po tunách, ale najdeme také lokality, kde najdeme jen pár kamínků. Na mapě (Příloha 1) vidíme hlavní naleziště světa. (Bonewit, 2014) 2.5 Těţba drahých kamenů Drahé kameny můţeme na Zemi najít ve dvou různých formách. Buďto v hornině, kde vznikly, nebo v druhotném loţisku, kde se dostaly po zvětrávání. Také způsoby dobývání máme dva, a to hornické dolování a rýţování. (Bonewit, 2014) Těţba ve starověku Mezi první těţené kameny ve starověku patří lapis lazuli, který se těţil v Afghánistánu před více neţ 7 tisíci lety. Před 5 tisíci byl na Sinajském poloostrově těţen tyrkys a ve stejné době se začaly těţit i smaragdy v Egyptě. Některé metody starověkého

11 dolování se dochovaly dodnes. Rýţování i dolování drahokamu v ţilách se zachovalo dodnes jen s malými změnami. (Bonewit, 2014) Hornické dolování Drahokamy jen zřídka můţeme dolovat přímo v hornině, kde vznikly, kvůli vysokým nákladům a sloţitým metodám těţby. Například většina diamantu se nachází v druhotných nalezištích, často se ale těţí z kimberlitových komínů, kde vznikly. Zde probíhá těţba klasickým vrtáním a odstřelováním. Vytěţená hornina se poté drtí a diamanty se od ní oddělují. Dalšími drahokamy, které jsou těţené hornickým dolováním) jsou: akvamarín, lapis lazuli, opál, rubín, safír, smaragd, topas a turmalín. (Bonewit, 2014) Rýţování Rýţování napodobuje vznik loţiska. Pouţívá se k těţbě tvrdých a těţkých minerálů v oblasti říčních břehů, pláţí nebo oceánských dnech. K rýţování je zapotřebí rýţovací pánve, kde se nabere písek ze dna a pomalu se vymývá a odstraňuje lehčí materiál. Těţší kameny zůstávají ve středu pánve, odkud se ručně vybírají. Místo rýţovací pánve se dá pouţit síto. Další moţnou metodou je promývání štěrku v korytě s přepáţkami pod proudem vody. Těţší materiál zůstane na přepáţkách a lehčí je odplaven pryč. Rýţování můţe získat například granáty, rubíny nebo safíry. (Bonewit, 2014) 2.6 Přehled drahých kamenů podle světové těţby 1. Sedimenty v této skupině najdeme největší zastoupení DK, přibliţně 50%. Je to: achát, alabastr, aragonit, beryl, diamant, gagát, granáty, chryzoberyl, jadeit, jantar, korál, křemen, monazit, perly, platina, rubín, sádrovec, safír, spinel, topaz, turmalín a zlato. 2. Pegmatity zde je asi 15% světové těţby. Patří zde: achroit, amazonit, andalusit, apatit, beryl, berzelianit, cordierit, eudialyt, chryzoberyl, indigolit, korund, křemen, kunzit, lepidolit, monazit, rubelit, skoryl, smaragd, spinel, spodumen, topaz, verdelit, zirkon a ţivec. 3. Zóna zvětrávání přibliţně 7% světové těţby. Azurit, goethit, chryzokol, chryzopras, kuprit.malachit, opál, smithsonit a tyrkys. 4. Vulkanity zde patří: achát, ametyst, ametyst, apatit, aragonit, citrín, fluorit, hematit, chalcedon, chryzolit, jaspis, kalcit, kasiterit, křemen, nefelín, nikelin, obsidián, opál, pyrit, rodochrozit, safír, sfalerit, síra, stříbro, topaz, turmalín a zlato. 5. Magmatity bronzit, diamant, nefelín, platina, pyrop, safír a titanit. 6. Metamorfity a metasomatity zde patří: andalusit, beryl, cordierit, čaroit, epidot, granát, chryzoberyl, jadeit, jaspis, korund, kyanit, lazurit, nefrit, rodonit, serpentin, skapolit, smaragd, spinel, staurolit, tygří oko, vesuvián a wollastonit. (Ďuďa et Rejl, 2016) 2.7 Vlastnosti drahých kamenů K fyzikálním vlastnostem drahých kamenů patří zejména optické vlastnosti, tvrdost, lom, štěpnost, hustota a také tepelná odolnost. Z chemických vlastností je to hlavně chemická odolnost

12 2.7.1 Vlastnosti pozorovatelné makroskopicky Barva Většinou bývá způsobená pohlcením vlnových délek dopadajícího na jejich povrch. Podle barevnosti se dělí do čtyř hlavních skupin: bezbarvé, barevné, zbarvené a zdánlivě zbarvené. Typickým příkladem bezbarvého drahého kamenu je diamant (Obrázek 1). (Ďuďa et Rejl, 2016) Obrázek 1: Diamant vybroušený do briliantového výbrusu (Přibyl, 2015) Krystalová soustava Drahé kameny se v přírodě vyskytují v podobě krystalů. Krystaly jsou tvořené plochami, hranami a rohy. Jejich vzájemné úhly jsou vţdy stálé. U stejného typu krystalu se projevuje shodná souměrnost. Podle kombinace souměrnosti dělíme krystaly do sedmi krystalových soustav, a to triklinická, monoklinická, rombická, tetragonální, trigonální, hexagonální a kubická. (Ďuďa et Rejl, 2016) Lesk Vzniká na povrchu rozptylem světla a reflexí. Druhy lesku: kovový, polokovový, nekovový, diamantový, sklený, mastný, perleťový, hedvábný a matný. Minerály bez lesku se označují jako mdlé minerály. (Ďuďa et Rejl, 2016) Lom Lom vzniká při poruše soudruţnosti krystalické látky, která nemá soudruţnosti. Nevznikají plochy štěpnosti, ale lomné plochy. K lomu můţe docházet i u štěpných minerálů. Rozdíl je vidět na obrázku (Obrázek 2). Podle lomných ploch rozdělujeme tři druhy lomu: lasturnatý lom, rovný lom a nerovný lom. (Ďuďa et Rejl, 2016) Obrázek 2:Rozdíl mezi lomem (a) a štěpností (b) (Tvrz, 1997)

13 Štěpnost Je schopnost látky praskat nebo odštěpovat se podél určité roviny. Kvalita se dá charakterizovat jako: dokonalá, velmi dobrá, dobrá, nedokonalá a velmi nedokonalá. Stupeň štěpnosti se nedá přesně stanovit, je velmi rozdílná u jednotlivých minerálů. (Ďuďa et Rejl, 2016) Transparence Drahé kameny mají schopnost propouštět světelné paprsky. Lze je rozdělit do pěti skupin: průhledné, poloprůhledné, průsvitné, neprůhledné a opakní (Obrázek 3). (Ďuďa et Rejl, 2016) Obrázek 3: Charakter transparence podle stupně propustnosti (Tvrz, 1997) Vlastnosti určované pomocí jednoduchých nástrojů či přístrojů Disperze Při průniku světla dochází k rozloţení paprsku na jednotlivé barevné spektrum. Disperze je významná u diamantu či zirkonu. Disperze je velmi ceněná a velmi často se objevuje i u syntetických drahých kamenů. (Ďuďa et Rejl, 2016) Dvojlom Vzniká u anizotropních kamenů, kdy se paprsek rozkládá na dva různé polarizované paprsky o různé světelné rychlosti. Ke dvojlomu nedochází ve směru optických os. Dvojlom je identifikačním znakem, který je laboratorně měřitelný. Při broušení je důleţité brát ohled na dvojlom. Dvojlom není u všech kamenů. Významný dvojlom najdeme u islandského vápence a kalcitu (Obrázek 4). (Ďuďa et Rejl, 2016) Obrázek 4: Dvojlom u kalcitu (Taylor, 1996)

14 Hustota Udává, kolikrát je objem minerálů větší neţ objem destilované vody při 4 C. Minerály se podle hustoty dělí na lehké a těţké minerály. Většina drahých kamenů patří mezi těţké minerály. (Zimák, 2009) Chemická odolnost Při zpracování dochází ke styku s chemickými látkami, které na kámen působí. Můţe docházet k narušení, ztrátě lesku nebo třeba k úplnému zničení kamene. Většina drahých kamenů je chemicky odolná. (Zimák, 2009) Index lomu K lomu světla dochází při průniku světelného paprsku pod určitým úhlem z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího. Index lomu je pro daný kámen konstantní. Uplatňuje se hlavně u broušených drahých kamenů a také je rozhodující pro určení správného výbrusu. (Ďuďa et Rejl, 2016) Luminiscence Je souhrnný název pro světélkování (Obrázek 5), který vzniká u kamenů přeměnou různých druhů energii. Luminiscenci můţeme rozdělit na fluorescenci a fosforescenci. Fluorescence je světélkování trvající pouze po dobu ozařování a fosforescence trvá déle. Příčinou luminiscence je přítomnost určitých kovů. Ty můţou způsobit u stejných drahých kamenů odlišné světélkování. Často se luminiscence pouţívá při určování lokality. (Ďuďa et Rejl, 2016) Obrázek 5: Willemit v ultrafialovém světle (Vilcans, 2002) Pleochroizmus Je schopnost některých barvených kamenů měnit barvu jejich výbrusu při otáčení v polarizovaném světle. U jednoosých kamenů najdeme dvojbarevnost. Je to například turmalín nebo beryl. Dvojosé kameny mají trojbarevnost, to jsou například cordierit nebo kunzit. Můţeme rozeznat pleochroizmus silný, zřetelný nebo slabý. Většinou je pleochroizmus makroskopicky nezřetelný. (Ďuďa et Rejl, 2016)

15 Tepelná odolnost Má velký význam. Nízká tepelná odolnost můţe ztíţit zpracování i celkovou šperkařskou práci. Často dochází při zahřátí ke změně barvy. (Zimák, 2009) Tvrdost Závisí na struktuře minerálu. Tvrdost v mineralogii znamená odpor nerostů vůči vnikání cizího tělesa bez vzniku lomu. Je často ovlivněná poruchami krystalické mříţky nebo přítomností pevných a fluidních inkluzí. K určení tvrdosti se pouţívá Mohsova stupnice tvrdosti. (Zimák, 2009) Vryp U vrypu je určující barva prášku, který získáme otěrem kamene o porcelánovou destičku bez glazury, nebo získaného rýpáním do kamene tvrdým předmětem. Vryp se můţe shodovat s barvou (nejčastěji u barevných kamenů), nebo můţe být zcela odlišný (například pyrit vryp je černý). Zabarvené kameny mají nejčastěji vryp bílý nebo velmi světle zabarvený. (Zimák, 2009) 2.8 Oceňování drahých kamenů Cena drahých kamenů byla a vţdy bude proměnlivá. Často bývá cena ovlivněná okolnostmi, které není moţné nijak předpovídat. Můţe to být móda, sociální poměry, hospodářsko-politická situace a další. Mezi hlavní kritéria pro oceňování od historie po současnost jsou krása, neporušitelnost, vzácnost, velikost i módnost. Krása je dána barvou, transparencí, indexem lomu, disperzí, inkluzemi, vadami apod. Neporušitelnost je určená jejich tvrdostí a chemickou stálostí. Vzácnost se můţe měnit v závislosti na vydatnosti naleziště. Značnou roli hraje taky dostupnost naleziště. Hospodářskopolitické poměry mohou také velmi ovlivnit cenu kamene díky sociálním poměrům v místě těţby. K velkému ovlivnění cen drahých kamenů pomohl i objev syntetických kamenů. Nejdůleţitější ale u oceňování drahých kamenů je jejich velikost a hmotnost. U průhledných drahých kamenů můţe cena stoupat vzhledem k velikosti geometrickou řadou. Jednotka určující hmotnost kamenů je karát. Tato jednotka se začala vyuţívat uţ v 9. století. Přesná hodnota karátu byla schválena v roce 1907 na 200 mg. Dnes jde o základní jednotku většiny surových i vybroušených drahých kamenů, dříve byl karát vyuţíván pouze pro diamanty. Velmi sloţité je určování ceny drahého kamene, kdyţ je zasazen ve šperku. K tomu obchodníkům slouţí tabulky na výpočet hmotnosti drahého kamene a srovnávací velikostní mírky, které napomáhají přibliţnému určení hmotnosti. Dalším faktorem určujícím cenu drahého kamene je móda. Ta ovlivňuje nejen barvu, ale můţe například vyţadovat určitý druh kamene. Přes všechny tyto faktory související s určováním ceny drahých kamenů se postupně vytvořila kritéria určující cenu u jednotlivého typu drahokamu. Tato kritéria je moţné uplatnit u běţně dostupných kamenů. Kdyţ se jedná o výjimečný drahý kámen například svojí velikostí nebo o staroţitnost, cena se určuje po smluvní domluvě, jako tomu je u uměleckého či historického díla. Popsaná kritéria jsou pouze ta základní, která se u určování ceny vyuţívají, u přesného určování ceny se vyuţívají detailnější kritéria. Aktuální ceníky najdeme ve šperkařských a geologických periodikách, nebo v obchodních listech firem, burzách apod. (Ďuďa et Rejl, 2001)

16 2.8.1 Obchod s drahými kameny Z počátku byl obchod s drahými kameny prováděn v blízkosti jejich nalezišť. To se ovšem postupem času začalo měnit a centra obchodu byla přesunuta mimo hlavní těţební oblasti. Velký vliv na to měly hospodářské a politické poměry. Uţ v dávných dobách probíhal výměnný obchod s drahými kameny. Za nejstarší klasické obchody s drahými kameny lze povaţovat aţ obchody v Indii, v Barmě a Číně. To dokazuje i kniha arabského kupce Ben Jesufa z roku V jeho knize jsou uvedeny všechny drahé kameny, se kterými se v této době obchodovalo. Postupem času se obchodními centry začala stávat i evropská města, Paříţ, Norimberk či Praha. V dnešní době se snaţí země drahé kameny vytěţit, zpracovat a prodat. To ovšem není tak jednoduché, v dnešní době se klade důraz na zpracování drahého kamene, a to v zemích, kde se drahé kameny těţí, není vţdy nejlepší. Proto se velmi často stává, ţe kameny koupené na Srí Lance nebo v Indii se přebrušují ve světoznámých brusírnách a aţ poté se prodávají konečnému zákazníkovi. (Ďuďa et Rejl, 2001) 2.9 Napodobování drahých kamenů Drahé kameny jsou nápodobovány od pradávna. Vedla k tomu jejich krása, malá dostupnost, vysoká cena a také snaha oklamat druhé. Některé napodobeniny byly vyráběny záměrně. K imitování nejčastěji vedla snaha vyhovět zákazníkovi nejen niţší cenou, ale také krásou a velikostí. Vynalézavost obchodníků je známa z Orientu, Indie, Barmy a Srí Lanky. Mezi nejčastěji nalezené imitace drahých kamenů patří imitace z období baroka, v této době nestačily přírodní drahé kameny, proto se obchodníci uchylovali k imitaci. Pouţívaly se skleněné imitace, které byly zasazovány do zlatých monstrancí a dalších bohosluţebných předmětů. Oklamat veřejnost se nejčastěji pokoušeli klenotníci. Příkladem mohou být kameny nepřesných názvů, španělský topaz, orientální ametyst, kapský rubín, marmarošský diamant aj. Tyto kameny vznikaly záměrně, nikoliv z neznalosti. Druhy imitací mohou být různé, můţe jít o skleněnou imitaci nebo o uměle vytvořený kámen. Napodoben můţe být celý kámen, jeho část nebo můţe být vydáván levnější kámen za draţší. Tato záměna můţe být provedena u kamenů stejné barvy. Často je za diamant povaţován bezbarvý topaz, leukosafír, fenakit, čirý zirkon i hyacint, hojně je diamant imitován drobnými křišťály. I barevné kameny jsou často nahrazovány podobnými a levnějšími. Rubín je imitován spinelem, granáty, rubelity nebo růţovým a červeným topazem. Kameny nepodobné svému vzoru mohou být také zneuţité k imitaci, to je způsobené tím, ţe zákazník raději přijme přírodní kámen s kazy neţ imitaci. Tento druh imitace najdeme nejčastěji u rubínu a dalších barevných drahých kamenů. Imitace drahých kamenů je moţné rozdělit do dvou skupin. První jsou dublety. Tímto názvem jsou označovány kameny vzniklé spojením dvou kusů. Tento způsob imitace byl vyuţíván uţ v Orientu. Nejjednodušším způsobem dubletu jsou tzv. pravé dublety, kdy jde hlavně o to získat větší kámen. Jde o spojení dvou stejných částí kamene. U polopravých dubletů je svrchní část z pravého kamene a spodek buďto z kamene levnějšího nebo ze skla. Tento způsob imitace je často vyuţíván u diamantů, smaragdů a rubínu. U nepravých dubletů je horní část také z pravého kamene, ale ne tak cenného, za jaký se vydává. Druhou skupinou jsou syntetické drahé kameny, kameny vytvořené v laboratoři. První uměle vytvořený kámen pochází z 19. století a šlo o korund (Obrázek 6). Tímto objevem se otevřela moţnost vyrábět nejvzácnější drahé kameny z levných a dostupných surovin

17 Dnes jsou syntetické drahé kameny často vyuţívané v průmyslové výrobě. (Bouška et Kouřimský, 1985) Obrázek 6: Laboratorně vytvořené korundy (Internet - 1)

18 3 ZPŮSOBY VYUŢITÍ DRAHÝCH KAMENŮ V MINULOSTI Od počátku věku má člověk instinkt sbírat krásné a cenné věci. Pravěký člověk ke sběru drahých kamenů nevyuţíval ţádné pomůcky, jako je tomu dnes. Stačily mu pouze jeho oči a nějaká lopatka. První drahé kameny byly pouţité spíše pro jejich trvalost neţ krásu, ta samozřejmě nebyla opomenutá. Krásu drahých kamenů začali vyuţívat Egypťané, Římane i Číňané. Velký rozvoj obchodu s drahými kameny nastal v 15. století po objevení Ameriky. (Ďuďa et Rejl, 2001) 3.1 Historie drahých kamenů Kdy přesně pračlověk poprvé pouţil drahý kámen, není přesně známo, nevíme ani, zda byl poprvé pouţit pro potěšení nebo na ozdobu. Nevíme ani, čím přesně ho zaujal, jestli to byl jeho tvar, barva nebo struktura. Samotná historie drahých kamenů se začala pomalu rozvíjet jiţ od nejranějšího období lidské existence. Podrobný vývoj a historie drahých kamenů je velmi sloţitá a nepřesná. Nejvíce tomu napomáhají archeologické vykopávky a písemné záznamy. Nejstarší dochované záznamy o prvním pouţití drahého kamene pro ozdobné účely pochází z Indie, Egypta, Mezopotámie a Babylonu. Většina starověkých národů měla dokonalé znalosti drahých kamenů. Svědčí o tom nálezy v hrobkách egyptských faraonů a dochované písemné záznamy. V Indii je historie pouţívání drahých kamenů velmi stará, například naleziště na Srí Lance (Cejlon), která se datují do doby 600 let př. Kr., a indické diamanty ještě dál aţ k roku 1000 př. Kr. Také v Číně a Persii sahá historie vyuţívání drahých kamenů do minulosti. Nejméně přesné údaje o pouţívání drahých kamenů máme z Ameriky. Na starém kontinentě jsou největšími znalci a obdivovateli Řekové. Záznamy o drahých kamenech najdeme v knihách Onamakritových a Herodotových, ale také u Platona, Aristotela, Theofrasta, Periegeta. Římané dosáhli mimořádného pokroku v poznání a vyuţívání drahých kamenů. Postupně se vyuţívání drahých kamenů začalo rozšiřovat. Nevyuţívaly se jen pro ozdobné a šperkařské účely. Drahé kameny se začaly spojovat s náboţenstvím, ezoterikou a léčitelskými schopnostmi. (Ďuďa et Rejl, 2001) 3.2 Drahé kameny a šperky Mezi nejstarší nalezené šperky na světě patří korálky z mušlí, u kterých se odhaduje stáří na a let př. Kr. Byly nalezené v Izraeli ve svazích hory Karmel. Lze zde zařadit i zlatý, jantarem zdobený náhrdelník Odysseovy ţeny Penelopé. Díky archeologickým nálezům se můţeme domnívat, ţe náhrdelníky, prsteny a jiné šperky si drahými kameny zdobili jiţ staří Sumerové, Babyloňané, Egypťané a Řekové. Ke šperkařským účelům byly z počátku vyuţívané měkčí kameny (tyrkys, malachit, azurit, jantar), později se začaly vyuţívat tvrdší kameny, jako je křemen a minerály o vyšší tvrdosti. Drahé kameny se začaly upravovat do tvaru munglí, nejstarší pochází z Indie z období před 5-6 tisíci lety. S takto upravenými drahými kameny se setkáme například i ve svatováclavském pokladu nebo u šperku gruzínských králů z století n. l., také v ţelezné koruně langobardských králů, kterou byl korunován i císař Karel IV., nebo v koruně královny Kunigundy z 11. stol. Mezi nejvzácnější patří nálezy z městského sídliště v sumerském Eridu, kde se našly opracované topazy. Svou vzácnost si připisují díky náročnosti opracování topazů. Sumerové zase vyuţívali drahé kameny na výrobu pečetítek. Ty nejčastěji vyráběli z chalcedonů, achátů, karneolů a lazuritů. Mezi další

19 významné naleziště šperků se řadí Uru. Zde byla nalezená soška Dámy z Varky, která měla oči zdobené drahými kameny, stáří této sošky se odhaduje na 4. tisíce př. n. l. Také zde byly nalezeny jedny z nejstarších šperků sumerského národa, a to Šperky královny Šubady (Obrázek 7). Skládají se z náhrdelníku, čelenky a pásku na ozdobu vlasů, náušnic a prstenu s broušenými drahými kameny. Také se zde našla Urská standarta. Velmi významným nalezištěm byl ve starém Egyptě Nil, kde se prodávaly drahé kameny a byly zde i opracovávané do drobných korálků. Před příchodem Egypťanů se zde těţil tyrkys, o tom svědčí nálezy v Tutanchamově hrobě, kde byly nalezeny nejrůznější předměty, například sarkofág ze ţlutého křemene. U Římanů jsou také drahé kameny velmi oblíbené, pouţívali je na výrobu šperků, ale i na zdobení oděvů, obuvi, poháru, hudebních nástrojů, zbraní, koňských postrojů a dalších předmětů. Za nejstarší sbírku šperků se dá povaţovat ta Hannibalova. Ten si po vítězství nad Římany v roce 216 př. n. l. nechal posbírat kameny a prsteny všech padlých v boji. V roce 85 př. n. l. však Římané nad Hannibalem zvítězili, sbírky se zmocnili a nechali ji vystavit před Kapitol jako poděkování bohům za jejich vítězství. Ve starověku patřili k nejoblíbenějším a nejpouţívanějším minerálům achát, chalcedon, jaspis, karneol, obsidián, almandin, lazurit, topaz, chryzolit, smaragd. Vyuţívání drahých kamenů pro ozdobné účely nepatří jen do oblasti Indie, Mezopotámie, Egypta, starého Řecka či Říma. Nejrůznější jednoduché šperky, převáţně náhrdelníky zdobené drahými kameny, najdeme i v dalších vykopávkách starověkých hrobů i sídlišť po celém světě. (Kropáček, 2006) Obrázek 7: Šperky královny Šubady (Internet - 2) Korunovační klenoty Samotou kapitolou vyuţití drahých kamenů ve šperkařství jsou korunovační klenoty. V korunovačních klenotech nejčastěji najdeme diamanty, korundy, rubelity, smaragdy, spinely a topazy (Bravermanová, 1998). České korunovační klenoty České korunovační klenoty jsou povaţovány za jedny z nejhezčích na světě. Patří zde Svatováclavská koruna (Obrázek 8), královské ţezlo, královské jablko a korunovační

20 roucho. Svatováclavská koruna je vyrobena z 22karátového zlata a najdeme na ní celkem devadesát šest drahých kamenů a dvacet perel, které jsou ke koruně upevněné zlatými drápky. Nejvzácnější je největší červený kámen, který byl donedávna povaţován za rubín, dnes jiţ za rubelit. Rubelit pravděpodobně pochází z Pamiru a má rozměry 4 x 3,7 cm. Dalším velmi vzácným kamenem je srdčitý spinel na vrcholu lilie, který patří mezi největší drahokamové spinely na světě. Také modrý safír na přední straně koruny patří mezi nejvzácnější safíry světa. Dále na koruně najdeme dvojice třiceti zelených rubínů a smaragdů, devatenáct safírů, čtyřicet čtyři spinelů pocházející z Tádţikistánu, jeden rubín a jeden akvamarín. Korunu nechal vyrobit Karel Lucemburský pro svého otce Jana v roce Královské ţezlo je vyrobené z 18karátového zlata a dělí se na čtyři části. Na hlavici ţezla najdeme čtyři spinely, čtyři safíry a čtyři perly. Na vrcholku ţezla je upevněný další spinel. Na zbytku ţezla najdeme krouţek z šedesáti dvou perel, které pravděpodobně pochází z řeky Otavy. Ţezlo a královské jablko bylo vytvořeno dříve neţ samotná koruna, kolem roku Královské jablko je také vyrobeno z 18karátového zlata a je ozdobeno osmi safíry, šesti spinely a třiceti jedna perlami. Původ drahých kamenů na korunovačních klenotech není moţné určit se stoprocentní přesností proto, ţe některé z nalezišť uţ neexistují. Odhadovaná naleziště jsou v Barmě, Srí Lance, Afganistnánu, Pakistánu a Indii. (Bravermanová, 1998) Obrázek 8: Svatováclavská koruna (Internet - 3) 3.3 Drahé kameny a znamení zvěrokruhu U jednotlivých národů se drahé kameny pro jednotlivé znamení lišily uţ v dávných dobách. Proto sestavila Mezinárodní asociace klenotníků tabulku drahých kamenů pro jednotlivá znamení. Tato tabulka vychází z rozsáhlého pátraní ve starověkých a středověkých rukopisech, kdy byly poloţené základy vědy. (Kropáček, 2006) Často jsou tyto kameny nazývané měsíčními kameny. Jedná se o kameny, kterým lidé kdysi přiřadili jednotlivé měsíce v roce. Věřili, ţe tyto měsíční kameny jim splní vše,

21 co si přejí a nositeli budou přinášet štěstí. Obvyklé přiřazení je znázorněné v tabulce (Příloha 2). (Leišová et Kouřimský, 1986) 3.4 Drahé kameny a léčitelství Uţ pravěký člověk přišel na to, ţe drahé kameny se dají vyuţit jinak neţ jen na ozdobu. V drahých kamenech je skrytá energetická síla, která působí léčivě. Nejčastěji jsou vyuţívané k meditaci, která působí na vědomí. (Korek, 1997) O pravěkém pouţívání drahokamů se dozvídáme z nálezu v hrobech, nejčastěji byl v hrobech uloţen nefrit, černý obsidián, jantar, lazurit. První písemné zmínky o pouţití drahých kamenů k léčbě pocházejí od Egypťanů. Mezi nejvíce vyuţívané kameny patří lazurit a tyrkys. Často se vyuţívali k léčbě bolesti nebo ke zvýšení plodnosti u ţen. (Rodenbecková, 2008) Pravěký člověk věřil, ţe i barva drahého kamene ovlivňuje jeho léčitelské schopnosti. K léčení pomocí barev nejčastěji pouţívali křemen. Záhněda byla vyuţívána k léčení deprese a výkyvům nálady, ametyst zase k léčení migrény a onemocnění očí, růţenín k léčbě srdce a citrín se pouţíval při potíţích s trávicím traktem a k léčbě vředů. (Bowman, 2004) Samotná léčba drahýma kameny se nejčastěji prováděla přikládáním jednoho či více kamenů na postiţené místo nebo na čakry. U některých národů jsme se mohli setkat s poţíváním rozemletých kamenů podávaných v sirupu či ovocné šťávě. Kaţdý kámen má přiřazenou svou čakru, která odpovídá jeho barvě. Kameny se musely po určité době očistit pod studenou vodou a znovu nabít energií ze slunce. (Ďuďa et Rejl, 2016) Keltská meditace s drahými kameny Jiţ staří Keltové objevili léčivé schopnosti drahých kamenů a začali je vyuţívat ke svému prospěchu. Za nejmocnější muţe této doby byli povaţováni Druidi. Ti vyuţívali sílu ze stromů a hor. Své kultovní rituály nejčastěji pořádali na zasvěcených místech, u pramenů, kamenných posezení nebo u menhirů. Byli přesvědčeni, ţe pod povrchem země se ukrývají obrovské krystaly a předávají jim energii. Léčitelská schopnost kamene byla podle nich tak silná, ţe se dala vyváţit pouze ţivotem. Keltové ke svým meditačním rituálům nejčastěji pouţívali akvamarín, ametyst, citrín, granát, hematit, chryzoberyl, jantar, karneolem, lapis lazuli, malachit, mechový jaspis, opál, rubín, safír, růţenín, turmalín a tyrkys. Své meditace prováděli vţdy v blízkosti stromu, který respektovali a věřili, ţe aktivují energetickou sílu kamene ve prospěch meditujícího. (Florek, 1997) Amulety a talismany Většina starověkých národů, hlavně Asyřané, se domnívala, ţe nemoci a neštěstí způsobují zlí duchové. Na ochranu před zlými duchy začali nosit amulety a talismany. Amulety vyráběli kněţí, kteří byly součastně i lékaři. Za talisman je povaţován předmět, na kterém byl vykonán obřad. Talisman nabral sílu z obřadu a dál ji předal svému majiteli, nebo mu pomohl se uzdravit. Druhým případem je amulet, coţ je libovolný předmět, který

22 má moc sám od sebe čelit zlu. Římský filozof Plinius st. povaţoval za amulety i drobné kousky jantaru, které byly římskými matkami přivazované malým dětem na krk. Tyto kousky jantaru jim měli pomoct nabrat sílu a energii do ţivota. Na sílu amuletu nejvíce věřili Egypťané, kteří ho pouţívali i u smutečních obřadů. Kaţdý tvar amuletu měl dán svou barvu, například amulet ve tvaru srdce měl červenou barvu z karneolu či jaspisu. V minulosti byly amulety velmi ceněné a přebíraly je i další ţijící národy. I v dnešní době jsou talismany a amulety vyuţívány. (Kropáček, 1999) Porodní talismany Jiţ ve starověku byli lidé velmi vnímaví a byli učarováni příchodem nových lidí na svět. Se samotným porodem se pojil ale i strach z neznáma, a proto se často i porod spojuje s drahými kameny. Nejvyhledávanějším porodním talismanem byl Orlí kámen, neboli aetites lapis. Ten se podle legendy ukrýval v orlím hnízdě. Ţeny ho nosívaly ve váčku z kůţe zvířat jiţ během porodu, aby nepotratily. Kámen musely nosit uvázaný na krku aţ do porodu, aby nedošlo k předčasnému porodu. Dalším velmi pouţívaným porodním talismanem byl smaragd. Ten měl ţeně pomoct k bezproblémovému průběhu porodu. Během těhotenství se smaragd nosit přivázaný k břichu a tím se mělo zamezit potratu. Při samotném porodu se přivazoval ke stehnu ţeny, aby napomáhal klidnému porodu. Kočičí oko je dalším z vyhledávaných porodních talismanů. Nejčastěji byl pouţíván v Asii a Indii, kde věřili, ţe pokud je porod zdlouhavý, musí si budoucí matka připevnit kočičí oko do vlasů a porod bude urychlen. (Walters, 1999)

23 4 SOUČASNÉ FORMY ZPRACOVÁNÍ A VYUŢITÍ DRAHÝCH KAMENŮ 4.1 Zpracování drahých kamenů Pro to, aby mohl být kámen vyuţit ve šperkařství, musí splňovat určité podmínky. Těmi jsou velikost, vzhled a vzácnost. Kdyţ kámen nesplňuje určitou podmínku, je dále vyuţíván v průmyslovém vyuţití. K průmyslovému vyuţití putují krystaly, které nemají dobrou váhu, barvu či čistotu. Kámen od samotné těţby aţ ke konečnému zákazníkovi urazí kus cesty, nejvíce sledované jsou cesty diamantu. Ty se řídí Kimberleyským systémem. Tento systém je unikátní a nenapodobitelný. Přes tento systém jsou diamanty sledovaný po celé svojí cestě ke šperkařům a dále aţ ke konečnému zákazníkovi. (Croweová, 2001) Nejčastěji vyuţívané drahé kameny ve šperkařství jsou: adulár, akvamarín, alexandrit, almandin, amazonit, démantoid, diamant, fluorit hesonit, hyacint, jadeit, krevel, křemen a jeho odrůdy, kunzit, labradorit, lapis lazuli, leukosafír, malachit, nefrit, olivín, opál, padparača, pyrit, pyrop, rubín, safír, smaragd, spinel, topas, turmalín, tyrkys, vltavín a zirkon. (Täubl, 1989) Drahé, ani syntetické kameny nejsou vyuţívány ve formě, v jaké je najdeme v přírodě nebo v jaké jsou vyprodukované, ale je nutné je opracovat. Upravují se proto, aby vynikla jejich krása a vlastnosti. K úpravě se vyuţívají diamantové obráběcí stroje Posaluxnebo Mudia. Stroje brousí fasety a vybrušují ozdobné motivy pomocí nástrojů s diamantovými hroty. Dále se vyuţívají hoblovací zařízení, rychlo výstruţní vřetena a hydraulické kopírovací zařízení. Na strojích je moţné provádět úpravu všech druhů šperků. Také je moţné na strojích vytvořit kopie řemeslnického zpracování v tradičních stylech mistrů zlatníků. (Täubl, 1989) Broušení drahých kamenů Broušení je nejuţívanější metoda zpracování drahých kamenů. Kameny jsou broušené do malých plošek, kterým se říká fasety. Po vybroušení vzniká tzv. výbrus, coţ je konečný tvar kamene daný vybroušením faset. (Hallová, 1996) Na broušení kamenu je vţdy zapotřebí pouţít látku tvrdší neţ je samotný broušený kámen. Zatímco k leštění se pouţívají látky měkčí, mezi nejtvrdší brousicí kámen se vyuţívá diamant, který se drtí na diamantový prášek. Prášek se získává drcením diamantového odpadu z broušení a nepouţitelných diamantů. Další často vyuţívaná brousicí látka je smirek. Smirek je druh korundu a jeho tvrdost je podle Mohsovy stupnice devět. Dnes je ale nejčastěji vyuţíván uměly korund vyráběný právě pro tyto účely. K leštění drahých kamenů se vyuţívá diamantový prášek, tripel, lešticí červeň či pemza. Lešticí červeň je přirozený nebo uměle vytvořený oxid ţelezitý, a tripel je hornina, která vzniká usazením křemičitých schránek mořských organismů. (Bouška et Kouřimský, 1983) Výběr materiálu k broušení Výběru je nutné věnovat mimořádnou pozornost (Obrázek 9). Nejen proto, abychom se vyhnuli zbytečné práci a zbytečným ztrátám. Velmi cenné drahé kameny

24 se na zpracování připravují dlouhou dobu, neţ je zvolená optimální metoda zpracování. Rozhodující je i konečná představa, co z kamene chceme mít. Broušením se můţe drahý kámen zdokonalit, můţeme vyříznout vadu nebo dodat dokonalý tvar kamene. Kaţdý kámen vyţaduje odlišný tvar výbrusu, ale i odlišnou techniku. Přístup k typu brusu se odlišuje u sbírkových a šperkařských kamenů. U sbírkových neplatí tak přísná kritéria jako u šperkařských kamenů. Jsou vyřazovány pouze kameny výrazně popraskané, zvětralé, barevné či jinak estetické nezajímavé. U šperkařských kamenů to je jinak, průhledné kameny se vybírají na několik etap. V první etapě se vyřazují kameny popraskané a zabarvené. Druhá etapa vyřazování začíná po rozřezání drahého kamene na plátky, hranolky apod., kdyţ kameny projdou i touto etapou, dále se upravují a odstraňují nevhodné partie. Nejdůleţitější je zde ovšem barva, která musí být zachovaná i po vybroušení. Musí zůstat stejně sytá jako před broušením. Menší vady na kamenech mohou být odstraněny výběrem vhodné fasetové plochy, občas jsou tyto vady na přání majitele zachovány. V poslední době se tyto vady stávají součástí konečného výbrusu, například bublinky u vltavínů. (Ďuďa et Rejl, 2001) Obrázek 9: Příprava drahého kamene k broušení (Benešová, 1983) Broušení diamantu Jelikoţ je diamant nejtvrdší ze všech drahých kamenů, je i jeho způsob broušení odlišný od ostatních drahých kamenů. Diamant je moţné opracovat pouze diamantovým práškem. V poslední době se vyuţívají k opracování diamantu i syntetické diamanty. U broušení je důleţité brousit diamant pouze v určitém směru, který určuje štěpnost diamantu. Je proto nutné brousit diamanty zvlášť v diamantových brusírnách a vyuţívat k broušení speciální brousicí stroje. V dnešní době se u nás diamanty nebrousí, najdeme zde pouze dílny, kde se diamanty zpracovávají k technickým účelům. V minulosti se ale u nás brousily diamanty v Rovensku pod Troskami. Nejznámější brousírny světa jsou: Antverpy, Amsterodam, Londýn, Paříţ, USA a Izrael. Základní tvar ve výbrusu

25 diamantů je osmistěn kvůli výborné štěpnosti diamantu podle ploch. Kámen se nejdříve oštípe a poté se nasadí na měděnou tmelku. Tmelka je násada, která je zakončená prohlubní vyplněnou tmelem, do kterého se poté upevní drahokam (Stehlíková, 2003). Dřevěná tmelka se vyuţívá u barevných kamenů, u diamantu se pouţívá tmelka měděná. Nářadí musí vydrţet vyšší teploty, které vznikají při broušení diamantu na brousicím kole. Při broušení na kole je tmelka připevněna ve speciálních kleštích. Po broušení na kole se začínají diamanty brousit ručně pomocí druhého diamantu, který je také upevněný na tmelce. Diamanty podobného tvaru se o sebe třou v místě, kde si přejeme mít později plošky. Toto broušení, zvané stírání, probíhá nad speciálním síťovaným plechem, který má 2 kolíky. O kolíky opírá brusič tmelky, aby mohl na stírání vyvinout větší sílu. U stírání vzniká diamantový prášek, který se poté vyuţíván u broušení. Také další práce s diamantem jsou specifické od práce s barevnými kameny. Pokud se diamant brousí jen pomocí diamantového prášku, dochází při broušení zároveň i k leštění. Tím pádem odpadá další krok, a to samotné leštění diamantu. (Bouška et Kouřimský, 1983) Broušení ostatních průhledných kamenů (barevných kamenů) Broušení ostatních průhledných kamenů, často nazývané barevné kameny, je oproti broušení diamantů o dost jednodušší. Ale také má svá specifika. Barevné kameny se brousí sériově a je nutné u jejich broušení myslet na jejich vysokou cenu. Celý proces broušení začíná výběrem kamene a oddělením kazových kamenů. Velké kameny je nutné rozdělit na menší, u štěpných kamenů se vyuţívá jejich štěpnosti, zbylé kameny se rozřezávají. Po rozřezání se určuje přibliţný tvar kamene. K tomuto se vyuţívá kamenářský stroj, který funguje pomocí vodorovných brousicích kotoučů. V minulosti se vyuţívaly kovové kotouče, na které byl natírán smirkový prášek. Samotné broušení začíná vybroušením fasety. Velké kameny je moţné při tomto broušení drţet v ruce, menší se nalepují na dřevěné tmelky. Při broušení se nejprve vybrousí spodek a poté se aţ brousí fasety navrchu kamene. K lepšímu broušení se vyuţívá kvadrant. Kvadrant je podloţka, která udává tmelce určitý sklon ke kotouči. Po ukončení broušení přichází na řadu leštění. K leštění se vyuţívá jemně rýhovaný ţelezný kotouč, který je při leštění potírán diamantovým práškem smíchaným s olejem. Po vyleštění se kámen oddělí od tmelky. Na řadu přichází broušení a leštění spodku kamene. Jako poslední se leště tabulka. (Bouška et Kouřimský, 1983) Broušení neprůhledných kamenů Ani broušení neprůhledných kamenů není jednoduchá práce. I kdyţ se jedná o cenově dostupnější materiál, je nutné být trpělivý, opatrný a soustředěný. Neprůhledné kameny se brousí jednotlivě, podobně jako průhledné kameny. Volí se pouze jiné výbrusy. Vyuţívají výbrusy do tvaru tabulkovce nebo stupňovce, nejčastěji do munglí a čočkovců. K broušení neprůhledných drahých kamenů se vyuţívají větší svisle postavené kotouče. Díry se do kamene vrtají pomocí dutého ţelezného válce. Ten má na konci rýhy a potírá se diamantovým práškem, nebo jsou na konci válce umístěné samotné diamanty. Na řezání se vyuţívají tenké kotouče ze ţeleza, které jsou potírané smirkovým nebo karborundovým práškem. (Bouška et Kouřimský, 1983)

26 Glyptika Jedná se o speciální způsob úpravy drahých kamenů. Jde o rytí do kamene. Rýha můţe být vyrýpnutá do kamene, nebo můţe být plastická a vystupovat z kamene. V prvním případě se jedná o intaglii, v druhém o kameji. Tímto způsobem je moţné opracovat všechny drahé kameny, nejčastěji se ovšem vyuţívá u neprůhledných kamenů a levnějších barevných kamenů. Nejlepšími kameny k této úpravě jsou acháty a onyxy, které jsou díky své vrstevnatosti na toto ideální. Rytinu si většinou navrhuje sám rytec, často jde proto o velmi cenné kousky. V naší zemi má glyptika svou tradici. Mezi nejlepší práce patří portréty J. Drahoňovského, které se proslavily po celém světě. Stroj vyuţíván na glyptiku je velmi jednoduchý. Vyuţívá šlapadlo, které uvádí do chodu setrvačník, ten svůj pohyb přenáší na malý strojek podobný soustruhu. K rýpání se vyuţívají ocelová kolečka různých velikostí a tvarů, které jsou potírané diamantovým práškem smíchaným s olejem. Před rytím se na kámen nanese obrys kresby. Aby rytec dosáhl co nejlepšího výsledku, tak v průběhu rytí mění kolečka a vyrábí plastiku. U práce je důleţité být trpělivý a myslet na to, ţe vyrytou rýhu uţ nevezmeme nikdy zpět. Kámen u glyptiky je připevněn na tmelce. Po vyrytí poţadovaného tvaru se jiţ kámen nebrousí. Rytí do kamene patří mezi nejstarší způsoby opracování kamene. Znali ho jiţ staří Egypťané, Řekové a Římané. (Bouška et Kouřimský, 1983) Tvary drahých kamenů Neţ drahý kámen doputuje ke šperkaři, musí projít rukama brusiče. Ten samotný kámen upraví do zvoleného typu brusu, při kterém zachovává přirozené kvality kamene. (Croweová, 2001) Brusičství můţeme rozdělit do tří skupin. Stejně jako u broušení se tyto skupiny dělí na broušení diamantů, broušení ostatních průhledných drahých kamenů, a poslední skupinou je broušení neprůhledných kamenů, která se dříve označovala jako broušení polodrahokamů. Toto rozdělní je podle povahy materiálu. (Bouška et Kouřimský, 1983) Základní typy brusu Briliant Tento výbrus nejčastěji najdeme u diamantu nebo jiných průhledných drahých kamenů. Kámen se vybrušuje do tvaru dvojitého komolého jehlanu (Obrázek 10) který má plochy po stranách, na vršku i spodku. (Täubl, 1989) Obrázek 10: Briliantový brus (Benešová, 1983)

27 Čočkovec Jinými názvy kabošon nebo mugle. Je to typ hladkého výbrusu (Obrázek 11), kterýma kulovitou úseč a mírně vypouklý spodek, který není podmínkou, můţe být i plochý. Vyuţívá se u broušení tyrkysu, opálu, granátu, aduláru, chryzoprasu, korálu smaragdu, rubínu a dalších. (Täubl, 1989) Obrázek 11: Brus čočkovec (Benešová, 1983) Routa Občas nazývané také růţice nebo rozeta. Vyuţívaná je u diamantu či granátů. Výsledný výbrus má tvar nízkého jehlanu (Obrázek 12). Vrch můţe mít tři nebo šest plošek, které se navrchu spojují ve špičku, spodek je plochý. (Täubl, 1989) Obrázek 12: Routový brus (Benešová, 1983) Stupňovec Tento typ výbrusu se pouţívá většinou pouze u spodní části kamene. Vršek se poté brousí do jiného výbrusu. Tím vznikne smíšený typ výbrusu. Vršek můţe být vybroušený do briliantového či tabulkového výbrusu. Název výbrusu je podle stupňovitého výbrusu faset (Obrázek 13). Vyuţívá se pro broušení smaragdů, almandinu. (Täubl, 1989)

28 Obrázek 13: Stupňovitý brus (Benešová, 1983) Tabulkovec Tento typ výbrusu se vyznačuje úzkou tabulkovou fasetou po obvodu kamene (Obrázek 14). Nejčastěji se vyuţívá při broušení neprůhledných kamenů, jako jsou onyx, karneol, heliotrop, lapis lazuli a krevel. (Täubl, 1989) Obrázek 14: Brus tabulkovec (Benešová, 1983) Zasazení drahých kamenů Zasazení drahého kamene je způsob upevnění kamene na šperku. Hlavní část, do které je drahý kámen upevněn, se nazývá osazna. Kámen na šperku drţí pomocí krapem a přísavek (Obrázek 15). Klenotník zabývající se zasazováním drahých kamenů se nazývá fasér nebo zasazovač. Zasazování je vrcholným dílem zlatnictví, vyţaduje speciální znalosti drahých kamenů. Důleţité je znát jejich tvrdost, křehkost a štěpnost. Také je velmi důleţité mít na tuto práci vhodné jakostní nástroje. Nejčastěji jsou vyuţívaná ocelová rýtka různých velikostí. Předmět, do kterého chceme kámen zasadit, musíme upevnit do zasazovačské svěrky nebo tmelky, a kostěnou tyčinkou opatřenou včelím voskem připevníme kámen do lůţka. (Täubl, 1989)

29 Obrázek 15: Zasazení drahého kamene do prstenu (Croweová, 2001) Druhy zasazení Aţur Je způsob zasazení kamene v objímce bez lůţka a podloţky (Stehlíková, 2003). Lůţko je do šperku vyryté usazovacím rýtkem, přesně na míru kamene, aby kámen co nejlépe seděl. Kámen je viditelný i zespodu šperku (Obrázek 16). Drahokam se do lůţka zasazuje přitlačením a okolí je ozdobené drobnými zrnky. Zrnka jsou vytvořena pomocí zrnkovače nebo kolečkem zvané milgrif. (Täubl, 1989) Obrázek 16: Zasazení typu aţur u prstenu (Moen, 2002) Dráţková/ utajená technika Jde o zasazení plochých čtvercových nebo bagetových drahokamů do dráţky (Obrázek 17). Bageta je výbrus do tvaru dlouhé tyčinky, nejčastěji vyuţíván u průhledných drahokamů (Stehlíková, 2003). Dráţky jsou vyříznuté do lůţek v kovu. Po zasazení drahokamů se dráţky sklepnou a jednotlivé drahokamy k sobě přitisknou. Je zde kladen velký důraz na přesné vybroušení drahokamů, kvůli dokonalému zasazení. (Croweová, 2001) Obrázek 17: Dráţkové zasazení u prstenu (Croweová, 2001)

30 Iluzivní zasazení Iluzivní zasazení způsobuje optické zvětšení drahokamu (Obrázek 18), ke kterému dochází díky lůţku, ve kterém je kámen zasazen. Toto lůţko je vyrobené z dílku platiny nebo bílého zlata a tvoří obrys kolem kamene. Drahokam je zde upevněný zrnkovou technikou. (Croweová, 2001) Obrázek 18: Iluzivní zasazení v prstenu (Croweová, 2001) Korunkové/ krapnové zasazení Tento způsob zasazení se nejčastěji vyuţívá u průhledných drahých kamenů, kdy se nechává vyniknout samotný kámen. Kámen je obklopen minimálně čtyřmi malými přísavkami (Obrázek 19), které jsou připevněné k obrubě. Aby byl prsten zajímavější, je moţné přísavky upravit rytím nebo je můţeme zdvojit. Také je moţné do krapen zasadit malé diamanty. (Croweová, 2001) Obrázek 19: Korunkové zasazení u prstenu (Croweová, 2001) Nýtková technika Často se vyuţívá u zasazení českých granátů nebo jiných drobných drahokamů. Kameny se připevňují do kovové mříţky s drobnými nýtky (Obrázek 20), které jsou snadno a rychle ohnutelné. Nýt je kovový hřebíček se širokou hlavičkou, která je rozklepaná do plochy. Tato technika způsobila velký rozkvět české granátnické produkce a je vyuţívaná dodnes. (Stehlíková, 2003)

31 Obrázek 20: Zasazení pomocí nýtkové techniky (Croweová, 2001) Obruba (cargle)/ kárečko Jedná se o nejbezpečnější způsob zasazení a bývá vyuţíván pro kabošony, tak i na fasetované drahokamy. Jde o kovový kotlík drahokamu uloţený na lůţku se šroubem na zadní straně (Obrázek 21). Šroub slouţí ke snadnému upevnění na šperk. Kabošon je typ výbrusu oblého tvaru, který má hlazený a leštěný povrch a spodek je vybroušený do roviny (Stehlíková, 2003). U tohoto zdobení je moţné ozdobit horní stranu malými zrnky kovu. Nejčastěji se jako nosný kov vyuţívá zlato, které je díky své měkkosti velmi dobře tvarovatelné. (Croweová, 2001) Obrázek 21: Obruba u prstenu (Croweová, 2001) Odkryté zasazení Jde o staroţitné zasazování drahých kamenů, ale můţeme se s ním setkat i v dnešní době. Drápky, které drţí drahokam, jsou zde velmi viditelné (Obrázek 22) a tvoří součást šperku. (Täubl, 1989) Obrázek 22: Odkryté zasazení u prstenu (Korál, 2008)

32 Páve Jedná se o techniku, která vyuţívá drobné kamínky zasazené do společného rámečku. Rámeček tvoří základ šperku (Obrázek 23). Spolu s vyuţitím nýtkové techniky můţe mít páve aţ dlaţdicovou skladbu s malými nýtky v rozích kamenů. K této technice se nejčastěji vyuţívají české granáty, diamanty nebo skleněné kameny vyuţívané v biţuterii. Pokut nýtky nejsou vidět, jde o neviditelnou montáţ. (Stehlíková, 2003). Skříňkové zasazení Obrázek 23: Zasazení páve v prstenu (Croweová, 2001) Kámen je zde upevněný v uzavřené skřínce (Obrázek 24). Tento způsob zasazení je moţné pouţít jen u kamenů, které jsou dole vybroušené do rovna. Skříň zvětšuje pevnost celého šperku. Aby byl kámen lesklejší, často je na skřínku před uloţením kamene umístěná lesklá folie. Skřínkové zasazení se vyuţívá u českých granátů. (Täubl, 1989) Tenzní zasazení Obrázek 24: Skříňová osazna drahých kamenů (Täubl, 1989) U této techniky drţí kámen jen ve dvou bodech. Drţí pomocí pnutí, které vzniká v obroučce (Obrázek 25). Tato technika není vhodná pro často vyuţívané šperky, kámen totiţ často vypadává. Je moţné drahokam připevnit pomocí dráţek po stranách obroučky, které se rozklepnou přes okraj kamene. Nejlepší kov pro tuto techniku je platina pro svoji skvělou kujnost a také proto, ţe nemá tvarovou paměť. (Croweová, 2001) Obrázek 25: Tenzní zasazení v prstenu (Croweová, 2001)

33 Zatlačené naklepávané zasazení Zatlačení patří mezi nejoblíbenější způsoby zasazení drahých kamenů do prstýnku. Kámen je zde ponořený (Obrázek 26) do kovu tak, ţe zarovnaný do roviny a ze šperku vůbec nevystupuje. To je způsobené rozklepáváním kovu okolo šperků, který se roztáhne kolem kamene. Nejčastěji se k tomuto zasazení vyuţívají kameny v čočkovém výbrusu, protoţe u tohoto výbrusu není zasazení vůbec vidět. (Croweová, 2001) Obrázek 26: Zatlačené naklepávané zasazení u prstenu (Croweová, 2001) Zrnková technika V této technice je moţné vyuţít jak čočkově, nebo fasetově vybroušené kameny. Je také moţné takto zasazovat plné nebo poloviční perly. Ve 40. letech 19. století se začala tato technika vyuţívat i ve výrobě šperků s českými granáty. Zrnková technika vyuţívá drobných drahokamů (Obrázek 27), které jsou zasazované do šperku pomocí vysunutí na drátkách, které způsobují optické zvětšení kamene. Drátky jsou nahoře rozklepané zrnkovačem a přihnuté k drahokamu. (Stehlíková, 2003). Obrázek 27: Zrnkové zasazení kamenů do prstenu (Croweová, 2001) Lepení a tmelení drahých kamenů Lepení a tmelení se vyuţívá u kamenů a materiálů, které není moţné brousit. Jedná se o perly, jantar, slonovinové kosti, rohoviny, korály, ţelvovinu a další. Také se k lepení přistupuje u restaurování starých šperků, u kterých víme, ţe se jiţ nebudou nosit, ale budou například vystavené v muzeu ve vitríně. Na lepení se vyuţívají dvousloţková lepidla na bázi epoxidu nebo lepidla vyrobená podle původní receptury. Původní lepidla vyuţíváme u restaurování, kdy se snaţíme zachovat autentičnost šperku. U moderních šperků je nutné vyuţít nová lepidla, která mají výbornou pevnost, přilnavost a dlouhou ţivotnost. Tmely jsou vyráběné v ţelezném nebo smaltovaném hrnci. Musí se vařit pomalu na mírném ohni a postupně přidávat zahušťovací komponent. Horký tmel je potom vylit na vlhkou kameninu nebo ocelový plech, kde se nechá ztuhnout. Po ztuhnutí je tmel rozdělen na menší kousky, podle potřeby. Tmel je moţné následně opakovaně rozpouštět, ale nesmí dojít k jeho přepálení. (Hanus et Hanusova, 2009)

34 Lepidla a tmely Bezbarvý tmel Je směs čisté kalafuny, kanadského balzámu a bílého vosku. Kalafuna je zbytek po destilaci pryskyřice z borovice. (Hanus et Hanusova, 2009) Mastix Mastix je pryskyřice získávaná z kůry stromu řečíku mastixového. Měknout začíná při zahřátí na 80 C. V dnešní době je moţné mastix zakoupit v drogeriích. (Hanus et Hanusova, 2009) Perlový tmel Vyuţívá se pro lepení perel. Při zahřátí ztekutí a po tuhnutí opět tvrdne. Na lepení perel není vhodný jiný druh tmele, většina je totiţ lámavá, křehká nebo lepkavá. To by způsobilo poničení perel. (Hanus et Hanusova, 2009) Sandarak Jedná se také o pryskyřici, kterou je moţné zakoupit ve specializovaném obchodě. Získává se z tropického stromu Calitris Quadrivalvis nebo z túje Thuja Articuata. Měknout začíná při 100 C. (Hanus et Hanusova, 2009) Šelak Přírodní pryskyřice, tzv. ţivočišný polymer, je získávaná při látkové výměně samiček červů rodu Lackhadia Tachardia. Aby změkla, musí se zahřát na 65. Můţeme se ale setkat i se syntetickým šelakem. Ten slouţí jako levnější náhrada přírodní verze. Šelak je moţné ze šperku odstranit pomocí koupele v technickém lihu. Přírodní i syntetickou verzi je moţné zakoupit v drogerii. (Hanus et Hanusova, 2009) Tmel na rozbití jantaru Opravuje praskliny a ulomeniny v jantaru. Poničené plochy se potřou hydroxidem sodným a přitlačí se k sobě. Pro lepší fixaci je moţné spoj ještě potřít rozpuštěným kopálem v toluenu. Kopál je pryskyřice získávaná ze stromu Hymanaea Dammara. Bod tání kopálové pryskyřice je (Hanus et Hanusova, 2009) 4.2 Vyuţití drahých kamenů Jen málo drahých kamenů je zpracováno ve šperkařském průmyslu, jedná se asi o patnáct procent světové těţby. V dnešní době se drahé kameny nevyuţívají pouze ve šperkařství. Najdeme několik odvětví, ve kterých drahé kameny figurují. Velké zastoupení mají drahé kameny v průmyslu. Snaţíme se pomocí nich ulehčovat práci i ţivot

35 Šperky K výrobě šperků jsou nejčastěji vyuţívané ušlechtilé kovy, zlato, stříbro a platina. První primitivní šperky nebyly ještě z kovu, ale k jejich výrobě slouţily dřívka, peří, mušle apod. Pračlověk z nich tvořil náramky, náhrdelníky a další ozdoby. Postupem času, kdyţ se člověk naučil zpracovávat ţelezo, bronz, zlato a stříbro, začal vyrábět šperky z kovu. Pravěké šperky měly původně pouze praktickou funkci. Spony na šatech, botách, páscích atd. Jakmile se u člověka začalo vyvíjet umělecké cítění, začal měnit praktické věci ve věci krásné a začal se jimi zdobit. K tomu volil vhodný materiál a začal ho upracovat do tvarů, které vídal ve svém okolí. Tímto se vyvinula záliba v krásné šperky. Postupem času se začaly ozdobné šperky měnit v odznaky hodnosti. Tím začaly vznikat královské koruny, ţezla, prsteny, ale také vojenské hodnosti. Z odznaku hodnosti se mezi lidi nejvíce rozšířily prsteny. Prsten je pravděpodobně jeden z nejstarších šperků vůbec, vyráběl se z rozdílných materiálů a v nejrůznějším provedení. Vzhled šperků se vyvíjel s kulturní i hospodářskou vyspělostí. (Vincenc, 1949) Nejčastěji vyuţívané drahé kameny v průmyslu Beryl Beryl a jeho odrůdy jsou vyuţívané k získávání vzácného kovu beryllia a jeho sloučenin. Kovové beryllium je dále vyuţívané na výrobu speciálních slitin, které mají velikou pevnost a pruţnost. Také u rentgenových lamp je pouţívané kovové beryllium. (Bouška et Kouřimský, 1983) Diamant Diamant patří mezi nejvíce vyuţívané drahé kameny v průmyslu. Pro průmyslové vyuţití je spotřebováno 75% světové těţby diamantu. Díky velké tvrdosti je moţné jej vyuţít ve vědě i technice jako součást přístrojů na měření tvrdosti nebo součást nástrojů na opracování tvrdých materiálů. Často je diamant vyuţíván při Vickersové metodě, kdy je určitou silou vytlačován diamantový hrot do měřeného povrchu a tím určuje jakost výrobků podle jeho tvrdosti. Diamant se také vyuţívá při obrábění povrchu, hladkost povrchu měří tzv. profilometr. Profilometr je opatřen diamantovým hrotem vybroušeným s velkou přesností, který se pohybuje po měřeném povrchu. Také při taţení drátů je vyuţíván diamant. Zde dochází při taţení drátů k velkému opotřebení průvlaku, proto jsou průvlaky vyráběné z diamantu. Diamant je vyuţíván v soustruţení, konkrétně v podobě diamantového noţe (Obrázek 28). Ten se pouţívá na opracování barevných kovů a tvrzených plastických hmot. Na opracování a zpracování tvrdých materiálů jsou vyráběné diamantové vrtáky. V geologii jsou vyuţívané diamantové vrtací korunky. Nejznámější vyuţití diamantů je ve sklářství. Diamantový prášek je vyuţíván na řezání, vybrušování, leštění, vrtání apod. (Bouška et Kouřimský, 1983)

36 Granáty Pro svou tvrdost je hojně vyuţíván pyrop k výrobě loţisek jemných přístrojů. Velkou výhodou je jeho nízká cena oproti ceně safíru či rubínů. Granát je vyuţíván pro svou štěpnost k výrobě granátových látek a papíru. (Bouška et Kouřimský, 1983) Chalcedon Chalcedon a jeho odrůdy jsou vyuţívané na výrobu břitu do vah a jiných měřicích přístrojů. Jsou vyuţívané i pro výrobu třecích misek, tlouku, třecích kamenů a jiných zařízení určených na drcení a práškování měkkých kamenů. Díky své chemické odolnosti je chalcedon vyuţíván i v potravinářském průmyslu, převáţně v mlékárenském průmyslu. (Bouška et Kouřimský, 1983) Korund Korund je v průmyslu vyuţíván pro svou velkou mechanickou i chemickou odolnost, houţevnatost, malou roztaţivost, pruţnost a vysokou teplotu tání. V minulosti byl hojně vyuţíván ve výrobě loţisek pro přesné stroje, např. hodinková loţiska, kompasy, přesné váhy atd. Dnes jsou ve výrobě loţisek nahrazené přírodní korundy syntetickými. Ze syntetických korund jsou vyráběné i gramofonové jehly. V brusných prášcích, v papírech, látkách i kotoučích je vyuţíván smirek (korund) pro své lešticí prostředky. Podle zrnitosti je moţné vyuţít korund k leštění skla, drahých kamenů a jiných hmot. V poslední době jsou korundy vyuţívané i k výrobě laseru. (Bouška es Kouřimský, 1983) Křemen Obrázek 28: Diamantový nůţ (Internet 4) Křemen je vyuţíván pro svou pruţnost, k výrobě křemenných vláken. Také se pouţívá k výrobě křemenných filtrů, křemenných čoček v polarizačních mikroskopech a hvězdářských dalekohledech. Velké čiré krystaly křemene jsou vyuţívané na výrobu piezoelektrických destiček. Tyto destičky jsou poté vyuţívané v radiotechnice, telefonních, telegrafních, radarových a jiných zařízeních. Křemen a jeho piezoelektrických vlastností se vyuţívají u křemenných hodinek, počítačových čipů a celkově u výroby počítačů K výrobě optického a křišťálového skla je vyuţíván mletý čirý křemen. (Bouška et Kouřimský, 1983)

37 Ţivce Nejčastěji vyuţívané ţivce jsou: ortoklas, mikroklín a albit. Ţivce jsou vyuţívané v keramickém průmyslu. Pouţívají se na výrobu porcelánu, slinuté keramiky a glazur. Také se ţivce vyuţívají při výrobě skla a v lékařství, například k výrobě zubních protéz. (Bouška et Kouřimský, 1983)

38 5 ITINERÁŘ POZNÁVÁCÍ EXKURZE Svou exkurzi jsem si připravila pro studenty Vysoké školy báňské Technické univerzity v Ostravě. Jedná se o studenty prvního ročníku, oboru Geovědního a montánního turismu. Exkurze bude součástí předmětu Mineralogie a petrografie. Pojede se do oblasti Podkrkonoší, kde navštívíme místa, na kterých se těţily české granáty a acháty. Druhá část exkurze bude zaměřená na poznání práce zlatníků. S tím nám pomůţe prohlídka Muzea Českého Ráje v Turnově a expozice o výrobě a historii druţstva Granát Turnov. Po cestě navštívíme Hornický skanzen Zlatorudné mlýny ve Zlatých horách a na cestě zpět se zastavíme u přírodní památky Razovské tufity.podrobný harmonogram exkurze je uvedený níţe v tabulce (Příloha 3) a trasa zobrazená na mapě (Příloha 4) Exkurze bude trvat tři dny, s přespáním ve městech Hostinném a v Turnově. 5.1 Harmonogram exkurze Termín exkurze: září 2017 Celková cena: 965 Kč (vybírat se bude 1000 Kč, zbytek bude vyuţit na zakoupení občerstvení) Cena zahrnuje vstupy a ubytování (jedno bez jídla a druhé s polopenzí). Autobus hradí škola. Co si vzít s sebou:deník v tvrdých deskách Psací potřeby Vhodnou obuv (gumáky) a oblečení Rýţovací pánev Lopatu nebo lopatku

39 1. den Hornický skanzen Zlatorudné mlýny a Kalenský potok ve městě Vestřev Odjezd: 6:00 od Rektorátu VŠB Cena:Vstupné: Hornický skanzen Zlatorudné mlýny 20 Kč Ubytování: 350 Kč/noc + peníze pro vlastní potřebu Náplň den:první zástavka naší exkurze bude ve Zlatých horách. Zde si projdeme Hornický skanzen Zlatorudné mlýny. Prohlídku absolvujeme s průvodcem, který nás seznámí s těţbou, rýţováním a zpracováním zlata. Zlato se zde těţilo v říčce Olešnice. Projdeme si středověké repliky Zlatorudných mlýnů (Obrázek 29), kde se seznámíme s drcením zlaté rudy, která je zde drcena pomocí dobových dřevěných strojů poháněných vodou. Poté se vydáme dále po naučné stezce Údolí ztracených štol k Tavicí peci. Jedná se také o repliku. Pec je rozdělená do dvou částí, venkovní část, kde je umístěná tavírna a vnitřní část, kde najdeme pracovní síň, měchy a sklad. Po prohlídce skanzenu se vydáme k autobusu a budeme dále pokračovat na cestě do města Vestřev. Po příjezdu do města Vestřev dostanou studenti rozchod přibliţně na dvě hodiny, který mohou vyuţít k nákupu potravin nebo se stavit na oběd. Z centra Vestřevu se přesuneme ke Kalenskému potoku (Obrázek 30) na okraji města. Kalenský potok je povaţován za jedno z největších nalezišť pyropu v České republice. Dříve se zde těţily pyropy průmyslově. Těţba začala v roce 1995 a ukončená byla v roce Během prvního roku těţby zde bylo vytěţeno přibliţně 200 kilogramů šperkových pyropů (Hanus, 2013). Dnes zde najdeme jen milovníky drahých kamenů a nadšence. Zde vytěţené pyropy byly nejčastěji prodávané do druţstva Granát v Turnově. Sami si půjdeme vyzkoušet rýţování granátu do potoka. K tomu je vhodné vzít si s sebou gumáky, rýţovací pánev, síto, lopatu a nějakou mističku na nálezy. Dají se zde najít pyropu aţ 5 mm veliké. Kromě českého granátu můţeme v potoku najít také další minerály, a to nejčastěji těţké minerály, jako jsou ilmenit, rutil a občas i korundy či safíry. Po ukončení rýţování se přesuneme k autobusu a pojedeme do nedalekého města Hostinné. Zde se ubytujeme v Městském hotelu Dorinka přímo na náměstí. Noc zde vyjde na 350 Kč a je moţné se ubytovat v jednolůţkovém, dvojlůţkovém nebo třílůţkovém pokoji. Zde studentům skončí první den exkurze. V hotelu je moţné si dát teplou večeři, nebo si koupit něco v blízkém obchodě. Obrázek 29: Zlatorudné mlýny (autorka, 2017)

40 Obrázek 30: Kalenský potok (autorka, 2017) 2. Den Votrubcův lom a Muzeum drahých kamenů v Kozákově a Galerie Granát v Turnově Odjezd: 7:00 od Městského hotelu Dorinka Cena:Sníţené vstupné: 20 Kč Vratná záloha za geologické kladívko: 100 Kč Ubytování 550 Kč + peníze pro vlastní potřebu Náplň dne:po příjezdu do města Kozákov se pěšky vydáme do Votrubcova lomu (Obrázek 31), cesta bude trvat přibliţně minut. Přístup k Votrubcovů lomu není zrovna lehký. Cesta vede do kopce, přes les a skrz potok. Prohlídku máme domluvenou na 9:00. Lom je součástí národní přírodní památky Kozákov. Kdysi se zde těţily převáţně acháty, ale také zelený jaspisy a různé odrůdy křemene. V lomu je moţné vidět acháty nacházející se v ţilách a mandlích. Votrubcův lom kdysi slouţil k těţbě polodrahokamů. Kozákovské acháty si velmi oblíbil samotný Karel IV. a najdeme je například ve výzdobě sv. Kříţe na Karlštejně a v kapli sv. Václava na Praţském hradě zase můţeme vidět jaspisy ze zdejšího lomu. Těţba je zde v dnešní době zakázána, ale je moţné se při vstupu do lomu domluvit s majitelem k vlastnoručnímu kutání. Za geologické kladívko se platí vratná záloha 100 Kč. Při troše štěstí se nám podaří najít si vlastní polodrahokam a v muzeu si ho můţeme nechat vybrousit. Ovšem zde nalezené acháty nejsou původní a jsou zde dováţené z nedalekého lomu Frýdštejn, kvůli turistické atraktivnosti. Poté se z lomu přesuneme do blízkého Muzea drahých kamenů, kde si prohlédneme sbírku kamenů pana Votrubce. Vstupné zahrnuje návštěvu lomu i muzea. Po ukončení prohlídky muzea se přesuneme k autobusu a dále budeme pokračovat do Turnova. V Turnově studenti dostanou rozchod na 2 hodiny, který mohou vyuţít k obědu. V 15:00 se vydáme do Galerie Českého granátu (Obrázek 32), kde si prohlédneme expozici Českých granátů. Prohlídku máme domluvenou

41 na 15:30. Vstupné zde není ţádné. Galerii zpřístupňuje samotné druţstvo umělecké výroby Granát Turnov, které se zpracováním granátů zabývá více neţ 60 let (Internet - 5). K vidění jsou zde samotné granáty, šperky i ukázka práce s granáty. Celá prohlídka začíná těţbou granátu v Českém středohoří a pokračuje jejich broušením na současných i historických strojích. Poté představuje práci zlatníku, kde dostaneme sami moţnost si některé techniky vyzkoušet. Celá expozice je doplněna obrazovou galerii. K vidění jsou zde i prestiţní ceny a ocenění, které jsou zdobeny českými granáty, například cena Český slavík. V prostorách galerie je umístěn obchod, kde je moţné zakoupit si suvenýr s českým granátem. Po prohlídce se vydáme k autobusu, který nás převeze do blízké obce Frýdštejn, kde se ubytujeme. Ubytování máme zařízené v penzionu Bartošova pec. Noc zde vyjde na 550 Kč. Pokoje jsou zde dvou a více lůţkové. V ceně je zahrnutá teplá večeře a snídaně formou švédského stolu. Na penzion se dostaneme kolem 18. hodiny. Zde dostanou studenti volný program aţ do ranního odjezdu. Obrázek 31: Votrubcův lom (autorka, 2017) Obrázek 32: Budova Galerie Českého granátu (Larm, 2015)

42 3. den Muzeum Českého Ráje v Turnově a Rázovské tufity Odjezd: 7:30 od penzionu Bartošova pec Příjezd: 18:30 k Rektorátu VŠB Cena: Plné vstupné: 50 Kč Sníţené vstupné: 25 Kč Odjezd domů:15:30 od Muzea Českého Ráje v Turnově Příjezd domů: cca 19:30 k Rektorátu VŠB Náplň dne: Po snídaní se autobusem přesuneme do Muzea Českého Ráje v Turnově (Obrázek 33). V muzeu si prohlédneme dvě expozice. První expozice s názvem Cesta kamene nás seznámí se vznikem kamene, nalezišti, způsobem těţby, krystalovými strukturami, fyzikálními vlastnostmi a se způsoby určování pravosti drahých kamenů. Cesta kamene v sobě zahrnuje prohlídku expozice Mineralogie, Drahých kamenů a Etnografie. Celou prohlídku absolvujeme s průvodcem, který nám na začátku rozdá pracovní listy a ty v průběhu budeme postupně vyplňovat. V prohlídce jsou zahrnuté různé hry, ale také práce s kopiemi sbírkových předmětů či se skutečnými originály (Internet - 6). Samotná prohlídka by měla trvat přibliţně hodinu a půl. Po ukončení prohlídky Cesta kamene nás čeká ještě prohlídka expozice Klenotnice, která je zaměřená na práce studentů a pedagogů místní Střední uměleckoprůmyslové a Vyšší odborné školy v Turnově. Expozici Klenotnice si projdeme sami bez průvodce. Budeme moci sledovat unikátní kolekci prací od 19. století, kterou škola pouţívala na svou prezentaci na nejrůznějších výstavách nejen u nás, ale i v Evropě. Expozice je umístěna ve sklepních prostorech muzea a jsou zde vystaveny nejrůznější šperky, nádoby z drahých a ušlechtilých kamenů a také stříbrnické tepané práce (Klenotnice, 2009). Po ukončení prohlídky Klenotnice si mohou zájemci prohlédnout i další expozice, které muzeum nabízí. Velmi zajímavou je expozice Horolezectví nebo Historie kamenářství a zlatnictví. Ostatní se mohou jít podívat do města Turnov. Ve městě si mohou studenti prohlídnout Střední uměleckoprůmyslovou a Vyšší odbornou školu, která se nachází v blízkosti muzea nebo si zajít někam na jídlo. Rozchod dostanou studenti přibliţně na hodinu. Poté se autobusem přesuneme do města obce Rázová a zde bude poslední zastávka naší exkurze. Navštívíme zde Přírodní památku Rázovské tufity. Jedná se o opuštěný lom, který byl v roce 1997 vyhlášen Přírodní památkou. Uvidíme zde pozůstatky po těţbě tufitu, které se zde těţily od 14. století. Zdejší tufity představují zbytky jezerních usazenin sopečného pyroklastického materiálu, který vyvrhovala během své aktivní fáze nedaleká sopka Velký Roudný. Vrstvy tufitu jsou krásně viditelné na lomových stěnách (Obrázek 34)

43 Obrázek 33: Budova Muzea Českého Ráje (Tarlová, 2015) Obrázek 34: Vrstvy tufitu (autorka, 2017) Z exkurze budou studenti odevzdávat terénní deník se svými zápisky a poznatky. Terénní deník bude zahrnut do celkového hodnocení předmětu